Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Byl to jeden šílenější útok za druhým a já začínala být zoufalá. Tomuhle že se mám někdy dokonale vyhnout? Vždyť to absolutně nešlo. Sotva se rozptýlil dým, proletěl kolem mého pasu kunai a obmotal lanko kolem mého hrudníku. Vyvalila jsem oči, nečekala jsem, že by to stihla tak rychle, ale už bylo pozdě. Levou ruku jsem měla přichycenou k tělu a prává bezvládně visela od loktu dolů, protože nehorázně bolela.
To je konec?! Takhle to skončí? Po tom všem, co jsem tak chtěla? Dostane mě pitomým lankem?!
Zůstala jsem stát a snažila jsem se popadnout dech, ne že bych nějak moc běhala nebo tak, ale adrenalin dělal své...
Ne! Nedám se, nedám se dokud tady bude cesta, nedám se!
Pokusila jsem se uvolnit levé zápěstí, které bylo u ramena, bylo to strategicky dobré místo pro tenhle okamžik, protože se dalo zápěstí dobře uvolnit, být uprostřed hrudníku, tak to asi nedokážu.
"Dokud to půjde, nevzdám se! Aaaa!"
Začala jsem křičet, protože jsem začala pomalu zvedat pravou ruku. Bolelo to tak, že jsem si tu ruku chtěla useknout, ale musela jsem ji zvednout do výšky ramen. Snažila jsem se kousnout do rtu, ale ani to nepomáhalo a musela jsem křičet na celé kolo, abych té bolesti dala průchod a trochu to odklonila. Musela jsem tu ruku udržet u ramena na pár sekund. Celá se klepala a já se slzami v očích jsem propletla prsty a po několika bolestivých okamžicích jsem udělala potřebné pečetě.
"Kawarimi no jutsu!"
Vyjekla jsem v záchvatu bolesti a v tom okamžiku se ozvalo POOF a na mém místě se v obláčku dýmu objevil kus kmene. Já jsem se objevila na nejbližším stromě, spadla jsem na větev, záda jsem zarazila o strom a s mokrým obličejem jsem se pokoušela uklidnit a nepištět, aby Hokage-sama nezjistila, kde jsem. Ta ruka bolela dvakrát tolik!

Celé její počínání jsem sledovala s fascinovaným výrazem ve tváři. Už to nebylo to plaché dítě, které se za mě schovávalo. Byla to nefalšovaná kunoichi, která dokázala překonat sebe samotnou.
"Keiko? To myslím stačí!" zvolala jsem aniž bych věděla kterým směrem mám mluvit.

Kousala jsem se do rtu na jedné z větví stromu a horké slzy mi stékaly po tváři. Hokage-sama to ukončila. Asi bych měla jít za ní. Pomalu jsem se na větvi otočila tak, aby mi nohy visely dolů, a poté jsem se jen trochu posunula a dopadla jsem dole na nohy. Trochu se mi podlomila kolena, ale s menším zaskuhráním jsem se zase narovnala a škobrtavou chůzí jsem šla k Hokage-sama. Musela to ukončit, aby mi neublížila...
Jakmile jsem k ní přišla blíž, zastyděla jsem se a podívala jsem se do země.
"Go-Go-Gomene... Ho-Hokage-sama... Příště to bude lepší, přísahám!"
Vzlykala jsem, jelikož jsem zklamala sebe i jí. Musela jsem se zlepšit, prostě musela!

Ta hokage neví co s roupama...
Pozoroval jejich počínání a nijak nehodlal změnit v tomhle stavu svůj pohled na tu žábu. Jestli hokage nedokáže najít Keikuli, tak je horší než si myslel. A on sem šel očividně docela zbytečně. Trochu svěsil hlavu a vypadal mimo, což mohl být jen klam. Pravda byla tak někde zhruba uprostřed.

I když situace vyžadovala něco trochu jiného, přesto jsem se usmívala.
"Ale kdeže, vedla sis skvěle. Promiň že jsem tě poranila. Ale za pár minut budeš v pořádku." pravila jsem a vzala Keiko do náruče.
"Vítej v našem týmu. Prošla jsi zkouškou." dodala jsem. Nepochybovala jsem o tom, že příště bude zase o něco lepší. Mávla jsem na jounina, který zde měl dozor. Pochopitelně tu byl také proto, že ovládal základy první pomoci a lékařské ninjutsu. Přiložil ruku ke zranění Keiko a obě jsme mohly pozorovat zelenou záři, která léčila.

Dobehol som na cvičisko a všimol som si že tu ešte stále sú, a k ním sa ešte pridal nejaký zakuklenec. Vybral som sa k jazierku, kde som z kľudom leva stál a pozoroval hladinu.
Po chvíli som bleskovo poskladal pečate a zakričal. Katon: Housenka no jutsu. Z úst mi vyšlo niekoľko ohnivých gúľ, ktoré pristáli v jazera a tam už škody nerobili. Ale zato ja som škody urobil.
Jupíííí! Zreval som na celé ihrisko a začal som tam poskakovať od šťastia ako blázon. Dokázal som tóó!!!

