Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Když se kulička dotkla mé tváři, namísto mě tam stálo poleno.
Kawarimi? Úspěšné!
To jsem si myslela, do doby, než kulička explodovala, nebyla jsem od kawarimi daleko, chtěla jsem na Yukia zaútočit zblízka, abych využila překvapení, takže mě oslepující bomba napůl taky dostala. Prudce jsem zamrkala, a vlivem smoku se ještě rozkašlala.
Tse, to bylo podlé, takže jsem skoro neviděla a skoro se ani nenadechla, no to byla paráda, mé vyhlídky byly teda skvělé.

Zmizla a vlastne to bolo kawarimi lenže zrazu som videl že bola na mojom mieste vlastne asi chcela na mňa zaútočiť no ja som tam už nebol zdalo sa mi že bola teraz vlastne mimo preto som si prehodil drôtoky čo som mal v rukách prehocil som to cez ňu dôt som pretočil na 2x cez seba aby ju to až tak moc nerezalo proste teraz bola v lase cez ruky a pritom som ju ešte ja rukami chytil . Bol som natlačený u nej ale mal som na to dôvod .Potreboval som aby to neroztrhla a ja aby som prirpavil niečo ako jej zviazať nohy . "Použila si náhradu a aj tak ťa to oslepilo ?"Rýpol som si do nej a kolenami som jej potlačil nohy aby ma nemohla kopnúť ehm niekam .

Noo, tak už jsem byla aprádně svázané, nohama jsem ještě kopala, v marné snaze se osvobodit. A ještě, že mi je chytil, nemůžu popřít, že kopnout ho do slabin jsem v plánu neměla.
Jako ryba na suchu. Ano, přesně tak jsem se teď cítila.
ušklíbla jsem se.
"Tse, používáš nekalé gífl, jo fígli!" Dodala jsem, ani jsem si pořádně nevzpomněla na to slovo, zamžourala jsem na něj a protřela si oči, nezabíralo to. Á, jednou mu něco udělám! V duchu jsem zuřila a pak se rozkašlala.
"Pfff, příště si dáme radši kámen-nůžky-papír, soutěž v jezení nebo, kdo přejde Konohu po rukou 50x rychleji, ale drátky už nikdy více!" Zamumlala jsem a dala ruku na stranu. Jako obvykle, jsem prohru snášela jen těžce.

Ako som ju počúval a držal som ju som sa trocha usmial no ona to vidieť nemohla . Vážne som z tých jej rečí niekedy nemohol .Uvoľnil som ju potom a drôt dal preč ustúpil som a výraz som mal potom zasa normálny ."Tak ... ale musím ti povedať že ti to šlo už lepšie . Dokonca ti musím povedať že tamten lístok bol zákerný ak by si ho nalepila na mňa tak by bolo po mne ." Pochválil som ju hoci ja som ani raz nešiel tak na plno vždy som šiel z úmyslom ju len zviazať a nechcel som ju nikdy udrieť alebo nejako zraniť ." A dokonca ak si všimneš ani si nepoužívala tú novú techniku hoci asi ti došlo že by ti bola nanič ... že ?" Už asi vedela o tom chakrovom štíte ktorý som vždy mal ako záložný plán pri boji ." No ale ja by som ešte jeden boj zvládol som plný energie !" Povedal som a radšej som sa skľudnil naozaj som bol dnes akýsi čiperný a to poriadne .

Plný energie? započul som kus jich rozhovoru, nechtiac. Ešte jeden? Odkiaľ ju berie? nechápavo som hľadel na neho, všímajúc si že neklame. Ešte jeden! zopakoval som v duchu s úškrnom. Chcel som z ním bojovať už dlhú dobu, no po tomto battli sa to ešte viac zvýšilo. Nevydržal som, a hodil som pred neho kunai, ktorý sa zaryl do zeme, pričom som mu hľadel do očí, z čoho mohol vyčítať len jedno.. Že ho vyzývam.

Pomalu jsem přišla až na cvičiště, sice jsem dneska už s chakrou pracovala, ale co. Musela jsem pokračovat dále a to v tréninku, který mi uložila Hokage-sama. Měla jsem trénovat tu sílu... Takže jsem se logicky vydala tady. Myslela jsem si, že tu nikdo nebude, ale bohužel jsem se spletla. Byli tu asi 3 lidé, víc jsem si jich nevšimla a vypadali hodně suverénně. Takže jsem kolem nich prošla, trošku oklikou, abych je při něčem nevyrušila. Neubránil jsem se ale pohledu na ně. Vypadali, že jsou tým... Ne jako ta naše "parta".
Ušla jsem od nich asi 30 metrů a našla si pěkný stromeček. Stromeček, který složím k zemi.
Měla jsem to trénovat už včera, ale to už jsem fakt nemohla. Proto jsem si to nechala na dnešek a uvidíme, jak mi to půjde.
Pokaždé, když jsem si vzpomněla na to porážení stromů, byla jsem Yuro-san vděčná az ty jeho rukavice, jsou k nezaplacení. Ale dost už bylo tlachání.
Postavila jsem se před strom a vytvořila pečeť tygra... Nevím proč, ale mám ji ze všech pečetí nejraději a snad poslouží účelu. Zavřela jsem oči a soustředila jsem se na koncentraci chakry do rukou. V tomhle už jsem byla celkem dobrá, jelikož jsem to využívala i při trénování s rybami. Bylo to to samé, jako chůze po vodě, jen s rukama. Problém byl však v tom, vypustit tu chakru najednou. Pár minut jsem stála na místě a soustředila chakru, teprve poté jsem se rozhodla to vyzkoušet. Rozkročila jsem se a vpálila kmenu pecku, jak největší jsem uměla. Samozřejmě jsem při tom nezapomínala udržovat dávku chakry v rukou. Pokusila jsem se jí vypustit v okamžik, kdy se má ruka střetla s kůrou, ale mé reflexy byly asi opožděné, jelikož se ozvala jen tlumená rána a stromu se nic nestalo... K vzteku!

