Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Ksoo, to jsem nedomyslela. Trklo mě to hned, když na mě mířily mé vlastní shurikeny a kunaie. Dopadla jsem na zem, abych se hned na to odrazila, a shurikeny tak proletěly pode mnou a zapíchly se do nejbližšího stromu za mnou. Pff, to bylo těsný. Když už jsem byla v tom vzduchu, všimla jsem si, že nijak neútočí a já neměla v úmyslu přestat. Ze vzduchu jsem na něj zaútočila.

Ako na mňa letela ja som tak trocha čakal že po mne pôjde na blízko preto som si za tú dobu vytiahol z brašny drôt ktorým ako mierila priamím úderom rukou na mňa ja som uskočil a pritom som ale hodil okolo jej ruky ten drôt pritom som ju potiahol smerom na mňa v tedy som sa ešte skrčil a mal som ju v pláne podknúť keď nemala mať rovnováhu kvôli tomu že som ju potiahol. Nebol som dobrý až tak na taijutsu ale skôr v tom že som sa lepšie vyhýbal a robil takéto rôzne figúri .

Tím, že mi kolem ruky obmotal ten drát, mi zmařil i mé další plány. Kso.
Nechala jsem se stáhnout, no taky, jak jsem mohla odporovat, když jsem se němla jak zapřít, jediná možnost byla, že jsem vytáhla z brašničky kunai s výbušným lístkem, jediné, co mi doopravdy vadilo, byl ten drát kolem té ruky. Vyhodila jsem kunai těsně vedle jeho hlavy, dotkl se stromu a ozval se výbuch, který měl být jen na odlákání pozornosti, abych dokázala získat zpátky ztracenou rovnováhu.
Tušila jsem, že když budu v klidu, sílu budu mít větší, tak jsem ho za ten drát hezky potáhla a no, doufala jsem, že teď i on nebude oplývat nějakou brutální silou. Měla jsem v úmyslu ho donutit, aby ten drát pustil, pokud by to neudělal, pravděpodobně by ho čekal okružní let.

Ako som videl že asi naberá rovnováhu ja som ten drát si obmotal okolo ruky nech sa mi nevyšmikne a keďže som bol skrčený a chcel som ju v tedy podkopnúť tak som jej v tedy prez obe nohy prehodil ďalší drát .Nemala by byť schopná sa dobre zaprieť a myslel som si že je slabá a takto by som mal byť odosť silnejší než ona a tým ju strhnúť k zemi ale nevedel som či to výde či nie keby tak som mal v pláne odskočiť tým že by som drôty pustil.

Jasněě, přidrátuj si mě tady.
V tuhle chvíli jsem měla opravdu krásné vyhlídky. Ironicky jsem se ušklíbla, no nehodlala jsem nic vzdát. Ačkoliv jsem doopravdy rovnováhu tak tak udržela, věděla jsem, že mám jedinou výhodu a sílu.
Začala jsem tlačit proti jeho drátům a k mému údivu po chvilce jejich stisk okolo nohou nebyl tak pevný. A navíc jsem jednu ruku jsem měla pořád volnou.
Zákeřně mi blesklo v očích. Uvidíme, kdo tu udrží rovnováhu.
Z toho, že jsem ztrácela rovnováhu jsem vlastně udělala svou výhodu. Při pádu jsem volnou rukou sevřenou v pěst prudce udeřila do země před sebou, efekt byl podle očekávání, země pod Yukiovými nohy se prudce a nečekaně otřásla a pak se přímo pod jeho nohama začala drolit a praskat. Doufala jsem, že neudrží rovnováhu, když se musel soustředit na udržení těch drátků, chtěla jsem, aby ho to rozhodilo a dráty povolily natolik, abych se z nich dostala.

