Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Nejdřív jsem pozorovala ty provizorní "rukavice" a pak jsem ho začala vnímat, po chvilce. Bylo těch informací dost, ale chtěla jsem tak trénovat, tak jsem je musela zpracovat.
"Okey, chápu, zkusím provést.." Zamumlala jsem a zazubila se. Chytila jsem do ruky shuriken, nejdřív na na prst namotala drátek a pak ho připevnila i na shuriken. Shuriken jsem vyhodila, letěl rychleji a přesněji než kunai a zabodl se do stromu, tohle bylo jednoduché, dokonce lepší než s kunaiem, alespoň tahle část.
Zatáhla jsem, jenže jsem netušila, že shuriken vlivem jeho lehčí váhy poletí rychleji než kunai, něšetrně jsem ho chytila a sledovala napůl roztržený obvaz, který zastavil shuriken.
Noo, ještě, že ho tu mám.
Pomyslela jsem si a zkoušela to znova, úchyt mi stále nešel, no rozhodla jsem se to trénovat celou noc, bez ohledu na to, že mi Yukio říkal, abych se prospala, nechtěla jsem to vzdát, dokud se to nenaučím.

Trénovala vážne už dlho a ja som ju celú dobu pečlivo sledoval už som ale videl že aj ona takto dlho pokračovať nemôže ale šlo jej to hoci ale ak by pokračovala pokroky by robiť nemohla lebo ju telo nepustí kvôli únave ."Shiori -chan ? Čo tak si odpočinúť ?"

Vydýchávala jsem se.
"Ne, a-až tohle zvládnu!" Pousmála jsem se na něj, nemusel si dělat starosti ani jsem nechtěla, aby je měl.
Vyhodila jsem už automaticky shuriken před sebe, obmotal se kolem kmenu stromu, přitáhla jsem si ho a sledovala, jak nespadl dolů, ani nic podobného.
Já.. Já to zvládla?!
Ani už jsem neměla sílu se radovat, takže se mi podlomili nohy a já si kecla na zadek.
"Pff, dá t-to zabrat.." Vypravila jsem ze sebe po chvíli a otřela si pot z čela, trénovala jsem znovu celou noc.

"Už ale nepokračuj ja som takto trénval naozaj 4 dni v kuse a moja nálada v tedy nebola veľmi dobráá ... "Upozornil som ju hoci som zasa teraz nespal o jeden deň viac než ona ja som si na to už pomaly zvykal len som si myslel že je zo mňa schyzofrenik."Ale robíš veľké pokroky hovoril som že si šikovná .. " Pochválil som ju miesto rýpania .

"Nebooj, já se vyspím! Někdy.." Zazubila jsem se a konečně si trochu vydechla, zkřížila jsem ruce za hlavou a pousmála se.
"Já a šikovná? Jsi si jistý? ALe umm, arigato.." Dodala jsem potom.

Sadol som si knej lebo som si zatiaľ opieral o strom ."Neskúšaj už vstávať . "Povedal som jej výhružne vedel som žeby som ju zviazal ."Hmm niekedy tak to poznám a potom bude ste ba zombiie čo ?"Opýtal som sa jej a pozrel k nej ."Vážne nekecám fakt budeš zombie ."Povedal som strašidelne ,

"A co když zkusím, ne dobře, stejně pochybuju, že bych se udržela.." Zamumlala jsem pochybovačně. I přes únavu jsem byla rýpavá.
"Zombie? Náhodou, zombie mají výhodu, nezemřou, nezestárnou, nemají problémy, jen mají hlad, a já ráda jím, teda ne člověka, že jo, ale všechno má svoje výhody.." Začala jsem to vypočítávat na prstech, bylo jasné, že to myslím ze srandy, taky, že jsem se parádně rozesmála.

Taký menšíí poloúsmev som nahodil aj ja ale dlho na tvári nebol. "Umm tak ale potom ja som dobráá zombia určite by som ťa zjedol. "Povedal som k nej . "Sladké veci sa jesť majú aj tak . " Prehovoril som po menšej prestávke a potom som pozrel k nebu . "Ja to vidím ale asi tak že ja budem spať tu .. "

Zazubila jsem se a zavrtěla hlavou.
"Kanibalismus! Budu se tě bát!" Teatrálně jsem rozhodila rukama, ale zase se usmála.
"Sladké? Dovol, abych tě opravila, kyselé! Moc bych ti nechutnala, to je fakt" Rýpla jsem si.
"Umm, zase? Já dnes nebo zítra už musím spát doma, hlavně kvůli Tami.." Pokývala jsem hlavou, ale pak mi došlo, že asi neví, kdo to je. "Etto, Tami je moje kočka, teda ne moje, prostě ke mě jednou v noci přišla a od té doby se mě stále drží.." Zzaubila jsem se.

