Cvičiště

First topic message reminder :


Místo pro trénování se vším potřebným vybavením. Jedno z nejdokonalejších a nejfrekventovanějších míst v Iwagakure. Jeho rozloha je srovnatelná například se Strahovským stadionem (300x400m). Leží půl míle od Iwagakure a cesta k němu je vcelku náročná. Každý ninja se tam ale bez problémů dostane. Na cvičišti můžete najít překážkové dráhy, všechny možné povrchy a v západním rohu roste dokonce malý les.
Na cvičišti je vždy jeden sensei a dva chuunini dohlížející na pořádek cvičení. Velmi často tam trénují ANBU a vojáci, kteří tam zlepšují fyzičku.

Promiň, že se tak ptám, ale kolik ti je, Mauro? Podívám se na něj. Nemůže bejt o moc starší než já, uvažuju...

Mauro

Pousmial som sa.Je my 16 ...Povedal som pričom som sa pozrel na ňu z vačku som vybral dve lízatká jedno som podal Mononoke a druhé som si otvoril a dal do úst.

Usmála jsem se na něj, díky, vzala jsem si lízátko, rozbalila jsem ho a dala si ho do pusy. Koukla jsem se na nebe, zády jsem byla opřená o strom a o něčem jsem přemýšlela, ale nevim o čem...

Mauro

Pozrel som sa na Mononoke.Inak na čo si sa pýtala koľko mám rokov ? Spýtal som sa zvedavo pričom som sa stále usmieval. Postavil som sa zo zeme a oprel som sa ostrom a čakal som na jej reakciu.

Přemýšlela jsem chvilku, proč jsem to chtěla vědět...ale pak jsem jenom pokrčila rameny, jenom tak...jsem to nevěděla, ušklíbla jsem se a pozorovala jsem ho, jak si stoupá. Opřela jsem si hlavu o strom, ale málem mi sklouzla ofina z očí...rychle jsem si ji uhladila přes moje levé oko.

Mauro

Ako pozerám tak sú tu tými z každej dediny...Povedal som a otočil som sa znova k drevenému panákovi začal som do neho udierať.čo tu budeme robiť tak dlho ?Spýtal som sa jej pričom som dalej trénoval.

Je tu dost lidí, přikývla jsem. Ale vůbec netuším, co bude v plánu. Prej je to nějaká slavnost či co...Taky jsem vstala, že si trochu procvičím techniky. Nejdříve jsem složila jednu pečeť, polohlasně řekla Shunshin no Jutsu, a začala jsem díky tomu bleskově skákat z jedné větve na druhou. Asi po pěti vteřinách jsem se objevila za takovým pohybujícím se panákem a udeřila jsem do něj katanou, kterou jsem už měla vytaženou. Panák se otočil a já zase probleskla pryč. Po vteřině jsem se u něj zase objevila a udeřila do něj. Tentokrát jenom rukou. Když se otočil a "ohnal se po mě rukou", vyhla jsem se tak, že jsem se přikrčila. Pak sem znovu udeřila do panáka a znovu se vyhla. Takhle jsem to dělala asi minutu, až mě to přestalo bavit, plynulým pohybem jsem vytáhla katanu a rozpůlila jsem ho někde ve výšce pasu.

Ja som zoskočil z miesta kde som bol a zamieril som k dvom ľudom ktorý boli podľa čeleniek z Kumogakure no sato. "Zdravím ... nemáte náhodou trocha času ?" Opýtal som sa ich a čakal čo odpovedia.

Otočila jsem se na toho, kdo ke mě a Maurovi mluvil. Ahoj, pousmála jsem se, jo...času máme hodně. Zasunula jsem katanu zpět na záda k té druhé a urovnala jsem si ofinu tak, aby mi skryla úplně moji levou tvář. Potřebuješ něco? Všimla jsem si čelenky, takže Konohagakure? pomyslela jsem si.

"Tak chcel som sa opýtať že či by vám vadilo keby som si s vami chcel zatrénovať. Nejaký taký bojoví súboj či nejaký iný spôsob." Teraz ako som to hovoril aj ma vlastne napadlo že ja som mal vážne následovať senseiiku lebo takto si tu počakám teraz asi naozaj dosť dlho.

Zamyslela jsem se, tak fajn...já si ráda dám trénink s někým, koho neznám. Pousmála jsem se, aspoň se nebudu nudit...přešla jsem trochu blíž k němu a zastavila jsem se tak nějak dva a půl metru od něj. Chtěla jsem počkat, jestli ještě něco před zápasem řekne, nebo ne, protože zaútočit, když protivník není připravený je podlé.

