Stříbrný Sál

V této místnosti, která sousedí s restaurantem i hostincem, naleznete především židle, podivnou slavnostní výzdobu, která se během večera stále mění, aniž by byl spatřen někdo, kdo by tuto práci vykonával. Naleznete tu také pár stolečků, na kterých je vždycky něco k pití a něco malého k snědku. Bez ohledu na to, zda někdo tyto pochoutky doplňuje. Hudba tu hraje neustále, ale nikdo neví odkud se zvuk line.

Prišli sme znovu do mesta a rozhodli sa ísť do tohoto sálu. Prišli sme z vonka budova nevyzerala dvakrát najlepšie ale aj tak som otvoril dvere a Shizuka vstúpila prvá. Vošiel som za ňou a obaja teda aspoň ja som stál v úžase z vnútra vyzerala neuveritelne. Podišiel som zo zadu k Shizuke bolo tu celkom horko a ona mala plášť stále na sebe a tak som dal k nej ruky a opýtal som sa. Nie je ti horko? Nezavesím ti plášť?

Přišli jsme do města a rovnou zamířili do sálu. Otevřel mi dveře a vstoupila jsem tedy první. Úplně jsem byla očarovaná. Vypadalo to nádherně. Z toho očarovaní mě dostal až jeho hlas. Podívala jsem se na něj. "A co když pod ním nic nemám?" popíchla jsem ho.

Začervenal sa stiahol ruky. T...tak po...potom.. si ho nechaj vykoktal zo seba.

Zasmála jsem se. Rukama jsem vzala zip a rozepla jsem si plášť. "Jen vtip," usmála jsem se. Pod pláštěm jsem měla tričko a kalhoty. Plášť jsem si vysvlékla a dala mu ho. "Díky."

Vzal som plášť a zavesil som jej ho na vešiak. Vyšiel som pomaly na parket a zrazu sa odniekial ozvala hudba a začala vyhrávať do štýlu valčíka. Je to tu celkom pekne... nato ako to vyzeralo z vonku však? pozeral som na vysoký strop krásne zdobení. Rukou som si do rytmu búchal rukou po nohe.

Přistoupila jsem k němu na parket. "To docela jo." Obešla jsem ho a ze zadu jsem ho objala kolem ramen. "Umíš tancovat?" zeptala jsem se šeptem a s úsměvem na rtech.

Takto som teraz vyzeral. Ehm... ja no.. možno.. nie.. asi neviem nevedel zase prísť na slová.

Pousmála jsem se na jeho výrazem. "Já chci určitou odpověď." Více jsem sevřela stisk. "No tak jak z ní tvoje odpověď?" zasmála jsem se.

Preglgol na suchoNo.. možná.. trochu viem.. mama ma to učila ale moc mi to nešlo... nejako to zo seba dostal.

"To není odpověď, co chci slyšet," namítla jsem. "Jsi trochu nervózní," dodala sjem.

A...a čo chceš počuť? na jej poznámku o nervozite som nereagoval. Však to bolo jasné keď ma tak šokovala.

Zasmála jsem se. "No přece jestli ano, nebo ne. Krom těch dvoch slov neberu nic, jako odpověď." Zvedla jsem ruku a pohladila jsem ho po tváři. "A nebuď nervózní," dodala jsem šeptem.

To pohladenie mi moc na nervozitu nepomohlo. A..ano.... vydýchol a nadýchol sa zhlboka. J..jó pokusím se... neznelo to moc isto ale aj tak aspoň niečo.

"No sice to není to, co jsem chtěla, ale to prozatím stačí." Pustila jsem ho. Čekala jsem až se otočí. Hudba neustále hrála. Pořád ta samá pomalá.

Pustila ma a ja som z úľavou vydýchol. Otáčal som sa k nej aby mi to neurobila znovu. Čo to s ňou zrazu je? čudoval som sa. Ale je fakt pekná to musím uznať....

Usmívala jsem se. Zvedla jsem ruce a čekala, až to udělá taky. Přece jen sama tancovat nebylo hezké.

Triasol som sa ale nemal som na výber a bolo by to neslušné ju len tak nechať a hlavne tak hezjek holke který chlap by to urobil. Ruky sa mi triasli a dal som ich tak ako ich mala ona ale nedotkol som sa jej.

Protočila jsem oči v sloup. "Teď bys bral spíš nějakýho shinobiho a boj, co?" pousmála jsem se. Udělala jsem krok k němu a spojila jsem naše ruce. Jedu jsem polořila na jeho rameno.

No asi jo.... i partu ninjov to by mi problém nedelalo jak tohle... pomyslel si. Jednu ruku sa spojili a druhú jej dal neisto na pás. A.. ale asi ti možno stúpim na nohu... povedal neisto a začal sa pozerať na svoje a jej nohy.

"Tak ti to jednoduše oplatím," zasmála jsem se. Chtěla jsem odlehčit situaci. "No, ale při tanci se nekouká na nohy," namítla jsem.

Do..dobře... povedal neisto a pozeral sa niekde mimo. nie na Shizuku. Pretože boli moc blízko seba.

"Tohle můžu brát jako urážku." Myslela jsem to, že se koukal jinam. Začala jsem pohybovat nohama. Pěkně v rytmu písničky.

Snažil som sa nohy pliesť nejako za ňou. Našťastie sa mi podarilo nestúpiť jej na nohy ale plietli sa mi nohy jedna cez druhú. Nakoniec som sa na ňu aj začal pozerať.

Usmála jsem se na něj. "Uklidni se. Za chvíli to půjde samo," mrkla jsem na něj. Sice to byla role muže, ale vedla jsem ho.

