Cvičiště

First topic message reminder :


Místo pro trénování se vším potřebným vybavením. Jedno z nejdokonalejších a nejfrekventovanějších míst v Iwagakure. Jeho rozloha je srovnatelná například se Strahovským stadionem (300x400m). Leží půl míle od Iwagakure a cesta k němu je vcelku náročná. Každý ninja se tam ale bez problémů dostane. Na cvičišti můžete najít překážkové dráhy, všechny možné povrchy a v západním rohu roste dokonce malý les.
Na cvičišti je vždy jeden sensei a dva chuunini dohlížející na pořádek cvičení. Velmi často tam trénují ANBU a vojáci, kteří tam zlepšují fyzičku.

Povzdechnu si, tohle není zábava. když by bylo lehké ho nechat doopravdy bouchnout, a navíc díky tomu že nevyužíval volnou cestu, musel dostat dost drobných zásahů. Jeden takový zásah nemohl zabít, ale víc jich ho již muselo vyčerpávat. Snad proto se stáhl. Správná shinobi musí znát, kdy souboj ukončit. Proto klidně začnu sbírat ze země své kunaie. O další souboj nejevím zájem a lehce si začnu upravovat vlasy. Když jsem spokojená pohodím hlavou, jeden pramen mi sjede do očí a nahlas k okolí poznamenám.
"Dattebane... za zničení cvičiště mi souboj nestojí víš?"
Jsem poslední, kdo viditelně stojí na bojovém prostranství. Proto jsem spokojená a nepotřebuji situaci hrotit jako nějaký genin. Ještě se rozhlédnu, jestli si nevšimnu té jouninky. I když jí nevidím usměji se sebejistě, chci aby si myslela že vím kde je.

Je senzibil?
To byla první věta, která mě napadla, když jsem zachytila její úsměv.
Hloupost, to by se dívala přímo na mě... Dobrý tah.
"Správný shinobi ví, kdy ukončit tréninkový souboj," nadhodila jsem, když jsem se při cestě blíž k ní zase zviditelnila. "Pokud je to pravda, pak jsi správná shinobi."
Na chvíli jsem se odmlčela než jsem se rozhodla představit.
"Aoki Miko," pousmála jsem se. "A můj student se ti jistě brzy představí sám."
Očekávala jsem, že se během chvíle objeví blízko nás, i když kdo ví.
Každopádně jsem si byla jistá jeho vychováním a to by mělo vést alespoň k onomu představení se.

Kashike


Svůj úkryt opustím až v momentě kdy zaslechnu jak si povídají. Správný shinobi taky ví, kde je pro něj čas se z boje stáhnout, aby se ten boj nestal jeho posledním... řeknu přicházejíce k nim. Děkuji za dobrou možnost k protažení. Natáhnu k ní ruku... Kashike Gorin, těší mě.

Škoda že jsme nemohla vědět, jak jsme jí na chvíli nachytala. Jistě by mě to potěšilo ještě o trošičku víc. =)
Když se tu najednou objevila a přicházela ke mě, potvrdila mi nevědomky tu teorii, že zde byla celou dobu. Při jejích slovech se hezky usměju a vypadám jako andílek. Obávám se, že mám pro ty dva poslední překvapení. Nyní oba stojí za mým připraveným místem, proč hotedy nevyužít k představení že?
"Nej-sil-něj-ší vý-buš-ná shi-no-bi Yu-mi-ko Ta-ji!"
Za jejich zády se jim ze země zhmotnil můj klon. Předtím jsem si zde uschovala můj jíl a připravila ho dost na můj klon. Nyní každou slabiku se střídám s klonem. Takže docela slušné představení. Očka mi hrají spokojeností, ale usmívám se nevině stejně jako můj klon. Na chvilku, ale zvážním.
"Správná shinobi musí vědět jak se chovat v každé situaci... ráda tě poznávám Aoki Miko... třeba se ještě uvidíme, až mě za vámi pošlou na podpůrnou misi..." Nemyslím to nijak zle, ale oni prostě nemůžou vědět, co se mi endávno stalo a proč si žádám jen podpory jiných týmů.
Pak se podívám na kashikeho a taky mu podám svou malou ruku s velmi slabým stiskem. velmi ráda hraji na druhé svou slabost.
"...i tebe kashike, ta opálená pleť ti moc sluší..." Usmívám se pořád jakoa ndílek, jen teď ještě přivřu trošku oči, takže by se neměl zlobit. Bylo to nevinné popíchnutíčko a zveličené.

