Cvičiště

First topic message reminder :


Místo pro trénování se vším potřebným vybavením. Jedno z nejdokonalejších a nejfrekventovanějších míst v Iwagakure. Jeho rozloha je srovnatelná například se Strahovským stadionem (300x400m). Leží půl míle od Iwagakure a cesta k němu je vcelku náročná. Každý ninja se tam ale bez problémů dostane. Na cvičišti můžete najít překážkové dráhy, všechny možné povrchy a v západním rohu roste dokonce malý les.
Na cvičišti je vždy jeden sensei a dva chuunini dohlížející na pořádek cvičení. Velmi často tam trénují ANBU a vojáci, kteří tam zlepšují fyzičku.

Kashike


Jistě, beze všeho. Nabídnu dámě rámě a vykročím směrem ze cvičiště.

S úsměvem jsem Kashikeho následovala.
(přesun)

Usnula jsem...ve stoje. Únava udělala své, probudilo mě až surové kousnutí do nohy od lišáka. "Ty!!" Zavrčela jsem nepříčetně než mi došlo kde jsem a co se děje. Lišák posměšně poskočil.
"Mrcho jedna chlupatá" Zamrmlala jsem a protáhla se. Poté jsem se vydala přímo do rezidence.

Ja som sa sem zasa vrátil kde som si začal precvičovať naozaj všetky techniky. Mal som v pláne začať sa učiť novú lenže som si potreboval viac si spraviť kondičku preto som sa na to dal.

Kalen

Sedl jsem si tiše na trávník a smutně jsem koukal okolo.Je to těžké.S tebou neechan.

Videla som ho ako sedí na trávniku,vietor mi krásne cuchal vlasy. "Kalen" poviem si skôr sama pre seba a naďalej sa skrývam za stromom a smutným pohľadom ho sledujem ako tam sedí

Kalen

Spozoroval jsem tu dívku z minula.Ha.Slečno.Dojdu k ní s milým úsměvem.Děkuji vám.Však počkej!

Celá som sa strachom roztrásla až tak že to bolo vidieť jak na tele tak aj na tvári.Bol tam vidieť strach ktorý ešte nikdy nemala. "Ja...prepáčte ...ja už musím isť ..." stále som mala na tvary nesmierny strach s Kalena.Poklonila som sa a otočila som sa na odchod

Kalen

Kampak.Chytl jsem jí za ruku a hodil na zem rychlím švihem.Myslíš si že tě nechám odejít.Neechan?Zazubyl jsem se.Docela zajímavé jak jsem na to přišel asi před půl hodinou.Spacifikuju jí aby mi neutekla.

Bála som sa ho ešte viac dokonca som sa tak aj tvárila, bolo mi jedno že uvidí môj strach. "Niekoho...si pletiete !" vykríkla som zo strachom.A skúšala sa vymaniť aby som mala utiecť.

Kalen

Svou vlastní sestru poznám i kdyby si stokrát přebarvila vlasy!Místo toho aby se vysmekla jí postavím na nohy.A taky se ke své sestře budu chovat tak jak se patří!Chytl jsem jí ruce aby nic neudělala a tím jsem jí znemožnil útěk.

Stále som zo sebou cukala. "Pustite!" hovorila som formálne ako sa patrilo.V tom momente ako som zo sebou cukala mi zacinkala katana.Dúfala som že nepadne pretože nebola poriadne pripevnená,bola to istá katana len mala inú pochvu

Kalen

Oh.Pardón.Povolil jsem jí ruce.Já si vás spletl.Obajl jsem ji.S mrtvolou.Ai uslyšela zvuk tahání meče z pochvi a rychlí svist.Potom ji ocel meše Ishi chladila za krkem.Víš jak seš teď blízko smrti?

Strach zmizol,pozrela som na Kalena. "Tak ma zabite ak myslíte že niečo mojou smrťou získate...len dotoho" povedala som vážne a ruku čo som mala voľnú som chytila jeho katanu a pritlačila som si ju ku koži tak že mi začala odtiaľ tiecť hodne krvi.