Ako udrela oči naozaj ma prekvapilo čo tým úderom dokázala .Ako som skoro spadol chytol som si tú jednu ruku ktorou som držal dráty a využil som jej "Dievčenskú" váhu a preskočil som vlstne za ňu tým ju ešte viac vlastne zamotal .Teraz ma tak napadlo že som mohol skočiť na ňu a uzemniť ju ale to nie až tak blízko radšej nie .Ta ak ma raz trafí ja končím ... Pomyslel som si .Tss teraz teraz pripadám naozaj slabý Celou silou som teraz potiahol k sebe v ruke som si už chytal ďalší drôt chcel som ju celú zviazať lebo veľmi sam i ju udierať nechcelo bol som tak trochu proti tomu biť dievčatá .. viem som ninja a je to hlúposť .Ale ak je možnosť urobiť to inak prečo ne ?

Ts, přehazuje si mě tady jako hadrovou panenku. Napadlo mě, když už mě zase někam potáhnul. Shiori, je na stejné úrovni a dostane tě drátkama?!
Sama na sebe jsem v duchu zuřila. Měla jsem jednu ruku stále volnou, ale zbytek těla ne, takže jsem toho moc nenatropila.
Chtěla jsem se ještě zapřít, ale když jsem měla svázaný i nohy, neměla jsem jak. No, to už jsem byla skoro u něj, ačkoliv se mi tam teda moc nechtělo, no komu jo, muset přiznat porážku není nic příjemného, ale všechno má své pro a proti, na jednu stranu mě to nakopne k tomu sebe samu víc a víc zlepšovat.
"Tsee, mám pocit, že už ani ten poslední drát potřebovat nebudeš.." Prohodila jsem. "Pff, tak.. můžeš si připsat jednu výhru.." Podotkla jsem, ale naprosto potichoučku, slovo vzdávám se, jsem, ale z úst nevypustila. Dala jsem hlavu na stranu a pokoušela se zatvářit ultra uraženě, noo, evidentně mi to moc nešlo.

Ako som videl ako sa tvári tak som riekol ."Ľahni si aby som ťa odviazal ... "To bolo všetko čo som povedal a tak trocha jej dopomohol k tomu aby si ľahla ako ležala vyzeralo to že ju idem odviazovať ale začal som ju štekliť na bokoch ."Ale ale čože ten výraz ? Niekto nevie prijať prehru ?"Hovoril som úplne ale úplne iným tónom než normálne nie takým neutrálnym ale skôr takým dá sa povedať optimistickejším ."Asi ťa teda nerozviažem ... "Pošteklil som ju ešte a tak trocha bolo pekné keď nemohla sa vôbec hýbať a bola doslova v mojích rukách .

Už jsem čekala, že budu volná, když v tom mě začal lochtat. Můj výraz se změnil z ultra uraženého, na nevěřící, překvapený a až potom na vysmátý.
"N-náhodou vím.." Pořád jsem se tvrdošíjně snažila zachovat jakýsi výraz, no nevyšlo to, nadobro mě opustil.
"Tsee, tohle je teda od tebe pěkně pod-lé!" Dostala jsem ze sebe mezi smíchem, byla jsem lochtivá a ještě jsem se nemohla hýbat, to je vražedná kombinace!
"Ale ro-rozvážeš! Jinak za se-be potom neručím.." He, výhružkami si moc nepomůžeš Shio. Jenže já se prostě nehodlala vzdávat, navíc zachovat si naštvaný výraz, když se zalykáte smíchem bylo i nad moje síly.

"Ale vážne ? "Jemne som ju pošteklil a na chvíľku prestal ."Akosi si myslím že mi toho veľa nespravíš a ešte keď na mňa budeš zlá tak ťa určite nepustím ..."Ako som to dopovedal zasa som ju začal štekliť nie príliž silno ale tak aby ju to len čo najviac šteklilo .Tak trocha som ale potom dúfal že nebude príliš nahnevaná ale smiala sa pekne aj keď troška nútene kvôli štekleniu.