"Tak to rád počujem." Povedal som smerom k nej a vytiahol som zasa do svojich rúk naozaj veľké množstvo shurikenov. "Tak začnime." Prehovoril som zasa a čakal som na jej ťah. Katanu som nevyťahoval a nechal si ju na chrbáte už z konohy som mal averziu bojovať proti dievčatám tak že ich zraním a v tedy keď sa snažím niekoho dostať tak že mu nič nesmiem spraviť je naozaj ťažké ale tréning to je naozaj skvelý.

Když vytáhl shurikeny, pousmála jsem se a z pouzder na zádech jsem vytáhla obě katany. Rozběhla jsem se přímo k němu a sekla jsem po něm zestrany katanou v pravé ruce. Levou katanu jsem držela nataženou před tělem, kdyby po mě chtěl ty shurikeny hodit, abych je vyblokovala.

Mauro

Pozrel som sa na chalana čo prišiel ako náhle začali bojovať oprel som sa o strom mohol som si aj ja zabojovať no ale už ked začala Mononoke tak čo už. V tvári som mal už svoj typický unudený výraz a iba som sledoval boj.

Jednou rukou v ktorej som mal shurikeny ktoré mali na sebe už predom natiahnuté drôtky som hodil po jej katane ktorou na mňa šla seknúť pri tom som aj odskakoval dozadu. Mal som v pláne shurikenami obmotať jej katanu a potom celou silou potiahnuť aby som ju zbavil zbrane.
Skúsim keby tak šerm ? No ale tá jedna katana mi tu vadíí ... Pomyslel som si pre seba pri boji.

Hodil shurikeny a já se je chystala odseknout katanou, ale všimla jsem si nepatrného lesku...takže drátky? Pousmála jsem se a jeden shuriken jsem odhodila tak, aby se zabodl do stromu vedle. Potom jsem zničehonic, místo toho, abych ty shurikeny odrazila, jsem se odrazila a přeskočila jsem je. Skočila jsem s jedním kolenem na zemi, ale naštěstí na mě těď nemířily žádné shurikeny, já senseiovi říkala, že mi to jde lépe s jednou katanou, a zasunula jsem jednu katanu zpět do pouzdra. Přemýšlela jsem, co udělat, ale místo toho jsem se jenom vydala znovu k němu, co nejrychleji jsem doběhla k jeho pravému boku a sekla.

Ja som v ruke kde som mal ešte shurikeny hodil smerom do zeme smerom u môjho pravého boku. Pri tom som trocha poskočil smerom do ľava nemala by preseknúť všetky lanká predsa len to mám už vyskúšané. V ten okamih som ale potiahol ľavou rukou a všetky shurikeny čo som hodil teraz mierili smerom na ňu. Ako leteli potiahol som potom ešte raz a jeden shuriken sa teraz vracal do mojej ruky bol to ten na strome. Noazaj toto manipulovanie bolo nebezpečné niekdy sa predsa len som s tým zranil aj ja sám. Hmm Je na čase vytiahnuť asi katanu. Pomyslel som si a už som len čakal na správny okamih.

Když udělal něco tak, aby na mě zase letěly ty shurikeny, už jsem byla moc blízko něho, abych se jim snažila vyhnout. Tak jsem jenom ze svého tréninku koncentrovala větrnou chakru do katany, aby byla ostřejší a pořádně jsem sekla do jeho pravého boku.

To čo spravila ma naozaj prekvapilo nečakal som to nestihol som ani poriadne zareagovať preto som oskočil naschváľ smerom do ľava. Vedel som čo by nasledovalo ak by som skočil do zadu a to žeby som ju trafil shurikenmi a to som nechcel. Ako som ale tak urobil a skočil som do ľava shurikeny mierili namňa naštastie som použil techniku chakra no tate na ktorú mi pečate nebolo treba lenže som musel všetko pustiť z rúk. Ako som bol ďalej pocítil som poriadnu bolesť než ja som stihol spraviť ten uhybný manéver ona ma naozaj poriadne rezla do boku a ja som si to všimol až keď som odskočil "Pekne ... " Možno sa jej zdalo divné že prečo som nenechal shurikeny aby ju trafili no svoju zásadu som nechcel porušiť. Tentoraz som si ostal bez zbrane vedel som že teraz keď som zranený tak by mi veľmi nepomohla. Preto som čakal čo spraví. Pri tom ako som stál som začal hromadiť chakru.