A tady máme vysvětlení, proč ten úsměv...
"Velmi vkusné," pronesla jsem zamyšleně, aniž by to se mnou nějak víc hnulo. Nebyla jsem zvyklá dávat překvapení najevo. Tenhle tah mě ohromil. Ale nebylo divu, byla už Chuunin. A společně s výbušným jílem to znamenalo, že bude mít co ukázat.
Ten úsměv prozrazuje, že má něco v plánu. Drobná skulinka v plánech, ale v nepříteli vzbudí strach. To je dobré, velmi dobré.
Pohled jsem po jejích posledních slovech přesunula ke Kashikemu. Zajímalo mne, jak zareaguje.
"Yatta," ozvala jsem se po chvíli. "Jako nejvýše postavený shinobi zde bych měla svůj tým po tréninku pozvat na něco dobrého. Trénovala jsi s námi, připojíš se?"
Poslední věta byla samozřejmě pro Yumiko.

Kashike


Já jsem pro, docela mi vyhládlo. Co to bude? Nahodím zvědavý výraz a čekám co Aoki řekne.

Pozorovala jsem tu jouninku se zájmem. Byla to hrdná shinobi, skrývala své nedostatky a vypadala opravdu silně. Yosh! však jí jednou předčím...
a navíc přišla od ní pochvalná slova, to se mi líbilo. I dkyž to ve mě vyvolalo nepěkné vzpomínky. Stejně jako její pozvání.Myšlenka to byla mooc lákavá, ale bylo to také moc podobné starší minulosti, mojí a tu jsem enchtěla zažít znovu.
"No... je to příjemné pozvání... ale já už nepařím do týmu... už nechci..."
Vyúadala jsm zamyšleně a nejspíš mohli uhodnout, že se mi stalo něco. Co s tím souvisí. Takové moje maličké tajemství, které znalo jen pár lidí.
Na druhou stranu se mi chtělo s nimi jít, i když jsem si to snažila nepřipouštět si. Nejspíš to na mě bylo vidět. Možná si bude vědět rady ta jouninka. =)

"A co bys chtěl?" odpověděla jsem Kashikemu otázkou a koutky úst mi přitom cukly k zářivému úsměvu.
Slova Yumi mne trochu zaskočila.
"Jak tedy myslíš," promluvila jsem po chvíli. "Pokud s námi nechceš jít jako shinobi, který tu s námi cvičil, možná s námi můžeš jít jen jako člověk, kterému je třeba poděkovat za příjemné zpestření dne."
Odmlčela jsem se a sledovala její reakci.

Zamyslím se a mírně skloním hlavu na stranu. Vlasy mi hezky spadnou zase do očí. To by mohlo jít, proto váhavě přikývnu. Pohledem sjedu na Aoki a mírně se usměju.
"Yosh... to by mohlo jít..."
Podívám se na ní tázavě, kam nám asi zavelí vyrazit? A samozřejmě si všimnu i kashikeho výrazu a mírně se uchechtnu. Možná to nebude zase tak zlé. I když on mě asi nemá rád, za to jouninku si myslím, že jsem zaujala. Ale do ového týmu mě nikdo nedostane ani párem volů! Třebas by zapřáhl sám náš Kage.

"Myslím, že znám jednu dobrou restauraci, pojďme" nadhodila jsem naprosto spokojená s tím, že s námi doopravdy jde.
"Nevím, jak vy, ale já si především neodpustím horký čaj."
Dojít na konec tréninkového prostranství netrvalo ani dvě minuty. Chvíli čekala, kdy mne budou následovat, a nakonec jsem se vydala směrem k restauraci.

(Přesun)

S mírným úsměvem se vydám po boku Aoki pryč ze cvičiště. Odpočinek a dobré jídlo mi připadají jako stále lepší a lepší nápad.

přesun

Kashike


Pokrčím rameny a následuji krásnou dvojici do restaurace. (přesun)

Zairen

Dojdu na cvičiště a snažím se někoho vyhlédnout.

Na cvičišti bylo velmi plno. Trénovaly se postoje s praporci, opakovaly se trasy průvodu, kdesi v dálce cvičili žongléři. Ujal se tě jeden chlapík s brýlemi. Nazdar. Tumáš... řekl a vrazil ti do ruky praporec Konohy. Jdeš ve třetí řadě, před rezidencí se zastavuješ, zamáváš praporcem na.... počkal na hudbu ...tyhle tóny, a pak se posuneš do ulic. Tam ti nejspíš někdo řekne, co máš dělat s praporcem dál a kam ho máš vyvěsit.

Zairen

O-ok... vyhrknu zmateně a chopím se praporce. Trochu si nacvičím mávání do tónů hudby a pak se jdu zařadit a počkám až vyjde průvod, pričemž poté vyhlížím někoho dalšího na pomoc.

Přeplněné prostory mne zarazily.
Přípravy na slavnost byly v plném proudu. Přešla jsem k vodě. Naštěstí se nacházela kousek dál od největšího hluku, což mi vyhovovalo. A ty dva stromy blízko břehu byly tak akorát pro cvičení toho, co mí žáci cvičit měli.
Postavila jsem se na hladinu a čekala až Kayato a Yukio dojdou ke mě.

