Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

No nad tímto orieškom našej stávky budem musieť stráviť dlhší čas. Musí to byť niečo origoš, ale pritom to nesmie byť ani jednoduché, drastické... nahlas som uvažoval. To je ťažké! vykríkol som a chytil som si hlavu. Z premýšľania ma už rozbolela. Na jej Budem ti veriť som výhražne vztýčil prst. No šak zato! uškrnul som sa a môj úškrn sa ešte viac rozšíril, keď mi poďakovala. Neďakuj,.. Odrobíš. No to už na mňa mierila päsťou a ja som vedel čo sa stane. Dám si okružný let okolo Konohy Shiorinimi aerolinkami. Zatvoril som oči, chystajúc sa na let, keď som znova pocítil to jej cvrnknutie do čela. Vydýchol som si. Vážne som nechcel skončiť ako tá zem, keď do nej pri našej skúške udrela. No už len ty ma poučuj o šťastí .. usmial som sa ... Prdko. Dodal som ako klinec tohto večera.

"Dobřeee, takže, máš celý zítřek na přemýšlení!" Zakřenila jsem se. "Ty na něco přijddeš, určitěě!" Rýpla jsem si a vyplázla na něj jazyk. Ušlíbla jsem a sledovala, ho, no někdy jsem se musela i smát.
"Tsee, to určitě!" Podotkla jsem znovu, ironie musela být cítit.
"Hmm, vypadá to, že dnešek přežiješ bez větší fyzické újmy na zdraví, alespoň ode mě jí nedostaneš, prozatím.." Zakřenila jsem se a pak zaslechla tu přezdívku.
"Takže tohle bude moje oslovení? A já už ti říkat trdlo nechtěla.." Povzdechla jsem si a pak se usmála. "Měním názor, jsi jedno velkééé trdlo!" Možná jsem se zatvářila dětinsky, ale bylo mi to upřímně šumák.

Hranice, překročila první hranici, když chtěla jít k němu a očividně se udobřit. Ruka jak bylo napsáno sjela na rukojeť katany. Urazila se a sevřela ruku v pěst, jejich vzdálenost se zmenšila na polovinu, katana opustila pouzdro. Pak se rozeběhla a máchla, udělal to samé protože porušila třetí bezpečnou vzdálenost. Jeho oči se změnily, byly chladné.
Právě, když mělo za chvíli dojít ke střetu, v jedné vteřině uviděl tvář Nero-chan. Najednou pochopil, že kdyby jí zabil, nejspíš by mu to neodpustila. To pro něho bylo neodpustitelné. Proto použil problesknutí a ocitl se kus od Hokage-sama. Celý se třásl a bleskově složil pečeti. Otočil hlavu na Hokage a řekl jí.

„Je mi líto Hokage-sama… zklamal sem vás… i Neiro… ale opouštím tým 2…“

Načeš se ozvalo PUF a byl pryč.

!!!Přesun!!!

(Dlužíš jen sám sobě, už to, že hokage byla mezi námi a najednou prej ne, je ode mě ústupek. Navíc totálně ignorovat to, že si tě speciálně hlídá a drží si odstup, navíc proto že ví, že by ti nechtěně mohl ublížit a nechce to udělat! Je od tebe nefér ignorovat. Kvůli Nero sem přepsal konec, který měl být krvavý. Takže kdy sem napsal, že sem ti DOVOLIL abys mu podala tu ruku a přiblížila se? Odpovím: NIKDE!)

Mne sa nechce rozmýšľať.. Rezignovane som sklopil zrak na znak, že môj mozog prestal pracovať a teraz bežím na starom režime, ktorý nevestí nič dobré. Jej iróniu bolo cítiť za hory, za doly. Ale ja som sa hral, že som to prepočul a usmial som sa. Som rád že zdieľame tento názor. Ale tu sa trochu zastavme. Ty chceš ublížiť mne? Nahodil som krásne psie očká. To by si mi vážne ublížila? Oči mi začali zaplavovať slzy a spustili sa vo chvíli, keď na celé cvičisko zakričala moju new a khúúl prezívku. Ty ma nemáš rada... nato som sa rozplakal ako malé dieťa, ktorému ukradli cumlík.

