Cvičiště

First topic message reminder :


Místo pro trénování se vším potřebným vybavením. Jedno z nejdokonalejších a nejfrekventovanějších míst v Iwagakure. Jeho rozloha je srovnatelná například se Strahovským stadionem (300x400m). Leží půl míle od Iwagakure a cesta k němu je vcelku náročná. Každý ninja se tam ale bez problémů dostane. Na cvičišti můžete najít překážkové dráhy, všechny možné povrchy a v západním rohu roste dokonce malý les.
Na cvičišti je vždy jeden sensei a dva chuunini dohlížející na pořádek cvičení. Velmi často tam trénují ANBU a vojáci, kteří tam zlepšují fyzičku.

Kashike


Může to být meč třeba pánaBoha ale určitě ho původní majitel nikdy netasil proti vlastní sestře. To totiž může udělat jen zbabělec. Dojdu k Ai (Phate) a položím jí ruku kolem ramen. Ale no tak... neplač, to nemá smysl...

Tsuchikage


Tak už dosť,na toto nemáme čas! hovorila som stále pokojne a vážne.Ty Ai sa nestrapňuj nikdy som ťa nevidel takto plakať podľa toho čo viem, brata sa bojíš alespoň si sa bála a Katanu ktorú máš je po tvojej matke a je niečo ako svätá pre klan nikto sa jej nemal dotknúť pokojne som hovorila tak aby to vyznelo ako Tsuchikage. Pak som k ní prišiel a do ucha pošepkal"Katanu máš pod kimonom na podväzku uviazanú" usmejem sa

Ai Ishi

Přestala jsem plakat už když mě Kashike položil ruku na rameno. Pak jsem se se strachem v očích podívala na Tsuchikageho. Nebrečet... jen tak mimoděk jsem se dotkla stehne, na kterém bylo pouzdro s katanou. Měli bychom jít...

Kashike


Souhlasím... odstoupím od Ai a začnu si kontrolovat výzbroj a výstroj. Když zjistím že mi nic nechybí, spokojeně se usměju. Já jsem ready.

Faito


Tak ideme. postrapatím Ai vlasy a škodolibo sa usmejem. takto ma strapňovat preboha !!!ja ho zabijem...Kalen má podozrenie to není dobré.. pomyslím si

(Já a Ai přesun, počkáme dvacet minut, pak napíšem k bráně Konohy)

Došla jsem na cvičiště a s arogantním výrazem který byl pro mě typický jsem se pořádně protáhla až mi v zádech lehce a potichu křuplo. Spokojeně jsem zavrněla jako kočka a pokračovala v protahování dalších částí mého těla. Nakonec jsem v ruce stiskla katanu a rozeběhla se proti stromu. Stačil jeden přesný, rychlý pohyb a strom byl na dvě půlku. S hlukem horní část spadla na zem a těsně před dopadem z koruny vyletěl ptáček. Zastavila jsem se a pozorovala jak letí někam pryč. Odfrkla jsem si znuděně a koukla se na kmen stromu.
______________________
Potom jsem se znuděně protáhla a usoudila že je čas něco dělat.
-přesun-

Na cvičišti jsem nebyla sama.
Ne, že by mi to příliš vadilo. Byla jsem ráda za menší společnost, i když jsem měla v plánu spíš pozorovat než mluvit. Vyskočila jsem mrštně na jeden z vyšších stromů a uvelebila se na jedné z větví. Díky její rozložitosti se mi sedělo pohodlně a ještě jsem se zády mohla opřít o kmen. Využila jsem toho a vzápětí zvedla hlavu směrem k obloze. Sama nevím, jak dlouho jsem tam tak vydržela sedět než se mi zavřela víčka. Ale připadala jsem si bezpečně a navíc jsem byla ráda na čerstvém vzduchu. Ještě jednou jsem líně zívla. Nespala jsem, jen jsem odpočívala. Tréninkové prostory, kupodivu, k tomu byly jako stvořené.

Odpočívala jsem celý den.
Sledovala jsem, kdo přichází nebo odchází, ale především jsem byla spokojená s volným dnem. I když škoda, že už měl zase končit. Vstala jsem a seskočila na zem. Přítomným jsem se jen mihla před očima a zmizela.

(Přesun)

Kashike


Doskočím na jednu ze střech okolo cvičiště a pořádně se rozhlédnu. K čertu s tím... nevim ani jak ta ženská vypadá... nadechnu se a z plných plic zavolám: Aoki!!!!! Aoki Miko!!!!