Mezitím, co Neiro vedla diskuzi se zbytkem týmu, Kensei se vydal opravdu do svého pokoje. Kupodivu však nemohl sklidnit své myšlenky, očividně zde jeho uklidňující rituál nefungoval tak snadno. Možná to bylo tím, že se emzi tolika cizími lidmi necítil dobře. Navíc při vzpomínce na Neiro si hlasitě povzdychla vydal se na cvičiště.
Svým způsobem mi nezakázala odejít, ani nepřikázala zůstat... trénink s těmi dvěmi by mě neunavil...ale neiro by to sama dokázala snadno, pak ybch nestál za nic... a byl bych za báku před místním kagem... Tak si přemýšlí a dodje na cvičiště dřív, lehce se vyhne davu abez povšimnutí se odebere také k vodě. Jen na protějším břehu řeky. Neiro když přijde, musí ho dříve či později zpozorovat. A nejspíš jí docela zarazí to, co uvidí. Protože to u ní silně vyvolá vzpomínky.

Kensei pomalu milimetr po milimetru vytahuje katanu... kterou mu sama koupila. Tehdy byl ještě malý a staršně moc toužil po kataně. Tenkrát ho odmítla a odvedla domů, ale nejspíš pro jeho zklamané oči mu zítra ráno darovala jinou - právě tuto... následují lehké pohyby, pomalé úkroky a skoro nemění postojů. jen velmi, ale opravdu velmi pomalu. A v tu chvíli skrz něho proletí malé lístky ze stromů a je tu další vzpomínka... Kensei trénuje házení kunaie na její zahradě pod tvým tréninkem. A zrovna trefí střed, svůj první střed a otáčí se. I přes jeho šátek je vidět že se usmívá a oči mu září. Ale ty provádíš přesně tyto pohyby. Uklidňuješ svou mysl a pouštíš jí volně se proletět. V tu chvíli malý kensei omylem přešlápne a jediným pohybem zasuneš elegantně katanu do pouzdra a pohladíš ho s úsměvem. Má zvednutou hlavu a dívá se obdivně na tebe... Snad osud to chtěl, možná to nebyla ani Neiro, ale cosi ve vodě šplouchlo. A kensei udělal přesně ten pohyb, krásné elegantní protočení, přikrčení do pokleku a ruka jemně spíš jen letmým pohlazením zasune katanu do pouzdra na zádech. Při tom jeho pohled spočine na Neiro. Chvíli tak setrvá a pak se pomalu postaví. Očividně neví, co by měl dělat. Nemůže se rozhodnout, a jen tak dál stojí jako báka bákovitá.

xD

Situace na cvičišti:

Průvod i se Zairenem se rozešel ulicemi. Mávalo se praporci, hrála hudba, průvodní přehlídka mohla začít. Bude jich ještě dost. (Zairen- mise typu E, 5-10 řádků v místnosti "Mise/Iwa" o průvodu)

Pak k hostům z Konohy přiběhl nejspíše správce cvičiště a s ním dva chuunini. Madam... uklonil se ...Tsuchikage vám vzkazuje, abyste štědře využila našeho cvičiště. Já a mí pomocníci jsme vám plně k dispozici. Pokud byste něco potřebovala, stačí říct. Chlapci jsou dobří i v nějakých živelných technikách a taijutsu.

Dalo by se popsat mnoha slovy, co se mi při pohledu na Kenseie vybavilo.
Dalo by se to ale popsat i jednoduše. Vzpomínky. Velmi pěkné. Koneckonců jsem ho viděla vyrůstat.
Snažila jsem se neponořit do nich příliš hluboko, ale nakonec jsem je nechala volně plynou. Kdo ví, jestli jsem se zamyslela na pár vteřin nebo na pár minut.
Když Kayato dorazil, trochu jsem sebou trhla a otočila jsem pohled k němu. Na tváři mi chvíli hrál nostalgický úsměv. Potom, co jsem viděla, jsem si byla téměř jistá, že se vrátí k nám. Ať dělal, co chtěl, vzpomínky se zahodit nedaly.

