Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

Hádam sa nechceš ospravedlniť za to, že si jednej rodine z nášho klanu podpálil celý dom! Otočila som sa a nahnevane som sa naňho zahľadela.
Je otravný... pomyslela som si.
Založila som si ruky na hrudi...A povýšenecky som sa naňho dívala...

Aj to, ale hlavný dôvod je.. posadil som sa. Radšej budem sedieť, takto ma bude ťažšie trafiť do brucha.. A k tomu ma aj menej bolelo brucho keď som sedel...
Naparuje sa jak páv, no šak ja ju postavím do laty. pomyslel som si a uškrnul som sa. Nato som sa usmial. Chcel som ti povedať, že ... z vrecka som vytiahol lístok. Že toto ti vypadlo v izbe. A nejak si na to zabudla. úsmev sa rozšíril...

Vytrhla som mu lístok z ruky a zastrčila som si ho do vrecka. Neunúvala som sa pozrieť, čo tam píše.
Všetko?

No ja neviem... Možno si ešte niečo zabudla ty hlava deravá. Nahlas som sa zasmial a pocítil som úľavu v bruchu. Nebolo to až také silné, vidno že Hyuugovci sú slabý... uškrnul som sa v duchu, aj keď som vedel že by ma mohla prelomiť ako ten strom. A ešte niečo... Viem že vy "hrdé" hlavy to nepríjmete, no chcel by som zaplatiť škody, ktoré som svojím menším tréningom narobil..

Asi som ho mala umlčať poriadným zásahom... prevrátila som očami.
Síce to je milé, ale my tvoju pomoc nepotrebujeme... odsekla som mu, otočila som sa a odkráčala som do Hyuuga štvrti. (presun)

Že vôbec ponúkam niečo tím nafúkancom... odsekol som, keď tu Hana ešte bola a zámerne aby to počula. Odkedy získali postavenie, stali sa až moc nafúkanými... uškrnul som sa a poobzeral som sa dookola. To už išli? Hm.. Asi už išli ku bráne... domyslel som si a pomaly som sa postavil. Napravil som si šaty a strčil som si ruky do vreciek. Asi by som mal ísť aj ja, nechcem aby ma zbila aj senseika, alebo zvyšok týmu za meškanie... a s úsmevom na perách som sa vydal preč.

Velmi pomalu přišel na cvičiště. Zde dokázal vždy zapomenout na starosti. Jednoduše je vypotil z hlavy. navíc se mu potom lépe přemýšlelo. Chvíli tam jen tak stál a díval se na tři terče, pak zvedl rukou a pohnul prsty a už ve dlani rozprostřel několik kunaiů a hodil je najednou. Se zamračením sledoval jejich dopad. Každý jiný by byl spokojený on však ne, házel etdy znovu a znovu.

Přišla jsem na cvičiště, ale nešla jsem do jeho středu. Nechtěla jsem být ostatním na očích. Místo toho jsem zamířila k přilehlému lesíku a skrývala se ve stínu zdejších stromů. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a užívala si tu vzácnou chvíli. Chvíli volna, i když jsem tu vlastně byla pracovně. Pocítila jsem husí kůži ze vzpomínky na zabordlenou kancelář. Budu si muset pospíšit, než to objeví někdo z mých asistentů... Ale kdo by si byl pomyslel, že ta technika bude mít takovou sílu? Nevěřila jsem, že se mi to opravdu povede. Teď akorát dopilovat zbytek.
"Za ten nepořádek, se tě dnes naučím." pousmála jsem se sama pro sebe. Očkem jsem hodila na zídku, která se nacházela po mém pravém boku. Byla tu opuštěná, polorozbořená, a zdála se mi vhodná na trénink. Nechtělo se mi totiž ničit živé stromy.

Otočila jsem se a udělala několik kroků. Cestou jsem si opakovala veškeré znalosti ohledně této techniky, ať už vyčtené ze svitků, nebo získané pozorováním. Samozřejmě jsem si je neopakovala nahlas. Stála jsem zhruba deset metrů od zmíněné zídky a začala se soustředit. Byla nutná příprava nejen fyzická. Natáhla jsem před sebe ruku dlaní vzhůru a začala koncentrovat chakru již známým způsobem.



Teď mělo přijít to těžší. Přidání fuutonové podstaty. Což se snadno říká, ale hůř provádí. Tentokrát jsem se však toho nebála tolik. Přece jen, nebyl nablízku nikdo, komu by ta technika ublížila, v případě že se mi vymkne z kontroly. Rasengan rotoval a tu a tam se stával nepravidelný. Stejně jako včera. Náhle se objevily čtyři světlé body, které se roztočily kolem jeho osy. Ano, myslím že tak nějak to má vypadat.

Použila jsem větší množství chakry a z Rasenganu se rázem stalo něco jiného.
"Fuuton: Rasen shuriken." pravila jsem v úžasu. Zrak jsem jen těžko odtrhla od té podivné věci v mé ruce a zaměřila jej na svůj cíl. Dala jsem se do běhu.