Kdžy mě rozvázal jen jsem si promnula zápěstí a pak se zakabonila.
"Nechtěla jsem si přece zrakvit svého týmového partnera.." Vyplázla jsem na něj jazyk a zakřenila se, pak se jakž takž vysoukala na nohy, vděčná za to, že mě znova neulochtal k srmti, asi bych to nerozdýchala. Ale po jeho další větě jsem mu bohužel dala za pravdu.
"Odrazil by jsi to jako nic.." Pokývala jsem hlavou a pak jí rovnou i zavrtěla.
"Kdy přijde den, že se ty budeš nudit?" Podotkla jsem a pak už se odloudala ke stromu poblíž, ale cestou jsem si ještě všimla Naa a jeho výzvy.
"Někdo je tu žádaný.." Rýpla jsem si ještě směrem k Yukiovi, nevýhoda aktivity, pak jsem se otočila na Naa.
"Dávej si na něj pozor, je děsně zákeřný, ale určitě budeš mít větší úspěch než já, do toho Nao!" Pousmála jsem se, chtěla jsem tak nějak podpořit oba, ale oba jiným způsobem, Yukia rýpáním, Naa povzbuzením, typická já.
Pak už jsem se dokodrcala k nejbližšímu stromu, sedla si pod něj a zády se opřela o kmen, vydýchávala jsem se, ten souboj mi dal zabrat, potřebovala jsem jen chviličku, chviličku oddech a pak budu muset znovu začít makat a to pořádně!
2:0, že se nestydím!
Chvíli jsem pozorovala oblohu než přetočila svůj pohled na ty dva, schylovalo se tu k velké bitvě, jen jsem dofala, že se ti dva nezrakví moc, jsou schopní se dostat do nemocnice a kdo je tam odtáhne, samozřejmě, že já, tvrdholaví mezci.
Protočila jsem nad tím očima, pousmála se, pohodlněji se usadila a rozhodla se je pozorovat.
Jak v Kině, ještě popcorn by to chtělo. Zakřenila jsem se, bylo evidentně vidět, jakým směrem se mé myšlenky ubírají.

Sundala jsem pěst ze stromu a zadívala se na svoje rukavice, zdály se být nepoškozené, což byla povzbudivá zpráva. Snad vydrží i dalších miliardu nárazů, které budou třeba, abych se tohle naučila... Chjo, všechno to bylo o chakře, ale když se to naučím, tak budu za vodou.
Pěkně jsem odstoupila a zase si udělal pečeť tygra. Musela jsem začít od píky a pořád to opakovat, doku nepřijdu na to, jak to správně načasovat, abych ten strom sejmula jednou ranou...
Přivřela jsem oči a soustředila se na koncentraci chakry do pěsti. Když to načasuju dobře, tak vše půjde hladce, ale musela jsem prvně nějakou chakru v dlani mít nastřádanou, a jelikož jsem byla teprve gennin, tak mi to nějakou chvíli zabralo. To byla ta největší otrava na tomhle tréninku. Ale já na to přijdu, ať to stojí, co to stojí!!!
Když mi tak došlo, že už bych mohla mít v ruce dost chakry, rozběhla jsem se proti stromu a zase třískla pěstí do stromu. Druhou ruku už jsem si připravila předem, a jakmile se moje pěst dotkla kůry, zajekla jsem:
"Kai!"
Najednou to v kůře křuplo a objevila se prasklinka kousek nad mou pěstí. Nebyla velká, jen pár centimetrů, ale stačilo to. Podle toho jsem usoudila, že chakru uvolňuji moc pozdě, protože poškození má být v místě styku mé pěsti a kůry, ale tohle bylo až moc nahoře. Ale bylo to dobré znamení, trefila jsem interval, který mi zaručí, že způsobím škodu, teď se to muselo jen dopilovat.
Odskočila jsem zase zpátky a soustředila chakru opět do své levé ruky. Kdo by to nevěděl, byla jsem levák, takže proto. Zkusila jsem se soustředit o něco déle, protože jsem chtěla zjistit, jestli velikost způsobené škody je přímo úměrné množství chakry, kterou do rány dám. Logicky by to tak mělo být, ale řert mohl vědět, jak to funguje.
Opět jsem se rozběhla proti stromu a dala mu opět šlupku a zapípla jsem uvolnění.
Tentokrát to bylo lepší, prasklinka se o pár centimetrů protáhla a byla blíž místu dotyku. Už jsem tomu začala přicházet na kloub...
Ne že bych to neměla ráda, ale podle teorie to znělo nudně, teprve teď mě to začalo pořádně bavit. Opět jsem odhopkala dozadu a začala soustředit chakru do ruky...

Prezrel som si ho pohľadom a chápal som čo chce . "Tak zas ja niesom až taký dobrý aby som vás porazil všektých . "Povedal som smerom k obom . Potom som škubol rukami pred seba a vystrelili mi z nich dva kuanie ktoré som mal na dôtkoch .Vedel som že teraz si zabojujem naozaj poriadne lebo jeho som zraniť problém nemal .Ale vedel som že z uchihom sa naozaj poriadne pohrám .Tak trocha som sa ja tešil z Shiori to bol tiež naozaj pekný boj ale teraz som vedel že to bude odosť tvrdšie ."Tak sa ukaž zační ! "Povedal som a bol som pripravený na boj .

