Cvičiště

Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Dorazil som sem a ešte tu teda nikto nebol preto som tu teda ostal .Ale ja som si vyskočil na jeden strom ale skoro som sa z neho trúbal lebo som sa naňho musel poctivo štverať lebo som ešte chakru v chodidlách ešte neovládal.Ako po tejto trocha namáhavej činnosti sa usadil na ňom som pozrel k nebu. Boli už vidieť aj hviezdy zotmelo sa tak trocha ma teraz napadlo že či vážne sa tu ukážu a niesom tu nadarmo . Aj tak nikam neponáhľam takže to vadiť nebude ... Pomyslel som si pri tom mojom menšom čakaní. Aj tak netrvalo dlho a zasa som rozmýšľal o sto šesť trocha som sa zdal sám sebe niekedy až moc zasnený .

Znovu jsem se dostala ke cvičišti.
Pohledem jsem přejela po prostranství.
Je tu? Není? Pohyb, zvuk... Támhle je...
Sotva jsem zaregistrovala nepřirozený pohyb lístků v koruně jednoho ze stromů, vydala jsem se tím směrem.
"Yukio-kun, mohl bys prosím dolů?" otázala jsem se rozesmátá.
Ne. Jistěže je tu. I když nikdy nevím...

Hmmm našla ma naozaj rýchlo ... Pomyslel som si a zoskočil som zo stromu , ako som dopadol celý som sa skrčil až k zemi a potom som sa vyrovnal .Hmm ale je tu sama ... Pozeral som či ešte niekoho neuvidím .Nakoniec som teda zameril bližšie k nej ale vôbec nič som nepovedal len podišiel bližšie ale tak na dva kroky od nej .Akosi som si ju teraz prezrel to bolo skôr zo zvyku.Hmm celý v čiernom a len skôr jej vlasy tak jedine môžu večer svietiť ... Pomyslel som si pre seba .

Konečně jsem dorazila za Neiro-sensei. Trvalo mi to sem celkem dlouho, vzhledem k tomu, že já se vždycky někde zdržím. Sklopila jsem zrak k zemi. "Gomenasai, nějak jsem, no se zasekla uprostřed vesnice.." Dodala jsem omluvně směrem k těm dvoum a pak zase vzhlédla. Popadla jsem dech, ono sprintovat za senseiem, není lehká záležitost.
Pak jsem si všimla, že jeden člen týmu už tam je. Pousmála jsem se a hned k němu přátelsky natáhla ruku, i když vidět ho v té tmě nebylo lehké.
"Shiori Kimiju" Představila jsem se a na tváři mi hrál typický milý úsměv.

"V pořádku. I tak nám jeden člen týmu stále chybí," vrhla jsem letmý pohled ke hvězdám a následně jsem jim zmizela z očí. Kde jsem mohli poznat až ve chvíli, kdy se louče, které tu byly pro noční trénink, začaly rozsvěcet. Jedna podruhé. Když už jsem přecházela k posledním, bylo vidět do tváře i mě.
"Rozsvítili jsme si. Teď přijdou na řadu ty strašidelné historky... Kdo se představuje první?" rozverně jsem pohodila vlasy ukázala směrem k jednom z nepříliš tmavých, ale ani příliš osvětlených, míst, kde jsme se mohli posadit.

Stihnem tóó! moju prítomnosť sprevádzal výkrik. Stihnem tóóó! rev sa blížil a blížil. A Tým 1 si mohol všimnúť chlapca v bunde ako upaľuje, akoby mu horelo za pätami. Dáááááám tóó! To som bol už pri nich, no moja rýchlosť bola dosť vysoká, a ja som nestíhal brzdiť. Z celej sily som vrazil do senseiky a spolu sme spadli na zem. Akonáhle som zistil, že ležím na jej hrudníku, rýchlo som sa vytrepal na nohy a okamžite zčervenal ako paradajka. Sorry... Nechcel som.. vyšlo zo mňa.

