Budova Mizukage

"Fajn..." Zavrčela jsem podrážděně, nedostala jsem svůj milovaný spánek. Nemohla jsem si přečíst žádnou hororovou knížku která by mi zvedla náladu a nemohla jsem si dát čaj, nemohla jsem nic. Začínalo mě to tu štvát. proč já..
"Potřebuješ ještě něco...?" Probodla jsem ho pohledem který naznačoval ať už nic nechce.

No tak....chcel som si vás trochu preklepnúť ale asi na sushi nie je správna doba však?! zasmial som sa a pritom som to myslel smrtelne vážne. Neviem čo je zač.... zatiaľ ju nemožno ohodnotiť... pomyslel som si a v duchu som sa zasmial.

"Proklepnout?" Zamračeně jsem ho probodla pohledem. "Začínáš mě štvát..." Vmetla jsem mu do obličeje, neměla jsem ve zvyku lhát a vše jsem řekla jak jsem si to myslela. Liška u křesla zacouvala opět do rohu a lehla si tam aby se nestala terčem.

Jó...vieš...nový ľudia....treba zábeh...a tak.... priblížil som sa ešte bližšie a nevedel som prestať ju tak jemne provokovať. Štvu vás milo nebo nemile?! To je taky dúležité né?! Návrh že vy pújdete si odpočinout a já udelám papiere ktoré sú v mojej kompetencií...čo ty na to? pozeral som sa na ňu priamo a ani som nežmurkol. A poznať tvoje meno by tiež nebolo na škodu...

Chvíli jsem ho mlčky pozorovala a po chvíli položila papír na stůl. Zvedla jsem se a vzala si plášť, potom jsem se protáhla. "Yasuraka..." Promluvila jsem a přešla ke dveřím. "Užij si to s papíry" Zazubila jsem se a zmizela dřív než mohl něco namítnout. Před budovou jsem se protáhla, měla jsem v úmyslu se na hodinu stavit doma a hned se zase vrátit. Nemohla jsem ho tam nechat.
-Přesun-

Yasuraka... ticho som zopakoval jej meno a kopu papierov som si otočil smerom k sebe. Väčšinou to boli iba spisy o misiách ktoré by mohol aj spravovať trochu inteligentnejší genin. Skontrolovať a dať pečiatku...žiadny problém no nuda.... skonštatoval som v hlave a pustil som sa do papierov.

Došla jsem zpět před budovu a spokojeně se usmívala. Byl to docela rozdíl, se smířeným povzdechem jsem vyšla po schodech ke kanceláři a otevřela dveře. "Jak to jde?" Zeptala jsem se ho s úsměvem a zaplula do křesla kde jsem si sedla do tureckého sedu. Liška mi skočila do klína, tentokrát jí to prošlo a začala jsem jí hladit. Druhou rukou jsem si vzala papíry které byly v šuplíku a začala si je pročítat.

Dobře....ale pomalo jak jinak že?! usmial som sa a vedľa stola bola kopa spravených papierov. No ešte pekná kôpka stále bola na stole. Práve som držal jeden papier ktorý som mal rozčítaný. No nevravel som hneď vyzeráš lepšie.... a hlavne sa aj cítiš lepšie... Nesprávaj sa ako pestúnka.... veď ju ani poriadne nepoznáš.... v mysli som zahriakol samého seba.

Spokojeně jsem zavrněla jako odpověď a drbala lišku za uchem. Na lišce bylo vidět, že je v sedmém nebi. Dočetla jsem papír a podepsala ho, poté jsem si vzala další a lehce přimhouřila oči. Bylo tam něco co se mi nelíbilo proto jsem ho odložila stranou. A následoval další papír při jeho čtení jsem se v půlce zastavila a letmo se koukla na osobu naproti mě. Že ho to baví...já bych byla tady dobrovolně neseděla.