Dvě prasklinky na seznamu a to jsem se teprve rozjížděla, byla jsem připravena ten strom položit za každou cenu. Největší nevýhodou bylo to, že jsem nemohla vidět chakru kolem své ruky, kdyby to tak šlo, jako u lékařské chakry, bylo by po problému, ale bohužel to tak nebylo, bylo to trochu jako bloudit ve tmě, ale co se dalo dělat.
Vždy jsem měla zaťatou levou pěst a pravou rukou jsem udržovala pečeť, hodně mi to pomáhalo v koncentraci chakry, možná to v budoucnu zvládnu i bez pečetě, ale to jsem zbytečně předbíhala dobu. Chakra už byla pěkně na svém místě a já jsem se rozběhla proti stromu, snažila jsem se vnímat každou sekundu a tentokrát to načasovat na milisetinu přesně. Pokud to klapne, bude to super.
"CHA!"
Práskla jsem do stromu a uvolnila chakru snad v jeden okamžik. Cítila jsem, že i přes vystužené rukavice mé kosti kladly odpor pevnému tělesu a najednou něco křuplo. Zděsila jsem se, že mi praskly kosti na ruce a jsem na odpis. Ale ucítila jsem, že ruka sebou cukla a já necítila žádnou bolest. Oči mi sjely okamžitě na strom a nemohla jsem uvěřit svým očím. Jakmile pěst sjela z kůry, na místě dotyku se objevila světla skvrna v průměru asi 10 centimetrů dlouhá, kůra rozpraskala pod náporem mého útoku a odpadla pryč, navíc tam byl i maličký náznak prasklinky v lýku.
Zlomyslně jsem se usmála a opět poodešla kousek dál, abych začala znova. Zkontrolovala jsem si rukavici, jestli se nějak neponičila a poté se otočila na podpatku.
"Ty dneska půjdeš dolů!"
Ukázala jsem prstem na strom, ostatním jsem musela připadat jako psychopat...

Kuaie sa mi vrátili do rúk keď som nimi trhol späť . "Ejha niekto mi tu dáva prednosť no tak dobre ... " Nerád som útočil prvý ja som sa rád bránil lepšie sa pri tom rozmýšľalo .Preto som chcel zaútočiť teda len klamne .Kunaie mi zašli do rukávou a ja som siahol po kapsičke a vytahol som shurikeny .Bolo ich tak 10 na každý som pripevnil jeden drôtik a teraz čo nastalo som vlastne skúšal aj ja toto som ešte nespravil na každý z prstou som si pripevnil jeden shuriken . Dúfam že sa sám neprizabijem ... Pomyslel som si a hodil som asi 4 priamo naňho dva na stranu na pravú aj na ľavú a ďalšie dva smerom hore vytvoril som niečo ako sieť. preto nech ide do akej koľvek strany tak by niečo mohlo trafiť pravda mohol ich len tak odraziť kunai pre nomrálneho genina to je ťažké no on mal sharingan . Teda mal by mať ja som to vlastne ale nevedel.

Ja som si ako som tu tak stál všimol aj to dievča len som dúfal že sa nepresunieme tak aby sme ju nejako neohrozili vlastne som ju ale nikdy nevidel ale čím že to bolo ? Myslel som si že poznám skoro všetkých .

Sledovala jsem souboj Yukia a Naa, ale nechtěla jsem je rušit, můj pohled upoutalo něco jiného a to byla ta dívka, zaujal mě její trénink, a to dost!
Byla jsem už dost odpočatá, tak jsem se k ní vydala, ačkoliv jsem její trénink nechtěla rušit. Stoupla jsem si vedle ní, vyklonila se a pozorovala ji.
"Eh, ahoj, nechci tě rušit, jen napadlo mě, ještě tě neznám, že bych se mohla představit, jsem Shiori Kimiju!" Usmála jsem se a natáhla k ní dlaň, prohlédla jsem si strom, uviděla v kůře ty značné prasklinky. Oči se mi rozšířili překvapením.
Že by.. Že by existoval taky někdo.. Někdo jako já.. Kdo oplývá tou nepochopenou silou?!
Napadlo mě v duchu, většinou jsem se za to jako malá styděla, připadala jsem si nenormální, tak odlišná, postupem času jsem to přijala a začala si té cenné výhody vážit než ji odsuzovat, ale teď, když jsem ji sledovala, mohla by snad být podobná?
Blesklo mi hlavou, úsměv na tváři se mi ještě rozšířil.
"Umm, pokud nevadí, můžu se zeptat, co trénuješ?" Zaujalo mě to, možná jsem chtěla mít jistotu, nebo ve mě jen bublala zvědavost a potlačované nadšení.

Takže predsa len drôty! Pomyslel som si, pri jeho trhnutí naspäť. Tak.. Niekto musí.. Uškrnul som sa na neho a pohotovo skladal pečate, popri ktorých som sledoval jeho počínanie so shurikenmi. Sto pro sú aj tam. Nemusel som ani nič aktivovať, aby som vedel s čím sa babre, aj keď to bolo rýchle, to sa musí uznať. No tu už na mňa leteli Shurikeny zo všetkých strán. Takže, ide sa nato! zavelil som a zložil poslednú pečať. Pečať tigra. Katon... Zhlboka som sa nadýchol a začal som nerovnomerne prúdiť čakru k ústam. Housenka no jutsu! Z úst my vyletelo obrovské množstvo striel, smerujúc na všetky strany, hlavne ku shurikenom. V tú chvíľu som aktivoval Sharingan a vtedy som si všimol, čo to urobil. Obrovské sieť, ktorá sa na mňa valila. Yukio... Naše techniky sa stretli a polovica shurikenov bola odrazená, takže sieť sa stala nestabilná, a mňa trafili 2 Shurikeny, našťastie to neboli hlboké ale len slabé rezné rany. Je nebezpečný aj na diaľku, musím ho prekvapiť...

Shurikeny som pritiahol k sebe a vrátili sa mi do ruky ale 1 ! Sa mi zabodol do ruky na čele sa mi objavila kvapka .Ja som hovoril že sa takto dostanem aj sám .... Mal som ich na prstroch preto som sa s nimi mohol tak hrať . Teraz som sa k nemu rozbehol preč oheň šiel odomňa dostatočne vďaka shurikenom ktoré som mal teraz v dlaniach predsa len biť sa takto nedalo ale zasa som mal niečo v pláne možno som vedel že ma prsty takto bolieť budú ale za skúšku to stálo .

