Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Ale máááte! Určitééé... Akú mááte podstatu! Zakričal som, a oči sa mi rozžiarili. Chcel som ju donútiť ukázať mi niečo. Nie nevidel! Váážne!

"Ale viděl, bojovali jsme spolu" Snažila jsem se mu to rozmluvit.
"Fuuton, umím jednoduchá Fuutonová jutsu a Shunshin.." Pokrčila jsem rameny, nic světoborného to nebylo, ale na chunninské zkoušky to snad bylo postačující.

Lenže vtedy to boli len lanká, a ja chcem vidieť vaše Ninjustu! Založil som si neoblomne ruky na hrudi a čakal. Fuuton? Ukááááááážte! Jasááán! Vyskočil som na nohy, a dostal sa priamo pred ňu. Shunshíííín? Jééééé! To chvú vidieéééť! Skákal som ako blázon, ktorým som vlastne bol.

Přikryla jsem si dlaněmi oči a říkala si, ať je to jen sen a já se proberu doma ve své posteli bez tohohle hyperaktivního paka. Znovu jsem oči otevřela, ale.. smůla, pořád jsem byla tady.
"Pff, tak co chceš vidět dřív?" Vyhoupla jsem se do sedu, s ním to jinak nešlo.

Shunshín! Zakričal som, a znova sa uvelebil do tureckého sedu na zemi. Tam som sa rukami podoprel zozadu, a sledoval Shiorin každý pohyb.

Když se tak nadšeně ozval, vstala jsem a rozhodla se mu to ukázat.
"Takže, nejdřív poskládáš určité pečetě, jako u normálních technik, je tohle technika úrovně D, nic těžkého" Začala jsem a začala skládat příslušné pečetě.
"Potom koncentruješ chakru do nohou" Udělala jsem to, co jsem řekla.
"A pak už jen.. Stojíš jinde.." Zakřenila jsem se, zatímco jsem se objevila za Naovými zády s kunaiem u jeho krku.

Pozorne som ju sledoval a počúval, a všetko som sa snažil zapamätať, ale to nebolo tak jednoduché! Samozrejme som to nejak dal dokopy, a chcel to vyskúšať, keď som zacítil kunai na krku. Hustéééééé! Vykríkol som, vytrhol sa od nej, akoby som sa nebál, že ma zabije, a postavil sa pred ňu. Teraz ja! Zakričal som, a zložil pečate, a naozaj boli správne.. Nato som sa rozbehol proti nej.. Shunshi.. Nedopovedal som, a potkol som sa o vlastnú nohu, takže som pobozkal zem. Hneď som sa vysúkal na nohy. To bolo schválne!

Schovala jsem kunai do brašničky a říkala si, jak mu to půjde, no po tom pádu jsem se rozesmála na celé kolo.
"Nao, jsi vážně jedno velký konožský pako.." Vysoukala jsem ze sebe a otřela si slzy z očí.

Hlavu som sklonil k zemi, a tak isto som povolil aj paže, ktoré nasledovali príklad hlavy. Nebolo mi vidno do tváre, no každému mohlo prísť na rozum, čo mi asi je. Stál som tam, potichu, bez pohnutia. Konožské.. pako?

Ach jaaj, to jsem neměla říkat!
Plácla jsem se do čela a došla za ním.
"Ale, takhle jsem to nemyslela! Jsi prostě občas trochu nešikovný, to se stává každému, navíc, pako je teď každej druhej, nejsem výjimka" Pokrčila jsem rameny.

Moje dlane som zovrel do pästí, ktoré sa začali triasť.. lenže.. Bola to samoľútosť? Hnev? Alebo.. Zdvihol som hlavu, príliš prudko, a na nej sa lemoval úsmev. Veď vy uvidíte! Zakričal som snáď na celé cvičisko, a aj keď tam nik nebol, ja som pokračoval. Ja som Nao Uchíha, toto si zapamätajte! V tom som sa znova rozbehol, skladajúc pečate. Shunshín no jutsu! Nič sa nestalo. Shunshíín no jutsu! Znova nič. A tak to pokračovalo, kým moje úsilie, vystúpiť v Shioriných očiach nezastavil strom, do ktorého som v plnej sile vrazil.

