Cvičiště

First topic message reminder :


Místo pro trénování se vším potřebným vybavením. Jedno z nejdokonalejších a nejfrekventovanějších míst v Iwagakure. Jeho rozloha je srovnatelná například se Strahovským stadionem (300x400m). Leží půl míle od Iwagakure a cesta k němu je vcelku náročná. Každý ninja se tam ale bez problémů dostane. Na cvičišti můžete najít překážkové dráhy, všechny možné povrchy a v západním rohu roste dokonce malý les.
Na cvičišti je vždy jeden sensei a dva chuunini dohlížející na pořádek cvičení. Velmi často tam trénují ANBU a vojáci, kteří tam zlepšují fyzičku.

Kashike


Před tím? Před tím vznikl sen... usmál jsem se... a tohle je způsob jak snu dosáhnout.

"Z čeho vznikl sen?" rozesmála jsem se. Jinou otázku teď ani položit nešlo.

Kashike


Teatrálně se zamyslím. Asi z rány do hlavy... možná... ale ne, to ne. Prostě je to to co jsem si přál. Když jsem viděl jak šťastní jsou moji rodiče, tak jsem si přál být jednou stejně šťastný... podívám se jí do očí... s někým kdo by o mě stál...

Pohled z očí do očí mě potěšil.
Byla jsem ráda, že učím někoho s jeho povahou, zcela mi to vyhovovalo.
"Daleké cesty mají slibný konec," prohodila jsem. "Mohou vést skrze boj nebo skrze strážní služby, na tom nezáleží. Když jimi poctivě a bez zkratek půjdeš až k cíli, vyhraješ v každé bitvě. Máš za co bojovat, to se mi líbí."

Kashike


Uvidíme kam dojdu. Po celou dobu rozhovoru jsem pořád skládal pečetě a teď jsem konečně přestal. Myslím že teď už bych je zvládnul i ze spaní...

"Dobrá," kývla jsem. "Ještě jednou mi to ukaž a pak můžeš zkusit vytvořit klon. Musíš na to přijít. Správné množství chakry, všechno musí být tak akorát. Pokud budeš pilný, měl bys na to přijít do týdne."

Konečně dorazím na cvičiště. To byla ale dáálka.Povzdechnu si zamyšleně. Pak se začnu procházet po cvičišti. Dnes to vypadá, že tu nikdo není a nebudu mít koho pozorvat. Což dělávám moc ráda. Když už si říkám, že se někde svalím, pokud možno do trávy. Všimnu si nějaké dvojice. Posadím se kus od nich a konečně se můžu věnovat svému tréninku - pozorování =D
Zamyšleně si je začínám rozebírat a odhadovat co asi dokáží. Toho kluka neznám, jouninku od pohledu ano. No jsem zvědavá, jestli se nepřizabijí v dalším tréninku.

Kashike


Znovu sjedu pečetě, pak se zastavím a na chvilku to vypadá že přemýšlím. Pak udělám pečetě znovu a zkusím vytvořit klona za použití malého množství chakry. Můj plán byl prostý, začít s málem a postupně přidávat dokud netrefím správný výsledek. Pomalé, ale jisté.

Pokud se netrefí správně do chakry, klon se rozsype na prach.
Nebo není schopný se pohnout a až příliš zkamení. Jindy zase zůstane na kusy. Zkrátka je potřeba se trefit přesně.
Neměla jsem potřebu cokoli říkat. Trénink bude zcela jistě trvat dlouho.
"Ještě chvíli tréninku a potom si dáš pauzu," pousmála jsem se.

Kashike


Postupně, kousek po kousku přidávám chakru. A postupně, kousek po kousku se začínám unavovat. Nemůžeš co? Neprovokuj.. sedíš si na hromadě šťávy tak se koukej rozdělit. No to si uhod teda. Hele, myslim to vážně, bydlíš tam tak se začni starat! Fajn, fajn... jen počkej až se dostanu ven. Ucítím příval nové chakry a začnu znovu.