Nakonec jsem se rozhodla pro cvičiště, vybít taky svou enegii a pak si jít odpočinout k monumentům nebo se i najíst, zajímavé to plány!
Pousmála jsem se a pak se porozhlédla. Byl tu ten chlapec, kterého jsem potkala u brány a Hokage tu byla také, takže jsem se radši přesunula dál od jejího tréninku, abych nepřekážela.
Já si vyhlédla nejbližší strom, zezačátku jsem jen ledabyle házela do jeho středu shurikeny, ale pak mi na paměti vyvstanula vzpomínka na tu chvíli, kdy jsem jen nečinně přihlížela. Vzedmula se ve mě potlačovaná zlost, nikdy jsem nebyla cholerická, ale byla jsem naštvaná na sebe, tolik jako ještě nikdy.
Namísto, abych dál házela shurikeny, jsem zatnula ruce v pěst, rozeběhla se na strom, první ránou udeřila přesně do středu, uslyšela jsem zapraskání, nestačilo to, udeřila jsem proto podruhé, strom křupl a pak spadnul. Zamračila jsem se, i když tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala.
Věděla jsem, že se potřebuji zlepšit! Že potřebuji naplno zesílit, aby se minulost neopakovala.
Zatnula jsem ruce v pěst, ale pak je volně svěsila podél těla. Vztek pominul a dostavilo se odhodlání, odhodlání to nevzdat, pokračovat v tréninku a víra v to, že když zesílím, budu moct ochraňovat své nejbližší, ne nečinně stát a přihlížet, mě táhla vpřed!
Po několiak minutách, kdy jsem připojila i nejrůznější panáky, házela shurikeny, vyhýbala se shurikenům, jsem sebou plácla do trávy. Setřela si pot z čela, dalo mi to zabrat, vydýchávala jsem se, možná jsem měla v plánu celou sadu zopakovat, bláhově jsem si myslela, že zesílím za den, ale tenhle trénink jsem potřebovala, možná právě proto, mi na tváři hrál vyčerpaný úsměv.

Seděl tam stále bez hnutí, když se ozval praskot v koruně blízkých stromů. Nějakej báka ho sejmul a chudák strom si to šinul s praskotem k zemi. jeho špička mířila na sedícího kenseie. Ten zvedl hlavu a podíval se klidně na tu špičku, načeš se ozvalo PUF a místo něj byl do země zaražen pěkný špalíček dřeva.
Tohle ho trochu rozproudilo, docela otráveně se šel podívat kdo že to na něj takhle zbaběle hodil strom. Myslel si, že to byl ten uřvanec a prokřupl si prsty. jestli to byl on, tak mu zláme pár kostí v těle. xD
takže došel na druhý konec stromu a rozhlédl se. na všechny strany tam létaly shurikeny. Podíval se na tu holku a když spadla do trávy, otočil oči v sloup když procházel v bezpečné vzdálenosti kolem ní.

Héh? zľakol som sa a začal som sa uhýbať shurikenom, ktoré lietali kade tade. Útoóóók! kričal som a zohol som sa k zemi, za malý hrboľ ako do krytu. Hele, toto je verejné cvi.. zasekol som sa keď som si všimol, že ten atentátnik bola Shiori. Našťastie prestala a ja som mal možnosť k nej podísť. Položil som jej ruku na rameno, na znak že som tu a usmial som sa. Nabudúce ma varuj.. uškrnul som sa a podal som jej pár kunaiov, ktoré mi skoro zabodla do zadku.

Nečekala jsem to, tak jsem sebou cukla a otočila se. Zastrčila jsem si neposedné prameny vlasů za ucho, protože mi v tréninku překáželi a teď jsem se stejně vydýchávala. Zdálo se, že počáteční zlost vyprchala.
"Gome, potřebovala jsem si někde vybít vztek. Máš štěstí, že mě přešel, mohl by jsi se stát další obětí.." Zakřenila jsem se a rýpla si, maličko.
"Ne, dělám si legraci.." Podotkla jsem potom a pousmála se, s tichým díky jsem si od něj vzala shurikeny a vrátila je zpátky do brašničky. Věděla jsem, že jsem to tentokrát krapet přehnala, ale uvnitř sebe jsem měla pocit zadostiučinění, pocit spokojenosti.

Ohoóó.. uškrnul som sa teraz ja. A myslíš si, že by si ma dostala? podpichol som ju, aj keď som vedel že by ma zmlátila ako žito, keby chcela. Robím si z teba prču... usmial som sa a trochu som sa natiahol. A čo takto menší spoločný tréning? Ešte sme nebojovali, pokiaľ sa pamätám.. Vlastne ani neviem čo dokážeš.. A ako týmový partner by som to mal vedieť... či?

Pomalu obešel tu holku, jako by měla lepru. A postavil se za záda toho uřvance.

"Hele... nedělej tu kravál... a tý holce řekni... ať po mě neháže stromy... jednomu to docela zkazí den..."

nemluví na ní přímo, takže je to v pohodě. Ale je připraven kdykoli od ní zvětšit vzdálenost. Je vidět, že má horší náladu, což může být smrtelně nebezpečné. Vyčkává jak ti dva zareagují.

