Ulice, obchody, restaurace

Zde se nacházejí hlavní ulice, na kterých je neustále rušno, a denně se tu míjí stovky shinobi a obchodníků. Tu a tam se však najdou klidná zákoutí, kde si může člověk vydechnout, dokud nemá pocit, že se zastavil čas. Najdete tu restaurace, bary, tržiště, náměstí a především proslulý Ichiraku rámen.

Ruky v kapsách .Pohľad nasmerovaný smerom dole vlasy v očiach a čiapka tiež.Tak som teraz putoval po uliciach konohy možno som sa zdal ako čudák ale hlavu som mal plnú myšlienok bol som tak trocha zasnený .Za chvíľku sa úplne zotmie a tu to začína ožívať ... no aspoň keby tak sa môžem ako každý večer zasmiať na tých menších šarvátkach .Pomyslel som si a mieril som do jednej oblasti kde by deti nemali chodiť bol tam taký jeden horší bar ale ja som sa zabával na tých ich hlúpych rečiach a tých pouličných bitkách.Nemal by som byť taký škodoradostný ale nemám čo robiť ... Pomyslel som si trocha znudene a potom som sa v polovičke cesty otočil a šiel inde .Radšej tam už nejdem chodím tam už skoro každý deň ... Nakoniec ma napadlo že miesto potulovania sa po konohe by som mal ísť trénovať ale k tomu nedošlo a ja som sa ďalej tak bezcieľne potuloval po konohe z úmyslom naraziť na niečo zaujímavé.

Proběhla jsem po střeše jednoho z domů než mi došlo, že už jsem někoho ze svého nového týmu zahlédla. Jejich karty s fotografiemi a některými osobními údaji jsem od Hokage dostala již dávno a teď ležely zmačkané v mé kapse. Zamířila jsem s šibalským úsměvem již pomalu zpět. Lépe řečeno jsem seskočila na ulici a směřovala k chlapci.
Yukio... Kūgo...
Jednoduchým gestem jsem naznačila, ať jde ke mě blíž. Neměla jsem zapotřebí chodit dopředu sama. Sledovala jsem ho už párkrát. Koneckonců byl Jinchuuriki a kontrolovat ho měli Jounini jako povinnost. Nešlo jej nechat bez dozoru. Já ho dostala na starost pravděpodobně kvůli svým pečetícím technikám.

Byla jsem Uzumaki. Chakra byla mou hlavní zbraní a měla jsem jí dostatek.
Víc než to. Pořád jsem se blížila až jsem se zastavila dostatečně daleko od něj a čekala, jestli přijme mou výzvu a půjde blíž. Ten chlapec mi přišel... Nevyzpytatelný. Chtěla jsem, aby přišel sám a sám mě uznal za svou sensei, i když o tom zřejmě stále nevěděl.

Ako som si tak nevinne kráčal v tom namňa akási slečna ukázala nech idem bližšie.Čože asi potrebuje ? Žeby som niečo spravil ? Alebo sa budem robiť že som to nevidel ? Pozrel som sa okolo seba no problém bol že u mňa nikto nebol preto som si vzdychol a pozrel zasa k nej .
Už ubehla chvíľa ako ona ukázala že mám ísť bližšie ale akosi som stále nešiel .Čo som komu urobil ? Pomyslel som si a pomalým krokom som teda začal mieriť bližšie .Nechal som si vlasy aj čapicu tak nech mi do tváre vidieť veľmi nieje .Ako som bol už bližšie tak som teda aspoň služne pozdravil."Dobrý večer ... "

"Ano, vskutku krásný," prohodila jsem.
"Tvé jméno znám, takže představit se musím jen já. Mé jméno je Uzumaki Neiro. Jsem velitelem Jouninů Konohy."
Pozorně jsem si ho prohlížela. Do očí jsem mu neviděla. Jako kdyby se skrýval. Odevzdaně jsem povzdechla a rozhodla jsem se ho déle netrápit.
"Mimo jiné jsem od dnešního dne tvým mistrem."
Doufala jsem, že to přijme lehce. I když u lidí, které neznáte nikdy nevíte, jak budou reagovat. Zdálo se mi, jako kdyby něco provedl. Buď byl ten krok ledabylý nebo si myslel, že ho mám za viníka některé z nepříjemných situací, které se kolem něj občas odehrávaly. Samozřejmě, že samy. Ale ne vždy se situace kolem Jinchuurikiho podařila zahrát do autu. Tak to v dějinách byla a jistě i bude.
"Těší mě," dodala jsem ještě a nasadila zářivý šibalský úsměv.