Konečně jsem, přesně jak mi bylo doporučeno, dorazila na cvičiště a okamžitě byla vyvedena z míry šílencem, který tu poskakoval po střechách a do toho vykřikoval mé jméno.
"He?" až příliš krátká chvíle uvažování nad vhodným upozorněním na sebe mi nedala možnost přemýšlet.
Vyskočila jsem na střechu přímo před něj.
"K tvým službám," dodala jsem pak a odevzdaně povzdechla. "Copak se děje?"

Kashike


Prohlédnu si neobyčejně krásnou dívku co ke mě přiskočila na střechu. Tedy, jdeš jako na zavolanou. A ne ty k mým službám, já k tvým. Tsuchikage mi dal za úkol tě vyhledat. Prý mi pomůžeš s treninkem. Jedním nestandartním druhem treninku.

"Ale..." zavrněla jsem a pozvedla obočí. "A my se známe dlouho? Pokud ano, mám špatnou paměť. Pokud ne, zřejmě jsem si spletla pravidla etikety, protože doposavad jsem měla za to, že tykání nabízí žena."
Chvíli jsem si ho jen prohlížela.
"Pomáhat s tréninkem je má práce. Nuže, co mi o tom svém povíš?"

Kashike


Zahraji teatrální poklonu. Odpusťe mi prosím mé neomalené chování krásná dámo. Jmenuji se Kashike Gorin a přišel jsem vás požádat o pomoc při treninku s pětiocasým.

"Takže Jinchuuriki?" zaujatě jsem si jej chvíli prohlížela.
"Pomohu ráda a přiznávám, že vaše poklony zní mile. Ač s tréninkem nepomohou."
Jemně jsem se usmívala.
Na další vývin situace jsem byla zvědavá.

"To bude v pořádku," odhrnula jsem si vlasy z očí.
"Nemůžeš začínat rychle. Je těžké ovládnout démona v sobě, ale není důvod, proč to nedokázat. Máš důvod, proč chceš být silnější?"

"A teď jsi Jinchuuriki.." jeho cíle mne zčásti překvapily, zčásti potěšily. "I přesto mi tvé cle přijdou ušlechtilejší než mnohých zachránců světa."

"Všichni nebudou správní nikdy," povzdechla jsem.
"Ve skutečnosti nikdo není správný, ale k věci. Co ovládáš?"

"Co takhle boj s katanou pro zkoušku boje na blízko?" navrhla jsem po chvíli přemýšlení. "Bez Ninjutsu."
Chtěla jsem vědět, jak na tom je po fyzické stránce.

Kashike


Vemte si katanu. Já jí nevyhledávám. Odstoupím si a vytasím své dva cepíny spojené žiletkovým drátem. Mírně se ukloním. Jsem jen váš.

"Jak chceš," vytáhla jsem katanu. Měla jsem dvě, ale prozatím mi stačila jedna. Byla jsem upřímně zvědavá na jeho úroveň.
A to, s čím bojoval, bylo taktéž zajímavé.
Přikrčila jsem se a naznačila, že má první zaútočit on.

Kashike


Začnu kolem ní pomalu opisovat kruh a trošku se přibližovat. Když usoudím že je dostatečně blízko, pravým cepínem udělám krátký a velmi prudký výpad do oblasti žeber. Kdyby zbraň prošla skrz, dozajista by potrhala plíce, bránici a možná i srdce.

Prozatím jsem se spokojila s uskakováním.
Prudce jsem uhnula na pravou stranu a připravila si katanu k další obraně. Zády jsem se opřela o jeden z mnoha stromů, která lemovaly cvičiště.

Kashike


Stáhnu pravačku a nechám jí uskočit. Hned jak se dotkne stromu tak po ní šlehnu žiletkáčem. Mířím do oblasti krku s cílem jí omotat.

Během dvou vteřin jsem se ocitla na druhé straně stromu zády k němu. Tak jsem ovšem zůstala jen chvíli. Potřebovala jsem být na volném prostranství a to jsem také byla. Nechtěla jsem útočit. Pouze jsem sledovala jeho útoky a uhýbala jim. Nedělal s tím žádné cavyky, to se mi líbilo. Prostě přímý útok, ale ani ten nebyl všechno.

Faito

Přišel jsem na cvičiště a dva ANBU se mnou. Poslední dobou nehodlám nic riskovat- začalo se přiostřovat. Zastavil jsem takových patnáct metrů od bojujících a oba jsme pozoroval.

