Kancelář Hokage

First topic message reminder :



Kancelář s výhledem na celou Konohu. Místnosti dominuje velký stůl, na kterém leží svitky s misemi a vytváří tak pracovní nepořádek. Dveře je možné otevřít pouze po zaklepání a výzvě Hokage ke vstupu. V době nepřítomnosti Hokage, střeží kancelář tři ANBU.

Ja som však nečakal, a len čo sme sa dostali ku dverám, s obrovským úsmevom som potiahol kľučkou, otvoril ich, a like a boss som vošiel do dverí. Ahoj, Nééé-chan! Zakričal som na celé hrdlo, pričom som radosť neukrýval. Dlho som ju nevidel, a keďže mi darovala jej plášť, ktorý som mal stále na sebe, bol som jej zaviazaný.

Když Nao vtrhl do dveří jako velká voda, chvíli jsem zůstala stát, než se pousmála a zavrtěla hlavou, ale vešla dovnitř, oddechla jsem si, Hokage tu byla a evidentně ji Nao znal.
"Dobrý den Hokage-sama.." Pozdravila jsem uctivě, jak jsem měla k autoritám ve zvyku a nechala rečnictví na Naovi, vypadal, že to zvládne líp než já, i když kdo ví, jak tohle dopadne.

"Dobrý den." mile jsem se pousmála a přísahala si, že Naovi jednou vysvětlím, jak se má chovat. Možná že i ručně.
"Copak byste si přáli?" trochu jsem se pootočila na židli a přeměřovala si je pohledem. Vypadali skoro až roztomile. Navíc mi Naův plášť připomenul ten jistý incident...

Ticho zavládlo v kancelárii, nikto sa nemal k slovu. A tak, som vždy túto pochmúrnu situáciu musel prerušiť. My sme si prišli po misiu.. Usmial som sa, nato sa mi úsmev roztiahol do širokánskeho úsmevu, a nadšene som sa dostal až pred jej stôl, kde som sa oprel rukami, a natiahol sa cez neho. Ale nejakúú super extra čupr-dupr silno nepriateľskú, kde budeme bojovať proti presile, kde im ukáážeme silu Konohýý! Vykríkol som nadšene a v očiach mi až zahorelo.

K misi jsem přikyvovala, teda,a ž na poslední fakty, nedalo mi to a musela jsem se ozvat. "Sběr brambor stačí.." Okomentovala jsem Naovo výstup ode dveří a usmála se. Rozhodně to nemělo vyznít drze, jen zkonstatování holého faktu, jak bylo vidět, já Naovým nadšením neoplývala, ne, spíš jsem nechtěla riskovat, že chytne Konožský les.

Měla jsem hlavu podepřenou pravačkou, a bez výrazu jsem sledovala Naa. Z jeho proslovu jsem bedlivě naslouchala každému slovu. Nakonec jsem si s vážným výrazem ve tváři pozvdechla.
"Čištění Hokage monumentů."

Nie nestačí.. Vykríkol som s úškrnom smerom k dverám, a pozrel sa s očakávaním na Hokáge. Len čo dopovedala, radostne som vyskočil do vzduchu. Jupí.. Budeme čisti.. Až vtedy mi to došlo, a dobrá nálada odišla. Nani?! Znova som zakričal, avšak nie nadšene. Vôbec to neznelo nadšene. Vtíííp? Nééé! Ja nechcu čistiť blbé monumenty, ja chcu bojovať, už dlho som nebojoval. Tvrdo som si stál za svojim, pričom som si na dôkaz, že neustúpim založil ruky na hrudi.