Pozorně sleduji ty dva a čím dál je to větší nuda. A to že jsme už pozorovala nespočet tréninků. Dokonce i mnohé podstoupila. Ale většina trénovala zajímavě, sensei je vždy hoil, či honila kunaii a vším možným. A tihle jen stojí a soustředí chakru. zavrtěla jsem proto nespokojeně hlavou a pohodlně se rozvalila.
S nima asi nic nebude...
pomyslela jsem si.

"Stačí," zdálo se mi, jako kdyby mě na chvíli nevnímal. Vzhledem k tomu, že byl Jinchuuriki se dalo předpokládat víc a možnost, že by si povídal s jistým chlupatým mazlíčkem se mi nelíbila. "Používej jen vlastní chakru, alespoň prozatím."
Všimla jsem si, že nás někdo pozoroval, ale zatím jsem tomu nevěnovala pozornost.

Kashike


Povel "stačí" mě vytrhl z tranzu monotoního opakování. Rozhlédnu se kolem sebe a uvědomím si kde jsem. Omlouvám se... od jisté doby se mi tohle občas stává. Dovolíte, trochu se proberu. Přeruším pokusy o techniku a začnu si protahovat ztuhlé končetiny a záda.

Vytáhla jsem svou katanu.
"Tohle už ale nestačí!" počkala jsem až si všimne mých pohybů a pak jsem ťala směrem k jeho boku. V poslední chvíli jsem ale katanu zastavila, přehodila do druhé ruky a se skrčením již skutečně zamířila někam ke kolenům. Ani tentokrát jsem nebrala boj vážně, nechtěla jsem ho vážně zranit. I kdybych zasáhla, jen bych ho škrábla.
Čekala jsem ale, že stihne na druhý a skutečný útok zareagovat.

Kashike


První útok mě nemile překvapil. Druhý už ne. Místo úhybu jsem se rozhodl překvapit já jí. Udělám půlkrok vpřed a jednou rukou jí chytím zápěstí s katanou, abych jí zablokoval. Ve stejnou chvíli jí dám čelíčko na kořen nosu.

Zachytil mě za zápěstí chvíli potom, co jsem katanu pustila. Hlavičku mi dát nemohl, protože jsem stále byla skrčená. I díky tomu se mi povedlo vytrhnout se mu, druhou rukou ve stejné chvíli znovu zachytit katanu a uskočit.

Kashike


Zavrávorám dopředu, plynule přejdu do kotoulu a odkutálím se stranou. Narovnám se do kleku a v rukou se mi objeví cepíny. Myslíte to vážně?

"Pokud máš ještě sílu, tak ano," pohodila jsem vlasy.
"Pokud ne, ráda tě pozvu na ramen. Koneckonců to by sensei někdy udělat měl, ne?"

Kashike


Na rámen si nejdřív člověk potřebuje udělat chuť... usměju se a vyrazím krokem k ní. Asi metr a půl od ní jí začnu obkružovat a v jeden moment jí šlehnu žiletkáč po nohách. Počítám že bude krýt a že by se drát mohl omotat kolem katany.

No konečně nějaká zábava! Pomyslím si a posadím se. Hlavu si pěkně schovám mezi dlaně a ty opřu o nohy. Takhle pohodlně pozoruji jak trénují. Podle toho jak se kashike zarazí během boje a povídá si sám se sebou se zamračím. Po chvilce však sama přijdu na to, co mi slovy nepřímo potvrdí jouninka. Ten kluk je jinchuriky...
Co by to asi mohlo... V hlavě se mi honí spousty myšlenek, možná je ještě... ne možná... určitě je sám... Kdo ví, co toto zjištění znamená. Rozhodně jsem vážná a zamyšlená. Přesto by mě jen těžko někdo nyní překvapil. Nakonec pomalu vstanu a líně se protáhnu.
"Yosh..." Pronesu si sama pro sebe a při tom splácnu ruce k sobě. Kdo ví, možná to bylo gesto, jenže já si připravuji jedno překvapení pomocí svých technik. Ještě nevím, jestli to budu chtít ale použít. Samozřejmě neškodně, jen pro zábavu.

Kashike


V momentě kdy zaútočím uslyším zvuk podobný tlesknutí. Cuknu zpátky a odskočím. Periferně se rozhlédnu kolem.


