Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Postavil se vedle Hokage, hodil po ní očkem. Pak vytáhl taky tři senbony a vložil je stejně mezi prsty. Trochu hýbal se zápěstím, jako by si v duchu opakoval její slova. Pak ruku zvedl a šup, senbony se mihli vzduchem a dva se zarazili na okraji terče, třetí ho minul.

"No... vaše rada nebyla špatná... Hokage-sama... jen to dostat do ruky... "

Podíval se na Hokage a trochu přešlápl, ne opravdu nepotřeboval na záchod! Chtěl se na něco zeptat a opatrně začal.

"A prozradíte mi Hokage-sama... kam se mám potom trefovat, abych třeba ochromil ruku... nebo tak... nebo někoho ochrnul... jak jste říkala jen vyřadil..."

Oči mu zasvítily, že se jenom hokage-sama minule o tom zmínila, nejspíš už toho lituje xD

"Než se naučíš zasahovat ty správné body na těle, bude to vyžadovat ještě mnoho tréninku a studia anatomie." pousmála jsem se. Tohle byla španělská vesnice i pro mě. Přece jen jsem neprošla lékařským výcvikem.
"Pro začátek tě naučím jak vložit raitonovou podstatu do senbonů a poté je hodit. Elektrický výboj bude sice slabý, ale na ochromení zasaženého nervu jistě postačí."

Pozorovala jsem činnost Keiko a jen žasla úžasem.
Je, je skvělá.. Tohle, tohle přeci, zvládla bych to někdy? DOkázala bych to? Kladla jsem si otázku jednu za druhou.
"Su..sugoi.." Vypadlo z mě nakonec, co jsem je pozorovala, ale na tváři se mi rozlil úlevný úsměv, Nao byl v pořádku.
"Jak to tak vidím, nemocnice tě na chvilku nemine Nao, ten jeden den to tam přežiješ" Dodala jsem a pousmála se.

Spokojeně mu zasvítili oči.

"Takže mi dovolíte studovat ...pod vámi ...anatomii?" Oči mu zářily, teď by neměla říct ne xD

Byl tak nadšený, že popadl senbony do obou rukou a zaházel s nimi celý terč. Moc u toho nepřemýšlel, snažil se prostě házet, aby se zlepšil. Prostě se rozhodl, že musí tuhle techniku ovládnout co nejrychleji.

"...výborně... a až ovládnu i anatomii a přidám do toho raiton... pak budu mít dvojnásobně silnou techniku..."

Spokojeně se usmíval, že to bylo poznat i přes šátek. Pak se najednou zarazil a několikrát prohmátl pouzdro, kam si dával senbony.

"Ehm... myslím, že jich budu... no muset sehnat víc... tohle mi moc nestačí... musím zrychlit..."

Příznivé na tom bylo, že čím víc toho opravdu házel tím blíže ke středu se trefoval.

"Ne tak hrr..." pousmála jsem se.
"Poblíž je sklad se zbraněmi a různými věcmi potřebnými pro trénink. Můžeš si půjčit senbony i tam. Co se týče anatomie, řeknu o tobě medikům v konožské nemocnici. Pustí tě do své knihovny a tam můžeš studovat."

Kei-ko? Do pará-dy? nechápavo a trhane zo mňa vychádzalo. Nejak mi to nešlo dohromady. On.. Ma vyhodil do vzduchu? ešte viac nechápavejšie som sa jej spýtal, ale to bolo skôr na Shiori, keďže povedala že je len náhodná pocestná. Keďže sa cítim akoby ma prešiel cestný valce.. Som v poho a nič ma nebolí! odsekol som Keiko, ale s úškrnom na tvári, z ktorého sa dalo vyčítať, že ten tón hlasu nemyslím vážne, a po chvíli ho nahradila bolestná grimasa, ktoré svedčila o tom, že obsah slov bol pravdivý. A potom som zbledol ako krieda. Nem--Nem-Nemocni-ca? Nie! Som v pohode! Snažil som sa postaviť, čo mi ale vôbec nešlo, a skôr som si len ubližoval.

Spokojeně přikývl.

"To také udělám Hokage-sama... přinesu si celou bednu... a budu si dělat zápisky, třeba při tom najdu nejen body... ale nějaký způsob na vlastní techniku..." (Přemýšlím, že bych jednou vylepšil tu od tebe Yoshi-chan xD)

Velmi rychle se mihl k terči, začal sbírat senbony a ukládat je do pouzdra. Podíval s ena Hokage.