Vesele jsem přiťapkala až ke dveřím kanceláře Hokage-sama a zaťukala jsem. Dlouho jsem jí neviděla a chtěla jsem se omluvit za svou dlouhodobou absenci.
Po té misi mi bylo strašně špatně, asi ty vlny...
Aniž mě někdo vyzval, otevřela jsem dveře. Nenapadlo mě, že by tam někdo mohl být.
"Konichi..."
Zarazila jsem se, když jsem uviděla uvnitř Hokage-sama, Naa a Shiori.
Omluvně jsem sklonila pohled a naznačila, že počkám na chodbě. Jen jsem něco zaslechla o čištění monumentů. Jediné, co ze mě mohli ještě vidět, byly dlouhé rozpuštěné vlasy, které pár vteřin po mně zmizely za dveřmi.

Huh, Keiko?
Otočila jsem se ke dveřím, když jsem si jí všimla, dlouho už jsem jí neviděla, jen, co je pravda, no pak jsem se soustřeidla na Hokage. V duchu jsem se ušklíbla, když jsem zaslechla její verdikt.
Tušila jsem, že něco takového přijde.

Pokrčila jsem rameny.
"Pokud ty Hokage monumenty nevyčistíte, nedostanete lepší misi. Něco za něco." opět jsem nasadila svůj typický úsměv.
"Až splníte tohle, čeká na vás mise, kde si zabojujete až vám to nebude milé." věnovala jsem pohled Naovi i Shiori. Myslela jsem to smrtelně vážně. Jednalo se o likvidaci nebezpečné osoby.

Už som jej chcel odseknúť, ale v tom sa dostala reč na boj.. Áno, navrela vo mne krv. Yóóóósh! Zamieril som päsť pred seba, na znak ťuknutia si, aby mi verila. To dááááme! Nato som sa otočil, a rozbehol sa k dverám, pričom som pri nich nabral ako Shiori, tak aj Keiko a aj s nimi sa rozbehol preč, kým ma nezastavila lavička, do ktorej som ako cap vrazil. Našťastie som stihol pustiť obidve, a tak som sa pod kopou trosiek ocitol len ja.

"Hai, nashle-" Ale to už se za námi dveře zacvakli, tak-tak jsem zůstala stát na nohou a zabrzdila to, že před chvílí jsme letěli, teď nás zase pustil a málem vrazila do jednoho ze sloupů, kdybych to nevychytala otočkou s přistáním na zadek.
"Nao!" Zavrčela jsem.
"Dávej taky občas pozor.." Zamumlala jsem, když jsem se sbírala ze země.

Tiše jsem vyčkávala před dveřmi, když jsem uslyšela jen výskot a poté se rozletěly dveře a vylétl proti mně Nao s Shiori a nabral i mě. Neskutečně jsem zavřeštěla, jelikož jsem se ho lekla a tuhle situaci jsem opravdu nepředpovídala. Navíc mě chytil kolem trupu... Ženského trupu... Naštěstí ho zastavila lavička, nás upustil a sám spadl.
Tak tak jsem vyrovnala rovnováhu a ustála to. Smrskla jsem oči, a natáhla pěst. Ještě jsem mu přidala po kebuli.
"Bako! Takhle mě vystrašit! Vždyť tu ještě někoho zabiješ!"
Pak jsem si uvědomila, co jsem provedla a zrudla jsem. Asi bych se mu měla omluvit...

Začal som sa hrabať z kopy, než ma tam Keiko znova poslala. Chvíľu som tam ležal, a rozmýšľa, čo vstať, veď aj tak tam hore schytám, alebo ostať, ale rozhodol som sa vstať, odhodiť všetky trosky, a porozhliadnuť sa. Hm, ale sme sa preleteli.. Uškrnul som sa na obidve zúčastnené.

V oku se mi krátce mihl tik. Dveře zaklaply a já si vydechla. Ovšem jen na krátký okamžik. Na zítřejší misi je potřeba připravit tolik věcí...

Pomocí hiraishin no jutsu jsem zmizela z kanceláře, kterou jsem předtím zevnitř pečlivě zamkla.

Přesun.