Kashike


Ustoupil jsem stranou od stromu abych měl prostor. Zkontroluji si polohu cíle a hodím levý cepín směrem na Aoki. Už na první pohled je vidět že cepín tak o půl metru mine. Když prolétá kolem, švihnu prudce drátem do strany. Vzniklá vlna by měla Aoki zasáhnout do oblasti břicha.

Na Genina je vynalézavý...
Bohužel, Jounin jsem byla o pár let starší a o dvě hodnosti výš a něco, co mě na první pohled nemohlo trefit, bylo podezřelé. Jakmile hodil, proklouzla jsem drátem do strany. Původně jsem měla v plánu drátek chytit a prudce zatáhnout, ale jakmile jím prudce trhl na stranu, kde jsem předtím stála, rozmyslela jsem si to.
Bylo v něm víc než se zdálo původně.
"Dobře a teď," začala jsem, ale nedokončila větu, když jsem si všimla Tsuchikageho jen kousek od nás.
"Přejete si něco, Tsuchikage-sama?"
Překvapilo mne, že sleduje právě náš trénink.

Kashike


Trhnu drátem proti směru letu a vrátím si ho do ruky. Letmo se podívám po Tsuchikagovi ale jinak nespouštím oči z protivníka. Ninja nebojuje čestě... bojuje efektivně.

Faito

Drát už už mířil na mě, ale v poslední chvíli jím Kashike trhnul nazpět. Zůstával jsem v klidu, i když mí ANBU docela znervózněli. Přeměřil jsem si Aoki i Kashikeho pohledem a nakonec jsem se pousmál. Rád vidím, že trénujete. Pokračujte. Pokud se vrátí souhlasné dopisy, budeme mít významné hosty- úderné týmy okolních vesnic. Povedeme s nimi trénink a pomůžeme jim trochu s morálkou a disciplínou. Na druhou stranu zjistíme, jakými schopnostmi disponují oni a tak budeme moci zasadit mnohem efektivnější úder banditům na cestách. řekl jsem skoro jedním dechem a podíval se na ně. Ale k tomu, abychom mohli hostit, musíme ukázat, že jsme ti nejlepší.

"Rozumím," přikývla jsem prostě směrem Tsuchikagemu a zadívala jsem se na Kashikeho zkoumavým pohledem. "Bude nejlepší."
Přejela jsem pohledem ke zbrani v Kashikeho rukou.
"Praxe pro dnešek stačí. Je čas najít nějakou techniku a začít s teorií, kterou by ses mohl naučit a vypracovat ji k některé zajímavé technice. Ninjutsu, Genjutsu nebo Taijutsu?" jemně jsem se pousmála.
"A samozřejmě..." Málem bych zapomněla! "Znáš svou podstatu chakry?"
Nejlepší by bylo, kdyby ovládal Doton nebo Suiton. Tak bych ho mohla něco naučit. Na druhou stranu ani Katon by nebyl špatný.
Byla jsem zvědavá na jeho odpovědi.

Kashike


Jedním ladným pohybem zatasím zbraň a nahodím lehký úsměv. Moje původní podstata je Doton. Ale nějákým nedopatřením mám v sobě zvířátko které má kontrolu nad všemi elementy... takže vlastně nevim.

"Doton je dobrá podstata," přikývla jsem. "Mohu tě tak toho i víc naučit."
Chvíli jsem ho zamyšleně sledovala.
"Podle toho, jak bojuješ, by ti možná mohla vyhovovat technika, kterou sama ovládám. Jak by se ti líbilo tvořit kamenné klony?"

Faito

Chvilku jsem pozoroval Aoki a v duchu jsem se usmíval. Učí opravdu dobře, je vidět, že nejsou důležití jounini v boji, ale ti, kteří umí předávat své zkušenosti dál... pomyslel jsem si a pak Kashike prohlásil něco o chakře. Myslím, že svým tvrzením o "zvířátku" sis odpověděl na svůj problém s chakrou, chlapče. řekl jsem pobaveně a pak jsem se otočil k odchodu. Skvěle. Pokračujte, Aoki, pak si přijď pro odměnu. Plat 100 ryo na den za skvěle odvedenou práci je doufám dost.

