Stříbrný Sál

First topic message reminder :

V této místnosti, která sousedí s restaurantem i hostincem, naleznete především židle, podivnou slavnostní výzdobu, která se během večera stále mění, aniž by byl spatřen někdo, kdo by tuto práci vykonával. Naleznete tu také pár stolečků, na kterých je vždycky něco k pití a něco malého k snědku. Bez ohledu na to, zda někdo tyto pochoutky doplňuje. Hudba tu hraje neustále, ale nikdo neví odkud se zvuk line.

Lekla jsem se, když mě nadzvedl. "Jo, jen by to mohlo bejt měkčí," řekla jsem provokativně. Znovu jsem si našla polihu na jeho klíně, která mi vyhovovala.

Pokiaľ si chcela mäkšie tak si mala ostať ležať na mne... vyplazil som jazyk. Celkom ma boleli ruky z toho opierania ale držal som stále.

"Ale to by jsi zase ležel na té tvrdé zemi ty," obeznámila jsem ho s faktem. Pořád jsem na něm ležela. Zavřela jsem oči, ale nespala jsem.

No myslím že by som asi ani nemal čas si to uvedomiť... pousmial som sa hoc zavrela oči a myslel som si že už ide spať.

"A to jako proč by sis to nestihl uvědomit?" zajímala jsem se. Nadále jsem ležela se zavřítýma očima. Nechtěla jsem je otevírat. Ne že bych se neměla na co koukat, to ne. Prostě jsem je chtěla mít zavřené a vychutnávat si to ostatními smysly.

No ja nevím...Zabudol bych sa v tvojich očiach... prehodil som a pozrel som sa inam a začervenal som sa. Rukou vzal plášť a prikryl ju lebo bola trochu naľahko oblečená.

"Takže kdyby jsi zabloudil, tak bys zapomněl na všechno ostatní?" zeptala jsem se zvědavě. Přikryl mě, i když mě nebyla zima. Připisovala jsem to nervozitě. Otevřela jsem oči a podívala jsem se mu do tváře.

Na všechno né.. sústredil by som sa iba na teba... povedal som jej a teraz som sa jej pozrel do očí. Moja ruka záhadne pristála na jej kde ich mala zložené.

"To je hluboká myšlenka." Pohled jsem mu s radostí opětovala. Cítila jsem jeho ruku na tých mých, ale nic jsem neudělala. Nevadilo mi to.

Iba som sa pousmial ako slniečko a začervenal som sa. Ruku som z jej nedával dole.

"Co se červenáš komplimentu?" pousmála jsem se. "Vždyť na tom není ani špetka lži," usmála jsem se. Posadila jsem se. Jeho ruku jsem trochu zetřásla, ale to jsem neměla v úmyslu. Naklonila jsem se tak, že jsme byli jen kousek od sebe. "Co uděláš, když se teď ztratíš v mých očí?"

Né jen... já... radšej zmĺkol. Nevedel nájsť tie správne slová na obhajobu. Keď sa ku mne naklonila atak červeň sa zväčšila a srdce začalo divoko bilo. Nó.. já.. ehm.. zase z úst som nevedel dostať slová. Pozeral som jej do očí a nehýbal som sa to bolo asi tak všetko čo som mohol urobiť.

"Taky možnost," pousmála jsem se. "Omlouvám se, že tě uvádím do rozpaků," omluvila jsem se mu.

Sucho v ústach a srdce ktoré bije ako splašené tak že narušuje ticho v miestnosti. Né.. to nic... zato si múžu sám zobral vinu na seba. Ani o milimeter sa nepohol hoc možno sa o kúsiček posunul bližšie k nej. Ale bolo to nepatrné.

"Nevím, jak by ses sám mohl uvádět do rozpaků," zapřemýšlela jsem. "Ne vždycky v tom jede jeden. Na některé věci musí být dva!" skončila jsem s verdiktem. Líbilo se mi, jak se červenal a moc!

