Budova Mizukage

Taku


Předstoupím před Mizukage a zasalutuji po vojenském způsobu. Madam, Taku Hosogawa, jounin a mistr instruktor Kirigakure. Bylo mi řečeno že je málo jouninů pro vedení týmů. Nabízím tedy své služby jako velitel týmu.

Hisagi

Zostal som stáť na mieste pozrel som sa okolo seba skoro vôbec sa to tam nezmenilo sadol som si na sedačku na ktorej som sedával ako ešte malé dieťa a pozoroval som pri tom Mizukage pri práci. Pozrel som sa aj na novú Mizukage pousmial som sa a čakal som kým budem mať možnosť prehovoriť a potvrdiť svoj návrat do dediny.

Jeho způsob salutování mě trochu vyvedl z míry. "Um..ano Jounini nám chybějí. Akorát...se mi ztratil někam seznam studentů." Nervózně jsem se pousmála. Už toho na mě bylo trochu moc. Zajela jsem si rukou do vlasů a povzdechla si. "No nejspíš by to byla Kasumi...ale to už jí moc přesouvám" Mumlala jsem si pro sebe a snažila si vzpomenout na všechny studenty. "Shiro, by měl zůstat u Shiho...kso" Kousla jsem se do rtu, vážně tu začínal být zmatek. "Já...ti dám co nejdříve vědět kdo bude v tvém týmu"

Taku


Povytáhnu obočí a udělám jeden krok vpřed. Paní.. jste v pořádku? Nevypadáte moc dobře, mohu vám v něčem nabídnout pomoc?

"He...já jsem v naprostém pořádku" Pousmála jsem se přesvědčivě. "Jenom je toho nějak moc a řekla bych že už takový týden jsem se nevyspala" Ušklíbla jsem se a opřela se. "Do toho přišla pozvánka do Iwagakure. No takže tvůj tým ti přidělím co nejdříve až se mi podaří najít seznam." Ujistila jsem ho a letmo se koukla na druhou osobu která s ním přišla. "Tvoje hodnost je..?" Čekala jsem na odpověď a doufala že ho budu moct přiřadit do týmu k Takovi.

Hisagi

Postavil som sa zo sedačky.Chuunin...Povedal som a pousmial som sa.No ale potreboval by som niečo od vás...Dodal som a pozrel som sa na ňu a čakal som pričom som sa stále pozeral na ňu...

Taku


Rozumím paní. Odstoupím kousek stranou aby si ti dva mohli pořádně vidět do očí a svým zkoumavým pohledem studuji rysy naší Mizukage. Opravdu vypadá trošku unaveně... potřebovala by pořádný oddech.

"Chuunin, skvěle...um co potřebuješ?"
Nadzvedla jsem obočí a pozorovala ho. A končím, po tomhle už jdu domů..spát Zamyslela jsem se nad tím jak je postel pohodlná a chvíli vypadala, že jsem mimo.

Hisagi

No práve som sa vrátil po dvoch rokoch späť do dediny... tak som sa chcel čo najskôr prihlásiť moje meno je Hisagi Watanabe.Povedal som pousmial som sa a čakal som.

Cukla jsem sebou a začala vnímat. Vrátil?..
Chvíli jsem se hrabala v papírech a nakonec vytáhla ten který jsem potřebovala. "Um..jo..dobře. Vítej zpět" Zvedla jsem oči a usmála se. "Takže Tady Taku je tvůj sensei"

Hisagi

Začudoval som sa.No nepotrebovali by ho iný pred sa ja už základy ovládam a nejaký genin by ho potreboval viacej ako ja...Povedal som a čakal som ako zareagujú.Asi som neurobil najlepšie mohol som sa vrátiť až za nejaký mesiac...Povedal som si pre seba.

Taku


Přenesu svou pozornost na toho kluka. Paní, když dovolíte, ponechám si tohohle mladíka v záloze, kdyby byl potřeba do počtu. Zatím by bylo vhodnější naplnit můj tým geniny, abych je mohl vycvičit ještě před chuninskou zkouškou.

