Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Jen jsem kývla a jemně jsem se pousmála.
Nebylo třeba se k tomu vyjadřovat.
Možná nejsou až tak ztracení...
"Teď, když znám vaše sny..." přemýšlela jsem nad formulací věty
"Vy smíte znát můj. Můj sen bylo stát se Jouninem a dokázat chránit své přátele. Přijít na to, co je Ohnivá vůle. Naučit se bojovat. Dostát slavnému jménu svého klanu."
Jen jsem si nervózně prohrábla vlasy.
"Tím vším jsem se stala díky lidem, kteří mě učili a vepsali mi svá slova do srdce. Doufám, že jednoho dne pro změnu já své znalosti předám vám a že nebudu zase tak špatná sensei."

Tá receptúra danga znela krajšie Pomyslel som si ako som k nim pozeral a počúval ich .
Nehovoril som teraz nič len tak ma potom vlastne napadlo."Nei senseii ? Nespomínala ste náhodou nejakú misiu ?"Opýtal som sa .

Nei sensei?
Nechala jsem oslovení prozatím bez povšimnutí a jen jsem se zamyslela.
"Ano, ano. Ale vy zatím neumíte ani chodit po vodě." okamžitě po vyslovení věty mi šibalsky blesklo v očích.
"Což mi připomíná, že vás to hodlám naučit."
Postavila jsem se, oprášila jsem si oblečení a líně jsem se protáhla.
"Chcete začít hned?"

Nei-chaááán! uškrnul som sa a zahľadel sa na ňu. Načo? Poďme na misúúú! Poďméééééé! zakričal som. Nálada sa mi okamžite zdvihla na alarmujúcu výšinu, pri slove "misia". Prvá misa... Jupíííí ...

"Tak ja by som tiež šiel na misiu ale aj tak si myslím že radšej bude lepšie si ísť precvičiť to chodenie ... po vode .... "Zdalo sa mi to divné no čul som už ako niektorý chodia po stromoch a tak podobne .No bol som na to docela zvedavý .

Heh, chodit po vodě? Tak, to bude takové menší večerní probuzení, ve stylu pád-žbluńk. Povzdechla jsem si, ráchat se mi ve vodě moc nechtělo, no zmíňka o misi to vylepšila. "M-mise?! Yoosh!" Usmála jsem se a nijak neskrývala nadšení, no krotit se ve skákání a podobných věcech, jo to jsem ještě dokázala.. Ale nechtěla jsem nijak odporovat, tak jsem se potom zklidnila.

"Tak mi tedy všichni dohromady ukažte, co umíte," odevzdaně jsem povzdechla.
"A když mě přesvědčíte, že jste dobří, zajdeme k Hokage-dono pro misi."
Zamyšlený pohled z mé tváře nezmizel.
Přitáhla jsem si svou tašku přes rameno blíž a vytáhla drobný zvonek.
"Tenhle zvonek je jen jeden. Vy jste tři. Získejte ho pro váš tým společnou prací. Když se vám to povede, uznám, že jste dost dobří na první misi a vyrazíme. Když ne, zůstaneme trénovat." párkrát jsem zvonkem cinkla a vzápětí jsem zmizela ve stromech.
Hluk, který způsobila ptačí křídla se nedal přehlédnout. Ale bylo lehké, hodit kamenem ne jednu stranu a zmizet na druhé. Usadila jsem se na větvi jednoho z javorů kus od nich a co nejdále od místa, kam jsem mířila a kde byl jasně vidět rozruch. Čekala jsem, jestli mě objeví.
Občas, aby to neměli tak těžké, jsem se rozhodla cinkout zvonkem. Jen chvíli poté jsem se však vždy vypařila a skončila na jiném místě, za jiným keřem nebo na jiném stromě.

Pozorne som sledoval zvonček. Takže taká malá vecička stojí medzi mnou a misiou. Akonáhle sa senseika stratila, zovrel som dlaň do pästi, ktorú som zdvihol a v očiach sa mi objavil plameň. Ja ho dostanem! víťazoslávne som zakričal a začal sa obzerať po okolí, aby som našiel senseiku. Po chvíli som sa rozbehol medzi stromy.