Jakmile se má technika setkala s překážkou, ozvala se exploze. Musela jsem použít Hiraishin, abych se vyhnula tomu největšímu zásahu. Už ze slušné vzdálenosti jsem sledovala to divadlo. Jakmile se záře rozplynula, nebylo po zídce ani památky. Namísto toho zůstal v zemi pořádný kráter.

Více jsem upadla, než se posadila na zem. Cítila jsem, že má pravá ruka není úplně v pořádku. Ale čekala jsem to. Nezbývá mi, než se naučit s Rasen Shurikenem házet. Pak jsem si lehla na zem a odpočívala. Jelikož to způsobilo solidní kravál, bylo jen otázkou času, než se tu objeví vyplašení shinobi z mé vesnice. A začnou se vyptávat, co se stalo. Zavřela jsem oči a usmívala se.

Artas Uchiha

Už jsem nějakou dobu seděl na větvi jednoho mohutného stromu a pozoroval počínání Hokage. Pozoroval jsem jakým způsobem koncentrovala chakru a ač jsem to již viděl, stejně mě to fascinovalo. Nakonec se jí techniky úspěšně podařila, ale jak se později ukázalo nedokázala tu techniku vrhnout. Proto si poranila svou pravou ruku. Když si prudce lehla na zem. Seskočil jsem ze stromu a zamířil k ní. Blahopřeji, opravdu pěkně provedený Fuuton Rasen Shuriken. Jen se to naučit vrhat a bude to dokonalé. Tiše jsem jí zatleskal a pousmál se. Co dělá ruka? Asi po takovém zásahu na molekulární úrovni bolí. Nechcete nějak pomoci? Řekl jsem takovým mile uctivým hlasem a zůstal stát za ní, kousek od její hlavy...

Popravdě jsem měla dojem, že ruku vůbec necítím. Hádala jsem, že bolest se objeví až později. Na druhou stranu mě znepokoval fakt, že se ten nepříjemný pocit vytratil. Stále jsem ležela a měla zavřené oči. Hlas jsem poznala a nepovažovala jsem za nutné se příchodem Artase nějak vzrušovat.
"Pozor aby ses nestal mým dalším terčem." neodpustila jsem si jedovatou poznámku s opravdu milým úsměvem na tváři. Nelíbilo se mi, že posuzuje co je a není dokonalé. A neměla jsem ráda, pokud si někdo dělal přehnanou starost. Přece vím kdy potřebuji lékaře a kdy ne. Tohle ještě počká.
"Jediný kdo si zaslouží, aby se o něj ostatní strachovali jsi ty."
Já už jsem přece dospělá a svéprávná.

Artas Uchiha

Ten váš svérázný smysl pro humor se vážně nezapře, ale mě se více méně líbí. Dodal jsem klidně s lehce škádlivým podtónem. Opřel jsem se o blízký kmen stromu a chvíli ji mlčky pozoroval. Ooo tak já si zasloužím, aby se o mě ostatní strachovali? No slyšet to od vás je celkem kawai, ale rád se od vás nechám opečovávat. Řekl jsem takovým tím bezbranně laškovným tónem. Nahodil jsem takový nevinně-roztomilý úsměv a dál sledoval jak bude reagovat.

"Na něco takového není čas. Snaž se, aby se ostatní strachovat nemuseli." pravila jsem a pomalu se posadila, mezitím co jsem konečně otevřela oči.
"A nejlépe tak, že začneš s tréninkem. Nebo si přeješ být jenom na obtíž?" pozvedla jsem obočí s tázavým výrazem ve tváři.

Artas Uchiha

Pousmál jsem se. No dobře hrát si se slovy můžeme později. Ani jsem nevěděl proč, ale vždy mě bavilo laškovat s dívkami. Žádná mě však nikdy nezaujala tak abych se s nimi blíže zapletl. Tak tedy čím začněme, můj drahý mentore??? Otázal jsem se se šibalským výrazem ve tváři.

Vstala jsem a trochu se protáhla. I když jsem to nedávala znát, má pravá ruka nefungovala příliš dobře. Naštěstí jsem patřila mezi trénované shinobi, kteří se uměli hýbat tak, aby nedali soupeři najevo, která část jejich těla je poraněná. Ustoupila jsem několik metrů od Artase.
"Začneme s trénováním tvého postřehu. Pokud nechceš být ostatním na obtíž a být neustále zachraňován, musíš se umět vyhnout." se slovem vyhnout se na něj rozletělo několik kunaiů.