"Ano, zde začneme," prohodila jsem Kayatovým směrem a v té chvíli už jsem mu věnovala plnou pozornost. "Stojím sice na vodě, ale jak už bylo řečeno. Začínáme s chůzí po stromech."
Na chvíli jsem se odmlčela a přešla ke stromu. Pomalu jsem po něm vyšla, dokud jsem se nepostavila na špičku. Naučit se udržet rovnováhu trvalo déle než dobu, po kterou budeme v Kamenné. Naučit se chodit po stromech mohlo trvat den a mohlo trvat týden, to už bylo přijatelné.
"Ki Nobori no Shugyō," seskočila jsem i z té výšky na zem, dotkla se jí a znovu jsem se postavila. "To je název tréninku, který máte nyní podstoupit. Naučí vás udržet se na tomto povrchu. Základy už máte z Akademie. Nyní jen přidáte správné množství chakry. Odhadnout jej musí každý sám, v tom není možné pomoct."
Přešla jsem blíž k nim. Vlastně jsem mluvila jen ke Kayatovi, Yukio už toto měl znát. Ale zopakovat si to neuškodí.
"Ale mohu vám poradit. Rozběhnete se proti stromu. Zvýšením rychlosti docílíte lepších výsledků. Vyběhnout nahoru se vám ale ani v rychlosti nepodaří, dokud nedokážete pořádně koncentrovat chakru, jak jsem již říkala. Soustředíte ji do nohou, ale opatrně. Pokud jí bude moc, kůra se prolomí. Pokud jí bude málo, neudržíte se a spadnete. Je to jedna z nejdůležitějších dovedností shinobiho. Každý z nás si tímhle tréninkem musel projít a po tomhle vás čekají ještě dva," jemně jsem se pousmála. "A nakonec techniky, které si sami vyberete."
Stále jsem mluvila v množném čísle, i když Yukio už mnoho z toho znal.

Přítomnost správce cvičiště mne mile překvapila.
Kývla jsem na znamení pozdravu a vyslechla si jeho nabídku.
"Velmi děkuji. Vážíme si pohostinnosti Kamenné," pohledem jsem se vrátila ke Kayatovi, abych zjistila, jestli už začal s tréninkem či ne.
"Děkuji vám," pokračovala jsem po chvíli. "Je to pozorné, ale obávám se, že prozatím bychom vás nudili. To, co trénují, jsou základní dovednosti. Pokud bych ale něco potřebovala, ráda vaší nabídky využiji."

Kensei zpozoroval ty místní ninji, nelíbilo se mu, že je podle jeho názoru enchtějí nechat trénovat. Nevěděl, že naopak nabízejí pomoc. Proto lehce pokrčil obočí a velmi rychle se pohnul, aby zmizel. Hned na to bylo slyšet došlápnití na vodu, a už problesknutím stál po boku Neiro. Mírně za ní, ale z rpavé strany, ruce založené v bok. očividně očekávající rozkazy. Nepromluvil, nebylo to potřeba. Byl opět tu, připraven postavit se celémus větu, kdyby to bylo potřeba. le nejlepší náladou neoplýval, mračil se a sledoval je.
Jen na chvíli hodil očkem po Neiro, když poznamenal tiše k ní.

"Jsem tady..." Jednoduché, ale výstižné. V nebezpečí by nebyl čas na dlouhé řeči. Bylo v om obsažené vše potřebné.

Kayatův trénink teprve začínal, když jsem vedle sebe ucítila Kenseiovu přítomnost.
Na tváři se mi objevil menší úsměv. Konečně.
Nemusela jsem nic říkat. Znal mě tak dlouho, že musel vědět, jak jsem ráda, že zase stojí vedle mě. Ale už pár let jsem nedávala všechno tak okatě najevo jako v šestnácti.
Chvíli jsem ještě pohledem zůstávala u Kayata.
Impozantní! Využívá Sharingan už jako Genin. Je obdivuhodné, že ho tento způsob ulehčení tréninku vůbec napadl.
Byla jsem si jistá, že ohnivé techniky jsem s sebou nebrala nadarmo.
Pak jsem se otočila na Kenseie.
"Trénink s katanami?" navrhla jsem. "Můžeš vyzkoušet, jak ti jde nová technika. Ken Rendan katanu využívá, nemám pravdu?"

Ja som sa akosi v tých uliciach či kde sme to boli zatúlal možno naschváľ kto vie. Nakoniec som sem dorazil ale zatiaľ ich len pozeral vážne mi bolo zvláštne možno preto som sa aj takto túlal.
Nakoniec som ale podišiel k senseii. "Ehm prepáčte senseii .... tak trocha som sa stratil."Zaklamal som trocha a čakal čo na to ona .

"Hlavně, že už jsi tady," povzdechla jsem.
"Ale ty už tento trénink znáš, nemám pravdu? Ukaž mi, jak zvládáš chůzi po stromech," vyzvala jsem ho a čekala až dokáže, co umí.
Byla jsem zvědavá, jestli s tréninkem nějak pokročili, když jsem byla pryč.
"A pokud ti to půjde dobře. Můžeš se společně s Kenseiem a se mnou pustit do boje s katanami."

Faito

Dorazil jsem na cvičiště, kde pilně trénoval tým z Konohy. Musím uznat, že mé pozvání a možnost tréninku vzali velmi vážně...
Chvíli jsem se na ně díval a trochu mi to připomělo začátky, kdy jsem také běhal po stromech a po vodě. Ach, to byly časy.