// ty jsi žádný rozhovor mě se mnou neslyšela... normální lidi totiž řeč píší tučně a myšlenky kurzívou...

(Aoki Miko ti říkala: "Používej jen vlastní chakru, alespoň prozatím.") =)

Když zpozoruji, že jsem nechtěně vylekala toho kluka, trochu se zamračím. Mám na sebe vztek, chtěla jsem je jen nevinně popíchnout. No teď to nejspíš nepůjde, protože by to bylo moc nápadné. Přesto si hraji s čímsi v rukách, jen tak nejspíš z nudy a hezky se na něho usměji. Aby viděl, že jsem nevinný andílek. =)

Kashike


Stála tam nějáká dívka a usmívala se na mě. Asi bych jí neměl věnovat pozornost ale předmět v její ruce mě znepokojoval. Nevim o co jde ale může to potenciálně být šipka, shuriken nebo něco jiného a to nehodlám riskovat.

// já myslel tuhle tvou větu " kashike zarazí během boje a povídá si sám se sebou" ... s démonem jsem si povídal když jsem stál na místě a snažil se pořád dokola vytvářet klona... a bylo to jen v myšlenkách...

Místo krytí jsem znovu odskočila z jeho dosahu.
Pokud potřeboval najít chuť, musel mě dokázal chytit. Souboj zřejmě skončil, když se zarazil. Zvedla jsem pohled k neznámé a poté zpět ke Kashikemu.
"Už končíš?" otázala jsem se prostě.

Kashike


Ne jen... jen jsem měl divný pocit... a já na své pocity dám, většinou mě nezklamali. Znervozňuje mě. Mluvím tak aby slečna vedle neměla šanci to slyšet.

"Sleduj vránu, když mává křídly. Když chce vzlétnout a nenecháš ji, neuvidíš ji letět," pokrčila jsem rameny. "I přesto... Nemyslím si, že by nám mohl někdo z Iwagakure nějak ublížit. Není třeba se znervózňovat. A pokud ano, pak počkej, až mávne křídly a až potom můžeš být nervózní."
Zřejmě jsem ji někde již viděla, protože její tvář mi přišla známá.

(Promiň... tak třeba, že mě jen zarazilo že jsi se tak pohloubal do sebe a pak to poznala ze slov jo?) =)

Když zpozoruji, že ten kluk je nesvůj, usmívám se nevinně dál. Jsem ráda, když vidím, že se mi to úsměvem povedlo trošku zakrýt. Ta jouninka si mě moc nevšímá, ale zdání může klamat. Však už to moc dobře vím, proto si jí speciálně hlídám. Aby nepřekvapila nebezpečně ona mne. Pak si všimnu, že tam cosi ten kluk šeptá své senseice a trošku mě to pohněvá.
Copak přede mnou tak najednou tají...?
usměv mi zmizí a tvářím se zase no, normálně. Přemýšlím, že by bylo lepší zmizet dřív, než se ti dva obrátí proti mě. proto se trochu plaše rozhlédnu kudy případně nejrychleji zmizet.

Kashike


Asi máte pravdu. Znovu se připravím na střeh ale pořád si aspoň periferně hlídám tu holku. Je to pro mě fajn trenink na boj se dvěma protivníky. Přiskočím k Aoki a seknu jí cepínem na pravou klíční kost.

Tentokrát uskočím směrem napravo. O dvě vteřiny později už po kovovém lanku seknu katanou a pokusím se jej přetnout.
I já sem tam mrkla po neznámé, ale víc jsem si s tím nedělala hlavu.
Naopak, uvažovala jsem o tom, že by bylo hezké přizvat ji k souboji. Už proto, že Kashikeho znervózňuje, by to byl zcela jistě dobrý trénink.