Ou jéé! Znova som sa pustil do pečatí.. Bolo to obyčajné Kawarimi, ale nechcel som to urobiť práve takto. Po poskladaní som vytvoril ešte jednu pečať, znova pečať tigra. Chcel som ho zmiasť, len o to mi išlo. Katon! Znova som sa zhlboka nadýchol a čakal čo urobí. Neprestajne som ho však sledoval Sharinganom, možno som mal len jedno tomoe, ale aj to stačilo.

Cukla jsem sebou, když se objevila dívka. Nečekal jsem, že by za mnou někdo přišel. Okamžitě jsem uvolnila pěst a otočila se na holčinu.
"Eto... Ahoj. Já.. Já jsem Keiko Kiseki."
Podívala jsem se na dívčinu, že by něco chtěla? Nic jsem neudělala a cvičiště je dost velké pro všechny... Poté mi podala ruku, takže se opravdu chtěla jen seznámit. Okamžitě jsem k ní natáhla tu svou a potřásly jsme si rukou.
Všimla jsem si jejího pohledu na strom a celkově její reakce, asi se jí to, co jsem tady dělala, líbilo. Usmála jsem se a přikývla jsem.
"Já se tady učím ovládat sílu pomocí chakry. Jinak řečeno svou chakrou dokážu vytvořit silné údery."
Vysvětlila jsem a ukázala jsem na rozpraskanou kůru stromu.

"Těší mě" Podotkla jsem a pousmála se, ruku jsem jí stiskla a pak pustila. Načež jsem ji dál poslouchala.
"Whá, sugoi! To musí být potom dost silné.." Dodala jsem vědoucně a pousmála se, sice jsem byla trochu skleslejší, protože to vytvářela chakrou, a ne tak, jak jsem si myslela, ale nevadilo to, zaujalo mě to.
"Tak, gome, že jsem tě vyrušila při tréninku, pokud chceš klidně pokračuj, umm jen, prostě jsem většinou ukecaná, tak no, mí týmový partneři jaksi spolu bojují a já nemám, co na práci, kromě tréninku, ale tak, no prostě jsem chtěla s někým hodit řeč.." Objasnila jsem jí důvody svého příchodu a nevinně se podrbala ve vlasech.

Překvapilo mě, jak milá byla, řekla jsem si proč ne.
"Jen mi dej pár minut, dám si ještě poslední ránu a poté se ti budu plně věnovat."
Odstoupila jsem kousek od ní a chvíli jsem koncentrovala chakru do rukou, sice to nebylo rychlejší, ale věděla jsem, jak na to. Hned na to jsem se rozběhla proti stromu a třískla jsem do něj vší silou. Opět se ozvalo hlasité křupnutí, odletělo trochu kůry a už se objevila velká prohlubeň v lýku spolu s prasklinami, které vedly i pod kůru. Zaradovala jsem se a zamířila jsem k Shiori.
"Tak, už jsem celá tvoje. Už jsem na vás koukala, vypadáte nebezpečně... Mě se můj týmový kolega pokusil zabít, ale kdo by to počítal, teď bych mu asi vymlátila duši z těla."
Ppzastavila jsem se nad tím, jak brutálně jsem mohla vyznít.
"Hehe... No já to nemyslím, doslova. Jen obrazně... myslím."
Zakoktala jsem se.

Jen jsem přikývla a poslouchala ji, pak jsem uviděla další prohlubeň. Raději jsem se nezmiňovala o své brutální síle, ačkoliv se tomu tohle dost podobala, kromě využívání té chakry, nebo jsem ji snad automaticky využívala? Nikdy jsem nepřišla na to, čím to je, ale vlastně, nikdy jsem po tom ani moc nepátrala.
Při jejích slovech jsem se musela zasmát.
"Nebezpečně? Ano, to by mohlo být to pravé slovo, jsme všichni v něčem tak odlišný, Nao, někdy dost šílený, ale odvážný Uchiha s velkými sny, pak Yukio, klidnější povahy, ale je děsně zákeřnej a rýpavej! Fakt, věčně mě štve, ale dá se to přežít" Dodala jsem a prstem ukazovala z jednoho na druhého, což šlo ztuha, když se tak hbitě pohybovali.
"Umm, a naše senseika je skvělá, dokáže nás vždycky spražit, a dala by za nás život, obdivuji jí, řadí se mezi mé další vzory, ale tím nejhlavějším je Godaime Hokage, jedna ze tří legendárních Sanninů, obdivuji její sílu, co ty? Máš vzor?" Zeptala jsem se jí, zase jsem se rozkecala, pak jsem se vrátila k předchozímu tématu.
"Umm, taky máš tým? Whá, a tak.. Třeba se to spraví, nikdy si každej nemůže sednout, jak říkám, i my jsme různorodí, dej mu šanci, omluvil se aspoň?" Zeptala jsem se a pak ještě dodala.
"Umm a koho máte za senseie?" Byla jsem prostě jen zvědavá, jako obvykle.
"Gomeneeee, někdy moc kecám! Někdy až příliš, řekla bych.." Dodala jsem a znovu se nevinně podrbala ve vlasech, její brutality jsem si skoro nevšimla, v podstatě já jsem měla k tomu sklony také a ne malé, moje povaha byla jako počasí, z cholerika flegmatik a podobně, nic neobvyklého.
"V pohodě, prozradím ti tajemství, taky mám chuť občas ty dva poslat na okružní let Konohou, a hoodně dlouhý" Zazubila jsem se, přišla mi naprosto v pohodě, i když já bych mluvila i s plyšákem, kdyby byla krize, ale ne, s ní se mi povídalo dobře.