"Ano myslím a rovnou jednou ranou!" Zakřenila jsem se, zdravé sebevědomí někdy neuškodí.
"hmm, společný trénink? Neuškodil by, zatímco já z tvých schopností vyvodila jen, že podpalovat a zapalovat věci omylem ti jdou, tak mi ukaž, jestli Katon zvládáš i normálně, poraž mě, jestli si teda troufáš" Zakřenila jsem se, jen jsem mu to oplácela, v podstatě jsem věděla, že je silný, Fuuton proti Katonu, to by nedopadlo dobře. Ale chtěla jsem si rýpnout, nebyla bych to já, kdybych to neudělala.
"Měl vědět? Tak co kdyby jsi ty informace jednou využil proti mě?" Nadhodila jsem, ale přikýval jsem.
Hlavně mě nesmí nachytat na drátky jako Yukio! Pak jsem si všimla Kenseie. Musí být tak protivný?
"Ehm, tak se omlouvám, že jsem zasáhla do tvého soukromého tréninku, ale tohle je cvičiště, je vcelku normální, že stromy padají.." Pokrčila jsem rameny. "Ale přesto, gomene.." Dodala jsem potom tentokrát bez žádné poznámky, to už jsme myslela vážně.

A ty nás tu prestaň dusiť.. uškrnul som sa, no on to vidieť nemohol, keďže stál za mnou. Ehm.. No vieš, ono.. začal som sa nervózne škrabať za hlavou. Ja nemôžem zato, že bol ten metán v dole tak výbušný.. myslel som si že naráža na tú príhodu v dole, ale vedel som aj ako myslela ten spálený les. Vieš to.. človek si musí niečím zarábať... zasmial som sa a trochu som od nej ustúpil. Budem sa krotiť, nechcem ti ublížiť.

"Moment!"

Přerušil ty dva očividně ze stejného týmu. A bylo to rázné, oči mu zasvítili pochopením. On byl i za dalšími problémy, o kterých slyšel. To kvůli němu se Hokage tolik zlobila a Neiro bolela hlava.

"Myslím... že mě nebereš vážně chlapče... možná mi vadíš... a to co provádíš... "

Tentokrát od obou odskočil on, i pod šátkem se mírně pousmál. Pokud ho budou dál ignorovat, dopadne to pro ně špatně. Stál nyní tak, aby za zády v jeho směru byla hladina jezera. Už si sestavil plán, jak proti němu postupovat.
Holku celou dobu ignoroval, jakoby byla vzduch. Buď se na ní zlobil, nebo proti ní něco musel mít. Nicméně jeho oči sledovali toho nepovedeného uchihu.

"Tak určitě! Dávej si příště pozor trdlo, jednou na tu svojí nešikovnost doplatíš.." Zakřenila jsem se, natáhla se, ťukla ho do čela, ale pak i já odskočila, připravena na boj, zaujala bojovou pozici, když v tom se ozval znovu Kensei. Jen jsem si povzdechla a nereagovala, čekala jsem, že Nao si to s ním nějak vyřídí, jen jsem doufala, že to zase nebude něco ultra cool, ale normální debata. Kdyby cokoliv, je tu Hokage a nebo je spražím, i když nejsem bůh ví jak silná, jedna dobře mířená rána a okružní let po Konoze je nemine.

Au.. pošúchal som si čelo a urazene som sa pozrel na Shiori. Ja viem čo robím! založil som si ruky na hrudi, no na tvári sa mi objavil úsmev. No ten stvrdol a ja som sa otočil na Kenseia. Až mám v paži čo ti na mne vadí a čo nie. A možno vadíš ty mne, ale aj tak držím jazyk za zubami a nehovorím ti to. oficiálne som proti nemu nič nemal, ale jeho tón ma vážne sr*l. Budem ho ignorovať a bude kľud.. pomyslel som si a vytiahol som kunai. Chcel som začať s tréningom skôr, než tu dorazí Senseika a zmláti ma.

kensei však nesnášel, když ho někdo podcenil. Takhle před někým jiným. Proto odpověděl.

"Dobře... řeknu to takhle... podám si tě... za to cos udělal...POZOR!"

Varoval ho na poslední chvíli. jeho ruce vypustili shurikeny a upozorňuju, že jich bylo šest. Rozhodně s nimi uměl a nebylo to dobré. Pokud stála tak blízko ta holka, byla v ohrožení ze zásahu také. Jenže zatím co se staral o shurikeny letěl za nimi on sám v každé ruce po kunaii. Upozorňuji, že jeho pohyby byly zatraceně rychlé. Denně trénoval a byl to vydřený genius. Stačil jen zlomek vteřiny tam, kde by samotný Nao potřeboval mnohem více času.