"Ty máš mačku ?" Opýtal som sa jej lebo vlastne mne sa asi zo zvierat najviac páčili mačky .
"Niekedy by si mi ju mohla ukázať ... ak by sa ti chcelo ." Povedal som zo záujmom .
"No a ty a kyselá ... hmm rada žartuješ čo ?" Aj tak som musel vyvrátiť to čo povedala predtým.

"Haaai, jmenuje se Tami, je celá černá, jako noc.." Zazubila jsem se a přikývla.
"Hai, mohla, někdy jí vezmu sebou na trénink.." Dodala jsem potom, neměla by mi utéct.
"A ne, spíš jen rýpu. Rýpavý člověk nemůže být sladký a navíc, akorát by tě pak bolely zuby!" Zazubila jsem se.

"Umm tak to by si mohla ... ja by som bol len pre ... "Povedal som a potom som sa trocha uškrnul ."Myslím že zuby by ani nebolo treba veď aj sladká čokoláda sa dá cumľať nie ?"Dúfal som že pochopila ako som to myslel hoci nemusela no .

Ušklíbnout jsem se musela i já.
"Tse, tak by tě bolelo břicho, moc sladkého škodí!" Dodala jsem neústupně, stále jsem si mlela tu svou.
"I když teda je to úžasný a rychlý zdroj energie, to je zase fakt!" Ten můj dodatek rozhodně neznamenal rezignaci, jen zkonstatování holého faktu. Taky, že jsem si souhlasně pokývala hlavou a tvářila se, jako kdybych spolkla veškerou moudrost světa.

"Umm inak mala by si už ísť odpočinúť domou ... "Hovoril som to tak trocha preto lebo ja som chcel vidieť tu jej čiči XD ."Inak mohla by si mi ukázať ak by som šiel stebou tú tvoju mačku ?"

Už jsem chtěla protestovat, ale nakonec jsem rezignovaně rozhodila rukama.
"Hai měla, prospat se a tak.." Dodala jsem a promnula si oči, pak jsem se nějak vyškrábala na nohy, potřebovala jsem spánek a dodat nějakou energii a to sakra rychle. Odvázala jsem si obvazy z dlaní a sledovala jen malé strupy, pousmála jsem se, to už bude vcuku letu pryč.
"Eh? Jasně, že můžeš, je roztomilá, ale ehm, mám doma trochu víc, binec.." Zazubila jsem se a pak se vydala jednoznačným směrem.. domů.
(Přesun.)

/presun

Potácející se Kensei s náručí plnou knih, skoro padajícím srolovaným plakátem a po tom všem nadšeně poskakující Momo dorazil, a to světe div se, bez větší pohromy na cvičiště. No narozdíl od opičky nebyl vůbec unešen, ona si myslela že tohle všechno musí nejspíš být bezva spoustu hraček pro ní. Jenže on věděl, že to bude dřina v podobě učení. A ani sám nevěděl, k čemu dostal ty plakáty.
Dorazil ke svému tichému místu a rozložil si tam knihy a pečlivě je urovnal do kruhu kolem jednoho místa, kde se posadil a začal si dělat přehled. Tentokrát se zaměřoval na chakrové body a tok chakry nejen u lidí, i když u nich především. Protože dlouho nic nemohl dělat, zakousl se do učení docela s nadšením. Nakonec rozbalil i první plakát a ejhle, bylo na něm zvíře. Ten protivní medvědojed! Málem ho rozcupoval na malé kousky, ale pak si to rozmyslel. Rozbaloval další a další a objevoval nové druhy zvířat s označením chakrových bodů a jiných lékařakých pindů. Spokojeně s nimi vyzdoboval terče a panáky. Rozhodl se trénovat střídavě nával informací z knih a následovně je používat v praxi. Každý plakát byl dvakrát jednou s naznačenými pindy a jednou jen obrázek beze všeho, to bude až ve vyšší fázi, až si to bude jakž takž pamatovat. No pak anrazil na plakát ehm chlapce, tedy člověka s vyzančenými body. připíchl ho na jeden terč a zamyšleně připíchl kunaiem na jisté místo list ze stromu xD Když otevřel poslední plakát málem skolaboval, ano byl tam pravý opak, ženská! Rozhodl se že na tohle ještě nemá, sroloval ho a schoval do batohu. odložil to až jako třetí fázy, ke který doufal, že se jen tak nedostane! xD
Brzy všude létaly senbony a listy z knih, bral svůj trénink přímo zuřivě. první fáze cvičení započala.