No pořád se nic neděje. Vlastně troško ano, protože ti dva pokračují v souboji. Nezdá se mi, že bych jim tolik vadila, aby mě chtěli odehnat. Tedy u toho kluka nevím, protože cosi šeptal své sensei. Ale ona nejspíš nesouhlasila a zůstala klidná, jak má správná jouninka být. Proto trošku váhavě přešlápnu a snažím se odhadnout, jestli bych mohla risknout je vyrušit. Když v tom si všimnu mrknutí oka u jouninky. Protože jsem samostatná shinobi, a od jisté událsoti většinou beru podpůrné mise. Tak mi stačí málo, abych se domluvila s jinými shinobi neznatelnými posuňky. Lehce při jednom jejím kouknutí pohodím hlavou a pohnu prsty levé ruky. Abych jí varovala. Načež naopak pravou ruku vystřelím, a vypustím bílého opeřence. Ne moc velkého, ale složeného z mé techniky. Předtím jsem si připravila nenápadně vše v rukou a uhnětla. Ten vletí mezi ty dva a pak udělám lehký posunek ruky a vybuchne. Nepoužiji vůbec silný výbuch je dokonce slabší, než výbušný lístek. Takže by ho mohl maximálně trochu neškodně ožehnout. A u jouninky se ani nemusím bát, že by nedokázala tak slabému jí ohlášenému útoku se vyhnout. Trošku zamrkám a pozoruji je oba. Jsem zvědavá jak se tomu vyhne.

Koutky úst mi cukly k úsměvu.
Výbušný jíl? Ach, Kinjutsu Iwagakure. Tolik o ně bývá slyšet a tak málo lidí jej vídá v akci. Poprvé ho vidím i já.
Využila jsem kouře. Přesný čas výbuchu se dal odhadnout jen těžko, ale vzhledem k tomu, že jsem o útoku věděla, nepřekvapil mne.
Vznesla jsem se do vzduchu nad něj a přiložila dlaně k sobě.
Meisaigakure no Jutsu!
Mé tělo postupně zprůsvitnělo.
Z pohledu Kashikeho, který jako Genin techniku viděl jen sotva, to mohlo vypadat, jako kdybych se rozplynula v kouři. Tohle byla skvělá zkouška, opravdu skvělá.
Zůstala jsem "viset" ve vzduchu nad nimi s rukama založenýma na hrudi.
Kdybych tvrdila, že mě schopnosti neznámé nezajímali, lhala bych. Tohle byl způsob, jak si prohlédnout, co se bude dít. Každopádně jsem ale nechtěla nechat trénink zajít příliš daleko. Předpokládala jsem, že Kashike zaútočí a byla jsem zvědavá jak.

Kashike


Když jsem viděl že chce přeseknout žiletkáč, tak jen odskočím stranou. V tu chvíli něco vybuchlo a mě oslepil kouř. Vyskočím z oblaku a uvidím Aoki jak se rozplyne ve vzduchu. Bleskově se rozhlédnu a začnu pomalu ustupovat. Zároveň začnu roztáčet drát a vytvořím tak kolem sebe asi dvoumetrovou smrtící zonu, ve které žiletky naporcují cokoliv co se tam ocitne. V souboji dva na jednoho si nemůžu dovolit útočit na slepo, půjdu po jedné a druhá mě dostane...

Dal si vše dohromady rychleji než jsem očekávala, to bylo dobré.
Člověk by čekal, že s málem zkušeností spíš zpanikaří a on jednal s chladnou rozvahou. Z části mne to překvapilo.

Jeho zbraň mě donutila vznést se výš než jsem původně chtěla, ale bylo to lepší než hned prozradit svou pozici.
Zamyšleně jsem přesunula pohled k neznámé a čekala, jestli něco udělá.

Pousmála jsem se, nebyl ani nejhorší, ani extra dobrý. Kdybych použila opravdovou sílu, výbuch by ho očividně zasáhl naplno. Dokonce jsem si věřila natolik, že bych dokázala být tvrdým oříškem i pro tu jouninku. O ano, byla jsem pyšná a málem jsem dostala zásah. Na poslední chvíli jsme uhnula jeho zbrani a tak nějak pajdavě uskočila mimo dosah. Uff to bylo těsné. Nejhorší bylo, že jsme netušila jestli ta jouninka půjde jenom po něm. Rozhodla jsem se prozatím zůstat mimo dosah jeho zbraně a pomalu jsem si připravila pečetě. Rozhodně rychlé a zbrklé kroky mě nevystihují nop, leda občas a malinko. =)
A abych to hezky zakončila, po složení pečetí jsem ještě udělala opět svo utechniku a z rukou mi na rameno vyskočila bílá vrána =D

