Cvičiště

First topic message reminder :



Na tomto místě se trénovalo několik generací ninjů. Někteří více, někteří méně úspěšně. Najdete tu všechno potřebné vybavení. Stroje vystřelující zbraně ve větším i menším množství, překážkové dráhy a jiné roztomilosti.

"Nemal som ťa radšej doštekliť a tak zobudiť ?"Dodal som na to prvé a potom sa radšej opýtal ."tak to sa nedivím pri tréningu sa to určite stáva len trénuj aby si ma mohla len poraziť a nedokžeš to ."Rýpol som si teraz ja .

"Tseee, to by bylo hodně nemilé probuzení.." Odfrkla jsem si a pousmála se. Pak mi zacukalo obočí a sladce jsem se zaculila. Ale nebyl to nevinný výraz. "Prosím, co jsi to říkal? Myslím, že něco o mé výhře, že?" Zakřenila jsem se.

"Jéééj tak to ti musím smutne oznámiť že asi zle počuješ ... no alebo to je možno ešte z toho že si o tom asi len mohla snívať ."Povedal som smutne a to len preto aby som si rýpol aj keď to bolo naschváľ a nebolo to nejako zle myslené ."Tak však ja viem preto som to ale nespravil ... "

"Hmm, ale já nesnila, že by jsi jen hledal výmluvy, jak nejsnáze přijmout ten evidentní fakt, že vyhraji? Už se znovu porazit nenechám" Hleděla jsem mu zpříma do očí. Zakřenila jsem se a povytáhla obočí. Koutky úst mi cukaly. Možná jsem tak trochu neříkala pravdu, ale dodat sebevědomí jsem si musela!
"Hmm, ale určitě jsi to měl v plánu, že?" Podotkla jsem znovu, dala hlavu na stranu a naoko nabruně dala ruce v bok.

Naštastie ja som bol v presvedčení že mi veľmi do očí vidieť nemôže .Preto som sa teraz nebezpečne posunul ."Žeby ťa došteklím teraz ?"Povedal som výhružne .A ešte som ale dodal."No tak to aj tak mi potom budeš musieť dokázať lebo ti neuverím ."

"Neeee, to zase nemusííš.." Zahlásila jsem hned potom a protáhla se. "A pff, škoda, budu ti to až zesílím muset názorně ukázat!" Zakřenila jsem se a pokývala hlavou souhlasně. Nějak mi totiž, argumenty došli.
"Hmm, uvěříš, nemáš se přeci čeho bát, ne?" Dodala jsem hned potom.

Ja som si sadol k nej akosi sa mi tam nechcelo kľačať , preto som sa tam oprel o ten strom ."Ak to vadí tak sa potom posuniem ... "Povedal som ako som pozeral k nej a potom dodal."Vážne sa inak ty chceš stať lekárskou kunoichi ?"Odbočil som nakoniec od hlavnej témi .

"Hai, v pohodě.." Odpověděla jsem potom. "Pff, kdybych náhodou zase usnula, předem se omlouvám.." Podotkla jsem hned na to a jeho další otázka mě zarazila, ale bez váhání jsem přikývla.
"Ano, chci, chci pomáhat svým blízkým, všem, kdo by mou pomoc potřebovali. Chci být užitečnou.." Na chvíli jsem se zasnila.
"A co ty? Nemáš tedy sen?" Zeptala jsem se ho.

"Nie nemám sem ... "Povedal som popravde a potom som už tak v tichosti dodal."Skôr to čo som chcel sa nedá brať ako sen skôr by som sa chcel vlastne stať členom anbu je to pre mňa pre moju povahu je to asi najlepšie a inde asi budúcnosť nemám lebo niesom veľmi zhovorčivý či spoločenský .... "Povedal som to naozaj tak možno tichým spôsobom že sa to možno zdalo tým že osm ju skoro ako keby uspával preto ani som sa nenazdal a všimol som si že zaspala ja som sa teraz troška pousmial.Hmm asi som ju nezobudil poriadne ... Nemal som v pláne ju už zobúdzať len som si dal dole tú moju bundu a s ňou som ju prikryl aby jej bolo teplejšie .Oprel som sa potom o strom a privel som oči .Predsa len keby som trénoval robil by som len hluk .

