Budova Mizukage

Ayoko
Ani jsem k Mizukage nenatahovala ruku, nechtěla jsem nikam jít. Já už jsem ho vidět nechtěla, ne potom, co mi provedl a teď mě chce vzít přímo k němu.
Plácla jsem sebou do křesla a nohy jsem rychle vyhoupla nahoru a hlavu jsem si položila na kolena. Tohle přeci nemohlo být možné...
"Já ta ním nepůjdu... Nikdy! Jestli ho tak chcete zabít, zabijte ho, ale já tam nejdu!"
Ozval se silný hlas plný vzdoru.

Zorničky se zúžily ještě víc, pokud to teda šlo.
Atmosféra zhoustla a vražedné úmysly se mi začaly v hlavě jen nabízet.
"Půjdeš tam!"
Zahřměla jsem pevným a hromovým hlasem.
Bylo jasné že jsem schopná jí svázat a donést jí tam jako pytel brambor.

Ayoko
Z očí mi začaly kanout obrovské slzy a začala jsem fňukat, protože tohle by vydržel málokdo. Sotva jsem na to zapomněla, už to tady bylo znovu. Ale tentokrát to nebude tak, jak to chce on.
Pomalu jsem zvedla hlavu a podíval jsem se na Mizukage. Zakroutila jsem hlavou a mohla vidět, jak zoufalá jsem. Rukou jsem zašmátrala v jedné z kapes, měla jsem tam kunai, který jsem si nechala na památku. Vytasila jsem ho a přiložila jsem si ho ke krku.
"Ne... Tentokrát už ne... Už to nezvládnu..."
Rozplakala jsem se a se smrtelným škubnutím jsem až moc otálela, nechtěla jsem takhle skončit, ale bylo to lepší, než ho zase vidět...

Všechno jsem sledovala, protože dveře byly otevřené. Mizukage doopravdy zuřila a já nechtěla nic říkat, aby její vztek nedosáhl i na mě. Pár slov jsem stačila zachytit.
Únos Geninů?! Napadlo m okamžitě, tak zřejmě proto je Mizukage tak rozčílená, ani bych se jí nedivila, ale té dívky na zemi mi bylo líto, ovšem nic jsem nedělala, čekala jsem, až i mě Mizukage k něčemu vyzve.

Když vytáhla kunai lišky okamžitě vyskočily na nohy a probodávaly jí pohledem.
Jedním rychlím pohybem jsem složila pečeť a její ruka zamrzla i s kunaiem zamrzla.
"Tady žádné prolévání krve nebude...tady teda ne"
Zavrčela jsem rozčíleně

Ayoko
Jen jsem zoufale cítila, jak mi mizí citlivost z ruky a poté zmrzla. Ztěžkla a já ji nechala padnout, nechtěně jsem s ní praštila o křeslo, ale to mi fakt bylo jedno...
Tohle pro mě bylo horší než smrt... Zase ho vidět a nemůžu se ani zabít, kvůli téhle mrchy!

Led jí postupně obalil celou až na hlavu.
Otočila jsem se na Kasumi.
"Jsem ráda že jsi tady...Saya a Shiro byly uneseni"
Oznámila jsem jí a šla si opět sednout.
Pár lišek jako na povel odběhlo něco zařídit.
"Půjdeš se mnou do močálu...dojdeme si pro ně"

Saya a Shiro?!
Na chvíli jsem se zděsila, ale snažila jsme se zachovat chladnou hlavu, pomůžu jim! Sledovala jsem tu dívku, jak se celá obalila ledem a rozhodla se to ignorovat, takhle někdo dopadl, když odporoval přáním Mizukage.
Nadechla jsem se a přikývla. "Hai!"