"Pokud máte více informací... jako o ANBu... jejich stylu boje... prosím vás... naučte mě je..."

Objevil se velmi rychle zase vedle ní, zvedl trochu hlavu, aby se mohl podívat přímo do očí.

"Můžeme pokračovat?"

"Neviděla jsem přesně, co se stalo, bojovali jste dlouho, pravděpodobně tě výbuch odhodil dál, ale kdo ten výbuch způsobil, to už ví asi jen Yukio.." Podotkla jsem a pousmála se, pak jsem si jen povzdechla a zavrtěla hlavou.
"Jsi nepoučitelný a tvrdohlavý jako mezek, tak si to jednou přiznej, pravda tolik nebolí a sestřičky budou milé" Podotkla jsem a zakřenila jsem se, chtěla jsem jen odlehčit situaci, a nechtěla jsem, aby si to ještě zhoršoval.
"A pokud Keiko říká, že by jsi do té nemocnice jít měl, tak by jsi měl, to ona tě probrala, takže o tom něco ví.." Pokývala jsem hlavou a podívala se na Keiko, potřebovala jsem ho přesvědčit, dobrovolně tam nepůjde, to už jsem zjistila dávno.

"Na Anbu jsi až příliš upovídaný. Ale to je jen dobře." zasmála jsem se. Lepší než když nemluví a myslí si bůhví co...
"Co ti mám o Anbu vyprávět? Za chvíli budeš vědět víc než já. Zkrátka a dobře, jsou to elitní ninjové. I když by se mohlo zdát, že jsou všichni stejní, zaměřují se na různé věci. Někteří jsou určeni pro doprovod Kage, či jako strážci jiné osoby. Jiní se celý život učí znát lidské tělo, aby se stali perfektními lékaři a zároveň tyto znalosti využili v boji. Ostatní se specializují na získávání informací, což souvisí i s mučením, pátráním v paměti druhých osob, vyslýcháním... Někteří Anbu se zase specializují na atentáty, popřípadě likvikaci uprchlých ninjů. Někdy, když je problematický jinchuuriki, vybere kage skupinku Anbu, kteří nemají nic jiného za úkol, než hlídat každý jeho krok."
Byla jsem jen ráda, že toto není náš případ.

Poslouchal a při tom kupodivu házel senbony. Kdyby věděla, že vrhací zbraně jako kunaie a shurikeny si pěkně vydřel, nemohla by se divit proč se zlepšuje tak rychle. Stačilo mu ukázat jak správně na to, trochu ho nadchnout do ANBu a ejhle, po druhém vyházení všech senbonů byla většina velmi blízko středu.
Otřel si rukou pot z čela a kouknul na Hokage.

"Anbu jsou... velmi silní pokud vím... silnější než většina shinobi... a jsou důležití, nikdo nepochybuje, že patří do vesnice..." kdyby ho znala, pak by poznala, že to je jeden z důvodů, proč je obdivuje a chce bojovat jako oni, kdo ví, možná být ANBu jednou.

"...navíc ANBu, kteří slouží přímo pod vámi Hokage-sama... mají důvěru někoho... kdo ví, že udělají vše... že je na ně spolehnutí... že nezklamou... "

Otočil se celý na Hokage a díval se jí zvědavě do očí.

"...chci být jednou silnější než vaše ANBu, znát to nejdůležitější ze všech jejich znalostí... a nechat na sebe spoléhat Hokage-sama..."

Sledoval jí a bylo na něm znát, že čeká jenom až otevře ústa a ujistí ho, že je to nemožné.

"To tě čeká dlouhá cesta. Ale kdo ví... Hrozně moc jsem si přála stát se Hokage, a povedlo se mi to. Věřím tomu, že i ty se jednoho dne přidáš do řad Anbu." dodala jsem a ohlédla se, kde jsou ostatní. Vzdáleně jsem slyšela jakési hlasy.
"Mimochodem, kde máme Artase?"

Když řekla něco docela jiného, než čekal. Vypadal zaraženě, chvilku přemítal nad jejími slovy, a pak opatrně položil ruku na její rameno, aby se na něho podívala.

"Hokage-sama... by mi mohla jednou... věřit?"

