Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Poslouchala jsem Naa, fakt mi ho v takové chvíli bylo líto, pak jsem si jen povzdechla a podívala se rezignovaně na Keiko.
"Ten do nemocnice nepůjde, Nao, Nao, co s tebou jen máme dělat? Napadá mě jedině, že tě na chvíli nechám u sebe, ale to se domů tak bojíš jít?" Snažila jsem se okamžitě zakecat svojí větu, mám tam neuklizeno, ještě k tomu po něm skočí Tami a rovnou mi může říct, že má alergii na kočky, ale přinejhorším, ho tam holt nechám nebo ho s Keiko do té nemocnice dotáhneme.
Ale pak ho musím vyrovat, jestli mě bude štvát i doma, nepřežije dalšího dne.

Nao měl velké štěstí, protože ten hlupák i když ho chtěl urazit, mu zalichotil.

"Jsem rád, že jsi nezapomněl... ano zákeřný styl... snažím se získat co nejvíc z vědomostí ANBu... divím se, že jsi to poznal..."

Pak se podíval na toho nového a přemýšlel, jestli mu něco na to říct. Rozhodl se nakonec, že ano.

"Kensei... tým dvě... a jak jsi slyšel... nemám rád nevyužité některé zadky..."

Jestli čekal, že mu podá ruku, nebo něco podobného, nejspíš čekal marně.

Ja ehm.. Začervenal sa, no okamžite nabral svoju pôvodnú farbu. Ja nechcem otravovať, mne v pohode stačí niečo na prespatie.. Niečo čo má štyri steny, alebo aspoň tú strechu.. Nejak som nevedel ako reagovať. A na to bojím som neodpovedal. Nechcel som im povedať, prečo nechcem ísť domov, prečo mám strach z nemocnice. Prečo.. to vie len jeho brat a tak to aj ostane.. Dúfam.

Ja som ale akosi nečakal nemal som prečo mne to tak trocha bolo ukradnuté .
"Hmm tak ktomu ti zasa ja veľa nepoviem ... inak ja som Yukio a je dobré že ťa nevidím ."Predsa len bola tma .

Přeměřila jsem si Usurotonkatchiho od paty až k hlavě.
Takže se jmenuje Kensei, jo?
Neměla jsem energii ani chuť na to, tady něco řešit. Podívala jsem se na Shiori a trošku jsem protočila oči. (Teď nevím, jak to je, ale pokud Yukio pomáhá Naovi stát, tak jej jemně odstrčím a chytím Naa na opačné straně jako Shiori, pokud ne, tak to udělám bez odstrčení xD )
"Chm... Takže kam to bude? Tak jako tak odtud padáme, není tady co řešit.
Takže si zadej směr a my tě tam dovedeme."
Koukla jsem Naovi do očí pěkně z blízka, protože ty mé byly velmi blízko těm jeho.
"Tak mě napadlo, v centru je na střeše takový přístřešek, pokud by ti to nevadilo, klidně můžeme jít tam a tam se o tebe postaráme, dokud nebudeš mít sílu na to chodit."

Povzdechl si, nejspíš ho pochopil špatně.

"Mě je naopak líto, že tě napříště identifikuji pouze podle přibližné výšky postavy, váhy, hlasu a tý divný věci... co máš na hlavě..."

Pro jistotu byl od teď ve střehu a vzdaloval se pozpátku od skupinky, aby viděl na každého z nich. Nehodlal dostat nečekaně pěstí, či schytat útok od toho co má očividně pod čepicí... a to opravdu hodně velkou pýchu.

"Nevadilo by mi to, když nebudeš rýpavý" Pokrčila jsem rameny a odpověděla Naovi, pousmála jsem se a pak se podívala na Keiko, poslouchala jsem jí, rozhodnutí bylo na Naovi, kde chtěl být, ale v podstatě ten nápad Keiko byl víc než dobrý, mohla by ho tam kontrolovat, přeci jenom, já mám jen sen, ona už i prostředky jak jej dosáhnout. Oproti ní jsem zatím byla jen dítě, honící se za nadějí.
"Umm, je to dobrý nápad, tak co Nao, kam tě vezmem? Ale nemám tušení, kde ten přístřešek je, takže nás budeš muset vést Keiko" Dodala jsem a pousmála se.