Zachichotala jsem se, když spustila o tom jejich týmu.
"Máš pravdu, ale u nás je to úplně jinak. Usurotonkatchi, tak se jmenuje ten kluk, já vím divné jméno, asi proto na mě hodil ten kunai, měl strach, že bych se mu smála. No raději opustil tým, než aby se mi omluvil, je fakt divnej a vypadá jak kukla motýla, divím se, že mu jdou vidět vůbec oči..."
Protočila jsem ty svoje a zadívala se na strom, úplně jsem tam viděla jeho obličej.
"A druhého jsem pořádně ani nepoznala, vím, že je to Uchiha, ale tím moje znalosti končí..."
Poslechla jsem si, co si myslí o Hokage-sama a neubránila jsem se úšklebku.
"No vzor jako takový nemám, ale chci být medik a už jsem začala s tréninkem, navedla mě k tomu částečně i naše senseika, Hokage-sama. Našla mě, když po mně Usurotonkatchi házel kunai a tak nějak z toho vzešlo to, že patřím do jejího týmu a já se rozhodla jít touhle cestou, takže asi tak. Zrovna včera jsme trénovaly můj postřeh a uhýbání, dala mi zabrat, ale zvládla jsem to. A co se týče našeho týmu... Ani pořádně nevím, jestli nějaký je."
Vyhodila jsem dlaně do vzduchu a udělala ze sebe utrápenou chudinku, pravdou však bylo, že jsem se bez těch dvou cítila bezpečněji.

"Ahaa, toho jsem myslím, že už potkala, připadal mi v pohodě, dokud, dokud na Naa nezaútočil, viděla jsem ho už tady na cvičišti, zná Neiro-sensei, noo kdo ví, co ještě bude, třeba se všechno zlepší.." Ano, momentálně jsem byla optimista a velký!
"Wháá medik?! Tak to máme stejný cíl! Když jsem byla malá a vstoupila poprvé do Akademie, nevěděla jsem tehdy o životě Shinobi nic, měla jsem jen bláhový cíl, chránit a pomáhat všem lidem. Líbilo se mi léčení, obdivovala jsem Mediky, ale zatím jsem ničím neprošla, takže i tebe obdivuji, pokud jsi to zvládla, myslela jsem si, že to je hodně těžké a je?" Zeptala jsem se a pousmála se.
"Ale je, nikdy to není lehké, i když nevím, ale vždycky jsou tu druhé šance, Shinobi neodpouští, ale přátelé ano.." Zakřenila jsem se, a pak jen zavrtěla hlavou, odkud se ty moje moudra berou, to by mě zajímalo taky! A dost!

Zajiskřilo mi v očích, když jsem uviděla její radost z mé přítomnosti. Konečně někdo normální!
"No já jsem chtěla být medik, protože strašně pomohli mému dědečkovi, takže jsem chtěla pomáhat jako oni a Hokage-sama mě v tom jen podpořila, medik se vždycky hodí a já se prostě učím nějak stranou. Mám už to i domluvené v nemocnici, dneska jsem oživila prvního pacienta, i když to byla jen ryba, ale už do pár minut umím vytvořit lékařskou chakru a udržet ji, ale je to celkem dřina, chce to fakt soustředění... No a tady se učím ovládání síly, jelikož je to jedna ze zbraní medika."
Ukázala na rukavice, které dostala od Yuro-san i na své kimono.
"Tohle jsem dostala od svého senseie v nemocnici, asi nějaký uvítací dárek."
Zasmála jsem se, byla jsem tak ráda, že je tady někdo podobný mě samotné.

"Ahaa, wha, to by mě taky zajímalo, muselo to tam být, ale skvělé! Taky bych to někdy chtěla umět, jen musím kontrolovat svou sílu, s tou koncentrací chakry, musím se to nějak naučit, nechci svou silou rozdrtit pacientovi žebra" Zakabonila jsem se, fakt se to musím naučit kontrolovat, i když nevím jak,když v tom chakra není.
Pak jsem si jí prohlédla a nadšeně se pousmála.
"Obojí vypadá skvěle! Ty rukavice se určitě hodí!" Pokývala jsem uznale hlavou.

"Ale kdeže. Je to všechno fůra práce a já teprve začala, ani jsem se ještě nic pořádně nenaučila, ale doufám, že se to časem zlepší."
Chtěla jsem ji říct i o senbonech, ale přeci jen jsem si chtěla nechat něco pro sebe.
"Doufám, že se to naučím a budu dobrý medik jak v boji, tak i v ordinaci, nebo jak to nazvat. Hehe... No a co ty? Když se tedy neučíš být medikem, copak trénuješ?"
Optala jsem se zvědavě nyní já. Kdo ví, jak na tom byly jiné týmy.

"Určitě" Pokývala jsem znovu hlavou a pousmála se.
"Hai, umm, trénovat na Medika bych chtěla, ale Neiro-sensei jsem dlouho neviděla, a netušila jsem proto co a jak.." Dodala jsem a pousmála se.
"Jinak mám Fuutonovou podstatu, ale díky své velké síle, dokážu se přizpůsobit i boji na blízko, mám v tom takovou malou výhodu.." Dodala jsem a pousmála se.

"Fuuton?"
Optala jsem se nejistě, jelikož jsem si nebyla jistá tím, co tím myslí.
"Promiň, já v tomhle nejsem ještě moc zběhlá. To je nějaké bojové umění nebo tak? Promiň, moc se zaobírám jen tím, co zajímá mě."
Začervenala jsem se a poškrábala jsem se na temeni.
"Tu sílu je určitě dobré mít. Nikdy nevíš, kdy si nějaký floutek něco nedovolí."

"Hai, Fuuton, větrná podstata, každý má nějakou, i když možná an ienmusí, no to už je i na mě moc dložité, jednoduše, existuje jich pět hlavních, Doton, Fuuton, Katon, Suiton a Raiton, s nimi potom můžeš vytvářen jutsu, umím jen pár technik s větrným elementem, tedy, pokud ses ptala na tohle.." Pousmála jsem se a jen přikývla, nevadilo mi to, dělala jsem to samé.
"Pravda, to je výhodou, ale musí se to krotit.." Na chvíli jsem se zamračila, ale pak to zase vynahradil milý úsměv, pro mě tak typický.