Sledoval jí a pomalu ruku odtáhl, tohle bylo pro něho moc důležité. Víc, než všechny techniky ANBu, vypadal v tu chvíli docela jiný. Jakoby starší, vyzrálejší, on to myslel smrtelně vážně!
Díky tomu zapomněl, že se ho na něco ptalo, dokonce že to asi bylo nevhodné chování.

"Já důvěřuju každému členu svého týmu. Je to základ týmové spolupráce." víc jsem říkat nemusela. Byla to pravda a v podstatě jsem tím vystihla svůj vztah vůči svým studentům. Spoléhají na mě, musím jim důvěřovat i já.

Zamyšleně pokýval hlavou, v rukou si pohazoval posledním senbonem a když to řekla, sevřel ruku v pěst.

"Pokud mi Hokage-sama dokáže důvěřovat... tady... pak snad i jednou tam... nechci vás už zklamat..."

Otočil se na patě a téměř bez zamíření hodil. kdyby to chtěl nepovedlo by se mu to, jenže tento senbon zasáhl přesně střed přímo ve středu terče. Emoce mu trochu jak víc pomohly.
Překvapeně se díval na výsledek, i když se to snažil v sobě skrýt.
pak poodstoupil od Hokage a podíval se na ní.

"Naučíte mě tu... techniku?"

Přikývla jsem na znamení souhlasu. Docela rychle se zlepšoval, to se mu muselo nechat. Znovu jsem vytáhla pár senbonů a tentokrát je podržela o chvíli déle.
"Výhodou je, že tvůj hlavní živel je raiton. Ještě se však musíš naučit jej ovládat."

Okolo mých senbonů se začala formovat bílá záře. To bylo způsobeno tím, že jsem do nich uvolňovala svou chakru.
"Kovy vedou elektrický proud. Až se naučíš odhadnout správné množství, dokážeš senbony nabít energií tak, aby zůstala zachována i během letu a v okamžiku zásahu nepřítele, jej paralyzovala. Můj fuuton se pro tohle nehodí. Takže ti blíže poradit nemohu."

Hlavu som sklonil k zemi. Vážne je tak silný? A ja tak slabý... Cítil som sa ešte horšie, ako pri pokuse o vstanie. No ihneď som ju vystrelil hore, pričom som pocítil puknutie na krku, ale našťastie sa nič nestalo, len sa mi zakrútilo v hlave. Ja nikam nejdem! Aj keby sestričky nahé pobehovali po nemocnici! Mňa tam dostanú, len nohami napred. Po chvíli vzpierania sa Shiori, som svoj pohľad zamieril na Keiko. No, tak potom ďakujem mno, ale tam ma nedostanete!

Zamyšleně přikývl, trochu moc informací najednou. i tak se snažil s tím co nejlépe poprat. Během toho vytáhl z kapsy onen starý kunai, jaký se zde nepoužíval a začal si s ním točit v dlani. Lépe se mu přemýšlelo. najednou ho pevně sevřel v dlani a pozvedl mírně hlavu. Do levé ruky uchopil senbon a pokoušel se do něho pustit trochu... "šťávy..." (chakry xD).
No mírně se zablesklo a překvapením se mu podlomila kolena, dopadl do podřepu. Nejspíš by měl být zklamaný, jenže on vypadal, jako by učinil velký objev.

"Už vím... už vím... to j jak říkala neiro jako s..."

Zarazil se a podíval se na Hokage. Pak vytáhl pomalu katanu z pouzdra a protočil i jí.

"...Neiro my jí dala... prý když do ní vložím svou chakru... zesílí... musí to být něco podobného..."

V jedné ruce senbon, v druhé katanu a začal se soustředit. Katana se rozsvítila mírným světlem chakry. A senbon trochu zaprskal a nic. Pozoroval to a redukoval obě zbraně najednou, porovnával a sledoval co se kde děje. Nakonec senbon hezky probleskoval v jeho dlani, ale jemu neublížil.
Vzal ho tedy a hodil tak,a by se zapíchl do země. A chakra pěkně probleskujíc v ní neškodně zmizela. Vypadal dost unavený.

"...tohle je Hokage-sama... náročné..."

Pak zamyšleně pozvedl o trochu výš katanu.

"...myslíte...že tohle není poslední verze...že Neiro-sama myslela... něco podobného i s ní?"

Podíval se tázavě na Hokage.

"Nějakou dobu ti zabere, než si tohle osvojíš, takže nebuď zklamaný pokud ti to nepůjde hned." dodala jsem na vysvětlenou.
"Hm...." zamyslela jsem se, když jsem sledovala katanu. Neiro...
"Možná že ano. V podstatě to je něco podobného. Je možné že na této bázi vytvoříš ještě několik dalších technik."