Roztržitě jsem se poškrábala na temeni a koukla jsem na Naa.
"Eee... Heh... Promiň. Vylítlo to ze mě. Asi nějaká poplašná reakce. Hehe..."
Nervózně jsem se zasmála a uvažovala, jestli mu má pomoc. Ale vypadalo to, že se z trosek dokázal vyhrabat sám. Koukla jsem po Shiori, vypadalo to, že to taky přežila.
Ještě jednou se na každého z nich koukla a pak uviděla zavírat dveře a zamknutí.
"Počkat!"
Vrazila jsem do dveří a zmáčkla kliku, bohužel bylo zamčeno. Protočila jsem oči a něco jsem si poznamenala. Otočila jsem se na podpatku a opřela jsem se o dveře.
"Chjo... To je den. A co vy tu?"
Koukla po dvou kamarádech, které už dlouho neviděla. Asi měli něco za úkol.

Jakmile jsem se vyškrábala na nohy, střelila jsem po Naovi vražedný pohled alá, Senpai nemá dobrou náladu a pak zaslechla otázku Keiko a už se uvolněně pousmála.
"Hmm, no, šli jsme si pro misi, náš tým se jaksi, rozpadl, ale s Naem jsme si šli prostě pro misi a vyfasovali čištění monumentů, ale když to zvládnem, dostanem něco silnějšího, co ty?" Oplatila jsem jí otázku a pak pokrčila rameny a trochu se poprotahovala.

Zrazu som sa objavil medzi nimi. Yóóósh! Misiááá! Zakričal som, a len tak tak som sa udržal, aby som nevyletel von oknom, len aby som sa dostal k tým monumentom. Nato som sa však trhol, a zamrzol na mieste. Týýý.. Keiko.. Mám pre teba prácu.. Uškrnul som sa, až príliš diabolsky. Shio istotne docvaklo, čo sa asik chystám povedať.

Oplatila jsem Shiori úsměv a ukázala jsem na dveře.
"Chtěla jsem si promluvit s Hokage-sama, ale jaksi se mi to nepodařilo...
Tým... Já ani nevím, jestli v týmu jsem..."
Zamyšleně jsem se zadívala do země a uvažovala jsem nahlas. Poté mě přerušil Nao, který se na mě škaredě podíval. Trošku jsem sebou cukla a pozvedla obočí.
"Nelíbí se mi to, to ti říkám předem. Ale můžeš to zkusit."
Vyzvala jsem Naa.

V Naovi se vyznat bylo nemožné, i když jsem tušila, co má v plánu, ale člověk nikdy neví, no jedno je jisté, nic dobrého a obzvlášť inteligentního to nebude. Povzdechla jsem si, a odezvdaně zavrtěla hlavou.
"Aha, je pravda, že teď je dost lidí mimo vesnici.." Dodala jsem směrem ke Keiko, varovat jsem ji nemohla, i když, ona si s Naem poradí.
Protože jestli ho nepošle na okružní let ona, udělám to sama!

No, ani sa ti to páčiť nemá.. Vyplazil som na ňu jazyk, a vytiahol z vrecka notes, ktorý som tam mal už asi rok, len sa mi ho nechcelo vybrať. Táááákže.. Ty Keiko zoženieš 3 vedrá, plné vody.. A vyčistíš.. Hm.. Prvého a Druhého! Rozkázal som, a otočil sa na Shiori. Ty zoženieš metly, nejaké čistiace prostriedky a hlavne mopy! A umyješ Tretieho, Štvrtého a Piatu! Zapísal som do denníku. A ja si vezmem na starosť Šiesteho.. a Siedmu. Rozkázal som sťa vodca, čo sa v tejto situácii nehodilo, keďže obidve boli schopné poslať ma do večných lovíšť, zalietať si Konožskou aerolinkou, alebo zahrabať hĺĺĺboko pod zem. K tomu som mal asik najmenej práce.