Sledovala jsem ty dva na zemi.
Vypadá to, že se mi drží tým pohromadě...
Svitky od Hokage, které jsem nedala z ruky, jsem měla pěkně na očích i teď. Speciálně po ně.
Ale budit jsem je zase nechtěla. Navíc by to nebylo k ničemu. Nao tu nebyl.
Posadila jsem se ke stromu naproti nim a sledovala klid v jejich tvářích.
Proč se lidé stávají shinobi, když je jisté, že o tento klid přijdou?
Možná o něj přijdou, když dospějí, ale přece jen je k tomu tento život nutil víc než cokoli jiného.
Shinobi má za úkol udržet mír. Shinobi má za úkol zabít bratra, který to nezvládne. Shinobi má za úkol žít bez emocí. Shinobi má za úkol být strojem, který udržuje štěstí ostatních na úkor svého...
Určitě je čekal krušný život a já jen s pohledem stále upřeným na ně doufala, že je na něj dokážu dobře připravit.

Probrala jsem se, otevřela oči a porozhlédla se kolem.
Hee? Kso, už zase, ještě, že jsem ho varovala. No, alespoň jsem se cítila zase plná energie a pěkně odpočatá. Dala jsem si po příště radu, nikdy to nepřehánět s večerním tréninkem!
Ještě jednou jsem se porozhlédla a všimla jsem si, že Yukio tu přes noc taky zůstal, vzala jsem jeho bundu, kterou jsem měla na kolenou a přehodila ji tentokrát přes něj, budit jsem ho nechtěla, když nevzbudil ani on mě.
Vstala jsem a protáhla se. Byla jsem krapet rozlámaná, tak jsem se potřebovala procvičit, až potom mi padl pohled na sensei sedící naproti. Ehee..
"Dobré ráno sensei!" Podotkla jsem s úsměvem, ale nebylo to tak hlasité, jak bych chtěla, nechtěla jsem křičet. Tak jsem se pomalu přesunula blíž k ní a zkřížila ruce za hlavou, Neiro-sensei vypadala zamyšleně.

"Dobré ráno," kývla jsem jejím směrem a postavila jsem se.
Nebylo třeba chodit kolem horké kaše.
"V pondělí ráno vyrážíme na misi. Trénovali jste hodně, takže do té doby má celý tým den volna. A... Tady mám pro vás svitky," jemně jsem se pousmála.
"Podrobnosti o misi se dozvíte později. Podrobnosti o tomto..." vytáhla jsem jeden svitek. "Se dozvíš hned. Je to technika známá jako Fuuton Daitoppa ve Skryté Listové a Skryté Písečné vesnici. C-rank, ale není nejjednodušší. Doufala jsem, že ti bude vyhovovat."
Další dva svitky jsem prozatím schovala, než se chlapci objeví.
"Můžeš začít klidně cvičit hned, já udělám to samé..." šibalsky jsem na ni mrkla a s tichým rozloučením jsem zmizela ze cvičiště. Potřebovala jsem ještě trénovat.

(Přesun)

"Hai!" Přikyvovala jsem na její slova. Takže až zítra. Když jsem potom uviděla svitek, oči se mi rozzářili nadšením. Další technika, kterou se naučím a Fuutonová navíc, yosh to zvládnu! Hrozně mě to potěšilo.
"Arigato sensei!" Poděkovala jsem, kdybych se to snažila naučit teď, pochybovala jsem, že bych tím kraválem Yukia nevzbudila, takže jsem se rozhodla se přesunout jinam, no stejně jsem musela začít s teorií. Ale chtěla jsem na nějaké klidné místo.
On se někdy probudí, aspoň už vím, co bych mu mohla dát za přezdívku, Růžo.. ne dobře, ještě mi to oplatí. V duchu jsem se zakřenila, porozhlédla se a se svitkem v rukou se rozešla jinam, ale s úmyslem se sem zase brzo vrátit!
(Přesun.)

Zobudil som sa až teraz a chytil sa za hlavu strašne ma bolela .Nevedel som prečo ale cítil som sa strašne rozlámaný . A dokonca by som ešte aj spal.Sakra to máš z toho že málo spíš a potom prespíš aj dva dni ... Pomyslím si na seba a ľahnem si teraz na bok už tu nikto nebol.A preto som tu radšej ostal ležať hlava mi dala na toľko teraz zabrať že som vstať nemohol .