*Pochopitelně platí gif jen pro ty kunaie, bez hiraishinu a giga rasenganu xD

už dávno prošel všechno možné ohledně tréningu. Nyní se již docela dlouho chvíli snažil sám své poznatky zkombinovat dohromady. Viděl mnoho shinobi při boji s nepřáteli, měl své lekce a tak trénoval boj proti přesile. Rozestavil si terče a jiné umělé cíle tak, aby symbolizovali přesouvající se skupinu. A pak provedl to co už dneska po několikáté, rozeběhl se vrhl kunaie na první dva terče, které znamenali hlídku. Naběhl na strom kus po něm vyběhl a udělal salto zpět, kde zasáhl další terče hodem několika kunaiů, ty měli smybolizovat další dva, co ho odhalili a dostali se mu do zad. Pak naběhl do tábora a přesně předem určenou strategií postupně zasahoval terče, začal výskokem do vzduchu a hodem oběma rukama na terče, dopadl a vyrazil vpřed největší rychlostí co zvládal. během chviličky tasil katanu a takzvaně "tančil" mezi připravenými panáky. Vyhýbal se pastím co schválně spouštěl a když konečně prošel celou sestavu svezl se do kolen na zem. Dneska to provedl již po čtvrté, zlepšil se jen o trochu, ale i tak to pro něho byl skvělý trénink. Spokojeně se usmíval. Pak mu došlo, že se mu zdálo že se kolem jeho cvičiště při posledním kolečku někdo tajně přemístil. Mozek mu tu informaci vyplavil až nyní, když vyskočil do vzduchu zahlédl pohyb stranou od volného prostranství. Přemýšlel kdo to jen mohl být, proč se schovával a zda-li ho viděl. Neměl rád, dkyž ho někde sledoval při náročném tréninku. A pak uslyšel slabý výbuch, někde kus dál odtud se něco dělo. Jasně to vnímal, musel zde trénovat někdo silný. Zvedl se a zasunul pomalu katanu na její místo do pouzdra na zádech. Vyrazil k tomu místu velmi rychle dlouhými skoky a když měl pocit že je blízko tak zpomalil, a jen se plížil. Brzy spatřil ke svému překvapení ležící Hokage a toho týpka z čekárny. Skryl se tedy a sledoval co tam spolu dělají. Když viděl, že očividně započali trénink, tak si uvědomil jak moc mu chybí jeho sensei a tvrdé tréninky s ní. Jeho oči zesmutněli, ale rozhodl se je nerušit, a tajně pozorovat aby se alespoň tak něčemu přiučil. Netušil že skrýt se před Hokage mu asi nevyjde, protože ho vycítí.

Artas Uchiha

Chvíli mi vyprávěla co chce dělat. když v tom na mě mrštila několik kunaiů. Stihl jsem udělat přemet ve vzduchu a odrazit se od kmenu strumu o který jsem se předtím opíral. Kanaie se do něj zarazili dost hluboko. Což naznačovalo, že byli hozeny s úmyslem zabít, pokud bych nebyl dostatečně schopný vyhnout. Fjůůů to vůbec nebylo hezké. Prohodil jsem s šibalským výrazem a vytáhl si z rukávu kunai, který měl pod omotávkou rukojeti skrytý výbušný lístek. Zatím jsem ho jen držel s jakoby s úmyslem odrážet další útoky.

"Hezké." pousmála jsem se a sledovala každý jeho pohyb.
"Ale nemysli si, že nepřítel se jen tak z ničehož nic zastaví." poslala jsem další kunaie přímo na něj. Tentokrát však ve větším množství. Mezitím jsem začala skládat pečetě. Chtěla jsem vědět, zda ho to znejistí, zda se bude raději vyhýbat kunaiům, nebo se soustředit na to, co se chystám udělat já.

Artas Uchiha

Vyletěla na mě další, tentokrát ještě větší salva kunaiu. Navíc se Hokage začala skládat nějaké pečeti. Na pár milisekund jsem zavřel oči. Vzpomeň si co tě učil otec. Nikdy se nezaměřuj na moc cílů současně. Všechny stejně nezvládneš a navíc ztratíš cenný čas. Proto vždy hledej střední cestu z takové situace a zachovej naprostý klid... Otevřel jsem znovu oči a můj cíl byl jasný. Kunai s lístkem jsem mrštil po Hokage. KAI. Nastala mohutná exploze posílená o střelný prach, který byl v duté rukojeti kunaie. Neměl jsem pochyby o tom, že z toho Hokage bez větších problémů vyvázne. Avšak muselo jít to rozhodně zabránit ve složení pečetí. To už, ale byli skoro u mě kunaie. Na poslední chvíli jsem se sehnul a uskočil, ale jeden mě řízl do ramena. Z ruky mi po kapkách začala stékat karmínová krev. Nebylo to však nic vážného a já tomu nedával pražádnou pozornost. Místo toho jsem se snažil odhadnout další krok Yoshiko.

Stalo se něco nečekaného. Kunai, který na mě Artas hodil mě zasáhl. Dostala jsem se přímo do středu té exploze, což mělo opravdu nehezké následky. Každý kdo to sledoval mohl jen odhadovat, co se se mnou ve skutečnosti děje. Když pominula záře z výbuchu a usadil se kouř, bylo vidět jen mé ležící tělo. Nedalo se ani jistě říct zda vůbec dýchám.

když sledoval ty dva, dostával se více a více do varu. kdyby to tak byla jeho sensei, už by jí skočil do zad ve stejnou chvíli, kdy by trénovala někoho jiného. Opravdu se vžíval do role a nevědomky zcela mechanicky opakoval skládání jejích pečetí, tak jak jen toz vládal. Jistě má jít o něco úžasného. když v tom se vše změnilo. A když spatřil, že Hokage-sama byla nejspíš zasažena popadl ho vztek. Ona ho přece chtěla trénovat a přijala ho i s jeho minulostí!
Vystřelil jako blesk kupředu, zcela tiše a bez varování již během toho tasil katanu a plnou silou se vrhl na toho týpka z čekárny. Vše se odehrálo ve zlomku vteřiny vletěl mu do zad s úmyslem ho těžce zranit a bránit Hokage-sama.