//Gomeeee, ja musím ísť ^^ ;( Takže, postem až zajtra ^^

Zmrzl mi úsměv, když Nao řekl, že se mi to líbit nemá. Připomínka Shiori mi nějak uvízla v hlavě a poté na mě Nao vybalil ten svůj super plán...
Nevidíme se asi měsíc, prvně mě málem zabije a potom po mě ještě chce, abych uklízela něčí lebky... Je to mno, nebo je tak šíleně blbý?
Vyvalila jsem obličej v neuvěřitelném výtlemu, jelikož jsem nechápala, jak si může myslet, že bych tohle opravdu udělala.

Po chvíli v šoku jsem se probrala a ušklíbla se zase já.
"A víš co? Proč ne... Já ti teda pomůžu."
Zatnula jsem svou pravou ruku a rukavice na ní zavrzala.
"Ale pomůžu ti tam doletět! Bakaaaaaaaaaaaaa!"
Rozpřáhla jsem se a dopřála tak Naovi zkušební letecký výlet.

Mezitím, co se Nao proletěl, já jsem doopravdy sehnala všechny věci, něco na jeho plánu nebylo k zahození. Oprášila jsem si ruce a pak se ušklíbla, patřilo mu to.
"Okey, tak pokud už jste tam hotovi, můžeme vyrazit" Podotkla jsem a vzala si nějaké ty prostředky a vybavení.
"Pokud Keiko chceš, můžeš s námi na tu misi jít nebo aspoň kontrolovat to pako, ať z těch monumentů nespadne.." Pousmála jsem se. "Já bych ho totiž nechytala!" Dodala jsem potom, jako by se nechumelilo.
"Vzhůru k monumentům!" Mopem jsem ukázala na zřetelné hlavy všech Kage v dálce, povzdechla se a trajdala si to dál, jestli půjdou za mnou, to už je na nich.
(Přesun.)

Len čo sa uškrnula, pomyslel som si že mam vyhrané, a poľavil som v ostražitosti, ktorá bola aj tak vždy nulová, detail. A to som robiť nemal, keďže posledné čo som pocítil, bola päsť na mojom zátylku, a potom už len, ako som sa preberal z kopy trosiek, kedysi krásnej lavičky, pred bodovou Hokáge. Vyhrabal som sa spod trosiek, a uvidel, ako obe odchádzajú. Vytiahol som si z vlasov značnú časť skla, aj keď ho tam ostalo požehnane, a rozbehol som sa za nimi.

Se spravedlností v očích jsem se podívala za letícím se Naem... Vyprovokoval mě, mohl si za to sám. Ale... Možná to bylo trochu moc.
Každopádně mi Hokage-sama zavřela krám před očima a to znamenalo, že mé dnešní plány vzaly za své. Proto jsem se rozhodla doprovodit tuhle dvojici k monumentům, a když se mi nebude chtít pracovat, můžu si sednout na jednu z hlav a koukat na ně. Nebo ničit Naovu práci. Jo to by bylo něco...
Navíc tady bylo něco, co jsem chtěla vyzkoušet dělší dobu, ale necítila jsem se na to. Teď byl tedy čas...
Koukla jsem po Shiori a následovala ji. Nao tam snad už doletěl.
(Přesun)

Samozrejme, beh cez ulicu som nevychytal, hneď si množstvo ľudí domyslelo, kto mohol za tie mopy, vedro špinavej vody, a hlavne zničený stánok po ceste. A tak sme namiesto pohodovej rýchlosti behali rýchlosťou MACH3, len aby sme sa dostali pred kanceláriu bez zdravotnej ujmy. Celý zadýchaný, vyčerpaný, zničený, dobitý a takmer na pokraji smrti som sa dotrepal až pred kanceláriu, kde som sa hodil na lavičku, a mienil som tam ostať ležať, kým ma niekto iný sám nezobere. Asi.. to.. nebo.. l.. naj ... nápad.. Koktavo zo mňa vyšlo, než som zatvoril oči a začal odpočívať.