Pozvedla jsem obočí, když začala mluvit o elementech, já ještě o ničem takovém neslyšela a v akademii jsem to nějak nepostřehla, kdo ví, jestli se to tam učí.
"Pane jo, to musí být fakt super... Máš mojí poklonu. Ještě jsem asi ani neviděla nějakou elementární techniku, mohlo by to být zajímavé, ale to není cesta pro mě."
Zasmála jsem se a pozvedla jsem zaťatou pěst.
"Já radši budu zákeřnější."
Zasála jsem se s ďábelským úšklebkem.

O těch elementech jsem se dozvěděla i sama, taky jsme netušila, jestli se to učí, častokrát jsem si dost četla a no, vlasně už ani nevím. Pokrčila jsem rameny.
"Hrozně jsem se chtěla učit nějaké techniky, tak proto to umím, nevím, jestli i Medik může umět nějaké techniky, ale určitě.." Dodala jsem znovu.
"Jistě, oživit, neoživit, nechat zemřít krátkou enbo pomalu smrtí?" Rukama jsem naznačila váhu rozhodování, ale to byl jen žert, myslela jsem to na nepřítele, přítele bychom oživili bez rozdílu.

"Nikdo mi nic nezakázal."
Porátahla jsem udiveně obličej a zakmitala jsem ramínky, to co udělala Shiori za chvíli mě celkem rozhodilo.
"Zabít... Já ještě jsem nad tím nikdy neuvažovala... Nevím, jestli bych dokázala zabít. Chci být medikem, abych lidem pomáhala, ale zabít? Teď jsi mě dostala..."
Trochu jsem zpanikařila, byla tohle opravdu správná cesta pro někoho, kdo chtěl pomáhat? Proč mě nikdy nenapadlo, že tohle bude také součástí cesty ninji?

Stihla jsem vidět její obličej a nejradši bych se plácla do čela.
"Gome, neber mě vážně, taky už jsem nad tím někdy uvažovala, spíš než brát život, je lepší ho zahraňovat a dávat, gome, nechtěla jsem tě rozhodit, někdy doopravdy mluvím až příliš.." Dodala jsem a pokárala se v duchu, prostě jsem plácala páté přes deváté a nadávala si do idiotů, tímhle směrem jsem nechtěla, aby se náš rozhovor ubíral.

Ako mal vytvoriť katon ruky som strčil pred seba a okolo mňa sa vytvorila guľa pritom som lepšie stisol shurikeny akosi sa ale nič nedialo preto som ich nakoniec z blízky hodil po jeho nohách vlastne všetkých 5 používal som ich teraz ako JoJo. Ako som to hodil v tedy sa ten štít zmizol preto som to hodiť dokázal .

Bol dosť blízko, a ja som nestihol nijak reagovať. Všetkých jeho 5 Shurikenov sa zabodlo do mňa. No zrazu sa ozvala rana, a namiesto mňa tam bola klada dreva. Ja som sa ocitol za ním a pohotovo som spustil pečate. Katon! Goukakyou no jutsu! Moja ohnivá guľa však neletela na neho priamo, nechcel som mu veľmi ublížiť. Dopadala väčšou časťou pred neho, aby mu zabránila pochodovať ku mne, a až tá menšia časť ho mohla zasiahnuť. Vedel som, že už veľa ohnivých techník nepoužijem, takže sa budem musieť spoľahnúť na Sharingan, ktorý sa hodil skôr na blízke boje. Pritom som vedel, aký je Yukio na blízko nebezpečný.

Ja som vystrel ruky pred seba tesne než ten oheň doletel . V tedy som aj potiahol rukami a vytvoril som pred sebou chakrový štít shurikeny boli blízko štítu dokonca som musel uznať že mi v ňom bolo horúco no ako som v ňom bol on ma cez oheň vidieť nemohol ale jeho pozíciu som približne videl preto som naňho namieril prstom ako zo zbraňou a v ten okamih som po ňom vystrelil moju chakrovú strelu . Bola o niečo slabšia proste nie tak aby ho to dolámale ale zranilo ak by ho to trafilo určite by ho to potlačilo aj dozadu . Keby ale nezreval názov svojej techniky predsa len niekedy aj to pomáha . V tom som ale pocítil únavu nie telesnú ale moja chakra tak trocha mizla predsa len minulý boj tam som sa hral z chakrou okolo tela a z chakra no tate dokonca aj výstrel ja som mal len štastie že keby som jej nemal tak veľa asi by som takú energiu nemal . Ale vedel som že aj tak tento boj zvládnem ! teda aspoň som chcel.

Keď som videl, že nikam neutiekol.. Zhrozil som sa, a pohotovo prestal páliť. Ak sa niečo sta... No v tom moje myšlienky prerušil výstrel. Z údivom som sledoval ako na mňa letí tá strela, a ja som nemal ako sa vyhnúť. Bolo to dosť rýchle, dosť prekvapujúce a ja som svoju obranu poľavil zo strachu, či sa mu niečo nestalo. Jediné čo som mohol robiť, bolo dať si pred telo ruky, do ktorých som dostal plný zásah a perfektne ma odstrelilo až k neďalekým stromom, kde som sa mu stratil z dohľadu. Tam mnou hodilo do stromu, po ktorom som sa skĺzol a v sede som ostal opretý o neho, pričom som sa vydýchaval z jeho strely. Vedel som že nevyhrám, no chcel som do toho dať všetko, aj keby som mal stráviť v nemocnici týždeň. Našťastie som bol teraz krytý tímto mini lesíkom, takže som mohol chvíľu odpočívať.