Ako ona zmizla veľa toho som už nevidel potom ale ako tak som začul ten zvonček .Ale ten nebol tam kde som si myslel lebo určite musela prejsť ďalej .Ja som vytvoril pár pečatí možno náznakovo možno nie ."Tak ... to ale asi nedáme ... ona je Jounin ani jeden na ňu nemáme ... ale ak pôjdeme všetci možno ju unavíme aspoň to sa nám podariť aj to nedúfam môže stať "Skonštatoval som a povedala som to nahlas tak aby to čuli oni dvaja .No možno to tamten jeden nečul a zmizol a ja som si povzdychol ."Dobre tak nie ... "Ja som sa rozbehol tiež do lesíka ale ukryť sa .

Sensei zmizela z dohledu. Fajn, malý zvonek mě přece nerohází. Porozhlédla jsem se po svém okolí. Ehe? No paráda kluci, společná práce, to je tak těžký pojem? No nehodlala jsem tu trčet, na volném prostranství, jako ten nejlehčí terč. Vzhlédla jsem, zapátrala v korunách blízkého stromu, zamračila se, jako kdybych tam snad chtěla něco vypozorovat, no pak nad tím mávla rukou, nebyla by přece tak blízko.
No mě na prostranství už nebylo, rozhodla jsem se ukrýt, a ano, přesně tam, kam jsem se dívala. Do korun stromů.

Po chvíli jsem vyhlédla zpoza keře.
Výborně, všichni se skvěle schovali..
A pak mi pohled padl na tu věc, která se doslova řítila mezi stromy.
Nao... Se asi teorii moc neučil...
Už chybělo jen aby mě začal volat jménem. Najít Yukia mi trvalo nejdéle, protože Shiori až příliš dlouho váhala a on zmizel téměř hned.
Zkusmo jsem místem, kde byla Shiori vyhodila několik kunaiů tak, aby se zabodly těsně před ni a neublížily jí. Jen vyděsily. Pak jsem se zase přemístila.

Prebíjal som sa stromami a hľadal som senseiku. Hľadal som ju všade, behal som hore-dole ako pako no pokračoval som. Ksóó... Kde je? pomyslel som si. Rozhliadal som sa okolo seba tak divo, že som si prestal všímať cestu predo mnou, a tak som sa rozbil na prvom strome, ktorý sa mi postavil do cesty. Zviezol som sa na zem a rozmazaným pohľadom som hľadal príčinu môjho nárazu...

S údivem jsem sledovala, jak se Nao blíží ke stromu, na kterém jsem, když...
Chytla jsem se větve a vzápětí přiložila prsty ke spánkům.
On do toho stromu narazil...To snad ani není možné...
Seskočila jsem na zem a s cinkáním zvonečku jemu nad hlavou jsem se prošla kousek dál.
Nikdo z týmu nás ještě neviděl, ale kousek za Yukiem teď bylo oko, které, kdyby do něj šlápnul, by ho vyzvedlo pěkně nahoru. Menší past neškodila.
Otočila jsem se a s provokativním výrazem čekala, co Nao na to. Zvonek jsem držela stále v jedné ruce.

Ja som si všimol kam sa skryla Shiori a videl som aj tie kunaie čo potom leteli v tedy ma hneď napadlo že asi musí vedieť kde som preto som sa tak pomaly v takých všelijakých intervaloch presúval a snažil sa technikou skrývania čo nás učili na akadémii dostať preč. Hoci to bolo nič moc ale veľa som toho až nevedel chcel som byť ukrytý a pritom objaviť senseii tušil som že niekde byť musí .Než som sa ale vôbec posunul ďalej začul som zvonček .Pozrel som tam kde by mal byť a možno nevedel som to isto zahliadol som ju preto som začal doslova že nabíjať svoju techniku .Keď by som si bol istý mal som v pláne vystreliť .