"Mňa si pamätať nemusíš ... "Povedal som mu a ja som vlastne teda odstúpil . Už som teda vlastne nič nepovedal len ja som odtiaľto asi by nešiel hoci som dnes trénoval dosť mal som to asi v pláne nakoniec aj večer .

V tú ránu, ako na mne očakávali rozhodnutie sa mi zapol nový systém v hlave. Ja sa viem o seba postarať, nemusíte si robiť starosti. Vytrhol som sa z ich zovretia, čo bola tiež makačka a sám som chcel ísť.. Neviem kam. Ale nevypočítal som, že moja regenerácia je príliš malá, zatackalo zo mnou a ja som spadol na zem, a už po druhý raz v tento deň som padol do bezvedomia... No, ani to nebolo bezvedomie, ako spánok.. Konečný, vytúžený spánok...

"Ten nám to teda usnadnil.." Podotkla jsem směrem k němu, ale znovu jsem o něj dostala krapet strach. Ale pod dohledem Keiko, mu určitě bude lépe, než u mě. Podívala jsem se na Keiko.
"Tak asi rozhodneme za něj, tu chvíli než se zotaví bych to přežila, ale klidně můžeme jít do toho přístřešku.." Podotkla jsem a pousmála se, načež jsem došla k Naovi a jen mu zkontrolovala tep, byl pravidelný, v pořádku. Nadzvedla jsem ho.
"Tak kudy?" Zeptala jsem se.

Protočila jsem oči a kousla jsem se do rtu, abych nebyla sprostá. Nechala jsem ho schválně spadnout na zem, ať si to užije, když chce tak vzdorovat. Pomalu jsem si zašla pro svoje kimono a hodila jsem si ho rychle na ruce.
Shiori ho vzala a to bylo hlavní. Hlavní bylo, že ho přesune.
"Pojď Shiori, ukážu ti cestu a tam ho uvelebíme. Pak uvidíme, co dál."
Mrnula jsem na ni a rozešla jsem se k centru.
Přesun.

"Hai, hai.." Přitakala jsem, podepřela ho, dnes jsem děkovala za svou silu, poskytla mi jistou výhodu. Obrátila jsem se ještě bleskově na Yukia s tím chlapcem.
"Mějte se tu!" Houkla jsem na oba tak, aby mě slyšeli, pousmála jsem se a pak už cvičiště i s Naem opustila, mířila jsem za Keiko.
(přesun.)

Ako teda odišli zamieril som si ďalej . Začal som z tréningom precvičoval som si skôr to čo som zistil že mi z drôtmi nejde hoci tu boli len stromi naozaj sa na nich dalo trénovať čokoľvek.
A dokonca aj toto .Tak trocha ma zarážalo že ako to že som sa necítil sám ? Kto vie možno to bolo tým Kyuubim . Aj keď som o ňom vlastne nevedel ale hrial príjemne niekedy XD .

Hlupáci, mě-li by ho odnést do nemocnice. Zvlášť nyní, když o sobě neví...
Protočil oči v sloup, nicméně to byla jen jejich starost. Jemu nezáleželo na tom, co se s tím hlupákem stane. Proto se konečně vydal domů, potřeboval se vyspat, aby mohl brzy ráno začít s tréninkem...

