Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Katon! Zakričal som na celé cvičisko, pričom som zacítil páľavu v ústnej dutine. Housenka no jutsu! Dokončil som, a z úst som na ňu vyslal asi 5 striel. Ale, čo bolo divné, ani jedna z nich nesmerovala na ňu, ale len okolo nej. Pustil som sa do ďalších pečatí, znova končili tigrom, no túto techniku ešte nevidela. Lanká som nohami odsunul, a vyskočil na rovné nohy.

Kunaie jsem vytrhla ze stromu za Naem a hodila je do stromu, pět metrů ode mě. Pak jsem se za ně přitáhla a dostala se z dosahu ohnivých střel, ale co bylo zvláštní, i když jsem se přitáhla dál, ohnivé střely mě minuly.
Co to?!
Pustila jsem všechny drátky a dopadla na nohy.

Skončil som pečať, a vo chvíli, keď bola nablízku striel, rozľahol sa cvičiskom výkrik. Katon! Ho no Bunshin! Nebola to špica technika, no zo striel sa sformovali dve moje klony, a ešte stále horiace sa vrhli na Shiori, zatiaľ čo ja, som sa usmial. Nepodceňuj ma!

Poskládala jsem pečetě na Shunshin a dostala se s kapkou štěstí od klonů dál, ale nějak se jim, zmizet nechtělo.
Kso! Tady hrubá síla nezabere!
Horečně jsem přemýšlela co s tím.
Fuutonem to jen rozdmícháš!
Nakonec jsem jen poskládala pečetě a čekala, jestli půjdou za mnou.

Jeden z klonov sa divne zastavil, sadol si na zem do tureckého sedu, a začal meditovať, pričom som ho ja napodobnil. Po chvíli sme obidvaja začali vydávať divné zvuky, alá, psychiatria Nao-style. Uhmm.... Ehm... Ohm... Uhm... Bhm.. Khm.. Jednoducho nedávali zmysel. Ale, druhý klon, sa jednoducho rozbehol na Shiori, pričom konečne prestal horieť, a siahol s rukou do brašničky.

Dělá si ze mě srandu? Uprostřed boje si půjde meditovat?
Nechápavě jsem ho sledovala, ale já tu měla větší problém. Viděla jsem, že pokud nezaútočí přímo, kawarimi se mi nepovede, takže jsem pečetě vzdala, vytáhla kunai s výbušným lístkem a hodila ho po klonovi, kunai hned vybouchl, když se střetl s klonem. Já si mezitím do dlaně dala dva výbušné lístky, samotné.
Vyšlo to na Yukia, snad i na Naa.

Klon, ktorý samozrejme bol len klon, no aj tak oplýval Sharinganom, vedel, čo sa chystá, a tak z brašničky vybral dve balóniky plnej vody, a obidve ich hodil cez výbuch. A našťastie obe prežili a smerovali na Shiori, cez hustú dymovú stenu. A možno by prežil aj klon, stvorený z ohňa, keby ho výbuch neroztrhal. Avšak, v tú chvíľu keď zmizol, som prestal s klonom meditovať, a obaja sme vytiahli kopu ďalších balónikov. A obaja sme naraz zrevali. Hijutsu: Barūn no kōgeki! Začali sme ju obaja bombardovať obrovským množstvom balónikov.

Ksooo! Zabiju ho!
Čekala jsme nějakou ultra silnou techniku, ale i tohle dalo zabrat! Byla jsem bombardovaná a OPĚT mokrá.
"Naaao!" Zavrčela jsem výhružně, když mi další balónek přistál uprostřed obličeje. Ale pak se i zasmála, voda ze mě opět tekla proudem, poskládala jsem pečetě a vyhodila deset shurikenů do vzduchu.
"Fuuton: Reppuushou!" Vyhozené shurikeny několikanásobně zrychlili, z cesty klidili letící balónky a cestu si probojovali až k Naovi.