Cinkanie zvončekov... Au to bolí... Už mám halucinácie. pomyslel som si a vyskočil som na nohy. Prstom som ukázal na strom. Čo si o sebe myslíš takto sa vynoriť pred človekom a ani sa neozvať že tu si! Človek sa na tebe môže zabiť! Uvedom sa! pustil som sa do hádky zo stromom.

Sledovala jsem okolí, no kunaie mě na chvíli dostaly. Trošku překvapeně jsem sebou cukla, jako Genin jsem neměla reflexy natolik citlivé, abych to zaznamenala včas. Kso, už ví, kde jsem..
Sledovala jsem místo, odkud kunaie letěly, ale nevěděla jsem to jistě, zvoneček jsem neslyšela, byla jsem moc daleko. Troufla jsem si se přiblížit. Nenápadně, přešla jsem na další storm, ale hejno neosedných ptáků, co kvůli mě opustily svá hnízda mě prozradilo. Došla jsem tedy na další strom, o větší kus dál, ale stále blízko místa, odkud kuanie letěly. Ale taky o kus níž, kryta menšími větvemi.

Zamyšleně jsem na Naa hleděla, ale pak jsem jen pokrčila rameny a kolem něj do čtverce natáhla ocelová lanka, o které by v kterémkoli směru od stromu zakopl.
Zjevně vůbec nezaregistroval, že stojím za ním a tak jsem se soustředila zase chvilku na ostatní členy týmu. Dobrý výhled jsem měla na Yukia.
Překvapilo mě, že mě teď vidí, ale měla jsem pěkný nápad, jak si hrát.
Pomalu jsem se plížila okolo. Zvoneček jsem tentokrát držela uvnitř, aby nevydal ani nejmenší zvuk. Nakonec jsem ho i schovala a pořád pokračovala.
Měla jsem zlomyslně v plánu vyzkoušet si jednu z mnoha nesmyslných technik.
Ruce jsem si připravila do znamení tygra.

Shiori se tím, že se blížila k mému předchozímu postavení, blížila především k Naovi řvoucímu na strom a lankům nataženým u země okolo něj.

Ako som už chcel vystreliť všimla si už aj ona že som si ju všimol preto som sa sa rýchlo rozbehol preč napadlo ma že pôjde ku mne a bude ma chceť vyraziť ako som vyrazil smerom späť stúpil som do slučky ktorá ma vytiahla až hore .Sakra ... a toto tu kedy sa stihla skryť ? Pomyslel som si a len tak som si visel na jednej nohe dole hlavou . Začal som pátrať po kunaii aby som sa odstrihol a spadol na zem .

Tak si to povedzme naposledy. Ty sa nebudeš len tak objavovať pred ľudmi a ja ťa nespálim... Čo ty na to? Je to výhodná ponuka pre obe strany. Ako pre ľudí, tak pre mňa. Tak platí? Som rád... uškrnul som sa a urobil som krok do zadu. Nevšimol som si lanká a spadol som. Moje myšlienky padli na strom. Okamžite som znova vyskočil na stromy a poskladal som pečate. Nemal si ma okašľať! zreval som Katon • Gokakyu no Jutsu

zamieril som na strom, ktorý som sa pokúšal spáliť.

Chvíľu som premýšľala nad tým, kde zájdem. Najprv ma napadla Hyuuga štvrť. Už by som sa mohla ukázať na oči mojim rodičom a sestrám.
Pripadalo mi to ako dobrý nápad.
Zrazu zaujala môj pohľad ohnivá technika. Základ pre Uchihov
Uškrnula som sa a odlepila som sa od zeme. Ale je dobrý, to musím uznať.
Ruky som si zastrčila do vreciek a pomaly som odchádzala do hyuuga štvrti. (presun)

Eheeeeeeeeeee?! Vytřeštial jsem oči. Najednou byl všude oheň, takže jsem odskákala o několik stromů dál. Pozorovala jsem to místo a.. Nao?! Proč tu sakra podpaluje les? Mihlo se mi hlavou, to, že mi málem sežehl účes jsem ignorovala.
Kso, tady sensei nebude. Povzdechla jsem si, soustředila jsem se, jestli nezaslechnu cinkot rolniček, ale nikde nic, tak jsem se vydala dál, ale směrem od Naa. Ten kluk je nevyzpytatelný. zavrtěla jsem lehce hlavou a pokračovala.