"Baf!" vyjádřila se inteligentně Neiro, když se objevila za Kenseiem.
Nasadila jsem vážnou tvář znovu dřív než se stihl otočit a dívala jsem se mu nějakou dobu přes rameno. Svitky, knihy... Trefila jsem se zrovna do chvíle, kdy vytáhl poslední plakát se ženou a rychle ho sroloval. Obočí mi vylétlo mírně nahoru.
"Zajímavá... Technika..." dusila jsem smích v dlani.
"Co mi ukázat, jak jsi se zlepšil?" nadhodila jsem.
Vše jsem myslela dobře. Měla jsem čas a měla jsem náladu jako dlouho ne. Navíc jsem svého chráněnce poslední dobou až příliš zanedbávala a potřebovala jsem to napravit.

Kensei se nezdál ani moc spocený. A to trénoval naplno, jenže netrénoval jen dnes. Díky tomu se jen stačil trošku zahřát, a anjednou vycítil za sebou pohyb. A slova Neiro-sensei vnímal již jen na půl. Protože se prudce otočil a během toho velmi rychle tasil katanu. Vše se stalo během zlomku okamžiku, a už málem sekl do Neiro. Tedy vyjel jí po hrdle, ale prudce zabrzdil. Opravdu překvapeně se na ní díval. No když začala mluvit opravdu drobet zrudnul.

"Ech to Hokage-sama!"

Sklopil trochu zrak do země.

"Navedla mě, že ANBu používají tyhle senbony a dokáží zasažením správných bodů víc, než dlouhým soubojem... jenomže mi v nemocnici dali opravdu moc detailních plakátů i knih..."

Trochu opatrně se díval na Neiro a jak se málem dusí smíchy.

"Trénovat? No proto tu jsem a s tebou Neiro... má to největší..efekt..."

přemýšlel jak to nejlépe vysthnout.

Prakticky jsem počítala s nějakou rychlou reakcí, takže mě ta jeho nepřekvapila.
Snažila jsem se mlčky ignorovat ostří u svého krku a znovu jsem nadhodila menší úsměv.
"ANBU... Víš, že to znamená odloučení od všech okolo tebe? Ale předpoklady proto máš, to je pravda. Jen skrývání citů ti neprospěje. Skoro tě vidím s vlastním týmem..." setřásla jsem zasnění a povzdechla.
"Každopádně senbony jsou skvělý druh boje a především nebezpečný."
Věřím, že to zvládne. Ještě má dlouhou cestu, ale bude skvělý Jounin. Ať už Jounin či ANBU, bude skvělý shinobi...
"Ale to mi neříká, jak ses zlepšil," prohodila jsem vážně a šibalsky jsem mrkla. "Vstávat a cvičit."

Ostří pomalým pohybem zasunul do pouzdra na zádech. Zůstal jinak naprosto klidný, vyrovnaný opět se mu podařilo vše dobře skrýt, tedy prozatím.

"AnBu... shinobi stejně silní jako ty Neiro."

Spokojeně se usmál. Když se zmínila o tom, že má předpoklady, oči mu zažnuly plamenem nadšení.

"Tobě to řeknu... nechci být obyčejný shinobi... ani ANBu... chci ovládat jejich techniky... ale být silnější, než oni... a potom... potom mi Hokage svěří svou důvěru... a budu sloužit přímo pod ní... proto... abych mohl všechny ochránit... i hokage..."

Trochu si odfrkl, moc slov na něho. Ale před neiro neměl nikdy tajemství. Ohledně senbonů pouze přikývl. už jim pomalu přicházel na chuť.
Pak přišla výzva, pomalu udělal dva kroky od ní. A otočil se k neiro zády. Poté sklonil hlavu, ruce podél těla. neiro to neviděla, ale přivřel oči. A ve chvilce je prudce otevřel. Během toho prudce vyskočil a otočil se ve vzduchu. A na všechny strany vyletěla salva senbonů. Ani jeden nemířil na neiro, nicméně se trefil do většiny bodů na obrazcích. Při dopadu na zem už měl v rukou Kunaie. Tentokrát se díval přímo na neiro. Odrazil se a skočil směrem k ní. Jeden kunai a hned druhý. Jeden nezasáhl, ale zabodl se blízko u jejích nohou. Druhý asi dorazila, či se vyhla. Jenže tomuž byl přímo nad neiro. Katana mířila přímo na její zbraň, kterou odrážela kunaie. i dkyž to vypadalo jako útok. Pouze využil střet zbraní, které se o sebe silou zapřeli. A přeskočil těsně za záda neiro, přičemž konečný pohyb katany byl za kenseiovi záda a mířil na její bok. Poměrně zákeřný a nečekaný útok na závěr.
Rozhodně mohla pozorovat tři druhy zlepšení. Taijutsu, rychlost a styl. On pozoroval pohyby těla protivníka, vyhýbal se jim a vyhíbal se i zbrani a pokoušel se zákeřným pohybem zasáhnout nechráněné místo. Ale to pozná víc, až za chvilku.