Povzdychol som si a papier som opečiatkoval a dal na kopu "hotovo". Potom som sa postavil a ponaťahoval som sa až mi v kostiach puklo. Následne som skĺzol do kresla kde som doteraz sedel a vzal som si ďalší papier. V hlave mi myšlienky vírili viac ako inokedy. Když je jí dobře tak není až taká špatná ako sa zdá... pousmial som sa nad myšlienkami a ďalej som čítal.

Pozorovala jsem ho když se protahoval a následně papír odložila na hromádku která se bude řešit později. "Neměl by jsi jít po té misi odpočívat?.." lehce jsem nadzvedla obočí a vzala si další papír. Začínala jsem mít chuť vzít papíry a hodit je z okna, koutkem oka jsem se koukla na papíry které byla zamítnuté a potutelně se usmála. Ne to nesmíš Yasu!.. Okřikla jsem sama sebe.

Mise?! Spíš taková doručovací služba...nic extra.... zasmial som sa a na chvíľu som zase narušil ticho. Pak zústaneš na to sama....a ve dvou to zvládnem rychleji né?! Tak proč nepomoct.... usmial som sa na ňu a ďalší papier bol hotový.

Opět jsem zavrněla místo odpovědi a přestala číst papír. Opřela jsem se a zívla, vzala jsem štos papírů a přešla k oknu. Otevřela jsem ho a vyklonila se a vypadalo to že chystám skočit dolů. Vyhodila jsem štos papíru z okna a na tváři se mi pobavil dětský úsměv, papíry poletovaly ve vzduchu a snášely se k zemi. Složila jsem pečeť a papíry se obalily ledem, oři dopadu na zem se roztříštily a tak nevznikl nepořádek. Ještě chvíli jsem byla vykloněná z okna a pak jsem ho zavřela. Sedla jsem si do křesla a pohodila vlasy jakoby se nic nestalo. Vzala jsem si s líným povzdechem další papír ale pobavený úsměv se mi skrývat nepodařilo.

Celé som to sledoval ako vyhodila papiere von oknom. Zjavne ju to nielen potešilo ale aj sa na tom zabávala. Mne to tiež prišlo smiešne a počas pozerania na papier som z pobaveným úsmevom povedal. Budem sa tváriť že som to nevidel.... potom som odvrátil pohľad od papiera a pozrel sa na ňu a žmurkol.

Nevině jsem se na něj koukla a předvedla dokonalý obličej který naznačoval že absolutně netuším o čem mluví. Pak se koukla na hodiny a nespokojeně se zamračila, uběhlo celkem dost času a papíry neubývali. A únava se dál dožadovala moci nad tělem. "Nejsi unavený...z cesty a tak?"

Sa ma chceš zbaviť?!....aby si mohla vyjadrovať ďalšie papiere alebo ti tu zavadziam.... opýtal som sa zvedavo. Ak je to tak tak jak pôjdem... zatváril som sa smutno.

"Ne...já jen že kdybych byla na tvém místě už jsem pryč" Koukla jsem se na něj a podepřela si rukou hlavu. Povzdechla jsem si a dál si četla papír který byl tak nudný že jsem měla co dělat abych udržela svou pozornost.

No...to zostáva záhadou proč to delám....nebo taky né... zasmial sa a potom sa venoval znovu papieru ktorý hodil na jednu z kôpok a vzal si ďalší.

Lehce jsem protočila oči a dál se věnovala papírů, po chvíli jsem se rozhodla že jen tak na chvíli zavřu oči s nadějí že oklamu své tělo a získám nějakou energii z předstíraného spánku. Hlavu jsem měla pořád podepřenou a zavřela jsem oči. Ruku ve které jsem držela papír jsem položila na desku stolu a spokojeně si oddychla. Ano takhle bych mohla zůstat celou dobu

Po chvíli som sa na ňu pozrel a vyzeralo to že zaspala. Naklonil som sa k nej viac a ticho povedal. Nehovoril som ti aby si išla domov spať?! Alebo v tom kresle je to pohodlné?! usmial som sa a sledoval som ju ako spí či nespí.

