Cvičiště

Zrušil sem henge a ještě v obláčku dymu vyblokoval svou katanou vše co na mě letělo nebo běželo. Pak sem jí přeskočil malým přemetem a katanu ji přiložil ke krku.
Ahoj, uspěla si. oznámil sem jí protože se ji povedlo zlikvidovat alespoň ten palcát z henge. Doširoka sem se usmál až to mohlo člověka zahřát.
Já sem Ryuuni Takara tvuj nový sensei.
Odložil sem jí katanu od krku a podal ji pravou ruku.

*objevil se oblak prachy a on zlikvidovat oba klony. Odrazil moji katanu a dostal se mi za záda. Na krk mi dal svojí katanu a když mi oznámil, že jsem uspěla, koukla jsem na něj. Nemohla jsem popadnout dech* vy? *spustil meč a podal mi ruku. Pořád jsem to nechápala, ale po chvíli jsem mu s úšklebkem ruku stiskla* moc pěkný...Ryuuni-sensei? *zopakovala jsem jeho jméno* jak asi víte, já jsem Mononoke Uzaraku *udělala jsem hlubokou úklonu, ale trošku se mi zatočila hlava...přece jenom jsem dnes spotřebovala docela dost chakry. Opřela jsem se o strom a pozorovala ho* ale proč? *pořád jsem nechápala, proč se přeměnil*

Pár poznámek:
No, no, no, Mononoke xD

• Klony, které se učí v akademii nejsou stínové, ale obyčejné iluze. Nemohou házet shurikeny, používat techniky apod.

• Techniky, které jsi napsala do vlastních se budeš teprve určitou dobu učit. Do té doby se ti místo drápků nehty prodlouží tak centimetr a bude ti to k ničemu. Zkrátka řečeno DOKUD se techniku nedoučíš, neumíš nic než základní techniky.

• Další věc je, že jsi čerstvě Genin. Nebudeš se umět hned ohánět katanou, útočit jako ostřílený mistr v Taijutsu a tak dál... ^^

Má poslední poznámka bude mírně nemístná, k psaní.
Způsobů je dost a ty používáš ten, který funguje v RPG hrách na blog.cz nebo třeba v místnostech na lide.cz. Že občas vynecháš pár velkých písmen je ještě v pořádku, ale ocenila bych, kdybys zkusila psát jako ostatní.
O tom "jak" se píše v textových hrách na fórech si můžeš přečíst tady "https://naruto-rpg.forumczech.com/t302-jak-psat-komentare-ii"

ok...omlouvám se. Něco s tím udělám...Já Naruto RPG hraju prvně, tak nevím, jak to správně odhadnout (moje síly atd...) budu se snažit, ať se to neopakuje

Podívám se na slunce, které pomalu zapadá za obzor... už raději pujdu, mějte se, sensei! zámávám mu a odejdu pryč.

Zamával sem své nové studence, potřebuje si odpočinout. Pomyslel sem si a zamířil taky domu. Chtěl sem se pořádně vyspat do dalšího dne. Chvíli sem kráčel za ní a pak sem se oddělil a odešel do sídla mojeho klanu.

(přesun)

Ráno sem přišel na cvičiště a lehl si na strom, zajímalo mě jestli teda přijde alespoň jeden z mých studentu.
Hleděl sem na oblohu a čekal no nikdo nepřicházel.
Asi vstávám fakt brzy, pomyslel sem si trošku se rozcvičil a pak si zase ehl na strom.

Přijdu a protáhnu si záda. Dám si pár koleček kolem cvičiště na zahřátí Zase bych měla prozkoušet tu novou techniku... pomyslím si a po deseti minutách si dám protahovací rozcvičku. Najdu si nějaký vysoký strom a pokusím se vyběhnout po nohách až do jeho koruny. Asi deset metrů nad zemí si sednu na větev, hodím se dolů (visím jakoby na nohách za kolena) a dám si pár shybů. Pak se pustím a dopadnu na zem. Našla jsem strom, na kterém jsem včera trénovala (byla v něm udělaná prohlubeň) a soustředila se. Tsume! nehty se mi trochu prodloužily a zaostřily...jako včera, ale jsou trošku delší. Začala jsem zase sekat do stromu a po nějaké době se díra začala prohlubovat.