Tej ktorá prišla som podal ruku ."Ja som Yukio teší ma ... "Predstavil som sa aj ja a potom som trocha poodstúpil a ako aj senseii som si prezrel aj ju v tom potom niečo hovorila senseii po tom čo zmizla.Dokonca sa ešte privalil akýsi týpek ktorý doslova umm sa vrhol po nej .[i]Tak toto bude vážne ešte zaujímavé ...

"Těší mě.." Reagovala jsem, pak jsem chtěla i něco říct sensei, když v tom se sem něco černovlasého řítilo. Sledovala jsem tu scénu mezi tím nově příchozím, zřejmě posledním členem našeho týmu a senseiem. To byl zajímavý příchod. Ušklíbla jsem se a jen kousek poodstoupila, no zacukaly mi koutky.
Tohle bude zajímavá skvadra. Podotkla jsem v duchu.

Huh...?
Sotva jsem stačila zareagovat, že se blíží a pořádně se zapřít.
Když však do mě vrazil, stálo mě všechno sebeovládání zabránit touze okamžitě použít Sennen Goroshi. Naštěstí už jsem v té chvíli seděla před těmi dvěma.
Tomuhle říkáš autoritativní vystupování, Neiro no Baka?
Opřela jsem se o zem, abych vydržela ten náraz. Místo, kde skončil jeho nos ovšem nebylo zrovna něco pro vztah senseie a žáka.
"Nao Uchiho, oceňovala bych, kdyby ses naučil slušnému chování," zavrněla jsem tiše.
Sladce. Ale měla jsem pocit, že ví, že něco až tak sladkého může být pouze nebezpečné.
"Sednout!" rázně jsem trhla rukou směrem k místu mezi Yukiem a Shiori.

Heh... som známy. uškrnul som sa pri spomienke na moje meno. Hej, héj... mávol som rukou a sadol som si medzi nich. Čau... z vrecka som si vytiahol svoje posledné dango čo som mal. Tri posledné guličky. Pozrel som sa na zvyšok týmu. Dáte si? podal som im dve guličky, pričom som si svoju zjedol.

Po tom ako vlastne skôr skríkla som sa pozrel že kam si tom mam sadnúť .Najprv som si ale pekne v hlave urovnal tú situáciu čo sa stala a celé jej zareagovanie som si prebral a až potom som si tak trocha sadol .Ja som tak trocha nemal problém z autoritami no rád som ich nemal a hlavne prečo ? Kvôli rozkazom ale čo už .Respekt chcel mať každý kto mal väčšiu hodnosť to bolo už zrejmé .V duchu ale tomu čo sa stalo som sa naozaj vlastne dosť smial . Bude tu vážne sranda .... len tak ďalej neznámi ... Myslel som si v duchu keď som sedel no na jeho otázku som neodpovedal.

Odevzdaně jsem povzdechla.
"Než nás poslední člen našeho týmu přerušil, byli jsme u představování se..." pokračovala jsem tedy tam, kde jsme skončili.
"Někdo z vás by chtěl začít?"
Prohlédla jsem si je ještě jednou takhle pohromadě.
Inu... Mám zvláštní tým...

Potom, co jsem zaslechla sensei, okamžitě jsem si sedla. Já autority uznávala, a že Neiro-sensei jedna velká byla. Otočila jsem se na Naa.
"Ne, děkuju.." Mile jsem odmítla, neměla jsem chuť, spíš jsem pozorovala sensei a poslouchala ji. Ehe, představit? Porozhlédla jsem se kolem sebe. Tak do toho kluci. Moc se mi do toho jako první nechtělo, nedělalo mi to problém, ale no, zajímali mě spíš ostatní.
"Umm, a Neiro-sensei? Nepředstavila by jste se nám první vy, abychom věděli, jak začít?" Navrhla jsem.

"Haii to je pravda autorita by sa mala vždy predstaviť aby sme mali predlohu ako sa predstaviť sami ."Povedal som smerom k nej ale to bolo nakoniec všetko čo som povedal .Nerád som o sebe hovoril a predstavovanie ja som to bral tak že stačí povedať svoje meno a vek a to bolo tak všetko z mojej strany normálne .Hmm aspoň keby tak pôjdem posledný ... Pomyslel som si .