"Chceš se stát Hokagem?" povytáhla jsem obočí.
Vysoký cíl, velmi vysoký... Ochránil by tak všechny a nakonec by byl jistě dobrý Kage. Yoshiko-sama bude mít radost, až zjistí, jak talentovaná je další generace. Ach, když jsme cvičili my...
A pak už přišel útok. Ani jsem sebou nehnula, nepodívala jsem se, kolik bodů zasáhl. Sledovala jsem přímo jeho, dívala jsem se mu do očí, odhadovala jeho pohyby. Pro vyblokovaní kunaie by bylo stačilo trochu se posunout a nastavit tak kovový chránič na loktu. Bylo to i rychlejší a přesvědčivější, o to překvapivější však byl následující útok. Tentokrát už jsem vytáhla katanu.
Přece jen už jsem s ním dávno nemohla bojovat jako s dítětem, zlepšil se.
Kunaiem jsem odrazila jeho katanu, přikrčila jsem se a stejně jako on jsem využila sílu střetu k otočení. Stáli jsme tedy při jeho útoku neplánovaně k sobě, až příliš rychle na to, aby se situace dala přesněji analyzovat.
Je dobrý...
Jediným krokem blíž jsem si zajistila, že dokážu kunaiem zastavit úder jeho katany a bleskově vytaženým druhým jsem ťala někam k jeho levému rameni. Čekala jsem, jestli kvůli vyblokování pustí katanu, se kterou se na blízko těžko manipulovalo nebo jestli uskočí.

Kensei se usmíval, věděl že normální útok by nezabral. K tomu se však výborně hodil jeho napodobený styl ANBu. Když zaútočila na blízko, usmál se. Zatím dělala vše, jak přibližně doufal. Proto ráně uhnul odskočením, ovšem proč při tom zastrčil katanu do pouzdra na zádech? A proč těsně při dopadu zvolal: "KAI!"
Ruce složené jak mají být, předchozí útok byl totiž složený ze tří fází. První fáze hodit kunaie, které nebyli sami o sobě moc efektivní. Pak od nich odvrátit pozornost útokem, a tím, že se ocitne za ní. Následuje poslední fáze, kdy se díky jejímu protiútoku stáhne a teď je to důležité. odpálí výbušné lístky na kunaiích. Doufal, že přesto, že je neiro Jounin. A nejspíš výbuchu dokáže uniknout, jí ohoří alespoň konec pláště.
Navíc styl ANBu by nebyl stylem ANBu, kdyby jí nechal vydechnout.

Možnost A: Pokud uskočí, probleskne se za ní a zaútočí opět katanou. nyní, ale následují ony zákeřné útoky. kdy využívá svou rychlost, sleduje pohyby jejího těla a spíš se snaží vyhnout ráně a zároveň zaútočit na slabé místo. Takže by se mohlo stát že by se zasáhli navzájem, i když by se asi oba snažili pak uskočit.

Možnost B: Někam zmizí do nedohledna, třeba nahrazením. V tom případě se probleskne někam do úkrytu. Kde bude prozatím v bezpečí, a připraví si pečetě.

Odskočila jsem ve stejnou chvíli jako on a z části jsem si nadávala, že jsem si výbušných lístků nevšimla dřív. Na Genina byl teď opravdu dobrý. Kdybych bývala měla plášť, okraj by to nejspíš odnesl.

Nyní uskočil a probleskl se za mě.
Ovšem já byla bojovník na blízko, nejhůře na střední vzdálenost, takže v tomhle jsem vynikala taktéž. První úder jeho katany jsem vyblokovala znovu díky kovovým chráničům na loktu a právě při té blokaci jsem se skrčila a v rychlosti jsem se mu pokusila podkopnout nohy, zatímco druhou rukou jsem pro odvedení pozornosti vytasila prudce vlastní katanu.