"Konečně jeden společný názor.." Zakřenila jsem se a pak ho poslouchala. Musela jsem se smát, ten fakt vypadal!
"Nee, nechci! Jen si o to nesmíš koledovat.." Ušklíbla jsem se, "Herecký talent ti neschází.." Rýpla jsem si a znovu se usmála.
"Ale jooo, máám.." Snažila jsem se ho uklidnit, i když byl tak prokouknutelnej.

Ty si myslíš že to hrááám? plakal som usilovne ďalej. Veľké psie oči plné sĺz sa upierali na Shiori. Ale ty si povedalá, že mi ublííížiš.. A to si ľudia, čo sa majú radi..Nerobiáááá! Plač sa nezastavoval a po mojich lícach sa hnali potoky sĺz.

"No táák, Nao je stále malinký chlapec, který chce péči a pozornost?" Rýpla jsem si.
"Lidé, co se mají rádi si o to ani nekoledují!" Zakřenila jsem se.

Jóó.. Chcéém! Chcel som pokračovať aj ďalej, keď mi hlasno zaškvŕkalo v bruchu. Z toho sa dalo usúdiť len jedno. Dostaňte do mňa Dango, inak končím prevádzku. V tu ránu neostala po plači ani stopa a ja som sa usmieval ako mesiačik na hnoji. Ehm.. Nie si hladná? zdvorilo som sa jej spýtal. Pozývam.

Jen jsem zavrtěla hlavou. "Nao.. Víš, že jsi zvláštní?" Zakřenila jsem se, myslela jsem to, ale v dobrém.
"Popravdě mám hlad jako vlk, takže přijímám! Ale když mě pozveš, připrav se na to, že tvé prasátko přijde o značné finance! Miluju jídlo!" Usmála jsem se a vstala, protáhla se a oprášila se, ospalost byla taky fuč.

Nechci vedieť, čo si o tebe myslím ja. žmurkol som na ňu a zaškeril som sa. O to sa ty neboj. Moje prasiatko je v pohodlí domova.. vytiahol som malú peňaženku. Patrí bratovi. A ja nemôžem zato, že sa tak ľahko nechá okradnúť. Nato som jej ponúkol ako správny gentelman rameno a viedol som ju pomalým a opatrným krokom, kvôli zraneniam, do reštaurácie.

"Snad to nebude nic zlé!" Dodala jsem. "Hmm, tak to máš jeidné štěstí!" Podotkla jsem s úsměvem.
"Chudák!" Dodala jsem hned potom a šla jsem s ním, občas jsem ho podepřela, i přes jeho věčné protesty, že je v pořádku.
(Přesun.)

Drahý Kensei...
Vymyslel sis tolik výmluv, polopravd a speciálních opatření, až je mi z toho zle. Chtěla jsem to vyřešit v klidu, nedalo se.

To, že jsem nebyla mezi vámi dvěma nebyl tvůj ústupek, ale přirozený vývin situace. Je známo, že pokud jde k tobě nějaká osoba s úmyslem seznámit se a podat ti ruku, přiblíží se k tobě.

Chápu, že puberťáci se bojí ženských. Ale že by se každou pokoušeli zabít, i když má přátelské úmysly, je další kravina. Tím spíš, že se bojí jen dívek v jeho věku. Hokage je 21, ale není to zase tolik, aby se příliš výrazně odlišovala od děvčat ve věku 17, 18, 19 let xD

Pořád se tu oháníš tím, že nechceš nikomu ublížit. Uvědom si, že zatím jsi ale genin... tvá nebezpečnost se rovná nula celá nula pět. Chápu kdybys byl třeba jinchuuriki, ale tvrdit že jsi rychlejší, silnější, že se pohybuješ tiše jako anbu... to je trochu moc. Anbu procházejí speciálním výcvikem, kterého se ti nedostalo. Takže souboj genin vs genin je vyrovnaný.

Nešlo tu o souboj na život a na smrt, šlo o běžnou potyčku, která se v Narutovi objevila mnohokrát. Kdyby byl Naruto takový studený čumák, opustil svůj tým nejmíň stokrát.

