Stříbrný Sál

First topic message reminder :

V této místnosti, která sousedí s restaurantem i hostincem, naleznete především židle, podivnou slavnostní výzdobu, která se během večera stále mění, aniž by byl spatřen někdo, kdo by tuto práci vykonával. Naleznete tu také pár stolečků, na kterých je vždycky něco k pití a něco malého k snědku. Bez ohledu na to, zda někdo tyto pochoutky doplňuje. Hudba tu hraje neustále, ale nikdo neví odkud se zvuk line.

"Abych pravdu řekla, tak se mi nechce nikam jít," řekla jsem okamžitě. Nechtěla jsem vstávat a jít od něj.

Ani mne... povedal po pravde a bol rád že ju má pri sebe. Teraz sa vyplnilo to veľké prázdne miesto v jeho srdci.

"Takze tu teda zustavame," rekla jsem konecny verdikt. Bylo ru prijemne teplo, i kdyz v nekterych chvilich az moc velke horko. Hrala tu prijemna hudba, ktera se neopakovala. A byli jsme tu sami. Co vic si prat?
"Bude ti vadit, kdyz si z tebe udelam znovu polstar?" zeptala jsem se.

Vúbec nie... Klidne si na mne lahni. povedal som príjemne a pokojne. Dal som ruky dole z nej aby si na mňa mohla lahnúť a nič jej v tom nebránilo. Hreju až moc čo? aj mne bolo horko ale nevedel som to ovplivniť. Ale bol som teraz šťastní a spokojný.

"Budeš moje osobní topení," usmála jsem se. Odělal ze mě ruce a tak jsem si mohla pohodlně lehnout.

A ty moje.... pousmial sa a pobozkal ju. Objal ju a držal si ju pri sebe.

Polibek jsem opětovala. "Když si myslíš, že te dokážu zahřát," hlavu jsem položila na jeho hruď. Opravdu příjemně hřál.

Ty mne hreješ u srdce... držal som ju pevne a jednou rukou som ju hladil po chrbte.

"Tam je to nejdůležitější," zašeptala jsem. Zavřela jsem oči a vnímala jsem tlukot jeho srdce a teplo, které vyzařoval.

Jednou rukou som ju hladil na chrbte a druhou som sa hral z jedným pramienkom jej vlasov. moje srdce tĺko ešte dosti rýchlo a hlasito.

"Je ti dobře? Srdce ti bije, jako by jsi běhal maraton," zeptala jsem se starostlivě. Nechtěla jsem, aby jsem mu něco přivodila.

Je mi skvele... usmial som sa na ňu a z tváre som jej dal preč vlasy.

"Dobrá, dvakrát se tě ptát nebudu, stejně by si mi neodpověděl. Ale slib mi, že řekneš, kdyby ti něco bylo!"

Neboj reknu..... pobozkal som ju na čelo a hladil som ju ďalej. Jediné čo mi je že som hotový... z teba...

"A to jsem se ani nesnažila," zasmála jsem se. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj. "Vážně ti nevadí, že na tobě ležím?"

To jo... iba sa zasmial keď sa ho na to opýtala. A tebe náhodou nevadí že musíš ležať na mne? ak znie odpoveď nie tak moja je tiež nie. Je mi cťou mať na sebe také dievča ako ty... a hlavne je mi príjemnejšie...

"Ne vůbec ne. A co by jsi dělal, kdyby moje odpověď zněla ano?" zeptala jsem se zvědavě.

Tak by som ti našiel niečo pohodlnejšie na ležanie.... zasmial sa a zostal čakať čo bude.

"Ale to další by nebylo tak příjemné a hřejivé," namítla jsem.

Když si myslíš tohle tak odpoveď by bola nie.... zľahka som ju pobozkal na nose. A usmial som sa.

"No vidíš, tak jsem naprosto spokojená s tím co mám." Zavřela jsem oči.

Já sem šťastný z tým čo mám... usmial sa a zavrel oči a oprel si svoju hlavu o tu jej.

"Tak to je velmi dobře. Spokojenost nadevše."

Iba som sa usmial a nič nepovedal. Rukou som jej chytil bradu a otočil som jej hlavu smerom ku mne. Už dlho som necítil pery a začalo sa mi cnieť. Dlouze a vášnivo som ju pobozkal.

Otočil mi hlavu k sobě. Vášnicě mě políbil. Polibek jsem opětovala. Ruku jsem mu položila na zátylek a víc jsem se k němu přitiskla.

Zrejme to nechcela ukončiť a tak som v bozkávaní pokračoval. Hladil som ju po rameni končekmi prstov.