Kashike


Fajn... zkusím tu jouninku vylákat. Zdánlivě přenesu pozornost na tu druhou a začnu k ní pomalu postupovat, aniž bych přestal vířit žiletkáčem. O co ti jde?! Celou dobu si ale periferním viděním hlídám prostor kolem sebe, kdyby se objevila jouninka.

Pořád se nevinně usmívám, já přeci nic nechci! Když mě osloví a zaměří se na mě, udělám rukama nevinné gesto, že já nic. A také já nic nevím, a koukám na něho nevinně jako co po mě chceš? Rychle, však drobnými krůčky, k nemu stále čelem, odcupitám tak, abych měla trochu času. Pak udělám pár ladných pohybů před sebe a už zmizím v kouři dýmu. Každý si jistě myslí, že jsem chtěla jen zmizet. Ale to zase ne! Těch pár chvilek mi stačilo, abych se skrčila a do země ukryla část své techniky. Až pak jsem zmizela a objevila se mu v zádech. Velmi rychle, mimo dosah jeho divné zbraně a tentokrát hned po něm vyrazila ta bílá vrána. takže přímo proti němu následoval za jeho zády výbuch a po stranách jsme mu hodila po kunaii, aby logicky uskočil rovně před sebe, tedy do míst, kde jsem předtím zmizela v kouři. A aby neměl čas uvažovat, ihned si připravím další opeřence, co vypadajá jako maličké bílé vrány abych ho mohla případně v tom místě udržet.

Kashike


Jelikož okolo mě vysokou rychlostí víří žiletkový drát, tak bílá vrána skončila pochopitelně napůl a výbuch mi jen lehce rozhodil tempo. Proti kunaiům jen švihnu drátem a vychýlím je z dráhy mimo. Pak začnu celkem svižně postupovat směrem k ní. Vířící drát hrozí že jí rozpůlí jak dlouhou tak širokou, takže musí začít couvat...

Zajímavé...
Kashikeho Taijutsu bylo perfektní. Díky tomu, že byl Genin, jsem toto slovo mohla použít. Připravila jsem si pečetě, kdybych se musela zapojit do boje.
Na tváři se mi přitom objevil menší úsměv.

Trochu pokrčím obočí, ten kluk si ze mě dělá srandu! Já schválně oslabuji své techniky, abych mu neublížila a on se chová tak pyšně. Přemýšlím, že bych mu tam pustila jednu opravdovou vránu, jejíž výbuch by mu dal doopravdy zabrat a ten jeho drátek by byl vržen nekontrolovatelně proti němu. nakonec se rozhodnu, že přeci jen ho nechci zabít a tak přistoupím na jeho hru.
Chceš si jít pro mě? No tak pojď... Lehce se odrazím a těsně na poslední chvíli jeho drát mine místo, kde jsem stála. lehce se přikrčím a začnu ho obíhat. Při tom po něm aby nenabral podezření hážu kunaie. Nejspíš je odráží, ale zabodávají se blízko jeho drátu na zemi. Takže když ho oběhnu zpět na původní místo, udělám posunek a na kunaiích zahoří výbušné lístky a bouchnou. Pokud mě chce vytlačit, musí se otočit a směřovat opět k místu, kde mám malé překvápko.

Kashike


Když začala kroužit, odrazím pár kunaiů co na mě hodí. Pak na nich ale začnou hořet lístky. Použiju shunshin mimo dosah, ven z kruhu lístků. Pohodlně uchopím cepíny a připravím si Kawarimi.

To byl dobrý tah... Ale teď je čas zamíchat karty.
Můj Kamenný klon se objevil za Kashikem a prudce sekl katanou k jeho pravému rameni, aby se pokusil zabránit mu v ústupu od Yumiko. Zviditelnil se ovšem těsně za ním, takže na nějaké manévrování jeho zbraní bylo málo času.