"Jistě, jistě.." Přikývla jsem na jeho slova, ačkoliv v hlavě jsem si říkala své, doufala jsem, že to nevyznělo tak ironicky, chtěla jsem zaútočit, když v tom se rozběhl na Naa. Yare, yare, někdo tu má pocuchané nervy.
Prukřupala jsem si prsty a pak se nahla, že udeřím do země, ale kdybych Naovi pomáhala, ničím bych nedosáhla. Tak jsem se zase napřímila, ani jednomu jsem neměla v úmyslu pocuchat ego tím, že jim budu pomáhat, když je to evidentně jen mezi nimi. Prozatím jsem je nechala, ale vadilo mi, že útočí tak najednou, kvůli prkotině.
Musí vždycky někdo vyvolat hádku a boj?! U hlavy mi vyskočila kapka a já je zamračeně pozorovala.

Jeho varovný výkrik ma stihol upozorniť, že je zle nedobre. No nič som nestihol robiť, keďže bol až príliš blízko a tak som sa bleskurýchlo zvrtol na päte a kunaiom ktorý som mal pripravený na Shiori, som vykryl jeden zo shurikenov, ktorý mi mieril na srdce. Ďalšie dva preleteli okolo mňa, keďže mieril na mňa keď som bol ešte otočený chrbtom a ostatné tri shurikeny ma zasiahli. Jeden do ruky, druhý do nohy a tretí sa zaryl do boku pri otáčaní. Je rýchly.. pomyslel som si, keď už stál pri mne on. Vďaka zraneniu na ruke som nemohol sa nemohol brániť kunaiom a tak som sa ho pokúšal aspoň podkopnúť, pokúšajúc zastaviť sa jeho výpad.

(Nechci vám do toho kecat, protože budu zase za špatného a nejspíš dostanu mínus body. Jenže ten post od Naa je šíleně nereálný. Když si vezmeš, že Kensei stojí skoro u tebe a hodí po tobě shurikeny. Které jsou z vrhacích zbraní nejrychlejší. Tak by si možná hodil ten hák, ač to zní nereálně. Jenže by už na 100% nestihl doletěn ke stromu. Tudíž by si se přitáhl už se shurikeny v těle a to nezmíním, že taháš skoro 2x větší zátěž. Když bereš Shiori. xDDDDDD)

PS: prosím neukamenujte autora xDDDDDDDD

(Ehm.. Jééé.. Znova som si to prečítal .. Nevidel som že je pri nás tak blízko, myslel som si že je ďalej keďže uskočil. Moja chyba xD Aj to priťahnutie, mám teraz toho viac na seba, takže píšem somariny xD Sorry, nestíham .. Preto som neprečítal celý jeho post, len som prebehol očami .. Takže znova moja chyba. Nedám nič -, skôr dajte mne ... Editnem to, a ešte raz sorry, ale vážne toho je dnes moc, nie len NTG ale aj súkromne xD)

S pofňukáváním jsem ztuhla a podívala jsem se na zelenou záři, která začala ozařovat mé rameno. Bolest začala pomalu odcházet a já cítila, jak se rameno zase dává do pořádku.
"Tak tohle?! Tohle je lékařské ninjutsu v praxi?"
Zadívala jsem se jako zhypnotizovaná do zeleného světla a slzy začaly pomalu schnout na mých tvářích.
"Děkuji... Za všechno... Sensei."
Dodala jsem trošku rozpačitě a sáhla jsem si na rameno, které už nebolelo.

"To bylo přesně ono. Tvé zranění nebylo vážné, takže šlo vyléčit snadno. Řádově v minutách. Pokud by šlo o vážnější zranění, musela bys chodit na léčení třeba i několik dní až týdnů. Operace, které zachraňují život osobám v kritickém stavu jsou snad nejnáročnější a mohou v kuse trvat několik hodin. Každá chyba může rozhodnout o výsledku. Je to fascinující. Nemůžu se dočkat až se tohle všechno naučíš." nadšení ze mě jen sršelo.
"Hm, možná bychom mohly najít dobrovolníka na nácvik první pomoci." přemýšlela jsem nahlas a nastražila uši. Sice jsme se během léčení vzdálily z dohledu, ale ne z doslechu. Zdálo se mi, že slyším povědomý hlas.

Zasáhl! Pousmál se, nyní mu nemohl ublížit tím, že by složit pečetě. tedy, alespoň v to doufal. Proto okamžitě změnil taktiku. Jakmile se jeho noha dotkla země, a noha soupeře proti němu vyrazila. Už ho tam nezastihla. Protože dopadl přikrčený a protočil se kolem jeho těla z levé strany, načeš už stál za ním a pod krkem mu přiložil kunai. Na blízko byl zákeřně dobrý. Chvilku ho nechal a pak mu kolenem dal perdu do zadku, aby pěkně spadl před něho na zem.

"Ty nejsi uchiha... děláš jim ostudu! Můj přítel... je pravý uchiha... tohle bylo za něj... za hokage-sama... za Neiro-sama a příště ti zlámu všechny kosti v těle..."

Načeš se na půl otočil na tu dívku a věnoval jí extra zamračený pohled. nemohl jí odpustit, že se podílela na té jeho zradě. Proto se podíval jinam, jakoby mluvil na Naoa.