Pousmála jsem se, chytila jsem katanu do zubů a udělala jednu pečeť, pak jsem znovu chytla normálně katanu a s úšklebkem jsem řekla, Shunshin no Jutsu, skoro jako teleport jsem se objevila za ním a švihla ho katanou směrem přes záda. Zároveň jsem vytáhla levou rukou druhou katanu a sekla jsem jakoby křížem přes tu druhou.

Keďže som už chakru hromadil bolo ľahké ju uvoľniť na techniku ktorú som už potreboval preto tentoraz už sekla do gule ktorá vytvára "spätný" tlak akou silou do toho sekla takou silou to odmrštilo jej katany smerom od smeru jej seku. V tedy hneď na to som sa skrčil a mal som v pláne ju podkopnúť.

Najednou se kolem něj udělala koule z chakry a když na ni narazily moje katany, odmrštilo je to zpět. To mě vykolejilo a já jsem ztratila rovnováhu. Zaklonila jsem se a když jsem to chtěla vyrovnat, on mi podkopl nohy. Udělala jsem kotrmelec přes hlavu a narazila jsem si trochu ruku. Znovu jsem zasunula jednu katanu a pokusila jsem se postavit. Trochu mě brněly prsty, jak jsem dostala zpětnou ránu. Trochu mě to napudilo, takže jsem se pořádně nažhavila na boj.

Mauro

Zaujímavý súboj...Povedal som si pre seba pričom som ich stále sledoval.Mohol by prísť ešte niekto...Pomyslel som si a pousmial som sa nad tím.

Naozaj som mal štastie že moje zranenie sa zacelovalo rýchlejšie než u druhých preto stačilo pokračovať a krvácanie samo prestane. Ako ale spravila ten kotrmelec pokúsil som sa na ňu dostať jedno lanko čo sa mi nepodarilo. Stále som si ale pre istotu jeden nechal v ruke. V tedy som schytil z brašničky niečo do ruky a v tú sekundu pod seba hodil dýmovú bombu. Aby ma nebolo vidno. Mohlo sa jej zdať že som sa tak chcel ukryť a dostať sa odtiaľ kde som bol lenže ja som hneď na to začal tvoriť jednu z ďalších techník. " Baindosenkou" Mal som v pláne ju prišpendliť na čokoľvek čo bolo za ňou určite by letela dozadu pokiaľ by na niečo nenarazila ak by ju to trafilo.

Když se objevil dým, rychle jsem zasunula i tu druhou katanu do pouzdra a složila jsem pečeť Draka, Tsume, řekla jsem polohlasně a nehty se mi prodloužily do dlouhých a ostrých drápů. Nevěděla jsem, co od toho dýmu mohu čekat, tak jsem jenom díky koncentraci chakry do nouhou a drápů co nejrychleji vyběhla po stromě po mojí pravici. Měla jsem v plánu dostat se nahoru, abych viděla, jestli zůstal v kouři, nebo jestli utekl a popřípadě pak na něj zaútočit.

Keďže prvá strela nezabrala ten "trojuholník" som po technike udržiaval a vystrelil som po nej zasa ďalšiu strelu ale vedel som že ju to len tak netrafí hoc som dúfal bolo to naozaj dosť rýchle. Ja som teraz zasa stál na mieste len som vyčkával. Vytvoril som teraz pečate a čakal na jej útok.

Když jsem ho neviděla, pomyslela jsem si, že je pořád v tom kouři. Zahlédla jsem lem jeho oblečení a tak jsem se pořádně odrazila a skočila tam. Ale vyslal ke mě zase ten trojúhelník a já jen tak tak se vyhla. Jenomže se zem nějak moc rychle přiblížila, takže jsem dopadla na znak na zem. Trochu mi to vyrazilo dech, takže jsem se chvíli nemohla hýbat. Zahlédla jsem ho už jasněji, protože se kouř docela uklidil. Vyskočila jsem na nohy a ohnala jsem se po něm svými drápy na rukách. Sekala jsem po jeho tvářích, snažila jsem se nehýbat tak, abych pořád měla ofinu přes levou tvář.