To je vše co jsem chtěla říct, debatu končím, jakékoliv další příspěvky budou vymazány jako spam xD

Promáchla jsem svou ránu a otočila se na patě, abych nespadla na zem.
Zmetek! Příště mu ten čumák fakt rozbiju!
Ukazála jsem na něj prstem, i když už klidně mohl zmizet.
"Ty nejsi Baka, ty jsi usurotonkatchi!"
Zamračila jsem se a měla jsem sto chutí se na něj zase rozběhnout, načež informoval obě o tom, že opouští tým. Trošku mě to pobavilo. Zadívala jsem se omluvně na Hokage-sama
"Gomene... Ale... Je to takový... Wua!"
Vyštěkla jsem, protože mi fakt deptal nervy...
"Já, asi jsem to trošku přehnala..."

(Hokage-sama palec hore ^^)

Povzdechla jsem si a zatvářila se nadmíru tragicky. Co mají všichni za problém, být součástí týmu?
"Nedá se nic dělat, jeho volba. Pravděpodobně se vrátí na akademii." pokrčila jsem rameny.
"Jak se cítíš Keiko? Žádná jiná zranění nemáš?"

S vinou v očích jsem nohou začala rýpat do kamínku na zemi a proplétala jsem si prsty.
"Ne, ne. Mi nic není... Myslíte, že se ještě vrátí a zkusí se omluvit?"
Jestli je takový i další člen týmu, brzy tu žádný tým nebude.
"Já... No raději se mu budu vyhýbat, Usurotonkatchi jeden."
Fakt jsem to přehnala? To se tak styděl, nebo bál? A vůbec! On s tím kunaiem začal, takže si za to může sám, byla to jeho volba, dobře mu tak!

"Jak ho znám, tak už se v naší blízkosti neukáže. A ten druhý také nějakou dobu ne. Nevím co to všechny raflo, dělat problémy za každou cenu." přemýšlela jsem nahlas, bez ohledu na to, zda je to vhodné nebo není.

Trošku jsem zpozorněla, když Hokage-sama pronesla, že se oba dlouhou dobu neukážou.
Toho bych mohla využít! Mohla bych se věnovat uhýbání, no co?! Oni nepřijdou, jejich chyba. Já toho jen využiju, stejně by se Hokage-sama věnovala jen papírům a umřela by nudou. Takhle se bude moc věnovat tomu, co z jejího týmu ještě funguje.
Zvedla jsem hlavu a usmála se.
"V tom případě..."
Zapružila jsem v kolenou a odskočila několika skoky zase 10 metrů od Hokage-sama.
"Vás musím zaměstnávat 3× tolik. Prosím neberte mě jako otravu. Stanu se medikem, ať to stojí, co to stojí, ale budu k tomu potřebovat vaši pomoc i pomoc ostatních... Prosím, nešetřete mě, i kdybyste mě měla zabít!"
Pronesla jsem s jiskrami v očích a trošku jsem se přikrčila. Tentokrát to bude jiné!

"Skvělé. Jak tedy myslíš. Připravila jsem si kousek dál trénink přímo pro tebe jako stvořený." podivně jsem se usmála.
"Bude to trénink tvého postřehu a především rychlosti tvých pohybů. Postřeh není všechno, musíš mít rychlost se útoku vyhnout." dodala jsem a vydala se na cestu pryč.

Přesun.

Už jsem se připravovala a sledovala její ruce, ale docela mě překvapila svým oznámením.
Že by už s tím dopředu počítala? No co, přeci jen se to hodilo. Rychlost byla má slabina, dobře jsem to věděla a dokázal to i zásah míče, který mě trefil před chvílí. Pokud se musím zlepšit, musím eliminovat své slabiny. Rozešla jsem se za Hokage-sama
"Hai-sensei!"
Přesun.

Dorazil som akýsi podráždený na cvičisko kto vie z čoho mal som strašnú náladu .Vedel som ale tréning to spraví teda skôr mal som v pláne udierať do čohokoľvek čo bude poblíž .Zamieril som naozaj ďalej než sa normálne trénuje nechcel som aby teraz tu niekto bol .Ako som bol za jedným stromom začal som doňho čo najsilnejšie udierať možno to bolelo aj mňa ale nevadilo ma to začal som používať aj kopy .Proste som sa musel vyriadiť . Vedel som že celý večer to nevydržím po tom čo sa ale vyčerpám som mal v pláne možno normálny tréning ak na to budem mať .

