Ulice, obchody, restaurace

A mimo jiné spousta mostů a můstků.

Procházela jsem po jednom z mostů, které se klenuly mezi domy uprostřed Kamenné vesnice. Opřela jsem se o zábradlí a dívala jsem se na říčku tekoucí mi přímo pod nohama. Pod některými mosty voda nebyla, ale mě se líbil ten jediný, pod kterým klokotala úzká říčka.
Znovu jsem se začala zabývat sledováním kolemjdoucích.

Nakonec jsem se přece jen vydala pryč i odtud.
Potřebovala jsem nejspíš něco jako misi.
Chtělo to trochu akce a hry. Pomalu jsem zamířila do centra vesnice.

(Přesun)

Ach jak zde bylo krásně. Yumi zde měla svůj zapadlý koutek, malý můstek trochu stranou. A již delší dobu pozoruji okolí. lehce mžourám očima do sluníčka. Opět nový nudný den, kdy se mi nechce nic dělat. A jen tak někdo to nedokáže změnit.
V tom se ozve můj žalůdek.
"Aaa někdo kdo to dokáže..."
Povzdechla sem si a až pak si uvědomila, že to ze mě vypadlo nahlas. ušklíbla jsem se spokojeně, protože na blízku nebyl nikdo. A tak se nemohl smát. Pomalu jsems sekočila ze zábradlí a vyrazila do restaurace.

No první náhodná restaurace vzala za své. Posadila jsem se do kouta a objednala si něco lehčího. Bylo to moc dobré. Zamyšleně jsem pozorovala oknem co se děje venku. Na ulici to žilo běžným způsobem. Trochu jsem se zasnila a nevšimla si slov číšnice. Teprve po chvilce sebou trhnu a omlouvám se.
"Gomene... trochu jsem se zadívala..." usmívám se trošku rozpačitě s převřenýma očima.
Obsluhující dívka mi říká: "To nevadí... budete si přát ještě něco?"
Zamyšleně se podívám do talíře. Ejhle je prázdný! A já jsem nacpaná. Trochu zčervenám.
"Ne bylo to dobré..." Podám jí peníze a vstanu. Když mizím s výčitkami, že bych neměla tolik jíst. Slyším za sebou: "Přijďte zas..."
Musím se jít alespoň projít na cvičiště, abych tu energii spálila... zamračeně se přesouvám

Zairen Saito¨

Procházel jsem se po Iwagakure a zašel jsem si do restaurace. Najedl jsem se, zaplatil jsem a vyšel jsem ven. Rozhlížel jsem se kolem a vyhlížel jsem vše zajímavé. Pak jsem se na chvíli zadíval na oblohu a s rukama v kapsách jsem se procházel ulicí. Už jsem genin... pomyslím si a sám pro sebe se usměju.

Zairena potkal jeden ANBU, který někam nesl jakési listiny. CO tady děláš? Máš být na cvičišti a připravovat průvod! zakřičel, aby překřičel slavnosti a pak zase zmizel.

Dorazila jsem do ulic a ohlédla jsem se.
Předpokládala jsem, že tým mám celou cestu za zády.
"Nuže, dokud máme volno, vzala jsem sebou pár svitků. Kensei už má co cvičit, ale vy dva byste možná něco s ohněm ocenili, nemám pravdu?" po poslední otázce jsem přejela pohledem z Yukia na Kayata a zase zpět.
"Samozřejmě si zatím nic vzít nemusíte. Kayato, tebe čeká ještě trénink chození po stromech a po vodě. Pokud to nebude těm dvěma vadit, ráda bych to spojila i s jejich tréninkem výdrže a fyzických dovedností. Pak až přijdou na řadu techniky."
Chvíli, po kterou jsem čekala na jejich odpovědi, jsem se rozhlížela po Iwagakure.
Zdálo se, že všichni něco dělají a připravují slavnost.
"Ale Slavnost pro nás nebude pracovní. Doufám, že si to užijete a že se vám tu bude líbit," věnovala jsem jim menší úsměv.

Zairen

J-jo, dobře řeknu trochu vylekaně a vydám se na cvičiště.

Kensei mlčel a zastavil se včas, takže do nikoho nenarazil, jak by se dalo u Neiro očekávat. To její nenadále zastavování a otáčení už dobře znal. Když nikdo delší dobu z nich nepromluvil, odpověděl krátce a jasně.

"Pokud vím, přišel jsem sem trénovat jinak, než doma. Raději si budu šetřit sílu na později, pokud ovšem se jedná o rozkaz, nemůžu neuposlechnout..."