Bože za co?!
"eeeh, Nao to nevadí, zvládneš to, chce to jen trénovat a trénovat!" Přikývla jsem ve snaze ho povzbudit!

Zviezol som sa po strome, a ostal sedieť pri ňom, s hlavou opretou o strom. Mnohým by prišlo na rozum, že som si ublížil, že som v bezvedomí a podobná kraviny, ale nie. Túto myšlienku narušilo moje hlasná zachrápanie. Áno, zaspal som.

Nao, Nao..
Pomyslela jsem si a plácla sebou zpátky do trávy poblíž jezera. Já nespala, jen pozorovala hvězdy na nebi a přemýšlela.. Kdo ví, o čem.

Slina sa dotkla zeme, kde čľupla do malej mláčky, vytvorenej mnou. Celú noc som spal ako špalek, opretý hlavou o strom, objímajúc obvod kmeňa. Na hlave mi pristála čierna vrana, a ďobla ma. To ma dokonale prebudilo. Prudko som sa dostal na nohy, s kunaiom v ruke, mysliac, že niekto na nás útočí. Keď som zistil, kto je útočníkom, uvoľnene som zasunul kunai do brašne a pozrel sa smerom k Shio, ktorá očividne spala. Ale, to mohla aj hrať, človek nikdy nevie. Došuchtal som sa až k nej, posadil sa, a len tak som na ňu zazeral, kým nevstane. Avšak, v hlave sa mi plodili diabolské plány, alá.. Shio sa znova okúpe.

Jo, ačkoliv jsem nechtěla, stejně jsem tu večer usnula. Takže těch pár hodin spánku mi dokonale stačilo na to, abych byla vyspaná. Proto jsem se probrala, ale postupně, jedno oko zaostřilo, druhé taky, až jsem si všimla probuzeného Naa.
"Dobré ráno.." Zamumlala jsem a vyhoupla se do sedu.

Kensei byl rozzuřený, jako ještě za svůj život nikdy. Sice chtěl dojít za Hokage, ale momentálně toho nebyl schopný. Potřeboval se vybít, vymlátit ze sebe svůj hněv. Doufal, že tak zapomene na největší zklamání ve svém životě. Jeho rodina ho neuznala, i dkyž si myslel pravý opak. Jeho život, jeho ideály rychle ztratily smysl. A k nejhoršímu co se mohlo stát bylo to, že uviděl Naoa. On že by se dal srovnávat zrovna s ním? Zbledl jako stěna a poprvé dostával neovladatelný tik do pravé dlaně. Jeho oči se zůžily jako oči dravce, které si vyhledali kořist. Pokud někdy měl být Ken děsivý, pak toto byla ona chvíle. Chybělo jen málo k tomu, aby docela zešílel a stal se nukeninem. Prošel kolem jednoho terče a srazil ho dlaní do země. Rozbouřený mysl marně hledala záchytný bod, nebyl tu nikdo, už nikdo kdo by na něho snad mohl kaldně zapůsobit. Přesto prozatím šel pouze stranou ke svému místu stranou, kde začal ničit vše co se mu dostalo pod ruce. Neříkám azsahovat terče, ale ničit je. Stromy, vše na tom místě bral za nepřítele.

Prvé čo si mohla Shio všimnúť bol môj zákerný úsmev, a balónik s vodou, nad jej hlavou, ktorou keď pohla, pohotovo som ho dal za chrbát. Dobréééé ráááááááááánko, senpaííííí! Zreval som snáď na celé cvičisko, nevšímajúc si Kenseia. Bol to vajčák, a ja som nemal chuť niečo robiť.

Ten balónek mi neunikl, hodila jsem na něj vražedný pohled č. 84 a prudce se posadila.
"Máš štěstí, že jsi ho nepoužil!" Zabrblala jsem a promnula si oči, na to jsem si všimla v opodál, jak padaly stromy.
Co to?
Všimla jsem si Kenseie.
Tady někdo nemá dobrý den, radši se budeme držet dál, než mu Nao začne cuchat nervy ještě víc.
"Co Shunshin?" Otočila jsem se s otázkou zpátky na Naa.