Neiro najednou zmizela, další rána katany šla mimo. Pohled hodil dolů a díky své rychlosti stačil reagovat. Ovšem ona očividně se moc nebrzdila. A jounina by ještě nepředhonil bohužel. Takže se odrazil aby vyskočil, jenže noha Neiro-sama ho škrtla, proto doapdl kus od ní na zem, kde se převalil a ihned se dostal na nohy. Protočil si pouze v jedné ruce katanu a docela stylově jí zasunul do pouzdra na zádech. Tělo ho trochu bolelo, ale adrenalin z boje to potlačoval. Přesto se rozhodl na chvilku změnit taktiku.
Jeho ruce začali chrlit shurikeny, jeden dva, tři, čtyři, pět, šest... Neházel je náhodně, ale tak, kam předpokládal její další pohyby. A měl v rukávě další překvapení, protože na dvě z nich použil Manipulated_Shuriken_Technique. Samozřejmě na nějaké, které nebyli v hodu nejlepší. A jen vyčkával jak se tomu vyhne. A na oko se mu objevily v rukách další shurikeny. Ovšem ty vypustil ihned znovu, tentokrát jen z každé ruky dva. A pak nenápadný pohyb rukou a ty dva za ní, se zvedli ze země a vyrazili skoro ve stejnou chvilku na Neiro ze zadu.

Nezbývalo mi než se shurikenům vyhnout a pustila jsem se do pečetí na Kawarimi.
Jen velmi rychle ve chvíli, kdy se měl zvednout. Spustit z nepřítele oči byť jen na chvíli je chyba.

A pak už jsem se jen vyhýbala.
Náhodně hozené shurikeny by neměly žádný vzorec, tyhle ano. Předvídal mé pohyby, znal můj styl boje. Ale to i já a nebyl žádný problém se buď vyhnout nebo je vyblokovat katanou či některým z chráničů. Dvakrát mi už natrhl oblečení. Sice jen v okrajích blízko chráničů, ale z jedné ranky stekl drobný pramínek krve, na což jsem jen uznale kývla.

Dva shurikeny za mnou se zvedly, když jsem to nečekala, ale naštěstí ho prozradil zdánlivě nenápadný pohyb prsty, když vyhodil další.
Přimhouřila jsem oči a s prudkým otočením jsem sekla za sebe.
Nemohla jsem je jen tak vyblokovat, takže lepší způsob byl nechat je do něčeho zabodnout. Ovšem Kawarimi, na které jsem měla pečetě, by byla hloupost používat tak brzy. Jeden z shurikenů jsem špičkou kunaie vhozenou přímo do jeho středu doslova zabodla do země a druhému jsem se prozatím vyhnula. Netušila jsem, jestli se ještě bude moct vrátit ke mě, ale jemný úsměv naznačoval, že jakmile použije ještě víc shurikenů, použiji Kawarimi.

Kensei jí byl velmi podobný. Byl to bojovník na blízko, naučila ho si schopnosti vydřít. A především se učil od ní vždy v boji. To platilo i nyní. A i když neviděl, že si poskládala pečetě. Donutil jí na chvilku se otočit, aby odrazila ty shurikeny. Mohl jich sice hodit více, ale on čas využil jinak. Rovněž poskládal pečetě. A pak zaútočil, předpokládal, že si bude myslet, že bude pokračovat v boji na dálku. Místo toho, se však probleskl těsně k ní. Tak blízko, jak jen to dokázal, aby do ní lehce narazil. nejspíš se v tu dobu otočila. No díky jeho rychlosti by to i nyní muselo býti dost těsně. Nejspíš by ho dokázala odrazit seknutím a vážně ho zranit či zabít. jenže on v ruce neměl žádnou zbraň. Chtěl se dostat i kdyby to bylo těsně přes její obranu a obejmout jí. No snad ho při tom nezabije. xD
bylo to šílené, ale je pravda, že kdyby místo objetí použil kunai. nejspíš by jí dokázal zranit, třeba že by za to draze zaplatil. Zvedl hlavu a podíval se neiro do očí.

"prohrál jsem Neiro... ale nechci být Hokage... ovšem i ona všechny chrání... ochrání všechny... ale kdo ochrání jí? Navíc si tím... no získám právoplatně důvěru..."


No jo vždy byl šílený, dokázal dělat v boji kraviny. Nicméně jejich nápad byl efektivní...

Každý jiný student by za takové přerušení boje draze zaplatil.
Především, když jsem před ním stihla před sebe nataženou katanu tak tak zabodnout do země. Jeho sebevražedný útok byl pro mě jednoduše šok. Otočit jsem se sice stihla, ale odklidit někam všechno nebezpečné, co by ho mohlo zabít, a zvládnout to dřív než se ke mě přitiskne, byl trochu nadlidský úkol.
Naštěstí já byla shinobi a povedlo se mi to. S rukama na jílci katany zabodnuté špičkou v zemi jsem se nechala objímat a rozesmála jsem se.
Blázínek...
"Neprohrál jsi," trošku jsem poodstoupila, aby mě při pevném objetí omylem neuškrtil (xD) "Genin na obvyklé úrovni by s tebou bojoval jen těžko a kdybych neznala tvůj styl boje, těžko bych se vyhnula nejméně polovině útoků. To k Chuuninským zkouškám nestačí, ale máš předpoklad dokázat ochránit své přátele a jsem si jistá, že je absolvuješ úspěšně."
Chvíli jsem přemýšlela, jestli té chvály není moc, ale překvapil mě a tak jsem se rozhodla dodat ještě něco.
"Jsem na tebe hrdá," nadhodila jsem zvláštní úsměv.