"Ne to nebyl, hnal ses sem rychleji než Hamilton v své formuli" Ušklíbla jsem se a zastavila se, i ze mě ale sršel pot, protože stíhat Naa bylo.. Nad veškeré lidské možnosti! Navíc, když po vás po cestě něco házejí, není to zrovna ideální. Radši jsem se nedívala do zrcadla, po tom běhu jsme museli vypadat fakt strašně, takže by zrcadlo spíš uteklo.

A.. kt.. nie.. odvetil som, koktavo stále, a otvoril oči, čo bola chyba. Teraz.. Ten pohľad.. na Shiori.. na nezaplatenie! Tá čierna škvrna sa vďaka potu roztekala všade po jej tvári, a teraz vyzerala všelijako, avšak, zrkadlo by asi vytiahlo zbraň a odstrelilo by sa, namiesto úteku. A aká chyba? Asi tá, že mi konečne praskli rebrá, natrhli pľúca a ja som sa v záchvatoch smiechu rozvalil na zemi, pričom som dostal až krč v bruchu, ale smiech, ktorý sa ozýval celou Konohou, neprestával.

Naskočila mi žíla na čele a začala nebezpečně pulzovat.
"Přijde ti tu něco vtipné?" Zeptala jsem se, absolutně mimo mísu, nic jsem nechápala, založila ruce v bok a pozorovala ho, jako kdyby patřil do Jedličkova ústavu pro duševně choré.

Jej výraz.. To nešlo.. Nemohol som prestať. Vedel som že musím, inak zomriem, ale nemohol. A tak som sa začal obíjať o stenu, v snahe zamedziť smiechu, ale to ma rozosmialo ešte viac. Nie.. nič.. Koktal som, ale smial som sa ako o dušu, pričom som sa znova zviezol na lavičku. Volaj.. farára.. Smial som sa ďalej, pričom som pociťoval ako umieram.

Pevně jsem sevřela ruku v pěst, došla k němu a dala mu parádní políček, aby se trochu probral.
"Žádnýho faráře volat nebudu, hezky mi povíš, co tě rozesmálo a uklidníš se, jinak se proletíš" Ušklíbla jsem se a odrhnula si ofinu z očí, čímž jsem skvrnu dál rozpatlala.

To čo urobila, ma skoro dohnalo na psychiatriu. Znova sa spustil skoro zastavený prúd smiechu, ale tentoraz som tak nešťastne spadol, až som podlomil nedávno opravenú lavičku. Ale smial som sa ďalej, pričom som ukazoval na lesknúce sa okno, kde mohla zazrieť svoj odraz.

Heh?
Podívala jsem se kam ukazoval, no v tu chvíli jsem sama sebe nepoznávala, v tom odrazu jsem nemohla být já! Jen nějaká střepatá špinavá zrůdička. A pak přišlo hrůzné zjištění, fakt jsem to já! Výrazy v mé tváři byli různé, barvy taktéž.
"To jsi mi to nemohl říct?! Kdybych takhle šla za Hokage!" Mumlala jsem, zatímco jsem se to snažila nějak setřít. Chechtajícího se Naa jsem probodla vražedným pohldem, zatímco jsem se snažila dostat z tváře smetí.

Čím viac sa patlala, tým horšie vyzerala a tie výrazy. Prebehol som v záchvatoch smiechu cez celú chodbu až oknu, ktoré som zoširoka otvoril, dúfajúc že naberem odvahu, aby som skočil. Ale nešlo to.. Znova som sa zviezol v smiechu na zem, ale vedel som, že musím prestať. Zlyhalo pár orgánov.

"Kdyby jsi mi radši pomohl, než aby ses smál!" Dodala jsem a nafoukla uraženě tváře, vypadala jsem jako kominík, no to i hůř.
"Pff, ksoo, nejde to dolů.." Zabrlala jsem si pro sebe, marně se to snažíc dostat dolů.

Aj napriek tomu, že som nevládal prestať sa smiať, som vstal, a prešiel až k nej. A.. Ako? Spýtal som sa, pričom tam smiech bolo počuť. Vodu nemám, oheň asi nechceš.. Ja neviem. Skús sa častejšie umývať.. Dal som jej radu, načo som sa v novom návale smiechu skácal na zem.