"Hmm, neříkám, že ti něco udělám teď, ale až mě pustíš.." Sladce jsem se zaculila, no tenhle výraz neznačil nic dobrého. Jenže to už mě začal zase lochtat a já se začala všemožně kroutit, abych se tomu vyhnula, jenže to nešlo, on se zjevně v tomhle mučení vyžíval a já málem umřela smíchy!
"Eh, n-n-o ták, pusť mě, buď hodný chlapec.." Dostala jsem ze sebe po další várce smíchu, kdy jsem se vůbec pokoušela chytit ztracený dech. Pak jsem na něj vyplázla jazyk a dál se svíjela. Už, už jsem měla na jazyku slovo prosím, ale neudělala jsem to.
"Hmm, víš, že ti to bez té čapky sluší v-víc?" Podotkla jsem tak najednou zčista jasna a sledovala jeho reakci, původně jsem to řekla hlavně proto, aby mě aspoň na chvilku lochtat přestal!

"Ehm .. no ... umm "Ani som nakoniec nič nepovedal len som ju mal v pláne teraz doštekliť ako to len šlo .Vlastne čo keby som ju začal štekliť na nohách ? Veď tam to šteklilo naozaj najviac .Pohodil som teraz ale vlasamy tak aby mi nebolo vôbec vidieť do tváre ledva som teraz videl aj ja ."Vidím to asi tak že ťa nepustím ... inak si veľmi šteklivá na nohách ?"Opýtal som sa teraz tak trocha diabolsky.Nechcel som dať na sebe poznať to že taká prkotina teda tak sa to mohlo niekým zdať že ma rozhodí.

Zakřenila jsem se. Tak přece ho něco dokáže rozhodit. Při zmíňce o nohou jsem se zarazila a snažila se výraz vyděšení zamaskovat. Nee, nohy ne!
"Eh, jistěžeee nejsem lechtivá na nohou!" Zatvářila jsem se zcela vážně, ale neuměla jsem lhát.
"Pff, tak, co mám udělat, aby jsi mě pustil?" Zeptala jsem se nadějně, už tak jsem od smíchu slzela.

"Ummm tak ak teda mi sľúbiš že budeš hodná tak ťa asi teda pustím ."Povedal som a pozeral k ne čakal som teda vlastne čo na to povie ."Alebo keby tak aspoň vyskúšam to či vlastne neklamééš ... "

"Doopravdy?" Zeptala jsem se podezřivě. "Jen ti mám slíbit, že budu honná? Žádnej problém!" Zatvářila jsem se naprosto přesvědčivě, ale pak se zase zarazila. V hlavě jsem panikařila.
"Já myslím, že to zkoušet ani nemusíš!" Snažila jsem se ho zarazit před blížící se katastrofou, pro mě katastrofou!

Nakoniec som ju už teda nechcel trápiť tak som zobral kunai a prerezal som ten drôt .Ja som už potom vstal a pomaly som kráčal od nej vlastne som si šiel pre moju šiltovku ktorá bola na zemi ďalej kde mi ju odkopla .Zodvihol som ju oprášil a dal si ju potom na hlavu tak aby som zasa videl ja a nikto mne do očí .Potom som sa otočil smerom na ňu či dodrží vlastne ten sľub aj keď som si myslel že asi aj hej .

Úlevně jsem vydechla, když jsem konečně byla volná a postavila se.
"Díky" Podotkla jsem potom a pousmála se. Protáhla jsem si ztuhlé končetiny, která jsem měla svázané a promnula si zápěstí. Jo, byla jsem v pohodě. Stejně jsem pořád byla taková vysmátá, otřela jsem si teda slzy z očí, které se mi tam kvůli smíchu dostaly. Teda udělat tohle nepřítel, jsem mrtvá. Podotkla jsem v duchu a pak se otočila na Yukia. Ne, dooprady jsem nechystala žádnou odplatu ani něco hrozného.

Ako som teda videl že nieje nahnevaná alebo tak tak už som tak normálne ako predtým už prehovoril ."Myslím že asi teraz už len počkáme na senseii nie ?"Opýtal som sa a porozhliadol sa tak trocha po okolí .