"Je mi divné že by se zrovna oni dva nechali tak jednoduše chytit. Musel použít asi genjutsu"
Uvažovala jsem nahlas. Pak jsem se kousla do prstu a přivolala Filla. Ruku jsem mu položila na hlavu a Fill zmizel. Jako s jediným jsem se dokázala spojit úplně. Otevřela jsem oči které teď byly trochu jiné. Získala jsem tím lepší reflexy, rychlost a sílu. Koukla jsem se na zajatkyni a po chvíli přiběhla liška a sebou vedla dva Anbu. Mávnutím ruky jsem dívku rozmrazila a Anbu ji okamžitě svázaly ruce za zády. Kunai jí zabavily a poté jeden z nich zase zmizel.
"Jdeme.."
Oznámila jsem přítomným a dívku začala strkat před sebou. Dávala jsem si moc dobrý pozor aby mi neutekla. Lišky se vydaly za námi.
-přesun

Vydala jsem se za Mizukage.
(přesun)

Došiel som do kancelárie no keď už som stál pred dverami a klopal na ne mi bolo jasné že tu nie je. Oprel som sa o stenu vedľa dverí a z ťažka som si povzdychol. Možno už ani nie je v dedine... už som sa tešil ako strážam sprdnem za to že ma neupozornili na to že tu Mizukage nie je.

Liška která zůstala v kanceláři jako jediná se nervózně koukla na dveře.
"Dále!" Promluvila a nervózně chodila sem a tam.
Pořád cítila vztek Mizukage a běhal jí mráz po celém těle.

Odrazil som sa od steny a vhupol som dnu. No vo vnútri nebol ten koho by som čakal. Kde je?! opýtal som sa priamo bez okolkov. Veď načo chodiť okolo horkej kaše keď teraz bolo priam nutné konať rýchlo.

Liška podrážděně zavrčela, neměla ráda když na ní někdo zvyšuje hlas nebo je moc hrr. Odhalila zoubky a probodla ho pohledem. Kdyby tu teď byl Fill určitě by si ho podal. "V močálech!" Vyprskla odpověď a vyskočila do křesla kde se uvelebila jakoby byla královna světa.

Dostal jsem se do budovy a rozhlížel se, jestli třeba ještě nezahlédnu Shimonua. Nikde nikdo, zamířil jsem do kanclu a pootevřel dveře. Tady je... "Tak jak to vypadá s tou záhadou okolo Mizukage? A když tamta zmizela, kde je ta stávající?" mrkl jsem na křeslo a zaostřil. "Co to je za podivnou krysu?"

Faito

Došel jsem ke kanceláři Mizukage a uviděl chlapíka, co si to docela suveréně nakráčel přímo do kanceláře. Hej, mladíku...tady nemáš co dělat. řekl jsem klidně. Ještě pořád vypadám jako obyčejný genin z Iwy.

Když si tam vkráčel další člověk liška zavrčela. "Neni tady! Všichni okamžitě vypadněte!" Zavrčela na Shiho a Renjira. Dál seděla v křesle a v duchu nadávala no to, že tu neni Fill ten by se s nimi nemazlil.

Faito

Uslyšel jsem z kanceláře řev. Jo, já vám to říkal... řekl jsem s úsměvem a vklidu jsem se opřel o stěnu.

Dokráčela jsem rychle před budovu a na okamžik se zastavila. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se vymazat všechen vztek a zuřivost z obličeje. Nasadila jsem klidný obličej a vyběhla po schodech ke kanceláři. Na chodbě jsem uviděla muže a předpokládala, že je to Tsuchikage.
"Velmi se omlouvám, že jsem nemohla přijít dřív. Yasuraka Yuki nynější Mizukage" Představila jsem se mu a otevřela dveře od kanceláře. Uviděla jsem tam další dvě osoby a vytočenou lišku v mém křesle. Musela jsem se zhluboka nadechnout abych si udržela klidnou tvář. Liška jakmile mě spatřila lehce vykulila očka a okamžitě seskočila z křesla na zem. Věděla že tam nesmí být a schovala se pod stůl.
"Počkejte venku prosím" Koukla jsme se na Shira a Sayu pak jsem se koukla na další členy mé vesnice. "Taky ven..." Přikázala jsem a do hlasu se mi začala vkrádat nevrlost. Když všichni vypadli zůstala jsem tam s Tsuchikagem sama a naznačila letmým pohybem ruky aby si sedl do křesla které bylo naproti mému. Uvelebila jsme se v něm a lokty se opřela o desku stolu.
"Ještě jednou se omlouvám, dál bych se chtěla zeptat co vás k nám přivedlo. Ještě jsem jaksi neměla čas prostudovat všechny papíry či smlouvy které Kiri uzavřela proto mě prosím omluvte za případné nejasnosti."