Yukio se chytil do mé pasti.
Tiše jsem se sama pro sebe zasmála, klidně prošla okolo něj a s až příliš okatým zívnutím, které tu zjevně bylo naschvál prošla okolo něj a zase zmizela ve stromoví.

Naa jsem si všimla až ve chvíli, kdy jsem uviděla záři.
On si myslí... Že to udělal strom? Zmůžu tady vůbec něco? Pokud ho tohle odnaučím, budu geniální...
Raději jsem toho nechala a chvíli sledovala Shiori.
Pomalu jsem se plížila za ní. Tentokrát to nebyla ani ocelová lanka, ani jiná past.
Jen jsem měla v ruce pár kouřových bomb a čekala jsem na vhodnou příležitost je použít, oslepit ji a vidět, co by udělali ti dva pro její záchranu.

Ja som si toho všimol ako prebehla a preto som sa celý zdvihol k svojím noham odrezal to láno a hneď po dopade okamžite odskočiť .Na iný strom.Tam som zastal a pozeral kade vlastne išla .Ako som sa rozhliadal v dialke sa niečo ... nevedel som čo to ale zdal osa mi to ako oheň .Preto som sa tam nenápadne vydal k tomu miestu nevidel som tam ešte presne ale chcel som tam vidieť .Ale hlavne čo najviac nenápadne !

Pristál som na zemi a víťazoslavne som sa pozeral dookola. Ako vždy som to prehnal a namiesto jedného stromu si to odnieslo viac. Kľakol som si k ich zbytkom a smutne som povedal. Odpočívajte v pokoji. Stretneme sa na druhej strane. A so slzami v očiach som prešiel rukou po spálenej zemi. Zbohom! hlesol som ešte smutnejšie a slzy začali zťažka padať na zem. Začal som si hmkať smutnú melódiu... Po jej skončení som sa postavil a napravil som si oblečenie. Začal som sa otáčať na odchod a prvý krok som urobil ešte prv než som sa otočil. A tak som si znovu nevšimol strom. Vrazil som do neho a skĺzol som sa na zem. To nemá cenu... pomyslel som si a zatvoril som oči.

Stále jsem se porozhlížela, ale Neiro-sensei jsem nikde neviděla. Pff, sensei, kde jen jste?! Zaúpěla jsem v duchu, ačkoliv jsem věděla, že tohle mi teda moc k jejímu nalezení nepomůže. Otočila jsem se tedy, že se půjdu porozhlédnout někam jinam, když jsem jí spatřila přímo za mnou a něco držela v rukou, něco, co se mi ani za mák nelíbilo, no v tu chvíli jsem netučila, co to je. Rozhodla jsem se využít momentu překvapení, rozmáchla jsem se a neútočila jsem na Neiro-sensei jen jsem udeřila dlaní do země. Neměla jsem v úmyslu Neiro-sensei ublížit, ale říct ostatním, kde je.
Týmová spolupráce, snad to ti dva pochopí! Po zemi se rozeběhly maličké prasklinky dosahující až k Neiro sensei, chystala jsem se na další výpad.