Hoci ona na mňa poriadne nevidela ja som ju videl naozaj dobre .Všetko som zaregistroval aj ten jej úsmev všetko neodpovedal som na nič počkal som až pokým nedohovorila ona .Takže ona je môj senseii ? No aspoň že som teda nič neurobil ... "Tiež ma teší Neiro senseii .... "Hmm som zvedavý aký senseii ona bude ... a vlastne aká že je ? No to budem si musieť teda musieť preveriť Pomyslel som si pre seba ale nič som na sebe poznať nedal."Umm takže terááz ... ? "Opýtal som sa tak trocha nechápavo hoc to bolo naschváľ .

"Teď půjdeme najít zbylé členy týmu," nadhodila jsem z vesela.
"Pokud chceš, můžeš jít rovnou do tréninkových místností. Ráda bych, abychom se nejdříve dobře seznámili..."
Jantarovýma očima jsem ho ještě jednou přejela odshora až dolů.
"Doufám, že máš ještě teď večer dostatek energie. Nehodlám vás šetřit."
Pak už jsem se rozběhla ulicemi Konohy dál. Toužila jsem natrefit na další osoby ze svého týmu co nejdříve. Už tento chlapec mne více než zaujal.

(Přesun)

Ja som ako hovorila iba prikývol na súhlas a vybral som som sa smerom do trénovacích priestorou.Tento večer teda bude určite ešte zaujímavý normálne žeby mám šastie ? Nie to je len náhoda ... Pomyslel som si a po chvíľi ma tu už nebolo .
(presun)

Dorazila jsem do uliček, všude kolem to bylo lemované lampami, které svítily a blikaly, což se mi nehorázně líbilo. Usmála jsem se a žaludek se začal hlasitě doprošovat. Tak sem proto zamířila do první restaurace, kterou jsem uviděla. A k mé velké úlevě to byl zrovna Ichiraku ramen! Ách, můj skvostný milovaný Rámene, Shiori už jde! Křenila jsem se a vpadla do krámku. Pozdravila hlasitě staříka a zahlásila si rovnou dvojitou porci. Jakmile se přede mnou objevila velká miska, rozlomila jsem hůlky a s hlasitým "Itadakimasu!" se pustila do jídla.

Se spokojeným úsměvem na rtech jsem prázdnou misku odstrčila stranou a pak se postavila. Položila drobné na stůl, hlasitě se rozloučila a pak už krámek opustila, s vidinou toho, že ho brzy zase naštívím. Protrajdala jsem si to ulicemi a mířila do svého bytečku.
(Přesun.)

Dobehol som do mojej najobľúbenejšej reštaurácie. Počkal som na ostatných a nechal Shiori vojsť prvú. Po nej som vošiel ja a sadol som si za prvý stôl čo som uvidel. Bolo tam presne miesta pre troch ľudí. Zobral som si do ruky menu, aj keď to bolo zbytočné, pretože hneď ako ma majiteľ videl, objednal mi dango. Čašník sa preto pýtal na jedlo len tých dvoch.

Ja som vlastne teda vošiel ako posledný , aj som si tak potom sadol. Pozeral som na to čo si vlastne zoberiem.Chvíľku trvalo než som si vybral ale našiel som tam to čo by mi chutilo.Ja som si objednal rýžové knedličky ako oni a k tomu pečenú rybu .Na pitie som nič nechcel to keby tak by som si doobjednal potom .

Sice jsem vešla do obchodu jako první, ale dlouho jsem se rozmýšlela, kam se posadit, no Nao to vyřešil hned. Tak jsem se tam posadila a nad Menu mi zazářili oči radostí. Sugoi! Objednala jsem si v podstatě to samé, co Nao a kdyby mi to nestačilo, což možná nebude, kdykoliv si můžu přiobjednat.
Stačila chvilka a už se přede mnou tkvělo krásné, barevné Dango!
"Itadakimasu.." Popřála jsem jim a než se do toho pustila, rozhodla se nějak zapřít rozhovor.
"Hmm, co myslíte, že to bude za první misi? Ne, že by mi sběr brambor nebo plevel vadil, ale noo, jsem celkem zvědavá.." Dodala jsem a až pak ochutnala první knedlíček. Amai!

Akonáhle sa predo mňa dostavilo dango, nič iné mi v túto chvíľu k životu netrebalo. Behom minútky bolo Dango preč a ja som si objednal ďalšiu Extra čupr-dupr porciu. Môj pohľad som upriamil na Shiori a jej otázku ohľadne misie. Zber zemiakov? No určite... odfrflol som si. Chcem nejakú super bojovú misiu! uškrnul som sa a v tú chvíľu ku mne doniesli Extra porciu Danga. Itadakimáááásu! zvolal som a pustil som sa aj do nich.