Kto povedal, že ho ešte nepoužijem? Nevinne som za usmial, a prehodil si balónik v rukách. Viete, niečo mi dlhujete.. Uškrnul som sa. A trénuje sa najlepšie, keď vám horí za pätami nie? Znova som znel múdro, čo znamenalo, že to myslím vážne.

Sledovala jsem svůj tým z koruny jednoho ze stromů jen chvíli.
Ksó, Neiro, přestaň s tou nostalgií!
Stačilo pár sekund a já seskočila přímo před ně.
"Krásný večer," nadhodila jsem zářivý úsměv.
"Jak jde trénink?"

"No to určitě, schovej ten balónek nebo skončí na hlavě ještě tobě.." Varovala jsem ho s nevinným výrazem ve tváři.
"Nic ti nedlužím, Shunshin jsem ti uka-" Než jsem to stačila doříct, objevila se před námi Neiro-sensei, kterou jsem taky dlouho neviděla, ale byla jsem ráda, že tu je.
"Zdravím sensei, noo, poměrně dobře.." Dodala jsem a podrbala se ve vlasech, hodila jsem po Naovi nenápadně vražedný pohled alá, řekni, že se flákám a čeká tě průlet.

Chcel som ho hodiť, než sa pred nami objavila Senseika, a ja som sa tak zľakol, že trajektória letu balónika sa zmenila z Shio na Senseiku. Len čo som zistil, čo som urobil, vedel som, že je zle nedobre, a okamžite som sa objavil za Shio. Akože.. Teraz vám to sedí.. Mokrosť.. Ste lepšia.. Miss mokré tričko ako Shióó! Zakričal som s úsmevom, no spoza Shio som sa nehol.

Už jsem se ani nesnažila nějak uhnout.
Snad ze zvyku. Když uhnu jedné katastrofě, příjde horší. Kdyby Nao měl bojovat sám s celou armádou, podařilo by se mu to už kvůli jeho povaze a nehoráznému štěstí.
Teatrální povzdech dnes nebyl vyjímkou.
Alespoň, že je dnes teplo...
"Menší ochlazení nikdy neuškodí, i když jsou rozhodně příjemnější způsoby."
To, jak rychle zmizel za Shiori, mě donutilo k úsměvu.
"Ale pojďme k tématu," snažila jsem se ignorovat mokré oblečení. "Kvůli dlouhé misi jsem vás dlouho neviděla a teď mě čeká další. Byla bych vás mohla vzít sebou, ale kvůli tomu, co se předtím stalo v Iwě tam Nao nemůže."
Ulehčilo by to spoustu věcí, kdyby se to nestalo, ale to už nezměníme. Byla to má chyba, měla jsem je ohlídat.

kenseiovo vyhrazené cvičiště v koutě, kam hodil výhradně jen on sám,
bylo konečně zcela zdevastované. V zemi díry po výbušných lístcích a
právě se skácel jedne ze stromů, co se mu absolutně nelíbil. Možná to
udělal schválně, protože si myslel, že ho za to Hokage nechá zavřít. Byl
spocený a konečně trochu spokojený. Jenže tenhle jeho zcela klidný stav
navenek, nevěstil nic dobrého. Pokud už ho něco vytočilo bylo to ještě
dobré. Ale jakmile se dostal do chladného stavu, bylo to velmi zlé. nyní
totiž u všeho uvažoval klidně a při tom ho uvnitř užíral hněv. Lehkým
pohybem zakroužil katanou a zasunul jí do pouzdra na zádech. Pomalu se
rozhodl konečně zajít za Hokage a tak vyrazil. Cestou opět pohlédl na ty
dva a ejhle oni tam byli tři. Jeho tvář (kenseie) byla docela klidná,
neusmíval se mírně jako vždy a ledové oči probodly neiro. Ačkoliv si
tohle nikdy nepřál, nyní dokázal to co ANBu v jiných vesnicích. Ztratil
sám sebe a bylo m ujedno koho by měl na rozkaz zabít, či co prostě
udělat. Hodlal kolem nich projít, pokud ho nezastaví.