přesun

Dorazila jsem na cvičiště, byla vcelku tma, ale mě to nevadilo.
Porozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si Yukia opodál, jen jsem na něj mávla, ale já zamířila hlouběji. Vyhlédla jsem si znovu pár stromů, bylo to to nejlepší na odreagování. Taijutsu. Usmála jsem se a prokřupala si ruce. Na chvíli jsem zavřela oči a pousmála se. Napřáhla jsem se a přišel první úder, a s ním i můj sen být stejná jako můj vzor.. druhý úder, myšlenka na to, abych nezklamala rodiče.. Strom křupl a spadl na zem, ptáci vylétli z jeho korun a odletěli daleko, nevšímala jsem si toho.
Druhý kop jsem se zavřenými oči nasměrovala na strom vedle. Cítila jsem, jak se v něm udělala prohloubenina, do tohohle úderu jsem vkládala svou naději, přišel další pravou nohou do stromu napravo. další prohlubeň, tentorkát s myšlenkou toho, že nechci samu sebe zklamat. nechci se vzdát.
Takhle se to opakovala, dokud po několika ranách nespadly i ty zbylé tři stromy. Tohle byl můj způsob toho, jak si všechno v hlavě urovnat.
Otřela jsem si zpocené čelo a plácla sebou do trávy vedle popadaných stromů, zkřížila jsem ruce za hlavou, ani nevím, proč se mi teď v hlavě rozezněla jedna hrozně povzbudivá písnička, chytla se mě a teď mou mysl nehodlala opustit.
We are fighting dreamers!
Takami o mezašite.
Fighting dreamers
Narifuri kamawazu
Fighting dreamers
Šinžiru ga mama ni
"Oli, Oli Oli Ó! Just go my way.." Dodala jsem potichu, co jsem si prozpěvovala, pak jsem si jen pobrukovala a při konci písničky se jen rozesmála a pozorovala oblohu a hvězdy.

Ja ako tam šla a počul som ako padali stromi podišiel som bližšie k nej a len som naňu pozeral potom ako sa pozerala hore som k nej sa ticho prihovoril ."Nieje ti ale niekedy ľúto tých stromčekou ? Hmm ale aj tak radšej oni než ja ... " Dodal som nakoniec a mieril k nej .
Ja som už bol unavený nakoniec som akosi ani nespal vlastne som nespal zasa len jednu noc nie ako minule 4ri .

Pousmála jsem se a když si všimla Yukia, trochu jsem se vyděsila.
"Plížíš se jak duch, někdy trochu zadupej třeba, i když ne, taky by mě pak mohla klepnout pepka!" Zakřenila jsem se na něj a pak jen zavrtěla hlavou.
"Umm, nevím, na to nemyslím, je to takový můj způsob odreagování, pročištění hlavy, vybití zlosti, všechno dohromady.." Dodala jsem a usmála se.
"Pravda, ale tebe se mi zasáhnout stejně nepodaří!" Pokrčila jsem rameny a pak si ho všimla, kývla jsem, jestli si nechce sednout vedle mě.
"Vypadáš unaveně! Vyspi se někdy pořádně, bože, zase tu někomu něco nakazuju, gomene.." Plácla jsem se dočela a protočila and sebou očima, pak jsem se, ale znovu zazubila.
"Co jsi zase dělal? Trénoval?" Zeptala jsem se a dál ležela.

Ja som si nakoniec sadol teda vedľa nej ."Ale ja unavený niesom ja len nemôžem spávať to je všetko ... " Prečo ale som radšej hovoriť nechcel . Potom som ale ešte dodal ."Hmm myslím si že keby si si dala troška viac pozor a prozozmýšľala ty by si ma určite dostala to isté aj Nao len hlúpučké chyby len som mal štastie ja niesom vôbec dobrýý ."Ja som si to aj myslel lebo ta to aj bolo . "A áno trénoval nemal som čo robiť doma nikoho , vonku nikoho a nudiť sa mi nechcelo ."

Krásný den, trénoval opět pilně v něm. Když skončil své předepsané kola a rozhodl se, že pro dnešek učení nových technik stačí, vzpomněl si jak krásně proudí studený vzduch, když jeden běží. Proto vystartoval z místa a během chvilky nabral neuvěřitelnou rychlost, kličkoval mezi stromy, přeskakoval překážky a pak se rozhodl pro těžší terén mezi stromy. Zahnul vpravo, pak to vzal přes méně hustší úsek, naběhl na strom a přeskočil v otočení dozadu. Jeho oblíbené a když už chtěl proběhnout ven, málem vrazil do dvou sedících osob. Na poslední chvíli je přeskočil a dopadl před ně, polokleče zády k nim mírně otočil hlavu. Vyčítal si, že si jich nevšiml dříve, aby změnil svou trasu. Ty dva poznal okamžitě, vlastně to děvče okamžitě a až podle hlasu jejího společníka. Navíc ta věc co měl na hlavě, mu domnění potvrzovala.

"Ehm... zdravím..."

Postavil se a trochu se oprášil.