Koukala jsem na Naa, jak to do sebe háže rychlostí Schumachera a jen lehce zavrtěla hlavou. A že já jsem nenasytná. Trklo mě, no pak jsem se jen zašklebila.
"Ultra bojovou misi, jo? Nejlépe proti nějakým ultra sper záporňákům. Dobře, to abych ti rezervovala místo v nemocnici.." Podotkla jsem a rýpla si. No, jsme Geini a proti Jouninum bychom neměli šanci, ale zase jsem obdivovala jeho nebojácnost. Pak už jse mlčela, mluvím stále a někdy to může někomu přijít dost, divné.

Heh? ozval som sa s plnými ústami Danga. Chcel som to narýchlo prehltnúť, ale bolo toho veľa a mne zabehlo. Rozkašľal som sa na plné kolo, s myslením že tú nemocnicu by mala rezervovať už teraz. Našťastie bola na stole voda a ja som ju červený ako paprika vypil na pár glgov. Ešte chvíľu po prehĺtnutí som kašľal, ale to trvalo len chvíľu a ja som znova nabral svoju pôvodnu farbu pleti. Uškrnul som sa. Neboj, v nej už mám aj vlastnú izbu... zasmial som sa a pre istotu som už nič ani nejedol. Len som sledoval cez okno ulicu plnú ľudí. Nebol som ten typ na rozhovory.

"Eee, gome, to jsem si jen rýpla.." Omluvila jsem se, když jsem si všimla, jak ho to zaskočilo. Už jsem ho chtěla bouchnout do zad, no vcelku mi jeho reakce přišla i vtipná, takže jsem se tak nějak, no snažila se nekřenit jak pako.
"Vlastní pokoj? Tak na sebe dávej trochu pozor.." Podotkal jsem, nemělo to vyznít jako pokárání, spíš zkonstatování-
"Hmm, máte na dnešek nějaké plány než přijde Neiro-sensei?" Přešla jsem tochu někam jinam.

Taký pokoj... sledoval som kľudnú ulicu Konohy. Ľudia chodili od obchodu k obchodu, prechádzali sa, smiali sa... Boli šťastný. V duchu som sa usmial. Čo ďalej? Dnes som toho veľa nedokázal. Musím zosíliť, ale... Ksóó.. Prečo len zničili klanovú knižnicu?! Teraz aby som šiel za Néé-chan aby ma znova zprdla. No jasné... Otočil som sa na Shiori. Ani nie.. Mal som skôr v pláne ... Čo som mal v pláne? hlboko som sa zamyslel a nič ďalej som nevnímal...

"Ja asi pôjdem trénovať a inak možno zájdem .. nie asi len tréning ."Hmm alebo onsen ?Sakra som zvrhlý ..... Pomyslel som si zaražene a pomaly som dojedol svoje jedlo ktoré som jedol naozaj dlho ale jedol som v skutku pomaly."Tak mne je to skôr inak jedno čo to bude za misiu aj tak v tomto stave v akom sme teraz si vybierať veľmi nemôžme ."Povedal som presvedčene a to som bol teraz docela dobrú dobu ticho .

Jen jsem na jejich návrhy přikývla a pousmála se na znak toho, že je vnímám. I já už dojedla své Dango a víc jsem si přidávat nechtělo kupodivu dnes ne.
Protáhla jsem se.
"Umm, kluci, tak já vás asi opustím, jdu se trochu projít.." A pak možná ještě potrénovat. To už jsem dodala v duchu.
"A díky, že.. Že by jste mě v tom nenechali.." Dodala jsem a pousmála se, nechala jsem peníze na stole za jídlo, ještě se jednou usmála a pak už jsem se zvedla a pomalu odešla.
"Tak, uvidíme se na misi, mějte se" Mávla jsem ještě na ně, no to už jsem z obchodu odešla.
(Přesun.)

"Maj sa ... "Povedal som jej a po chvíľi som vstal aj ja a peniaze dal na stôl za jedlo ."Keby tak maj sa aj ty ja už pôjdem "Povedal som mu a zamieril som pomalým krokom preč .Netrvalo dlho a vyšiel som odtiaľto aj ja .Nevedel som prečo ale už som vedel asi kam pôjdem .Aj keď to by nesmel ísť nikto za mnou potom by som videl čo ďalej .
(presun)

Heh? precitol som a zahľadel sa na prázdny box. Oni už šli? Nechápavo som krútil hlavou z jednej strany na druhú. Asi hej... hodil som peniaze na stôl, poďakoval som sa majiteľovi ze perfektné Dango, dal som mu sprepitné a šiel svojou vlastnou cestou.
~presun~