Zaslechla jsem Yukia. "Haai, jestli budeme mít i s ní trénink, nesmím už se nechat nachytat drátkama.." Přikývla jsem a usmála se. No, kupodivu jsem dnes až příliš kypěla energií nebo jsem jí spíš nabyla z toho, jak mě lechtal. No neměla jsem jí spíš ztratit? Mávla jsem nad tím rukou, vytáhla z brašničky pár shurikenů a trénovala si hod na přesnost. Ne nijak intenzivě, spíš jen na zabití času.

"Neboj to už nebudú drátky ... "Povedal som už tichšie a šiel som si sadnúť pod jeden strom .A pozeral som smerom k nej a tak trocha som ju pozoroval ale aj tak to vidieť nebolo len som mal natočený pohľad k nej . Tak trocha rozmýšľal čože sa jej tak opýtam zdala sa mi taká docela v pohode .

Seskočila jsem konečně na zem vedle nich.
"Pěkné představení. Lechtáním se sice nepřítele nezbavíte, ale jste lepší než jsem čekala," bylo to pravděpodobně poprvé, co jsem je pochválila. Nasadila jsem jemný úsměv a sledovala je.
"A teď budeme pokračovat v tréninku společně, namítáte něco?"
zdálo se mi, že jsou již unavení. Ale přesně to jsem potřebovala. V bitvě žádná přestávka nebude. Ani v běhu. Ani v životě. A já byla zvědavá, k čemu je dokážu vyhecovat.
"Při boji vám předvedu praxi a zároveň se pokusím odříkat teorii. Až toto pochopíte, pustíme se do učení složitějších věcí, které musí každý Genin zvládat. A pak samozřejmě to nejlepší. Naše první společná mise."

Hmm takže dnes bude vlastne misia ... Pomyslel som si a netrvalo dlho a už som bol na nohách."Nieje pekné niekoho pozorovať ... "Bolo asi jediné vlastne čo som povedal a čakal som teda čo sa vlastne bude diať .Bol som dobre naladený na nejaký boj takže by to vôbec nevadilo.

Naa som si nevšímala, nemala som na vtipy náladu...Raz som sa s tým Uchihom stretla, ale nedopadlo to veľmi dobre, lebo som nemala dobrú náladu.
Pokrútila som hlavou.
Teba to ešte neprestalo baviť, čo? Neviem, či si niekedy o tom počul, ale mal by si mať úctu k starším ninjom
Vstala som zo zeme a obrátila sa k nemu.
A hlavne vtedy, keď ma niekto zlú náladu. Tým som ukazovala na naše posledné stretnutie.

Pribehol som až k nej a uklonil som sa. Prepáč! Nevedel som že máš zlú náladu.. Nato som sa znovu na ňu pozrel a hodil svoj inteligentný výraz.


Môžem niečo pre teba spraviť, aby sa ti nálada zlepšila? spýtal som sa jej. Pri spomienke na naše posledné stretnutie som však vedel, že sa asi preletím po Konohe.

Teraz zlú náladu nemám, mala som ju predtým. Povedala som a nad tým jeho "inteligentným pohľadom" som prevrátila očami.
Aj keby som mala zlú náladu, len tak ľahko by si ju nezlepšil. A hlavne pri tých tvojich vtipoch, pri ktorých väčšinou preletíš cez celú Konohu.
Usmiala som sa a ťukla som ho prstom do čela.
K tomu si mi ukázal svojím inteligentným pohľadom, že tvoje IQ sa rovná Iq húpacieho koníka. Tomuto hovorím prvý dojem.

"Nao!"
Od čeho tu vysvětluji něco týmu, když on se tam fláká?
Zahlédla jsem jednu z žen klanu Hyuuga. Vysoká hodnost. Jistěže.
Jen díky tomu jsem ji znala. Ne nadarmo jsem byla velitelem Jouninů. Pomalým krokem jsem se rozešla blíž k ním.
"Neobtěžuje vás?" otázala jsem se s neutrálním výrazem.
Přitom jsem ho ovšem nezapomněla jemně chytit za límec a velice opatrně a nenápadně táhnout zpět k týmu.