"Ne...chci aby jsi se věnoval i jemu. Bude to akorát do počtu. Jiní tu mají třeba dva chuuniny a jen jednoho genina." Nekompromisně jsem si založila ruce na prsou. "Jinak za dva dny vyrážíme do Iwagakure takže se připravte."

Hisagi

Pousmial som sa.Dobre ak inak nedáte...Povedal som a pozrel som sa na ňu.To som zvedavý kto bude so mnou ešte v týme...Povedal som si len pre seba a usmial som sa nad tou myšlienkou.

Taku


Srazím podpatky. Provedu. Pak se opět uvolním. Paní... vím že bych vám neměl radit, ale vypadáte opravdu přetaženě. Měla byste to tu na chvíli opustit a jít někam zregenerovat. Takovéhle oči jsem naposledy viděl u jednoho plukovníka po dvouměsíčním obléhání.

"Jestli myslíš ty červené oči mám je od narození.." podotkla jsem a pak jsem se protáhla. "Ale máš pravdu, měla bych si už odpočinout. Ale není na to čas." Koukla jsem se na dveře a pak na ně. "Je tam ještě někdo?"

Hisagi

Tak ja pôjdem...Povedal som pousmial som sa a vyšiel som z kancelárií ako som vychádzal pozrel som sa na tú osobu čo tam sedela nevedel som či je to chlapec alebo dievča mal totiž kapucňu a plášť tak som iba prešiel okolo neho a potom po schodoch až von z budovy Mizukage ( Presun ).

Taku


Když se dlouhou dobu nic nedělo, zasalutoval jsem a odešel pryč. (Přesun)

Když odešli vzala jsem si plášť a vyšla na chodbu.
Zamkla jsem za sebou a spokojeně odkráčela pryč.
Měla jsem co dělat abych cestou neusla a neskácela se ze schodů.
-přesun-

Predsa som len zaspal. Nik ma nevyzval, tak som si spokojne a hlavne sám sadol na lavičku, kde som po dlhej chvíli zaspal, a nevšimol si Mizukagin odchod. Pretrel som si oči, a vzhliadol ku dverám, ktoré boli zatvorené, a za nimi nik, ale to som nevedel. Trochu som sa natiahol, zhodil zo seba kapucňu, vyhodil von oknom plášť, ktorý som za tu chvíľu prestal mať rád, a ostal sedieť na mieste.

Vracela jsem se zpět a odemkla.
"Pojď dál" Pokynula jsem mu a sedla si do křesla. Vzala jsem si papíry a začala vyplňovat kdo půjde do Iwagakure.
"Co potřebuješ?" Zvedla jsem k němu oči a pousmála se.

Umm? Pretrel som si oči, keď som videl, ako Mizukage vstupuje do kanclu. Snívam? Pre istotu som si buchol hlavu o stenu, ale nič sa okrem bolesti nedostavilo, usúdil som, že som v reále. Nesmelo som sa postavil, a ešte nesmelšie som vošiel dnu. Bola Mizukage, ale ja som sa bál, čo sa pri mojom vzhľade nedalo považovať za divné. Pomaly som za sebou zavrel dvere, otočil sa k nej a nahlas preglgol. Uhm.. Jáá.. Poškrabal som sa na zátylku rukou, a pokračoval. No, .. Tým som nechcel.. Aj keď ma sama niekam pridá, ja ostanem sám. Ako vždy. Som nový genín.. Ale, prišiel som si po.. istú techniku.. Suiro no jutsu. Vedel som o nej, z kníh o mojom predkovi.

Upřela jsem na něj rudé oči a zvedla obočí. "No dobrá, ale...máš senseie který by ti s tím pomohl?" Vytáhla jsem papír a začala ho hledat, pak jsem si uvědomila, že nevím jméno. "Tvoje jméno.." Znovu jsem zvedla oči od papíru.