No.. keď myslíš nechal som sa viesť. Zavrel som oči a stále som ich mal zavreté smerom k nej. Po chvíli vedenia mi to už išlo lepšie a nohy sa mi moc neplietli. Chytil som rytmus.

"No vidíš." Tancovali jsme dál. Hudba se linula odněkud a pořád taková pomalá. "Jsi skvělí tanečník," řekla jsem popravdě.

No ani né.... pootvoril oči a nakoniec sa pozeral všade naokolo. Ty jo... ja fakt tancujem... a máma mi hovorila že som drevo... zasmial sa. Už to nejako vstrebal a dalo sa povedať že prevzal oprate na koni a viedol ju on.

Pousmála jsem se. "Dřevo, který tancuje," řekla jsem s úsměvem. Cítila jsem, jak převzal velení. Přizpůsobila jsem se jeho rytmu. "A půjdem i na otočky?" zeptala jsem se zvědavě. Musela jsem přiznat, že při otočkách jsem byla nemotorná.

Bol som trochu vo vystržení z toho že tancujem a tak teraz som všetko videl pozitívne. No jasné múžeme... povedal a chystal sa na otočku. Hoc totálne nešiel na to dobre v jeho stave si to neuvedomil. Bolo tam veľké percento pádu.

Sice jsem nebyla zběhlá v otočkách, ale hned jsem poznala, že na to jde špatně. Než jsem mu to však stačila jakkoliv dát najevo, tak jsme padali na zem. Naštěstí pro mě jsem spadla na něj. "Au," vysoukala jsem ze sebe. Nevstávala jsem, nadále jsem na něm ležela.

Och.. p..prepáč mi to bola to moja chyba.. snáď ti nič nie je...ležala na mne a mne búšilo srdce. Ruky som mal vo vzduchu nad ňou a ja som sa tiež akosi nemal na vstávanie.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. "Mě nic není. Naneštěstí jsem dopadla na měkký," pousmála jsem se. "A co ty? Neublížil sis?" zajímala jsem se.

Nó né ani né... takhle je mi ale celkem fajn.... pousmial sa a aj začervenal. Teraz sa cítil lepšie ako predtým. Naplňovalo ho záhadné teplo.

"Mám to snád brát jako skrytou urážku?" zasmála jsem se. Pořád jsem nevstávala. Jediné štěstí bylo to, že tam nikdo nebyl. Jinak by to byl trapas na entou.

Né jako kompliment.... Však keď sa ti na mojom rameni ležalo dobre prečo si nevyskúšať rovno celé telo však... zasmial sa. Kedže tu boli sami ako tak to zvládal. Na verejnosti by to bol trochu väčší problém. Jej vlasy mi spadli do tváre a šteklili ma ale ja som sa nemienil hýbať.

Vlasy jsem odělala na stranu, abych na něj viděla bez žádných překážek. Prohlédla jsem si ho. "No tak jako špatný nápad by to nebyl," pousmála jsem se.

Zasmial sa. No hoc tebe sa leží pohodlne ale mňa to trochu tlačí...takže kľudne na mne lež ja to kľudne pretrpím.... nie je to až také zlé... lebo dobré preváži nad zlým... iba sa na ňu usmieval a pozeral jej do jej o očí.

"Tak stačí říct, že jsem těžká a mám z tebe slést," usmála jsem se. Stoupla jsem si. No spíš jsem se posadila na taneční parket vedle něj.

Tak težká to zase né.... možno skôr lehká ako andílek zasmial sa a rukami sa podoprel a posadil sa tak že sa rukami podopieral za chrbtom. Stále som sa na ňu pozeral. Nevedel som prečo. Nevedel som z nej strhnúť oči. Už som vedel že to preháňam a čo chvíľou ma okríkne.

"Takže tancování nebude naše parketa. Asi bychom se měli soustředit na něco, co jde obom dobře," pousmála jsem se. Pohled jsem stočila k podlaze.

No ale celkom nám to šlo né? Teda aspoň tobie to šlo... pohľad som otočil na strop nádherne zdobení. Co by obom šlo...?! No tak to bude težké... sem nemehlo... zasmial som sa nad žartom na svoju adresu.

"No to bude těžké, ale tak snad se něco najde." Otočila jsem se k němu zády a lehla jsem si mu na nohy. Byla jsem unavená a znovu se mi chtělo spát. Zívla jsem si.

V prvom momente som stuhol ale nakoniec som si už na ňu nejako navykol. Pozrel som sa na ňu. Ale ale... niekomu sa tu chce spinkať? zasmial som sa a nechal som ju tak. Snáď sa jej na mne ležalo pohodlne.

"To víš, člověk, si musí někdy odpočinout, ne?" usmála jsem se. Ležela jsem dál, i když ta podlaha byla studená.

A leží sa ti pohodlne? Alebo má "vankúšik" zmeniť polohu aby sa ti lepšie ležalo? zasmial sa a vlasy ktoré jej spadli do tváre jej odhrnul rukou na bok. Chcem byť totižto aspoň kvalitný vankúš keď na ostatné vecí...

"Myslím, že polštář je dokonalý. Až na tu podlahu, která zebe." Prsty jsem si propletla a položila na břicho.

Oooo tak to by sme mali napraviť... zo zadného vrecka som vytiahol plášť a chcel som ho posunúť poď ňu. Nechceme predsa aby si nastidla....

"To je od tebe milé, ale nechce se mi vstávat." Andělsky jsem se na něj usmála. "Ale tak když najdeme jinou činnost, tak ležet nepotřebuju." Podívala jsem se na něj.

No ja nevím... mne je takhle celkem fajn aspoň zatím... už som sa jej nepýtal nadvihol som ju a podložil pod ňu plášť. Tak teraz to je dobré?