Artas Uchiha

Tohle bylo příliš nepravděpodobné. Hokage ovládala Hiraishin no Jutsu, čehož jsem byl před chvílí svědkem. Proto byl tohle na na 95% pouhý triky. Musela to být past a nebo genjutsu. Právě teď mě štvalo, že ještě nemám Sharingan abych to prohlédl. Vzal jsem do ruky malý oblázek a ladným pohybem ho hodil padáčkem na Yoshiko. Čekal jsem, že se spustí nějaká past a nebo něco podobného. Každopádně jsem nepolevoval v ostražitosti. Náhle se na mě vyřídil ten prcek z čekárny. Snažil se mě seknout zbaběle do zad. Co to hovado sakra vyvádí. to nemá mozek, či co? Musí mu být přece jasné, že takovým útokem bych Hokage ani neškrábl. Podařil se mi kotoul vpřed a pro jistotu jsem vytasil i svou katanu. Neměl jsem v úmyslu s ním bojovat, ale ani se nechat zabít.

Náhle se ozvalo něco jako "puff". Místo mého nehybného těla, ležel na zemi pařez, v němž byl zabodnutý kunai. Pravdou bylo, že pečetě na kawarimi se mi povedlo složit jen tak tak. S částečně chromou rukou mi to dělalo problém, ale naštěstí se jednalo o automaticky naučené pohyby. Ve skutečnosti jsem se celou dobu skrývala v koruně jednoho ze stromů a snažila se rozhýbat ztuhlé prsty.
"Nande?" šeptla jsem si jen tak sama pro sebe, když jsem viděla, co tam vyvádějí ti dva horkokrevní sebevrazi. Probleskla jsem se mezi ty dva, abych zabránila další potyčce.
"Yare yare, děláte mi skutečně radost." na mé tváři byl opět ten známý, milý úsměv.

To že ho jednou odrazil ho vůbec nepřekvapilo. Viděl, že se dokázal bránit normálním útokům Hokage-sama. Jenže on svůj hněv ovládal, měl přesně vytyčený postup a neútočil bezhlavě. Okamžitě přenesl váhu nohou dopředu a zasypal ho přívalem ran, katanu měl od malička, kdysi přemluvil sensei aby mu jí koupila a cvičila ho s ní. Nablízko s jeho vydřenou rychlostí byl nebezpečný, právě když se vyhnul a ocitl znovu za ním aby se ho pokusil znovu seknout, tentokrát do boku, ozvalo se ono PUF. Zarazil se na místě právě v čas aby poznal Hokage-sama. Zahanbeně a navenek zcela nerozhozeně pomalu zasunul katanu do pouzdra na zádech. Jeho oči však prozrazovali překvapení, právě si uvědomil jak snadno se dal napálit. kdyby tu byla neiro.sama, jistě by mu to dala pořádně sežrat.

"Omlouvám se Hokage-sama, myslel jsem že po tom zranění...vaše pečeť....nestačila jste..."

Drobek se v tom zamotal a zakoktal, raději zmlknul. Sklonil hlavu k zemi, připadal si hloupě. Za tohle dnes nepůjde spát a sedře ze sebe v tréninku kůži, to si sliboval v duchu.

Artas Uchiha

Má domněnka se do slova a do písmene potvrdila. Nebylo možné aby útok takového kalibru porazil Hokage. Uklidil jsem katanu zpět do pochvy na zádech a zase nahodil ten svůj nezaujatý výraz. Protože ten kluk byl, jak se zdálo jedno velké hlučné děcko. Trochu jsem si nad tím povzdechl a čekal co se bude dít dál.

"Kensei, je od tebe milé, že jsi mě bránil. I když šlo jen o trénink. Vážím si toho." poté jsem se otočila na Artase.
"Líbilo se mi, že jsi neztratil hlavu. Byl to dobrý plán. Příště už ty pečetě třeba složit nestihnu."

Ano, čas letí jako splašený, ani se nenaděju a budou z nich dospělí shinobi...
"Co kdybychom prostě byli jeden tým?" nadhodila jsem otázku a čekala jak zareagují. Popravdě jsem si neslibovala nějaký oboustranný a nadšený souhlas.

Artas Uchiha

Podle mě byl můj výkon naopak žalostný a budu na sobě muset ještě hodně zapracovat. Avšak děkuji za vaše laskavá slova. Pousmál jsem se a znovu nahodil svůj typicky nezaujatý výraz.