Ja som bol v ovládaní chakry na svoj vek naozaj majster preto som v kľude si vyšiel naozaj krokom hore po strome a až som našiel dobrú haluž ktorá ma udrží bol som hore hlavou.
"Ja som popravde došiel aj na to ako kráčať po vode ... nieje to ťažké ." Oboznámil som senseii a to z katanami ma zaujalo skôr lebo boj na blízko zo zbraňou nebolo moje. U mňa skôr išlo ľahko ak som sa mal učiť niečo z chakrou .

"Dobré," spokojeně jsem se na něj zadívala. "Velmi dobré."
Na tváři se mi objevil mírný úsměv.
"Tvé ovládání chakry je na tvůj věk dokonalé, ale chakra není všechno. Když dochází, musíš se spolehnout i na své vlastní tělo. Proto trénink s katanami. Snažím se každého učit tak, jak to bude vhodné. Kensei má předpoklady pro boj s katanou. Kayato je Uchiha a už proto se předpokládá, že jednou bude volit mezi specializací na Katon nebo zaměřením na Genjutsu. Ty se nejspíš staneš mistrem v ovládání chakry. I přesto všichni tři musíte ovládat základy z toho, co není přímo váš styl," mezi řečí jsem si všimla, že dorazil Tsuchikage a zdvořile jsem kývla na znamení pozdravu.
"Yukio, kromě technik začneš se mnou trénovat stejně jako kdysi začal Kensei. Zaměříme se na boj bez Ninjutsu, který se bude střídat s obvyklými tréninky," pokračovala jsem po chvíli ticha. Čekala jsem, co na to řekne.

"Nemám proti tomu nič ... aj keď ja už mám pár technik ktoré mi pomôžu ak nebudem na blízko stíhať. " Povedal som smerom k senseii a potom som aj ja slušne pozdravil Tsuchikageho predsa len to bola slušnosť . Po tom som sa zasa otočil na senseii . "Mňa tak napadlo ak mám dobré ovládanie chakry mohol by som sa časom naučiť byť senzibilom alebo by som mohol ovládať lekárske či dokonca by som mohol aj skúsiť genjutsu nie ?" Práveže to že som dobre ovládal chakru mal som najväčšie predpoklady učiť sa tieto 3 veci ale aspoň to tak bolo podľa mňa bol som zvedavý čo na to povie senseii .Hoci som sa ale tomu genjutsu veľmi nevenoval. Nakoniec ma tak ale napadlo či mám povedať senseii o tom čo som zistil. Váhal som ale nakoniec som sa ešte rozhodol nechať si to ešte pre seba.

"Lékařské techniky se učí ti, kteří celý život zůstávají vzadu. A nebo ti, kteří to kombinují se silou jako kupříkladu Shiori," promluvila jsem po chvíli.
"Nemyslím, že jsou nejlepší nápad. Na druhou stranu techniky senzibilů by ti pomohly stát se mistrem toho, co už umíš. Usnadnily by učení nových technik. Vnímání chakry je věc, ke které máš předpoklady."
Než jsem odpověděla ohledně Genjutsu, chvíli jsem byla zticha.
"Genjutsu..." zamyšleně jsem se na něj zadívala. "Genjutsu je velmi podobné Ninjutsu a někdy dokáže chakru využít lépe. Pokud se nezaměříš jen na něj, nedosáhneš v něm ale toho, čeho bys mohl dosáhnout v Ninjutsu, kterým jsi začínal. Většinou se shinobi specializují pouze na jedno odvětví ze tří možných skupin. Ninjutsu, Taijutsu nebo Genjutsu. A pak je to, co si vyberou, provází celý život. Nejvíce lidí volí Ninjutsu. Patří pod něj... Dá se říct několik menších kategorií jako kupříkladu Fuuinjutsu, které ovládám já. Jakmile se ale specializuji na Fuuinjutsu, nemohu počítat s tím, že zvládnu Genjutsu a Taijutsu techniky mistrů. Je třeba si rozmyslet, jestli stojí za to, začínat s Genjutsu, když pracuješ na Ninjutsu."

Kensei si všiml samozřejmě lehce pohledu Neiro. Nijak na něj navenek
nezareagoval, jen těžko říct co se dělo uvnitř jeho. Jakmile se zmínila o
těch dvou nových technikách zamračil se. A když dodala, že má
předpoklady na boj s katanou, zachmuřil se ještě o truchu víc.
Zrovna
chtěl promluvit, když vycítil za sebou někoho dalšího. Prudce se otočil
a v tom okamžiku, kdy přišel Tsuchikage se na něho podívali dvoje
chladné oči kenseie. Pouze kývl na pozdrav a lehce svěsil ruku, kterou
automaticky posunul v předchozím rychlém pohybu na rukojeť katany. Poté
se otočil na Neiro a dodal.

"Vážím si tréninku s vámi. A
neodmítnu zkřížení katany, nicméně Katanu používám jen, když jde o
silného protivníka. Sázím na rychlost a tvrdou dřinu. Já sám jsem
zbraň..."

