Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

(poznámka 2: My jsme se už od ní stáhli, takže jsme stranou a chystáme se trénovat...)

"Jo, to by mohlo být fajn..."

Najednou i on strnul. Sice nevěděl tak úplně proč, ale měl divný pocit, a ten mu říkal - Pozor! Je tu někdo, kdo tě můž ohrozit.
Podíval se na Artase a zeptal se ho.

"taky to cítíš...ty problémy...?"

(Nemusíš se ospravedlňovat, moje postava tohle pochopitelně neví, i když to vím já xD)

Přestala jsem si všímat svých studentů, kteří se k nám dvakrát nehrnuli. Nechala jsem hulákání a otočila se na to děvče.
"Ahoj, mě se nemusíš bát. Jsem Hokage této vesnice. Jak ti říkají?"

Artas Uchiha

Hmm cítím, že se někde blízko nás pohybuje Hokage-dono. O svém lehkém znepokojení jsem nemluvil. Začal jsem mu ukazovat signály typu, vpřed, stáhni se, zleva, zprava, dostaň se mu do zad a ještě nějaké další. Zkrátka jen ty opravdu nyní podstatné. Zbylé jsem nechal na jindy. Zapamatoval sis je všechny? Optal jsem se nakonec a znovu mlčky vyčkával...

Slyšela jsem, že se někdo blíží... Bylo to tady, umřu! Tak mladá!
Najednou se kroky zastavili a někdo promluvil, představila se jako Hokage...
Roztáhla jsem prsty a bezbranným pohledem jsem se na ní podívala. Skrze prsty prokoukly mé tmavé oči, které prozrazovaly, že jsem byla k smrti vyděšená. Dokonce se i leskly.
Nevěděla jsem, jak zareagovat. Prostě to ze mě nějak samo vyletělo. postavila jsem se rychlostí blesku a chytila se Hokage kolem pasu jako vystrašené dítě, i když jsem byla menší jen o něco málo.
"Já... Jsem... Ke-Kei-Keiko."
Těžce jsem polkla a objetím Hokage doslova drtila.
"Keiko Kiseki."
Vykoktala jsem a poté jsem svůj obličej zabořila do jejího rámě.

Na chvíli se mi na tváři objevil takový ten "wtf" výraz. Nečekala jsem takovou reakci. Víc bych snad očekávala i to, že předemnou uteče. Nakonec jsem přijala fakt, že je na mě nalepená jak pijavice. Hlavně pokud se uklidní.
"No tak, co tě tak vyděsilo Keiko? Tady ti přece nikdo nic neudělá." pravila jsem konejšivým hlasem a hladila ji po vlasech.

Když se zmínil o Hokage, tak mu přišli hned po sobě tři stejný signály a to - stáhni se xD
jen doufám, že mu řekl i význam stáhneme se, protože ten by použil spíš.

"Nevím proč, ale očividně se o To, zajímá Hokage-sama. A jestli to bude žalovat, tak nás asi čekají problémy..."

Vypadal najednou moc vyčerpaný. Pořád si nemohl pomoci a srovnával tresty Hokage s tresty Neiro, kdysi když podstoupil její výcvik.
Snad z toho pochopil, že si signály tak nějak zapamatoval.

Popotáhla jsem a snažila se uklidnit. Kdo ví, jestli je to skutečná Hokage, ale nezbývalo mi nic jiného, než jí věřit... Pod nosem mi zavoněly její vlasy, používala stejný šampón jako já.
Když se zeptala, co mě tak vyděsilo, jen jsem trochu uvolnila obětí, jednou rukou jsem ukázala na oba chlapce a druhou rukou na kunai, který byl ještě do teď zabodnutý ve stromě, za kterým jsem se schovávala. Něchtěl jsem ani mluvit, proto jsem se rozhodla, že ji to raději ukážu.

"V pořádku Keiko-chan. Jsou to jen genini, umí sotva chodit po stromech a neví co se s nima děje, takže machrují." šeptla jsem tak, aby to slyšela jen ona. Snažila jsem se na ni mile usmívat a nevyplašit ji. Poté jsem se otočila směrem na ty dva průseráře. Místo úsměvu jsem měla ve tváři takový ten nijaký výraz, který u mě zatím neměli možnost vidět. Zvedla jsem ruku a pokývala s ní tak, aby pochopili, že mají jít ke mě.
"Seznámím vás. Jsou to sice baka a usuratonkachi, ale neškodní."