červeň neustupovala tak ako ani ja som neustupoval z tvárou. Keď rozprávala jej teplý dych na mňa vial a bolo to zvláštne príjemné. N..no asi máš pravdu... v takomto stave trepal blbosti a tak bol radšej ticho.

Posunula jsem se k němu ještě o něco blíž. Teď jsme byli vážně dost blízko. "Tak, pane Shimonu (nevím, jak se to skloňuje!), co budeme dělat teď?" mluvila jsem pomalu.

A...a...a zase bol v tom iba písmenko a a to bolo všetko čo povedal. Srdce mu bilo ako splašené a tvár mal v jedno ohni. (To je jedno ^^)

"A?" Uvědomila jsem si, že bych raději měla si odsednout, aby mohl v klidu dýchat, ale bylo mi v jeho blízké přítomnosti skvěle. Trochu jsem se odtáhla, aby měl prostor. Sice ne moc velký, ale měl.

Iba sa nevinne zatváril a nič nehovoril. Nepotreboval slová keď ju mal pred sebou. Pozeral sa na ňu a nič naokolo si nevšímal.

Stále jsem čekala na odpověď. Neodvážil se ke slovu. Pořád se na mě díval. "Tak třeba můžeme..." nechala jsem větu nedopovězenou. Naklonila jsem se k němu vážně dost blízko. Už jen malý posun a dotýkali bychom se nosy. "Může?" zeptala jsem se.

Znovu som len na prázdno preglol a nevediac prikývol na znak súhlasu. Ja som sa na to neodvážil hoc mi som to rád dostal.

Kývl na souhlas, i když netušil, co chci udělat. Víc jsem se k němu posunula. To zapříčinilo to, že jsme se dotkly rty.....

Naše pery sa spojili. Ja som iba držal ako hluchý dvere a namiesto očí som mal dve ping pongové loptičky.

Odtáhla jsem se od něj. Zkoumavě jsem si ho prohlížela. Vypadal hodně překvapeně. Usmála jsem se na něj. Nic jsem neřekla. Nevysvětlila jsem mu mé chování a ani jsem se mu neomluvila.

Odtiahla sa odo mňa ale to už som mal zatvorené oči. Otvoril som ich a iba na ňu hľadel zamilovaným pohľadom. Tak isto aj jeho úsmev na ňu bol sladký.

Naklonila jsem hlavu na stranu. "Tohle jsi chtěl, ne?" zeptala jsem se potichu.

Stále som mal ten zasnení pohľad a úsmev. Keď na mňa prehovorila otriasol som sa a hneď z červenal znova. No... ani nie....alebo jo?! opýtal sa do vzduchu. Nebolo to smerované jej.

Pokrčila jsem rameny. Nejspíš se ptál sám sebe. Stoupla jsem si a zamířila k jednomu stolku, kde bylo pití. Vzala jsem si skleničku a napila jsem se.

Prepadol som do zadu a trochu som si udrel hlavu tak že to bolo počuť. Ruky som si dal za hlavu a zasnene som hľadel na strom a slastne som si vydýchol.

Uslyšela jsem ránu. Rychle jsem se otočila. Sklenici jsem položila na stůl a přiběhla jsem k němu. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.

Nejak takto som teraz vyzeral. A takto som sa pozrel aj na Shizuku. V naprostém... odpovedal jej tak ako práve vyzeral a cítil sa. niekto by povedal že má horúčku ale teraz bolo jasné prečo sa tak správa.

Dívala jsem se na něj a netušila, co si myslet. "Vážně jsi si jistý, že ti nic není?" zeptala jsem se pochybovačně.

Jasne... Na dotyk by niekto povedal že má teplotu hoc tomu tak nebolo. Ten jeho pohľad a červeň pod očami neustupovala.

Natáhla jsem k němu ruce. "Vždyť hoříš!" vyjekla jsem.