Po všem tom nedávném, neměl sebemenší náladu s Neiro cokoliv trénovat. Naopak na něm bylo poznat, že by všechnu slavnost rád hodil za hlavu a někam se zašil. nejlépe do svého pokoje, kde ho nikdo nebude rušit. Neiro ho znala, tohle by na něm jistě poznala.

"Nezúčastnit se slavnosti by byla urážka této vesnice, proto očekávám, že všichni budete přítomni," prohodila jsem, když jsem si všimla Kenseiova výrazu.
"A neboj se," dodala jsem směrem k němu. "Ty budeš trénovat jinak než my až my tu nebudeme," povzdechla jsem.
"Prozatím snad se spokojíš i s tréninkem svého těla. To budeš potřebovat i jako ANBU a tím víc. Není to podřadný trénink, takový ani neexistuje."

Tentokrát se podíval na neiro jinak a jasně. Přesto neukázal žádnou známku emocí.

"Chtěl jsem si projít vlastní trénink, vlastní přípravu a kdysi mě učila jistá neporazitelná shinobi. Ta mě naučila jak zabrat naplno, ale taky mě naučila poznat co je kdy pro mě vhodné. Nyní potřebuji sklidnit mysl a srovnat si tělo. Ne se flustrovat tréninkem na fyzičku a ty nejlíp víš, že já jsem dříč..."

S těmi slovy se otočil a odcházel zpátky. Chtěl si odpočinout ve svém pokoji. Neřekla mu jasně, že se jedná o rozkaz. Jinými slovy, jeho fyzička byla skvělá. Dřel dennodenně a ona to věděla. Dělal to už od mala a často ho tahala domů vyčerpaného. A tou shinobi myslel jí, dal jí tim najevo že je jiná a že už to není ona. Teď už jí nebral jako dřív.

přesun

"Ehm ja sa nejakú techniku ktorá obsahuje element učiť nebudem môcť ... " Povedal som senseii ako sa tam bavili veľmi som im do toho skákať nechcel ale toto som radšej povedal. Predsa len v mojom klane hoc som veľmi dobre ovládal chakru nevedel nikto ovládať nejaký iný element .

"S tím jsem počítala," přikývla jsem na Kayatova slova. "Svitek na tu techniku mám s sebou a nejen ten. Vzala jsem i Katon: Housenka no Jutsu. I to je zajímavá dovednost vzhledem k ohni, nemyslíš?"
Nadhodila jsem jemný úsměv.
"Ale jak jsem řekla. Techniky až po tréninku chůze po stromech a vodě. Když to půjde, tak uvidím, že si je zasloužíš umět."
A já rozhodně věřila, že to půjde.

"Yukio, proč nemůžeš?" trochu jsem přimhouřila oči.
Měla jsem nepříjemný pocit, že mi ohledně jeho tréninku něco uniklo. Zřejmě jsem předtím byla pryč příliš dlouho a věnovala svému týmu příliš málo času.

A pak se ozval Kensei a já od Yukia přesunula pohled k němu.
Jeho slova mnou otřásla. Doufala jsem, že tvrdý trénink z něj udělá shinobiho. Ne nukenina.
"Člen týmu vždy poslouchá velitele. A já tě znala jako člověka, který vždy dřel. Teď odmítáš?" nadechla jsem se, abych pokračovala, ale on odešel. Můj pohled se v tu chvíli změnil.
"Asi jsem někde udělala chybu..." jako kdybych mluvila sama pro sebe. Musel ve mě vidět tu mladou, hloupou holku, která si vzala do výchovy ještě mladšího chlapce. Rozhodla se o něj starat, aby si dokázala, že už se umí postarat sama o sebe. Hrála si na boha a zřejmě udělala tisíc chyb. A jakmile dospěla, už pro něj nebyla nikdo.
"Nemohu dovolit, aby tu nastaly komplikace. Ani ty nejmenší."
Skousla jsem spodní ret a povzdechla.
Jinak to nejde... Ponese dopis Hokage. A po dnešním dnu už se do Kamenné nevrátí.
Nemohla jsem s tím nic udělat. Po předchozím incidentu jsem si nemohla dovolit, aby se tu něco stalo. A potom, jak na mě poslední dobou už tolikrát vystartoval, jsem ho přestala poznávat. A přestávala jsem tím věřit, že jsem měla na to dávat určovat cíle malému děcku.
Ach, byla jsem ještě sama dítě, když jsem ho začala vychovávat.
"Co jsem udělala špatně?"
Na chvíli jsem zavřela oči.

Trvalo jen pár vteřin než jsem se na ně odhodlaně zadívala.
"Yosh!" nasadila jsem falešný, od upřímného téměř nerozeznatelný, veselý úsměv. "Chcete začít chůzí po stromech či po vodě?"