Bombardovanie ustalo vo chvíli, keď vytiahla shurikeny. Vtedy som vytiahol shurikeny aj ja, ale len pár, no, hodil som ich naproti tým jej tak, aby sa minuli, a moje, aj jej, voľne pokračovali ďalej. Keď už pri mne boli jej shurikeny, v tesnej chvíli sa predo mňa dostal môj klon, a nechal sa poprepichovať naskrz, a zmenil sa na oheň, priamo predo mnou, čo ma stalo popálenie, a k tomu ma zasiahol do ramena jeden zo shurikenov, a do nohy druhý. Ona to berie sakra vážne.. Povzdychol som si. Tak aj ja. Z ruky som vytiahol kunai, a Sharinganom som po nej prešiel.

Jeho kunaiům, jsem se pokusila vyhnout, no dva mě škrábly do tváře a další natrhl látku kalhot.
Sledovala jsem, co udělal, jelikož předchozí výbušné lítky slezly díky vodě, připevnila jsem si na dlaň další. Potom jsem se rozeběhla na Naa.
Krapet Taijutsu.
Byla jsem si vědoma Sharinganu, ale nereagovala jsem na něj.
Jen se mu nekoukej do očí, může předvídat tvoje pohyby, ale nepolapí tě.
Vytáhla jsem kunai, abych zablokovala ten jeho, abych na něj takhle v různé směti stále dorážela, ale v jednu chvíli jsem se sehla ve smyslu mu podrazit nohu, zatímco na zemi zůstal výbušný lístek, netknutý, prozatím neaktivovaný. Pak jsem se zvedla a tentokrát na něj mířila kopem z boku, zatímco, když jsem se otočila, pokusila jsem se mu dát loktem do žeber, útoky byli kombinované, rychlé, ale předevšm silné.

To chce Taijutsu? No určite, letenku po Konohe nepotrebujem.. Ruky som priložil k ranám, a obidve shurikeny, som si z jedným stonom vybral z tela, načo sa vyvalila von aj krv, ale nato, som v túto chvíľu nereagoval. V tej chvíli som ich vrhol na ňu, a začal skladať pečate, ktoré ako vždy, končili tigrom. Zhlboka som sa nadýchol, a keď už bola pri mne, vystrelil mi z úst ohromný plameň, páliaci všetko v dosahu.

Kso! Moc rychlé! Pálí!
Stačila jsem jen odskočit a těsně před Naem udeřila celou silou do země.

Kámen zablokoval oheň, alespoň na chvíli, poskytlo mi to čas, abych se dostala z jeho dosahu. Vydýchávala jsem se, ohni jsme se vyhla z cela, několik popálenin se mi nevyhlo.
Jestli to ani jeden neukončíme, tohle nedopadne dobře!
Zhluboka jsem se nadechla a poskládala pečeť na uvolnění, výbušný lístek schovaný pod Naovýma nohama vzplál a během chvilky se ozval výbuch. Všimla jsem si, jak už Nao krvácel, ale nemohla jsem mu pomoct. Byl to jen cvičný trénink, nechtěla jsem ho zabít, tohle musíme ukončit! Sama již jsem sotva pletla nohama a držela se za popálené rameno.
Setřela jsem si krev z tváří, jenže jsem si to tím ještě víc rozpatlala, no bylo mi to vcelku šumák.

Predo mnou sa objavil kameň, čo znamenalo, že je v poriadku, načo sa mi uľavilo. Nechcel som jej ublížiť, a oheň by som okamžite odvolal, len čo by sa zdalo, že sa nevyhne. Vieš ako sa hovorí! Zakričal som, cez prepálené cvičisko, pričom som stále prúdil oheň ním celým, až sa dostal k nej, ale zastavil pred ňou. A na počudovanie všetkých bohov na nebesiach, a k tomu aj sám Lucifer takmer skapal, keď uvidel, čo som urobil. Nadýchol som sa, a rozbehol som sa napred, cez môj vlastný oheň, pričom mi bolo jedno, že sa mi niečo stane. No, našťastie, som už vedel rušiť svojou čakrou naplnené ohne, a tak mi to veľmi neubližovalo. A tak, presne pred Shiori, som cez oheň preletel ja, pričom mi na mnohých miestach horela látka. Kto sa hrá z ohňom, spáli sa! Z celej sily som vrazil, a padol na zem. No usmial som sa, ešte pred tým, než som odpadol. Som loooser, vážne som beh prehral.. Vyšlo zo mňa naposledy. Neboli to vážne zranenia, len extrémne vyčerpanie z užívania katonu.