Po chvíli si sednu, nechám drápy zase zmizet a chvíli odpočívám. Je krásný den, bez mraků...ani není moc horko...Vstanu, protáhnu se a zase použiji Tsume, abych mohla trénovat. Tentokrát to udělám těžší. Rozeběhnu se ke stromu, vyskočím a snažím se díky drápům vyšplhat nahoru. Při prvním "krůčku", mi ujede ruka a spadnu po hlavě na zem. Kuso... zakleju, ale nevzdám to. Znovu se rozeběhnu a vyskočím na kmen. Viděla jsem kočky, jak to dělaj, takže bych měla znát základ! Se vší silou se odrážím a vyšplhám na první větev. Je to hodně vyčerpávající...Chvíli sedím a pak se zase snažím vyšplhat na další větev. Postupně už vím jak na to a jde to trochu rychleji, ale jedna tenčí větev se pode mnou ulomila a já padám na zem. Zareju drápy do kmenu stromů a zůstanu viset na ruce. Vyškrábu se na nějakou větev a zjišťuji, že jsem byla asi pět metrů nad zemí. Takhle to opakuji, dokud se nedostanu až nahoru. Tam si sednu do koruny stromu a koukám na krajinu, která mi vloudí úsměv do tváře.

Seskáču z větví na zem a trochu vyčerpaná nechám drápy zmizet. Pak se rozhlídnu, jestli tu nikdo není a lehnu si do trávy, hezky na sluníčko. Pomalu zavřu oči a...usínám.

Proberu se a protáhnu si záda. Ještě jednou si procvičím Tsume a pujdu někam jinam rozhodnu se. Přejdu ke stromu, protřepu si ruce a řeknu: Tsume! Nehty se mi prodlouží do drápů a já začnu zase sekat do stromu. Nebyl moc veliký, takže jsem ho po nějaké době (+ včerejší trénink) spadl, když jsem zasadila co největší ránu. Spokojeně jsem se usmála a vydala jsem se do hor

(přesun)

Sledoval sem svou studentku jak cvičí a pak odchází, nechtěl sem ji rušit šlo ji to celkem dobře. Když ale docvičila přestalo mě to bavit a pomalu sem se vydal za ní. Vždy sem šel tak 30 metru pozadu aby si mě nevšimla.

(přesun)

Přijdu na cvičiště a rovnou jdu ke stromu s vyřezanou dírou. Tsume. řeknu polohlasně. Nehty se mi prodlouží do drápů a jako včera se pustím do "opracovávání" stromu. Po pár minutách je strom ještě více ořezaný. Chvíli si odpočinu a rozeběhnu se naproti jednomu vysokému stromu. Rozeběhla jsem se po něm nahoru a přitahovala jsem se drápy. Už mi to šlo lépe než včera, tak jsem se v polovině posadila na větev, abych si oddechla. Poté jsem zase běžela nahoru, až jsem po nějaké době seděla v koruně stromu a dívala se na horizont.

Po nějaké době slezu dolů a posadím se pod strom. Opřu se zády o kmen a pozoruju, jak se mi drápy mění zpět na nehty. Přemýšlím, jaké jutsu bych se mohla naučit dál...

Padla na mě únava a já pomalu zavírám oči. Snažím se neusnout, ale nejde to a já usínám...

Probudila jsem se a protáhla si zdřevěnělé nohy. Vyskočila jsem a našla jsem nějakého dřevěného panáka. Vytáhla jsem katanu a procvičovala jsem si všechny možné seky a údery. Pak jsem dělala jenom kroky a práci s nohama. Na to jsem si vzala katanu do levé ruky a pomalu začala trénovat s ní. Postupně jsem se lépe trefovala a šlo mi to líp. Najednou mi probleskla hlavou technika, kterou bych se mohla naučit...Zasunula jsem katanu na záda do pouzdra a upalovala jsem do sídla Raikage, jestli mi svitek půjčí.