Se vší úctou to nezáleží na mě. Pokud ho chcete jako svého žáka, tak se podřídím. Volba je na vás a na něm. Odvětil jsem věcně a vyskočil na větev stromu která byla nad nimi. Opřel jsem se zády o kmen a otevřel si plechovku limonády, kterou jsem ukrýval v brašně. Klidnými doušky jsem ji začal upíjet a nechal to na nich...

Očividně někteří uchiskové vlastní dobré oči, ale špatné uši. mělo by se o tom v přinejmenším v manze napsat. Protože pokud dokáže ve své mysli zaměnit zcela tichý útok podobný ANBU a přinejmenším stejně zákeřný bez jediného slova za označení hlučné děcko, pak očividně díky této slabosti zemře velmi mlád.
Vlastně čekal, že dostane od Hokage-sama vynadáno, a vlastně i nějaký trest. A místo toho se na něho usmívá. Docela ho tím dokázala vykolejit, a neskákal kolem, nic neříkal, jenom se díval do tváře Hokage-sama s nevyslovenou otázkou - to myslíte vážně?.
Nakonec v něm přeci jen zvítězil jeho tvrdě zocelený duch a sklonil hlavu. Nejspíš Hokage překvapil, protože znala jejich původní rozhovor z její kanceláře. Přesto pomalu a zcela tiše řekl.

"Pokud si to Hokage-sama přeje, pokusím se jí nezklamat..."

V hlavě se mu honilo spousty myšlenek a nevyslovených otázek například - Viděla mě snad Hokage trénovat? Proč mi dala šanci?
Nakonec se rozhodl to prostě přijmout jako holý fakt, podobný těm s kterým se musel vyrovnat v tréningu či boji. prostě je to tak, přizpůsob se, nebo padni...

"To jsem ráda. Pro ninju je týmová práce to nejdůležitější." vrátila jsem se ve vzpomínkách do let dávno minulých. Vzpomněla jsem si na krásné okamžiky pod vedením svého senseie.
"Tým druhý... Teď ještě zbývá zapracovat na vzájemné spolupráci. Respektive spolupráci vás dvou!" dodala jsem dostatečně nahlas, aby slyšel i Artas, popíjející limonádu.

*Umřu z vás smíchy xD

Artas Uchiha

Ten kluk působil trochu jako nějaký podivín, ale mě nenáleželo soudit druhé. Takže jsem to prostě přijal jak další fakt běžného dne. Moc dobře jsem slyšel co Hokage řekla, no nepřipadalo mi nutné to jakkoli komentovat. Takže jsem si pouze dopřál dlouhý doušek svého chladného nápoje a zavřel oči. Prozatím jsem jen vyčkával co dalšího nám bude zděleno.

kdyby neměl svůj šátek, tak by bylo vidět jak se nespokojeně zašklebil. Pokud bude muset spolupracovat s Ním, tak pokud možno co nejmíň a beze slov. Občas když mluvil, tak ho tím rozčiloval. Podle jeho názoru byl moc namyšlený. Raději by byl osobně v nějakém tichém týmu, kde nikdo tolik nevyniká jako on. Ovšem i tak kývl na souhlas Hokage, že s tím souhlasí, nebo to bere na vědomí. Chvíli váhal, měl by otázku na Hokage. jenže nevěděl jak začít a moc se mu nechtělo s tímzačínat před Ním, asi ještě počká, až se budou vracet zpátky.

Posadila jsem se do trávy a vyhřívala se na slunci. Cítila jsem jeho teplo v zádech, což byl pocit, který jednoduše miluju.
"Posaďme se tu na chvíli a odpočívejme. Měli bychom se lépe poznat. Každý z nás řekne o sobě pár větiček, a abyste to neměli tak těžké, začnu já." nadechla jsem se a po krátkém zamyšlení spustila.
"Mé jméno je Namikaze Yoshiko. Je mi 21 let. Můj sen se už dávno splnil. Mám ráda slunce, Konohu, svoji práci a také procházky na čerstvém vzduchu. Nemám ráda zimu a když jsou lidé líní a nevyužívají svůj potenciál." dokončila jsem proslov a čekala až začne někdo z těch dvou.

Artas Uchiha

Dopil jsem svůj nápoj a ze zvyku zase plechovku rozmáčkl. Jelikož nikde nebyl žádný koš. Uklidil jsem ji prozatím do brašny. Seskočil jsem dolů na zem a klidným krokem kráčel k Yoshiko. Hmm takže radostné dítě, že??? Pěkné jméno, k vám se skvěle hodí. Podotkl jsem milým hlasem a posadil se vedle ní. Mé jméno je Artas a pocházím z klanu Uchiha. Brzy mi bude 18 let. Mým otcem je Akio Uchiha, který je současným vůdcem ANBU. Mezi mé koníčky patří kresba a hudba. Mám rád klid a odpočinek v přírodě, nejlépe ve stínu stromů, či u vody. S mým snem je to krapet složitější, proto ho zde nemá cenu zmiňovat. Pokud by vás čirou náhodou zajímalo ještě něco. Klidně se zeptejte. Tím jsem zakončil svůj proslov a umlkl.