Kensei se spokojeně usmál. jeho rafinovaný útok neměl chybu. nejen, že ho nezabila, ale dokonce se nechala naplno zasáhnout jeho obejmutím. To mu udělalo dobře, samozřejmě že tenhle útok se dal využívat pouze na ní. když se začala smát a trochu poodstoupila, věnoval jejím slovům víc pozornosti.

"Pokud protivníka rozsekám v taijutsu neiro... a nedám mu šanci udělat pečetě. Použít jinou techniku...?"

pozoroval jí s otázkou v očích.

"navíc ovládám víc technik..."

zatvářil se šibalsky. pozoroval co na to řekne. A pak ještě dodal otázku.

"kdysi si mi povídala... že tahle katana se dá využít i jinak... a hokage mě naučila techniku se senbony. Nepomůžeš mi s technikou, no jako využít mou chakru a tu katanu cos mi dala? Byla by to jistě strašlivá technika... a byla by stejně jako zbran od tebe... jiste by každého porazila ne?"

usmíval se, myslel to vážně.

"Existují techniky, Kenjutsu," zamyšleně jsem ho sledovala.
"Nikdy jsem se jim nevěnovala, ale vím, co dokážou. Podobně jako umíš své Raitonové senbony bys samozřejmě mohl využít i katanu. Na tyto techniky se specializuje především Oblačná, ale myslím, že bych věděla o něčem, co by vyhovovalo i tobě. A především..." šibalsky jsem mrkla. "Ač nevím, jestli ji zvládneš už jako Genin, je to technika ANBU."

Vytáhla jsem svou katanu ze země a zastrčila jsem ji do pouzdra.
"Kenjutsu je zajímavé, takže určitě nenajdeme jedinou techniku. A pokud ti žádná nebude vyhovovat, dá se vždy vyvinout něco vlastního, ač je to běh na delší trať. Nuže, doprovodíš mne do knihovny?"

Zamyšleně se na Neiro díval. Takže uhodla jakou má techniku na senbony.

"Hmm... říkáš technika ANBu?"

Oči mu zasvítí jasným plamenem, rozhodně tu techniku musí zvládnout! proto přikývne a vydá se s ní do knihovny. Cestou vypadá spokojeně. neiro je zase s ním. Starý časy trénování se vrací, proto ještě nadhodí.

"už dlouho jsme nevečeřeli spolu... zajdeme pak najíst se k nám?"

Jen jsem přikývla a sledovala při cestě ke knihovně monumenty Hokagů před námi.
Mohla jsem se jen usmívat. Po nějaké době bylo všechno perfektní.

(Přesun)

P-Ř-E-S-U-N

Poslední rovinka na cvičiště byla zapeklitá, nehodlala jsem prohrát, ale to asi ani jeden z nás, hnali jsme se sem, alespoň já, jako rozzuřený býk.
Zastavila jsem se přesně uprostřed cvičiště a zadýchaně se zapřela o kolena.
"Háá, já jsem určitě vyhrála! A kdo je teď looseer, co?! Hňá!" Zazubila jsem se, jasně, neměla jsem páru kdo vyhrál, protože jsme doběhli nastejno, ale já si remízu ani prohru nepřipouštěla, alibista jak vyšitej!

Akonáhle som sa dostal na cvičisko, okamžite som sa skryl, a vyčkával. Len čo som zočil Shiori, chvíľku som ju nechal myslieť si že vyhrala, no v sekunde, znenazdajky som sa ocitol priamo pred ňou, a s úsmevom som ju pozrdavil, jej medicínou. Looooser! Si prehrala. Zasmial som sa, vyplazil na ňu jazyk, a rukou si poškrabal temeno hlavy. Aj keď v podstate dobehla prvá ona, ja som sa len skryl.

"Tsee, to určitě! Nějak jsi.. Hmm, určitě podváděl!" Mrmlala jsme si pod nos a tvářila se jako všemohoucí a vše vědoucí. Zatímco jsem vstala a oprášila se, nepřiznat porážku, strašná vlastnost!
"No nenaparuj se tak, i kdybych prohrála, vrátím ti to kdykoliv!" Dodala jsem potom a ušklíbla se.