Čo je IQ? spýtal som sa a oči sa mi rozžiarili. Áu... rukou som si prešiel po čele. Tvoje "ťukania" ma obvykle stáli noc v nemocnici, tak si to dnes odpusti! trochu nahnevane som na ňu pozrel, no okamžite ho nahradil úsmev. Len povedz... Zver sa mi Haňa ... uškrnul som sa. No tu ma začala ťahať senseika. Nei-chááán! Aj vy?

A tomuto hovorím "vysoké IQ". Nepoznám jediného človeka, ktorý by nevedel, čo znamená slovo IQ. Toto slovo znamená inteligencia.
Mierne som sa k nemu naklonila.
Ak nechceš skončiť v nemocnici, nesnaž sa mi tu "zlepšovať" moju náladu svojimi vtipkami, jasné?
Vystrela som sa, keď sa pri mne objavila nejaká žena.
Nie, nie. Pokrútila som hlavou.
Uži si tréning. povedala som Naovi a vrátila som sa naspäť ku stromu, a sadla som si.

Když se objevila Neiro-sensei, přestala jsem s házením shurikenů, došla ke stromu a z terče je vyndala, abych si shurikeny dala do brašničky. Neiro-sensei jsem jen na její slova přikyvovala. Zívla jsem a protáhla se. Shio, teď není čas na spánek. Okřikla jsem sama sebe v duchu a pak pozorovala ostatní. Čekala jsem na nějaké další pokyny, ale bylo to až pozoruhodné, ale já mlčela. Hee? Neiro-sensei tu celou dobu byla?! Napadlo mě až po chvíli zadumání. Tse a ty se encháš svázat drátkama. Mé myšlenky se ubíraly vážně optimistickým směrem.

Ako som videl tak trocha ako sa tvári Shiori pristúpil som k nej a tak trocha som do nej štuchol palcom ."Že tebe vadí že to že si prehrala a senseii to videla ?"Opýtal som sa tak trocha tichšie tak aby to vlastne čula len ona .

Otočila jsem se na Yukia a zatvářila se naprosto nechápavě, noo, samozřejmě, že mi ten obličej zase nevyšel.
"Tak, jistěžeeee mi to nevadí.." Snažila jsem se to zakecat, ale moc mi to nešlo. "Možná jen.. trošičku.." Podotkla jsem hned potom. "Tsee, však já ti to jednou vrátím!" Zakřenila jsem se sebejistě. "Až zesílím! Až budu stejně silná jako Neiro-sensei, ehee, ale to mám ještě co dělat pár let, no.." Dodala jsem hned potom a nevinně si prohrábla vlasy.

Zasa som do nej šťuchol a preto že som ju chcel podporiť som spustil."Teraz som mal len štastie keby som ťa nechytil stačila by mi jedna a bol by som doslova KO , takže potom hlavu hore hej ?Tebe bude stačiť trénovať trocha a budeš odosť viac predomnou .. "Prehovoril som aj tak už tým neutrálnym hlasom aj keď už z dobrým úmyslom.

"Hmm, ta představa vypadá lákavě!" Zakřenila jsem se a nasadila svůj obvyklý výraz nad věcí. Neměla jsem důvod snad smutnit.
"Yosh, tak se budu snažit a jednou si to tedy zopakujeme!" Dodala jsem a usmála se. "Eh, ale bez toho lochtání prosím!" Dodala jsem hned potom bleskurychle.

"Práveže si to môžeš pobrať tak že to šteklenie bude vždy ako trest za to že prehráš ."Povedal som smerom k nej ale ešte som dodal."Aspoň sa budeš mať viac prečo snažiť lebo som skončil u tých nôh je dobré vedieť že si taká šteklivá budem ťa musieť štekliť častejšie.."Rýpol som si troška.

"Podlý to trest, noo, to abych neprohrála!" Přikývla jsem, doopravdy jsem zlochtat znovu nechtěla.
"Ale to je pravda zase.." Přikývla jsem znovu a pak se zatvářla vyděšeně. "Noo, ale já neřekla, že jsem lochtivá na nohou.." Yosh, zahrajeme to do outu, na to zapomene. Doufala jsem.