Predsa len som sa vybral tu. Po mojich zraneniach neostalo skoro ani stopy, a ja som sa cítil fit. Prešiel som okolo Yukia s pozdravom a úsmevom na perách a posadil som sa pod strom, kde som ho pozoroval. Nevyzeral nadšene, čomu som sa vôbec nedivil. Aj mňa ešte stále zožierala misia, ktorá skončila ako skončila. Nie tak, ako som si predstavoval. Možno by som už mal začať trénovať.. pomyslel som si, ale ukázala sa moja premenlivá povaha a unudene som ďalej sledoval Yukia.

Dorazila jsem na cvičiště. Porozhlédla jsem se, všimla jsem si přítomných, shodou náhodou svých týmových partnerů a pozdravila je. Dnes jsem hodlala trénovat! Chtěla jsem si procvičit jednu techniku, když jsem si všimla Yukia bleskla mi hlavou jeho poslední slova.
Tse, ukážu ti, jak je ta technika nebezpečná!
Vytáhla jsem z brašničky na boku svitek a zamračeně ho prolétla očima, pak jsem se usmála, konečně jsem přišla na jeho princip.
Yosh, Shiori to zládneš! Hlavně teď zkoncentrovat chakru..
Nadechla jsem se a poskládala pečetě, pak jsem pronesla pečetě.
"Fuuton: Daitoppa!" Otevřela jsem nejdřív jedno oko, abych viděla, co má technika způsobila, nechtěla jsem, aby to nadzvedlo znovu jen pár lístků, ale to, co jsem viděla mi vyrazilo dech.
Zvedl se všude obrovský vítr, rovířil se dokola, sekal do okolních stromů, a pak stejně rychle jako přišel, tak i zmizel. Na tváři se mi usadil úsměv, vítězný, radostný!
"Yattaa!" Vypískla jsem a vyskočila radostí do vzduchu, konečně se mi to povedlo.

To čo sa však stalo mne, to bol skôr bonus k technike.. Ako odplata za večer. Ako si tak sekala stromčeky, s údivom som ju sledoval, a nedával som pozor na nič iné. A to som nemal robiť. Jeden z jej sekov zasiahol strom nado mnou a odsekol konár, ktorý mi spadol na hlavu.. Nato sa na mňa zosypala salva konárov, vetvičiek a nakoniec ma zasypalo lístie. Chvíľu sa neozývalo nič, keď sa zrazu ta hora pohla a ja som z nej vystrčil hlavu. Heléé! vykríkol som na ňu s úškrnom. Takú odplatu som nečakal!

Ako som ju videl že už to konečne zvládla tak troška som k nej prešiel pohľadom ."Tak nakoniec to bude štekliť o niečo viac no .... "Povedal som smerom k nej a potom som ju ešte pozdravil a došiel bližšie ."Tak čo docela dlho ti to ale trvalo nie ?"Rýpol som si troška do nej .

Oddechla jsem si, ale úsměv na tváři přetrvával, pak jsem se otočila na Naa a začala se mu nekontrolovatelně smát.
"Eeee, to mi uletělo!" Zakřenila jsem se.
"Nee, gome, ale to se fakt stalo omyleeem!" Snažila jsem se mu to vymluvit, fakt to nebyl záměr, ale jeho výraz byl víc než komický. Když jsem si otřela slzy smíchu z očí a podívala se na Yukia, po jeho slovech ale uraženě založila ruce na hrudi.
"Hmm, že já tě jednou rozesekám na kousíčky a předhodím žralokům, za to tvoje podpichování?!" Vyplázla jsem na něj jazyk a pak se usmála.
Prej lochtat! Tseee, to určitě!
"Trvalo, netrvalo, hlavně, že už to umím, to je úspěch, ne tomu se říká talent!" Zakřenila jsem se, myslela jsem to spíš z vtipu.

"Tak to keď si taká talentovaná už si pripravená na to že ma porazíš ?"Hovoril som tak troška ironicky a možno to v hlase bolo aj počuť .Ona nevedela o tom že ja dievča neudriem ale predsa len ani sa to dozvedieť ako nemala .Ale neviem prečo podpichoval som rád .A dokonca do nej sa podpichovať naozaj dalo .