Cukla jsem sebou a ruka mi vyletěla kamsi stranou, to mělo za následek že sem čalem dala hlavičku desce stolu. "Au.." Zavrčela jsem a zvedla hlavu, čelo jsem si zakryla rukou a mnula si ho aby to tolik nebolelo. Probodla jsem ho přísným pohledem a vzala si papír, nic jsem ale nečetla protože jsem se soustředila na to aby to přestalo bolet. Doufám že tam nebude boule Povzdechla jsem si a znova ho probodla pohledem.

Ou...opatrne nechceme predsa prijít k úrazu....já nekoušu... zasmial som sa nad tým čo sa stalo. Hele nebude lepší to pro dnešek nechat?! Mal som v pláne skočiť do Sushi baru...nepridáš sa?! navrhol som nezávezne.

"Chm.." Zavrněla jsem. "Před kanceláří ale ještě někdo je..." Lehce jsem se zazubila. Šla bych hned ale byla jsem líná se zvedat, takže místo toho abych se vydala nadlábnout byla jsem ochotná sedět v kanclu jen abych se nemusela zvedat. "A mám tu hodně práce kterou dneska musím udělat."

Jó, je ale už je i tak pozde takže asi odešel... vykrútil som sa prvý raz. Jó a kto ťa bude kontrolovať...já som predsa tu...a zítra to společne dodeláme... vykrútil som sa aj druhý raz a tým vymazal jej argumenty. Platím já... ješte dodal.

"Dobře...abych byla upřímná...jsem líná" Opřela jsem se v křesle a pozorovala ho jak se zachová když jsem mu zdělila pravdu. "Takže si to sushi můžeš užít za mě" Lehce jsem se pousmála a ohrnula si pár pramínku z obličeje.

Hezké...ale i na tohle mám řešení....prvé...odnesu te tam... ušklíbl sem se a pokračoval. Druhá....prinesiem to sem... preniesol som jej návrhy.

"Odneseš mě...jasně" Ušklíbla jsem se a lehce nadzvedla obočí. "No sem bys to donést mohl..." Zauvažovala jsem nahlas a lehce pokrčila rameny. "A ty..." otočila jsem se na lištičku která zpozorněla. "dojdi do rezidence a přines mi černou tašku z obýváku..." Liška přikývla a zmizela.

No jó predsa len vydieť ako niekto nesie slavnú Mizukage čo by si len ľudia pomysleli... zasmial som sa. Následne odbehla jej líška. No já si na to obstarám poslíka... kúsol som sa do prsta a poskladal pečate a predomnou sa objavila Akane v svojej obvyklej veľkosti. Nečakal som na reakciu od nej na moje prehnane veľkú mačku a pošepkal som Akane čo potrebujem a Akane sa zaškerila a odbehla tiež. Zostali sme sami v kancelárií. No chvíľku to bude trvať....máme si ako skrátiť chvíľku okrem tých papierov?!

Založila jsem si ruce na prsou a pozorovala ho.
"No co takhle kdyby jsi mě nějak zabavil?"
Ušklíbla jsme se zlomyslně a čekala na reakci. Nakonec jsem pokrčila rameny. "Myslím že nic jiného než papíry nám nezbývají..." Nahnula jsem se ke stolu a vzala si papír.

Zabavit?! A jak nevím jaké jsou chouťky naší Lady Mizukage... zasmial som sa a keď si vzala papier pomaly som jej ho vytiahol z ruky a niekde bokom som ho položil. či omylom alebo nie som ju chytil za ruku a nepúšťal. Papiere počkajú alebo použijeme ten tvoj trik z vyhodením z okna?!

"Že bych vyhodila z okna tebe?" Trhla jsem rukou aby mě nedržel a zvedla jsem se. Přešla jsem k oknu a hodně dlouhou chvíli jsem se koukala na vesnici. Mizukage...kam jste se poděla... povzdechla jsem si a začínala být nervózní. Liška tady už dávno měla být.