"Umm vážne ? A môžem vyskúšať ?"Opýtal som sa zasa teraz docela sebaisto a pritom som si ale radšej dal lepšie do očí šiltovku bol to u mňa nezvyk takto kecávať .Možno ma to vlastne aj bavilo a pritom som nechcel nech ma nejako znervózni zvláštny to stav u mňa .

"Eh nooo, moje slovo ti nestačí?" Sladce jsem se zaculila, až by leckoho rozbolely zuby. Byla jsem opravdu dost nenápadná, to by došlo každýmu, že kecám, ale tvářit se, že mám pravdu není nic špatného, ne? Tse, ze mě by herečka nebyla. A i kdyby jo, sakra špatná!

"Umm nie ."Odpovedal som tvrdo a tak troška potočil šiltovku na bok nech na ňu lepšie vidím."Ale ako tak vidím tvoje nadšenie chcelo by to sa teraz vsadiť o to či vyhrám ja alebo ty príšte ."Tak trocha som mal v pláne jej dať naozaj dobrý dôvod na tréning.

"Ksoo.." protáhla jsem k jeho odpovědi, když můj herecký talent selhal. No jeho další nápad o sázce mě zaujal, víc než to! Milovala jsem výzvy, v jakékoliv podobě!
"Faaaajn! Tak, pokud vyhraji já, nebudeš mě lochtat a koupíš mi rámen!" Výhružně jsem vztyčila prst a pak se zakřenila, jo, světoznámá popelnice se ozvala!
"A za druhé, když vyhraješ ty.. no, výběr je na tobě.." Zakřenila jsem se a pokrčila rameny, nic hrozného to nebude, snad.

"Hm tak ja by som zobral tóó ... keby si si keď tak prefarbila vlasy na zeleno ."Chvíľu som mlčal aby to keby tak vyzeralo realisticky no potom som ešte ale aj tak dodal."Neboj teraz len kecám ... zodpovieš mi potom na 3 akékoľvek otázky dobe ?"Odpovedal som teda teraz nakoniec a potom som povedal. "Aký si dáme vlastne limit teda kedy bude boj ?"

No, zezačátku jsem se fakt lekla a na chvíli si samu sebe představila se zelenou hlavou, rovnou bych se mohla jít zasadit a skamarádit s brokolicí.
Zavrtěla jsem razantně hlavou a vyhnala tu představu z hlavy, co řekl potom mě už uklidnilo, takže jsem úlevně vydechla.
"Faaajn, tak to přijímám.." Pousmála jsem se a nasadila bojového ducha. "Umm, a tak když bude protivník ležet, sedět, prostě bud uzemněn?" Navrhla jsem.

"No tak niečo podobné ako tréning čo bol teraz ."Len ty máš výhodu že ja nerád bojujem po pravde proti dievčatám ... žeby ju nechám vyhrať ? Tak niečo skúsim no .Pomyslel som si a potom som ešte dodal."Umm inak vlastne čo nepovieš mi teraz keď sa nič nedeje niečo o sebe ?"

"Hai, přesně tak.." Přikývla jsem a pak popřemýšlela, nakonec pokrčila rameny.
"Umm, nejsem moc zajímavá osoba. Měla jsem krásné, klidné dětství, mám oba milující rodiče, jako jediná z rodiny jsem Shinobi, právě kvůli tomu, že odmalička mám no, trochu víc síly, než by normální holka měla mít. Proto jsem taky šla na Akademii. Své cíle už jsem řekla, chci hlavně chránit lidi okolo sebe a vidět je šťastnými, bezstarostnými, potěší to i mě..." Dodala jsem, trochu zasněně. "A jak jsem už řekla, nepohrnu jakýmkoliv jídlem, je to nejlehčí způsob, jak mě uplatit!" Zakřenila jsem se, moc jsem toho o sobě říkat nechtěla, ani nebylo moc, co říkat.
"Co ty? Je na tvém životě něco zajímavého?" Zeptala jsem se s menším úsměvem na rtech a zvědavě naklonila hlavu na stranu.