Procházela jsem se uličkami Suny, den zatím nevypadal tak špatně, porozhlížela jsem se kolem, nakukovala do výloh obchodů, zdravila známé, co jsem potkala a obdarovala je úsměvem. Měla jsem dnes hodně dobrou náladu, div jsem si nepískala.
Pozdravil mě pán z Ichiraku, zavrtěla jsem hlavou na znak toho, že dnes se do stánku nestavím, na jídlo tak možná večer. Procházela jsem se dál, prostě jen tak, nenuceně šla davem, sledovala vesničany a jejich každodenní povinnosti, ale byli šťastní a to dělalo radost i mě.
Až po chvíli jsem si vzpomněla, že jsem chtěla vlastně trénovat. Taky, že jsem na cvičiště zamířila! Vymotala jsem se z uliček a během chvilky mě nebylo.
(Přesun.)

Artas Uchiha

Konečně jsem se prodral všemi zástupy lidu a ucítil lahodnou vůni rámenu. Klidným krokem jsem se blížil na kýžené místo. Už jen pár metrů a budu moci zapomenout na všechny otravné věci. Přijde má vysněná chvíle klidu a pohody. Objednal jsem si jednu porci a zůstal mlčky sedět na stoličce. Zavřel jsem oči a ignoroval okolí...

No byl to to ovšem pořádný osel, kdyby si dokázal nechat uniknout svého společníka. Pokud však nechtěl nyní mluvit, chápal ho. Taky by nemluvil, ale myslel si, že musí, když šlo o důležitou věc. Povzdechl si a zpomalil. Artas si určitě musel myslet, že ho ztratil. Ale i tak už ho mohlo napadnout, že mu předtím sdělil cílové místo. Proto když se usadil nad svým ramenem a spokojeně zavřel oči, otočil se na sousední židli opět na něho Kensei. V očích měl pobavený výraz, nepromluvil jen odstrčil dojedenou misku. Prostě ho předběhl, aby ho neviděl jíst a nyní vyčkával, až skončí on. A přemýšlel jestli mu bude ten ramen ještě chutnat, až si ho konečně všimne xD

Artas Uchiha

Po chvíli na mě promluvil prodavač a podal mi misku rámenu. Klidným tempem jsem si připravil hůlky a začal jíst. Vychutnával jsem si každičké sousto, takže ubývalo jídlo pozvolna. Když jsem dojedl veškerý pevný obsah, uchopil jsem misku a vývar ještě vypil. Vrátil jsem ji na stůl, poděkoval a zaplatil. Po celou dobu jsem ignoroval všechno kolem a i nadále jsem v tom pokračoval. Zavřel jsem oči a vyndal si sluchátka. (pecky, ne ty přes hlavu xD) Vložil jsem je do uší a pustil si muziku. Tato akustická kulisa mi napomáhala relaxovat a přehlušit rámus z okolí...

Pokud si nasadil sluchátka, pak to znamenalo že se musí cítit v bezpečí. Že neslyší okolí a je zranitelný. Přemýšlel proč v jeho pevném charakteru se objevila taková nedostatková mezera. Buď mu tolik věřil a i když ho okázale ignoroval spoléhal na něho, což si nemyslel. nebo na první dojem dokonalý vyrovnaný uchiha nebyl zase tolik dokonalý. Tahle varianta se mu osobně zamlouvala mnohem víc. Nehodlal ho však rušit, jen ať si užívá svého na pohled dokonalého života. Stejně jsou až na malé detaily rozdílní...

Artas Uchiha

Otevřel jsem jedno oko a zadíval se na Kenseie. Jak jsem předpokládal, stále na mě zíral. Neodradilo ho ani mé zdánlivé snížení ostražitosti. Takže na jednu stranu uspěl, když se o nic nepokusil. (testoval jak se Kensei zachová xD) Avšak byl otravný, protože ho sondoval jako kdyby viděl nějakou legendární bytost. No tak spusť, ať to mám za sebou. Řekl jsem po chvíli a znovu zavřel oko, kterým jsem ho sledoval. Hudbu jsem nechával zapnutou. Protože jsem byl schopen vnímat i při ní. Předtím jsem jen předstíral, že nevím co se kolem mě děje.

Pokrčil rameny a hrál si s prázdným kelímkem na pití. Schválně ho mučil pro změnu tím, že jakoby hledal správná slova. Pak konečně zvedl hlavu a podíval se mu do očí.

"Jestli máme být efektivní tým, tak se nesmíme navzájem zabít, nemyslíš? Chce to přesnej opak, musíme se sehrát...to je vše..."