Poslechl jsem Mizukage-Sensei a zůstal jsem venku přede dveřmi. Usoudil jsme, že Saye je už líp, takže jsem jí položil na zem, i když jsem jí přinutil sednout si. Sám jsem jí následoval a pak jsem jen tiše pozoroval stěnu před sebou.

Založila jsem si ruce před sebe a hodila po něm uražený pohled.
"Taky si mě mohl položit dřív....jsou tady lidi, bude to vypadat že nic nevydržím a musím tě mít pořád za prdelí," pošeptala jsem mu a nenápadně jsem se podívala na dva shinobi, kteří také zůstali na chodbě.

Naprosto ohromeně a hlavně překvapeně jsem zůstal stát sledujíc pravděpodobně novou Mizukage. "Tse, to je zacházení tohle..." šeptl jsem si pro sebe celkem naštvaně a uraženě. Opustil jsem kancelář a mumlal si pro sebe. "Nová Mizukage, dlouhá nudná mise a... kde je Ren?" Nadzvedl jsem hlavu a podíval se okolo. Následně jsem si uvědomil, že tu celou dobu nejsem sám a doopravdy nás tu je více. Hodil jsem výhružný pohled na nějakou mladou geninku a křikl. "Co koukáš?!"

Znuděně jsme povzdechl.
Tak promiň, že ti pomáhám.
Pak jsem se rozhlédl po chodbě. Nebyli jsme sami, ale nijak mi to nevadilo. Pak nějaký ninja z Kiri promluvil na Sayu. Nechal jsem to být, jelikož to se mnou nic nemělo a sledoval jsem, jak na to Saya bude reagovat.

"Tak jsem to nemyslela," pousmála jsem se na Shira, "díky za pomoc."
"Co bych nekoukala, k čemu mam oči?" osočila jsem se na Renjira a rychle se odvrátila.
Teď jsem měla horší starosti než nepříjemného shinobiho. Měla jsem strach, že jsem mizukage zklamala, když jsem se nechala chytit, ale navenek jsem se snažila nedávat nic najevo. Už bylo dost brečení, je čas začít se chovat jako ninja.

Počkat, nebyl to Tsuchikage? Blesklo mi hlavou z ničeho nic. Pak jsem se podíval na Sayu a usmál se její drzé odpovědi. "Jasně, pravda.. promiň," rozcuchal jsem jí vlasy a vyplázl na ni jazyk. Hneda na to jsem se rozhodl vyrazit pryč od kanceláře hledat Ren po budově. "Pro pána krále, kam se zase poděla." Už jsem se trochu zklidnil a nechal všechno na Shimonuovi. "Jak ji znám, tak se tady někde ztratila..."

Trochu překvapeně jsem se díval, jak Renjiro zareagoval, ale pak jsem se nad tím jen pousmál. Saye jsem nic neodpověděl a byl jsem zticha. Sám jsem přemýšlel nad svou hloupostí.

Co?
Čekala jsem nějakou nevrlou odpověď, ani by mě nenapadlo, že se takhle vzdá. Zmizel dřív, než jsem stačila něco udělat.
Asi neměl čas bavit se tu o kravinách... ostatně ani já ho nemám.
"Blbý genjutsu..." utrousila jsem.
Lokty jsem se opřela o svoje nohy a hlavu jsem položila do rukou. Nervozně jsem pozorovala svoje boty. Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem byla naštvaná.