Doběhla jsem na cvičiště s natěšeným výrazem. Dnes jsem byla až moc aktivní na můj vkus! Ale nevadilo mi to. Mohla jsem energii rozdávat. Porozhlédla jsem se, nikdy tu nebyl kromě.. Yukio?! On stále spí?!
Napadlo mě a ďábelsky mi zajiskřilo v očích. Vím, že on mě probudil vcelku normálně, ale já byla moc aktivní a chtěla mu oplatit to lochtání! Dřepla jsem sik němu a pozorovala ho, až mi bylo líto ho vzbudit, ale no, nakonec jsem to udělala. Naklonila jsem se k jeho uchu. "Yukio.." Zašeptala jsem.
"Vstááááávej!" Zakřičela jsem mu nehezky hlasitě do ucha, pak se oddálila a posadila se naproti němu, culící se s výrazem alá "já nic já muzikant".

Ako zakričala celého ma miklo a zrovna som vystrelil do sedu .Popravde som sa poriadne zľakol k tomu som si myslel že moja hlava vďaka tomu vybuchne .V tom som si všimol kto to bol Ach za čo ?! Zasa som klesol tam kde som ležal teraz bolo vidieť že som rýchlejšie dýchal dokonca aj srdce mi hlasne bilo .Sakra takto ma vyľakať .... "Vieš že to bolo od teba hnusné Shiori ?"Opýtal som sa jej ublížene a už vôbec nie rozospato zobudilo ma to naozaj efektívne..

Cukaly mi koutky a tak tak jsem se držela, abych nevyprskla smíchy, ne, to bych mu neudělaa.
"Háá, kdyby jsi viděl svůj výraz! Shiori 1, Yukio 0" Zakřenila jsem se a pak se jen pousmála.
"Hmm, sice hnusné ale efektivní, no ne?" Zaculila jsem se znovu. "Jinak by jsi určitě chrněl dál!" Zakabonila jsem se na svou obranu.

"Ja som vstal myslím už včera ,,, večer ... nie neviem kedy som vstal ale nebolo mi dobre tak som tu ostal ... "Posadil som sa keď som to zo seba trocha striasol.
"Veď len počkaj toto ti nezabudnem veď ja si to potom niekedy vynahradím ... "Povedal som výhružne .A potom som si radšej popravil čiapku a vlasy radšej nech mi teraz do tváre vidno nieje ."Čože sa inak dialo ?"Dúfam že budem fit do tej misie ......

"Hmm, myslím, že na to zapomeneš do tý doby.." Podotkla jsem potom vědoucně, spíš jsem v to jen doufala.
"Umm, jinak nic moc, oi, ale tím jsi mi připomněl, dostala jsem od senseie techniku, kterou se musím naučit, to byl vlastně důvod, proč jsem přišla, teorii noo, jakž takž umím.." Podotkla jsem a usmála se a pak si vzpomněla dál na věci.
"Jinak, říkala, že na misi jdeme až zítra ráno, před bránou máme čekat.." Dodala jsem ještě.

"Ach ... tak to aby som teda šiel ešte spať .. "Povedal som skôr pre seba a potom ešte dodal."A čože to je vlastne za techniku ? "Opýtal som sa jej a radšej som už nenadvezoval na tú tému aby skôr na to zabudla ona .

No, já to zaslechla. "Ty by jsi taky spal pořád.." Podotkla jsem a pousmála se. "Hmm, Fuuton: Daitoppa, sensei říkala, že je složitější, ale já ji zvládnu!" Pousmála jsem se tak nějak, nadšeně!
"Hmm, takže jí asi půjdu trénovat a nechám tě spát.." Podotkla jsem potom a pokrčila rameny.

"Tak mne je trocha zle preto by som spal ... "Povedal som jej a potom som sa ale nakoniec postavil ."Akosi sa mi už spať nechce takže keby tak budem trénovať aj ja alebo sa na teba budem pozerať a znervóznovať ťa ...."Rýpol som tak troška .

"Aha umm, tak si kdyžtak odpočiň.." Podotkla jsem a pousmála se.
"Umm, faaajn, ale mě nerozházíš!" Dodala jsem sebejistě, ale uvnitř jsem si už tak moc jistá nebyla!