Roztočil pár mincí na desce stolu, aby zaplatil za sebe a pomalu vykročil někam do davu. Hodlal ho nechat, aby o tom sám přemýšlel. Věděl, že když bude chtít, dokáže si ho najít. I pod šátkem bylo vidět jak se spokojeně usmívá. Věděl podle otráveného výrazu, že ho pořád Artas podceňuje. Jakoby byl ten typ, co mluví zbytečně. Ani by nemohl, když nebyl mezi lidmi, co by o to stáli. To dá rozum.

nejspíš přesun

Artas Uchiha

Mlčky jsem vyslechl co měl na srdci a přemýšlel nad tím. Něco pravdy na tom bylo, jenže já nikdy nebyl zvyklí na práci v týmu. Už na akademii, jsem byl vždy s bratrem daleko před ostatními a tak jsem nebyl zvyklí spoléhat na podporu druhých. Naopak jsem očekával, podlosti a úskoky. Možná to byl pesimistický pohled na svět, ale byl jsem nesčetně krát svědkem takového jednání. Sice ne na vlastní kůži, ale mezi ostatními lidmi. Hmm může být. Odvětil jsem stručně a nic víc neřekl. Jen jsem doufal, že si nevšiml mých úvah...

Přesun

Objevila jsem se zpoza zákoutí jedné z uliček a celkem natěšená jsem si to šinula k centru Konohy. Byl krásný den, a proto jsem se rozhodla zajít koupit nějaké květiny a udělat doma radost, přeci jen to není jen tak, každým dnem jsem čekala, kdy se mi někdo ozve a řekne mi, kdy mám zajít za Hokage... Věděla jsem, že pravděpodobně budu patřit do jejího týmu a při té představě se mi roztřásla kolena a nohy jsem měla jako želé.
Snažila jsem se na to nemyslet a užívat si krásného dne. Zašla jsem tedy do malého malebného krámku s květinami a nějaké se pokusila vybrat. Bylo jich tolik.
"Já? Může? Já... Já bych chtěla... Nar-Narcisy?"
Optala jsem se sama sebe a prodavačka se na mě podívala pohledem ala myslíš to vážně? Rychle jsem tedy přitakala a pro jistotu na ně ukázala prstem, do pár minut mi je prodavačka zabalila, já zaplatila a s květinami v náručí jsem se vydala opět do rušné ulice.
Po chvilce chůze mi dal žaludek najevo, že by si něco dal, tudíž jsem přišla k prvnímu obchůdku s dobrotami a dala si Dango... Doslova jsem to jídlo zbožňovala. V jedné ruce s květinou, v druhé s jídlem jsem se posadila na lavičku hned vedle krámku a hodila nohu přes nohu. Květiny jsem opatrně položila vedle sebe a pustila jsem se do svého jídla.
Ač se to nezdálo, byla jsem z těch záležitostí ohledně týmu hodně nervózní...

Po dlouhé chvíli spokojeného mlaskání a přežvykování jsem usoudila, že by bylo nejlepší, zanést květiny domů a podívat se po vesnici...
Tak mě napadlo, když jsem teďka ta kunoichi, mohla bych se jít podívat na cvičiště, ještě jsem tam nebyla a slyšela jsem, že tam trénují ninjové. Třeba tam i někoho potkám. Ale co když tam opravdu někdo bude?! Schovám se za strom! Jo to bude nejlepší.
Vyskočila jsem na nohy, vzala květiny opět do náruče a rozešla jsem se směrem domů.

~Přesun~

Artas Uchiha

Dnes se mi podařilo bez větších komplikací dost k Ichiraku. Možná to bylo zapříčiněno faktem, že jsem celou cestu skákal po střechách a tím se vyhnul veškerému provozu. Konečně jsem prošel pod ozdobnou plachtou a usadil se na kůží polstrovanou, otáčivou stoličku. Pohodl ně jsem se uvelebil a objednal si porci vepřového rámenu. Chvilku, kterou jsem měl při čekání na jídlo, jsem plně využil k relaxaci. Nechtěl jsem myslet na to otravné škvrně a ani na to jak se na mě bezdůvodně naštvala Yoshiko. No když už mě chtěla seřvat tak už k tom má alespoň důvod. I když bych byl raději, kdyby se to obešlo bez rozmluvy do duše...

Keďže som od rána nič nejedla, bola som celkom hladná.
Rozhodla som sa teda ísť k Ichiraku. Ani som sa nenazdala a už som stála dnu pred pultom.
Zarazila som sa, keď som uvidela akéhosi chlapca.
Skôr som čakala, že tu budem sama. Povzdychla som si, kývla som chlapcovi (Artasovi) hlavou na pozdrav a sadla som si asi dva metre do neho.
Objednala som si ramen a zapozerala som sa do stropu.
Keď sa predo mnou objavila miska s ramenom, začala som ho pomaly jesť. Chcela som si vychutnať tú chuť.
Po dlhej chvíli som ho dojedla, misku som odsunula a len tak som sa zadívala do blba.