Jeho oči říkali však chvilku prosebně k Neiro -stejný trénink ne, jinak ho odrovnáš! Opravdu On sám dřel jinak, než ostatní, byl to dříč génius. Hned však zase nasadil chladnou masku a pak se zeptal, aniž by se na tsichikageho otočil.

"Můžu vědět, jestli Jste se jen přišel podívat. Nebo splnit svůj slib a něco mě naučit?"

Uctivě se otočil na Tsuchikageho a mírně sklonil hlavu, na znamení úcty. Přesto se mu díval přímo do očí, beze strachu. Jakoby ho něčím zaujal, protože si ho tak divně i když s jistou zálibou měřil.

(Nejlepší je, dkyž vám někdo dá dva svitky na techniky a při tom vám je nedokáže vysvětlit, takže je můžu rovnou smazat jakobych se je nikdy neučil... Babčo-sama... já z tebe zešedivím...) xD

Nohy, jakoby Taigu automaticky zanesly na cvičiště, možná to bylo prostě tím, že jsem tu trávil asi nejvíc času. Jak se dalo očekávat, bylo to spoustu lidí a na to, aby to člověk zjistil vážně nepotřeboval oči. Na okamžik zavrávoral, když do něj vrazil někdo, kdo evidentně spěchal, ale hned zase nabyl rovnováhy. Zamumlal ještě něco o dávání si pozor, ale dotyčný byl stejně už dávno v trapu, takže to bylo jedno. Klidným tempem došel až k místu, kde měla podle jeho zkušeností stát skupinka menších stromů. A taky tam stála. Opřel se o jeden z nich a zaposlouchal se do zvuků okolo. Atmosféra čilého ruchu, kterou vytvářely mu z nějakého důvodu přišli pojednou uklidňující a tak se tam rozhodl chvíli zůstat. Konec konců, Tsuchikage mohl počkat, ve vesnici již byl a bylo opravdu bláhové počítat s tím, že by Tsuchikage proseděl celou slavnost v kanceláři. A jemu se zase nechtělo jí celou prosedět před ní. Až se to celé trochu uklidní, bude času na ohlášení víc, než dost.

"Kayato, skvěle!" nepřekvapilo mě, že to dokázal.
Na tváři se mi objevil spokojený úsměv.
"Nečekala jsem, že to zvládneš takhle rychle. Ještě trénink chození po vodě a budeš moct začít s ohnivými technikami. Nicméně chůzi po vodě si necháme na zítra. Nechceš se teď připojit k nám? Základy Taijutsu nikomu neublíží."
Přerušila mě Kenseiova slova.
"Stejný trénink ne?" prohodila jsem tiše, co jsem četla v jeho očích. "Ty jsi to všechno získal tvrdým cvičením, ale nezapomeň, že jsi byl také na začátku. Desítky shinobi vedl stejný trénink k podobným cílům. Polovina zemřela vprostřed cesty. Někteří to dotáhli tak daleko jako ty. Tebe jsem vedla jinak, i když to byl stejný trénink, jaký podstoupí Yukio. V Taijutsu jsi lepší, ale on je lepší v Ninjutsu. To ty až se staneš ANBU budeš potřebovat také, ale bude to složitější než to Yukiovo. Jeho má útočnou sílu i na dálku. Nesázej na první dojmy. Přes všechno, co jsi dokázal, jsi stále Genin, a to tě staví před slabší protivníky. Nepočítej s tím, že budou všichni slabí. To jsem tě přece učila," přimhouřila jsem oči.
"Ty sám jsi zbraň? Celý ten trénink, ta dřina. Tohle není Listová. Listová nevyvíjí zbraně, Listová pečuje o své děti. Žádný shinobi z Listové není zbraň, dokud je její součástí. To je mé přesvědčení a přesvědčení Ohnivé vůle."
Po posledních slovech jsem hodila pohledem k Tsuchikagemu.
Na chvíli se mi v pohledu mihlo cosi nerozpoznatelného. Zarazilo mne, že vědí zřejmě něco, o čem já ještě neslyšela. Samozřejmě, měl tu probíhat trénink. Ale dokud jsem tu byla a měla povinnost o průběhu informovat svou Kage, do té doby jsem měla o všem vědět.
Co se s ním k čertu stalo?

(Mohl bys už přestat plést osobní věci do hry, Kensei-kun? ^^ To sem nepatří. Techniky, kterým nerozumíš, nemáš přijímat. Mou povinností bylo něco navrhnout. Tvou buď přijmout nebo odmítnout. Pokud nerozumíš, pak odmítnout. Nikdy jsem ty techniky nepoužila. Pouze jsem vyhledala Kenjutsu, které jsem si myslela, že se ti bude líbit a čekala, jestli přijmeš. S křížkem po funuse pak dohledávat, o co jde, nebudu. Je to ve hře, je to v anime. Stačí se podívat a strávit u toho tu půl hodinu místo psaní na Skype.)