"Vážne nie ? Tak teda sa pusti do toho kľudne sa budem pozerať a spať už radšej nejdem ... aj tak je to len strata času ... "Dodal som nakoniec a čakal som kedy začne s tréningom .

"Hmm, nee, klidně si můžeš zdřímnout, nemusíš mě pozorovat, neuvidíš nic zajímavého!" Tak nejdřív řekneš tohle, pak tamto, rozhodni se Shio už kruci.
Zavrtěla jsem hlavou, vytáhla svitek a přečetla si ho, ještě jednou, ačkoliv jsem slova znala nazpaměť. Poskládala jsem příslušné pečetě.
"Fuuton: Daitoppa" Sledovala jsem, očekávala, napjatě, když v tom se ze země předemnou zvedly dva lístky a zase spadly na zem.
Heeeeeeee?
"Ehmm, to jsi neviděl!" Dodala jsem hned potom a zběsile začala mávat rukama před sebou. Eh, tak to se nepovedlo.

"A tak ale videl ... ale ak ti to pôjde takýmto tempom tak ma potom keby tak pošteklíš ak by si to použila na mňa ."Rýpol som si trocha do nej hoci som vedel že sa to až teraz začala učiť ale to mala za to hrozné zobudenie .A teraz som si tú šancu kde si môžem aspoň trocha rýpnuť nenechal .

Otočila jsem se na něm s výrazem alá "Zopakuj, co jsi říkal a nedožiješ se zítřka!" Žíla na čele mi vystoupla a začala nehezky pulzovat. Nejraději bych si prokřupala klouby. Tse, poštěklit! Div mi nesyčela pára z uší!
"Prosím? Zopakuj mi to.." Výraz jsem stále neměnila, jen to spíš přešlo v takový sladce přehnaný úsměv zabijáka. Došla jsem až k němu, ale rozhodla jsem se, že ho ušetřím, zase jsem vyfoukla.
"Tsee, já ti ukážu polechtat! Až se to naučím, tak.. tak Tě pošlu na průlet Konohou" Znovu jsem se sladce usmála, pak toho nechala a napochodovala zpátky k svitku. Vzala jsem ho do ruky, začala číst a přemýšlela, kde jsem udělala chybu.

Ako som ale videl čo teraz spravila tak som sa teraz tak trocha uškrnul ako keby som trocha ožil ."Ale ale niekto nesnesie to keď ohodnotím jeho silu techniky ? Ale vziať to späť nemôžem lebo je to vážne tak ."Povedal som zasa podrypovačne .Predsa len ešte sa nestalo žeby ma niekto zastrašil a ešte keď sa to niekto snažil bol som v tomto ešte horší.Popravde normálne by som radšej ostal ticho lebo si nerád proti sebe poštvávam ľudí a ešte k tomu ju lenže ... aj tak to že som nebol spoločenský som si musel udržať ."No tak ak sa to teda naučííš ... "Dodal som nakoniec.

"Tse!" Rozhodla jsem se, že ho budu ignorovat, ale to prostě nešlo. Nebyla jsem naštvaná, jen trošku podpíchlá. Odtrhla jsem pohled od svitku a zase k němu došla. Přidřepla jsem si tam a sledovala ho. Než jsem ho hezky povytáhla za ouško.
"Hmm, takže tvrdíš, že to nezvládnu?" Podotkla jsem s takovým šibalským úsměvem na rtech. "Naučím se to do pár dní! Tomu věř!" Podotkla jsem potom a usmála se. Pak jsem ho pustila a cvrnkla ho do čela.
"Ty rýpavko jedna rýpavá.." Vyplázla jsem jazyk a z dřepu jsem si pak sedla před něj.

Priložil som si ruku na čelo a potom som sa ale smerom k nej milo usmial ."Tak takýto prístup sa mi už ale páči .... som zvedavý či to teda dáš ako hovoríš ."Ruku som dal dole a pozeral k nej .Ako si sadla ja som si k nej tak trocha kľakol ."Vieš že si zaujímavá ?"