Kashike


Aoki klon prosekl Kawarimi a na zem se snesl kamínek. Já se objevím kousek za ním a přehodím mu drát kolem krku jako škrtící smičku. Pak zatáhnu.

Kamenný klon mnohdy vydrží většinu zásahů, ale utrhnutí hlavy ne.
Na zem před ním se sesypaly drobné kamínky a prach.
Já se zatím místo vznášení posadila na jednu z větví. Chvíli jsem zase hodlala jen sledovat. Koneckonců svým útokem jsem poskytla Yumiko chvíli, kdy jí nemohl stihnout věnovat pozornost. A byla jsem zvědavá, jestli z té chvíle vzejde něco zajímavého.

Kashike


Jakmile jsem poznal že se jedná o klona, okamžitě jsem z bezprostřední blízkosti ostatků zdrhnul. Shunshin a pryč. Vím že klon může i vybuchnout a to riskovat nebudu. Rychle se periferně rozhlédnu kolem sebe.

Ta chvilička by opravdu stačila, dkyby se jednalo ovšem o opravdový boj. Nesmím zapomenout, že je to jen trénink. Proto zastavím pohyb ruky a pozoruji ho. Přemýšlím kolik těm dvěma chci ukázat z toho co umím. Trošku skloním hlavu a vypadám zamyšleně, ve skutečnosti se naopak plně soustředím. Z rukávů vy postupně vyskáčou další opeřenci, vždy u sebe nosím zásobu potřebného jílu. Když se po chvilce podívá kde jsme byla naposledy, už mě tam nenajde. Jsem docela fuč, lépe řečeno ve vzduchu nad v úrovni nad ním. A Tentokrát už musí utíkat, pokud nechce dostat zásah. Výbuchy jsou silnější a nutím ho jít přesně tam, kde ho konečně chci mít. Je čas to ukončit, proto přitvrdím a nemířím náhodně, ale tam kam bude muset uhybat. Dříve nebo později bude muset šlápnout blízko k tomu místu a pak trénink skončí. Spokojeně se usmívám, už se těším až se svalím do trávy.

Tohle už bylo nepříjemné.
Sledovala jsem její další krok a trochu jsem se zamračila. Výbuchy mi přišly silnější. Dokud ho nic víc nemělo zranit, nezasahovala jsem. Jen jsem přimhouřila oči a pozornost zaměřila na výbuchy, aby mi neunikla ani sekunda z toho, co se tu dělo.

Kashike


Když mi zmizí, tak se rozhlédnu a všimnu si stínu na zemi. Stejně tak jako stínu dalších zvířecích bomb. Doton: Hlidněný štít. Zakryji se před prvními výbuchy a jejím pohledem. Počítám že změní úhel tak aby na mě viděla, ale dokud mě nevidí tak si udělám Bunshin, který mě nahradí. Já se v kouři z výbuchů stáhnu. Využiji nějákou z nejbližších budov nebo teréních nerovností k ukrytí.


// Yumiko, píšeš zbytečně dlouhé posty :_) na první věc zareaguji jinak než chceš a zbytek postu ti ztrácí význam :_)

Narozdíl od Yumiko jsem se dívala tak, že jsem jej viděla i za štítem.
Přes výbuchy to bylo těžší, ale stačilo být dostatečně blízko a záměna byla lehce pozorovatelná. Tenhle souboj možná měl být lepší bez vítěze.
Neznámá se zřejmě se schopnostmi držela tak, aby mu neublížila a on byl jako Genin o něco nadanější v Taijutsu než ostatní, díky čemuž jí v té chvíli mohl být rovným soupeřem. Tedy dokud by nezesílila výbuchy, ale k takové situaci nemělo dojít.
Místo u stromu jsem se teď vznášela přímo nad bojištěm a nakonec klesla na zem.
Zůstávala jsem skrytá jejich očím a přemýšlela nad vhodným konce souboje.

Kashike


Jakmile si zajistím že jsem bezpečně skrytý, přesunu se na jiné místo. Dál od té holky a k lepšímu úkrytu.