Vážně jsem si říkala, co ten cvok zase vyvádí, ale nějak jsem vycítila, že mi nechce ublížit, Katon, který tu teď plál skoro po celém cvičišti mi neublížil, a když jím Nao proletěl, taky zmizel.
No, pak jsem hezky si kecla na zadek o pár metrů dál. Nečekala jsem to, no pak jsem slyšela, co řekl a jak odpadl.
Možná jsi looser v běhu, ale v Katonu na tebe nikdo nemá.
Pousmála jsem se, taky jsem měla všeho plné zuby.
"Jsi vážně trdlo, Uchiho.." Podotkla jsem potom, opřela se hlavou o kmen stromu, ke kterému jsem se dovalila a pozorovala nebe, za tu dobu se na cvičišti dost setmělo, ten pohled byl hezký.

Z bolesťami hlavy, som sa zobudil uprostred cvičiska, a dosť dlho trvalo, než som sa skoncentroval, a postavil. Keď už som stál na nohách, všimol som si pod stromom spiacu Shiori, a zložil som si skoro napoly prepálenú bundu, ktorú som cez ňu prehodil, a otočil sa. Takže som znova prehral.. Povzdychol som si. Kedy som vlastne naposledy vyhral? Nikdy! Trochu nahnevane som kopol do kameňa, a bez ďalších slov, alebo myšlienok, som prešiel k jazierku. No čo, krv bola krv, a každý Uchíha chcel dosiahnuť moc. Zložil som pár pečatí, a cvičiskom sa znova prehnala ohnivá guľa, ktorá však zhasla, len čo sa potopila do jazierka. A takto som pokračoval ďalej, poháňajúc sa myšlienkou, sily.

Probudilo mě až skřehotání ptáků v korunách stromů a obvyklý ruch nového dne. Protáhla jsem se, zívla a promnula si oči.
Huh? Tak jsem to tady nakonec zalomila?
Napadlo mě a porozhlédla jsem se, zjisitla jsem, že mám na sobě Naovu bundu, tak jsem jí odložila stranou, protože mi začalo být horko. Po chvilce jsem zjistila, že Nao trénuje, znovu.
Blázen..
To já jsem ještě seděla a snažila se nějak probrat.
Teď by se studená sprcha hodila!
Zkřížila jsem ruce za hlavou a s přivřenýma očima sledovala modré nebe, dnes jsem byla až moc líná.

Už po stý krát, som nechal guľu uhasiť, pričom jazierko stratilo časť svojho objemu. Cítil som, ako mi horia ústa, ale, nato som si už dávno zvykol, aj keď pravda, že už dlho som takú bolesť nemal. Túžobne som prešiel pohľadom po jazierku, až som usúdil, že je príliš horko na tréning ohňa, tak som si dal dole tričko, miestami prepálené, a hodil sa do jazera, odkiaľ som dlhú chvíľu nevyplával. V podstate, som sa snažil dotknúť dna.

Jedním očkem zabloudila k Naovi, jestli zase nevyvádí nějakou blbost, a zase pohled vrátila zpátky na oblohu.
Počkat? Nebyl tak náhodou před chvílí nad hladinou, ne pod ní?
Vrátila jsem se pohledem zpátky k jezeru a nikde kolem něj Nao vážně nebyl.
Nevstávej Shiori, seď, odpočívej, relaxuj, užívej klidu.. Fajn, vstávám!
Rezignovala jsem a vstala.
Jen se podívám!
Došourala jsem se j jezírku a sedla si na okraj, tak, abych si ráchala nohy uvnitř. Naklonila jsem se, že se podívám, jestli Naa nezahlédnu, jo, něco černovlasého si tam dole plavalo, naštěstí ne břichem vzhůru.
Ještě se můžeš utopit, že jo! Já tě na triku mít nebudu, plavčíka taky dělat nebudu.. Šmarjá, Shio, nechovej se jak jeho máma..!
Protočila jsem sama nad sebou očima a ráchala se dál, i když stejně, na Naa se pozor dávat musí, na blázny se musí opatrně.