Faito Dansaku

Vešel jsem do místnosti a na zem dopadla havraní pírka. Opět jsem nabyl svou podobu a dostal všechny z genjutsu ven. Ani o něm nevěděli, chudáci, ale aspoň plnilo svou úlohu. Posadil jsem se do křesla naproti Mizukage a prohlédl si ji.Mohla poznat, že si ji měřím pohledem a přemýšlím, jak na ni. Nakonce jsem se rozhodl pro úsměv. Máte pěkně nevychované shinobi, když jim dovolíte lézt k sobě do kanceláře. Mohl jsem to vyřešit, ale rozhodl jsem se nechat to být. Nicméně bych rád pochválil vaši stráž u brány. Mé genjutsu sisce neprokoukli, ale podle jména poznali, o koho jde. Skvěle. Nalil jsem si z karafy vodu a napil jsem se. Omlouvám se- dlouhá cesta. Ale k věci: zvážněl jsem: Jak jistě víte, vaše karavana byla napadena několika bandity a já hodlám zjistit, kdo za tím stojí. Naše operační týmy jsou již na místě, ale rád bych vás osobně požádal o pomoc a maximální péči, kterou tomu můžete dát. Právě proto jsem přišel osobně. Někdo mi chce zničit zásobování a narušit nedávno utvrzené spojenectví.

Když si mě měřil pohledem přimhouřila jsem lehce oči a nespokojeně se zamračila. "Um to jistě mám, já si je ale zkrotím..." přiznala jsem. Přepadená...no jistě Vzpomněla jsem si na to co mi řekla liška. Jejich verzi příběh jsem ale neznala protože jsem neměla čas a ještě před chvílí jsem vyřizovala nukenina. "Ano vím o tom a moc se mi to nelíbí...rozhodně budeme maximálně nápomocní. Bohužel jsem ještě neměla možnost se na ten incident zeptat týmu který měl tuto misi. Byla jsem poněkud...zaneprázdněná" Lehce jsem přikývla a opřela se. Liška se proplížila ke dveřím a prosebně se na mě otočila. Protočila jsem oči a rychle se zvedla. Dveře jsem otevřela aby mohla vyběhnout na chodbu a vrátila jsem se do křesla.
Liška se na chodbě posadila přede dveře a provinile se rozhlídla.

Faito

Vpořádku. Všiml jsem si, že zde máte poněkud rušno. Ale nebojte, být kagem nění zas až taková vojna, jak všichni říkají...Na druhou stranu to zase není taková pohoda, jak si všichni myslí. Já bych měl například teď sedět v kanclu a vyřizovat papíry. Řekl jsem si ale, že tohle je důležitější a jsem rád, že jsem si to nemyslel nadarmo... vstal jsem:
Gratuluji k novému místu a přeji hodně úspěchů. Věřím že budete silnou vůdkyní a dobrým spojencem ostatních vesnic. Lehce jsem se uklonil, abych jí projevil úctu a otočil jsem se na patách. Ven trefím. řekl jsem se smíchem a v jejích očích jsem se zase změnil pomocí genjutsu na obyčejného chlapíka, kterého nikdo nezná.

Zvedla jsem se z křesla a mírně kývla hlavou. "Jsem ráda že jsem vás poznala" Pousmála jsme se a když se změnil na obyčejného chlapíka svalila jsem se do křesla a vyčerpaně si povzdechla. Měla jsem velkou chuť to zabalit a utéct si do sídla na silný čaj. "Těším se na naší budoucí spolupráci" Dodala jsem a když zmizel opřela jsem si čelo o desku stolu.
"Tak vy dva...pojďte sem" Zahuhlala jsem dost hlasitě aby to Saya a Shiro slyšeli. Liška zůstala radši v bezpečí na chodbě a uvelebila se i lavičky.

Keď nás líška vyhodila povedal som si že prídem neskôr keď tu bude mizukage. No keď som sa vrátil z "krátkej" návštevy podniku bolo tu plno. Že já tu radši nepočkal... pomyslel som si a nenápadne som si sadol na lavičku a čakal. Mizukage tu bola a následe si zavolala posledných dvoch na chodbe a ja som sa tešil že konečne prídem na radu. Som zvedavý aká je nová mizukage... prešla mi myšlienka a čakal som kým príde na mňa rad.

Trhla jsem sebou, když jsem zaslechla mizukagin hlas. Neochotně jsem se zvedla a kousla se do rtu. S vyrovnaným výrazem jsem napochodovala do kanceláře.
"Omlouvám se, že jsem se nechala chytit, mizukage-sama. Umím si představit, jak to pro vás bylo problematické a slibuju, že už se to nestane," odříkala jsem a rychle sklopila hlavu.