Artas Uchiha

Už jsem nějakou tu chvíli koštoval legendární rámen z Ichiraku. Když se tu náhle objevila nějaká mě neznámá žena, či dívka. Věk jsem z nějakého důvodu, nebyl schopen odhadnout. Po pravdě mě to ani moc nezajímalo. Podle oblečení jsem mohl s jistotou poznat minimálně dvě věci. Zaprvé byla z klanu Hyuuga a zadruhé, že byla jounin. Na první pohled vypadala poměrně zkušeně, ale já jako vždy působil pasivně. Dojedl jsem o něco málo dříve než ona a s díky za jídlo zaplatil. Žádný nával tu nebyl a tak nebylo potřeba uvolnit místo. No ani já nikam nespěchal. Tady jsem měl klid a nehrozilo mi, že po cestě potkám Yoshiko. Stejně by mě jen seřvala za něco, za co jsem prakticky nemohl. To ukňourané děcko navíc taky zrovna mou situaci, ani náladu nezlepšilo. Ba naopak mi ještě víc zavařilo. Když jsem se vynořil z těchto úvah. Všiml jsem si krapet s odpuštěním přiblblého pohledu té ženy vedle mě. Vypadala jako pes, který hypnotizuje párek. Ke kterému se celou dobu snažil neúspěšně dostat. Chtě nechtě jsem se tomu musel pousmát, ač to narušilo mou odměřenou fasádu...

Rozmýšľala som nad odalosťami posledných dní a hlavne o Naovi.
Nepatrila som k ľuďom, ktorí sú sebeckí a namyslení a nikdy som sa nedokázala dlho hnevať.
Vlastne ma trápilo to, ako som sa správala. Nahlas som si povzdychla a stočila som zamračený pohľad na toho chlapca.
Jeho úsmev mi samozrejme neunikol, zamračila som sa ešte viac.
Bez slova som sa znova pozrela pred seba, nezaoberala som sa zásadami slušného správania.
Tentoraz som ale nepozerala do steny ako blbec.

Artas Uchiha

Podle jejího chování bylo patrno, že pro ránu asi nejde daleko a etiketa je pro ní španělská vesnice. Můj obličej se zase vrátil k mému nezaujatému výrazu a dál jsem se o tu holku nezajímal. Neměl jsem potřebu se s nikým sbližovat, naopak mi vyhovovalo mít od lidí odstup. Už jsem zde neměl svůj klid a samotu. Proto jsem tohle místo přenechal jí. Postavil jsem se s ledovým klidem a pomalým, nikam nespěchajícím krokem zamířil pryč z Ichiraku. Vydal jsem se do rušných ulic se zamyšleným výrazem...

Ale ak ešte raz podpáli alebo zničí Hyuuga švrť, neručím za seba! Aj keď mu ublížiť nechcem, budem nútená. Nemôžem sa predsa dívať na to, ako mi ničí celú štvrť!
Stisla som ruku v päsť.
Na našej švrti a Konohe mi záležalo viac ako na vlastnom živote.
Mám síce Naa rada, ale tiež mám svoje hranice, ktoré ak niekto prekročí, nedopadne dobre.
Vstala som zo stoličky.
Dovi! Vyskočila som na strechu, ktorou som sa rozbehla na cvičisko. (presun)

Než jsem doběhla do centra, ještě jsem si odskočila domů a nechala tam většinu svitků. Nechala jsem si jenom 2, každý v jedné kapse a vydala jsem se do centra, měla jsem chuť na Ramen. Měkoučké masíčko a nudle, mňam mňam...
Vydala jsem se podél staré známé cesty, a dorazila jsem do malého krámku, lterý znal snad každý v Konoze. Poprosila jsem o jeden Ramen sebou a zaplatila jsem. Poté jsem si vzala svou odměnu a zároveň oběd a šla jsem si sednout někam stranou na lavičku, kde nebylo tak rušno. Hodila jsem nohu přes nohu a pustila jsem se do jídla. Chtěl jsem si ještě něco přečíst, ale nejdříve dojím, abych neumastila svitky Hokage-sama.
Bylo to tak dobré. Vítr byl najednou tak příjemný, Sluníčko svítilo, jídlo bylo skvělé a trénink dopadl dokonale, nemohlo být větší idylky...