Setřela jsem si z tváře pár kapek vody a jakmile jsem zvedla hlavu, spatřila jsem Kenseie.
Vlastně jsem ho spíš ucítila než zahlédla.
"Kam tak rychle?" zeptala jsem se tiše, ale dost na hlas, aby mě slyšel. Viděla jsem, co provedl.
Úctyhodné... Jsem pyšná na to, že jsem ho vedla.
"Psychický trénink je to nejtěžší, že ano? I tak chceš být ANBU? Tak se připoj, už nemá cenu někam chodit, když vyrážíme zítra."

Možná ho ti dva předtím znali spíš z té anštvané stránky, ale s jinýma lidma ho viděli jak se usmíval. Byl to prostě kensei. Nicméně nyní přišel někdo, kdo na něho vypadal, ale kdo se mu vůbec chováním nepodobal. Klidně se zastavil a přišel k nim a jen při tom přikývl na souhlas. jediné slovo bez emocí, potvrdilo rozkaz.

"provedu..."

Pokud si neiro blahopřála, pak kenseie nikdy neznala a netušila co z něho nevědomky stvořila.

"Tvá rodina budu znovu jakmile se vrátíme, blázne," zadívala jse se pozorně do jeho očí. "Do té doby jsem tvůj nadřízený, ale ne diktátor. Nesnaž se stát se strojem, prosím."
I po těch letech je nevyzpytatelný. Těžko říct, co s ním udělají dvě špatně zvolená slova.
Moje chování teď, jak jsem pochopila, bude bráno špatně ať udělám cokoli.
Následující mise se díky tomu zdála najednou složitější.

Dorazil som aj ja na tréningové miesto ako som mieril tam kde som chcel trénovať všimol som si tam že tu je vlastne celý tým aj zo senseiikou ja som ale radšej podišiel za tými dvomi."Zdravím ... " Pozdravil som ich ale to bolo vlastne zatiaľ celé chcel som sa dozvedieť či sa niekam ide alebo nie . "Copak že je nové ?" Opýtal som sa ich hoc som vlastne skôr myslel na tréning, teda ja som chcel trénovať .

"Yukio, Kayato," pozdravila jsem oba lehkým kývnutím hlavy.
"Vy dva tady s Kenseiem jste novým speciální týmem, který bude pod mým velením na nějakou dobu cvičit v Kamenné."
Ti dva to už věděli, takže jsem mluvila prakticky vzato jen pro Yukia.
"V zájmu diplomacie. Svůj tým jsem vybrat nemohla kvůli jisté události v Kamenné, takže Nao a Shiori tu zůstávají. Shiori především proto, že v Listové se techniky, které chce, naučí lépe než tam. Lékařských ninjů je tam málo a obávám se, že by to nebylo to pravé. V mém týmu jste je tedy dočasně nahradili vy," spolu s poslední větou jsem se zadívala na Kenseie a Kayata.
"Kensei především kvůli tréninku na ANBU. Kamenná má pro to dobré techniky. A Kayato předpokládám nebude nic mít proti jednoduchým Katonovým technikám. I to je jedna z lepších stránek Iwy."
Zhluboka jsem se nadechla a nadhodila menší úsměv.
"S sebou potřebujete jen základní výbavu, kterou předpokládám všichni mají a ostatní obstarám já. Myslím, že můžeme vyrazit, co vy na to? "

Na slova Neiro nijak nereagoval, zůstal chladný. Docela mu bylo jedno, co dál řekne. Tohle si už jen tak neuchlácholí. Když se ke skupině přidali i ti dva další, nevěnoval jim jediný přímý pohled. Když se zeptala zdali je připraven, mlčky přikývl. Však to úplně stačí jako souhlas. A vyčkával, až se ostatní pohnou, aby se zařadil až na konec a následoval je.

"Dobrý deň ... Neiro senseii ... " Hmm takže tréning v kamenej no prečo nie ... Ja som na to ostatné čo hovorila len prikývol bol som pripravený predsa len nemal som prečo tu ostávať aj tak akosi od kedy som počul tie hlasy ma chytali sem tam depky zmena prospeje.