Ako sa tu objavil posunul som si šiltovku viac do očí ."Zdravím aj ja .... čože ty tu ? Trénuješ ?"Opýtal som sa ho vlastne len tak skôr som nad tým ani nerozmýšľal . A možno to bolo aj preto lebo som mal také myšlienky z predtým o tréningu

"Aha.." Podotkla jsem, nechtěla jsem se do toho nijak rýpat, tajemství ostatních jsem respektovala.
"Umm, to nevím, jsi hodně silný Yukio, já na sobě musím ještě hrozně moc makat! Ale budu se snažit, pff, poslední dobou děsně moc přemýšlím na kravinami, to nejsem já" Zazubila jsem se a zavrtěla hlavou.
"Aha, tak a co jsi trénoval, pokud se smím zeptat? Určitě něco děsně ultra silnýho!" Vyhoupla jsem se do sedu, zakřenila se a kamarádsky do něj šťouchla.
Pak jsem zaslechla, jak mě někdo pozdravil.
"Ahoj" Pousmála jsem se na nově příchozího, dnes jsem chtěla být milá.

Povzdechl si, nerad se zmiňoval o způsobech svého tréninku. Nicméně na otázku váhavě přikývl. Pak se podíval na dívku a z ní na yukio.

"...doufám, že jsem vás nevyrušil... špatně jsem naplánoval trasu... tohle bylo spíš pro radost... je nádherné cítit ten vzduch kolem... vy asi netrénujete... no nechci vás rušit... "

Povzdechl si a přemýšlel, jestli ta malá náhodou není lékařský ninja, vybavil si včerejší večer a dospěl k názoru, že ne. To ho zklamalo, rád by někoho kdo s ev nemocnici vyzná. Proto to zkusil.

"...jenom... nevyzná se někdo z vás... v nemocnici a tak?"

"Ja určite nie .... umm a keby tak potom ti poviem veď niečo také by si sa potom mohla učiť aj ty a zas nič také silné ... len zasa z drôtikmi som sa hral ."Povedal som jej popravda a potom som čakal čo ona povie jemu predsa len ja som to určite nebol kto sa vyzná .

Seděla jsem opřená o kmen stromu, který byl od skupinky bavících se lidí vzdálen několik metrů. Měli mě na dohled, ale jejich slova jsem slyšela jen nejasně. Neměla jsem v plánu dávat si dnes nějak výrazně do těla, zkrátka jsem relaxovala, protože jsem to potřebovala. Čekala jsem, zda se někdo z nich přihlásí o slovo.

Sledovala jsem Kenseia a sklopila potom zrak k zemi.
"Etto.. Zatím ne.." To bylo asi poprvé, co jsem se takhle zadrhla, štvalo mě to, že ještě nic neumím, a přitom.. toho někdo uměl už mnohem víc než já.
"Gome, nemůžu ti pomoct, zatím z umění Mediků neumím nic, i když bych chtěla.." Dodala jsem a pousmála se, pak jsem se podívala na Yukia.
"Z drátky? Nee, jen drátky ne!" Dodala jsem, dvakrát mě na ně nachytal, dvakrát!

Pozoroval pozorně shiori a pak zklamaně kouknl jinam. A koho to neviděl, Hokage-sama si to ležela a docela lenošila a nejspíš se i bavila při pohledu na ně. Povzdechl si a otočil se k nim zády, zvedl jednu ruku na rozloučenou.

"...škoda, že shiori... se nevyznáš v nemocnici... ale nevadí... a ty bud ve střehu... rád bych ti sebral vítr... z pod tý věci co máš na hlavě..."

Pomalu se loudal k Hokage, jenže to bylo pouze zdánlivé. Jakmile se vzdálil od dvojice na pár kroků. Zrychlil během jednoho následujícího úkroku a už se objevil před Hokage.

"Zdravím Hokage-sama... přemýšlím... že bych si lehl vedle vás... pokud je to ovšem... trénink..."

Oči mu pobaveně zasvítili. V ruce se mu objevil senbon a hodil ho velmi přesně do nedaleké větve.

"...trefování zlepšeno... a dnes?"