"Nao, Nao.. Tak, ty se chceš hádat, že?!" Podotkla jsem a pousmála se, byla jsem tvrdohlavá, to by bylo na dlouho.
"Tak, tak aspoň se tolik nepřepínej! Odpočívej doma!" Výhružně jsem vztyčila ukazováček, ale pak jsem zavrtěla hlavou, co já měla právo někoho poučovat, žádné.

"Rozhodně to nevzdám..."

Podíval se a přikývl. "Ano, Neiro-sama..."

Klidně místo toho mohl říct, dlouhý odstavce jak je pro něho důležitá a jak mu pomáhá. Ale způsob jakým řekl tenhle kousek docela stačil.

"Rozhodně se budu snažit Hokage-sama... a co máte v plánu nyní?"

Pořádně se postavil, aby čelil dalším zkouškám, či tréninku. I když tohle ho vyčerpalo dost, bylo to na něm poznat, nehodlal se vzdát, chtěl mnohem víc.

"Ummm ... ja som ťa neodpálil ."Obraňoval som sa ."Ja som ťa vlastne len polapil do mojej siete a ty ... akosi ti asi nevyšiel katon a odpálil si sa sám a to si ani nemusel koniec by asi bol tak či tak ." Hovoril som trocha skľúčene bol som z toho zlý sám na seba že sa tak zranil ."Umm vidím ja to tak že radšej zo svojími partnermi bojovať nebudem. "

"To jsem ráda. Vytrvalost se bude hodit." ohlédla jsem se, jako bych hledala nejkratší cestu.
"Teď tě ponechám o samotě a dopřeju ti nerušený trénink. Nevím jak ty, já nemám ráda když mě někdo během tréninku pozoruje. A navíc... ještě mě čeká pár návštěv v mé kanceláři. Sejdeme se tu zítra. Sayonara." krátce jsem zamávala a poté se začala vzdalovat. Nespěchala jsem, užívala jsem si večerní procházku na čerstvém vzduchu. Dnešní večer byl spjat s krásným počasím.

Přesun.

Akoby si ma nepoznala.. uškrnul som sa na Shiori a vypočul si Yukia. No Yukiové slová ma povzbudili. To ako vážne? Ja som spôsobil výbuch? Konečné! zreval som na celé ihrisko nadšene, ale po chvíli sa to zmenilo na bolestivé stonanie. Au, au.. Ja som to zvládol! Au.. Ouch.. Keďže som vtedy nadšene vykríkol, sprevádzalo to aj vybudenie energie a ja som sa posadil. Ale za strašnú cenu, cenu bolesti. Ale aj tak som bol šťastný, podľa toho čo povedal som Goukakyu dotiahol do dokonalosti. Neber si to zle, ja pri bojoch vždy končím takto.. povzbudzoval som Yukia, keďže to nebola jeho vina, ale len moja a len moja.

"Děkuji vám Hokage-sama... udělám vše pro to, abych si zasloužil... i jednou... vaší důvěru..."

Zase bylo stejně poznat, jak se usmívá a oči mu zazářili. Rozhodně si zlepšil svůj vztah k Hokage a začal jí snad i mít rád, tak doufejme, že ona na něho nehraje pouze divadlo xD
Poté uvažoval, jestli by neměl odejít do nemocnice, aby ihned začal s vlastním studiem, když opět někdo zařval. Měl dojem, že ten hlas zná. Proto přišel ke skupince jiných trénujících geninů.

"...ee? Zase on..."

Nejspíš mu někdo dal opět nakládačku, za to co dělá za problémy. Pomyslel si trochu ulehčeně.

"Právě, právě.." Dodala jsem a zazubila se. Ulevilo se mi, že ten energetický a věčně usměvavý Nao je zpět, i když trochu dolámaný, ale v mezích přijatelnosti, normální.
"Hmm, tak aspoń na chvíli seď, jinak tě do tý nemocnice dotáhnu násilím!" Dodala jsem a zakřenila se, myslela jsem to ale vážně.

"No vážne noc stráviš v nemocnici a uvidíš to že zajtra ti bude lepšie alebo nepôjdeš a potom tam stráviš asi viac než len ten jeden deň ." Chcel som mu dohovoriť ja .