To čo mala na tvári som si ešte všimnúť nestihol predsa len som bol dosť zamestnaný teraz uhybaním . Ako som posunul hlavou smerom do zadu cez jej ruku som prehodil 3 drôty mal som v pláne ju za tú ruku potiahnuť do protismeru a tak jej prekaziť ďalší útok. Po tomto som chcel ju nejako zasa zviazať drôtkom.

Chytil mi ruku, tak jsem se rozhadla toho využít. Tou samou roukou jsem ty drátky pevně chytla a taky jsem se k němu víc přitáhla. Když jsem byla jenom pár centimetrů od něj, vší silou jsem ho kopla.

Mauro

Troška som sa natiahol a postavil som sa pred strom pričom som stále sledoval boj.Bolo to už dosť napínavé a taktiež vyrovnané ale vedel som že sa už pomaly chýli ku konečnému úderu.

Ako bola u mňa blízko a kopla ja som nastavil reflexívne koleno. Ju to teraz ak doňho kopla muselo bolieť viac než mňa. Ja som ju udrieť v pláne nemal len som sa bránil a teraz ako bola tak blízko ja som sa na ňu natlačil ešte viac a prišliapil som jej v ten moment tú jenu nohu na ktorej stála. Teraz som ďalší drôt ale chcel prehodiť cez jej hlavu či telo. A potom až na nohy. Nemal som teraz na drôtkoch nič ťažké preto to šlo ťažšie.

Kopla jsem ho do kolene, trochu mě to zabolelo. Chtěl kolem mě omotat drátky, ale takhle na mě nemáš, pokud nechceš útočit přímo... Ušklíbla jsem se pro sebe a bleskurichle jsem použila Shunshin, načež jsem se objevila za ním a udeřila jsem ho loktem mezi lopatky. Pak jsem vytáhla znovu jednu katanu a ohnala jsem se sekem po jeho rameni.

Ako ma udrela do lopatiek ja som sa vystrel hruďou do pretu a hneď na to som spravil kotromelec do predu preto by ma trafiť katanou nemala. Tak toto bolelo ... Pomyslel som si a ako som z kotrmelca vyskočil na nohy otočil som sa smerom na ňu. Hoc použila shunsin stále som ju mal priviazanú hoc len na ruke ale nerobil som s tým nič. V rule som si pripravl dva shurikeny a zasa z drôtkom. Naschváľ som potom pustil drôt a bola voľná ale čakal som na jej ďalší útok.

Když nechal drátek volně spadnout, tak jsem povytáhla jedno obočí, co tím sleduje? Už jsem měla dost toho, jak na mě nechtěl zaútočit přímo...Já sama jsem vytáhla několik shurikenů a hodila jsem je po něm. Pak jsem znovu použila Shunshin a místo toho, abych se objevila u něj, jsem se objevila někde u stromu asi sedm metrů od něj. Tam jsem sevřela katanu do dlaně a řízla jsem se. Složila jsem několik pečetí a vykřikla, Kuchyiose no Jutsu! S *puf* se vedle mě objevil můj Modrý Eryuu...modrá ještěrka. Něco jsem mu pošeptala do ucha a on se začal soustředit na svoji práci. Já, abych mu mohla zajistit dost času jsem vytvořila dva obyčejné klony. Já se mezi ně přimíchala...a vyrazili sme proti našemu protivníkovi. Jedna z nás tří běžela zprava, druhá zleva a třetí vyskočila, že zaútočí kopem na hlavu.

Ako zaútičila ja som mal zasa okolo seba tú guľu ale nezrušil som ju ale nechal som ju stále okolo seba. Ako aj predtým akou silou na mňa zaútočili tak ich to aj odrazilo vedel som že čo spraví nemalo by byť nič čo by to mohlo preraziť. Ona si niečo privolala ? Tss a kde to je a čo to je ? Veľmi dobre som to predtým nevidel ale dával som si na to pozor. Technika teda ostala stále aktívna a ja som začal hromadiť chakru do svojho prsta.

Už podruhé udělal tu kouli, tak jsem já (skutečná, co jsem útočila z boku) jsem to stočila mimo. Oba kloni se rozplynuli...Dyť to musí brát hrozně moc chakry, zakroutila jsem hlavou. To, co dělal Enryuu už by mělo působit: začal totiž tu vysokou trávu, ve které stál ten kluk obmotávat kolem jeho nohou. Už ho to chytlo za kotníky...a bylo to posíleno jeho i mojí chakrou, takže to bylo velmi pevné. Začal dělat něco na prstě, tak jsem se postavila dál od něj...A čekala jsem, co udělá. Přeci jen...ta ochrana z něj musela vyžrat hodně chakry.