No.. Nie.. Odvetil som, pričom som o krok cúvol. Jej oči.. Sakra.. Ako sa chcem stať Shinobim, keď som strachopud! Uvedom sa! Povzbudil som sa, preglgol, a urobil znova krok vopred. Ja.. Rád som sám.. Bolo jasné, prečo. Chvíľu som ju pozoroval, ako sa hrabe v papieroch, než sa ma spýtala na meno. Reiz.. Reizo Ho-hoshigaki. Predstavil som sa a čakal. Len nie tým, nechcem, žiaden tým. Modlil som sa v duchu.

"Sám?" Zopakovala jsem po něm a znova si ho přeměřila pohledem. "Myslíš že se sám něco naučíš?" Koukla jsem se do papíru a našla jeho jméno. Vytáhla jsem svitek s technikou. "Pokud se tu techniku SÁM naučíš dokonale...tým nedostaneš." Hodila jsem mu techniku a odložila papír. "Bude výprava do Iwagakure, půjdeš s námi?"

Došli jsme se Sayou na tohle známé místo. Byl jsem nadšený, jelikož mě představa cestování vzrušovala a nemohl jsem se jí dočkat. Vesele jsem si vykračoval a pomalu jsem přešel dveřmi budovy. Schody, na které jsem jindy klel jsem tentokrát jen s radostí vyběhl a chvíli jsem ještě počkal na Sayu, než mě dohoní. Došel jsem ke dveřím a zaklepal.

Trošku udýchaná jsem doběhla Shira a okamžitě se opřela o zeď Nechápala jsem, co to do něj vjelo, že tady lítá jak hadr na koštěti.

No.. Mala pravdu, sám sa toho veľa nenaučím, ale život ma učil jednú vec, a tak som vždy bol radšej sám. Spomínal som na Kasumi, ale tú som dlho nevidel. Ani nie, ale asi bude lepšie, ak budem sám. Raz som mal svoj "žraločí" záchvat. Nechcel som, aby to vedeli. Chytil som techniku, ale nie s nadšením, a strčil som si ju do batoha. Do Iwy? Spýtal som sa prekvapene. Prečo by do Iwy brali takého podpriemerného genína. Rád, ale asi budem zbytočný..

"Dobrá píšu si tě...zítra večer vyrážíme takže si sbal věci a čekej u brány" Zapsala jsem si jeho jméno na papír a koukla se na dveře. "Dále"
Odpověděla jsem na ťukání a koukla se na Reiza. "Um..." Sklonila jsem se pod stůl a něco hledala v igelitce. Když jsem se chtěla narovnat bouchla jsem se o stůl do hlavy. "auč.." Sykla jsem a narovnala se, tentokrát v pořádku. "Chceš?" Natáhla jsem k němu ruku s lízátkem a usmála se.

Ozval se hlas Mizukage-sama, takže jsem otevřel dveře a s úsměvem jsem vletěl do místnosti. Mizukage nebyla sama, takže jsem se snažil uklidnit, i když se na povrch drala moje šílená nálada. Porozhlédl jsem se po místnosti a po scéně, které se odehrávala.
Dobrý den, Mizukage-sama.
Pozdravil jsem a pka jsem se otočil na dalšího člověka v kanceláři.
Ahoj, my se ještě neznáme. Jsem Shiro.
Natáhl jsem ruku.

Normálním, vážným krokem jsem napochodovala do kanceláře a zavřela za sebou. Prodrala jsem se před Shira a prohlásila:
"Dobrý den, jdu sem kvůli té cestě do Iwy. Chtěli bychom se přihlásit."
Ohlédla jsem se na toho kluka zakukleného v černém plášti. "Ahoj," usmála jsem se.