Nechcete? Vaša chyba! uškrnul som sa a zjedol som aj ostatok. Hm... Došli... trochu smutne zo mňa vyšlo a zvesil som hlavu. Ja báka! Mal som si ísť kúpiť zásoby. Dúfam že nás tu nebude dlho dusiť. pomyslel som si a pohľad som stočil na senseiku. Porozhliadol som sa a videl som, že nikomu sa nechce. A mne sa tiež veľmi nechcelo. Iba som sedel a tupo pozoroval vtáčika na strome.

Zamyšleně jsem se nadechla a odhrnula si vlasy z očí.
"Dobrá tedy..." pronesla jsem a rozhodovala se, co bych měla říct.
"Mé jméno je Neiro Uzumaki, ale to již víte. Svůj věk vám neprozradím, protože je neslušné se na něj dámy ptát. Mám ráda... Málo věcí. A nesnáším jich mnohem víc...." přemýšlela jsem nad další částí svého proslovu.
Vzpomněla jsem si, jak mě Nao málem povalil na zem a na ležérní vystupování Yukia a jistou nervozitu, kterou jsem cítila ze Shirori.
"A můj první dojem z vás je... Nemám vás ráda."

Hm... Takže ty takto.. pomyslel som si a nasadil svoj najkrajší úsmev. Idem na to. oznámil som týmu a pre istotu som sa aj postavil. Volám sa Nao Uchiha. Môj vek nie je známy. uškrnul som sa no ďalej som pokračoval. Mám rád... Hm... Veľa vecí... Nemám rád.. zamyslel som sa pričom som hodil strašný zamyslený výraz. Po chvíli povolil. Nemám rád VÁS! ukázal som prstom na ňu.

Prečo mi tento emák ukradol to čo som chcel povedať ja ? Pomyslel som si pre seba a ostal ticho vážne som chcel povedať tak trocha niečo podobné ale lepšie .Teraz som radšej kašľal na to lebo vlastne teraz nebude mať viac "Rada" jeho .Lenže vďaka tomu ako sa predstavila mi dala možnosť vyhnúť sa väčšiemu prednesu."Senseii ďakujem za vaše predstavenie ale hovoril som že ho beriem ako predlohu .... preto ak niečo chýba nebudem za to môcť lebo nerád o sebe hovorím ."Prehovoril som dlhšie nadýchol som sa a potom som ešte raz povedal. "Volám sa Yukio Kugo ... mám 16 , neobľúbil som si na toľko nič a bývam skôr nekonfliktný , dosť často mávam šťastie na to byť tam kde by som nemal ... a proti nikomu z vás nemám nič ... "Povedal som a aj tak ich tak trocha jedným okom sledoval , to že bol večer a nemohli ma poriadne vidieť mi vyhovovalo.

Teatrálně jsem si povdzdechla, když jsem si oba kluky vyposlechla a o sensei jsem se taky nedozvěděla nic moc nového.
Sensei nemá ráda nás, a ten kluk nemá rád zase sensei. A ten poslední mi toho taky moc nesdělil. Co jsem komu udělala? U hlavy se mi objevila kapka a rázem jsem se přestala na všechny culit jako sluníčko. Jo, proměnlivá povaha jak počasí začínala nabírat obrátky. Už už jsem se chtěla naštvat, když v tom jsme zjistila, že přišla řada na mě. tak jsem se zase odfoukla a tentokrát bylo naštvání rázem pryč. Yosh, tak Shiori jde se na to! Postavila jsem se a taky se představila.
"Tak, já se jmenuji Shiori Kimiju. A je mi 15 let. Mám ráda opravdu spoustu věcí, hlavně ale jídlo! Jakékoliv! Co naopak nemám ráda? Nafoukané lidi a přetvýřku, hm možná taky ignoraci. A yosh, mám sen.." Podotkla jsem a pak se pousmála.
"Chtěla bych se stát lékařským ninjou!" Podotkla jsem, vcelku hrdě, i když jsem netušila, jak tu svou sílu s tím skloubím, ještě někomu rozdrtím žebra. Až po chvilce jsem si uvědomila, že jsem se zase nějak rozmluvila, jak typické. Tak jsem si zase sedla zpátky.