Ja som všetko počúval a chcel som už začať z tréningom lenže som tak trocha hodil pohľad po Kenseiovi. Nevedel som prečo ale nemal som ho určite rád mal som chuť mu zraziť tak trocha hrebienok. Zdal sa mi taký ... ani som to nevedel opísať nechcel som to ale riešiť.
Čo tak naňho zaútočiť ? Zmlátiť ho ako psa . Ukáž mu to čo v tebe je .
Ozvalo sa zasa vo mne to ma trocha otriaslo ale nechal som to tak. Dúfal som že to už počuť zasa nebudem. "Senseii ? Po tom tréningu teraz mohly by sme skúsť taký tréningový boj ? Alebo niečo podobné ?Ale zo všetkým čo k tomu patrí ." Myslel som tým normálny bol ale taký priateľský nie až na život a na smrť.

Faito

Vyloženě jsem se bavil argumentací a rozumy, které podávala slečna Uzumaki, když v tom se na mě otočil ten mladík, co měl v očích odhodlání, s prosbou, zda ho něco naučím. Pousmál jsem se a zeptal se: A máš nějakou představu, jak může vypadat trénink s kagem?
O genjutsu jsem se nehodlal zmiňovat. Je vidět, na co se zaměřuje většina lidí a je vidět, že genjutsu nedohnali na takovou úroveň, aby předčilo ninjutsu. To já už jsem dál.
Tvrdíš, že jsi zbraň? Možná by ses nám sem hodil. V Iwě je to naopak, než říká vaše sensei. V Iwě bojuješ za vesnici, vydáš ze sebe maximum, rozdrtíš nepřítele...až potom máš čas na rodinu, city a filosofii. Možná proto si o nás ostatní vesnice myslí, že jsme zaostalí. Ale myslím, že by ses měl jít později podívat na přehlídku, která bude na náměstí. Uvidíš, co to znamená pojem "já jsem zbraň".

Najednou se z jedné uličky ústící na treninkové prostranství vyřítí muž v lehce ušpiněném oblečení a s váčkem v ruce. O pár kroků za ním se žene mladý ninja, který pomalu zkracuje zlodějův náskok.

Kashike


Doslova jsem cítil jak se na něj pomalu dotahuji. Pomůžu si jedním krátkým shunshinem a pak za běhu složím pečeťe. Když si připadám dostatečně blízko, použiji techniku. Doton: Hliněný štít. Před zlodějem se vynoří stěna ze země a on si o ní rozbije čumák. O dvě vteřiny později už na něm klečím a svazuji mu ruce za záda jednou ze strun z pouzdra na opasku. Pak vstanu a ledabyle si prohlédnu své dílo. Pokud by se zmítal, pravděpodobně by si uřízl zápěstí, takže to ani nezkouší. Za límec ho zvednu na nohy a letmo se rozhlédnu. Když spatřím Tsuchikageho, naskočí mi hrdý výraz a vykročím i se zlodějem směrem k němu. Když dojdu blíž, zasalutuji. Pane, Kashike Gorin. Hlásím že jsem dopadl zloděje. Okradl řezníka o tenhle váček (podám Tsuchikagemu váček) a má na svědomí i nějáké škody na majetku, které způsobil během útěku.

Faito

Na chvilku jsem se otočil, abych uviděl, kdo způsobuje ten zmatek. To už u mě ale byl Kashike a podával mi váček a hlášení. Podíval sjem se na zlodějíčka a pak na Kashikeho. Shinobi musí být rozumný, ale nelítostný. Silný, ale ne tvrdohlavý. Co navrhuješ jako trest, Kashike?

Kashike


Pane, je těžké být v mém věku postaven do role soudce. Pokud už mám navrhnout nějáký trest, navrhuji 30 ran bičem. Teď už jsem vyhlížel trošku nervozně. Pohyboval jsem se na velice tenkém ledě, kdy pokud bych dal mírný trest, byl bych za slabocha... pokud vysoký, byl bych za tyrana. Nestál jsem ani o jedno.

Faito

Podíval jsem se na zloděje a lehounce jsem se usmál. Lepší, než přijít o ruku, že?
Zloděj jen ustrašeně pokýval hlavou. Hodil jsem Kashikemu váček s penězi (100 ryo), pak řezníkův váček, a pak jsem řekl: Doveď ho do ANBU rezidence, a vyřiď jim, jaký trest má podstoupit. Dobrá práce, Kashike.

Kashike


Ano pane. Děkuji. Otočím se a odvedu zloděje s sebou. (přesun)

// Kashike splnil misi, rank D, chycení zloděje.

Kashike


Vrátil jsem se na cvičiště a začal jsem někde v rohu pracovat na fyzičce a dynamice. Kliky, sprinty a tak.