"Vieš čo ? Ak by si chcela mohol by som ti s tými drôtkami niečo ukázať a potom aj naučiť bude to prospešné hoci potom si nemysli že budeš vedieť moje fígle asi 4 som vyskúšal len tak na skúšku a preto mi skončil shuriken v dlani ."Ukázal som jej dlaň ktorá bola zafačovaná a fáčok bol docela od krvi bolo to vlastne zo včera keď som si priťahoval tie shurikey normálne až do pol dlane mi vošiel . V sebe samom v hlavne som počul smiech nebol ale môj .Vážne som nevedel čo to je myslel som si že mi čím ďalej tým viac začína šibať . "Ehm no a čo dúfam že tebe vietor v plachtách ostal ohľadne toho že chceš byť lekárka akosi sa mi to práveže nezdalo ."Usúdil som to z jej hlasu vlastne z pred chvíľky a jemu som neodpovedal.

Rozhodla jsem se nereagovat na jeho poznámku o mém odpočinku. Místo toho jsem v duchu spřádala plány, jak ho zabavit.
"Nepohyblivé terče už zasáhneš. Nedá se nic dělat. Asi budu muset dělat terč já." pousmála jsem se a postavila na nohy.

"Wháá? Fakt?! Háá, určitě tě pak porazím!" Zakřenila jsem se, ale rozzážili se mi oči nadšením.
"Naučíš mě to tedy? A ssss, ty jsi taky šikula, bolí to?" Podívala jsem se na zakrvácený obvaz a říkala si, že to sakra muselo bolet. Při jeho otázce jsem se pousmála.
"Ne, nevzdal, zrovna dneska jsem si říkala, že se nějak vzdaluju od svého cíle, ale půjdu za ním, vždycky to zamrzí, když se někdo zeptá a já nejsme schopná mu pomoct, protože zatím nic neumím, taky proto to před chvílí, ale jsem tvrdohlavá, a dost., takže se nevzdám, ne teď" Zakřenila jsem se.

"Nemůžu se trefovat do Hokage-sama!"

Couvnul o krok, přece to nemyslí vážně. Nemůže do ní zapichovat senbony při jejím utíkání, vypadal víc jak popleteně. Na druhou stranu kdyby mu doslo, že Hokage se zasáhnout jen tak nedá, pak by zase nechápal jaký má trénink význam. Vypadal rozhodně jako někdo, komu právě uletěly včely.

Vyhrnula jsem si rukáv a na předloktí si nasadila chránič, který svou plochou připomínal menší, kulatý štít. Neměla jsem v plánu používat hiraishin, bylo by to dost nefér. Vystačím si s obyčejným taijutsu.
"Ujišťuju tě, že každý senbon vyblokuju. Tvým úkolem bude odhadnout mou rychlost, kterou se pohybuji, a hodit senbony tak, aby mě zasáhly. To znamená, že musíš mířit kousek přede mne." dodala jsem na vysvětlenou a ustoupila několik metrů. Čekala jsem jen na to, až hodí první jehlu.

No to ho trochu uklidnilo, uvědomil si jak je Hokage silná a to nemluvíme o technice žlutého blesku, kterou jí záviděl přímo z duše. proto pomalu přikývl a rukou zajel do pouzdra, vytáhl pomalu první senbon a hral si s ním mezi prsty.

"Pochybuji Hokage-sama... že stačím vaší technice žlutého... nicméně miluji rychlost... měla by jste to vědět..."

načeš pomalu, jakoby váhavě aby Hokage neublížil po ní hodil první senbon. Pořád váhal, trošku jenom, aby věděla kdy začínají. Načeš se odrazil a vyrazil vpřed. Hodlal nabrat svou plnou rychlost, což bylo na genina úžasná. A pohyboval se velmi rychle okolo Hokage. Vypustil první senbony, pak podruhé, sice zlomek pár vteřin po tom, nicméně docela z jiného úhlu. Jenže dělal tu chybu, že je házel přímo na cíl. Jakoby to byly shurikeny, či kunaie. Pokud nebude stát, ani nemá šanci se jí přiblížit.