Artas Uchiha

Jeho gesto jsem více než dobře pochopil a musel s tím souhlasit. Ač proti své vůli. Byl jsem označen za jednoho z útočníků na to malé dítě. Přitom jsem ani nehnul prstem, takovéhle fracky jsem fakt nesnášel. Drželi se máminy sukně a vymýšleli si aby získali více pozornosti.
Souhlasně jsem proto přikývl a náhle zmizel v obláčku kouře. Po mě zbyla jen dřevěná náhrada. Ukryl jsem se opodál v hustém křoví. Pokud chtěl začít komunikovat beze slov. Tak měl možnost to zkusit. Opatrně jsem se vyplížil ze cvičiště a vydal se do ulic Konohy. Neměl jsem chuť na takováhle dětské hry. Proto jsem zamířil na rámen do Ichiraku...

PŘESUN

(Kurva Frenky!!! Kolikrát jsem ti říkal, že svědky máš zabít??? )

Seznámit nás? To jako že přijdou blíž?! To nepřichází v úvahu!!!
Okamžitě jsem se Hokage vysmýkla a schovala se za její záda. Když po mně hodili kunai a teď se máme seznámit.
To jako podat si ruku, nebo co? A ten s tím šátkem přes pusu vypadal až moc strašidelně, co když si na mě potom počkají? Je to možné, třeba si mě zapamatují a pak si mě nejdou a zbiji mě! Co teď? Mám se usmívat, nebo utéct? A co by tomu řekla Hokage-sama?" Ne, musím zůstat a zachovat chladnou hlavu.
Vykukovala jsem zpoza ramen Hokage.

Nezmizel si sám, v tomhle se ani nemuseli sehrávat. ozvalo se dvojitý PUF a už mizeli v dáli, mimo dohled. A jako staří parťáci mlčky. jestli je bude chtít Hokage chytit, tak bude mít dost práce. Ale snad přeci jen neopustí to mrně a až jí příště potkají, bude klidná a vyslechne je dřív, než odsoudí.
Během mizení se podíval na Artase a usmál se. nemusel snad ani říkat, jak jejich první spolupráce proběhla v dokonalé souhře.

Když Artas pokračuje do vesnice, Kensei se zastaví. Kdyby tak Hokage byla jen sama. Rád by se vrátil a promluvil s ní. Jenže nemohl zaručit, že se ho bude snažit dostat blíž k tý holce, na seznámení a tím pádem že mu rupnou nervi, nebo v hlavě prostě. Proto došel k jednomu terči a vytáhl z něj opuštěný kunai. ve vzpomínkách se vracel na trénink s Neiro-sama.
Snažil se přijít na nějakou střední cestu, jen nevěděl jak. Potom se rozhodl, že se pokusí Hokage odlákat od té dívky a snad ho vyslechne.
Takže zmizel a přesunul se postupně do blízkého křoví, odkud Hokage sledoval. Zkusil nenápadně hodit k ní kamínek a počkal. Třeba si ho všimne a přijde bez ní. Pokud jí to nedojde, tak se přesune kousek dál a hodí znovu. Snad pochopí, že chce mluvit jen s ní.

Vzala jsem Keiko za ruku a odešly jsme někam stranou, kde nás nikdo
nevyrušoval a hlavně kde nebyli žádní ninjové, kteří by trénovali a
ještě více ji vyděsili. Ty dva jsem nechala odejít, neuposlechnutí mého
příkazu s nimi vyřeším později, ale o to tvrději. Unaveně jsem si
povzdechla, protože týmová práce se začala ubírat zcela jiným a špatným
směrem.

Přesun.

Zoskočila som zo strechy. Hladko som pristala na zemi a približovala som sa k tréningovým priestorom.
Netrvalo dlho a stála som uprostred cvičiska. Nadýchla som sa čerstvého vzduchu.
Chcela som si zatrénovať, následky by však boli katastrofálne.
Pravdepodobne by som zničila celé okolie a cvičisko, ostatní by tu potom nemohli trénovať.
Vyplazila som jazyk, sadla som si do tureckého sedu a začala som meditovať.

Od té doby, co Hokage odešla a odvedla sebou To, vypadal dost divně. každý kdo ho trochu znal, by poznal že ho něco žere. ostatní však neměli moc šanci, leda se to projevovalo v mírném neklidu. Což bylo u někoho tak moc vyrovnaného a nerozhoditelného až zvláštní. procházel se po cvičišti a nemohl najít klidu. Dokonce dvakrát prošel kolem Hyuugaii a vůbec si jí nevšiml. Bohužel seděla nedaleko za jedním terčem. Stoupl si před něj a házel v hlubokém zamyšlení kunaie, které létali všude možně, jen ne do terče. A jeden omylem letěl nebezpečně blízko k Hyuugaie. Pokud se pak na něj podívala, poznala by zajisté, že ten záhadný genin je nějak mimo a rozhodně o tom co omylem udělal nemá ani páru.