"Pak vyrážíme," jemně jsem se pousmála směrem Shiori a Naa.
Až se vrátím, musím se jim začít pořádně věnovat!
Už bez dalších slov jsem se vydala k bráně. Nikam jsem nespěchala, budeme přece pryč dlouho a je třeba si pohled na Konohu patřičně vychutnat.

(Přesun)

Ja som sa teda vydal za Neiro senseii a pritom som ešte riekol aj tak k tým dvom . "Tak .. mate sa tu dobre ..."
(presun)

Vstřebávala jsem informace, lidi se tu míhali jako na běžícím pásmu.
Takže z našeho týmu jsme zbyli jen dva..
"Hai, rozumíme, zůstaneme tady. Hodně štěstí v Iwě" Přikývla jsem k Neiro a kývnutím se rozloučila i s Yukiem, jehož jediného jsem znala, přeci jen byl naším týmovým partnerem od začátku.
Lékařské techniky se naučím jen v Konoze, pravda, odtud jsou nejlepší Medici.
Když zmizeli zamyšleně jsem si sedla do trávy.
Hmm..

Sledoval som, ako každý zmizol, a nechápavo som pokrútil hlavou, znova ako vždy som tomu nechápal. Ale, zakýval som senseike na pozdrav, a na šťastnú cestu. Mala pravdu, ja som do Iwy nesmel, ani keby sa chumelilo. Kde sa všetci ponáhľajú? Pokrútil som hlavou a pozrel sa na Shio.. A sme sami.. vzdychol som si, nato som sa vzápätí usmial. Pôjdeme na misiu? Nudím sa? Spýtal som sa, a zablýskalo sa mi v očiach.

"Sami, už jsme si zvykli, ne?" Pousmála jsem se a postaivla se, oprášila si kalhoty a prohrábla vlasy.
"Mohli by jsme jít na nějakou lehčí, co bychom zvládli a ve které by jsi exceloval.. Hmm,, sběr brambor?" Rýpla jsem si.

Ani nie, ťahať vás z prúserov nie je moja pravá šálka kávy.. Podpichol som ju, a napodobnil v postavení sa. Jasan, zas ja budem makať, lebo ste nemehlo.. povzdychol som si, a trochu sa uškrnul, musela to brať, ako podpichnutie, no len také.. priateľské.

"TO říká ten pravý" Podotkla jsem a zívla.
"To víš, že budeš makat, já na tebe budu jako ta starší dohlížet!" Zasmála jsem se a přátelsky ho rozcuchala, Naa jsem brala jako nejlepšího přítele, ačkoliv byl trdlo na entou.
I když se tým Neiro-sensei zčásti rozdělil, něco se prostě nezmění.
"Tak jdem.. něco si vybrat" Zazubila jsem se a vydala se s rukama zkříženýma za hlavou pryč.
"Jdeš?" Otočila jsem se ještě, když se nějak k akci neměl.

Nie ja som falošný.. Dal som si prst pod nos, ako fúzy. Holááá, Yo estamoy Gonzáááles! Vykríkol som, so španielskym prízvukom, čo som sa divil aj ja, že ho ovládam. Nato som prestal, pretože som si mohol začať znova upravovať vlasy. Zas až taká staršia a dôležitejšia nie ste! Odsekol som, ale neznelo to urazene. Znelo to až príliš príjemne. Pretože pravdou bol opak mojích slov. Chvíľu som tam stál, než som si upravil posledný pramienok vlasov, načo som ju dobehol, a vydal sa po misiu spolu s ňou. A možno.. My až tak chýbať nebudú..

"Ale jsem!" Stála jsem si pevně za tím.
"A starším se co? Neodmlouvá!" Zazubila jsem se, pak se otočila zpátky, a spokojeně si to trajdala ke kanceláři.
(Přesun.)

Taktiež sa starším menia plienky, keď nie sú schopný, a veruže takto skončiť nechcem.. Odvetil som, s úškrnom a vydal sa za ňou, smerom k Hokágeho pracovni, kde nás dúfam čakala Upa-bestovná misia.