(Sakura, Sasuke, Naruto a Kakashi! xD Připomíná vám to to samé, co mě? xD)

Jakmile Nao dokončil, co řekl, rty mi cukly do úsměvu.
Jen jednou, pak jsem se naplno rozesmála.
Pěkné. Velice pěkné...
Yukia jsem již poslouchala v klidu. Vyjadřoval se jako pravý Shinobi. Žádné přehnané vyprávění, rozmýšlení. Ale tím hůř pro mne. Tím víc budu mít práce.
Shirio mě svým snem zaujala. Jen jsem se jemně pousmála a kývla.
"Výborně. Berme to tak, že jsme již jako staří známí. Teď nás čekají společné mise. Společně trávené dny i noci na hlídkách. Pokusím se vás na tenhle život připravit co nejlépe..." povzdechla jsem. "Ale jelikož mám za vás zodpovědnost... Slibuji, že nikdo z vás nezemře, pokud budu poblíž. Nikdo."
Teď už jsem mluvila vážně. Nehodlala jsem nechat zemřít kohokoli ze svého týmu.

(Až na pár detailov aj hej xD )

Trápne, ale dojemné... zašomral som si popod nos a trochu sa usmial. Nato som sa postavil s dojmom že končíme. Tak... Kde? Kedy? Ako? spýtal som sa. Mal som ešte v pláne zájsť do obchodu a trocha sa najesť. Nejak sa mi nechcelo trčať tu a ... trénovať ... až ma striaslo.

V tomto čo už ona hovorila som jej tak trocha neveril vedel som prečo lebo tieto reči sú aj tak len reči teda čo ma presvedčila o tom možno aj minulosť .Nikto z mojej rodiny ale hlavne z toho čom som vypozoroval.Takže som nakoniec skončil u toho že toto jej neverím .Lakeť som si položil na stehna a päsť som si priložil k tvári a len v tichosti počúval .Nie všetko čo sa sľúbi sa dá splniť ... hoci sa človek nevzdáva .Na mne to že som jej nejako neveril by poznať nemala predsa len ani tvár mi vidieť nebola .

"Sejdeme se zítra tady... Přijďte v kolik chcete, věnuji vám celé své odpoledne... Přibližně od tří hodin..." vydala jsem se směrem k sídlu svého klanu.
"A nezapomeňte zhasnout louče!" zavrněla jsem ještě tak, aby to slyšeli.
Tým, tým.. Vždycky jsem si vystačila sama... Ale já se o ně postarám...
Byla jsem odhodlaná nasadit svůj život tak, jako má sensei jej nasazovala pro mě. Tak, jako Hokage nasazovali životy pro svou vesnici a lidé pro svou rodinu. Mou rodinou teď byli tito tři. Sice jsem je neměla ráda, ale když už, tak už.
"Krásné sny všem..." šeptla jsem spíš pro sebe a zmizela jim z dohledu.

(Přesun)

(Ja som teraz prečítal miesto pár detailou že až na pár "deb*louXDD )

Ako nakoniec tedy odišla ostal som sedieť .Ja som mal v pláne ísť sa začať učiť jednu z techník čo som sa mal naučiť podľa príkazov .Najprv som ale aj tak chcel vedieť kam či čo teraz spraví ostatok týmu .Nevedel som prečo ale zaujímalo ma to .

(Však aj to xDD )

Tak sa tu majte, z Jashinom ostávajte. nahodil som dosť drsný výraz, ale nato som sa zasmial a zakýval som im. Musím, inak ma mama zabije. uškrnul som sa a dal som sa cestou necestou domov

(presun)

Se všemi jsem se rozloučila a když skoro všichni zmizeli, tak jsem se zvedla a oprášila si zadek. Hmm, tak zítra, to bude zajímavé.. Pro sebe jsem se zazubila, ještě se rozloučila se s Yukiem, a potom jsem se šla jako obvykle, toulat po ulicích.
(Přesun.)