To bych nečekala...
Vyskočila jsem v jednom momentu do vzduchu, zachytila se o větev a zhoupla směrem k ní.
Spíš jsem vlastně proběhla okolo ní, což vzhledem k prasklinám nebylo nejjednodušší.
Naa a Yukia jsem si v té chvíli příliš nevnímala. Neměli techniky na to, aby mohli něco udělat.
Prudce jsem ji chytila za ruku, trhla a přitáhla blíž k sobě.
Kunai jsem jí v té chvíli držela kdesi u břicha těsně pod žebry. Nebezpečné, ale nutné pro trénink. Samozřejmě jsem jí neměla v plánu ublížit. Byl to jen... Psychický trénink.
"Vyberte si pánové. Její život... Nebo úspěšnost mise...?" zvedla jsem druhou ruku se zvonkem. Jelikož první jsem stále měla s kunaiem u jejího těla, nemohla bych nikomu bránit v tom, zvonek si vzít. Na druhou stranu jsem stála chladně a dávala jim pocit, že jí ublížím, když si vezmou svou trofej.
Psychické tréninky jsem vždy nesnášela a doufala jsem, že mi to nebudou mít za zlé.

V diaľke som započul buchot. Na nič som nečakal a vyštartoval som tím smerom. No zarazil som sa pri pohľade čo sa tam dialo. Dosť zhrozene som sledoval Senseiku a jej "zajatca". Bez akéhokoľvek rozmýšľania som vykríkol. Pusť ju! Lebo... zasekol som sa. Nemal som sa čím vyhrážať. V tú chvíľu som po prvý krát hovoril vážne. Lebo.. Niečo! bezhlavo som vykríkol a vytiahol som kunai.

Tak ale toto nieje pekné ... Pomyslel som si vedel som že je to len tréning a z ich minulých slov som vážne neveril že jej ublíži keď ešte hovorila že nás ochráni .Určite by som vybral ju .... normálne len v takej situácii by bolo vážne ťažké konať .. lebo by aj keby misila zlyhala zomireť by mohla ona ale ak využijem to že to je len skúška a zobral by som to teraz ... lebo aj tak jej nič nespraví ... Pozeral som ako má ten kunai ja som sa presunul na stranu tak aby keby že použijem ... jednu takú rýchlu techniku žeby som ho mohol odstreliť .
"Životy sú podľa mňa vždy prednejšie ... ako misia ... preto by som ja teda určite bojoval radšej za jej život ."Povedal som a za chrbtom som mal svoju ruku .

"A co ty Shiori?" pokračovala jsem bez jakékoli známky citu.
"Chceš zachránit svůj život a poslat celý váš tým zpět na Akademii?"
Bodlo mě u srdce, ale nedala jsem to na sobě znát. Nesnášela jsem tuhle hru, ale měla je prověřit.
"Nebo mám poslat na Akademii jen tebe, trochu tě poranit, aby sis to pamatovala - jaký je život shinobi - a jim dát zvonek a první misi? A do týmu někoho, kdo to zvládne?"
Čekala jsem, jak bude reagovat i ona.

Tss žeby som sa v nej mýlil ? Myslel som tým senseii a fakt som teraz nevedel ako zareagovať na Akadémiu som fakt nechcel a zminulosti som čul že sa niečo také už stalo ale nečul som kto to robil .Fakt žeby ... sakra ... Pozeral som k nim a fakt som nevedel čo teraz povedať a to sa nestávala skoro nikdy .[i]"No ale určite to pôjde aj inak nie ? "Prehovoril som takto .A až teraz sa mi zdalo že skôr ona by mala ale radšej ostať ale fakt ja som si nechcel ani za nič pokaziť takú dlhú dobu ešte som mal z nich najviac a ísť tam zasa na akadémiu už tak som bol dosť "divný"."No ale aj v misii sa dajú rukojmí zameniť nie ?"

Nasucho jsem polkla, fakt jsem nevěděla, jak reagovat. Byla jsem vystrašená a netušila, co říct. Sklopila jsem zrak k zemi.
Většina lidí by v téhle chvíli řekla, že vždy zahodí své životy pro dobro ostatních. Ale když se nad tím člověk zamyslí, i on sám chce v životě něco dokázat. Tohle byla těžká volba.
"Zahodit svůj život či své sny pro blaho ostatních.." Zamumlala jsem, přemýšlela jsem, no, přemýšlela v téhle chvíli bylo slabé slovo. Pousmála jsem se. "Přísahala jsem, že ty na kterých mi záleží ochráním" Za jakoukoliv cenu. "A proto to vždy udělám svým vlastním způsobem! Nebudu se rozhodovat, protože svým přátelům věřím a vím, že mě zachrání!" Konečně jsem si dodala trochu odvahy. Důvěra, té mě vždy učili.
"Takže s prominutím sensei, ale i kdybych se měla vrátit zpátky na Akademii, nejdřív vám chci ukázat, co v nás je!" Dodala jsem, vrátila se mi odvaha, která před chvílí ještě brala roha. Nečekala jsem, že se na potvrzení mích slov se půda pod našima nohama začne drolit, ušklíbla jsem se. zdá se, že minulý útok, jsem to s tou svou silou zase trochu přehnala. Mělo by to sensei trochu rozhodit.