Nechtěla jsem, aby přestal. Na malouchvíli jsem se od něj odtáhla, abych mohla popadnout decha a znovu jsem ho začala líbat.

Na tu chvíľu keď sa odtiahla aby sa nadýchla som ju využil na to isté. Doslova mi brala dych. Následne sa naše pery znova spojili v neukončitelní bozk. Skúsil som trochu zapojiť jazyk.

Podařilo se mi obkročmo posadit se na klín. Chtěla jsem mu být co nejvíce na blízku. Cítila jsem jeho tělo, byl tak blízko až to bylo neuvěřitelné. Připadalo mi, že se známe věčnost. Nemohla jsem odolat chuti jeho rtů. Do polibku zapojil i jazyk, tak jsem mu s radostí vyhověla.

Rukami okolo nej som si ju držal najbližšie ako som mohol. Teraz som ju nechcel stratiť. Nevedel som sa nabažiť jej bozkov.

Pořád jsem ho líbala. Na chvíli jsem se od něj odtáhla. Potřebovala jsem se nadechnout. Měla jsem zavřené oči a čelo jsem si opřela o jeho.

Keď sa odo mňa trochu odtiahla aby sa nadýchla cítil som jej rozpálení dych na tvári. Bolo to príjemné mať ju takto blízko seba.

"Je to zvlláštní," začala jsem. "Známe se chvíli a už tu po tobě toužím," pousmála jsem se. Nemyslela jsem to nijak zle. Spíš dobře.

Já se taky divím....ale mám te víc než rád ticho som jej poŠepkal a dal som jej letmí bozk.

"Čím to jen bude, pane Shimonu?" pousmála jsem se. Naschvál jsem mluvila zdvořile. "Jste okouzlující a přítulný," prsty jsem jezdila po jeho kůži. "každá na Vás musí letět."

Nebo tým že tvoje vlasy černé jako noc mne okouzlili?! odpovedal jej rovnako ako ona. Rukou ju pohladil po vlasoch. Pozeral sa jej do očí. Nebo mne dostali tvoje oči?! pohladil som ju po tvári. Nebo ta jemná pleť?!

Trochu jsem se začervenala. "Tak jo, dostal jste mě," usmála jsem se. Letmo jsem ho políbila. "Tak, co tě vlastně přivedlo do té restaurace?" zeptala jsem se dřív, než jsem si uvědomila blbost otázky. No již byla vyřčena.

Najprv som si myslel že iba náhoda. No teraz viem že to bol skôr osud alebo šťastie... a neľutujem... pousmial sa na ňu. Neodtrhol od nej zrak.

"Štěstí," zašeptala jsem. "Toho jsem ve svém životě moc neměla," řekla jsem smutně. Začínala jsem si vzpomínat a pátrat v minulosti a to nebylo dobře.

A teď ho se mnou asi taky moc nemáš co?! zasmial som sa. Ale já rozhodne štestí mnel... a to teda hodne velké... pohladil som ju po líci a pobozkal som ju.

"No nevím jestli to mám brat jako štěstí nebo náhoda," přiznala jsem. "Promiň, za ten pesinismus," pokrčila jsem rameny. "Každopádně jsi prozatím to nejlepší, co mě v životě potkalo." usmála jsem se na ně.

Jó tak to si asi fakt toho štestí moc nemala když mne pokládaš za štesťí... zazubil som sa na ňu.

"To mi chceš namluvit, že tě mám pokládat za neštěstí?" zeptala jsem se udiveně.

To taky ne.... ale pro mne si štestí a krása zhmotnená... uchechtol sa a načiahol sa pre bozk.

"To vyznělo krásně!" usmála jsem se a políbila jsem ho. "Takže moje štěstí jediné, co budeme dělat? Přece jen jsme tu ztrávili trochu více času," optala jsem se ho.

Uzm...to nevím...má nejaké návrh moje štestíčko?! zase rozhodovanie nebolo moja silná stránka. Kamkoliv pújdu pokus tam budeš i ty... usmieval som sa na ňu.

"I na konec světa?" zeptala jsem se. Bylo to trochuutažené za vlasy říkat konec světa, když země je kulatá, ale bylo to takové rčení.

I dál pokud si to budeš přát.... usmieval som sa na ňu stále. Vyzeral som a aj som bol šťastný.

"Stačí jen, když budeš stále se mnou," usmála jsem se na něj. Dívala jsem se mu do očí. Ztrácela jsem se v nich.

To platí i pro tebe... povedal som jej a tiež som jej hľadel do očí.