Ešte, ešte.. Znelo mi v hlave, a na tvári sa mi rodil víťazný úsmev. Ešte kúsok, ešte trochu.. Plával som hlbšie, a hlbšie, až som sa konečne dotkol dna. Yosh! A prvú cenu získava Nao, za jeho odvážnosť, smelosť, vytrvalosť a ešte mnoho cností! Zakričal som do ruky, ale jediné čo sa stalo, bolo to, že mi z úst vyšli posledné bublinky. Pohľad som strhol nahor, tak isto aj telo, a ozlomkrky som plával ku brehu, po vzduch. Až som zočil niečie nohy. Shiori.. Diabolsky som sa uškrnul, a dostal som neuveriteľné nutkanie ju stiahnuť pod vodu, ale neurobil som to. Až sám som sa počudoval, a vyplával som až na hladinu, pri brehu som sa hodil o zem, a vykašľal trochu vody. Z-zv..zvládol som t-to! Usmial som sa, drkotajúc zubami.

Plácla jsem sebou po zádech do trávy a když se Nao konečně vynořil, až nadlisky se mi ulevilo!
Yoosh, záchranná akce se nekoná!
Pousmála jsem se a otočila se na něj.
"Ehm? Ranní rozcvička plaváním? Už jsem si myslela, že tě tam odsud budu muset dostat a podat první pomoc" Zazubila jsem se.
"Díky bohu jsi pobral víc štěstí než rozumu.." Dodala jsem potom.

Nie, hral som sa na vodnú zver.. Odvetil som jej, s najmilším úsmevom, aký som len vedel vyčariť. Ale, prvú pomoc by som bral.. Dodal som, akoby som hlásil počasie, a nahodil som na seba tričko. Radšej šťastie ako nič, čo Shiori? Provokatívne som na ňu vyplazil jazyk, a taktiež ako ona, aj ja som si ľahol do trávy. Chcel som oddychovať, aspoň dnes, no pri mojej povahe, bolo jasné, že sa to tak dlho neudrží.

"Evidentně ti nic není, první pomoc zamítnuta" Podotkla jsem potom rozhodně a znovu zívla, pravděpodobně jen plicím scházel dostatek kyslíku, než, že by se mi chtělo spát. Nebo příznak únavy? Ne, to spíš lenosti.
"A já se tu za tebou ženu.." Dodala jsem teatrálně, ačkoliv pravda byla, že jsem se spíš přišourala tempem závodního šneka.
"Náhodou, mít štěstí někdy nestačí.." Bránila jsem se, ale jen jsem polemizovala, nic víc.
V mysli jsem hádala tvary mraků a přemýšlela nad tím, proč je Země kulatá.

Néé, to nie je fér! Urazene som si založil ruky na hrudi, a chvíľu hral urazeného, než ma to prestalo baviť, a okamžite som sa postavil na nohy. No vidíš, a nanič.. Uškrnul som sa, a došiel až k jazeru. To viem, ale, keďže nemáš ani jedno, ani druhé... Zasmial som sa, a nabral do rúk trochu vody. Dnes je teplo čo? Diabolsky som sa usmial, a vylial to na ňu. Osvieženie, aby si toľko nelenila. Zazubil som sa, a o krok ustúpil.

Z mého snu o tom, jak si lenoším na nadýchaném bílém obláčku přišli vniveč, když se na mě spustila sprška vody z Naových rukou.
"Á, tohle je nefér baka!" Zasmála jsem se, jako po několikáté jsem byla mokrá.
"Hmm, já si myslím, že by ti druhá koupel neuškodila., taková, výchovná!" Pobaveně mi zajiskřilo v očích. Že by němá výzva? Možná. Jedno bylo jasné, rozběhla jsem se na Naa s jasným úmyslem ho strčit do hrudi, aby si hodil do vody zpátečku a pořádného placáka!