Mala som zatvorené oči, všetko zlé som si vyhodila z hlavy a nahrádzala som to peknými myšlienkami.
Clapca, ktorý prechádzal okolo mňa, som si nevšimla.
Chvíľu som ešte meditovala, potom ma to prestalo baviť a otvorila som oči práve vo chvíli, keď v nebezpečnej blízkosti okolo mňa prelietal kunai, ktorý som inštinktívne chytila do dvoch prstov.
Vyskočila som na nohy a otočila som sa k tomu, kto ten kunai hodil.
Uvidela som genina, chcela som mu niečo povedať, ale zarazilo ma to, že vyzeral, akoby bol mimo. Podišla som k nemu a podala som kunai, pritom som sa ho opýtala. Čo ti je? Nebola som si istá, či mi odpovie, aj tak som sa však opýtala.

když na něj někdo promluvil, tak sebou trhl. Okamžitě se vrátil zpátky na zem, přikrčil se a bleskově sáhl po kataně upevněné na zádech. Ale netasil, protože viděl nějakou jouninku, která mu vrací jeho kunai. Překvapeně se díval na ní, na kunai, na ní... pak se rozhlédl po okolí a když uviděl všechny kunaie zabodané, nebo povalující se všude okolo a ne v terči... inu v očích uviděla zatraceně polekaný, či zdrcený výraz nad tím co provedl.
Sklopil hlavu a pustil rukojeť katany, váhavě sáhl po kunaii, aby si ho vzal zpátky.

"Já... omlouvám se... mám nějaké problémy... a..."

Pokrčí rameny, takže je jasné, že to pro něj je velmi zlá situace s kterou si neví rady. navíc jistě pozná, že má problém se dobře vyjadřovat když se baví s lidmi co nezná. To by poznal každý, protože se často odmlčuje a hledá slova.

Bola som úplne pokojná, dokonca aj vtedy, keď siahol po katane.
Pozorne som sledovala čo robí, nakoniec som sa usmiala.
Nehnevám sa. Nemusíš sa ospravedlňovať...Problémy? Nadvihla som jedno obočie.
Nevedela som o čo ide, ale ak by mi to povedal, možno by som mu vedela aj pomôcť.

Pozoroval jak je klidná, samozřejmě že ihned věděl že je jounin. Nejspíš věděla stejně jako on, že jí zatím nemůže ohrozit. Ale to on ani nechtěl, jenom ho trochu polekala, ale to už je dobré.

"No... vlastně docela vážné... s Hokage-sama... nepochopila co se stalo... a..."

Zarazil se, byla cizí, vlastně jí to nemohlo zajímat. Neměl ve zvyku nikoho obtěžovat, jenže taky neměl za kým zajít. Jediný koho měl byla Neiro-sama, ta by mu sice pomohla, nebo naznačila co má dělat, jenže byla s týmem jedna na misi. Trochu couvl na krok od té holky. bylo vidět, že váhá a neví moc co dělat. Asi si myslel, že jí to taky naštve a možná, že se do něj pustí.

Pousmiala som sa, keď urobil krok odo mňa.
Nemusíš sa ma báť. Môžeš mi veriť. Vôbec ma ten chlapec neotravoval.
Keď som už raz takej poavhy, tak to nezmením a to, že mi môže veriť, som myslela smrteľne vážne.
Rukou som si prehrabla vlasy a sledovala som, čo urobí...

Pozoroval jí, nevypadala, že by se na něho zlobila. A to jí řekl, že se na něj zlobí samotná Hokage. Chvíli tenhle nový poznatek zkoumal a pak to zkusil vysvětlit.

"My... jako tým dvě... jsme se tu sešli na trénink... a nějaká ninja, vlastně ta k ní měla... dost daleko víš... no sledovala nás... "

soukal to ze sebe pomalu, nebyl to ten typ co chtěl zneužít své situace a hrát na city. Bylo vidět že se stranil lidí a tápá ve vyjadřování. A pak dostal potřebu to ze sebe dostat a tak rychle zadrmolil.