Vděčně jsem se podívala na Yukia, ačkoliv jsem tušila, že na Naa to účinek mít nebude, dál se bude vzpírat a odporovat nám.
"Myslím, že jinak než násilím to nepůjde, kompromis nepřijme.." Zazubila jsem se na Yukia, abych já taky něco nepodotkla, to už, ale bylo něco jiného.

Z ich slov som veru nadšený nebol. Už ste ako moja mama a brat! Nahnevane som si založil ruky, čo ma znovu stálo stonanie. Á sakra.. Buď ísť domov, alebo do nemocnice. Rozmýšľal som nahlas. To ma radšej rovno zabite.. uškrnul som sa na nich, no myslel som to naozaj vážne. Aj z hlasu to bolo cítiť.

"Máma a brat? No dovol.." Zakřenila jsem se, pak vstala a protáhla se, byl v pořádku, nebo spíš, v pořádku určitě bude a to brzo, jak ho známe.
"Máme o tebe starost, víš!" Dodala jsem na svou obhajobu, někdo na něj dávat pozor musí, zrakví se sám jednou.
"Pff, pro mě za mě, tak si zůstaň tady.." Rezignovala jsem nakonec a pousmála se.

"He? Tak tomuhle říkám... týmový duch..."

Dodal tiše pro sebe, vlastně byli tak zabráni do dohadování, že nikdo z nich nepostřehl, že již značnou chvíli jim stojí v zádech a poslouchá je.

"Pokud jde jen o tohle... tak ho prostě vezměte a odneste... není ve stavu kdy by se mohl bránit..."

Mávl nad tím rukou a otočil se pomalu směrem pryč, že půjde někam po svých.

Ja som sa tak trocha od toho dňa čo som mal zlú náladu a od týchto bojou cítil som v sebe ako keby sa doslova vo mne niečo zobudilo .Ale bolo mi len divne preto som nič nehovoril ."Umm ... tak keď si taký blázon to aby sa o teba potom všetci báli ."

Dobre, tak mama a otec nó, keď tak prosíš! uškrnul som sa, ale po chvíli úsmev stvrdol. A prečo? dal som Shiori otázku a pobavene sledoval ako odpovie. Mne je to jedno, pre mňa, za mňa ma hoďte tam pod strom. Ale zas až taký slabý nie som, aby som neodporoval aspoň jej.. ukázal som prstom znova na Shiori, lebo som pako a na Yukia som radšej nič neukazoval, lebo by som určite schytal.

Zastavil se, protože byl k němu zády a chtěl se vytratit, nevěděl na koho Nao mluvil. Proto se otočil a zamračil se mírně, nejspíš si myslel, že ukázal na něho. Měl chuť mu zlomit pár dalších žeber. Pomalu se vracel a přicházel k němu blíž, nebezpečně blíž.
Uvažoval jestli by jim neměl nabídnout svou pomoc.

Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a pak jen sevřela ruku v pěst, to bylo takový pako, až to bolelo.
"Proč? Tse, dobrovolně se odpálíš do vzduchu, tebe aby někdo každou minutu kontroloval!" Objasnila jsem mu to a pak ho poslouchala, zacukalo mi obočí a vystoupila žíla na čele.
"Pro-prosím?" Zeptala jsem se a křečovitě se usmála.
Vymlátím z něj duši!
"Myslím, že teď nejsi v pozici, kdyby jsi mohl někoho podceňovat Nao.." Sladce jsem se zaculila, přitom to ve mě vřelo.

No a? pokrútil som hlavou s výrazom, prečo jej to je divné, akoby bolo normálne robiť to. Pobavene som sledoval ako jej naskočila žilka a vedel som že ide pohroma. Pro-Prosím? zopakoval som jej hlasom to, čo povedala. Ja ti nič nedám! vyplazil som na ňu jazyk a posediačky som sa začal od nej odťahovať. Myslím že nie si v pozícii, ani koalícii, ani opozícii, aby si tu rečnila. Pokiaľ viem, tvoja strana nevyhrala.

Docházela mi trpělivost, a to světelnou rychlostí. Sledovala jsem Naa a můj výraz se vražil ze sladkého na ultra vražedný.
"Taky nic nechci.." Odsekla jsem, tentokrát jsem při jeho slovech k němu udělala krok, jeden, druhý.. Dostala jsem se až k němu.
"Poslední přání?" Zamumlala jsem a až psychopaticky se usmála, jak ten mě naštval. Prokřupala jsem si klouby na prstech, nikdy jsem nechtěla být brutální, ale ten si o to koledoval! Cona tom, že je zraněný, dneska poskytuji lety zdarma.
A to jsem chtěla lidi léčit, ale tohle mu neuškodí, pro jednou..