Po dlouhé chvilce jsem dojedla vynikající Ramen a rozhodla jsem se, že s plným žaludkem se mi nechce nic dělat, zpacifikovala jsem misku a zbytky, které mi zbyly. Prostě jsem je odnesla do nejbližšího koše a šla jsem si sednout zpátky na lavičku. Zaštrachala jsem v pravé kapse a vytáhla jsem jeden ze dvou svitků, které jsem u sebe měla. Chtěla jsem se toho dozvědět, co možná nejvíce, takže jsem musela studovat a studovat. Rozevřela jsem tedy svitek a dala se do čtení.
Iryō Ninjutsu, neboli lékařské techniky je určitá skupina ninjutsu, která se zabývá léčením a stejně tak jako manipulací vlastního či cizího těla. Ti, kteří si zvolí tuto cestu, potřebují bezpodmínečně výbornou a precizní kontrolu chakry, tak jako dobrou znalost anatomie, léčivých bylin, jedů a dalších potřebných věcí v tomto oboru.
Znalost lékařských technik se dá využít ve velmi širokém rozmezí. Příkladem je základní léčení, tvoření jedů, ale dokonce i chakra skalpelu, který je schopen vytvořit vnitřní zranění bez vnějšího poškození těla. Lékařské ninjutsu jako takové může být tedy použito i pro útok. Příkladem je i brutální síla, kterou medici ovládají.
Lékařští ninjové jsou nejdůležitější součástí týmu. Řídí se třemi důležitými pravidly:
1. Dokud medik dýchá, nikdy nevzdá léčení svých druhů.
2. Medik se nikdy nezapojuje do samotného boje.
3. Medik je posledním členem týmu, který umírá, je-li skupina napadena.
Toto jsou 3 základní pravidla, kterými se musí řídit každý medik a navíc jsou tu i jistá doporučení. Všem medikům, kteří budou posíláni do boje, se vysoce doporučuje dokonalá schopnost uhýbání. Pokud není medik zraněn, znamená to pro celou skupinu naději. Avšak pokud medik umírá jako první, je ve většině případů skupina odsouzená k smrti.
Srolovala jsem svitek a polkla na prázdno. Já a tak dobrý ninja? A ještě v boji? Ale já přece nechtěla jít do boje, chtěla jsem pomáhat lidem, tak jak medikové pomohli mému dědečkovi... A bylo tu tolik využití... Co jsem si měla vybrat? A budu toho vůbec schopná? Všechno to vypadalo opravdu skvěle, ale dokážu to?
Po chvíli oddávání se zoufalství jsem zatřásla hlavou a s ohněm v očích jsem si usmyslela, že to dokážu, ať se děje, co se děje! A první krok k tomu, bude navštívit někoho v nemocnici, tam přece medikové jsou. Takže tam započnu svou dlouhou pouť jako medik!
Doslova jsem vyskočila z lavičky a rozběhla jsem se směrem k nemocnici.
Přesun.

Artas Uchiha


S rukami v kapsách jsem se zamyšleně procházel ulicemi a nikam nespěchajícím tempem mířil k Ichiraku. Míjel jsem spousty a spousty lidí, ale pro mě působili jako bez tváře. Jednoduše jsem je vytlačil z mysli. Konečně jsem byl u stánku a odhrnul krycí plachtu. S pozdravem jsem vešel dovnitř a usadil se na pohodlnou stoličku. Objednal jsem si velkou porci rámenu. Protože jsem byl celý den bez jídla. Když my ho konečně donesli. Labužnicky jsem se do něj pustil a vychutnával každé jednotlivé sousto. Jako vždy byla jeho chuť famózní. Nechápal jsem proč mému staršímu bratru připadal nechutný...

Artas Uchiha


Už delší dobu jsem měl po jídle a uvažoval jak ještě více zefektivnit svůj Shunshin. Sice už jsem se dokázal relativně přenášet na delší vzdálenost. Ale stále to nebylo úplně ono. Něco tomu chybělo a já nemohl přijít na to co. Zamyšleně jsem pozoroval hodiny na stěně Ichiraku. S každým kmitnutím závaží, se posunula čas vpřed. V tom mě něco napadlo. Kmitání skrze čas i prostor. Podstata problesknutí je v podstatě stejná jako tyhle hodiny. Když je závaží v bodě. Na Několik milisekund jako by zamrzl čas. V ten moment se, ale rychle přesune do bodu B a čas v tom místě také poskočí. To znamená, že tento pohyb je paralelní s konstantou rychlosti. Z toho vyplývá, že čím je rychlost objektu větší. Tím delší dobu pro něj okolní svět jakoby zamrzne. To by vysvětlovalo tu temnou energii, která se kolem mě na počátku SHUNSHINU objeví. Musí to být způsobeno tím, že moje rychlost dosáhne v bodě A rychlosti světla a temná energie jsou pokřivené fotony. Jenže v ten samí moment moje rychlost prudce klesne a moje tělo se ocitne pod značným náporem. Takže musím zkalibrovat rychlost v bode A a vše bude ok... Něco nad tím možná bylo, ale nakonec jsem tyhle skoro až šíleně znějící teorie odehnal pryč. I když člověk nikdy neví, šílenství a genialita šli vždy ruku v ruce...