"Nesnáším přítěž... vůbec neznáte hodnotu... vaší výsady... "

Načeš bleskově složil pečetě a ozvalo se PUF. Pěkný špalíček po něm zůstal na památku. Konečně i když ne moc, se zapotil a přesunul se do původní blízkostik Hokage-sama.

Kývala jsem jako smyslů zbavená.
"Hai, hai, hai! Taky to chci umět, nemůžu se dočkat, až zítra začnu s tréninkem... Doufám, že mi to půjde a nikomu ještě více neublížím..."
Zakabonila jsem se a pozvedla jsem levou ruku. Hbitým pohybem jsem dostala rukáv nad loket a ukázala jsem Hokage-sama, mého nového společníka.
"Tohle jsem dneska dostala, je to mechanismus na střílení senbonů, je to opravdu šikovné a senbony jsou téměř neviditelné, jen to ještě musím pořádně ovládnout."
Uchitla jsem se a zase jsem si předloktí schovala do dlouhého volného rukávu.

"Rozkošná věcička. Skutečně záludná." pozorovala jsem se zájmem mechanismus s jehlami. To musí bolet...

Vycítila jsem čísi pohled. Otočila jsem se a uviděla jednoho z těch, co mají talent na výrobu problémů. Ale... ostatně v tom není sám. Mile jsem se usmála a kývla na něj, ať jde k nám.
"Tady máme čtvrtinu týmu. Bylo by dobré vás seznámit." špitla jsem směrem ke Keiko.

Padol som na zem a nevstával som. Hanba Uchiha klanu? znelo mi v hlave. Bola to pravda. Nezaslúžil som si znak Uchiha klanu nosiť na chrbte svojho trička. Nezaslúžil som si tie oči.. Nezaslúžil som si nič. Po tvári mi stiekla maličká slza a spadla na zem. Tam nasiakla do zeme a pridala sa k ostatným kvapkám, ktoré kedysi zavlažovali túto zem. Som slabý, som hlúpy, som nevyspytateľný.. Som trdlo, som Báka, som blázon.. všetky nadávky ktoré som doteraz počul a ja som sa na ne snažil zabudnúť, sa mi vynárali v mysli a ja som ich znova počúval dookola. Pomaly som sa posadil a vytrhol som si shurikeny z tela, načo som začal krvácať.

No ta zákeřnost od Neiro dokázala alespoň jednu věc. Byl ochotný si trochu víc přiblížit, ovšem že ze strany Hokage. přišel tak, aby Hokage byla pěkně jako živý štít mezi ním a tou keiko.
Nedalo by se poznat, že před chvilkou podstoupil malý nevinný střet. A přece to musel být on. Pokud ho srovnáme s Naem, pak až na ty psychické problémy s holkami, byl naprosto spolehlivý. Nikdy nic nezničil, vždy poslechl.

"Hokage-sama... proč se tu..." zamyslel se, aby našel vhodný výraz a pak dodal konečně. "...zaobíráte s tímhle? Otevřela jste si další tým?"

V jeho hlase byla znát špatná nálada, ale i úcta k Hokage. Jemu jedinému nikdy nedala trenink jako keiko, ba ani si ho nevyzkoušela jako Artase. Proto pro něho byla sensei jen čistě teoreticky.

Nesnáším přítěž, nesnáším přítěž..
"Kso, co tohle bylo?" procedila jsem mezi zuby, slovo přítěž jsem začala nesnášet, celý život jsem se snažila ochraňovat své blízké, mým snem je ochraňovat Konožské obyvatelstvo, pomáhat jim a on si myslí, co si sakra myslí?!
Nedávala jsem mu to za zlé, ale nikdo neřekl skoro ani pumpička, nepadlo tu žádné slovo, jímž bychom ho urazili. Jestli si chtěl jen něco dokázat, prosím. Ale nemusí to vždycky být jen silou.
"Nao, jsi v pohodě?" Zeptala jsem se ho po chvíli, co jsem se vzpamatovala a přiklekla si k němu.
"Nechceš nějak pomoct nebo.. ?" Optala jsem se a sledovala ho, připadal mi nějak.. zničeně, zhrzeně. "Nebo.. nechceš být sám? Abych tě tu neotravovala, ten souboj, odložíme.." Dodala jsem.

S přivřenýma očima jsem si prohlídla Kenseie už od pohledu. Rozlil si to u mě už tehdy, když po mě hodil ten kunai, ale tentokrát mu tu radost neudělám.
"Nejstem žádné tohle, Mumie! Jsem Keiko!"
Založila jsem si ruce na prsou a uraženě zvedla hlavu. Takový zakuklenec a bude tu ze mě dělat věc a házet po mě kunaie, no to určitě...

No po chvíli ma jeho slová prestali užierať, ale začali zdvíhať zo zeme. Oni ma totiž povzbudili... Dokážem ti, že som hodný nosiť znak nášho klanu! mrmlal som si popod nos ale postaviť sa úplne som nedokázal a znova som si sadol. Som v pohode, ako som hovoril.. Končil som aj horšie. Aj napriek tomu čo sa stalo sa usmial. No ten súboj môžeme odložiť, to áno.. Ale tvoja prítomnosť ma neotravuje, ba naopak. Je mi lepšie. Dotiahol som sa k prvému stromu a bundou som si chvíľu obkrúcal hrudník, kde bola rana najhoršia. Dúfam že ty si v poriadku...