Jakmile se vyřítil přímo na mě, uskakovala jsem dozadu, abych získala čas. Netrvalo dlouho a měla jsem plán. V okamžiku, kdy začal pobíhat okolo mě, jsem vyskočila do vzduchu a udělala několik přemetů a otoček. Mým hlavním záměrem bylo nezůstat ani chvíli na jednom místě. V okamžiku, kdy jsem byla mimo nebezpečí a dopadla jsem na zem, jsem se pousmála. Stála jsem opět zhruba deset metrů od Kenseie.
"Techniku Žlutého používat nebudu. Je příliš nevyzpytatelná. Já tě chci naučit číst pohyby, které udělám." dodala jsem na vysvětlenou a čekala, jak zaútočí tentokrát.

Zastavil se téměř na místě, no ještě to musí dopilovat. Podíval s ena hokage a přikývl. Měl vědět, že tohle na ní nebude platit. Proto si povzdechl a pokusil se plnou rychlostí neustále přibližovat z jednoho směru k ní, jakoby jí pronásledoval. Pokusil se házet tam, kam by měla doskakovat, no někdy to odhadl, ale prozatím to bylo jen občas. Nicméně jeho rychlost nutila dost slušně Hokage, aby se nedostal až k ní, zrychlit. Pak mu najednou došly senbony a tak se zastavil na větvi nějakého stromu a pozoroval jí.

"Hokage-sama... máte úžasné pohyby... vaše rychlost..." Obdivoval jí v tomhle. I bez techniky žlutého byla rychlejší a to se on tolik snažil a denně trénoval. Vypadal trochu víc jak zklamaně. Ale byl to učenlivý žák.

Pokračoval v intenzivním tréninku genia dříče...


Dopsán přesun...

Trénink mě celkem bavil. Kdysi dávno, než jsem se naučila všechna ninjutsu, jsem trénovala s různými zbraněmi, byl to můj koníček. Díky tomu jsem měla docela obstojné taijutsu, i když na skutečné mistry v oboru bych neměla. Uslyšela jsem slabé cinknutí. To jehla narazila do mého štítu.
"Arigato." trochu jsem se uklonila, jako herec, který je chválen za svůj výkon.
"Doufám, že tě tak něco naučím. Zítra budeme pokračovat." zamávala jsem mu na rozloučenou a odcházela směrem k budově Hokage.
"Na poprvé to vůbec nebylo zlé. Dobrou noc." zazněla má poslední slova, než jsem doopravdy opustila cvičiště.

Přesun.

Hoci to bolo krvavé vedel som keby dám obväz nebola by tam už ani jazva ."Hmm tak to dúfam lebo ja aj tak viem že budeš dobráá medička ... keby tak máš aj moju podporu ."Povedal som smerom k nej a po chvíľke ticha som dodal ."Hmm ak si ešte chvíľku posedím tak ťa to kľudne môžem začať učiť aj teraz ale poviem ti ak ti niečo nevýjde dorežeš samu seba "V tom som jej ukázal moju dlaň a z nej mi do nej vystrelil kunai než aby letel ďalej som ho chytil ."Ak nemá niekto sústredienie abije niekoho a ani o tom nevie hoc je to vlastne také ľahké s tými drôtkami .."

"Arigato, Yukio.." Dodala jsem naprosto upřímně a usmála se. Poslouchala jsem ho dál a vstala.
"Yosh, nač teda otálet! A nějaký ten úraz k tréninku patří! Takže se s tím automaticky počítá!" Zazubila jsem se, vyskočila na nohy, ale dobře, pak už to začala brát trochu vážněji.
Pak jsem sledovala jeho počínání s těmi kunai.
"Jde taky o přesnost a načasování, že?" Dodala jsem, co jsem vypozorovala.

Vyskočil som na nohy aj ja .
"Haii presne tak ale zasa ja tu mám taký menší mechanizmus ... " Povedal som a rozopol som si vlastne svoj vrchný časť oblečenia a ukázal čo bolo pod ním boli tam namotané drôty a v tom koliesku čo má kunai bol dôtik ktorý som ale mal v ruke druhý kunai mohla vidieť že bol u môjho rukávu na kraju . "Ak trhnem rukou vystrelia rýchlo môžem to vystreliť po niekom alebo sebe do ruky ... alebo ako teba zamotať no je to nebezpečné bál som sa žeby som ťa v tedy tak skôr zapichol ." Teraz som tak troška priznal že som naozaj dosť riskoval." Umm no a ďalšie musíš mať pri sebe vždy dosť drôtu ."Ukázal som brašničku a tam 10 zväzkou pečlivo zabalených drôtikou aby som ich nemal rašmodrchané .