Odtiahol som sa a skĺzol som do kresla. Trochu sa začni správať na úrovni.... Promin...trochu sem se nechal unést.... zasmial som sa i keď už nervózne. Radši sem si vzal papír do ruky a robil sem se že čítam.

"Stává se ti to často?" Zamumlala jsem k němu a koukla se na dveře, došla jsem k nim a otevřela je. Jen co jsem je otevřela dovnitř vběhla liška s taškou kterou jsem po ní chtěla. "Děkuju" Usmála jsem se a sedla si i s taškou zpět do křesla. "Co se týká týmu.. zvládl bys mít 4 žáky?..chtěla bych si nechat pouze Sayu a i tak na ní nebudu mít moc času."

No ani né...si jedna z mála... zaškeril som sa no potom sme sa zase bavili vážne. V pohode....i tak Renjiro je Chuunin takže se už o sebe umí postarat....a čím je Sayu tak zvláštní že si chceš nechať iba ju?! opýtal som sa zvedavo.

"Má v sobě Sanbiho takže bych jí chtěla pomoct aby ho ovládla.." Z tašky jsem vytáhla dvě knížky a strčila si je do šuplíku kde začínalo být plno. Pak jsem si vzpomněla, že tady musím někde mít tašku se sladkostmi. Nebo jí mám už doma...? Začínala jsem kancelář pomalu skenovat očima.

Koukej se na mne když se mnou mluvíš.... povedal som na oko prísne ale zo smiechom. Takže želvička....to abych se informoval u vás jinak se asi nic nedozvím...informovanost je tu dost slabá.... zasmial som sa a pozeral som sa na ňu.

Nasupeně jsem semkla rty a probodla ho pohledem. Bylo to hlavně z toho důvodu, že jsem si nevzpomněla kam jsem schovala sladkosti. Nakonec jsem pokrčila rameny a povzdechla si. "No..tak kde je to jídlo?" ušklíbla jsme se.

Nó už by se malo niesť... pozrel som sa na hodinky a tak to aj vychádzalo. No na prekvapenie sa otvorili dvere a vošla Akane a v ústavu držala sáčok v ktorom bolo všetko čo som od nej chcel. Prišla ku stolu kam to položila a následne sa začala doprosovať škrabkania. Kedže vrtela chvostom a kancelária nebola nejako extra velká. Radšej si sadla a svoju veľkú hlavu si položila na kolená a nechala sa škrabkať. Vybalil som jednou rukou z tašky niekoľko misiek z jedlom, paličky a flašky saké z pohármy. Nalial som sebe aj jej a zdvihol pohár na prípitok. Tak na teba ty nová Mizukage...a veľa šťastia pri vedení dediny...

Pozorovala jsem jeho summona a pak si vzala pohár. "Um.." Chtěla jsem něco říct ale do kanceláře vtrhla liška. Malém jsem na sebe vylila obsah ve skleničce a prudce jsem vstala. "Co se děje?!" Zavrčela jsem a představovala si jak je zase ve vesnici nějaký nukenin. "Omluv mě, hned budu zpět." Položila jsem skleničku na stůl, vzala si kage plášť a zmizela.
-přesun-

Jo, jo klidne... povedal som bez náznaku niečoho navyše. Škrabkal som Akane a čakal som čakal na ňu. Čo sa tak asi deje?! napadlo mi no opýtam sa keď sa vráti. No keď odišla zvedavo som vstal a Akane dala názn že sa jej nepáči že som ju prestal škrabkať. Pššš.... upozornil som ju a otvoril som šuflík kam si odložila knižky. Pozrel som si ich Hm....číta zaujímavé knihy... povedal potichu. Shimonu-chan to je tvoje holka?! Mala by som Vám nechať súkromie?!...Hihi.. prísnym pohľadom som sa pozrel na Akane. Jen aby si nemusela spát na dlážke namiesto svojho pelíšku alebo v mojej posteli.... Akane nahodila pohľad že už bude dobrá. Nakoniec som sa usadil na parapete okna a Akane prišla za mnou a nechala sa zase škrabkať. Fuj zase ti pán zo sushi baru dla tvoju rybaciu misku?! opýtal som sa jej. Hihi jasné že né... Následne na mňa dýchla a mal som pocit že odpadnem. Kch...dobře, dobře hlavne ticho seď a nechaj sa škrabkať....