Život je nefér, prečo by mala byť voda? Spýtal som sa, s úškrnom, ale ten prešiel, len čo sa dostala reč k výchovnej kúpeli. To neurobí.. Neskoro, drgla do mňa, ale z jedným nepočítala. Ja som schopný všetkého, včera to dokonale zažila. Chytil som ju, a do vody sme spadli obaja.

"Protože ji využíváš k-" Ani jsem to nedořekla a už jsem se "spokojeně" ráchala ve vodě, spadla jsem tam po hlavě, chudák Nao, na toho jsem bohužel spadla, ale může si za to sám, stáhnul mě. Vynořila jsem se, ven, přičemž jsem cestou shltla pár loků vody a byla jsem už komplet mokrá. Nebyla jsem naštvaná, jen zákeřná. Počkala jsem si, až se Nao vynoří!

Ale ja som sa nevynoril. Moje telo padalo hlbšie, a hlbšie, až ku samotnému dnu, do ktorého narazilo, a už sa nehýbalo. K hladine sa dostalo pár bubliniek, ale viac sa ich neukázalo.

Nao?
Rozhlížela jsem se, no nevynořoval se, zahlédla jsem jeho bezvládné tělo padající ke dnu a bublinky stoupající vzhůru.
Tohle jsem nechtěla, to fakt ne. Nemohl se nadechnout?!
Napadalo mě, než jsem se nadechla a potopila pod hladinu, plavala jsem dlouho, ačkoliv jezero tak hluboké nebylo. Vzala jsem ho za ruce a táhla nahoru, a dotáhla na břeh, tak-tak jsem vystačila s dechem, nebylo to lehké a mé plavecké znalosti, no řekněme, taky nebyly nejlepší!
Nemohla bych dělat plavčíka, vážně nemohla!
Podívala jsem se na Naa, vypadal sakra bledej! Nejdřív jsem začala s masáží, ale nevypadalo to, že by to pomohlo.
Neutopil se, nemohl!
"Nao, ty idiote, jestli to na mě zase hraješ přísahám, že ti něco udělám!" Mumlala jsem, vypadalo to jako zlost, ale bylo to spíš zoufalství a já se tím jen snažila zakrýt starosti.

Chvíľu sa nič nedialo, a ja som sa pomaly dotýkal vlastnej smrti, keď som niečo započul.. Stál som pred samotnými bránami pekelnými, keď som to začul. Mpje meno.. Nao, ktoré vykríkla Shiori. V mojich predstavách, smrteľných predstavách, som sa otočil ku strážcom a jednoducho im povedal. Pobozkajte mi zadnicu, hore ma niekto čaká! Nato som precitol. Vykašľal som prúd vody, ktorý sa mi po náraze do vody, dostal do pľúc, a zapríčinil, že som sa nedokázal nadýchnuť, a takmer som sa utopil. Rozmazane som sa rozhliadal, až som na niekoho narazil.. Usmial som sa, aj napriek bledosti a šepky zo mňa vyšlo.. Anjel.. Nebo..

Chvíli jsem ho pozorovala, už jsem si myslela, že se úchylím k jinému kroku, no když jsem uviděla, že otevírá oči a vykašlává vodu, krok jsem zavrhla a musela se úlevně pousmát, ani nevím proč, prostě jsem ho v tu chvíli samou radostí a úlevou pevně objala.
"Baka, příště se nadechni dřív, než skončíš ve vodě! A nebo prostě, už mi nedělej takové starosti!" Brblala jsem překotně.

Shio? Vyšlo zo mňa prekvapene. Totižto, čakal som tu niekoho, alebo niečo iné. Jasne som videl bielu žiaru, a niekoho krásneho. A hneď som to priradil k nebu. Avšak, moje myslenie sa vracalo do starých koľají. Shio, ak ma nepustíš, zadusíš ma aj tak.. Slabo som sa pousmial, a zhlboka sa nadychoval. Ako kyslík drží oheň, držal aj mňa. Ďakujem.. A na prekvapenie ako jej, aj moje, som konečne za niečo poďakoval, vážnym, a ďakovným tónom, pričom som jej objatie vrátil. Aj keď nie tak pevné, keďže som sa pred chvíľou dotýkal smrti.