Za hlavou se mi dnes už snad posté objevila modrá kapka.
"Ale... notak, jsme tým. Měli bychom zapomenout na všechny neshody a začít od začátku, s čistým štítem, co vy na to?" poškrábala jsem se na zátylku a modlila se, ať je nemusím poslat umoudřit do jiné dimenze... obrazně řečeno.

Zadívala jsem se na Hokage-sama a asi měla pravdu... Málem jsem z něho dostala infarkt, ale pokud jsme byli tým... Sice mi to moc nedodávalo sebevědomí, být v týmu s tímhle vrahounem, ale už to tak bylo. Třena je milý, jen se bojí ostatních a stydí se za svoje jméno.
Ještě chvíli jsem strategicky dělala uraženou a poté jsem protočila oči a šla k němu.
"No dobře, dobře. Odpouštím ti, že jsi mě chtěl zabít. Já jsem Keiko Kiseki a ty budeš asi Baka, že? Nic si z toho jména nedělej, mi se celkem líbí a nebudu si z tebe utahovat."
Natáhla jsem k němu ruku a pokusila jsem se o velmi chabý úsměv.

"Hmm, no to vidím, budu si stát za tím, že jsi nešikovný" Zakřenila jsem se, potom, když jsem viděla, že už to aspoň trochu hodil za hlavu, že ho to povzbudilo.
"Hmm, kdybychom ho konali, asi by jsi po svých neodešel.." Rýpla jsem si a pousmála se. "Jsem ráda, že ti je lépe, ale fakt, kdyžtak si to zajdi ošetřit, chci se stát medikem, ale momentálně nic neumím, maximálně ti to obvážu" Dodala jsem a pokrčila rameny.
Ale co nejdřív se to naučit chci, musím!
"Já? Jasné, že jsem! Jsem možná trochu naštvaná, protože ten kluk mi připomněl, že od té doby, co jste mě na misi museli zachraňovat se snažím zlepšit, v duchu sama na sebe zuřím, aby se to znovu už neopakovalo!"
Proč mu to vlastně vykládám?

Dneska toho na něj bylo opravdu moc. Zamračil se jako noc a vypadal dost podrážděně.

"Původně Hokage-sama... mluvila o dobrovolnosti... a nyní týmu dvě... dává na nohu kouli... bohužel... Hokage-sama se nedá odmlouvat... proto ať dělá to... co myslí... ale ať nepočítá... že jí tým dvě přijme... je pro nás jen... pomoc dočasně přiřazená... co dorazila z vesnice... víc po mě nemůžete chtít Hokage-sama... "

Pokrčil rozhodně rameny a pozoroval Hokage, keiko absolutně ignoroval. Věděl, že mluví za opravdový tým dvě. Za sebe i Artase. Už to, že vůbec tu dívku uznal za něco, jako podporu z vesnice pro jejich tým, to byl hotový zázrak. Nicméně to řekl kvůli Neiro-chan a tomu jak mu domlouvala. Je jisté, že on i Artas jí nadále budou považovat za vetřelce v jejich týmu. Po úvaze by musela hokage přijít na to, že Artas s kenseiem jsou sehraný spolehlivý tým. Ale pokud nepřijali keiko, pak by si to na misích určitě odskákala. Stačilo jí přece nechat v problému, nebo jí nebránit. To bylo moc problematické. Navíc čím víc je bude nutit, tím to bude horší z jejich strany.

Pokud se k němu pokusí přiblížit, stále jí bleskově utíká a drží s etak, aby mezi nimi byla Hokage-sama. navíc se mu zableskne v očích a rukou sjede na rukojeť katany. Možná Hokage poznala, že mu trochu neiro pomohla, ale chtělo to čas, takhle jí fakt zabije!

No len si kopni do zraneného.. smutne som sa zahľadel do jej očí a na kraji sa mi objavila slza.. Nato som sa rozosmial. Nemaj strach o mňa, ja sa už vynájdem. No pravda bola, že mi vždy museli pomáhať dostať sa zo všetkého, do čoho som sa namočil. A to som chcel zmeniť. Medikom? Hm.. Ešte šťastie že ťa máme v týme, inak by som v nemocnici trávil dosť dlhý čas, a to nechcem.. Pri slove nemocnica ma silno striaslo. To čo sa stalo pri karavane nebola tvoja chyba. A k tomu... usmial som sa na ňu. Si omnoho silnejšia ako Ja s Yukiom dokopy.