Dúfam že som to dostatočne zmieril .... ach dolámať si parťáka nechcem ... Pomyslel som si keď som videl že som trafil nemal som problém teraz preto som ho nechal nech sa skrýva ja som si začial pripravoval nejaké zbrane na drôtkoch .Zasa som pošmátral v kapsičke mal som tam ešte dve dýmové bomby ale sakra žiadnu slepujúcu bombu .Bude lepšie keď ho radšej zviažem hoc to je ťažšie ..... ale takto sa nezraní ani jeden až tak moc Aspoň som si to myslel aj keď som v tých okamihoch vždy mohol dostať najviac .Začal som potom tvoriť pečate.

Rozmýšľaj, Rozmýšľaj... To som už stál a pozoroval som ho pomedzi stromy. Len zbabelec sa skrýva! pomyslel som si nad svojím počínaním, a vytiahol som dva kunaie, na ktoré som pripevnil výbušné lístky. Tie drôty, musím sa im nejak vyhnúť.. Vrhol som rukou, a obe kunaie s lístkami vyleteli na Yukia, a rozbehol som sa z lesa neuvážene na neho. No nepočítal som, že sa mi do cesty postaví kameň, o ktorý sa potknem a rozpľácnem sa na zemi.

Ako do mňa vrazili kunaie ostalo po mne len drevo .Ja som bol na strome a chcel som naňho zaútočil v tom ale bol na zemi .Pritom som si priložil ruku na tvár a na hlave sa mi objavila kvapka. Ach tak ale ako mám bojovať keď on sa zneškodní sám ? Ako ležal ja som cez neho hodil do každej strany hore ako mal hlavu u ramien potom vedľa bokou u pasu ku stehnám kolenám a nohám dokonca k chodidlám shurikeny ktoré mali na sebe zasa drôty .Malo to vytvoriť sieť preto som ich hodil čo najsilnejšie do zemi vedel som že ho to až tak pevne neudrží ale ak by vstával by mu to spravilo problémi .Preto som zoskočil a chystal si "laso"

Pohotovo som sa vyterigal na nohy a snažil som sa to nejak zakryť. To bolo naschvál! To bola súčasť plánu! No to už na mňa letelo obrovské množstvo shurikenov a ja som znova zazrel svoju chybu.

Jashine.. Prečo? Tá sieť bola až príliš blízko, a ja som znova ako vtedy, nemal šancu sa uhnúť. Určite budeš mať väčší úspech ako ja... prešli mi hlavou jej slová. Takto to bude jasné, že som najväčšie nemehlo z týmu... Nie! Poskladal som pečate a do pľúc som nahrnul všetku svoju čakru čo som len v sebe našiel. Sieť už bola skoro pri mne, no ja som aj tak stále prúdil čakru do pľúc. Až do dna! Moje pravidlo sa vynorilo na povrch a zhlboka som sa nadýchol, keď sa ma už sieť skoro dotýkala. Katon, Goukakyuu no justu! Z úst my vyšľahla obrovská ohnivá guľa, ktorá aj keď zastavila shurikeny, vybuchla priamo predo mnou, pretože som ju už nedokázal udržať... Ozvala sa rana a mňa to odnieslo skoro cez celé cvičisko, pričom som preletel vedľa Shiori a Keiko. Bol som vyčerpaný, príliš zranený, nečudo že som ešte raz rozmazane zazrel Yukia, než som sa odobral do ríše snov... Odpadol som.

Ja som dal pred seba ruky keď nastal ten výbuch vážne som nečakal že spraví to čo baví .Rozbehol som sa smerom k tým dievčatám lebo tým smerom vlastne letel .Dobehol som nakoniec až knemu .Sakra prečo to spravil ? Veď je to len tréning a odpáli sa sám . Hoci som k nemu dobehol len som ho zobral a oprel ho o strom bol mimo a predsa len som veľmi dobre v takýchto situáciach pomôcť nevedel no tie dievčatá by mohli .

Všimla jsem si Naa a zděsila se. Vyskočila jsem na nohy a doběhla k němu, klekla jsem si k němu a to jsem si všimla Yukia.
"Já to tušila, že tenhle trénink nedopadne dobře.." Zamumlala jsem, zatřásla s ním, evidentně byl mimo, kompletně.
"Nao?" Snažila jsem se ho probrat, neprobouzel se, takže mi došlo, že bude v bezvědomí. Jediné, co mě napadlo bylo odnést ho do nemocnice a to rychle, v téhle chvíli jsem tak litovala, že z umění Medika stále nic neumím, dostala jsem teď o něj strach, velký. A ta bezmoc, mě děsila víc, než kdy předtím.
Otočila jsem se s prosbou na Keiko, když už nemůžu nic dělat já, třeba ona bude moct pomoci.

Objevila jsem se na cvičišti a přemýšlela o tom, jestli se dostaví i zbytek týmu, nebo se rozhodnou dát si volno. Mezitím jsem začala v ruce vytvářet Rasengan, což pro mě už nebylo těžké. Přeci jen... dělala jsem to pár let.

Když jsem měla pocit, že je vše v pořádku, přidala jsem do své chakry i fuutonovou podstatu. Napřed se kolem Rasenganu vytvořil prstenec, po chvíli se objevily i čtyři růžky, které se začaly zvětšovat, až připomínaly čepele fuuma shurikenu. Napřáhla jsem se a zamířila na skálu, sousedící s Hokage monumenty.

"Fuuton: Rasen Shuriken!"


Tentokrát se mi povedlo Rasen Shuriken dokonce hodit. Tím pádem jsem nebyla zraněná, jako při svém prvním pokusu. Ozvala se rána a cvičiště na krátký okamžik osvítila namodralá záře.

"Pěkný kráter... Snad nikdo nevyhlásí poplach." pousmála jsem se.

Čelist mi padla málem až k zemi, když Nao proletěl kolem nás. Ale větší šok přišel ještě poté, když se Shiori zeptala, jestli něco nesvedu. Vyvalila jsem oči a zůstala nehybně stát.