To, že se mi začne půda pod nohama rozpadat jsem nečekala, ale hodilo se mi to k plánům.
Jen jsem se sama pro sebe pousmála. Nutno říct, že trochu zákeřně, ale zároveň spokojeně.
Vyhodila jsem kunai, který jsem jí předtím držela u těla, do vzduchu a do ruky jí hbitě vtiskla zvonek, načež jsem svou zbraň znovu chytila a dvěma skoky se dostala dál od drolící se země.

Dala jsem ruce v bok a s jiskrami v očích je přejela pohledem.
"Gratuluji, uspěli jste," prohodila jsem pro jistotu.
"A to jak ve fyzické, tak v psychické zkoušce. Jsem hrdá na svůj tým a rozhodnutá zajít za Hokage-sama, aby určila vaši první misi."

Bez toho, abych čekala na jejich odpověď jsem se vydala ke kanceláři.
"Zatím máte volno. Trénink bude pokračovat odpoledne."
Brzy jsem jim zmizela z dohledu.

(Přesun)

Ehee?! Naprosto vykoleně jsem zírala na zvoneček v mé ruce a slova sensei jsem teď nechtěně vnímala jedním uchem sem, druhým ven. Jen jsem zírala na ten zvoneček, jako kdyby jsem si chtěla teprve uvědomit, že jsme prošli. Až po chvilce jsem se mi po tváři rozlehl úlevný, radostný úsměv. Došla jsem k těm dvoum a ukázala jim rolničku.
"Yatta, zvládli jsme to!" Zakřenila jsem se. Hmm, a čeká nás první mise! To už jsem dodala v duchu a trochu se protáhla. Únava mě díky té radostné zprávě bleskově přešla a já teď chtěla zamířit jen na jedno místo, na jídlo!
"Hmm, nemáte hlad?" Napadlo mě se jich jen tak zeptat a kdyby měli jiné plány, já už věděla, kam mé kroky zamíří.

Radšej pôjdem na akadémiu akoby sa jej malo niečo stať! Počkať... povedala že sme prešli? nechápavo som krútil hlavou a len som sledoval ako senseika odišla. To ako vážne? pozrel som sa na zvyšok týmu. Juchúúúú... od radosti som najprv vyobjímal Shiori, potom aj Yukia, vyskočil som a začal som hádzať rukami hore dole. Prešli smééé... Prešli smééé... vykrikoval som popri "tanci".

Tse ... aj tak sa mi to nepáči ... keby to bolo na ostro nesmieme sa nikto nechať chytiť a musíme byť blízko seba .Ja som zo svojím výkonom moc spokojný nebol ."Tak ako o tom hovoríš ... myslím že aj hej ."Prehovoril som smerom k nej a aj tak som ale teraz akési príjemné myšlienky vlastne nemal .No poznať na sebe som to nechcel dať ale proste zdalo sa mi že pre seba som neuspel .Ja som aj tak akosi sa neradoval teda .