(přesun)

Zvedla jsem hlavu a a tím se přestala opírat čelem o desku. Opřela jsem se a vytáhla papíry. "Nejdřív mi podrobně řekněte jak se to stalo..." Koukla jsem se na ně a čekala na hlášení. "jste genini za to nemůžete...je to hlavně chyba stráží" zavrčela jsem při pomyšlení že se mi sem vážně dostal tak snadno.

Došel jsem do kanceláře a postavil se vedle Sayi. Vyslechl jsme, co řekla a pak jsem se pustil do povídání.
Trénovali jsme při jezeře, když za námi ten nukenin přišel se slovy, že je chunnin z naší vesnice. Přirozeně to bylo trochu podezřelé a moc jsem mu nedůvěřoval, ale pak udělal několik pečetí s tím, že přivolává zbraně a uchytil nás místo toho v genjutsu.
Pak jsem vydechl a koukl se na Sayu. Vypadala jako by jí snad někdo chtěl sedřít z kůže, nebo jako by to snad všechno byla její vina. I když jsem to neprozradil, mě samotného sžírala ta potupa, že jsem se nechal tak lehce chytit.

Po neúspěšném pátrání po Ren jsem se opět vrátil ke kanceláři, trochu skleslý a s obavami o ni. Zřejmě ji něco po cestě zaujalo. Zamračil jsem se a posadil se na lavičku. Netrvalo dlouho a rozhlédl jsem se po místnosti, tudíž si všiml Shimonu vedle sebe. Hodil jsem ruce za hlavu a pohodlně se opřel.

Napsala jsem si pár bodů na papír, jediné plus které bylo že je mrtví a nemusím ho popisovat a hledat. Lehce jsem se pousmála když jsem dopsala poslední slovo a zvedla oči. "Jistě víte kolik je zde ve vesnici lidí...hodně" na tváři se mi objevil lehce škodolibý úsměv. "Podstoupíte to co byly nuceni podstoupit ANBU vy se ale místo všech kagů naučíte celou vesnici...jméno, vzhled, živnost..." Zdělila jsem jim zvláštní věc která se snad ještě nikde nepraktikovala. Jednak jsem je chtěla zabavit aby se nenudili a hlavně by jim to příště mohlo pomoci. "Takže...začnete s obyčejnými lidmi..." Vytáhla jsem ze šuplíků štos složek a začala z nich vyndavat pouze fotku a základní údaje. "A nemyslete si že to se to nebudete učit..." Lehce výhružně jsem se zatvářila a nakonec se jemně usmála. Začínala jsem být víc nervózní, pořád tu byly nějací lidé a já zrovna nepatřila ke společenským typům. Dařilo se mi to ale úspěšně maskovat a byla jsem na své schopnosti pyšná. "Pokud něco nepotřebujete vy tak můžete jít"

"Cože? Eeh...jasně.." trochu křečovitě jsem se usmála a přijala štos papírů.
Tak to bude těžký...ale nevadí.
Byla jsem si jistá, že když to zvládli ANBU, zvládnu to taky. Jenom to možná bude trochu trvat...
"Nashledanou," mírně jsem se uklonila a vycouvala z kanceláře.

Ach jo, Mizukage-sensei. Chcete z nás snad udělat špióny?
Zasmál jsem se, ale pak jsme se jen otočil a kráčel ven z kanceláře. Těsně před tím, než jsem za sebou zavřel dveře jsem se usmál a prohodil.
Uvidíme se.

Když odešli nahnula jsem se ke stolu a podepřela si rukou hlavu. "Další!" Křikla jsem a doufala že tam nikdo není. Potlačila jsem zívnutí a snažila se neusnout. Kolik dní jsem nespala?...pf Povzdechla jsem si a pozorovala dveře.

Keď som počul vyzvanie zodvihol som sa a zastal uprostred otvorených dverí. Oprel som sa o zárubňu a skúmavo som ju sledoval. Hm....takže nová slečna Mizukage.... preniesol som myšlienku nahlas. Aké náhle rozhodnutie že tí dedkovia z rady starších nepočkali na môj návrat?!