To sa ti zdá smiešne? urazene zo mňa vyšlo a snažil som sa nejak vyhrabať spod lístia. No to určite.. frflal som si pri odhrabávaní, čo mi vôbec nešlo. Ehm.. A takto pomôcť? No po chvíli konáre aj tak povolili a ja som zhodil zo seba tú záťaž. Ehm.. Fuuton... Néééé! Ten je silný proti katonu! Nemám šancu! Nemusím dodávať, že Nao bol trdlo, preto si myslel to čo si myslel. Ale schyľuje sa tu k boji.. Ejha.. posadil som sa do tureckého sedu a zo záujmom som ich pozoroval.

Otočila jsem se na Yukia a probodla ho vyzívavým pohledem.
"Hai, levou zadní!" Zakřenila jsem se.
"Ale leda tak v kámen-nůžky-papír!" Podotkla jsem znovu.
"Nee, to by bylo mo lehké! A v tom cvičným boji, pokud si troufáš.." Nakousla jsem to znovu, ale pak se pousmála.
"Ale tentokrát mě na drátky nenachytáš!" Výhružně jsem vztyčila ukazováček.
Na Naa jsem se potom jen nevinně zaculila, výrazm typu "Já nic, já muzikant", fakt jsme neměla v plánu ho zasypat listím, ale neříkám, že bych nebyla škodolibá.

Ja som teda troška odstúpil "Aby si sa nedivila ... "Povedal som a vytiahol som dva kunaie obydva boli spojené drôtom ale vidieť nebol . Hoci som bol tak blízko ja som takto bojoval vážne časte skôr som si na tie drôtky zvykol preto som povedal tú vetu ."Len ale začni ... "Predsa len hodilo sa to hlavne na obranu .

Pousmála jsem se.
"Platí snad pravidlo, dáma má přednost?" Zakřenila jsem se, já od něj raději o několik kroků ustoupila.
Tentokrát.. s rozvahou!
Ačkoliv jsem pochybovala, že to u mě bude možné.
Vytáhla jsem z brašničky tři kunaie, připevnila na ně výbušné lístky a hodila je po něm.

Ruky z kunaimi som dal pred seba a predomnou sa vytvorila chakrová stena tak tvrdá aby dokázala vyblokovať tie kunaie teda vlastne chakra no tate .Bol tam dym ona videla že som sa nehýbal a u môjho tela ako keby sa ma to dotknulo to vybuchlo ako bol dym vyletelo z neho 3 kunaie jeden priamo smerom na ňu ale ten šiel tak aby ho vyblokovala ďalšie dva šly tak aby ich nevidela šli smerom na pravo od nej a na ľavo od nej tak meter akokeby som natrefil proste .Hmmm takže teraz útočí z diaľky ? Tak trocha som rozmýšľal ako ju dostať teraz .

Sledovala jsem ho a zamračila se.
Kso, nic?!
Když se z kouře na mě řítili ty kunaie, vyskočila jsem do vzduchu, čímž se kunaie střetly pode mnou. Poskládala jsem pečetě.
"Bunshin no Jutsu!" Vedle mě se zjevila má kopie, nemohl rozpoznat, která je pravá, dopadly jsem na zem, dál od kunaiú a vyčkávaly.

Kunaie letely ďalej ale v tom som trhol rukami a vrátili sa mi naspäť a doslova mi dva vletely do rukávou a jeden mi ostal v ruke tie tri som mal doslova pripevnené v mechanizmu na sebe .
Vytiahol som si pár shurikenou a na tie som začal namotávať zasa dôtky .Mohla vidieť že niečo robím zo shurikenami ale vyzeralo to že to skôr počítam. Do ruky som si potom nachystal bombu ktorá oslepuje..Ak to zle načasujem oslepím sám seba .... alebo ju zraním sakra to môže byť riskantné ... no ale radšej si počkám -

Když jsem viděla, že neútočí, rozhodla jsem se toho využít. S klonem jsem se rozeběhla přímo na něj, za běhu jsem měnila místa, aby nepoznal, kde právě je ta pravá, těsně před ním jsem poskládala pečetě a pomocí Shunshin no Jutsu jsem se dostala za jeho záda, pěstí mu mířící do obličeje, zatímco klon se dostal přímo před něj, snažíc se mu zablokovat obě ruce.