"Mám problém s lidmi jako byla ona, prostě to nezvládám. Tak sem jí varoval neškodným hodem kunaie vedle ní a ona se vyděsila k smrti..."

Zase se zarazil, měl zpocené čelo. Chudák to asi znovu prožíval.

"pak za náma přišla Hokage... ona jí něco... řekla a žalovala..."

Pak zvedl oči v kterých bylo znát, že má z hokage momentálně trochu strach.

"Hokage-sama nás chtěla zabít! její pohled..."

otočí hlavu na stranu

"...utekli jsme a nepřišli když nás zavolala... a já se zkusil vrátit... chtěl sem něco.. vysvětlit... Hokage mě ignorovala..."

Konečně to ze sebe nějak dostal, sice se mu trochu ulevilo, ale na druhou stranu si připadal jako totální blbec. Ta holka-jounin určitě vykecá co se stalo každýmu koho zná a budou se mu zase smát, budou se ho stranit. To nechtěl, byl spokojený že si ho alespoň už nevšímají. Dokonce cvhilku přemýšlel, že by utekl z vesnice, enbo se spíš o to pokusil xD

Pozorne som počúvala čo vraví, bola som rada, že mi verí.
Myslím si, že je to nespravodlivé, nič si jej neurobil... zamračila som sa.
Hokage-sama vás určite nechcela zabiť, skôr vystrašiť. Aj keby to urobiť chcela, najprv by musela zabiť mňa. Nedovolila by som jej to urobiť. uškrnula som sa nad tou myšlienkou, potom som zvážnela.
Porozprávam sa s ňou, dobre? A s tým dievčaťom tiež. Nie je dobré , ak je niekto taká žalobaba, vráti sa jej to. Začala som rozmýšľať, čo im asi poviem. Niečo maj aj napadlo.

Pozoroval jí překvapeně. proč se tak chovala? kdo ve skutečnosti byla? Znala snad Neiro jeho sensei, nebo proč? Trochu se zamračil a ještě víc po chvíli, protože měl pocit, že to nechápe.

"Jenže Hokage sama... její výraz... a pak ta holka... ona vypadala že se nás bojí stejně, jako my hok..."

zarazil se a trochu zrudnul, ještě že měl na tváři šátek a tak to nebylo moc vidět. Málem prořekl, že se bál hokage. To by byla ale slabost.

"proč?" Sledoval jí podivně očima.

"Nikdy jsem tě nepotkal, nemáš důvod...no pomoct mi... "

Hokage nesmie zabíjať občanov bezdôvodne. Ak by si urobiel niečo vážne, tak hej, ale toto je iba dá sa povedať vtip. Pokrčila som ramenami.
Nad jeho otázkou som sa iba pousmiala.
Si člen Konohy, tak ako ja. A navyše mám takú povahu, rada pomáham iným, hoc neznámym ľuďom. milo som sa usmiala, aby vedel, že to myslím vážne.
Inak, volám sa Hyuuga Hana. predstavila som sa.

Dlouze jí zkoumal, to že patří do klanu hyuuga samozřejmě nešlo přehlédnout. Přemýšlel zda je to teď lepší, když ho údajně Hokage-sama nemůže zabít a dospěl k závěru že není. protože mít rozlámané tělo v sádře někde v nemocnici ho absolutně nelákalo. xD
Při tom jak mluvila o tom, že je člen konohy se trochu zarazil. Neiro-sama ho přijala to ano, ale to bylo jiné, měli mezi sebou pouto. Jediný jiný kdo ho uznal byl Artas, když se mu jednou otevřel a teď tahle dívka říkala, že ho nepovažuje za cizince, i když se narodil mimo konohu. ne, nejspíš jen nevěděla kdo je, tak to muselo být. Určitě se v něm spletla.

"Jenže... pokud jí ke mě... hokage... dá blíž... " Přejel si rukou po čele a setřel pot, ano byl tu ještě jeho nejasný problém s tou holkou. A to, že jí před sebou chtěl chránit znamenalo asi, že by nechtěně jí mohl ublížit, takže tohle asi bude těžký oříšek. prostě v tom byl až po uši.

"Navíc to nejhorší... neposlechl jsem rozkaz hokage a nepřišel..."

Dodal ještě a pak o krok ustoupil a bleskovým pohybem zvedl ruku aby ukázal za ní. Kunaii co mu podala se mihl vzduchem kolem ní a skončil ve středu terče. Konečně se mu začalo dařit ovládat své myšlenky i city.