Jakmile Baka dokecal, ztuhla jsem jako bych zjistila, že jsem zapomněla umřít. Byla jsem naštvaná jako nikdy... Koutek mi začal cukat jako bych měla záchvat a tohle už bylo moc i na mě.
"Takžeee..."
Pronesla jsem chladným hlasem.
"Nejprve na mě bez varování zaútočíš, málem jsem z toho dostala infarkt... Teď když jsem se s tím dala do pořádku a stala se členem vašeho týmu, což mé stálo málem pravou ruku, mě nazveš... Dočasnou pomocí... Chtěla jsem být milá, nedělám si legraci z tvého jména, i když bych mohla... Ale tohle! Tohle přesahuje všechny meze. K holkám se budeš chovat slušně! BAKOOOOOOOOOO!"
Natažená ruka se bleskově proměnila v pěst a v očích mi zajiskřilo tak, že jsem vypadala, jako bych v očích měla hromy a blesky. Nabrala jsem pravou rukou takovou rychlost a praštila jsem zatnutou pěstí Baku přímo do brady, ať si taky užije! Já mu dám!

(Ty keiko seš sama báka mezi Kenseiem a tebou je Hokage a s jeho rychlostí tomu tak i zůstane xDDD
nemluvě o tom, že by tě rozpůlil katanou....je psychicky narušený a není to varování)

(Nezůstane, přišla k tobě aby ti podala ruku, takže já mezi vámi nebyla. Navíc pochybuju že se vyhneš nečekanému útoku z bezprostřední blízkosti )

"Nee, takhle jsem to nemyslela, ten souboj samozřejmě, až budeš na sto procent fit!" Podotkla jsem a usmála se.
"Noo, víš, že ti to moc nevěřím?" Dodala jsem k jeho další větě a posadila se pod strom, rozbolely mě už nohy.
"Ještě nevím, jestli mi to vůbec půjde! Ale mám sen a cíl, to je to, co mě žene vpřed. Máš i ty cíl, Nao?" Zvedla jsem k němu zrak a pousmála se. Točila jsem mezitím s kunaiem na prstě, jen tak.
"Ale nemusela jsem se nechat svázat, navíc jsem toho muže.. Znala z dětství, ale nebýt vás s Neiro-sensei, nevím, co bych dělala!" Dodala jsem zachmuřeně, bylo to už tak dávno, ale při jeho poslední větě jsem se rozesmála.
"Silnější než vy dva? Tak určitěě.." Zakřenila jsem se, i když ta ironie mohla být cítit.

(Omg vy jste parta na baterky, pomlátíte se před první misí... Pořád tu čtu moje jméno, ale Artasovi názory jsou jen a jen jeho. Nevím o žádném tiskovém mluvčí... -.-" xDDDDDDDDDDDDDDD)

Ja som fit.. zaklamal som a znova som sa rozosmial. No tentoraz som musel prestať, bolesť v hrudi sa vďaka smiechu znásobila. Rukou som si prešiel po hrudi a nechal som ju tam, držiac ranu aby viac nekrvácala. No ďakujem pekne že mi neveríš... urazene som otočil hlavu na stranu, no aj tak som ju nakoniec naklonil naspäť na ňu. Môj cieľ už asi poznáš. Chcem si naozaj zaslúžiť priezvisko Uchiha a očistiť všetko, čo spôsobili naši predkovia. Tentoraz som zrak sklopil naozaj s dosť divným pocitom.. Hanby? Kebyže niečo vymyslím, nechali by ťa na pokoji. Som rád že máme za Senseiku práve ju, aj keď sa asi ďalšej spoločnej misie nedožijem. uškrnul som sa a na tvári sa mi znova usadilo to šťastie, typické pre mňa. Určite, si silná a múdra, čo nám chýba určite. No neviem ako je na tom Yukio no mne chýbajú obe položky. Zarazil som sa a po chvíli som dodal.. A k tomu si aj veľmi kawaií

(Já blbě vysvětlil, že to že jí nepřijme tým 2 jsme si domluvili, ostatní je jeho osobní názor, jak jsem psal, že ho ovlivnila neiro - sry za nedorozumění)

(Neobkecávat, už napiš, jak se učíš létat ^^ Dlužím ti to ještě za ten kunai :-*)

"Jak říkám, je to znát, že jsi fit.." Podotkla jsem ironicky. "Trdlo, dávej taky pozor někdy na sebe.." Dodala jsem, nechtěla jsem ho kárat, jen mu dávat přátelské rady.
"Nemáš zač.." Podotkla jsem a pousmála se, ignorovala jeho ironii. Pak jsem přikývla. "Máš ušlechtilý sen, tak si dáme výzvu, já se stanu medikem a ty si splníš své cíle, hai?" Dodala jsem a pousmála se, myslela jsem to vážně. Jen nerada jsem se vzdávala.
"Hai já také, Neiro-sensei je skvělá, ale dožiješ, určitě! Neiro-sensei si naštval, ale to se nesmíš divit, ono to bude dobré, věř tomu!" Podotkla jsem znovu a pak se protáhla, aspoń trochu.
"Silná a moudrá? Fajn, fajn, pokusím se ti věřit.." Zakřenila jsem se. "Copak se Uchihové podceňují? Hlavu vzhůru, alespoň jednu položku máš, a i kdyby ne, vynahrazuješ si to něčím jiným, každý je v něčem dobrý, svým způsobem j každá z nás jeidnečný" Snažila jsem se ho povzbudit a k jeho poslední větě... "Etto.." Vyšlo ze mě jen, dala radši hlavu na stranu a založila ruce na hrudi v typickém gestu alá, že se vůbec nečervenám, protože jsem chytala trochu jiné odstíny než bych chtěla.