Ai ani Kalen se náhle nemohli ani pohnout. Okolo nich se začali ze země vynořovat jednotky ANBu a také jeden Oinin. Dva z ANBu drželi na rukou pečetě, které zabraňovaly v pohybu, a Oinin promluvil: Okamžitě oložte katanu na zem a nic nezkoušejte. Oba jste zatčeni pro rušení klidu na slavnostech. A půjdete se mnou...
Pečetě povolily a vy dva jste se mohli hýbat. ANBu si vás velmi pečlivě hlídají, ale nehodlají vás poutat.

Na hlave mi vyskočila kvapka. "A to som na chvíľu sa prišla pozrieť" poviem celkom sklamane."Kam nás odvediete ?" pýtala som sa a len som dúfala že nie za Tsuchikagem, vedela som že ma pošle na rozsudok smrti ak zjistí že som to ja.Trocha nervózny úsmev som mala na tvár...no skôr to vyzeralo ako kŕč xDDD

Kalen

Schoval jsem meč do pochvy a postavil se naproti Oninovi.Doufám že jdeme za Tsuchikagem!Zavrčel jsem na něj.Si myslí že když má masku přez xicht že je něco víc?

(Ehm, kde je v Kamennej knižnica? )

// já mám pocit že žádnou nevedeme ....

/Navíc mi připadá blbé v cizí vesnici chodit do knihovny a něco si tam zapujčit na učení nejsme v Suně/

N..nemyslíte že není potreba zaťažovať Tsuchikage ?čo tak nás do konca slávností zavrieť do väzenia a pak pustiť ? skúšala som vyjednávať

Kalen

Ach.Je jasné že se s Anbu nedá vyjednávat.Je to banda blbečků co si moc myslej a poslouchaj každý písknutí kohokoliv kdo má vyšší hodnost.Prostě bezduchý loutky.

(V poriadku, zostaneme teda tu.)

"Zaujímalo by ma, či sa vôbec prehliadka uskutoční," pokrútil som nesúhlasne hlavou, čo bol aj môj názor na vec. "Tak, kde sme to skončili? Boj na blízko, však? Ale najskôr mi obaja ukážete, ako viete chodiť po stromoch a vode. V Piesočnej na to nemáme vhodné miesto, ale tu áno." Ukázal som na najbližší strom, očakávajúc to najhoršie.

// Místnost s knihovnou založena.

ANBU

Vy si myslíte, že nevíme, kdo jste? zeptal se Oinin pohrdavě směrem k Ai. Přebarvit vlasy a proklouznout zpět do vesnice, aniž bychom o tom nevěděli, to jste byla hodně naivní. Jdeme do vězení.

Ako vidím tak som mala ostať v práci zatvárila som sa kyselo.

Kalen

A já?Zeptám se suše.

ANBu

Vy jdete samozřejmě také. Tasil jste katanu a ohrožoval s ní v době slavností tuto ženu. řekl ANBu nekompromisně a odvedl vás do věznice.

Umm... sensei? Oslovila jsem ho s neviným výrazem ve tváři. Chůzi po stromech zvládám, ale s vodou to bude horší teprve jsem mě to bratr začal učit takže...

Už ani nemluvím,připadá mi to zcela zbytečné a také bezdůvodné vypustit i jedno slovo ze svých úst.
Dojdu ke stromu a vcelku pomalým krokem,avšak s tělem v horizontální poloze pochoduji nahoru a pak dolů.
Na poušti jsem jen nepozoroval velbloudy pomyslím si a sednu si pod strom,prstem do hlíny črtám elipsy...

"Predpokladal som, že chôdza po vode pre teba nebude problém," prekvapene som hľadel na Ryuu. "Ak sa chceš naučiť lekárske techniky, ovládnutie vlastnej Chakr~y je prvoradé!" Až teraz som si uvedomil, že Kazuo už zvládol chôdzu po strome. "Na čo čakáš? Nájdi si vodnú plochu a pokračuj."