Oba jsem si prohlédla.
Jeden se tváří jak podzimní počasí, druhý mi připadá jako z Jedličkova ústavu. Naskočila mi kapka u hlavy, ale nedala jsem to na sobě znát, byly to ode dneška mí týmový partneři a já se s tím musela smířit. Ale zase, teď už jsem věděla, že bych nikoho jiného přidělit nechtěla.
Došla jsem k Yukiovi a šťouchla do něj. "Netvař se tak kysele, budeš mít vrásky.." Podotkla jsem a zatvářila se velmi vědoucně. Založila jsem ruce v bok a pak ještě čekala, kdy z Naa ten náhlý přepad šílenství přejde, jestli mi spíš hodlá odpovědět nebo ne.

Fúha... zničene som sa hodil o zem a prerývane som dýchal. U-už... nik-dy viac... vykoktal som zo seba spolu s fučaním. Vyzeralo to, že som z energiou na dne. Pohľad som zameral na Shiori. A kde pôjdeme? zvedavo som sa opýtal s úsmevom na tvári. Skôr som sa usmieval ako mesiačik na hnoji. Ale vyhladol som, dal by som si niečo..

Pozrel som k nej a aby som to zamaskoval preto som riekol."Ja sa takto ale tvárim vždy ... "Možno to aj vlastne bola pravda ja som mal taký možno zlý ale neutrálny výraz ."Aj tak ja sa neusmievam ."Dodal som nakoniec aj keď som tak trocha zabudol na to ako som ju šteklil."A nemala by si rýpať do ľudíí ."Dodal som nakoniec .

"Hmm, dobře, dobře budu si o tom myslet své! Abych tedy nerýpala.." Zakřenila jsem se a vyplázla jazyk, já si zase někdy rýpnu, ale dnes zřejmě neměl náladu, tak proč mu jí ještě zhoršovat?
Tak jsem se otočila na Naa, který vypadal naprosto bez energie.
"Hmm, tak nevím, jaké jídlo má kdo z vás rád, takže výběr nechám na vás, já sním cokoliv.." Podotkla jsem s úsměvem. "Vyber si třeba něco, co ti vrátí energii!" Dodala jsem ještě a zkřížila ruce za hlavou.

Oči sa mi zaiskrili. Dangó! vyskočil som na nohy, bez náznaku, že by som bol nejak unavený. To je jednoducho božie! Dúfam že chutí aj vám... Ak nie, zamyslel som sa... Tak sa to naučíte. uškrnul som sa. Som zničený... lenže svojím pobehovaním okolo nich som ukazoval len opak. No prestal som a znova som sa na ňu otočil. Rukou som si poškrabal temeno hlavy. Ale ak ti chutí niečo iné, prispôsobím sa.

"Tak ak ti budem rýpať na späť to by si nechcela ."Povedal som už skôr ticho a viac som sa už nevyjadroval len som počúval ako sa oni vlastne rozhodnú a kam sa teda pôjde mne to bolo v skutku jedno hlavne že sa najeme .

Yukia jsem slyšela a jen se ušklíbla, ale kupodivu jsme an to nic neřekla. Jo, tak si zřejmě něco, co mu zvedne energii vybral. Podotkla jsem k výrazu Naa.
"Eh, nee, mě sladké nevadí, Dango mám ráda.." No, co ty z jídla raky ráda nemáš.. "Takže klidně na něj můžeme jít, hlavně už si chci někam sednout.." Podotkla jsem a mile se usmála. "Ale hmm, zdá se, že tohle jídlo máš dost rád, takže nás veď někam" Dodala jsem směrem k Naovi.

Bude mi cťou viesť vás milá slečna, uškrnul som sa na Shiori. Tak ideme deti! zavelil som a rozbehol som sa z cvičiska preč, smerom k najlepšiemu baru s dangom v Konohe. Už idééém! (presun)

Ako som videl že on beží tak som si len povzdychol.Ja som začal kráčať takým mojím krokom ale utekať to nie ? Ešte keď na to teraz dôvod nebol ale vybral som sa teda za ním keď teda vybieral smer.
(presun)

Hmm, tak paráda, jak ho dostihnu, to by mě taky zajímalo.. No, jen jsem nad tím zavrtěla hlavou, porozhlédla se kolem sebe, strčila zvoneček do brašničky na boku a vydala se za nimi.
(Přesun.)