Nedovolím Hokage-sama, aby vám ublížila. Zalesklo sa mi v očiach.
Dúfam, že sa s ňou nejak dohodnem...Nebola by som rada, keby som jej musela zničiť vnútornosti. Nebola som si celkom istá svojou myšlienkou, kto vie, či by ma skôr ona nenakopala do zadku xD.
Diagnóza je jednoduchá. Musíš sa s ňou zblížiť, skamarátiť a zistiť, aká ozaj je. Pretože inak ako tým fungovať nebudete, a keď pôjdete na misiu, ešte sa dostanete do nebezpečenstva ak vás niekto napadne. Všetko čo som hovorila, bola čistá pravda.
Na misii by nejryli jeden druhého, a takto by sa mohli dostať dokonca až do ohrozenia života.

Na genina následoval docela rychlý a efektivní pohyb a už byl skokem u ní a ruka s kunaiem sekla po jejím krku. Nedělal to, že by jí chtěl zabít. Ale nepochyboval, že se tomu dokáže vyhnout, či to vykrýt a potřeboval ze sebe vypustit ty mylšnky s energií a to mu šlo nejlíp tréninkem.
kdyby však viděl, že to nebyla jouninka, ale rádoby jouninka, tak pohyb nedokončí a zastaví se aby jí neublížil.

"Není v týmu... a snad... nebude..." vypadal tak, že by ho to nejspíš zničilo.

"mám v sobě komplex... zabiju jí jestli se přiblíží!" Tak tohle byla bomba, nevypadal že by si dělal srandu. prostě měl svůj hluboký problém, který vyrůstal díky jeho minulosti spolu s ním. Problém s kterým nedokázal žít, pokud ho do něj někdo postavil.

POKUD úder vykryla uskočil a mávl rukou jako předtím. Samozřejmě že hodil ten kunai, ale počkat! Jak to, že na ní letí tři najednou! Vůbec nebyl špatný na genina, taky byl žákem Neiro-sama *_*

Uškrnula som sa a chytila som ho zospodu za ruku, ktorou ma chcel seknúť do krku.
Takže tréning...No dobre. pomyslela som si.
Už aj ja by som potrebovala nejaký tréning. Síce to bol iba genin, ale aspoň dačo.
Pustila som mu ruku a odskočila som od neho.
Musíš mať aj svoje dobré vlastnosti. Každý človek ich má! Skús ich nájsť! povedala som mu.
Nejak sa mi nepáčilo, že takto hovorí. Nesmie predsa to dievča zabiť...
Dúfam, že ich nedá do týmu, inak by sa navzájom pozabíjali!
Odrazu som uvidela tri kunaie letiace na mňa. Vytiahla som kunai a všetky som raz dva vykryla.
Je dobrý! Uznala som.

Zatímco měla asi tak tři vteřiny, na každý kunai jednu na odražení. Ukázal jí další dobrou stránku, měl dokonalé načasování. V tu chvíli kdy prováděla pohyb kunaiem do strany a odrážela tím poslední, se ocitl před ní. Myslel si najivně, že to na jounina bude stačit, když rádoby její nekritou chvilku využije a zaútočí katanou. S ní ho nemohla tak snadno chytit za ruku, jako s kunaiem.

"Já... nechci... nechci ublížit... ale ty mi nerozumíš... nemůžeš...rozumět..."

Možná nebyl genius jako Artas, ale denně od večera do rána dřel na tréninku a katanu měl již od mala jako dárek od své sensei.

Artas Uchiha

Klidným, rovnoměrným krokem. Jsem dorazil na hranice cvičiště. Prohlížel jsem si ptáky v korunách stromů a tvary mraků na obloze. Každý byl jiný a originální. Takže se nemohlo stát, že by se mi naskytl výhled ala déjá vu. Právě jsem procházel stromořadím, když se mi naskytl pohled na tu Hyuugu, kterou jsem viděl již dříve a na Kenseie. Nijak jsem na svou přítomnost neupozornil. Mlčky jsem se opřel o kmen stromu a letmo je pozoroval...

Ako som odražala kunaie, odrazu stál predo mnou.
Zrejme si myslel, že ma tým dostane alebo čo...No mýlil sa.
Odrazu som sa objavila za ním.
Rozumiem ti a veľmi dobre... šepla som a odskočila som od neho s kunaiom v ruke.
Je fakt dobrý! pomyslela som si a prikrčila som sa.
Byakugan som teraz nepotrebovala...Artasa som si nevšimla xD

(Sry xD musela som ísť na chvíľku preč :D a aj tak už idem preč xD takže, maj sá :D)

Věru by tě tím dostal, kdyby byl taky jouninem. To by se přemístil ještě rychleji a ještě během toho sekl. Ale i tak sama uznala, že to nebylo špatné. Pozoroval jí spokojeně. Najednou se zastavil a opřel katanu přes rameno. protože cítil, že tu někdo v okolí zasmrádá známým pachem lenosti xD
Takže nejdřív jí odpověděl.