Když ho Hokage vyzvala aby přisedl, přišel tedy někam poblíž a dřepnul si poblíž. Když mluvila zavřel oči, jenom tiše naslouchal všemu co říká. Srovnával to s tím, co zažil se sensei. Oni dva spolu nikdy moc nemluvili, protože ona byla na místě kde předtím žil a dokázala si jeho život představit. A on se ptát nemusel, protože do jejího života začal patřit, doslova ho do svého života přijala... do své vesnice, ke svým lidem, i svého domova.
Najednou zjistil, že je dlouhé ticho, hokage skončila svůj krátký příspěvek. Netušil, že je tolik mladá a přeci...

"Ken-sei..."

Vyslovil to váhavě, víc jim říci nemohl. Pak pomalu začal mluvit.

"Nemám rád když vidím, jak má někdo spousty volného času... čas je vzácný a je potřebný k zesílení... proto mám rád, když ho někdo dobře dokáže využít... zároveň nerad mluvím o sobě, protože mi sensei řekla, že není důležité co bylo... ale jakou budoucnost dokážu vytvořit. "

Potom se podíval někam neurčitě do dálky a pokračoval.

"Jsou tu lidi, které nemám rád... lidi, kterým nevěřím... člověk, kterého bych rád pochopil ...a především někdo, komu bych se chtěl vyrovnat. Umět měnit životy lidí docela stejně a být silný..."

když mluvil o pochopení, na chvilku sklouzl pohledem na Hokage-sama, jako by se chtěl ujistit, zda-li ho ještě vůbec poslouchá. Ona nejspíš věděla i o kom mluví, když říkal že chce být jako on, spíše ona. A pak vstal a když procházel někam za hokage, tiše k ní zašeptal,a by to slyšela jen ona. Vlastně nebylo jasné zda-li vůbec pohnul rty.

"Musím zjistit...kdo doopravdy jsem..."

Stál za zády Hokage a díval se někam daleko. Možná si uvědomil, že řekl až příliš.

Přebrala jsem si to co říkali po svém. Byla jsem ráda, že jsem se nedočkala nějakého nepříjemného překvapení. Zdá se, že z nich budou dobří shinobi. Ale cesta je dlouhá a trnitá.
"Skvělé. Teď když se už lépe známe, můžeme se posunout dále. Potřebuji, abyste mi s něčím pomohli. Můžete to brát jako první misi. Následujte mě." řekla jsem a otočila se k odchodu. Šla jsem dostatečně pomalu na to, aby mě mohli následovat a dostatečně rychle na to abych... Však to není důležité.

Přesun - https://naruto-rpg.forumczech.com/t81p50-kancelar-hokage

Artas Uchiha

Sice jsme nedal nic znát, ale zmínka o misi probudila mou zvědavost. Proto jsem klidným tempem postavil a mlčky následoval Hokage, přemítaje o co by se vlastně mohlo jednat. Jen nerad jsem opouštěl tohle klidné místo, ale práce je práce.

Přesun

Nikdy by to neřekl, ale teď si říkal v duchu, že má Hokage pravdu. Už zde otáleli dost dlouho, je čas popojít dál. Vlastně myslel, že jim zadá trénink, nebo je propustí a půjde na ošetřovnu. Ale že jim dala misi, to ho příjemně naladilo. Chvilku šel jako poslední za nimi, když dostal nepříjemný pocit. něco na tom nehrálo, ale nevěděl co. Jeho oči zchladly od toho, jak se začal soustředit.

Artas Uchiha

Vrátil jsem se na cvičiště a chvíli seděl ve stínu stromu. Ještě bylo celkem vidět a tak bylo možné slyšet četné hlasy ptáků z okolí. Nakonec jsem se zvedl a došel k takové relativně velké zásobárně vody, prošel jsem po mole a začal trénovat Katon: Ryuuka no Jutsu. Poskládal jsem pečeti a zkoušel koncentrovat chakru do plic. Na první pokus se mi podařil jen taková nepatrný plamínek, ale nevzdával jsem to a pokračoval v tom dál.

Artas Uchiha

Po několika desítkách minut intenzivního tréninku jsem vyčerpal všechnu chakru. Přeci jen jsem ještě ani neuměl chodit po stěnách a tak jsem nedostatečně reguloval výdej potřebné energie. Proto jsem se vyčerpaně dopotácel k jednomu stromu a sedl si. Zády jsem se zapřel o strom a zhluboka dýchal, abych se rychleji dostal do normálního stavu. Neměl jsem už ani sílu se hýbat a celé tělo mi dřevěnělo. V tom se kdo ví odkud přihnala má sestra Michiko a jako by se nechumelili na mě zalehla. Oni-chan co si vyváděl, vždyť máš úplně zakrvácenou ruku. Měla pravdu, rána se mi během tréninku musela znovu otevřít. Ehm to nic není, horší je to, že nemůžu skoro dýchat. Takže ze mě ksakru slez. Překvapivě bez reptání poslechla, protože ji asi rozhodilo mé zranění. Vypadalo to hůř, než to bylo. Jenže má setra byla v tomhle už taková. Ukaž mi to, já ti to alespoň ovážu. Prohodila takovým na ni podivným tónem. Neměl jsem sílu se s ní dohadovat a tak jsem jí nechal ať děla co chce. Opatrně mi vyhrnula rukáv a ze své ninja výbavy vytáhla sterilní obvaz a dezinfekci. Ránu mi nejprve pořádně vyčistila a potom ji ovázala. Takže už nehrozilo opětovné krvácení. Tak díky, že si o mě postarala. Pozdě jsem si uvědomil co těmi slovy způsobím. Protože se na mě zase vrhla a objímala mě kolem krku. Onííííí-chan ty si byl ráno tak odměřený. Proto jsem se bála, že už mě nemáš rád. Zdravou rukou jsem ji pohladil po hlavě. Neboj, pro mě budeš vždy má milá, malá sestřička. Ovšem fakt, že byla malá už nebyl tak úplně pravdivý. Protože za poslední rok zatraceně vyspěla. Tedy, alespoň tělesně. Mysl podle mě měla, jako desetileté dítě.