Dorazila jsem na cvičistě, zjevně jsem se zase ztratila někde v uličkách Konohy, ale hlavní je, že jsem sem konečně dorazila. Možná bych měla jít domů, ale tam se mi pro dnešek nechtělo. Pousmála jsem se a porozhlédla se. Nikdo tu nebyl, což mi jen vykouzlilo další úsměv na tváři.
"Yoosh.." Povzbudila jsem samu sebe a porozhlédla se. Tak zkusíme tohle. Pousmála jsem se, když jsem konečně vyhlédla stroj na vrhání zbraní. Zapla jsem ho, zaujala bojovou pozici a to už se na mě řítilo nespočet shurikenů. Obratně jsem vytáhla jeden kunai, různými úskoky a skrčením jsem si trénovala svou hbitost a s kunaiem v ruce odrážela ty, co mířili na životně důležitá místa. Říkám vám, udržet tohle v tempu deset minut bylo i na mě, jakožto Genina dost, proto jsem se dostala za stroj a vypla ho.
Vypadalo to tu jak na nějakém poli, všude samý shuriken. Sáhla jsem si na tvář a malinký šrámek. Evidentně se mi nepodařilo odrazit všechny, ale pro mě to úspěch byl. Ze zbytku energie jsem prudce udeřila do kmenu jednoho ze stromů, udělala jsem v něm jen díru, menší, tak jak jsem chtěla, musím se naučit tu sílu krotit, no možná to taky bylo i kvůli nedostatku energie.
Pak už jsem se svezla na zem a vydýchávala se. Potřebovala jsem svou energii vybít a přesně tohle mi stačilo. Opřela jsem se o strom za sebou a hlasiě oddechovala. Zvedla jsem oči a upřela je k tmavému nebi na kterém se teď zračili krásné hvězdy.
Musela jsem se usmát, bylo to zvláštní, ale jakýmsi způsobem mě uspávaly. Nechtěla jsem se tomu poddat, ale kdo by to byl řekl, ale já prostě uprostřed cvičistě z minuty na minutu vyčerpáním z dnešního dne, usnula.

Pomalým krokom som dorazil na toto miesto a spravil som si cez neho takú malú prechádzku ako som šiel zazdalo sa mi že som niekoho videl.Podišiel som bližšie a všimol som si že to bola Shiori ale spala .Zobudím ju ? ... je docela chladno aby jej v tomto nebolo zima a ešte tu spí prechladne ... Pomyslel som si a kľakol som si k nej .Jemne som jej priložil ruku na rameno a trocha s ňou zatriasol ."Vstáváme ... "Hovoríl som tichým hlasom aby sa neprebudila nejako v ľaku .

Když se mno uněkdo zatřásl rozlepila jsem oči, promnula si je a zamžourala na postavu. Prohrábla jsem si vlasy a promnula ještě zátylek. Ehe? Já tu usnula? Ksoo..
"Eh? Yukio, co ty tu?" Nadhodila jsem, když jsem postavu konečně rozeznala. Pravděpodobně jsem usnula při tréninku, ačkoliv to záměr nebyl. Pff, vážně, příště až budeš unavená Shio, běž radši spát do postele, ne že si usneš venku. Vynadala jsem sama sobě a zatřásla hlavou v mylném pokusu se probrat.

"Nieje ti zima ? Docela sa ochladilo ... keby tak ti požičiam bundu dobre ?"Povedal som a pozeral som k nej ako som kľačal ."Umm alebo skôr mala by si sa ísť asi prespať domou nie ?
Čo trénovala si ?"Opýtal som sa jej .

Stále jsem tam tak seděla a snažila se probrat. Pousmála jsem se.
"Nemáš nějak moc starostí?" Rýpla jsem si a zakřenila se. "Díky, zima mi zatím není.." Podotkla jsem a pousmála se. "Haai, usnula jsem tady omylem.." Mávla jsem nad tím rukou.
"Haai, trénovala, ale trošku jsem to, no, moc rychle jsem se unavila.." Dodala jsem.