"Nemůžeš mi rozumět a Hokage-sama..." nedořekl, že taky ne. Ale, bylo to jasné.

"Bojuješ správně... nezneužíváš toho co umíš... no vlastně... díky..."

otočí se na Artase a přes rameno řekne. "Jmenuju se kensei... jen kensei..."

S těmi slovy ze kterých zněla tíha samoty odchází přímo k Artasovi a sleduje ho trochu rozladěně. Jak dlouho se tu už na něj sakra kouká?

"Nebyl jsi tu moc na ráně...?"

Zabručel nespokojeně. Mělo to obsahovat výčitku a zároveň sloužit jako popíchnutí, že je opatrnej lenoch.

(ty taky sa maj)

Artas Uchiha

Zamyšleně jsem pozoroval jejich rozpravu a říkal si, že ten blb. By neměl v reálu proti hyuugovi šanci. Protože na ní šel na blízko a to byl její živel. Jakmile se k tobě přiblíží začne likvidovat chakrové spoje. Tohle přece muselo vědět snad každé malé dítě. Tak jak je možné, že to bral tak lehkovážně. Avšak ona se zachovala učebnicově. Když se nenechala nahlodat tím, jaký mezi nimi byl rozdíl a nezvedla si na něm ego. Byla jen škoda, že nebyla naším mentorem. I když kvůli nedávnému incidentu ve kterém figuroval jeden velice opovrhovaný Uchiha. Byli naše klany tak trochu na ostří nože a sebemenší provokace. Se mohla změnit na krvavou potyčku. Hmm Zamručel jsem. Neměl jsem důvod vyhledávat zbytečné souboje. Někdo by si o mě možná myslel, že jsem pouze zbabělec. Avšak takový člověk by se šeredně popálil....

Jistě známe to. Jejich klan, nepřemožitelnost na blízko. Uchihové zase těžko chápali pozice jiných, i když občas dokázali výjimečně správně zhodnotit i to. Věděl, že by v boji neměl šanci. Ale to spíš proto, že byla jounin. On miloval střety na blízkou vzdálenost, kde sázel na reflexy a rychlost. S kterou útočil na obě't ze všech stran a úhlů.
Kdyby šlo o boj, tak by to neudělal. Jenže on si zatím zhodnotil její charakter, a zjistil, že to může klidně podstoupit - ten risk s bojem na blízko.
nejhorší bylo, že věděl, že ten uchihák Artas, ho určitě zase podceňuje, i když nezná jeho důvody. To ho vytáčelo šíleně moc.

"Mohl jsi trénovat taky..." Povzdechl si a pokusil se to brát jako smířlivou větu.

"Pořád nejsme sehraní, ona byla živá příležitost..."

přemýšlel a dodal.

"Máš zájem začít, kde jsme byli vyrušeni...??"

myslí minule hokage a Tou.

Artas Uchiha

Neměl jsem důvod se mezi vás vměšovat. Odvětil jsem klidně a v ruce si pohrával s jedním senbonem. (protáčel ho mezi prsty xD) Ona nebyla ta správná příležitost a navíc má jistě vlastní závazky, než aby tu trénovala s dvěma naprosto cizíma geninama. Vydedukoval jsem možný scénář důvodu, proč tu takzvanou příležitost nechytit za pačesy. Pro mě za mě. (souhlas v lehce rozladěném podání xD) Dodal jsem nakonec a cvrnknutím palce do senbonu jsem ho odpálil přímo do středu. Terče, který se od nás nacházel 20 metrů...

Podíval se jinam, jenom ne na něho a řekl.

"Ona je zvláštní... chce nám pomoct... myslím... totiž vím, že by jí to nevadilo..."

Rozbil dokonale jeho důvod o tom, jak by jí to asi vadilo. A šel s ním tedy na nyní jejich místečko. Kde včera chtěli trénovat, než museli utéci.

"postavíme si tu treninkovou skupinu, nebo máš jiný plán?"