(přesun)

Sedl sem si na strom a začal přemýšlet nad svými studenty, jednoho sem ještě nepotkal a ten zbytek byli holky. Jedna se mi celkem zalíbila, protože byla ochotná přebrat muj spusob boje, zatím co ta druhá. No od našeho posledního setkání se nejspíš jen někde flákala. Zajímalo by mě co si teď Shiz myslí. napadlo mě když sem zabloudil pohledem k budově kde byla kancelář.

Dorazila jsem na cvičiště a zahlédla senseie.
"Zdravím," prohodila jsem a pokusila jsem se o menší úsměv. Musela jsem vypadat unaveně, dlouho do večera jsem studovala oba dva svitky, abych dnes byla připravená začít je trénovat po praktické stránce.
Zakryla jsem si ústa dlaněmi a zívla.
Pak jsem ruku zase pustila k boku a přemýšlela, co říct.
"Myslím, že již můžu začít trénovat svitky, které jsem si vybrala. Teorii ovládám," prohodila jsem nakonec.

Ehm ahoj, pozdravil sem Hidenori, které techniky sis vybrala? zeptal sem se když přišla moje studentka a vyvrátila moji myšlenku o tom, že se někde fláká.
Vypadala dost nevyspaně, ale co, když přišla tak bude trénovat.

"Raiton: Kangekiha," prohodila jsem. "To, jak jste řekl, abych měla něco na dálku."
Na chvíli jsem se zamyslela.
"Druhý svitek, který jsem našla, jsem dlouho nemohla najít. Je to Hijutsu, takže u Raikage-sama ani v knihovně nebyl," ušklíbla jsem se. "Nakonec jsem na něj narazila v klanové knihovně. Zapadl pod stůl. Ta technika se jmenuje Nezumi Kedama."
Chvíli jsem rozmýšlela, jestli říct i o třetím.
"Vlastně jsem se chtěla ještě naučit Tekou Fuuin, ale Raikage-sama si myslí, že by mi k ničemu nebyl, takže mi jej nepůjčila. Nakonec tedy jen ty dva."

Ehm, dobře, až se ty dvě naučíš tak si Tekou Fuuin pujčím já. řekl sem a pak se zeptal: A Nezumi Kedama, co dělá ta technika? Opravdu sem ji neznal, nevím asi to Hijutsu nikdo nepoužíval ani z klanu Nii. Seskočil sem se stromu a podíval se na Hidenori, jinak už ste tři, kompletní tým.

"To Ninjutsu vyvinula Jinchuuriki Yugito-san z mého klanu už před lety. Původně bylo využíváno za pomoci její Chakry Bijuu, takže sama nevím, co s ním dokážu já," zamyslela jsem se. "Pak také využívá Katon. Bude to má první technika s druhým elementem, pokud ji ovládnu."
Popsat účinky bylo těžší než jsem myslela.
"Prakticky vzato... Chakra se formuje do jakýchsi chlupů nebo vlasů, které se rozhoří a vystřelí uživateli z úst. Po rozdělení se mohou jednotlivé vlasy oddělit a stávají se z nich nebezpečné ohnivé střely. I přesto je technika vcelku nenáročná na chakru a má pouze C-rank. Na druhou stranu je na dálku výhodná."

Dobře, fakt nevím jestli to zvládneš, ale začneš s Raiton: Kangekiha, u tréninku zvětšíš svoje schopnosti a pak budeš mít víc šancí, že zvládneš tu těžší techniku. Chvíli sem se díval na oblohu, jdeš teď trénovat techniku nebo si dáme trošku taijutsu tréninku? zeptal sem se a výběr nechal na Hidenori. Neměl sem co dělat takže tohle byla nejlepší volba.

"Trénink techniky půjde líp, když trochu rozproudím krev," pokusila jsem se o veselejší tón. Únava mě nepřešla, ale což. Shinobi ji musel umět překonat.
Postavila jsem se a vytáhla svou katanu.
"Jdeme na to?"