Ako všetci odišli ja som sa posunul dal si ruky za hlavu a ľahol som si na chrbát pozeral som smerom na nebo .Rozmýšľal som o svojom týme a o ich členoch .Na chvíľu som aj privrel oči a potom som sa pousmial . Netrvalo dlho vyskočil som na nohy a zhasol som tu tie svietidlá či čo to vlastne bolo .Šiel som potom odtiaľto ďalej porozhliadol sa okolo že či tu nikto nieje a vytiahol som si jeden svitok. Ja už som vedel čo v ňom je preto som si už nečítal čo tam je len si ho položil ďalej od seba .Domou sa mi nechce sám môžem trčať aj tu a aspoň nejaký užitočný budem ... Pomyslel som si sadol som si do tureckého sedu ruky priložil k sebe a snažil sa vytvoriť okolo seba "štít" z charky.Ktorý som sa začal vlastne učiť práve teraz .Minulé dni som sa mu len snažil pochopiť z toho čo som si čítal preto som tu teraz takto ostal sedieť a len tak pokračoval v tréningu len som dúfal že tu nezaspím pri tom ako som tu nehybne sedel.

Dobehol som na cvičisko a všimol som si že tu je len Yukio. Dobehol som až k nemu a nejakú tu dobu som sa vydýchaval. Keďže som strávil značnú chvíľu v uliciach, pobehovaním od obchodu k obchodu... Niet divu že som bol tak trochu vyčerpaný. Hoy! uškrnul som sa pred ním a sadol som si oproti nemu. Hodil som na neho zamyslený výraz a dlho som ho pozoroval.

Ako sa sem dovalil ja som si ho hneď všimol už som naštastie nespal ale zasa som trénoval ako ale bolo dlhšie ticho otvoril som jedno oko ktoré vidieť aj tak nemohol a pozrel som čože robí .Ako som ho videl že len kuká tak som teda aj ja spustil "Čože tu robíš ?"Opýtal som sa ho jednoducho a mal som už otvorené obe oči ktorými som ho sledoval .

Sledujem ťa! diabolsky som sa uškrnul. Robím si srandu... poškrabal som sa na temene hlavy a podal mu ruku. Ešte sme sa poriadne nespoznali... podal som mu ruku. Nao.. Nao Uchiha.. A ty?

"Ja som Yukio včera som sa predstavoval ... "Poznamenal som na jeho predstavenie .
Potom som teda chvíľu bol ešte ticho sedel a ešte som sa nakoniec teda ešte opýtal ja .
"Čože teda vlastne ty plánuješ ?" Opýtal som sa a a skúšal som si zasa svoju techniku .

Hééj? Som nepočúval... Prepáč... zvesil som hlavu a uprel pohľad na vtáčika v strome. Chvíľu som sa na neho pozeral bez pohybu, skoro bez nádychu, keď sa ma spýtal na moje plány. Nič... Keďže tu nie je senseika. diabolsky som sa uškrnul a vopchal ruku do vrecka. Takže to mám... Aj toto.. No šak nech príde. Ty trénuješ? Tak to nebudem rušiť. postavil som sa a trochu som ustúpil. Pohľad som znova zameral na vtáčika.

Konečně jsem doběhla sem, sotva jsem popadala dech a řítila jsem se sem, jako kdyby mi někdo držel hořící loučza zadkem. Konečně jsem doběhla doprostřed cvičiště, naprosto neupravená, vyřízená. Zapřela jsem se o kolena a hlasitě se vydýchávala .
"Gome.. Gome.. Omlouvám se, ksoo, zase jdu pozdě, budík nezvonil, zaspala jsem noo, prostě jsem to nestihla.." Něco jsme ze sebe vysoukala a popadla konečně dech. Zakecávala jsem to víc než bylo zdrávo a po chvile jsem konečně vzhlédla. Ehe? Sensei tu ještě není?! Takže nemám zpoždění! Na rtech se mi usadil úlevný úsměv a kapka u hlavy zmizela. Viděla jsem jen, že tu jsou mí dva týmový partneři, ale Neiro-sensei tu nebyla, má jediná spása!
"Zdravím!" Pronesla jsem k těm dvoum. "Neiro-sensei tu ještě není, že ne?" Potřebovala jsem se ujistit, no ještě se může někde ukrývat a sledovat mě, jééjej, to bych měla zavařeno. nevinně jsem se poškrábala na temeni hlavy a pousmála se.