"Hai, hai, gome.." Odtáhla jsem se a pousmála, evidentně už byl zpátky a já byla kupodivu za to ráda. Jeho poděkování mě zaskočilo, ale příjemně.
"Málem jsi mi přivodil psychickou újmu, příště tě upozorním, než tě shodím! Dávej na sebe někdy pozor, tobě je zjevně jedno, co se ti stane, ale na ostatní by jsi ohledy brát mohl.." Dodala jsem hned potom nabručeně, ale to jen naoko, pravdou bylo, že se mi ulevilo a jak!

Gome... Objal som ju po jej slovách ešte silnejšie, aj keď stále to bolo slabé. Vážne som to nechcel, chcel som len, aby spadla aj ona, len zo srandy, to nebol môj úmysel, a to, že som na ňu nebral ohľad ma užieralo. Nechcel som.. Hlesol som slabo, takého som sa zažil len raz.. Len v jeden deň.. V ten deň, keď utiekol..

"Eh? Nao?" To chování bylo zvláštní, žádné blbiny, žádné bláznovství, žádné rýpavé poznámky na můj účet. To bylo zvláštní.
"Ne, to nevadí.. Je to v pořádku, neomlouvej se, nemůžeš za to, neměla jsem tě strčit.." Dodala jsem potom, jasně, vyčítala jsem si to i já, byla moje vina, že spadl.

Pustil som ju, a spadol na chrbát, na zem, kde som sťažka oddychoval. Áno? Spýtal som sa jej, lebo som si nejak neuvedomoval svoje správanie. Ja som ťa nemal chytať, nikdy by sa to nestalo. Tiež som po tebe nemal hádzať balóniky, tiež sa tak k tebe správať.. Začal som rozprávať, než som sa zarazil, čo to hovorím.

"Umm, budeš v pořádku? Nebolí tě něco?" Starala jsem se potom, protože jsem si to chování nedokázala jinak vysvětlit, sáhla jsem mu na čelo, teplota se nedostavovala, zřejmě jenom šok?
"Ne, to nevadí, říkala jsem si o to!" Podotkla jsem.

Nie.. Usmial som sa, a vypľuvol ostatok vody. Ktorú som na dlhší čas už nechcel cítiť. Pohľadom som mieril na oblohu, a prezeral si mraky, ktoré ma tak zaujali, až som pocítil konečné uvoľnenie. Skôr ja, ale nevadí.. Odvetil som, a trochu sa pomrvil. Už nebudem taký.. Dodal som, že by ma ten zážitok zmenil?

Heeem?
"Ale, ale, neříkej mi, že si tam někde nahoře na té hvězdičce vysedává ten starý Nao. Ne, že by se mi ten nový nelíbil, ale můžeš tomu starému říct, ať se zase hezky vrátí na Zem?" Pousmála jsem se a dala mokré vlasy za uši. Posadila jsem se k němu do tureckého sedu.

Aká hviezdička? Aký starý? Nepochopil som, Yosh, všetko sa nezmenilo. Predsa len, inteligencia sa len tak nemení, vôľou. Ja som stále Nao, len ty si naletela! Vyplazil som na ňu jazyk, no tón hlasu, a aj pohľad naznačoval, že to myslím vážne, s tou zmenou.

Plácla jsem se do čela, něco se vážně nikdy nezmění!
"Tsee! Že já si přála, aby se vracel!" Zazubila jsem sem ale myslela jsem to ze srandy.
"Vážně se chceš měnit?" Zvážněla jsem potom.

Posadil som sa, jej to povedať môžem, a ak sa bude smiať, bude mi to jedno. Vieš, keď som bol.. tam dole.. Naznačil som smerom k jazeru. Videl som niečo.. A.. Ono mi to ukázalo, všetko čo som robil.. Pokúsil som sa o úsmev, no spomienka na moje vyvádzanie, mi to nedovolila. Už to nikdy nechcem zažiť.. Už nikdy.. žeby som začal racionálne rozmýšľať? Somarina! Jednoducho som sa zahľadel do srdca. A tiež nechcem, aby si sa bála.. Dodal som s úsmevom. No, a teraz sa smej..