Artas uchiha

V poklidu jsem ho následoval na odlehlejší část cvičiště. Vyslechl jsem blaho skloně co měl na srdci. Hmm něco by mě i napadlo. Počkej chvíli. Odešel jsem někam o kus dál do křoví a ještě na pár míst. Přidal jsem k těm jeho i několik svých vlastních pastí a dalších věcí. Za pár okamžiků jsem byl znovu u něj. On mezi tím připravil tu svou skupinu a mohli jsme začít. Tak tedy let´s go... Pověděl jsem konečně a zmizel v obláčku dýmu. (kawarimi) Znovu jsem mu dal příležitost oprášit neverbální komunikaci, kterou jsem ho dříve učil. Navíc jsem mu dal místo pro první krok...

Společně tvrdě dřeli, aby vymysleli docela obstojnou situaci s efektivními pastmi. Nakonec se spokojeně zhlížel, alespoň on v tom co vytvořili. Byl spokojený, a věřil že společně to dají. když ne snadno, tak alespoň nevěřil, že by selhali.
Když podruhé promluvil a zmizel, kouknul přes rameno.
Nejspíš chce začít z úkrytu... Napadlo ho okamžitě.

"Tak dobrá..."

Odskočil z dosahu na samotný kraj, kde se přikrčil. Věděl, že ho určitě pozoruje jako jeho záloha. Sice se podle jeho názoru na to on hodil lépe, ale nevadilo mu to. Rukou zasignalizoval, že objevil cíl, který by mohla obsahovat jejich mise. Byla to nejdál postavená figurína. Dalším signálem oznámil někam za sebe, že to vezme zprava a hned na to už vyskočil do vzduchu a hodil kunaie z obou rukou. Zasáhl docela dost nejbližších terčů. Ale ne všechny do středu, nicméně zasáhl. Pak napadl prvního panáka, co to jakoby přežil a mířil mu na hlavu aby jí oddělil.

Artas Uchiha

Sice jsem ho měl krýt, ale zároveň jsem zpestřoval celou uměle vytvořenou situaci. Poslal jsem rychle dva senbony na spouštěcí mechanizmus dvou pastí, které jsem připravil blízko Kenseie. To mělo za následek, že na něj mířilo asi 30 kunaiu zleva i zprava. Díky tomu se efektivněji přiblíží bojové situaci. Zároveň jsem se kradmo přesunul jinam a několik kunaiu vyblokoval senbony. Jako jeho záloha. Tím jsem mu to o něco usnadnil...

Takže tohle plánoval, chce vědět jak obstojím... dost možná se ale jen zase fláká,a by se nenadřel...
Trochu ho to otrávilo, ale neměl čas na další úvahy. Postřehl kunaie a protože byl u toho panáka, skryl se z jedné strany za ním. lépe řečeno se kolem něho obtočil a uhnul kunaium z cesty. Co zbylo odrážel hravě katanou. Načeš vyrazil k dalším dvěma a sledoval pozorně okolí.

Artas Uchiha

Než se stačil Kensei dostat k dalším figurínám. Omotal se kolem celé skupinky drát na kunai a následně je začal pohlcovat oheň. Protože jsem použil Katon: Ryuuka no Jutsu Tím se mu uvolnila cesta dál a on se mohl přiblížit k figurínám. Které najedenou těsně před ním, začali rychle rotovat. Tím pádem je bylo o mnoho těžší zničit. Další překvápko které jsem pro něj přichystal...

Spokojeně se usmál, je sice otrava vést tenhle útok. Ale docela přirozeně se jim daří spolupracovat. To ho potěšilo, i když si neuměl pořád představit, boj s ním p oboku proti silnému nepříteli.
Na nepatrnou chvíli strnul a sáhl pro něco do pouzdra na ninja výbavu. A už vzduchem zavířily kunaie, které se zabodaly do panáků. Založil ruce a pronesl uvolňovací slovo Kai.
Sledoval jak plameny pěkně vyšlehly a cesta byla volná. Jenže on nešel dál, stál tam a nad něčím uvažoval.

Artas Uchiha

Sledoval jsem jak náhle zastavil. No i já jsem proto ustrnul na místě a dál zůstával skrytý ve stínech. Využil jsem čas k tomu, abych si překontroloval výbavu. Došel jsem po chvilce k závěru, že je vše na svém místě a nezbývá než vyčkat na Kenseie. Prozatím jsem naslouchal šumění stromů a pozoroval veverku, která si mé přítomnosti nevšimla. Tudíž jsem ji pozoroval ani ne z třímetrové vzdálenost...