Michiko

Artas Uchiha

Chladivý větří začal vanout od východu a z listu stromu na mou tvář dopadla chladná kapka ranní rosy. Pomalu jsem rozevřel ztěžklá oční víčka a můj pohled spočinul na šumějících korunách stromů. Chvíli jsem byl ještě v takové té raní otupělosti, ale záhy mi došlo. Kde se vlastně nacházím, kvůli ztrátě krve jsem musel usnout na cvičišti. Teprve teď mi docházelo, že mě něco hřeje. Byla to má sestra, která mě držela jemně kolem ramen a stále ještě podřimovala. Musela tu u mě zůstat, když jsem včera tak náhle usnul. Kdybych se pohnul, tak by jí to s velkou pravděpodobností probudilo. Proto jsem prozatím zůstal nehnutě sedět a zády se opíral o kmen stromu. Podle mých úvah bylo stejně velmi pravděpodobné, že pokud bude dnes další tréning. Tak se bude konat zde. Tudíž stačilo jen vyčkat, na příchod Hokage-dono.

Pomalu jsem přicházela směrem na cvičiště. Z dálky jsem rozeznávala dvě osoby. Artase a nějaké děvče. Pomyslela jsem si, že je toto divné místo na rande a tím spíš na spánek, ale neřekla jsem nic. Z dálky jsem na něj zamávala. Poté jsem se usadila do trávy a začala si něco psát. Tu a tam jsem zkoncentrovala chakru a na svitku se objevovaly různé obrazce.

Artas Uchiha

Po nějaké době se skutečně objevila Yoshiko a usadila se v travě kousek od nás. Zdálo se, že něco dělá se svitky. No neviděl jsem co přesně. Horko těžko se mi podařilo vyvléknout se sestřina objetí. No samozřejmě jí to probudilo. A ona se v rozespalosti trochu kroutila. Oni-chan kam zase jdeš? Zeptala se a jemně si promnula oči jako kočka. Už se objevila Hokage-dono, takže musí jít za ní. Odvětil jsem smířlivým hlasem a chtěl se vydat pryč. Za ruku mě však rychle čapla Michiko a použila mě jako podpěru. Díky které se postavila na vlastní nohy. Já se na ni půjdu také podívat, protože se mi nelíbí, když se kolem tebe motají jiné dívky. Oznámila svérázně a bylo jasné, že nemá cenu se s ní o tom dohadovat. Chytila mě za paži, jako by byla na rande a vyrazili jsme za Yoshiko. Dobré ráno Hokage-dono. Co to tu děláte? Michiko nic neříkala, jen trochu trucovitě pozorovala Yoshiko. Zároveň mi ještě pevněji chytila paži a měl jsem pocit, že se mi snad přestala prokrvovat.

Složila jsem svitek a zvedla oči ke dvojici, která došla až ke mě.
"Dobré ráno. Jenom jsem nad něčím přemýšlela, než se pustíme do tréninku." pousmála jsem se a všimla si toho malého klíštěte, které se nechtělo Artase za žádnou cenu pustit.
"Tvoje dívka?" zeptala jsem se. Ne že bych chtěla vyzvídat, ale přišlo mi neslušné ji ignorovat.

Artas Uchiha

Ach tak. No také jsem přemýšlel co dnes asi budeme dělat. Odvětil jsem s mírným úsměvem. Poté položila svou vlastní otázku. Při slově tvoje dívka se Michiko znatelně zalesklo v očích. Ne to jste si špatně vyložila. Tohle je má mlad... Sice to udělal Michiko nenápadně, ale dostal jsem od ní pěkně tvrdý zásah pod žebra. Tudíž se mi obličej na milisekundu, krapet pokřivil bolestí. ...ší sestra Michiko. Doufal jsem že už odejde, protože jsem z ní začalo pociťovat divnou auru. Ona se jen nevinně zatvářila. Ráda vás poznávám. Já jsem ji však znal od narození, takže jsem věděl na co při tom myslela.