Vytáhl sem kunai, s katanou bych se nudil, řekl sem trošku provokačně, chtěl sem jí vyhecovat aby si mysela, že ji podceňuji. Navíc jednu ruku sem měl pořád v dlaze takže sem se chystal co nejdřív do nemocnice.
Zakroutil sem kunaiem na prstu. Tak pojď.
Postavil sem se do obraného postoje a čekal.

Pozvedla jsem na pár vteřin obočí.
Tenhle trénink asi bude bolet. A jak to tak vypadá, tak mě!
Nemohla jsem přece prohrát, dokud měl v ruce jen kunai, ale něco na jeho pohledu mi poskytovalo výzvu, kterou jsem potřebovala kvůli chuti na boj.
Zatočila jsem katanou, abych si procvičila zápěstí před útokem a pak jsem chvíli jen kroužila okolo něj. Promítala jsem si v hlavě to, co jsem věděla o jeho boji. Bylo toho málo vzhledem k tomu, že jsem s ním bojovala jen jednou a spousty věcí jsem si nestihla všimnout. Nezbývalo mi než zaútočit na slepo.
Sekla jsem katanou směrem k jeho levému rameni.
Předpokládala jsem ale, že ránu bude chtít odrazit. Pokud by kunai opravdu nasměroval před mou katanu, neudeřila bych do něj, ale zastavila bych nepříliš prudkou ránu a nasměrovala ji níž k jeho boku.

Kataně sem se vyhl jako naposled, jen kosek do leva a chytil jí za tupou stranu jen kousek od rukojeti a vrazil Hidenori pod řebro tupým koncem kunaie, takže ostrá strana teď mířila na mě. Ruka s dlahou mě už nebolela takže nejspíš byla v pořádku, dlaha mi jen trochu vadila v manipuaci s rukou ale bolesti už byli pryč.
Víš co? Pojď bojovat naplno, nové techniky se budeme učit příště nebo ve volném čase. Pusmál sem se, neboj budu se držet spátky. Zase sem ji hecoval, chtěl sem vidět jak se rozčílí, jestli dokáže uvažovat a bojovat i když zuří.

Přijdu, ale nevšimnu si, že tu někdo je. Posadím se do stínu stromu, nohy dám do tureckého sedu a otevřu pouzdro na pravé noze. Vytáhnu svitek, roztáhnu ho a něco si čtu...

Boj byl pro mě vášeň.
Když mě pod žebra zasáhl tupý konec jeho kunaie, nerozzuřilo mě to tolik, jako to probudilo tu vášeň, chuť bojovat.
Nejprve jsem uskočila, abych osvobodila svou katanu z jeho sevření. Pak jsem prudce sekla směrem k jeho boku. Možná to vyblokoval, možná uhnul, každopádně já pak katanu hbitě přehodila do druhé ruky....A ťala znovu směrem k pravému rameni, zatímco ve volné ruce se mi v mžiku objevil kunai, kterým jsem byla připravená zkusit vyblokovat případný útok.

Uhnul sem se malým úskokem seku do boku, trošku sem i přibrzdil katanu kunaiem.
Kunai sem chytil do druhé ruky a hodil ho směrem k své druhé studence, zabodl se ji vedle hlavy. Pojď se přidat Mononoke, křikl sem a vytasil dvě katany jelikož sem věděl, že to teď bude už trošku těžší.
Pořád sem ale měl čas dokud přijde tak sem zaútočil jednou katanou která se mi dost špatně držela kvuli dlaze na katanu Hidenorii a tou druhou ji zamířil na levou nohu.

Četla jsem si svitek a najednou se mi vedle hlavy zabodla kunai. Byl to sensei a vyzval mě do boje. Pečlivě jsem smotala svitek a uklidila ho. Pak jsem vytáhla obě katany, které jsem měla křížem na zádech. Pomalu došla k nim a ušklíbla jsem se. Ahoj. usmála jsem se na senseie, ale tu dívku jsem neznala...usoudila jsem, že je to moje spolužačka. Dělala jsem, jakoby nic, ale pak jsem vyskočila nad senseie, udělala jakoby kotoul ve vzduchu a sekla jsem po něm oběma katanami.