Ako som si všimol že bola predomou z tej pozície som sa mohol len brániť a vedel som že keby sa aj bránim možno by mi dokonca aj v tedy ešte zlomila ruku preto som odskočil rýchlo do boku v tom som si naštastie všimol že bola ešte aj za mnou čo som si zo začiatku nevšimol preto ale ako som uskakoval ešte teda ako som mieril do boku som hodil smerom k jej nohe dva kunaie z jedej a druhej strany bolo to po tej čo bola v zadu nebol som si istý ktorá je ktorá ale napadlo ma že mala takú logiku že klona pustí do predu aby mne zastrela myslienie a ona by bola v zadu a tým ma dostala istý som si ale nebol .Tie kunaie sa jej nemali teda ani dotknúť len ako som ich ja hodil potiahnutím do opačných stran vlastne ako som ich hodil jej malo obmotať nohy .Proste mal som celý plán taký ju zviazať .

Klon zůstal na místě před ním, jenže ke mě se řítily kunaie, netušila jsem, že jsou na nich drátky, vyskočila jsem do vzduchu, ale pozdě, přikvoali mě k zemi. "Kso!" Zamumlala jsem, měla jsem sto chutí zanadávat si a pěkně nahlas, no, ruce jsem ještě měla volné. Poskládala jsem pro jistotu pečetě a čekala na jeho další tah.

Ako bola zemi len som potiahol drôt aby som ho dotiahol hoci spravila pečate ak som ju už raz chytil ten drôt by ostať mal ale kto vie možno bola taká dobrá a dostala by sa z toho nemohol som ju teraz ďalej viazať proste mala obviazané nohy ja som len čakal kým sa bude skúšať stavať aby som ju dostal celú .Priblížiť sa k nej by bolo ale nebezpečné preto som aj nešiel ju zväzovať z blízka osobne .

Tím utahováním mě vyrušoval z rovnováhy.
A je to tady zase, budeme se tu natahovat!
Ušklíbla jsem se a pokusila se svázanými nohami zapřít. Něco mě napadlo, za ten drát, kterým mě držel, chytila jsem ho oběma rukama a začala ho stahovat k sobě, teda, aspoń jsem se o to pokoušela.

Keďže ležala zo začiatku ma k sebe o niečo pritiahla potom som ale celou silou a váhou potiahol a keďže ležala nemohla vynaložiť takú silu keby je hore .Nakoniec ako som doťahoval približoval som k nej ."Nehovoril tu niekto že sa už nedá nachytať ?"Rýpol som si a pritom som sa blížil bližšie . Bol som už u jej nôh ako som držal ten drôt čo držal nohy som držal len jednou rukou a tou druhou som si nachystal slučku do ktorej som chcel potom navliecť jej ruku.

Pokoušela jsem se postavit, no šlo to sakra těžce, takže jsem si zase kecla na zadek. Tse, tse, tse.. Zaškklebila jsem se, no pak si všimla, co se chystá udělat.
"Noo.. Nesnáším ty tvoje drátky!" Zamumlala jsem, jestli si myslel, že si to nechám navléct dobrovolně, to se teda pekelně mýlil.

Takže.. Shiori má Fuuton, plus obrovskú silu a Yukio má nejakú divnú bariéru a vie perfektne bojovať s drôtami. K tomu rád viaže Shiori..
Písal som si do malej knižky, pričom som si pomáhal jazykom. Je to jasné... Som v prdeli..Povzdychol som si, načo som si založil knižku do vrecka a postavil som sa. Chvíľu som naťahoval svoje stŕpnuté telo od toho vysedávania, a podišiel som k onému jazierku, kde sa mi po prvý krát podarila Housenka. Musím sa im aspoň z časti vyrovnať! poskladal som pečate a z úst som vypustil plameň. No ten nekončil a ja som v ňom ďalej pokračoval.. Až do dna! znelo mi v hlave a ja som sa tím riadil. Po chvíli ma však prešla chuť, a prestal som s tím. Otočil som sa smerom k ich boju, keď som si všimol že skončili a víťazom bol Yukio. Nahodil som face alá.. WTF a ďalej som ich sledoval. Vedel som že Yukio je mocný, ale keďže doteraz ho poriadne nevidel bojovať, myslel si že vládne Shiori. Dobre.. Teraz je to jasné, že som v najväčšej prdeli aká len môže byť. Pokrútil som hlavou a ďalej som ich pozoroval ako nestranný účastník. A to som ho chcel vyzvať.. Ale to by ma spráskal ako nič...