Áno, priznávam sa, podvádzal som.. Posmutnel som, a sklonil hlavu, až by človek povedal, že plačem. Nato som však zdvihol hlavu. A s úsmevom sa priznal. Na nohách som mal trysky a v zadku raketu.. Zasmial som sa. Áno? A ako mi to chceš vrátiť? Teoreticky som ju vyzval, ale to nemusela pochopiť. Na pár krokov som sa pre istotu od nej vzdialil. A čo tím? Spýtal som sa. Senseiku som nevidel, od toho fiaska na misii. Uškrnul som sa a znova sa poškrabal. Dúfam, že tak trochu zabudla..

"Tse.." Naoko jsem se urazila, a sedla si do tureckého sedu na zem.
"Hmm, co já vím! Vrátím ti to v tom boji!" Zazubila jsem se.
"Který ti dlužím.." Podotkla jsem potom.
Málem jsem dostala i Yukia! Naa snad zvládnu, i když, jo, to zvládneš!
"Umm, taky by mě to zajímalo. Ale ona se objeví!" Dodala jsem pevně přesvědčená.

Dobré nóóó, vyhrala si.. Povzdychol som si nad jej urazením, a trochu sa usmial. Ale ten hneď prešiel. U nej som znel hrdinsky, ale, keď už sme mali ísť k tým činom, ohľadne súboja, spľasol som. Aký súboj? Zahral som to na nechápavosť. Niéééé, nič mi nedlhuješ.. A znova som o krok ustúpil. Ja som rád, že sa neobjavila, života si cením.. Dodal som, aj keď už nie veselo, ako doteraz.

"Yattaaa!" Zazubila jsem se vesele a dívala se na něj s výrazem alá já to věděla!
"Hmm, vážně ne? A kdo se v koupelně tak naparoval, hm?" Nadzvedla jsem tázavě obočí a cukaly mi koutky, jak jsem vycítila šanci ho trošku potrápit!
"Umm, podle mě by ti nic tak zlého neudělala, možná trochu potrestala, ale myslím, že ses tím užíral až dost a omluvil ses, ne?"Zeptala jsem se potom, v ruce žmoulala kamínek, který jsem potom hodila do stromu poblíž.
"Pokud jí dokážeš, že ses ze svých chyb poučil a Katon lépe ovládáš, už jen ten fakt, že jsi mi usušil koupelnu a nemusela jsem volat o pomoc, znamená určitý posun vpřed, ne?" Pousmála jsem se povzbudivě a pokrčila rameny.

No zas to nepreháňaj, povedal som to len, aby si nehrala urazenú.. Uškrnul som sa, ale ten hneď prešiel, presne ako vtedy smiech. Čo som zas robil v kúpelni? Za tvoju nešikovnosť nemôžem! Odpovedal som jej, a možno by som k tomu pridal aj úsmev, keby som nevidel, ako sa jej kameň prebil cez strom. Nahlas som preglgol. Nie len že ma rozbil Yukio, teraz ma rozbie aj Shiori? Super, typujem že senseika nás niekde pozoruje, a len čo znova prehrám, príde sa usmiať. Skleslo som pokrčil plecami nad jej slovami. Možno, a možno nie.. Vyšlo zo mňa, ale čo, prehrám? Prehrám! Nezabije ma to. Usmial som sa. Áno, usmial. A trochu som nabil aj sebavedomia. Ja sa nebojím, len ti nechcem ublížiť.. S provokačným úsmevom som jej odvetil.

"Tse, první slovo platí, druhé leze.." Dobře, nemusela jsem to dokončovat.
"Mojí nešikovnost? Tsee! No dobře, možná jsem se vykoupala, ale kvůli komu? Už kvůli téhle prohře jsem tak hecnutá, že až skončíme, budeš prosit o slitování!" Psychopaticky jsem si prokřupala prsty, div ze mě nečišela temná aura, což se k mému andělskému výrazu ve tváři rozhodně nehodilo.
"Mě a nechceš ublížit? Jen do toho, kdyžtak mě sežehneš, stejně jsem si vždycky přála nový účes" Ironicky jsem se ušklíbla a nakonec se i postavila.
"Tak co, příjimáš mou výzvu?" Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu.

Kam? Spýtal som sa, hrajúc nechápavého. Až začala znova rečniť o tom, že ma zmláti, ale moje sebavedomie vzrástlo až príliš. Áno, a potom sa zobudíš, a zotrieš si pot z čela.. Vyplazil som na ňu jazyk, a z kapsičky na zbrane som vytiahol balónik, plne napušťaný vodou, a pohotovo som ho hodil do nej. Ber to ako súhlas.. Žmurkol som na ňu s úsmevom a ustúpil od nej ešte ďalej.