Měla jsem chuť ho vyhodit a spolkla jsem pár nadávek. "Tak co potřebuješ...?" Zeptala jsem se rázně a lehce zvedla obočí. Přestala jsem si podpírat hlavu a opřela se přičemž jsem si založila ruce na prsou. Kolem něho proběhla liška která vycítila že vynadáno už nedostane a sedla si u křesla.

Takže preskočíme predstavenie a ideme rovno na tykanie.... zase moje myšlienky prenesené nahlas. Nic jen že rýže je v Iwe....hoc pozde ale všetko.... dodal som nakoniec a sadol som si na stoličku pred stolom. Nevyzeráte dobre....nemyslím vzhľadovo ale zdravotne....niekto tu ponocoval.... pozorne sa na ňu pozrel. Čo tu robil Tsuchiprd....teda kage...

Poslouchala jsem ho a mezitím vyhrabala složku v které byla jeho mise. Letmo jsem se na něj koukla a usoudila že je to velitel týmu. Koukla jsem se na jméno a chvíli hrabala v dalších papírech, nakonec jsem vytáhla jeho složku a letmo si jí pročetla. Takže Velitel Jouninů... "Hm...takže Tsuchikage tady byl pro podporu ve vyšetřování kdo přepadá karavany" Odpověděla jsem stroze a jeho zkomolené oslovení Tsuchikageho ignorovala. Pak jsem si přehrála v hlavě znova co říkal a zabodla jsem do něj ostře pohled ale mlčela jsem. Nemusel mi připomínat jak vypadá, a tímhle mi připomněl i toho ničemu a fakt že je vesnice málo hlídaná. Stiskla jsem v ruce pero a po chvíli promluvila. "Co se stalo na té misi...?"

Počúval som ju hoc som sa zase obzeral po kancli a vyzeralo to že nevnímam. Potom som sa na ňu pozrel Ale ste mohli z tými problémami na nás počkat.....ponáhľali no Tsuchikage nás trochu zdržal a aj to prepadnutie.... hovoril úplne od veci ale potom sa dostal k pointe. Ták...jednoducho kľud a pohodička a zrazu....bum prásk a bol z toho boj o RYŽU... zdvôraznil to že bojovali o RYŽU. Ale podľa mňa nechceli len tak ukradnúť ryžu.....bolo to niečo viac....pretože zatiaľ čo sme bojovali mohli tí ostatný rozkradnúť celú karavanu...

"Podrobnosti by nebyli?.." Zavrčela jsem nepříjemně a začínala mě opět bolet hlava. Bože ty to vidíš že jo?...vidíš to že?...Jednou ze mě bude cvok...opět Pomyslela jsem si hořce a začala opět vnímat. "Dostaneš jednoho genina do týmu, ale ještě jsem se nerozhodla jakého." Oznámila jsem mu a vzala si pár papírů které jsem začínala vyplňovat. Měla jsem v úmyslu udělat papíry které se mi tu nakupily když jsem byla mimo vesnici a zároveň vyřizovat věci s ním.

Detaili v skratke....prvá vlna zo slabých súperov a potom sa odhalili hlavný aktéry... zasmial som sa. Potom som sa laktami oprel o stôl a oprel som si hlavu a pozeral som sa na ňu. Máte tady celkem dosť práce....mám Vám pomôcť?! pousmial som sa na ňu. Jasné dajte mi koho chcete...

Měla jsem chuť ho praštit... tomu říkám hlášení o misi..budu se muset zeptat těch chuuninů S nezájmem jsem se na něj koukla a vzala si jiný papír. "Zvládnu to, to bych pak nemohla být kage" Odpověděla jsem mu stroze a přestala vyplňovat papír. Opřela jsem se a koukla se na dveře. "Kolik lidí tam ještě čeká?"

No ale podle toho se nehodnotí či to zvládnete.... zase som vyslovil svoje myšlienky. Nejako som si ich nemohol udržať v hlave. Mal by som prestať trepať....predsa je to nová... pomyslel som si. Okrem Renjira nikto a ten tu je so mnou len hľadá ešte svoju sestru a to je môj tým...