"Stromy ... "Riekol som ako sa opýtala a chvíľu bol ticho potom som ale odpovedal na to predtým. "Ja nemôžem kvôli tomu že ja nedokážem ovládať žiaden element ... ja viem ovládať len normálnu a ešte jeden druh chakry." Riekol som senseii a celú dobu som ju pritom sledoval zdalo sa mi ako keby ju na malý okamih strašne niečo trápilo a ako by to teraz zmzlo vážne zvláštne .

"Hmm..." zamyslela jsem se nad jeho odpovědí.
"A co takhle třeba Shunshin no Jutsu?" navrhla jsem.
"Je to jedna z lehkých, ale velmi dobře využitelných technik. A známá natolik, že vám nejspíš ani nemusím vysvětlovat její účinky."
Kayatovi jsem zatím jen věnovala úsměv a ještě čekala, jak se vyjádří Yukio k Shunshinu. Jiné svitky jsem s sebou neměla, takže víc jsem nabídnout nemohla.

Yukio se zřejmě zamyslel a neodpovídal.
"Nu, povíš mi to cestou," jemně jsem se pousmála. "Na cvičiště, to místo je nepřehlédnutelné."
Nepříliš rychlým krokem jsem se vydala směrem ke cvičišti. Očekávala jsem, že mě budou následovat.

(Přesun)

Procházela jsem ulicemi Kamenné.
Nebylo to dlouho, co jsem šla stejnou cestou naposledy, ale domů jsem se dnes opravdu těšila. Nebyla jsem unavená. Dalo by se říct, že spíš spokojená a toužila jsem si na chvíli sednou ke knize, udělat si další šálek kávy a pokud možno pročíst zbytek dne. A především volno strávit nějak příjemně a v klidu. Alespoň než začne slavnost a s ní přibude hluku, nepořádku a určitě se neobejde bez menších incidentů.
Nadhodila jsem menší úsměv a po chvíli jsem z ulic zmizela směrem k sídlu svého klanu.

(Přesun)

Kalen

Tiše jsem se procházel po vesnici.Tak trochu jsem doufal že zde najdu svou ztracenou sestru ale to bylo jen zbožné přání.Udivilo mě kolik lidí se nakonec ukázalo.Pokusil jsem se shodit chmurný pohled ale moc mi to nešlo.(přesun)

Kalen

Při návratu jsem okamžitě zaběhl za Kagem. (přesun)

Po delší misi jsem se objevila v ulicích.
Zdálo se mi, že jsem to stihla tak akorát, za chvíli měla začít přehlídka. Na tváři se mi objevil menší úsměv. Těšila jsem se. Pohledem jsem přejížděla po přítomných nebo po těch, kteří prostě spěšně proběhli blízko mě. Hledala jsem známé tváře, ale zatím jsem jich spatřila jen pár a nikoho, s kým bych měla potřebu mluvit.
Nezastavovala jsem se, ale nešla jsem ani příliš rychle. Nebylo třeba cokoli uspěchat.

Měl jsem vcelku klidný den a to hlavně od té doby co jsem se oddělil od senseie a členky týmu.
Navštívil jsem výstavu minerálů,hornin,vyvřelin ze které jsem si odnesl mnoho prospektů,brožurek....
Zbytek dne,až do této chvíle jsem trávil s mapou v ruce a navštěvoval jen to co já chtěl vidět.
Nu a teď jsem tady na jedné z ulic Iwagakure,občerstvuji se a myslím si,že mi nechybí nic.

Prochodil jsem snad půlku vesnice,shlédl to co jsem chtěl,obešel to co se dalo,je čas k návratu na cvičiště a zapojit se znovu do "pracovního" procesu,tak zněla má skromná analýza během chůze po vesnici.

/Přesun/

Kráčeli sme ulicemi Iwy, předpokládal sem, že Kage už moc dobře ví, že tu sme. Přece nás poslal na slavnosti a pochybuji, že by Raikage neoznámila, že přijdeme.
Řekl sem si, že se nejdřív porozhlédneme a pak se pujdeme ohlásit.
Máte na dvě tři hodiny volno, řekl sem jim a vyskočil někam do koruny stromu.

(znovu se omlouvám za neaktivitu ale fakt teď nemám čas... sorry)

//Hele...mi jsme jaksi začali hrát (já a Mauro) a jsme na cvičišti...nevěděli jsme, co dělat, tak jsem tam šli. Sorry, ale nebyls tu...

//Dejme tomu, že ste tam šli po tom co sem vám dal rozchod.

Pomalu sem se procházel ulicemi a přehlížel si ruzné obchodíky a stánky, nakonec sem zamířil na cvičiště, zajímalo mě jak se asi liší v Iwě od Kumo, byl sem tu totiž poprvé.

(přesun)