Ja som radšej opatrne chytil Shiori zozadu a potiahol dozadu . "Nechceš ísť troška od neho ďalej alebo ho nepočúvať ? Ešte ho dolámeš viac než je .... on od teba skoro neschytal ešte asi ."

Tak neprosíkaj.. S úškrnom a dosť pobavene som ju sledoval, no aj tak som sa odsúval. Ehm.. Niečo by tu bolo, ale musím ti to pošepkať! Teraz som sa pekne prezradil, jasné že to nebude chcieť počuť .. uškrnul som sa v duchu a stále s úsmevom na tvári sledoval Shiori. Nato som sa pozrel na Yukia.. Vďaka ti, princ môj, zachránil si ma zo spárov zlej bosorky.. stále som sa usmieval. Praj si čo len chceš, ale pamätaj.. Ja nie som na chlapov!

Už jsem se chystala na okružní let, aspoń by se pokochal, když v tom mě zpátky stáhnul Yukio. Byla jsem nabroušená, ale jeho slova mě docela zchladila, měl pravdu, teď bych ho jen dorazila a já mu zase tolik ublížit nechtěla.
"Kso, když on tak dokáže vytočit!" Podotkla jsem.
"Člověk má starost a pak, tsee, jednou mu dám takoou nakládačku.." Mumlala jsem si pro sebe, ale pomáhalo to, zuřila jsem míň a míň.
Zlej bosorky?
Klid, nádech a výdech Shio chce tě jen naštvat, jen naštvat.
"Princezna Nao?" Zakřenila jsem se po chvíli, jo ten popis by seděl, ale víc už jsem neřekla, představa Naa v růžových šatičkách s korunkou ve vlasech mě dorazila víc než dost.

"Hmm nieje na chlapcou ale seba považuje za prinecnužne zvláštny si ty človek . "Dodal som k nemu predsa len mne sa vlastne ešte nestalo aby mňa nahneval niekto iný okrem mna samého .Nemal vlastne šancu .

Zastala. Dobré znamenie, čas prestať. Ale ešte pred tím.. Áno princezna! Problém PRDKO?! Prdko som naschvál zdôraznil, načo sa mi konečne vypol starý systém v hlave vďaka únave a ja som znova zmenil povahu. Eheh.. Shiori-chan? Yukio-kun? spýtal som sa ich, pričom som im ohľaduplne a dosť hanblivo naznačoval.. Aby mi pomohli na nohy.

(Já když někoho nenapadnu, a chci jen tak netečně něco k někomu napsat, tak si mě ani nikdo nevšimne xD)

Už jsem byla napristo klidná, když prdko?!
"Lepší přezdívku už jsi doopravdy vymyslet nemohl, trdlo.." Zakřenila jsem se a pak jen pokrčila ramenu ve smyslu, jestli máme na výběr. Byla by to dost dobrá odplata nepomoct mu za to jeho rýpání, ale byl to člověk v nouzi a já lidem pomáhala vždy, když se dalo, i když to byl Nao.
"Hmm, tak postavit na nohy se mu zachtělo, udržíš se vůbec?" Rýpla jsem si a podívala se na Yukia.
"Máme ho tu nechat?" Zeptala jsem se záměrně, ale pak se jen ušklíbla.
Proč jen jsem tak dobrosrdečná a blbá.
Vytkla jsem si v duchu, a nakonec mu podala ruku, aby se chytil a já ho mohla vytáhnout, výhoda i nevýhoda mít sílu.

(Gome, nějak byla moje postava zabraná úmyslem zmlácením Naa xDD)

(Moja postava je zasa niekedy na ostatných nevšímavá XD )
Ja som šiel tiež z tej strany u ktorej som pol podoprieť Naa no ako som to vlastne šiel urobiť všimol som si človeka ktorý tu bol . "Zdravíím ... kto že si vlastne ty ?"Možno to znelo hlúpo a tak ale ja som si ho vážne všimol až teraz .