Liška která byla stále v rohu místnosti je pozorovala. Zaregistrovala i to, že se koukal do šuplíku. Vydala škodolibé zachrčení a olízla se.
Vrátila jsem se do kanceláře a sedla si, liška vyskočila na nohy a skočila mi do klína. "Copak..?" Začala jsem jí škrábat ale zatím nic neřikala.

Tak by ste...teda sa mohla pustiť už do toho jedla nie?! prehodil som zľahka a zamyslene som pozoroval okolie. Čo sa dialo?! opýtal sa a stále škrabkal Akane ktorá pri ňom sedela.

"Um.." Natáhla jsem se pro jídlo a pustla se do něj. "šlo jenom o nějakého vlka...nejspíš summon" Sdělila jsem mu krátce a vychutnávala si jídlo. Teď jsem si uvědomila že jsem hodně dlouho nejedla.

Hm.... povedal som zamyslene a ani som sa nepohol. Jdi za ní.... popohnala ma Akane no jej myšlienka mierila nielen do mojej hlavy ale do celého odkolia. Pššš...

Došli jsme k Buduvě Mizukage a vstoupili jsme po cestě k Mizukage-sama jsme viděli hodně Shinobi který hlídali budovu. Zamyslel jsem se ble tady bych nevidržel
koněčně jsme dorazili k pokoji Mizukage-sama zaklepal jsme a vešel jsem s Isamim do pokej "Dobrý den Mizukage-sama na vaší žádost jsem přisel ........... O promiňte neveděl jsem žetu někoho máté. Snad jsem zase něco nepokazil usmál jsem se .

Když se mi něco ozvalo v hlavě zmateně jsem se koukla pod stůl jestli tam není Fill nebo někdo jiný, takhle se mnou komunikovaly lišky. Pak mi došlo že tohle nebylo pro mě ale pro Shiho, koukla jsem se na něj a pak někdo vstoupil. Odložila jsem jídlo a vytáhla papír. "Tvůj trest...budeš dneska pomáhat v přístavu vykládat lodě." Sdělila jsem mu a pousmála se. "Ohlídám si to..." upozornila jsem ho. "A příště si ho hlídej..." Letmo jsem se koukla na vlka a natáhla se znova po jídle.
(Minimálně 15 řádků o tom jak pomáháš v přístavu ^^https://naruto-rpg.forumczech.com/t133-skryty-pristav)

"Ano Mizukage-sama hned se dotoho pustim " Kouknu se divně na Isamiho a přemýšlel jsem .To bude zase den tak schutí do toho ať to mam už z krku.A jsem pomalu na odchodu "Naschledanou". A vzůru do přístavu.

/Přesun

Tak doufám že ti jídlo chutí... usmial som sa na ňu len čo odišiel mladík. Akane sa zachcelo iného "škrabkacieho stroja" a tak prišla bližšie k nej a nahodila mačacie očičká a nastavila svoju "hlavičku" že chce poškrabkať. Ahojky já jsem Akane...skráten Aki a ty jsi Shiho hoka?! zaštebotala jej do myšlienok svojim bezstarostným tónom.

Když odešel přišel ke mě pro změnu summon.
"Ne.." Odpověděla jsem jí na její otázku a začala jí škrábat.
Věděla jsem kde to měli rády lišky a tak jsem to zkusila i u ní.

Hihhihi.... zachichotala sa a hlasným vrnením dala najavo že sa jej to páči. Spokojne zatvorila oči a teraz mala z nich iba štrbinky. Aki neotravuj jí... no Akane bych nedokázal odhovoriť od dvou vecí. Jídlo a škrábaní. Promin mi to... nervózne sem se pousmál na Yuki.