To že si sadla na zadol mi vlastne uľachčila robotu vedel som že sa priblížiť nemôžem a že jej jednu ruku len tak nechytnem ale zubami som si chytil ten drôt čo som mal v jedne ruke a úplne som ho zväčšil potom som mal v pláne jej ho hodiť cez hlavu bol dostatočne veľký nato aby to šlo a potom keď to tak malo byť som ho stiahol a tým jej stiahol aj ruky .Prehodil som si oba drôty do jednej ruky a hľadal ďalší predsa len ten drôt pevný bol ale aby jej udržal ruky dlho som neveril preto som cez ňu mal v pláne potom prehodiť ešte jeden . Pri tom v tej jeden ruke som zhromaždoval chakru aby sa mi nešmykla a v nohách som sa tiež snažil hromadiť chakru možno sme sa to ešte neučili ale ja som vedel že aj to už pomáha vlastne som to zistil dávno len tak náhodne ."Žeby si skončila ?"Pýtal som sa troška humorne zasa som proste videl svoju výhru hoci ja som čakal že ma nejako ešte prekvapí .

Proběhlo to všechno až moc rychle, slyšela jsem jen motání drátu a pak už jsem měla zablokované i ruce.
Ksoo! Zaslechla jsem jeho slova a zašklebila se.
"Leda ve snu!"
Než jsem začala propadat panice, všimla jsem si, že není drát ještě utažený tak pevně, jak by měl, dávalo mi to možnost... Jen nerada jsem využívala svou sílu, popravdě, stále jsem se toho bála, i když za ty roky, bych si na to mohla zvyknout.
Ušklíbla jsem se, teď mi to poskytovalo výhodu! Předtím, než mi ruce utáhl úplně, začala jsem se vzpírat, dala jsem do toho skoro všechnu svou sílu, ještě kousek, kousek.. koooousek! Stála jsem se ho snažila, alespoň povolit.
Yatta! Úlevně jsem se pousmála, vysmýkla jednu ruku, pak druhou, ta chvíle mi stačila na to, abych se na něj podívala, zjistila, že je až moc blízko, rozmáchla se a mířila mu pěstí na obličej, ve chvíli, kdy měl obě ruce zaměstnané.
Teď!

Naozaj som nečakal že sa z toho teraz dostane ! Preto som ale skôr instinktívne pustil drôtky ruky dal pred seba a skočil do zadu udrela ma vlastne do rúk ale poviem vám toto bol naozaj zatiaľ najsilnejší úder čo som dostal a to som letel aj vďaka seba dozadu no toto ma potlačilo poriadne . "Au ... ty máš vážne strašne silný úder ... "Povedal som jej ako poklonu .Ešte ale ako sa mala spamäťávať ja som si radšej už chytal ďalšiu várku zbraní .Vedel som že z tohoto sa vlastne dostane rýchlo . Toto bude ešte veľká sranda ...

Viděla jsem, že aspoň odletěl kus dozadu, což mě potěšilo, ruka mě zabrněla, ale ignorovala jsem to. Odskočila jsem o kus dál a udržovala si určitou vzdálenost, vydýchávala jsem se a promýšlela strategii.
"Bohužel, už jsem to taky zjistila.." Ušklíbla jsem se a poskládala pečetě, znovu.
"Bunshin no Jutsu.." Objevil se vedle mě klon, stejně jako předtím. promýšlela jsem strategii, nenápadně z brašničky vytáhla výbušný lístek, ale na kunai jsem ho nedávala.
Risk je zisk..
Ušklíbla jsem se a s klonem se rozeběhla na Yukia. Tentokrát jsme obě mířiliy zepředu, klon naznačil, že ho chce udeřit, zatímco já jsem se saltem dostala za něj, a rukou se dotkla země, na které se hned potom objevil výbušný lístek, mělo ho zmást to salto, pravděpodobně výbušný lístek pod jeho nohami neměl zpozorovat.
Klona jsem nechala před ním a já se přesunula o pár metrů dál.
Pousmála jsem se, poskládala pečeťě a uvolnila výbušný lístek, vzplál a následně se ozvala exploze, přímo pod Yukiovými nohami, jestli si toho všiml dřív, než nastal výbuch, to jsem netušila, protože okolí zahalil kouř, slyšela jsem jen tiché "puf", jak klon vlivem exploze zmizel.