"Hai dám, klidně se s tebou vsadím!" Podotkla jsem a sledovala ho, nemohla to cvrknutí přeci tak bolet!
Když jsem zaslechla jeho otázku zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu.
"He? Slyším to poprvé, ale umm, jak přesně myslíš zajímavá?" Zeptala jsem se a tentokrát se jen tak krátce pousmála.
Asi mu to rýpání pozměnilo dobrý úsudek.

"Tak z akadémie poznám dievčatá hoci som bol tak viac sám ak som do niektorej rýpal nahevala sa a skôr tak zdula a odkráčala si preč .... no teraz to vyzeralo podobne ale ty si to zobrala inak než oni ... hovorím pre mňa niečo nové ... takže to ber ale ako také veľké bezvýznamné plus .. "Povedal som tak trocha dlhšie a radšej aby som sa stišil zatlačil som si do tváre šiltovku .Potom som ju dal radšej preč a dal si ju normálne .

"Tak velkéé bezvýznamné plus, jo? Nemusíš se tak stranit ostatních, mě nevadí když rýpeš, dobráá, tak jo, ale spíš mě to povzbudí ti dokázat opak! Mimochodem, stále si myslím, že tě dokážu porazit!" Kývla jsem nadšeně, abych jen potvrdila svá slova. A pak jsem jen pokrčila rameny.
"Nevím, možná za to může moje proměnlivá povaha, sama se v sobě moc nevyznám, ale nijak mi to nevadí!" Kývla jsem potom a zase se zakřenila.

Sadol som si nakoniec k nej lebo sa mi kľačať nechcelo ."Ja som si na to už že som býval sám si trocha zvykol umm ty si ale také spestrenie a teda aj tento tým a všetko ... "Povedal som a potom som ešte dodal."Ja vždy keď rýpem a tak robím to preto lebo v tedy človek cítí že ak ho niekto podcenuje musí sa zlepšovať vždy je to taký dôvod nemám prečo niekomu robiť zle ... ale tak trocha ty si asi prvá ktorá to naozaj berie takto . "

Prišla som sem...Bola som už celkom pokojná a rozhodla som sa, že si zatrénujem.
Prešla som okolo nejakých geninov, tak som sa im pozdravila. Ahojte...
Usmiala som sa na nich a podišla som k stromu. Pripravila som si juuken a zasiahla som strom, ktorý sa ihneď pod mojou silou zlomil napoly a spadol.

Dobehol som na cvičisko práve vo chvíli, ako zlomila strom. Preglgol som. Pri predstave, že ja som skoro bol tím stromom mi nabehla husia koža. Striasol som sa a pomaly a opatrne som prešiel okolo Shiori a Yukia, pričom som sa na nich zaškeril, až som prešiel zozadu ku Hane. Ehm... Hana? Mohol by som si s tebou v kľude pohovoriť? spýtal som sa strašne zdvorilo, až to bolelo a prízvuk som kládol na slovo kľude.

Keď som začula hlas, ktorý vo mne vzbudil hnev, otočila som sa.
Vypadni, lebo sa neovládnem! Znova som sa od hnevu začala triasť...

Neovládni sa... zničene som sa na ňu pozrel... Zbi ma! Zabi... Mne už to je jedno, len ma vypočuj! Znova som začal vážne rozprávať, čo bolo pre mňa raritou. Ksóó, to vážne chcem skončiť ako ten strom? pohľadom som neodbočoval od jej a ani som nežmurkol. Niekde som čítal, že ak sa stretneš z nejakou zverou, nežmurkaj jej do očí. Ale teraz som si nevedel spomenúť, čo to za zviera bolo.

Daj mi pokoj, dobre? Nemám chuť ťa teraz vypočúvať! doslova som to zavrčala.
Teraz to hádam neľutuje? prevrátila som očami. To má za to, že je slepý a nevidí rozdiel medzi štvrťou s obyvateľmi a tréningovým priestorom!
Nahnevane som sa naňho pozrela, vyskočila som na vrch vysokého stromu a zapchala si uši.
Tým som mu chcela ukázať, že ho ignorujem a nemienim počúvať tie jeho somariny.

Rob si čo chceš, ja ti to poviem aj tak! podišiel som ku stromu. Ksóó, prečo sme len netrénovali to lezenie. povzdychol som si. No nič... Nejak tam výjdem. pokrčil som plecami a pustil som sa do lezenia pomocou rúk. Z jednej vetvy na druhú ako opica... Čím ďalej, tím som bol ku nej bližšie. Hana-chan. Ja sa s tebou musím porozprávať!