Pomalým krokom som sa sem doplazila. Zamyslene som sa dívala pred seba. Spomínala som si na svoje detstvo, kedy som mala život bez problémov a trápenia. Spomenula som si aj na Yuki a uvedomila som si, že sa s ňou znova chcem stretnúť a porozprávať sa s ňou, ako keď sme boli ešte tínedžerky.
Zasmiala som sa nad tou šialenou predstavou. Čo mňa ešte nenapadne? pokrútila som hlavou a sadla som si pod strom.
So záujmom som začala sledovať mladých geninov.

"Tak zas nerušíš aj tak už končím ... inak ahoj ."Pozdravil som to dievča z môjho týmu čo prišla a skočil som na nohy .Senseii akosi neprišla a ja som už aj tak dosť trénoval takže som bol vlastne naozaj spokojný .

Nie.. ešte tu nebola... odtrhol som zrak od vtáčika a zahľadel som sa na Shiori. Nato môj pohľad padol na Hanu. Je to ona? pomyslel som si. Je! spomenul som si na jednu príhodu s ňou. A našťastie ma nevidela.
Trebalo by to zopakovať. Diabolsky som sa usmial a bleskovo som k nej pribehol.

Bola otočená chrbtom a ja som sa uškrnul. Vtedy to vyšlo. usmial som sa a zpoza stromu som vystrčil zadok (XD) Hanááá... Zlatkóó.. div som sa nepooo... od smiechu...

Zhluboka jsem si oddechla, že na mě nemusela sensei čekat, ale na druhou stranu bych byla i ráda, kdyby tu byla. Pousmála jsem se a porozhlédla se po prostranství.
Jak jsem zjistila, všichni si hleděli svých zájmů, zamířila jsem proto k nejbližšímu stromu, posadila se pod něj a opřela se zády o kmen. Vytáhla jsem z brašničky kunai a jen tak, automaticky ho točila na prstě. Přitom jsem sledovala okolí, jestli se nestane něco zvláštního nebo nepřijde sensei. Všimla jsem si i té neznámé dívky poblíž. Ale zjistila jsem, že k ní jde Nao, no ale se zajímavým stylem, až mi zacukly koutky, no vyvodila jsem z toho, že seznámit se s novými lidmy můžu později. Zvláštní to den.

Ja som si prezrel teraz to dievča z týmu a pozeral som k nej.Naozaj som dnes trénoval dlho a tak trocha som sa chcel rozprávať preto som k nej pristúpil takým tichým krokom .Keď som bol bližšie tak som prehovoril."Neruším ? "Opýtal som sa Shiori .

He? Vzhlédla jsem a přestala na prstě točit s kunaiem, když jsem zaslechla otázku Yukia.
"Jistěže ne, nerušíš.." Podotkla jsem s úsměvem, byla jsem za společnost jen ráda, dnes jsem kypěla dobrou náladou, člověk toho musí využít.

"Čože tu teda inak robíš ?"Opýtal som sa na toto jediné , tak trocha som chcel skúsiť sa popýtať toho čo najviac no ako som mal spustiť akosi to teraz nešlo no aspoň že som sa opýtal vlastne na jednu vec .Možno to nebolo veľa ale aspoň niečo .

Ehee? Buď jsem jeho otázku nepobrala nebo nevím, no nějak se mu pokusila odpovědět.
"Teď? Vcelku se tu nudím, i když teď už si aspoň mám s kým povídat.." Pousmála jsem se. "Pravděodobně dělám to samé, co ty, čekám na senseie.." Pokrčila jsem rameny a kunai schovala.
"Totiž jsem nějak dneska zaspala no, a tak jse na jednu stranu ráda, že jsem to stihla před příchodem Neiro-sensei, ale zase bych byla ráda, kdyby už přišla.." Nějak jsem se do toho zamotala, ale snad to pochopil.