Sice jsem se usmála, ale neznamenalo to výsměch.
"Blbosti a chyby k životu patří, možná jsi jich někdy dělal, až příliš, ale vždycky jsi mi vykouzlil úsměv na tváři, ať už upřímný, ironický a někdy i rozzuřený.." No, to jsem přešla.
"Bát se budu i tak, jediné, v čem by ses mohl měnit je, že na sebe budeš dávat větší pozor.." Dodala jsem potom zamyšleně.

Skôr naopak nie? Úsmev rozzurený, ironický, a niekedy úprimný.. Usmial som sa, bol som trochu rád, že sa nesmiala. Za takéto reči, by sa mi brat smial ešte dlhé veky. Ako mám stíhať seba, keď nestíham vás, vy nemehlá! Zasmial som sa, áno, starý Nao sa pošmykol a spadol späť.

"Škoda, nechtěla jsem to říkat pravdivě.." Zakřenila jsem se.
"Nás?! Ty nám leda tak přivedeš zkázu! Jako dneska mě například!" Podotkla jsem úsměvně.
"Pff, ty ses musel při narození někde uhodit do hlavičky, jinak si to neumím vysvětlit, že vypadl z kočárku? Někdo tě vyklopil?" Dodala jsem a vrtěla hlavou.
A to jsem si myslela, že bude normální. Omyl Shio, ten se nezmění.

Škoda, ani ja som to nemyslel vážne! Zazubil som sa. No, to bol môj prvotný cieľ, prizabiť sa, aby si sa mala zle.. Odvetil som, no stále s provokačným úsmevom. A že ja mám malé IQ, pričom sú to ešte nižšie exempláre.. Dodal som, s úškrnom. Áno, spadol som, na teba, preto si taká aká si.. Znova som sa trochu zasmial, a s novými silami som sa posadil do tureckého sedu, pričom som začal Sharinganom kopírovať Shioin každý pohyb.

"Noo, tak to určitě" Odpověděla jsem kysele.
"Hele, nerýpej zase! Mám použít tajné taktiky a zlechtat tě, hmm? Má nastoupit krutá Shiori?" Zákeřně jsem se uklíbl, no pak si všimla, jak napodouje mojí gestikulaci!
"Tyy! Já fakt budu zlá, chtěla jsem být hodná, když jsi prodělal ten šok, ale ty takhle, ale náhodou je to sugoi, vidím Sharingan takhle zblízka a stále žiju!" Zasmála jsem se.

Má nastúpiť krutá Shiori? A taká aj je? Zákerne som sa ako ona uškrnul. Sharinganom sa to skvele predvídalo, tak som to mohol robiť presne v tej chvíli ako ona. Tyy! Ja budem fakt zlá, chcela som byť dobrá, keďže si prešiel šokom, ale ty takto, ale náhodou je to sugoi, vidím Sharingan takto zblízka a stále žijem! Zasmial som sa.

Chtěla jsem mu na to něco nehezkého odpovědět, ale zmlkla jsem. Jen jsem se usmívala, ale nic jiného neříkala, zopakoval by to jako cvičená opička.
Ksooo, budu mlčet a ono ho to třeba přestane bavit!
Napadlo mě, a taky, že jsem to udělala, sice s přemáháním, ale jen jsem seděla a pozorovala ho.

Nehýbala sa. Dobre.. Usmial som sa, natiahol k nej ruky a povedal. Ako sa ti páči, vlastná medicína? Ruky som k nej pohotovo dotiahol, a pošteklil ju. V tom momente som ju zvalil do trávy, a znova prisadol. Žiadna voda, tvoj liek! Diabolsky som sa zasmial, a priblížil ruky k brušku.

"Ksoo, tohle je zákeřné! Nemáš nějak moc energie?!" Začala jsem znovu, zatímco jsem se smála e všemožně se kroutila, snažíc se uniknout jeho rukám, pokoušela jsem se nějak uniknout, jakkoliv!