Na cvičišti se na moment strhl nějaký rozruch. Po okraji Taigovi techniky proběhli dva muži, kteří jak se zdálo byli jeho zdrojem. Obrátil hlavu směrem, kterým běželi, spíše ze zvyku, než z čeho jiného, ale zdálo se, že brzo rozruh skočil. Tím spíš, že oba muži okolo za malou chvíli prošli nazpět, již o poznání klidnějším tempem.
Hmm...
Taiga ještě chvíli postával u stromu, ale potom na něj přišli výčitky svědomí, že moc dlouho nic nedělá a konečně se od něj odlepil. Vyrazil na cestu skrz cvičiště a hledal nějaké místo, kde nebude tolik lidí, což rozhodně nebylo nic snadného. Nakonec ho našel v jednom z rohů cvičiště, kam se, jak se zdálo uchýlil i jeden z mužů, kteří se před tím mihli v jeho "zorném poli". Nasvědčuje tomu minimálně váha a těch pár pohybů, které dokázal během krátké chvíle zaznamenat to nevyvrací. Pokrčí sám pro sebe rameny.
"Zdravím," houkne směrem k němu, tentokrát aniž by se za ním otočil, postaví se do bojového postoje a začne cvičit sestavy stylu Hung gar.

Kashike


Přišel vedle mě cvičit nějákej týpek. Taky zdravím.. odpověděl jsem mu a vytáhl své dva cepíny. Vyhlédnu si několik dřevěných kůlů v zemi a začnu švihat žiletkáčem. Co jeden švih, to jeden kůl příjde o vršek. Sekám je po pěti centimetrech.

Taigovi se dostalo pozdravu a to bylo asi tak celé. Nic víc ani nečekal, konec konců, dotyčný přišel stejně jako on trénovat a při tréninku je mluvení ˇakorát tak plýtvání dechem. A tak prostě dál cvičil a nedaleké osoby si nevšímal. Až dokud nezaznamenal něco, co ho mírně znepokojilo. Kůlům nedaleko odlétali vršky. To nebylo těžké poznat, protože zatím co oni ubývali na váze, v jejich okolí se začali objevovat objekty stejného kruhového průměru dopadajícího na zem, problém byl v tom proč. Taiga se zastavil a zamyšleně upřel slepý pohled směrem úkazu. Podle pohybů osoby nedaleko to byla pravděpodobně její práce. Otočil se tedy směrem k ní.
"To musí být pěkně ostré," poznamenal.
"A taky to není zrovna nejobvyklejší zbraň," podotknul.
To snad není možné, odejdu na rok trénovat a první co se mi stane po příchodu je, že nepoznám jakou zbraní bojuje muž pár metrů ode mě. Asi se půjdu zahrabat.
"Co to je?"

Kashike


Zarazím se když mě ten člověk znovu osloví. Stáhnu drát k sobě a otočím se na něj. Obyčejné cepíny a žiletkový drát, copak nevi..? pak se zarazím, když uvidím prázdný pohled. A kruci... moc se omlouvám, nedošlo mi že nevidíte.

ad odpovědí Taigovi chtě nechtě zacukají koutky. Potom přátelsky mávnul rukou.
"S tím si nedělejte hlavu. Nemůžete mít oči všude."
Malinko zašoupal nohama a sklonil hlavu k zemi.
Cepíny a žiletkový drát? Zajímavé.
Znovu zvedl hlavu, ale podíval se pro jistotu jiným směrem, nežli stál druhý muž. Přece jen, věděl, že jeho prázdný pohled některé lidi dokáže značně znervóznit.
"Každopádně díky za objasnění. Možná jste mi zachránil život."
A nebo taky ne.

Kashike


Chápu. Nakročím k němu. Vemte si je do ruky a "prohlédněte" si je. Moc lidí to s nimi neumí.

Taiga mu vykročil na proti a když ho vyzval, aby si je prohlédl, skutečně si je vzal z jeho ruky a přejel po zbrani prsty.
"Díky, taková ochota se jen tak nevidí,"Taiga se znovu pousmál, zatím co zkoumal povrch zbraně.
A s tím množstvím lidí, kteří s tím umí zacházet to je taky fakt, za celý rok jsem nepotkal jediného.
Po chvíli mu však cepíny vrátil do ruky nazpět.
"Ještě jednou díky, opravdu je nepoužívá moc lidí, za celou dobu jsem nepotkal jediného... Ale myslím, že jsem kdysi něco podobného viděl, takže si to dokážu lépe představit," vysvětlil mu. Přesto mu ale jeho nabídka pomohla. Brzy poté, co přišel o zrak totiž zjistil, že věci, které si díky němu pamatoval se začínají tak nějak podivně zkreslovat. Ale když dostali pevný základ, hned to bylo jiné.