Přišla jsem na cvičiště. Zůstala jsem stát kousek dál. Naskytla se mi výborná příležitost.

Pozorně jsem se na všechny dívala. Stačil jen malý náznak jejich čakry a bylo to. Boj mi to velice výborně poskytoval. Bojují přece s použitím čakry, jinak jejich útoky by byly slabé. Pousmála jsem se. Takto jsem nemusela nikoho prosit.

"Pěkný den," pozdravila jsem Mononoke, když se přidala, přičemž jsem si málem nevšimla druhé katany. Jednu se mi podařilo vyblokovat, ale před tou, která mi mířila k nohám, jsem musela uskočit. Možná by bylo lepší příště při boji nemluvit.
Sledovala jsem, jak vyskočila a sekla po něm oběma katanami.
V tu chvíli já zabodla tu svou do země a vytáhla dva kunaie, které jsem za dvou stran poslala kolem jeho těla tak, aby mu zablokovaly dvě únikové cesty.
Pak jsem znovu popadla svou katanu a čekala, co udělá.
Buď to mohl nějak vyblokovat nebo uskočit buď dozadu nebo směrem ke mě.
Čekala jsem, co udělá, abych mohl znovu vyrazit do útoku.

Když Hidenori zabodla svou katanu do země, skrčil sem se a vyblokoval celkem silný zásah dvou katan jednou z mojich. Výborně holky, řekl sem tiše když Hidenori hodila kunaie.
Katanu kterou sem neblokoval sem měl v ruce s dlahou tak nebyla moc použitelná, no přece sem nebyl tak neohrabaný abych něco nezvládl i tak.
Podkopl sem nohy Mononoke kterou sem blokoval a uskočil do boku hned jak mě kunai nemohl zasáhnout.
Rozběhl sem se pak na Hidenori ale zaútočil jen jednou katanou, tu druhou sem si šetřil na Mononoke.

Útok se mi snad povedlo vyblokovat, ale chápala jsem, že jedním to nekončí.
Prudce jsem se vrhla dopředu a tentokrát sekla zprava doleva.
Chtěla jsem ho pořádně zaměstnat, aby měla Mononoke možnost zaútočit.

Podkopl mi nohy a vydal se na tu dtuhou holku. Pořádně jsem se odrazila a vrhla po něm několik kunaií a shurikenů. Běžela jsem k jeho zádům přikrčená a sekla po něm zespodu. Doufala jsem, že ho trochu zaměstná a nestihne mi uhnout. Sekla jsem ale jen jednou katanou, abych se případně mohla bránit druhou...

V boji s katanou sem byl expert, takže sem přesně věděl co muže udělat a na každou možnost sem byl připravený. Volnou katanou sem vyblokoval co nejvíc shurikenu a kunaiu. No pár sem jich nevyblokoval katanou, Dobře, že mám tu dlahu, napadlo mě a nechal sem všechno ostatné aby se zapíchlo do ni. Kdyby sem tu sádru neměl zbytku bych se vyhl a zasáhlo by to Hidenori, naštěstí se tak nestalo.
Hned na to jako sem zachránil sebe i Hidenori od jistých zranění, šla po mě Mononoke s katanou, zase sem se vyhl jen tak aby mě zbraň těsně minula a vyskočil do vzduchu. Vytvořil klon, odrazil se od něj pár metru pryč a nechal ho zmyzet.
Tentokrát sem neopětoval útok, všiml sem si totiž Shizuku.

Odrazil všechny moje zbraně a vyhl se i mojí kataně. A co víc, dostal se mimo náš dosah. Zaklela jsem, ale přece jenom je to jounin. Nechala jsem ho stát, protože jsem musela trochu popadnout dech. Pevně jsem svírala obě katany, až mi bělely klouby. Proč se nemůžu trefit? řvu na sebe v mysli.