Niet kedy a už som stála pred Ichirakom. Pospevovala som si nejakú pesničku a prešla som cez tú plachtu.
Keď som si všimla, že to znova je Artas, stíchla som a len som sa mu pozdravila. Ahoj.
Prižmúrila som oči a sadla som si na jednu stoličku.
Objednala som si malý ramen xD. Po chvíli pristál predomnou a s chuťou som sa doňho pustila. Netrvalo dlho a miska bola prázdna.
Odsunula som ju na bok a trochu som sa usmiala. Pohľad mi znova padol na strop a zamyslela som sa.

Artas Uchiha


Trochu se mi zavírali oči a možná že bych i usnul v sedě. Když se tu z čista jasně někdo objevil. Tím někdo, byla Hana. Pozdravila mě a tím mě i více méně probrala z polospánku. Počkal jsem než dojí svou až nezdravě malou porci. xD Zdravím. Chvíli jsem si ji prohlížel, protože se zvláštně uculovala. Hmm zdá se mi to, nebo vypadáš mladší než posledně? Zeptal jsem se lehce škádlivým hlasem a s lehkým úsměvem očekával její reakci...

Prebrala som sa zo zamyslenia a nadvihla som obočie. Mladšie vyzerám?
To je určite kvôli tej sprche! Myslela som si, že to bol ten dôvod, prečo vyzerám mladšie.
Nakoniec som ho povedala nahlas. Pred chvíľou som sa prchovala, tak asi preto. Ale díky. Usmiala som sa. Považovala som to za kompliment, čo ma nesmierne potešilo.

Artas Uchiha

Chvíli jsem ji poslouchal a potom se postavil. Ladným pohybem jsem náhle stál za ní a přičichl k jejím čerstvě mytým vlasům. Bylo ještě trochu vlhké. Hmm opravdu voní hezky. Než stihla nějak reagovat. Poodešel jsem o dva kroky od ní. Jdu se projít, takže pokud chceš můžeš se připojit. Řekl jsem nezvykle přímo, klidným hlasem. Možná to bylo tím, že jsem měl dnes narozeniny a v takový den člověk nechtěl být jen sám. Poklidným krokem jsem se vydal ulicí pryč. Zajímalo mě, zda se ke mě připojí...

Ani som sa nenazdala a už stál za mnou a čuchal moje vlasy. Nevedela som čo mám povedať ani čo si mám o tom myslieť. Ďakujem. Vytiahla som nakoniec zo seba.
Keď som počula jeho návrh, prikývla som. Aj tak som nemala čo robiť.
Postavila som sa a vybrala som sa za ním.

Artas Uchiha


Chvíli jsem kráčel mlčky vedle ní a pozoroval červánky. Mraky měly nádherně hřejivou barvu. Máš ráda umění? Chvíli jsem utichl. Myslím tím obrazy a hudbu. Dodal jsem pro jistotu, přeci jen jsem nebyl jisty jestli je stejně nechápavá jako Hokage. Dal jsem si ruce do kapes, protože se začalo ochlazovat...

Jeho otázka ma mierne zaskočila, ale vytiahla som zo seba odpoveď. Áno mám. Obrazy som vždy obdivovala, a maliarov tiež. Strašne ma fascinujú ich výtvory hlavne vtedy, keď sa do toho vžijú. Hudbu mám tiež celkom rada, aj keď ju veľmi nepočúvam, no občas keď som doma, tak si nejakú pustím. Pousmiala som sa.
Začala som rozmýšľať, koľko asi obrazov doma máme.

Artas Uchiha


Oba jsme šli klidným tempem. Nebyl to závod, takže se nemuselo nikam spěchat. S lehkým zaujetím jsem jí poslouchal. Vypadalo to, že se v obrazech docela vyznala a svým tvrzením trefila do černého. Zajímavé, já se vlastně ve volném čase zabývám kresbou a občas i hraji na různé hudební nástroje. Pousmál jsem se. Vytáhl jsem z brašny svůj věrný skicák a podal jí ho. Mohla v něm vidět výjevy z Konohy, stejně jako různá zátiší. Jako například zapadající slunce nad sakurovým hájem, ve kterém tekla křišťálově čistá bystřina. Dále pak obrazy nebe, na některých byla duha, jindy bouře, červánky atd. Tohle jsem maloval já. Pokud chceš, můžeš se podívat. Odmlčel jsem se a zadíval se někam do dálky. Snad na monumenty, ale kdo ví...