Prepáč.. sklonil som hlavu k zemi a do očí sa mi skoro nahrnuli slzy... Ja sa udržím! Možno.. Dúfam.. asi...nie... Išlo to z mojím operačným systémom z kopca. No natiahla ku mne ruku a ja som ju chytil, aj keď som veľmi neveril že ma sama podvihne. Nejak som totiž zabudol, že by podvihla mňa, Yukia a Kenseia naraz. No pomohol jej Yukio. A až teraz som si poriadne všimol Kenseia. A tebe.. tiež Gomenne zato, že som bol taký.. Toto som nebol ja, takého ma videla len Shiori, keď sa mi vyhrážala bitkou.

(Sorry, ale Nao ťa veľmi nemá rád xDD Nič proti tebe )

Nao se vytáhl na nohy a já doufala, že se hned zae nezkácí k zemi, kupodivu se tak zatím nestalo. Až mi ho teď přišlo zvláštně.. Líto.. Byl jako vyměněný, nedřív jsem tázavě nadzvedla obočí a pak sledovala jeho chování.
No, nakonec jsem jen zavrtěla hlavou a všimla si s kým mluví Yukio. Prohlédla jsem si ho, znala jsem ho, trochu.
Bylo to tehdy, jak zaútočil na Naa, nebo jak jsem ho viděla s Neiro-sensei u brány, jak mi o něm vyprávěla Keiko. Jmenoval see. Kensei, hai, mám to!
Zakřenila jsem se.
"Ahoj.." Prohodila jsem k němu taktéž a pousmála se, tentokrát mile na ostatní jsem obvykle vražedné výrazy neházela, to jen na Naa.

Za hlavou se mu objevila taková kapka, že by jste se do ní všichni vešli v krásném rodinném rámečku. Navíc onen cizí kluk, toho jediného neznal. Ostatní z týmu jedna už poznal. Většinou byl rád, když si ho lidé nevšimli, nebo alespoň ne hned. Ale když vás někdo dokonale ignoruje a to za cenu, že mluvíte... to se mu nelíbilo. Přesto vypadal pořád stejně, až na to obočí, které mu zacukalo.

"Jsem z týmu dvě... tady tvé přátelé už znám. Nao vzpomene určitě ho při pohledu... na mne, rozbolí pozadí..."

To byl jeho způsob, jak dát najevo, když někoho neměl rád. Rozhodně vypadal na to, že jestli se to bude Nao snažit okomentovat, nebude ho šetřit ani ve stavu, v jakém je nyní. Neměl ho rád, dělal problémy Hokage, ale hlavně Neiro a to bylo pro něho neodpustitelné.

Situace začínala být nezvladatelná a já už nevěděla, co si počít. Navíc se tady začal přibližovat Usurotonkatchi... Nevěděla jsem co dělat, na druhou stranu mě potěšilo, že byli přesně jako my. Neustále se hádali. To bylo to dobré, ale musela jsem myslet především na zdravotní stav toho chlapce.
"No... Nerada vám do toho skáču, ale ... Buď tě doprovodím do nemocnice, nebo domů. Dřív se od tebe nehnu. A věř mi, že pokud budeš klást odpor, mám své způsoby, jak tě donutit poslouchat."
Mile jsem se na něj usmála a poté jsem proměnila svůj milý úsměv v ďábelský škleb.
"Přeci jen bude lepší, když se plně zregeneruješ a pak budeš nakopávat zadky ostatním, teď bys toho moc nesvedl."
Mrkla jsem na něj.

Hele, Shiori.. Pokúsil som sa o krok dopredu, ale zatackal som sa, takže som bol nútený opierať sa rukou o ňu. Keďže mala viac sily, udržala by ma lepšie ako Yukio. Myslíš že.. Nevedel ako ďalej.. Buď si vyberie domov, kde bude mať problém, alebo si vyberie nemocnicu, kde bude mať problém.. Nevedel ako ďalej, keď započul Kenseia. Jasné že ma bolí, keď nečestne útočíš zozadu ako srab! No tu som sa otočil aspoň na jedenu dobrú dušu.. Keiko.. a hodil som na ňu taký istý výraz ako na Shiori.. Nevedel som ako, čo ďalej.

Ako som videl aj toto dievča akosi som sa zhrozil .
To sú všetky dievčatá v tejto dedine také brutálne ? A to ja mám dokonca strach ich udrieť veď ma rozbijú na prach takto .
"Hmmm ... je dobré že ich už poznáš ale keby tak hmm . Čo tak sa predstaviť aby som ťa poznal napríklad aj ja ?"