"Mechanizmus?" Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu a pozorovala ho, přikyvovala jsem k jeho slovům na znak toho, že chápu.
"Trvá dlouho se s tím naučit zacházet?" Zeptala jsem potom opět zvědavě a sledovala jeho pohyby a mechanizmus.

"Ja sa s tým hrám už od mala takže neviem ." Povedal som omluvne ." Ale určite si šikovná a pôjde ti to . A inak vieš čo je sranda čo som zistil ? Namotať si 10 shurikenou každý na jeden palec to je taká dobrá sieť niekedy ... Ale ako ťa to začať učiť ? Ja učiť neviem !..."
Rozmýšľal som s čím vlastne začnem . "Ja keď som bol malý hral som sa z drôtikmi vždy som si uviazal kunaii a len tak som s sním hádzal do stromu a odtiaľ ku mne poviem ti že som tak skončil v nemocnici ale bol som tam deň tá hlboká rana hneď zmizla ale myslím že také štastie ako ja mávať nebudeš takže na to keby tak dám ja potom pozor a vytvorím pred tebou chakrovú stenu dobre ?" Vlasnte osm už povedal čo má robiť asi ak chce teda .

"Umm, haai!" Přitakala jsem znovu, strach mi nenahnal, spíš mě víc povzbudil a věděla jsem, že když budu trénovat s ním, půjde mi to jedna báseň.
"Určitěě budeš skvělý učitel!" Zazubila jsem se na něj.
"A když ne, talent nemusíš mít na všechno.." Rýpla jsem si a vyplázla jazyk.
"Umm, tak mi půjč jeden ten shuriken s tím drátkem, zkusím to.." Zazubila jsem se.
"Hmm, říkáš malý, ještě mi to vůbec nepůjde a budu horší než ty v pěti.." Dodala sem znovu s úsměvem.

Ja som jej radšej podal kunai ktorý bol už na drôtku ."Ak máš jemné ruky počítaj s tým že ich budeš mať dorezané z drôtu a shuriken sa ťažšie ovláda... lebo je ostrý z každej strany ... "Povedal som jej a ukázal potom na strom . "Najprv ho hoď tam nech sa zapichne a pritiahni si ho k sebe vážne pozor .... lebo ťa budem musieť kriesiť potom s ním skús zatočiť na drôtku a hodiť tak aby si ho obmotala celý ... kmeň ."

"Umm, jemné nevím, ale dám pozor.." Dodala jsm a pousmála se, vzala si od něj kunai a porozhlédla se, abych si vybrala určitý strom, postavila se přímo naproti němu a poslouchala instrukce.
"Křísit snad ne, ale kdo ví.." Zazubila jsem se, ale pak se začala soustředit, vyhodila jsem kunai před sebe, špičkou se zapíchla do stromu.
Yosh to bylo lehké, teď přijde ta těžší část.
Krátce jsem zatáhla a sledovala, jak letí ke mě.
Kso, jak ho zastavit, chytím ho správně?
Krapet mě do ruky škrábl, ale byl to jen šrám, nevnímala jsem to, chytila jsem ho sice za tu stranu, která nebyla ostrá, ale stejně jsem se zranění, leč nepatrnému nevyhla.
"Fajn, bod dva!" Zazubila jsem se a zkusila to znovu, obmotal se sice kolem kmenu, ale nestačla jsem ho utáhnout, takže sklouzl dolů.
"Kso, no, to bude na dlouho" Podotkla jsem a zkoušela to dál, bohužel s tím samým výsledkem.

"Tak máš na to celú noc a poradím ti ako ho hodíš napni drôt a skús s ním škubnúť do prava hoci chceš aby sa obmotal do ľava on sa v tom prehne a obmotá si strom teda mne to tak ide ... "Všimol som si toho ale že sa trocha porezala ale nehovoril som nič .Len som ju radšej pozorne sledoval .
"Počkaj ak to budeš potom musieť dobiť z viac kunaimi na raz z oboch strán ... v tedy sa ti aj ruky niekedy zapletú alebo ak drôtky do seba to fakt je asi najhhoršie ... "Normálne som si spomínal ako som sa sám raz zamotal keď som si to priťahoval k sebe a nechytil to .