Jo... z tebe... stále sa tak tváril a jednou rukou jej chytil ruku a druhú jej položil na líce a pritiahol si ju k sebe a dal jej bozk ktorý neukončil.

Nečekala jsem, že si mě přitáhne k sobě. Přece jen byl z prvu vyvedený z míry. Zavřela jsem oči a polibek opětovala. Tu druhou, kterou mi nedržel jsem mu položila na záda a víc jsem se k němu přitiskla.

Oči som mal zatvorené do uspokojivého zatvorenie. Naše pery sa od seba neodtrhli a ja som rukou hladil Shizuku po líci. Druhá ruka ktorá držala tu jej sa nepohla.

Nechtěla jsem přestat. Připadala jsem si jako v pohádce. Přála jsem si, aby tento okamžik nikdy neskončil.

Stále som mňa teplo vyžarovalo. A teraz ešte viac. Ale bolo to vďaka nej. Teraz moje srdce patrilo iba jej. Rukou ktorú som držal jej ruku som pustil. A za chrbǎt som si ju peitiahol a zvalil k sebe ešte bližšie.

Víc si mě k sobě přitáhl. Jak jsem k němu byla blízko, cítila jsem jeho teplo, jak z jeho těla vyzařovalo. Připadalo mi, jako bych byla přímo u slunce. Bylo to až neskutečné. Pustil mi ruku a tak jsem toho využila a přitiskla jsem mu ji na záda. Netušila jsem jestli můžu zajít někam dál. Pootevřela jsem ústa a jazykem jsem se dotkla jeho rtů. Chtěla jsem do polibku zapojit i jazyk.

Tak ako sme pokračovali začal mi dochádzať dych. Moje srdce tĺklo a aj normálne bez bozkávania by sa mi dýchalo ťažko. Na chvíľku som odtiahol jej pery od mojich a lapal som po dychu. Cítil som že chce zapojiť jazyk a ja neskúsení som trochu povistrčil jazyk z úst a keď už som ako tak dýchal znovu som si ju pritisol na seba a naše pery sa znovu spojili. Jazykom som nehýbal nevedel som čo ako.

Začínalo mi být hodně teplo. Dotkl se svým jazykem toho mého. Sice jsem moc nevěděla, co mám dělat, ale instinktivně jsem si začala s tím jeho pohrávat. Kmitala jsem jím do stran. Klekla jsem si, protože mě už začaly bolet nohy. Opřela jsem se o něj.

Jej jazyk sa začal s tým mojim pohrávať. Riadil som sa podľa nej. Držal som si ju pri sebe a bol som rád že sa o mňa.

Po chvili jsem se od nej odtahla. Potrebovala jsem se poradne nadechnout. Podivala jsem se na nej. Pripadalo mi, ze jsem v sedmem nebi.

Odtiahla sa a ja som tiež lapal po dychu. Otvoril som oči v ktorých mi žiarilo. Nechal som ju nech robí čo uzná za vhodné.

Hlavu jsem si polozila na jeho rameno. Srdce mi busilo jako o zavod. Nemohla jsem uverit tomu, ze tu sedim s klukem kteryho skoro ani neznam a pripada mi jako bych ho znala celou vecnost.

Ľahka si na mňa a rukou som ju hladil po vlasoch. Teraz musela počuť ako mi srdce buší. Celé som to nejako rozdýchaval. Jednou rukou som ju hladil a druhú som si preplietol z tou jej.

Ještě chvíli jsem nepromluvila. Nechtěla jsem rušit tuhle chvíli. Hladil mě po vlasech a měli jsme propletené ruce. Dodávala jsem si odvahu promluvit. "A-asi bychom měli jít. Může sem kdokoliv přijít," zašeptala jsem.

Neprestával a hladil som ju ďalej. N..no keď chceš môžme.... povedal ale nevstával. Teraz mu nič nechýbalo.