Neříkám že je to problém! Zašklebila jsem se. Jen říkám, že jsem to ještě neměla možnost pořádně vyzkoušet. Otočila jsem se na patě, proletěla kolem Kazua a zastavila se až před vodní hladinou. Pche .. prý prvořadé. Jistě že to zvládám. Mumlala jsem si pod nos. Soustředila jsem do chodidel chakru tak jak mě to brácha učil a postavila se na hladinu. I přes mou hyperaktivitu jsem dokázala soustředit a ovládat chakru na svůj věk výborně. Žádný problém sensei! Zavolala jsem na něj a ještě mu zamávala. Brácha je dobrý učitel. Zazubila jsem se a trošku se po hladině prošla sice chůze byla nemotorná, ale to se s každým dalším krokem zlepšovalo a už se mi ani nepotápěla chodidla pod hladinu.

Vypol som režim nehmotnosti, a sadol si pod strom. Nieže by ma vyčerpal, ale.. vyčerpal ma. S úškrnom že som to zvládol, a pri predstave, ako jej nabudúce nakopem pozadie, som si ľahol pod strom a pozoroval neďalekú skupinku genínov. Nieže by na tom zišlo, ale všetci boli starší odo mňa. Čo sa to s tou mládežou deje? Mal som sa čo ozývať. Chunínom som sa stal len náhodou.

Sám som po dlhých prechádzkach po okolí Iwy, prišiel až na cvičisko. Nie žeby sa mi chcelo, ale chcel som konečne previesť techniku v praxi. Keďže som nemal s kým, skúšal som techniku vodného väzenia sám na sebe, čo mi samozrejme nešlo a pekne som zmokol. Vykašľal som sa na plášť, ten som zhodil, aj tričko, a tak preplával do stredu malého jazierka, kde som vystúpil za pomoci čakry na hladinu, a skúšal ďalej. Po chvíli sa voda rozvírila, ale nedokázal som ju zmeniť na guľu. Nič sa nedialo dlhé chvíle, než sa voda rozvírila a vytryskla. Pokrok! Usmial som sa, sadol si do tureckého sedu a rozmýšľal, že či vážne predsa len nepôjdem do týmu. Tieto Iwské hory ma menili.

Od brány Iwy jsem zamířila na cvičiště. Sedla jsem si do stínu pod jeden strom a pozorovala ostatní ninji z jiných vesnic, jak trénují, nebo co to tam dělají.

"Moc vody tu nevidím" poznamenám při pohledu na hory kamení kam jen oko dohlédne.
"Takže se mám vydat hledat nějakou kaluž?" ptám se senseie s kamenným ksichtem.

Pokud vím Iwagakure není proslulá vodními plochami říkám si sám pro sebe..

"Určite ju nájdeš skôr, ako v Piesočnej," sarkasticky som sa usmial. To už Ryuu predviedla čo vie na vodnej ploche, ktorú našla veľmi rýchlo. "Skús to tam," naznačil som Kazuo~vi kde má hľadať, zatiaľ čo som chválil Ryuu. "A teraz by sme mohli prejsť na prvú lekársku techniku," navrhol som.

Ja som si vyskočil na jeden strom a čakal som kým si na niekoho nestriehnem a vyzvem ho na tréningový boj zistil som že to je jeden z najlepších možných tréningov len som mal akosi vždy štastie že to bol niekto kto bol vždy silnejší. Teda až na to že to nikdy nebol genin aj keď krok som s chuuninmi ešte ako tak držal. Chcelo by to nejakú akciu alebo nájsť senseiiku a zvyšok týmu .... alebo skúsim sa opýtať či sa môžem k niekomu pripojiť a trénovať? Tak pre seba som si rozmýšľal a zvažoval kto taký by to tak neodmietol no nevedel som ale ktorý môj odhad veľmi dobrý nebol.