Kus jsem odskočila na druhou stranu od něj.
Trochu se mi zrychlil dech a v očích mi doslova plálo. Neuvěřitelně mě deprimovalo, že to nejde. Ale musela jsem uznat, že když bojujeme dvě, není to už tak beznadějné jako předtím.
Když sensei znovu nezaútočil, podívala jsem se stejným směrem jako on.
Přítomnost Raikage mne překvapila, vzhledem k tomu, že jsem si jí předtím nevšimla. Tiše jsem si za to zanadávala a mírně jsem se otočená k ní uklonila na znamení pozdravu.

Dokončila jsem techniku. Sedla jsem si pod strom a sledovala jsem jejich trénink. Vzpomněla jsem si na ten svůj ve své vesnici. Takhle rozhodně neprobíhal. Povzdechla jsem si. Téměř všechno jsme dělali jinak než tady. Dobře jsem poznala rozdíli každé cesnice ve cvičení.

Pořád jsem upírala zrak na senseie, ale všimla jsem si Raikage. Dala jsem si ruku k čelu a trochu pokývla na pozdrav a zase jsem se otočila k senseiovi, jestli něco podnikne.

Moment, řekl sem svým studentkám a odkráčel za Shizukou.
Co se ti nelíbí?, zeptal sem se podrážděným tónem protože se ani neobtěžovala pozdravit.
Bylo to opravdu divné.

Podívala jsem se na něj. Vůbec jsem jeho otázku nepochopila. "Ehm..." vydala jsem ze sebe. Tak nějak mi sebral slova. "Můžeš mi říct, jak to myslíš?" Možná mu ta ozázka připadala divná, ale vůbec jsem nechápala jeho chování.

Přijdeš, ani nepozdravíš, když dobře víš, že nebudeš rušit protože sme se zastavili a všichni ti kývli na pozdrav. Prostě jen přijdeš ke stromu a zíráš. Byl sem trošku podrážděný z toho co se stalo v kanceláři, tam sem to v sobě ještě udržel ale teď už se to se mě dostalo, to co udělala se mě trochu dotklo.

Trochu nechápavě koukám na ty dva a zasunu katany zpět do pouzder na zádech. Odhrnu si ofinu z obličeje a zase odkryju svoji jizvu, načež si ofinu nechám spadnout zpět. Chodím kolem a sbírám skurikeny, co jsem rozházela.

Tak teď jsem na něj doslova zírala. Něco mu muselo přelítnout přes nos. "Jen jsem potřebovala vidět jejich čakru..." vysoukala jsem ze sebe potichu. Byl odměřený. Prostě jsem byla překvapená jeho chováním.

Jejich chakru neuvidíš, trénujeme taijutsu, navíc proč si neřekneš aby ti ji ukázali?
Přijde mi dost blbé někoho tahle špehovat ve vlastní vesnici, nemáš pusu nebo co?
Chytil sem se za hruď, musím se sklidnit. Napadlo mě, no pořád sem se cítil zraněný z té události v kanceláři, takovou ránu sem ještě nedostal a teď nemyslím to, že mi vrazila do hrudi.

To se hádají? koukám na ně se zdviženým obočím. Ale mě si nevšímají. Sednu si na zem, vytáhnu svitek z kapsy a začnu si ho znovu pročítat.

Stoupla jsem si. "Co ti je?" zeptala jsem se. Začínala jsem na něj mít vztek. Sevřela jsem ruku v pěst. "Přijdu se na vás podívat a abych nerušila, tak stojím opodál a dívám se na vás a ty na mě hned vyjedeš?!" měla jsem takovou chuť mu jednu vrazit.

Tak mi vraž další do hrudi, řekl sem a roztáhl ruce čekajíc ránu. Díval sem se na ni s dost smutným ale přecejen podrážděným výrazem. Vubec se mi nelíbilo, že chce prostě jen tak načerno ukrást vzorek chakry mojim studentkám, byla to fakt odpuzující myšlenka. Tohle však byla ta druhá věc co mě trápila.