"Ja no nemám vôbec nič zaujímavé na mojom živote taký normálny ako u ostatných ."Možno zvláštne ale to je jedno ..."A čo máš nejaký sen alebo čo presne plánuješ dosiahnuť v tomto svete shinoby ?"Opýtal som sa jej teraz ešte .

Jeho poslední otázka zaujala i mě.
Naa jsem "jemně" dotáhla ke zbytku týmu.
"Ach ano, vaše sny. Téměř jsem se na ně zapomněla zeptat. Teď když už jsme pohromadě, poslechnu si ještě je a pak začneme trénovat," jemně jsem se jejich směrem pousmála a zahleděla k nebi.
Doufám, že nebudou chtít, abych mluvila první. Mým snem bylo toto... Jsem relativně šťastná...
Znovu jsem sklonila pohled k nim a byla jsem zvědavá, jak to s odpovědí na Yukiovu otázku dopadne.

Neiro-sensei nás celou dobu poslouchala? Kso, a ty jsi zase mluvila víc, než by bylo k užitku.
Pousmála jsem se. "Eh no, já už svůj sen říkala, tak spíš myslím, že je to potom na ostatních, no, ale co.." Nakonec jsem jen pokrčila rameny. "Mám spoustu cílů a snů, ale jeden hlavní je vypracovat se na tak silnou kunoichi, abych mohla pomoci ostatním, možná i proto se chci stát medik ninjou, ale kdo ví, jestli k tomu mám předpoklady.." I tak si za tím budu stát. Pousmála jsem se znovu a tím svůj proslov zakončila, porozhlédla jsem se i po ostatních, jestli budou taky něco říkat.

"Ja ešte presne neviem čože mám za sen asi žiaden "To bolo celé čo som vlastne povedal .Hoci som sa chcel stať Anbu to bol vlastne len vďaka tomu že tam sa o človeku v tedy vlastne nevie.Aj tak nemali by sa vlastne prečo vypytovať veď je to aj tak nepodstatná vec .

Stál som medzi nimi a len som ich počúval. No akonáhle povedali svoje sny, a senseika sa pozrela na mňa, vedel som že si niečo musím vymyslieť. Svoj pravý sen som im nechcel povedať a tak som trepol prvú hlúposť čo ma v tú chvíľu napadla. Ja... Mojím snom je.. Je vytvoriť úplne novú receptúru Danga a stať sa vďaka nemu slávnym! uškrnul som sa a poškrabal som si temeno hlavy. Nikdy mi klamanie nešlo a dúfal som, že jej to bude stačiť.

Ach, ano. Medik...
Pozorně jsem si ji prohlížela.
Skvělý medik s velkou silou. Tolik podobné cílům Godaime Hokage. Budu jí muset vzít do nemocnice...
Yukiova řeč mne však překvapila.
Později z něj jistě něco dostanu..
Nechala jsem to být a přikývla.

Otočila jsem se na Naa. Na jeho sen jsem byla opravdu zvědavá.
Čekala jsem něco ve stylu: Jednou vás porazím.
Nebo zmínku o tom, že to nebude říkat před někým, koho nemá rád. A přitom jsem se na něho tak mile usmívala... Ve chvíli, kdy mi však prozradil, co je jeho sen mi jedno obočí velice nenápadně vylétlo vzhůru.
"Recepturu... Danga?"

Neskočila nato. pomyslel som si pri pohľade na jej výraz. Ksóó... Ešte to budem musieť povedať nahlas. Prestal som sa škrabať za hlavou a pohľad som zamieril na svoje topánky. Zdalo sa mi to ľahšie sledovať svoje šnúrky, ako hľadieť na Senseiku. Ani sám som nevedel prečo to nechcem nahlas povedať. Preglgol som a šepky som povedal. Nie.. Mojím snom... Snom... Je dokázať, že aj v Uchihovy planie ohnivá vôľa. pohľad som stále upieral do zeme. Chcem zmyť všetko, čo sa vďaka predkom stalo v našom klane. moje myšlienky prechádzali za Sasukeho až k Madarovy. Tím pádom, chcem obnoviť to, čo zničili.