Po dlhom predlhom čase som sa objavila na jednom z mojich najobľúbenejších miest v Konohe. Bolo to miesto, kde som si kedykoľvek mohla vybiť zlosť na figurínach, zatrénovať si alebo len tak vyvaľovať šunky pod tieňom stromov. Poriadne som sa nadýchla čerstvého vzduchu a pozrovala som vtáky, ktoré práve preleteli ponad moju hlavu. Na tvári sa mi objavil úsmev a sadla som si pod chladivý tieň stromu. Začínalo tu byť poriadne horúco.
Mala som chuť opaľovať sa, ale vedela som, že mi to bude na prd, pretože mám taký typ pokožky, že aj keby som sedela celý deň na slnku, aj tak by som bola biela ako stena. Nečudujem sa, že niektoré deti si ma na Halloweena pomýlili s duchom. Moja takmer biela pokožka vyzerala fakt nezdravo, čo ma trošku hnevalo. Rozmýšľala som nad tým, že by som sa mohla nafarbiť na hnedo a bol by pokoj. Stačí len zájsť do obchodu a kúpiť si tú hnedú farbu...
Pohľad som upriamila na prameň vlasov...Tie boli zrejme jediná vec, ktorú som na sebe mohla zniesť. Áno, neznášala som sa! Asi mi už fakt preskakuje...Bola som aspoň rada, že som členom najsilnejšieho klanu v Konohe, Hyuuga klanu. A k tomu som bola dcérou vodcu klanu. Super, nie? Rukou som si prehrabla vlasy a pokúšala som sa zastaviť tok myšlienok, ale na to, aby sa mi to podarilo, musela som si dať facku. Zavrela som oči, ruky som si založila za hlavou a myslela som na príjemné veci...

Postavila som sa. Odrazu bola moja tvár smutná. Cítila som potrebu ísť tam, kde kedysi žil môj milovaný...Ten, ktorý mi dokázal zdvihnúť náladu a boli sme spolu hoc krátko, no aj tak som s ním prežila tie najkrajšie chvíle života...
Artas... To, že zomrel, mi povedali jedné babizne...Vraj sa už aj konal pohreb a ja som sa ho nebola schopná zúčastniť. Pretože, zomrela by som, keby som ho tam videla nehybne ležať, neprejavujúc žiadne známky života. Zatla som ruky v päsť a rozbehla som sa do Uchiha štvrti. (presun)

Po menší procházce jsem se objevila na cvičišti, už jsem tady nebyla sakra dlouho. Naposled... Už jsem si ani nedokázala vzpomenout, vybavila jsem si jen první návštěvu, kdy se mě Kensei pokusil zneškodnit a já se vystrašila jako malá...
Ale to už teď bylo dávno pryč, teď by bych mu už solidně zavařila, ale kvůli tomu jsem tu nepřišla. Přišla jsem tady uzavřít smlouvu...
Tudíž jsem si rozpiplala ránu, která se mi před chvíli celkem pěkně zacelila a utekla z ní kapka krve. Teprve poté jsem začala skládat pečetě pro přivolání.

Opět se objevil obláček dýmu a poté, co se rozplynul jsem uviděla velký, přímo obrovský svitek a na něm miniaturní pijavici. Ta se na mě koukala.
"Yosh! Tak jsem tady, tu to vypadá mnohem lépe."
Usmála se pijavice a koukla kolem sebe, radši pro jistotu...
"Takže jsi připravena?"
Koukla jsem se na obří svitek a trošku ostýchavě jsem přitakala.
"A-a... Co mám dělat?"
Polkla jsem na sucho, jelikož jsem z tohohle měla celkem strach.
Pijavice kývla hlavou, abych šla k ní a ocáskem plácla po svitku.
"Podej mi prosím ruku, vylezu ti na rameno a budu ti říkat co a jak. Neboj, nekoušu..."
Zavtipkovala pijavice a vyčkávala. Nemohla jsem udělat nic jiného, než ji věřit, takže jsem k ní natáhla ruku a ona mi vylezla po zápěstí až k loktu a na rameno, kousek od mé hlavy.
"Takže, teď polož ten velký svitek a opatrně ho otevři."
Navigovala mě pijavice a já poslechla. Opatrně jsem svitek položila a otevřela jej. Jakmile jsem tak udělala, zděsila jsem se. Byly tam podpisy krví!