"Pff, provokuješ a nedáš si říct.." Zavrtěla jsem hlavou.
"To je na čase s tím něco udělat.." Pousmála jsem se, enže to jsme to schytala balónkem do tváře.
Proč musím mít někoho takového za týmového parťáka? Maminko ochraňuj ho!
Pomyslela jsem si a setřela si vodu z obličeje.
Ten balónek by se hodil spíš potom..
Napadlo mě, no rozhodla jsem se to neřešit.
Tak, začneme klasicky.. Z brašničky jsem vytáhla kunaie, obyčejné, čtyři do jedné ruky, čtyři do druhé, na těch v levé ruce byly připevněné drátky.
Thanks for help, Yukio! Pomyslela jsem si vítězně, jeho trénink s drátky mi základy dal. Všech osm jsem po něm hodila, zatímco čtyři z nich ho měli minout.

Už po jej slovách som vedel, že som to prehnal, a dnes skončím v márnici. Takže to skončilo tak, že som aktivoval Sharingan hneď, len čo siahla ku brašničke, a takisto aj ja, som k nej šiahol. Ale, do jednej ruky shurikeny, do druhej ďalší balónik, ktorých som mal ešte slušnú zásobu. Všetky 4 som hodil naproti tým, ktoré na mňa leteli priamo, a druhou rukou som znova po nej hodil balónik, až okolo mňa preleteli jej ďalšie kunaie. Nahodil som WTF výraz, a vedel, že som znova v kaši. Lanká! Yukio, zabijem ťa! Zanadával som, až nahlas, keďže som si domyslel, odkiaľ ich asi má.

Viděla jsem, jak to vyblokoval a taky jsem s tím počítala. Dva kunaie se zabodli do stromu za Naem, zatímco jsem si zbylé dva drátky obmotala kolem zápěstí a zatáhla.
Musíš to obmotat kolem a pak prudce stáhnout.
Rady jsem si opakovala v hlavě. Kunai s drátkem změnil směr a obtočil Naovi levou nohu, zatímco ten druhý pravou.
Yosh!
Zazubila jsem se, načež jsem je přitáhla, ale ne moc silně, což mohla být chyba, ale ani nemusela, nechtěla jsem mu odkrvit nohu!
V jedné ruce jsem nenápadně třímala drátky s kunai, které byli zapíchnuté ve stromě, ale to byla jen pojistka, kdyby tohle nevyšlo. Vyskočila jsem do vzduchu a mířila Naovi kopem rovnou na hlavu.

Usmial som sa. Ako som predpokladal, balónik s vodou si nevšimla, vďaka prestrelke, našich zbraní. Jediné, čo som stihol pred tým, než som pocítil lanká na nohách, bolo to, že som vrhol kunai proti balóniku, a ten sa rozpŕchol, priamo pred ňou, a tak ju pekne celú oblial. Nato som sa ocitol na zemi, ale vďaka vode, som jej trochu zabránil, aby kopala. Nelenil som, a voľnými rukami som poskladal pečate.

Svůj kop jsem musela přerušit, protože se mi voda z balónku dostala do očí, takže jsem jen doskočila před něj, snažíc se zaostřit a dostat vodu z očí ven!
Od teď nesnáším balónky!
Raději jsem o několik kroků odstoupila, pevněji sevřela drátky okolo jeho nohou a v druhé si připravila únikovou cestu, jedmo bylo jasné, musela jsem se spolehnout na svojí intuici, s rukama plnýma drátků jsem totiž těžko mohla skládat pečetě.

Pocítil som silnejšie zovretie, a len som sa usmial. Všetko?
Spýtal som sa, nepúšťajúc pečať. Pečať tigra. Čo znamenalo len jedno. Využívam svoj najvyšší dar od Uchíhov. Nie Sharingan, ktorým som ju stále prepaľoval, ale oheň, najvyššia česť nášho klanu. Zhlboka som sa nadýchol..

"Ještě jsem ani nezačala!" Ušklíbla jsem se, jasně velká slova od malé holky, popravdě jsem v rukávu moc es neměla a ta pečeť mohla znamenat jen jediné, hned jsem to pochopila. Katon
Pokud se za drátky přitáhnu nemusí to vyjít, protože rozsah ohně může být daleko větší. Je to buď a nebo!
Nezbývalo mi nic jiného, než pustit drátky svírající jeho nohy a vzdálit se, a to, co nejrychleji. Sevřela jsem volnou ruku v pěst a sehla se, tohle musí být na vteřiny přesné.