"Tak ja to vidím tak že ešte nepríde a prepáč skôr som sa chcel opýtať že čo si robila no z úst mi vyšlo niečo iné ."Povedal som teraz trocha nervózne lebo nevedel som prečo proste som povedal niečo iné čo som chcel ."Inak ma napadlo že by sme mohli skúsiť trénovať sami ."

"Ne, v pohodě.." Ubezpečila jsem ho a pak se krátce zamyslela.
"Trénovat sami? Proč ne, ale nevím jak ty, já toho moc neumím.." Pokrčila jsem rameny a pousmála se. "A než přijde sensei, zjevně jenom my dva, Nao má očividně něco na práci.." Zakřenila jsem se a jen krátce trhla hlavou směrem k Naovi, no pak se zase pohledem zaměřila na Yukia.

Ako to teda odsúhlasila natiahol som k nej ruku že ju zdvihnem."Tak aspoň nejako zabijeme čas pre užitočnú vec nie ? A neboj ani ja toho veľa neviem ... "Uistil som ju a čakal či sa teda chytí .V noci to môže byť aj docela sranda trénovať .

Sledovala jsem je z koruny jednoho stromů pěkně dlouhou chvíli.
Prvním důvodem bylo, abych se probudila. Hned druhým, že jsem chtěla vidět, co zvládnout, když tam nebudu. Zda-li budou trénovat či se rozhodnou pro něco jiného.
Nao mě nijak nepřekvapil. Spíš jsem dělala, že tam není, protože pokaždé, když jsem se podívala jeho směrem, měla jsem tendenci buď se začít litovat nebo začít litovat jeho. Blázen. Ale musela jsem uznat, že pokud by se to odnaučil, mohl z něj být silný Uchiha.
Shiori a Yukio mě ničím nepřekvapili. Naopak jsem se začínala těšit až s nimi začnu trénovat.
Za chvíli nás i tak bude čekat první mise.

S jeho pomocí jsem se teda vytáhla na nohy a pak přikývla. Ještě jsem se od toho sezení krapet protáhla.
"Pravda, aspoň se trošku procvičíme před příchodem Neiro-sensei.." Zakřenila jsem se, rozhodovala jsem se, jestli mu říct o tom, že mívám jisté sklony, ale však on to zjistí. Zakřenila jsem se a došla někam, kde bylo víc prostoru.

Tiež som zamieril trocha ďalej tam kde bolo viac priestoru .Nemal som ju v pláne nejako podcenovať lebo to je dievča alebo tak .Predsa vždy som rozmýšľal docela racionálne."Tak začni .. "Povedal som smerom k nej ja už som bol v bojovom postoji dá sa povedať .

"Yosh!" Povzbudila jsem se, pak z brašničky na boku vylovila pár kunaiů a shurikenů a najednou je na něj hodila.

Měli sloužit jen k odlákání pozoronosti. Poskládala jsem pro případ pečetě a shunshinem jsem se dostala za jeho záda, kopem mu míří na hlavu.

Ja som mal v pláne hodiť po tých jej kunaioch a shurikenoch hodiť svoje v tom som si ale všimol že je už zamnou preto som sa rýchlo skrčil v tedy mi ale zmietla moju šiltovku z hlavy .Možno si to nevšimla ale v ďaka tomu že ja som sa skrčil tie kunaie a shurikeny leteli na ňu ale asi pravda aj na mňa preto ako som bol skrčený odrazil som sa preč. Ale bol som smutný ... moja šiltovka bola doslova odstrelá z mojej hlavy .Tak ... čože teraz spravím hmm ... nechám nech ide po mne ona nech vidím čo viem a potom keby tak niečo vymylsímPomyslel som si a mal som v pláne skúmať čo bude robiť .Pritom som si rukou prešiel vo vlasoch .Docela nezvyk nemať tú šiltovku .