"To je... To je krev!"
Zapípla jsem a pijavice se jen usmála.
"Hehe... A co jsi čekala, říkal jsem ti, že je to kontrakt... Musíš ho potvrdit vlastní krví, podepsat se a poté otisknout svou dlaň, takže do toho."
Podívala jsem se na pijavici nevěřícně a ač nerada, přikývla jsem. Vzala jsem do ruky kunai a řízla se do všech prstů, velmi jemně, ale aby tekla krev.
Poté jsem se podepsala a otiskla svou dlaň.
"Fajn, to by bylo. Teď opatrně slož svitek a zase ho postav."
Udělal jsem, co pijavice řekla a čekala jsem.
"No a tím tady končíme, to je vše. Ani to nebolelo, nebo jo?"
Optala se pijavice pisklavým hláskem a mezitím svitek zmizel v obláčku dýmu.
"Ne-ne... Ani to nebolelo."
Mírně jsem se usmála a kolem pravé levé dlaně se mi objevila zelenkavá chakra, kterou jsem si přiložila k poraněným polštářkům pravé ruky.
Pijavice okamžitě vyvalila už tak své obří oči a doslova byla učarovaná.
"Ooo... Ty jsi medik?!"
Vypískla překvapeně a těkala očkama ze zelenkavé chakry na zacelující se ranky.
"Snažím se být, jsem teprve na samém začátku, ale ano chtěla bych být medikem..."
Pijavička se zaradovala a opsala kružnici na mém rameni.
"Tak to už se mě nezbavíš... Hehee... Můžu ti hodně pomoct, jestli bys chtěla. A umím i trochu pracovat s chakrou..."
Překvapeně jsem se na pijavici podívala.
"Co, ty umíš pracovat s chakrou? A jak to že toho tolik víš?!"
Optala jsem se zmateně a zároveň překvapeně.
"To je naše zvláštnost, nás larviček. Jsme sice mále, za to toho hodně víme a umíme zvětšovat zásobu chakry našeho hostitele."
Řekla pijavice hrdě.
"Takže, ty jsi jako taková malá encyklopedie, jo? A co že to umíš s tou chakrou?"
Optala jsem se zvídavě, znělo to zajímavě.
Pijavička se na mě otočila a začala vysvětlovat.
"My jako pijavice, jsme schopny spojit se s tělem hostitele, to je člověk, se kterým máme podepsanou smlouvu, kterou si ty teď potvrdila. Pokud se tak stane, naše chakra soustava se spojí s tou od hostitele a dojde k tzv. rezonanci chakry. To vede k zvětšení zásoby chakry. Sice málo, ale i to se cení. Čím déle je pijavice s hostitelem spojena, tím větší rezonance může být, tím větší zásobu chakry můžeme poskytnout, nehledě na to, že toho celkem dost víme o organismech a podobných věcech. Tak co, chceš mě jako společníka?"
Mrknula na mě pijavice a vypadalo to, že se i těší.
"No já nevím, to ke mně jako přirosteš? A nebude to bolet?"
"Ne, nic takového, prostě ti budu sedět na rameni a budu na něm velmi často, můžu se od tebe odpoutat, kdykoliv si to budeš přát. Ale jinak budu jako přilepený k tvému rameni. V tom to celé vězí."
Mrknula na mě a já jen nevěřícně koukala.
"Tak... Tak dobře, ale běda jestli to bude bolet, mám celkem sílu, takže bacha na mě."
Pijavička nevěděla, jestli to myslím jako legraci nebo výhružku. Ale pomalinku se zavrtala do mého ramena a téměř nic jsem necítila. Ani malinkou změnu.
Jakmile se se mnou pijavička spojila, přikývla na znamení, že je vše hotovo a radostně pootočila hlavou.
"Tak co jdeme dělat?"
Trošku mě to zaskočilo, ale věděla jsem přesně, co dělat.
"Dlouho jsem netrénovala, takže to napravíme a pustíme se do toho hned, jen musíme jít na jinačí místo, jelikož tady si léčení nezlepším."
Mrkla jsem na pijavici a obě jsme tedy odešly směrem nemocnice. (Přesun)