Mauro

Dúfal som že to už skončí vedel som čo sa začne diať ak ho zatlačí Mononoke do úzkych zatiaľ som nechcel nič podniknúť. Nevedel som či to už uvedomila aj ona ale niečo jej v tom to boji nemohlo sedieť.

Chakra mi ubývala, sili taktiež a pritom ma tlačila do úzkych. Sakra. .. tá moja taktika sa nevyplíca. Nechaj ma to vyriešiť za teba... uvidíš pôjde to rýchlo. Ako som počul v sebe tento hlas hrklo ma a v sekunde som vytasil meč a sekol po tom čo sa ma snažilo obmotať a nie len tak nejako ale pomocou polovičného tentokaiu Ten bral najmenej chakry a preto som sa z toho dostať mohol. Vyskočil som potom na jeden zo stromou. Začal som zasa inštínktívne v sebe hromadiť chakru ale nie len svoju ale aj prírodnú. Stávalo sa mi to len keď som bol v úzkych a mal som málo svojej chakry nevedel som o tom dokonca niekedy ani sám predsa len to bola moja kekkei genkai ale nevedel som ju ovládadnuť. Aj tak to bolo malé množstvo. Ako som už bol na tom strome začal som ju bombardovať mojími poslednými shurikenami . Budem to musieť už brať tvrdšie aj ja . Shurikeny mierili priamo na tie najbolestivejšie a najdôležitejšie miesta chcel som ju už teraz zaručene trafiť nie ako predtým nechať tam nejaký malý priestor.

Ze stromu na mě posílal shurikeny. Já vytasila obě katany a začala jsem je odrážet do stran. Bylo jich hodně a asi dva nebo tři jsem nedokázala pořádně odrazit, takže mě škrábli. Jeden do stehna a druhý do tváře. Jeden shuriken se mi zaryl do ramene...Docela o bolelo, ale já něco vydržím. Použila jsem znovu Shunshin a začala jsem skákat z větve na větev. Eryuu zatím pohyboval větví, na kterej stál on, takže nemohl držet dost dobře rovnováhu. Objevila jsem se přímo před ním (asi deset centimetrů od něj) a sekla jsem křížem přes jeho hruď...

Ako sa mi už tá vetva začala pohybovať ja som mal v pláne zoskočiť dole nechápal som ako to že sa tu všetko hýbe ako chce. A bolo štastie že v tedy ako sa tam objavila ja som už zoskočil na zem ale hneď na to som bol pripravený na dve moje techniky. Teraz som už len vyčkával kedy to použiť. Uhýbaš uhýbaš a nebojuješ stačí ak ju poriadne trafíš a je po nej nie sa s ňou takto hrať. Ozývali sa mi v hlavne takéto hlasy pri tom čo som robil.

Já pro jistotu udělala nějaké pečetě a znovu jsem použila Shunshin. Už jsem byla docela zadýchaná, ale znovu jsem se objevila před ním a sekla jsem přes jeho hruď. Bylo mi jedno, jestli se trefím nebo ne, ale hned jsem se objevila za ním a sekla křížem i přes jeho záda.

Keďže som mal katanu vytiahnutú ten prvý útok som vyblokoval ako sa objavila za mnou tak ma sekla lenže nenechal som sa podlomiť a doslova som spravil otočku a priložil som jej prst na jej brucho mojej ľavej ruky a ozval sa výstrel ako z dela. "Reigun!!" Bola blízko naozaj veľmi blízko a práve na to som čakal hoc som schytal poriadne ale toto niekedy dokázalo lámať aj kosti vedel som že to sa nestane lebo najväčia rýchlosť je až pár metrou po tom čo to vystrelím preto som vedel že bude ju naozaj všetko poriadne bolieť ak ju to trafí.

Sekla jsem ho do zad docela hluboko, ale on se otočil a když mi přiložil prst k břichu, použil nějakou techniku. Byla jsem moc ráda, že jsem předtím udělala ty pečetě, protože teď místo mě na zemi byl kus dřeva, který schytal tu ránu. Protože byl ten kluk otočený jakoby na to dřevo po Kawarimi, já vyskočila a znovu jsem ťala, tentokrát šikmo: od pravého ramene k levému boku. Zhluboka jsem dýchala, protože už ten boj trvá opravdu dlouho.