"Také tě ráda poznávám Michiko. Jste si s bratrem dost podobní." uchechtla jsem se. Nevím proč, to asi ty jejich grimasy...
"Sice tu není tvůj kolega ale to nic nemění na tom, že nás dnes čeká trénink ovládání chakry." rozhlédla jsem se okolo, jako kdybych snad čekala, že z nějakého směru přijde chybějící část týmu.

Artas Uchiha ; Michiko Uchiha

Opravdu??? Takže si myslíte, že by z nás byl skvělý pár??? Rozzářila se Michiko a obličejem se mi párkrát přitřela o ruku. Etó myslím, že sis to špatně vyložila, ale nechme to teď být. Mám tu něco na práci. Ty máš jistě také nějaké povinnosti, takže když nás omluvíš. Hovořil jsem raději milým, smířlivým hlasem. Nechtěl jsem aby udělal nějakou scénu. No měl jsem protentokrát z pekla štěstí. Protože Michiko jen mlčky přikývla a odběhla někam směrem k vesnici. Tak tedy co teď? Zeptal jsem se konečně Yoshiko.

Na tváři se mi objevil divný úsměv. Asi takový, když vidíte něco úchylného, co vás zaujalo. Měla jsem sto chutí těm dvěma říct, ať se nenechají rušit, že jim dopřeju soukromí, ale v tom Michiko zmizela. Snad se mi povedlo zamaskovat rozpaky a nasadit neutrální výraz. I když bych právě potřebovala soukromí, abych se mohla v klidu vyřehtat.
"Uhm... No, takže..." začala jsem, a poškrábala se na zátylku, což bylo mé obvyklé gesto, pokud jsem se necítila ve své kůži.
"Zkrátka zapracujeme na tvém ovládání chakry. Protože pokud chakru efektivně využíváš, neplýtváš s ní. Což může být v mnoha soubojích rozhodující."
Přistoupila jsem k jednomu ze stromů a pomalou chůzí na něj vykráčela. Zůstala jsem viset hlavou dolů a uznala, že jako praktická ukázka to snad stačí.
"Ninja je schopen uvolnit chakru do nohou a do rukou. Teď si to také zkus. Než přijdeš na správné množství, potrvá to. Málo chakry znamená, že se neudržíš. Příliš chakry poškodí strom, což také způsobí tvůj pád."

Dnes vlastně na dnešek v noci dodržel co si slíbil. Trénoval dlouho do noci, přespal mezi stromy a krásně odpočatý začal ráno sám s tréninkem. přesně jak ho učila jeho sensei. Chtěl aby viděla pokrok, až se mu vrátí z mise. Proto zrovna když skončil to své první kolečko uviděl nedaleko sebe proběhnout nějakou dívku. Nikdy jí tu neviděl, na trénink se mu zdála moc malá. Proto pokrčil rameny a znovu narovnal, opravil a rozestavěl terče a pasti, které schválně spouštěl aby se měl čemu vyhnout.

"Tak...dnes vás porazím v rekordním čase!"

pronesl sám k sobě a rozeběhl se proti stromu stejně jako včera a předtím. vyběhl po něm kus nahoru přetočil se skokem zpět, zasáhl první cíle a už se řítil do ostatních a sytematicky je ničil a vyhýbal se spuštěným pastím. po ránu mu to šlo nejlíp, protože měl spousty energie, i když toho naspal málo.

Aras Uchiha

Podle jejího výrazu jsem soudil, že si o mě myslí kdo ví co. No neměl jsem chuť se k tomuhle tématu vracet. Protože mě to samotného děsilo. No tak já to tedy zkusím. Položil jsem jednu nohu na kolmo s růstem stromu. Začal jsem soustřeďovat chakru do chodidla. Chvíli se nic nedělo, ale náhle se mi pod nohou naprosto rozdrtila kůra. Což naznačovalo ubrat intenzitu chakry. Po několika dalších pokusech metodou pokus omyl, jsem došel k závěru, Že už jsem více méně našel optimální bod. Nyní ho už jen zúžit aby fungoval stabilně. Trochu jsem poodstoupil od stromu a následně se proti němu rozběhl. Podařilo se mi vyběhnout asi 10 metrů, ale potom se mi znovu smekla noha po rozdrcené kůře. Takže jsem na poslední chvíli udělal přemet vzad a dopadl na nohy...

Přestala jsem udržovat v nohách chakru a s přemetem dopadla na zem.
"To nebylo na první pokus vůbec zlé. Jen tak dál." chtěla jsem ještě něco dodat, ale všimla jsem si, že tu nejsme sami... Snažila jsem se rozeznat tu osobu, která se tu prohání.

No prohání, ano jako, ale kousek dál od vás a blíž k vesnici. Kde si našel malý koutek a měl tam natahaný figuríny a tak. Právě dokončil zadýchaně druhé kolečko, ještě jedno si slíbil a pak si řekl, že by mohl sníst snídani, co si vzal včera sebou. Proto znovu nastavil vše na třetí situaci, vždy se snažil aby bylo vše trošku jinak, aby musel dělat jiné pohyby. Povzdechl si a šel zase jakoby nic proti stromu, kde měl být překvapen, aby se rozeběhl a vše znova prostě...