Vryla som si Kenseiovo meno do pamäti.
Chápem to... prebleslo mi hlavou a keď sa zahovoril s tým chlapcom, ktorého som videla v Ichiraku, pokrčila som ramenami.
Radšej ich nechám, nech si trénuju. S týmto som sa otočila a odpochodovala som ku stromu. Sadla som si a hlavu som si oprela o kmeň.
Môj pohľad upútalo nebo. Znova som začala rozmýšľať. Hlavne nad mojím detstvom. Vždy som sa chcela vrátiť späť.
Povzdychla som si. Radšej som sa z premýšľania vytrhla a sledovala som, čo tí dvaja robia.

Otočil hlavu ve směru, kde byl Artas. A pak tiše pronesl.

"Mám pocit... že nás někdo sleduje..."

Načeš rychle provedl ono okázalé PUF, aby se skryl do stínu. Napadla ho jediná osoba, která tu byla i předtím. Musela to být ta jouninka a on neměl náladu někomu hrát představení. Pokud na něho Artas viděl, někde z vedlejšího stínu. Dal mu znamení že se porozhlédne kolem a zmizel.

Artas Uchiha

Vidno, že Kensei vycítil také zvědavý pohled té jouninky, která ho pozorovala. Zmizel někam jinak. Nebyl jsem sice schopen přesně místo jeho pobytu, ale než zmizel. Zaznamenal jsem jeho znamení. Vytáhl jsem z brašny plechovku limonády a otevřel ji. S klidem jsem odpíjel a dál zůstával skryt před všemi pohledy. Leda by snad použila byakugan. To by mě potom nalezla snadno. Ovšem mě to bylo stejně jedno. Já si prostě jen užíval chvíli relaxace...

Ticho som sa zasmiala a pokrútila som hlavou, keď zmizol.
Odlepila som sa teda od zeme, ruky som si zastrčila do vreciek a pomaly som odchádzala niekde inde.
Keď som už od nich bola dosť ďaleko, zastavila som sa.
Opäť som si sadla pod strom a tupo som zazerala do zeme.

Nejspíš jí trochu překvapil. Ne, nevyskočil ze křoví ani tradičně nepřiletěla salva kunaiů. Prostě šel po kmeni stromu dolů, až byl kousek nad její hlavou, pak seskočil v pěkném otočení na zem. Dopadl k ní zády a ohlédl se přes rameno.

"Ty jsi pořád tu..." Anoo velkolepý objev xD

Pak se otočil celý k ní a pozoroval k ní.

"hyuuga... jako klan... jste skvělí v boji zblízka... " Další netardičně notorická poznámka xD

"Možná bys měla čas... občas... zatrénovat?"

Pozoroval jí, věděl že Artas ho určitě nepostrádá, určitě si užívá klidu a pohody a.. možná svých obrazů. Uměl malovat docela dobře, přemýšlel a najednou m udošlo, že on nemá nic, jen svůj trénink.

Artas Uchiha


Pomaloučku, polehoučku jsem dopil svou limonádu a vychutnával na jazyku její osvěžující chuť. Všiml jsem si, že se Kensei vydal k té jounince. Neměl jsem důvod se vměšovat do jejich rozhovoru a navíc by to bylo nevychované. Proto jsem si letmo prohrábl své vlasy a zadíval se na oblohu. Trochu se začalo zatahovat, tím pádem mohl brzy přijít déšť. Byl jsem velice klidný a asi proto se ke mě vydala ta veverka. Nejprve mi skočila do vlasů a potom na klín. Proto jsem jí lehce začal hladit po hlavě. Přitom chroupala lískový ořech...

Začala som sa hrať so steblom trávy pri mojom boku.
Síce ma to nijak nebavilo, mala som však s čím zabiť čas.
Vytrhla som ho zo zeme a zblízka som si ho prezerala. Niečo mi to steblo pripomenulo, ale práve som si nevedela spomenúť čo.
Prišlo mi to trochu šialené, že steblo mi niečo pripomína a keby som to niekomu povedala, pravdepodobne by ma poslal do blázinca.
Uchechtla som sa a pustila som ho, pričom ho vietor odniesol okto vie kam.
Hneď na to sa mi naskytol pohľad na Kenseia.
áno, stále som tu. prisvedčila som xD a počúvala som ďalej, čo vravel.
Nakoniec som sa odlepila od zeme.
Máš postreh... Uchechtla som sa znova.
Zatrénovať? Myslím, žeby to šlo. Teraz sa väčšinou nudím, takže...No problem.