"Tak vidíš, je lepší mít přátel, ne? Jsou tu totiž vždy pro tebe.." Dodala jsem a pousmála se, já byla za tenhle tým ráda.
"Máš pravdu, nakoplo mě to teda pořádně! Ale, já to rýpnutí zase moc ráda oplatím.." Vyplázla jsem na něj jazyk a znovu se usmála, načež jsem zkřížila ruce za záda, no nevychytala to, že mě to převáží a spadla jsmem na záda. Nani? Ksooo. Sesbírala jsem se a vynadala si, abych už to nedělala. Pak jsem se na něj podívala. Nee, toho si nevšiml!

"No ale čo ak aj tý niekedy zradia ?"Opýtal som sa jej na to prvé a v tedy som sa aj postavil všimol som si tu toho chlapca z nášho týmu a akosi to tu vyzeralo napäto preto som ešte potom pozrel k nej a trošku sa v duchu usmial na to čo spravila a natiahol som k nej ruku ."Nejdeme už teraz k bráne ?"

Blá blá blá Stále som mala zapchaté uši a tvárila som sa, že nikoho nevidím a nepočujem.

Doškriabal som sa až k nej. Nahnevane som na ňu zazeral. Mal som sto chutí jej vraziť, no nechcel som zomrieť. A tak som ju chytil a prudko som ňou triasol. Haná! kričal som na ňu. Haná! triasol som ňou čím ďalej, tím viac....

"Nezbývá ti než jim věřit! Pokud jsou to pravý přátelé, ne?" Pousmála jsem se a taky jsem si řekla, že tu nemusíme rušit. Pousmála jsem se a s jeho pomocí se vyhoupla na nohy.
"K bráně? Dobře! Hmm, tak když už se ti teda nechce spát..." Tak zákeřně jsem se pousmála. "Zkus mě dohonit!" A to už mě nebylo. Hezky jsem si to upalovala k bráně.
(Přesun.)

"Héééj ale tak toto féér nebolo !"Zakričal som smerom k nej a začal som tam utekať .Tak trochu ako som sa zamyslel bolo mi ľúto tej Jouninky ale nezdalo sa mi to že ju genin tyranizoval .
/presun

Prestaň! zvrieskla som naňho...
Stačí jedno malé potlačenie a spadne zo stromu... ozval sa tichý hlások v hlave.
Rýchlo som pokrútila hlavou a vycerila som zúbky do úsmevu. Do falošného úsmevu...

Nie, kým ma nevypočuješ! nahnevane som ňou ďalej triasol a na ten jej úsmev som odpovedal mojím diabolským úsmevom, zvesťujúc niečo hrozné... No videl som že to nemá cenu. Došli mi nervi a vyletela mi ruka. Dal som Hane facku. Zhrozene som sa od nej odtiahol. Ja... ja som... nechcel.. Ona vyletela sama.. snažil som sa z toho dostať.

Facka ma prekvapila. Chvíľu som bola v šoku, potom som sa zamračila a vrhla som naňho nenávistný pohľad.
Ako sa opovažuješ? Schmatla som ho za golier a zoskočila som zo stromu. Pritisla som ho ku kmeňu.
Ty parchant jeden malý! juunkenom som ho zasiahla do brucha. Dala som do toho málo chakry a sily, takže mu to nemohlo spôsobiť vážne poranenia.
Potom som ho hodila do jedného stromu. Nepribližuj sa ku mne! povedala som chladne.
Potom som sa otočila a pomaly som odchádzala...

Veď som hovoril že som nech... ani som nedopovedal a už som stál pod kmeňom. A taktiež jej ruku, približujúcu sa ku môjmu bruchu. Zatvoril som oči, a čakal som čo príde. A nakoniec to vážne prišlo. Rana do brucha a ostrá bolesť v ňom. Spadol som na zem, a len sledoval jej chrbát. Tak to nie... posunul som sa štvornožky do predu. Haňa! Vráť sa! Prosím! Musím ti niečo povedať... a ďalej som sa takto posúval. Bolesť v bruchu neustúpovala.