Uhm..! Odvetil som, otočil som sa na päte a chcel otvoriť dvere, už som mal položenú ruku na kľučke, keď sa ozvalo syknutie. Človek ako ja, ihneď reagoval, ako reagoval, a to trhnutím sa otočil, s vytiahnutým kunaiom. Chcel som sa brániť. Avšak, zarazil som sa, keď na mňa ukazovala nie zbraňou, ale lízatkom. A s úsmevom. Čo to.. To už je druhá! Chvíľu som nečine postával, než som pustil kunai na zem, a prekvapene pozeral. Kunai sa s cinknutím odrazil, a ja som v tú chvíľu zabudol naň. Nakoniec som nastavil ruku dopredu, a vzal si lízatko. Arigato... Vyšlo zo mňa. Vzhliadol som na kunai, a znova na ňu.. Gome.. Otočil som sa, a tam ďalší šok, alias Shiro a jeho natiahnutá ruka. Aj na ňu som chvíľu len zízal. Toľko šokov. Nevedel som čo robiť, a tak ako on, som mu podal ruku aj ja, pričom som sa usmial, a odhalil svoje, žraločie zúbky. Reizo.. Ahoj.. Odhalil som sa, aj na Sayu ale radšej som vyšiel z kanclu, pričom som si vzal na chodbe plášť, prehodil ho cez seba, a odišiel.

Jakmile Shiro vstoupil do kanceláře bylo to jako by i s ním přišla vlna energie..až moc energie. Pohotově jsem se nohou odrazila od země a s křeslem odjela dál od stolu. Chvíli jsem na něj šokovaně zírala a pak mi došlo že se chovám asi divně. Odkašlala jsem si a pomalu se přisunula zpět. "Jo..zapíšu si vás oba...zítra večer buďte u brány. Sbalte si věci které potřebujete." Zapsala jsem si jejich jména. Tak..hromadí se to, potřebuju ale sebou ještě Jounina. Podrbala jsem se ve vlasech a koukla se na Sayu. "Co lišák? doufám že není protivný jako jeho máma" Zasmála jsem se.

"Je moc milý. Těším se, až budeme spolu trénovat," odpověděla jsem mizukage.
Možná že na to zbude čas ještě dneska.... uvidíme, jestli se mu bude chtít.
V duchu jsem začala přemítat o tom, jaké věci vlastně budu potřebovat.

I když jsem se snažil jak se dalo, nemohl jsem tomu úplně zabránit. Nejdřív to byl jen velký úsměv, pak uvědomění, že odcházíme už zítra. Přeletěl jsme očima po místnosti a zachytil jsme, jak se Mizukage-sama usmívá. Takhle jsem jí ještě neviděl a připadala mi teď trochu jinak. Nějak... milejší? Rychle jsem se vzpamatoval z myšlenek a dál jsem se těšil jak blecha v kožichu.
Děkujeme, Mizukage-sama. Uvidíme se zítra.
Pak jsem chytil Sayu za rameno a tahal jsem jí ven z místnosti ještě jsem zakýval na rozloučenou a pak jsem si už jen poskakoval po chodbě.

Když odešli zůstala jsem zírat s úsměvem na dveře. "Tolik energie" Zavrtěla jsem hlavou a unaveně se opřela v křesle. Zavřela jsem oči a zívla. "Měla by jsi si odpočinout ne? Kolik dní jsi nespala...? 14 dní? je vůbec možné aby to člověk vydržel?" Ozval se černý lišák se svým štiplavým tónem hlasu a propichoval mě pohledem. "Nemůžu spát..mám toho hodně a zítra jdeme do Iwagakure" Mávla jsem rukou a otevřela oči.

Po chvíli točení se na židli jsem se zvedla a protáhla se. "Odcházíme.." Zavelela jsem a lišák zavrčel. Štvalo ho že ignoruju jeho starost. Vzala jsem si věci které jsem měla přichystané a vyšla na chodbu, zamkla jsem a objevil se u mě člen ANBU. Věděl co má dělat, všichni to věděli, vložila jsem mu klíče do rukou a odešla s lišákem v patách.
-přesun-

Kalen

Pomalu jsem vešel do budovy.Chvilku jsem jsem hledal kancelář a když už jsem ji našel zaklepal jsem na dveře.Můžu?Zavolal jsem tichým hlasem.

Před kanceláří se objevil ANBU.
"Mizukage zde není, pokud jsi se sem dostal bude ještě u brány"
Zdělil mu a prohlídl si ho, nezdál se nebezpečný ale člověk nikdy neví.

Kalen

Děkuji.Odebral jsem se zpět k bráně.(přesun)