Trdlo? No.. Ehm.. Pekná prezívka.. Prdko. uškrnul som sa na ňu a vyplazil som na ňu jazyk. Jej priateľskú radu by som aj bral, lenže v mojom rebríčku hodnôt som bol dosť nízko. To chceš stávky? Tie ja rád! pomädlil som si ruky s úsmevom na tvári. Takže kto skôr? Ja vymažem všetko, čo môj klan robil, a ty dosiahneš úrovne Godaime Hokage. Z dejepisu som nebol macher, no Hokágov som poznal. Takže som prehral... dodal som. Verím tomu, že celý neostanem.. No je vážne skvelá. Spomenul som si, ako chcela vziať môj trest na seba, a vtedy to vo mne hrklo. Urobil som hlúposť a pyká ona.. pokrútil som hlavou a tieto myšlienky som na chvíľu vyhodil z hlavy. Tak.. Ja som iný Uchiha ako ostatný. Nemám nič, no možno znak a priezvisko. Ale okrem toho.. nič. Ako môj brat... povzdychol som si. Toto bolo po prvý krát, čo som ho spomenul od jeho úteku. A bolo to pri nej. Povedal ti niekto že si krásna? spýtal som sa jej narovinu. Sám som nevedel čo to do mňa vošlo...

"To bylo hezké oslovení, víš!" Dodala jsem a ušklíbla se, pak ho poslouchala.
"Přesně tak, ale, když to nedáme, tak co? Samozřejmě, že to dáme, ale nějaká motivace být musí! Sny jsou samy o sobě motivací, ale tohle jí ještě zvýší!" Zakřenila jsem se, čímž jsem ho vyzvala, aby dal návrh.
"Každý někdy dělá chyby, jen příště bu´d opatrnější" Dodala jsem a mile se pousmála.
"Tak, asi máš pravdu, není Uchiha, jako Uchiha, ale něco z nich přece máš. Hrdost Uchihů, chceš očistit jejich jméno, už jen touha toho, že to chceš udělat, už jen tohle ti podle mě dává právo nosit jejich znak, chceš pro svůj klan udělat hodně, to se cení.." Moc jsem toho o tomhle nevěděla. "Například moji rodiče Shinobi nejsou, jsem z rodiny jediná, kdo ví, co to je Ninjutsu a přesto jsme se chtěla stát kunoichi" Podotkla jsem, vědělo to jen málo lidí.
Do jeho rodiny jsem rýpat nechtěla, takže jsem zmíňku o bratrovi přešla, pokračoval by sám, kdyby chtěl.
"Etto.. Ne.." Dodala jsem potom. Dělá mi to schválně?

Ja viem, ďakujem... uškrnul som sa. Tak dobre... Čo navrhuješ? Stávka bude.. Kto prvý splní svoj sen.. Ehm.. Pomôž mi, napadajú ma len hlúposti a dosť by som sa za nich hanbil. V mysli sa mi vynárali rôzne stávky, ale nechcel ich povedať nahlas, nie to ešte pred ňou. Ja som opatrný stále! vyhlásil som do vetra. Ďakujem.. Ale aj tak.. To dokážem! usmial som sa a pohľad som stočil na ňu. Možno nie si z mocného klanu, možno nie si z Shinobi rodiny.. No podľa mňa si lepšia ako ostatný a za tím si budem stáť, aj keby ma mali upáliť zaživa! Budem si za tím stáť a ak si ja vezmem niečo do hlavy, nezbavím sa toho. Nikto? Ani sa nedivím.. uškrnul som sa a znova som na ňu vyplazil jazyk. V tú chvíľu som len dúfal že mi ho nevytrhne. Robím si srandu.. drgol som ju do pleca a milo som sa usmial. Ale aj tak tomu veľmi neverím..

"Hmm, nemám ponětí, jen jsem to zase plácla. Pozve toho druhého na jídlo? Nee, moc jednoduché, obejde 50x Konohu po rukou? Moc drastické.." Uvažovala jsem nahlas. Nakonec jsem to vzdala.
"Jistě.." Zamumlala jsem a inrocky se ušklíbla, ale pak jsem zvážněla a přikývla. "Budu ti věřit.." Přitakala jsem a pak ho poslouchala. "Arigato Nao!" Dodala jsem, jeho slova mě vážně povzbudila!
No pak jsem se ušklíbla. "Nao, Nao, ty si vážně koleduješ!" Nebezpečně jsem se přiblížila. Natáhla pravačku, že mu uštědřím teda jednu výchovnou lekci, ale spíš jsem mu udělala, to co předtím, cvrnkla ho jemně do čela, zřejmě se to stane mým zvykem. Taky jsem na něj vyplázla jazyk.
"Máš štěstí!" Zakřenila jsem se potom, odtáhla se, zaklonila hlavu a opřela ji o kmen stromu.