"Výše mého platu vzhledem k absenci obvyklých misí mě vlastně příjemně překvapuje, děkuji," i přes má slova se můj výraz na překvapený nezměnil. Zůstal původní úsměv.
Pak jsem se znovu otočila ke Kashikemu.
"Dobrá," přikývla jsem. "Naučím tě tedy prozatím toto, ale poté by sis měl vybrat i nějakou techniku, která bude účinkovat na dálku. Není dobré spoléhat se jen na Taijutsu."
Na chvíli jsem se zamyslela.
"Jak řekl Tsuchikage-sama, problém s chakrou mít nebudeš. Pravděpodobně techniku zvládneš jednou využít lépe než kdokoli jiný, ale s tím si teď nebudeme dělat hlavu," zhluboka jsem se nadechla, abych mohla pokračovat v delším vysvětlování.
"Nejdříve samozřejmě musíš umět použít svou podstatu chakry. Na Akademii jste se učili využívat čistě chakru. S její podstatou je to o něco složitější," Ale ne o tolik...
"Vytvořit klon, který jste se učili na Akademii, s použitím dotonové chakry nelze. Tohle je něco úplně jiného než jsi zatím dělal. Pamatuješ si, jak jsi zjišťoval svou podstatu? Pouští se chakra do speciálně upravených papírků. Stejně tak ti doton musí proudit tělem, abys mohl vytvořit techniku. Zkrátka řečeno tvá chakra bude země, prach a kamení. Drolivá, tvrdá, nebezpečná. Pak je tu samozřejmě seznam pečetí..." vytáhla jsem z tašky jakýsi prázdný papír a napsala jsem na něj pečetě, jak měly pro techniku následovat.
"Tohle je ta nepříjemná část," ušklíbla jsem se a papír jsem mu podala. "Pečetě nazpaměť. Až je budeš umět, budeme pokračovat a předpokládám, že do týdne tu techniku zvládneš."

Kashike


S Doton chakrou potíž nebude, už jednu zemní techniku ovládám. Ukaž mi ty pečetě... vezmu si papír, posadím se za něj a párkrát si je přečtu. Pak si je začnu na nečisto zkoušet skládat... pořád dokola až do omrzení.

(Znáš? o.O Gome, spletlo mě, že nemáš nic v podpisu.)

Jen jsem ho sledovala.
Pečetě dělal dobře, chtělo to jen monotónní a nezáživně dlouhé učení.
Posadila jsem se k jednomu ze stromů a opřela jsem se zády o kmen. Bylo pěkné sledovat, jak se učí. Zamyšlení nedoprovázel žádný stres. Neměla jsem co na práci, v tomhle bodě nesměl nikdo spěchat.

Kashike


Když touhle nezáživnou činností strávím tak dvacet minut, zvednu oči od papíru a podívám se na Aoki. Ruce pořád dokola opakují pečetě, vždy jen s drobnou přestávkou aby byl vidět konec jednoho "cyklu". Paní, mohu mít dotaz? Trváte hodně na tom vykání? Na tváři mám lehký úsměv.


// Moc se omlouvám, nejsem na ty informace v podpisu zvyklý... hned to napravím.

"Netrvám na oslovení paní," rozesmála jsem se. "Jsem Aoki, to víš. Pro tebe sensei, stačí si vybrat. Ale tykání nabízí žena, když uzná, že je proč. Až mě porazíš, můžeš mi začít tykat."
Byla to zčásti výzva. Po Chuuninských zkouškách mě mohl porazit se silnějšími technikami, možná po Jouninských. Přece jen narozdíl od něj jsem se mohla vyhnout chybám, které učila pouze praxe. Každopádně jsem byla zvědavá, kdy ta situace nastane.

Kashike


Dobrá... až vám poprvé tyknu, budete ke mě vzhlížet z polohy na zádech... pronesu milým tonem, který by jí měl u srdce zasáhnout bezstarostností a vřelostí. Jak jste se stala Jouninem?

"Měla jsem vést Akademii v Kamenné, když přišla díky mnoha misím předtím nabídka na to, abych se stala Jouninem," pousmála jsem se. "Bylo mi přesně osmnáct."
Na chvíli jsem se odmlčela.
"Ale jak vidíš, stále raději učím než bojuji. Život je jednoduchý, nedělám jej složitý. Takovým jej dělá pouze boj. Dva roky jsem plnila mise, trénovala, ale stejně jsem teď žádala, abych mohla učit. Nejspíš to ke mě již patří."

"Velmi milé," nadhodila jsem a zamyslela jsem se nad otázkou, kterou jsem se chystala položit. "Proč jsi se stal shinobim?"

"To byla otázka na tvůj sen," zareagovala jsem se. "Tahle byla na to, co bylo před ním."