Všetko som sledoval bol som v strehu preto som sa chcel vyhýbať ale v tom som zistil že bola za mnou nevedel som prečo uskočil som dozadu a smerom k nej v tom zrazu bum nastal výbuch a tam dym .Ja som z dymu vyletel hore do vzduchu výbuch ma z časti trafil veď som bol blízko trocha ma omráčil no v tom ako som dopadol dopadol som v štíte z chakry .Pískalo mi v ušiach .V tej kopuli z chakry v ktorej som bol som si kľakol a chcel sa spamätať .Vážne toto bol zákerný ťah .

Chtěla jsem na něj znovu zaútočit, teď, rychle, než se vzpamatuje, abych mu nedala šanci, ale nohy mi vypověděly službu. Radši jsem se chytila vedlejšího stromu a vydýchávala se, rozplácnout jsem se tady nechtěla.
Nebyla jsem zvyklá bojovat tak dlouho, a tohle mě vyčerpalo, byla jsem v duchu ráda, že zvládnu držet krok s někým, jako je Yukio, ale zároveň jsem věděla, že dlouho už nevydržím. Sledovala jsem, co udělá, připravila si pečetě na Kawarimi a čekala.

Ja som sa nebál aj keby po mne niečo udrela veď som mal okolo seba tú guľu .Kyuubi vo mne sa na to celé ale pozeral doslova som počul ako sa vnútri mňa niečo smialo ja som nechápal čo to bolo .Si slabý a kvôli čomu ? Bojíš sa ublížiť dievčaťu ... no tak sprav jej niečo zabi ju ! Muhahah než ťa zabije a nechcene Celého ma otriaslo vôbec som nevedel čo to bolo .Chvíľu som si o sebe myslel že som schyzofrenik . Jeho hlas už sa po tom ale viac už neobjavil . Radšej som nad tým dlho nerozmýšľal.
Guľa okolo mňa zmizla do ruky som chytil zasa dva kunaie . "Tak Shiori ! Poďme dokončiť tento náš tréning !"Povedal som plný energie a vyzeralo to ako keby som sa na ňu nerozvážne vrhol .Teda utekal som smerom k nej na blízko . Predsa len aj tak ja som dievča udrieť nechcel preto som v druhej ruke si pri behu chytil akúsi guľôčku .

Pozorovala jsem ho, za tu chvíli jsem se stačila vydýchat, ale po jeho zranění nebylo ani stopy, a znovu překypoval energií, za to já se sotva udržela na nohou.
Heh? A že já jsem akční,
Ušklíbla jsem se, pustila se stromu a nadechla se, sesbírala zbytky sil, a nehýbala se, rozeběhla jsem se mu na naproti, pečetě už dávno poskládané, zajímalo by mě, co chce udělat.
Tenhle boj nebere konce.

Za tú dobu ako som utekal som mal všetko nachystané vedel som že mi to možno nevýde ale vyskúšať som to chcel .Cvičil som si to už dávno ale toto bola skôr premiéra .Bolo dobré že proti mne šla aj ona . V tedy som po nej tú guličku hodil bola to vlastne oslepujúca bomba mierila jej priamo do tváre uhnúť z takej blízky bola blbosť ale mohla do nej udrieť nemohla vedieť že čo je to za guľôčku v tedy ja som ešte vyskočil nad ňu pod sebou som vytvoril Chakra no tate a hodil som normálne pod seba plynovú bombu teda smoke .To malo zabrániť aby to oslepilo mňa a mal som vlastne dopadnúť za ňu .Nevedel som či mám dobré načasovanie či nie .Ale malo by byť ona by nemala vidieť a ja som ju chcel zo zadu potom zviazať .To že spravila predtým ale pečate som nevedel ja som ale ešte mal zrušený aj ten štít preto sa nad nami fialová plynová bomba rozpúštala a bolo horšie vidno .