Všechny rady Yukia jsem se snažila si, co nejvíce zapamatovat, netušila jsem, jestli mi to půjde, ale zkusit se má cokoliv, tak jsem to chtěla risknout.
Trénovala jsem celou noc, stále to jedno a samé, vyhodila jsem kunai do vzduchu, nechala ho pomocí drátu ze strany obemknout strom a pak utáhla, vždy to, ale mělo nějakou chybku a přitažení zpátky se mi už tuplem nedařilo.
Samozřejmě se to bez pár škrábanců navíc neobešlo, ale čím víc jsem trénovala, tím lépe jsem kunai za jeho neostrou část snáze uchopovala.
Nebylo to zrovna lehké, s tím měl prav0du, ale nehodlala jsem se vzdát, dokud to nebude perfektní.
"Tak po sté prvné.." Ušklíbla jsem se, kunai jsem držela v pravé ruce, vyhodila ho naproti stromu, obtočila ho, využila jsem správného momentu a zatáhla, kmen obtočen? Úspěšně!
"Yattaaa!" Vykřikla jsem nadšeně, když se mi to podařilo, kecla jsem si na chvíli vyčerpaně na zem a na Yukia se ale usmála. Spokojeně.

Keď si sadla ja som si kľakol pred ňu bol som už rád že sa jej to podarilo ale pozeral som k jej rukám . "Tak .. je dobréé že si to zvládla len teraz nastav ruky ... " Povedal som a ja som už mal v rukách obväzy .Hoci by nechcela aby som jej ich obviazal bolo vidieť na očiach že bez toho to nepôjde.

Vyčerpaně jsem se pousmála a pozorovala ho, pak jsem natáhla ruce před sebe a prohlédla si je, pár škrábanců, nic víc.
"Není to nic hrozného" Podotkla jsem a pousmála se.
"Dávala jsem pozor!" Dodala jsem hned potom a pozorovala obvazy.
"Jako medik bych měla takhle obvazovat ruce jiným, než někdo mě.." Zazubila jsem se.

"Tak to nevadíí aj o medika sa niekto musí postarať a poviem ti možno sú to malé škrabance ale ak budeš pokračovať možno je to dobréé a ja ti to spravím ako rukavice sebe som to už robil a vydržia ti niečo ešte potom keby si trocha odpočinieš aj na tréning ... "Povedal som a zobral som jej jednu ruku a začal ju pomaly a opatrne obväzovať sťahoval som to tak aby to nebolo moc ani málo .Hoci sebe som ti nikdy nerobil menšia prax bola čo som pomáhal v nemocnici .
"Čo myslíš chceš už prejsť k ďalšiemu kroku potom drôtkami ? Či to čo si spravila bola len náhoda ?"

"Umm, hai, asi máš pravdu.." Zazubila jsem se a pak si nechala ruce dorovolně ovázat.
"Hmm, náhoda?! Tse, tvrdě jsem si to vymakala.." Zatvářila jsem se naoko uraženě, ale pak se rozesmála.
"Okey, můžeme postoupit do další fáze tréninku!" Zamumlala jsem a vstala.

Ako vstala ešte som jej dotiahol jeden menší obväz aj na druhej ruke vážne to mala ako rukavice . Hoci z obväzu . "No ... tak teraz je dobréé že som ti vlastne spravil aj tie rukavice lebo vlastne idú na radu shurikeny ... budeš skúšať to isté ale teraz tak aby si chytla ten shuriken do ruky tak aby sa ti nepoškriabal ja to viem z 10 shurikenmi a ešte teraz sa stane že ma nejaký zraný ako si videla na mojej ruke ... uviažeš si ho najprv o prst ... drôtik a potom ďalší k shurikenu a najprv zapichunúť a podať si ho do ruky bez toho aby ťa škriabol potom skús aj ten obmotať pôjde to ťažšie lebo shuriken je ľahšíí ... "Upozornil som ju . A pozeral k nej . Zasa som potom odstúpil ."Po tomto by si sa ale mala ísť potom prespať vieš o tom že ?"