Neusměji se,nezatvářím se nijak jen sdělím toto "Jdu trénovat sám,lékařské techniky mě nezajímají" ukloním se,otočím se a pomalu odcházím pryč.

V Mladém Mineralogovi psali,že je někde v Iwě výstava minerálů,různých hornin,drahých kamenů... přemýšlím při odchodu z cvičiště.
Rozhodně to bude zajímavější než tady na cvičišti přes tvář přelétne náznak úsměvu a mizím do ulic.

/Přesun/

"Ach, to nie je dobrý nápad," ani som sa nenazdal a Kazuo bol preč. "Akú mám istotu, že nespraví niečo, čo naruší dobrý vzťah Piesočnej a Kemennej? A majú naše dediny vôbec nejaký vzťah?" Zasa som sa zamyslel nad zbytočnosťou sledujúc Ryuu, ktorá ešte stála na vodnej ploche.

Nějakej kluk odešel, někdo se snažil chodit po vodě...tak jsem ze země vzala list nějakého stromu a začala jsem svičit koncentrování vzdušné chkry. Po chvíli se list trochu natrhl, tak jsem pokračovala...stále se prasklina na něm zvětšovala...

Mauro

Prišiel som na cvičisko šiel som za Mononoke.Je tu dosť ľudí...Povedal som potichšie ale tak aby to počula oprel som sa o strom a sledoval som ostatných.

No to teda, pousmála jsem se a s posledním soustředěním jsem roztrhla lístek na tři části. Pak jsem si protáhla záda a začala jsem si hrát s ostřím katany mezi prsty.

Mauro

Videl som ten list iba som sa pousmial.Dosť sa zlepšuješ...Povedal som pričom som sa usmieval.Dal som si dolu z chrbtu ruksak a katanu a postavil som sa oproti drevenému panákovi nadýchol som sa a udrel som silno z päsťou panákovi do hrude kúsky dreva odleteli okamžite som z druhou rukou udrel do tej istej časti drevo popraskalo vtedy som vyskočil a udrel som z lakťom do hlavy panákovi tá odletela o kus dalej následne som kopol do neho a rozsypal sa.

Když mě "pochválil" usmála jsem se na něj. V několika vteřinách zmasakroval dřevěného panáka, tak jsem řekla, taky ti to jde. Pořád jsem se usmívala a hrála si s katanou.

Mauro

Nevieš ako dlho sa tu zdržíme ?Spýtal som sa jej a čakal som pričom som si sadol na zem a oprel som sa o kmeň stromu. Vytiahol som si z ruksaku fľašu z vodou a napil som sa potom som fľašu vrátil do ruksaku.

Pokrčila jsem rameny, vůbec netuším...když vytáhl flašku, zahrabala jsem v kapse a vytáhla kus čokolády. Ulomila jsem si a nabídla jsem Maurovi, chceš? Pousmála jsem se a žužlala svůj kousek.

Mauro

Zobral som si čokoládu.Dakujem...Povedal som pousmial som sa a začal som jesť čokoládu.

V pohodě, uklidila jsem zbytek čokolády někam do mé kapsy. Po chvilce jsem zase sebrala ze země nějaký list a soustředila jsem do něj chakru...Asi po minutě byl na dva kusy, i když mě to docela vyčerpalo. Pousmála jsem se pro sebe, že už mi to ovládání podstaty chakry jde...

Hai sensei! V momentě jsem byla u něj a s napětím čekala co se bude dít. Takže jakou techniku mě naučíte? Doslova jsem na něj civěla připravena zapamatovat si každou informaci, kterou mi sdělí.

// Omlouvám se, že odepisuju tak pozdě. Dělala jsem "pár" věcí na jiné fórum. To není zrovna práce na 5 minut

Mauro

Dojedol som čokoládu pričom som stále sedel na zemi dosť som sa nudil nebolo ani čo trénovať ani z nikým bojovať sledoval som ostatných ako trénujú.