Pane bože?! Co teď?! Co když mu ještě více ublížím? Ale co mám dělat? Těm rybám to pomohlo, ale co to udělá s živým člověkem? Kristova noho, stůjte při mě všichni svatí.
Potřásla jsem hlavou, abych se z toho dostala a zaťala jsem pěsti.
"Hai, udělám, co bude v mých silách."
Přeci jen bych ho alespoň mohla přivést zpět k vědomí.
"Bude lepší, když bude ležet."
Sundala jsem si kimono a teprve teď mohli uvidět, zvláštní mechanismy na rukou, které byly ke střílení senbonů, ale to teď bylo úplně jedno. Rychle jsem jej poskládala a udělala z něj prozatímní polštář, poprosila jsem je, aby mi pomohli s tím klučinou a pěkně jsem ho uvelebili na zemi tak, aby jeho hlava ležela na mém kimonu. Rychle jsem si kousla do ukazováčku a škubnutím hlavy jsem sundala jedno svou rukavici, okamžitě pak druhou.
Prokřupala jsem si prsty a vydechla jsem.
"Fajn, jdeme na to, drže palce."
Přiložila jsem své dlaně těsně nad klučinovu hruď a doslova jsem začala hypnotizovat své ruce i jeho tělo. Na horší poranění to nevypadalo, jen pořádné modřiny, které se dostaví později. Do dvou minut tady byla nazelenalá chakra a tentokrát jsem jí musela udržet co nejdéle...

Popáleniny neboli vážne a vďaka Keiko neboli skoro vôbec. No cítil som sa, akoby som bol dolámaný. Na chvíľu sa mi podarilo precitnúť, a ja som len nechápavým a neprítomným pohľadom prešiel po mojom týme až mi zrak spočinul na Keiko. Kto si? .. trasľavo zo mňa vyšlo, a chcel som sa aspoň posadiť, keď som pocítil že to asi nepôjde. Mal som problém udržať otvorené oči, vôbec byť pri vedomí, nie ešte vstávať. Čo sa stalo? Posledné čo som si pamätal, bolo to, ako som Yukia vyzval na súboj. To ma dostal? prešlo mi hlavou.

Po pár minutách se začal chlapcův stav lepšit, vrátila se mu barva a ranky se trošku zmenšily.
Avšak já začala víc lapat po dechu a na čele se mi začaly tvořit kapičky potu. Jakmile otevřel oči, pomalinku jsem odvolala lékařskou chakru a sedla jsem si na paty. Otřela jsem si rukou čelo a oddechla jsem si.
"Uuuff... Tak to bychom měli..."
Zadívala jsem se na Naa, který nevěděl, co se právě stalo.
"Já jsem jen náhodná pocestná."
Zasmála jsem se a zkontrolovala jsem jeho zranění.
"Něco se stalo, asi jste spolu bojovali, pak se ozvala rána a tys proletěl snad celé cvičiště až tady. Nu a tu jsem si tě vzala do parády já. Jsem Keiko, jen tak mimochodem."
Oblékla jsem si opět rukavice a podívala jsem se na ostatní.
"Měl by odpočívat, bylo by nejlepší, kdybyste ho zanesli do nemocnice, kde si odpočine a jeho tělo se vzpamatuje z tohohle šoku."
Otočila jsem se hned zpátky na Naa.
"Co hlava a tělo? Točí se ti, bolí něco?"
Ptala jsem se, jestli jsem něco nepřehlídla.

No ta namodralá záře opravdu stála za to, otočil hlavu a podíval se tím směrem. Možná to byla Hokage a začala trénink bez něj! Ztuhnul uprostřed vlastního trénování, kde už hodnou chvíli zápasil (doposud marně) s těmi proklatými senbony. Prostě ne a ne přijít na to, jak to správně hodit. Nyní se na ně vykašlal, popadl to co rozházel všude okolo, nabral plnou rychlost a už si to svištěl k místu, kde předpokládal Hokage. Jeho domněnka se potvrdila, našel jí s kouřející skálou, možná taky rukou.
proto pro jistotu zpomalil a objevil se najednou před ní. Rychlost prostě miloval, a dokázal jí využít.

"Zdravím... Hokage-sama... vy... začala jste beze mě?"

"Nazdárek." zašklebila jsem se a upravila si účes ledabylým prohrábnutím.
"Jen jsem se chtěla trochu protáhnout. Jak jsi na tom s těmi senbony?"

Pozoroval Hokage trochu obdivně, zvlášť když mu pohled sjel k tomu, co zbylo ze skály.
Docela rád na ní občas seděl a jedl v noci pozdní večeři, povzdech, nejspíš si bude muset najít nové místo xD

"Ehm..." Ksakru, proč musí začít zrovna se senbony, jako by jich neměl už takhle plný zuby. Jeho nadšení rychle vyprchalo, když zjistil, jak je těžké to někam mrskat.

"...totiž... není to tak snadné, jak jsem si představoval... když hodím jeden, ještě to letí do blízkosti cíle... ale kde se to má, nebo jak se to má správně... " povzdechl si, trochu sklopil oči, nejspíš se cítil trapně. Protože s kunaii a shurikeny to poměrné válel.

Vytáhla jsem z kapsy u svého pláště senbony. Pouze tři. Sevřela jsem je mezi prsty své pravé ruky a zatnula pěst.
"Když je držíš takto, nejlépe se s nimi manipuluje. Hodit je vyžaduje trochu zručnosti. U kunaie nebo shurikenu stačí pořádně máchnout, tady je ale důležitá i práce se zápěstím."

Napřáhla jsem a senbony odhodila na nedaleký terč. Ani jeden jej neminul.

"Najít správný grif bude chvilku trvat, ale jak to jednou zvládneš, už to nezapomeneš. V okamžiku kdy pohneš zápěstím, abys dal senbonům pořádnou rychlost, povol prsty a samy vyklouznou." dodala jsem a čekala jak se s tím popasuje on.