Ako zmizla ja som to ale zaregistroval predsa len ani výkrik nič a to len tak nebolo to naozaj vždy bolelo preto som jej ďalší ťah tak trocha očakával. Jediná moja výhoda bola nie v sile alebo v technikách ale vo výdrži ktorá aj mne dochádzala kvôli zraneniam. Teraz som ale jej meč prekrýžil mojou katanou. Do svojho meča som začal sústreďovať chakru a pritom som tlačil na jej meč že ak by ho dala preč tak by som ju asi sekol.
Skončím v nemocnici ... po tréningu ... už to vidíím ... dva týždne ...

Mauro

Už to nevyzeral ako tréningový súboj ale ako normálny boj ten chalan mal furt dosť chakry čo sa my nezdalo.Už si to pochopil že?Spýtal sa ma Hachibi trochu som zmrzol pozrel som sa na nich.Skočil som na vetvu kde boli oni.Už by stačilo...je to iba tréning...Povedal som hlasno.

Začali jsme se přetlačovat, tak jsem se rozhodla to ukončit. Naposledy jsem použila Shunshin, objevila jsem se za jeho zády a už jsem se ho chystala bodnout, když se tu ozval Mauro. Zastavila jsem asi tři centimetry od jeho zad a pousmála jsem se. Díky, Mauro. Tohle by byl asi můj poslední útok, než bych padla vyčerpáním...Eryuu s tichým *puf* zmizel a já ztěžka oddechovala. Bojuješ fakt dobře...a máš nezvykle velikou výdrž. Zhluboka jsem se nadechla a narovnala jsem se.

Ja som zasunul svoj meč z ktorého vymizla chakra mal som v pláne na ďalší silný útok. No nebolo ho treba. Ja som sa otočil na ňu. "No ... ty si tiež veľmi dobrá a doráňala si ma poriadne." Uznal som popravde . Dobre budem musieť zmeniť zásady .... ak budem tak silný že dokážem výjsť bez zranenia v tedy nepôjdem na plno nie na konci bez síl. ... Pomyslel som si. Ako vždy po boji ten hlas mi dal pokoj teda naštastie. "Niekedy budeme môcť zasa zopakovať čo myslíš ?" Opýtal som sa jej a mal som v pláne si ísť ošetriť rany ale sám do nemocnice sa mi nakoniec nechcelo.

Mauro

Máš dosť chakry...Poznamenal som pričom som sa pousmial.Trochu ste to už preháňali...Dodal som a čakal som na jeho reakciu.

Jo...jasně, pousmála jsem se a uhladila jsem si ofinu na levé tváři. Pak jsem se zamyslela, promiň, nepředstavila jsem se. Jmenuji se Mononoke...Mononoke Uzaraku. Jsem z Kumogakure no Sato. Sáhla jsem si na ránu od shurikenu na tváři a pak na stehně...Potom jsem rukou přejela po paži až k rameni, kde jsem měla stále zabodnutý ten jeden shuriken. Byl zaříznutý do poloviny...vzala jsem ho mezi prsty, zavřela jsem oči a vší silou jsem ho vytáhla ven. Musela jsem stisknout zuby, protože to docela bolelo. Pak jsem z kapsy vytáhla obvaz a začala jsem si to rameno obmotávat...Nebejt Maura, tak jsem teď v bezvědomí...zatraceně...jsem tak slabá. Nadávala jsem si v hlavě. Proč mě každěj poráží? Proč proč porč?? Utáhla jsem obvaz na rameni a sebrala jsem ze země obě katany, které jsem si položila. Plynulým pohybem jsem je zasunula zpět do pouzder na zádech a otočila jsem se zpět na toho kluka.

"Ani som si nevšimol ... " Povedal som mu popravde na obe veci jednou odpoveďou. "Inak ešte aby som potom nezabudol ja som Yukio Kugo teší ma. A som z konohy .... " Dodal som po tom ako sa predstavila som si ju prezeral naozaj som nerád zraňoval dievčatá a teraz som si aj uvedomil prečo. Ale niekedy to inak nejde proste nesmiem byť mäkký a bojovať ako viem. Vážne je dobrá . "Ako dlho ste inak tu ?" Opýtal som sa ich a pritom sa snažil si nájsť v kapsičke nejaké obväzi. A potom si ošetriť všetko na čo dočiahnem. Nekrvácalo to tak ako u ostatných proste sa to hojilo. Bolelo to poriadne ale predsa len ja som mal vždy kamennú tvár nech sa delo čo sa delo.