Kensei naslouchal opravdu pozorně. Samozřejmě že přijal výzvu Tsuchikageho a posadil se vedle něho. Když začal tím, že mu připomněl jak je proti němu slabý, přikývl lehce a zároveň zarmouceně, protože nebyl hlupák a věděl, že je to pravda. rychle tiše znovu zamumlal omluvu. Ale, bylo na něm vidět, že se svého snu nevzdá a půjde do něho pořád naplno. Možná po těchto slovech ještě začne víc dřít.
Když začal vyprávět svůj životní příběh, strnul a naslouchal s úžasem. Zdálo se, že nejen prožívá před očima živě co mu kage vypráví, ale že mu zvláštním způsobem rozumí. Když se však na konci zmínil o místě, kde se narodil mírně se zamračil. Spíš pokrčil obočí a pak chvilku počkal, aby si vyslechl i zybtek příběhu a nechal chvilku působit ticho.
"Tsuchikage-sama... já si dovolím říct, že vám rozumím... vy jste přišel o nejbližší a stal jste se obáváným bojovníkem. Můj příběh není ještě dopsán do míst, jaké jste prožil vy sám. Ale pravdou je, že jsem se v Konoze nenarodil. Kdysi dávno jako malý kluk jsem žil s potulnou bandou Nukeninů. Ty mi řekli, že mě moji rodiče u nich nechali, protože o mě nejevili zájem. Nejspíš bych se i já stal nukeninem. Kdyby do křížku s tou bandou nepřišla Neiro..."
Kensei se podíval na Neiro, která kus dál trénovala zbytek týmu. V jeho očích se znovu objevil zvláštní záblesk. Jakýsi laskavý, jako by jí objal pohledem. Pak teprve pokračoval.
"... porazila je hravě všechny sama a já tenkrát poznal opravdovou sílu shinobi. Byl jsem malý a moc jsme enchápal, ale tu schinobi jsem popadl a nehodlal pustit. A ona mě vzala sebou, dala mi domov. Dala mi vesnici, učila mě jako starší sestra i amtka zároveň jak žít. Nic jiného mimo ní nemám."
Kensei vytáhl zvláštní kunai a z nudy si s ním hrál, lépe se mu pak třídili myšlenky.
"Ve vesnici jsem byl dlouhý čas cizincem. Byl jsem ten cizí kluk. Zjistil jsem rychle, že si důvěru musím zasloužit. Několikrát jsem vídal ANBu jednotky a slýchal jak blízcí jsou Hokage. Viděl jsem je v práci. Od té doby mám svůj sen. Kterým jsem vás nerad urazil. Hodlám se stát nejlepším shinobim, abych si získal důvěru a přátelství lidí z konohy. Pokud je budu chránit a Hokage se na mě bude moci spolehnout, kdo si dovolí mě nazvat cizincem?"
Pomalu vstal a radči se začal loudat trochu pryč, připadal si hloupě, že to řekl Tsuchikagemu, ale on mu nejspíš rozumněl. Minimálně z části, jako on jemu.
"Jenže Neiro mi nerozumí, dnes už ne... nevím co bych dělal, kdyby se ke mě otočila zády... ale já neznám jinou možnost. Nezlobte se Tsuchikage-sama, že jsem vás obral o vás čas."
Pokusil se vzdálit, pokud ho tsuchikage nechá.