Vlepila jsem mu další políček a přišla si zoufalá.
"Pako, ty jsi týmový parťák za všechny prachy, fakt, že jo" Nabručeně jsem klesla na lavičku a opřela si ruce o tváře. Tvářila jsem se nadmíru uraženě a vražedně.

Tak toto bolelo! Vykríkol som, pričom smiech zmizol tak rýchlo, ako som ku kanclu doletel ja. Nato som sa jej otočil chrbtom, čo na sekundu vyzeralo, že hrám urazeného, ale to bola len sekunda, keďže môj plán bol v tom, že som vykopol dvere vedľa kancelárie, prešiel okolo trochu viac vystrašených ANBu, nabral som si vodu, a bez slova za sebou zaklapol dvere, až sa stena zatriasla. Podal som jej pohár. Na..

He? Vzhlédla jsem.
"Nemusel jsi kvůli tomu vykopnout ty dveře.." Zamumlala jsem, stále napůl uraženě, no stejně jsem pak pohár vzala a omyla si tváře, když jsem se viděla v odraze, nejlepší to nebylo, ale aspoň už jsem neměla černej obličej. Pousmála jsem se, nálada se mi vrátila.
"Arigato.." Pousmála jsem se znovu.

Zrazu mi ďakujete.. Hmf.. Odvetil som, a sadol si na polo-rozbitú lavičku. Odkiaľ som nabral toľko energie som nevedel, mal som jednu teóriu, ale nikomu ju nepoviem! Aj tak som sa uškrnul, dal ruky za hlavu a pozrel sa divne na dvere, akoby som ich hypnotizoval. Nakoniec som prerušil ticho. Klopali ste? Spýtal som sa, ako blb, bol som tu prvý, mal som klopať ja.

"Ne, jaksi jsem neměla čas" Ušklíbla jsem se a pokynula mu, ať klidně zaklepe, zatímco jsem si otírala mokré tváře do lemu trička.
Nao vypadal už vcelku normálně, měl i svou obvyklou náladu, díky bohu, že ten záchvat smíchu přešel. Stejně jsem ho probodla vražedným pohledem, takhle mě štvát! Tse!

Jasne! Odvetil som, pričom so zasalutoval no sedieť som ostal. Chvíľu som tam len hompáľal nohami, pričom som si vyhvizdoval jednú pesničku, než som pocítil neotáčajúci sa pohľad od Shiori. Otočil som sa k nej, dlhú dobu som na ňu neurčito hľadel, než som z úst vypustil. To akože teraz? Spýtal som sa na klopanie.

"Ne asi.." Plácla jsem se do čela.
"Jasně, že teď!" Zakřenila jsem se potom, o inteligenci Naa jsem začala pochybovat už dost dávno. Ušklíbla jsem se a pokrčila rameny.

A prečo ja? Pokrútil som hlavou, ale vstal som a prešiel cez chodbu, až ku dverám, a zľahka som zaklopal, pretože po stlačení kľučky som zistil, že je zamknuté. Ak tam nie je, zabijem sa! Pomyslel som si, a začal nervózne vyklopkávať, vediac naisto, že tam nie je.

"Stojíš blíž?" Nadhodila jsem a dál seděla na lavičce, ani jsem se na něj nemusela dívat, zběsilé klepání mě přesvědčilo o tom, že v kanceláři vážně nikdo není.
"Zbytečné.. Budem tu čekat?" Nadhodila jsem, Nao není zrovna trpělivý člověk.

Objevila jsem se ve svém křesle, ještě trochu orosená z menší vodní spršky, kterou jsem si dopřála v Údolí konce. Chviličku jsem si tak hověla v křesle a vychutnávala si ticho, ignorujíc hromadící se papíry na mém stole. V tom jsem postřehla, že za dveřmi mé kanceláře je živo. Ty hlasy... nechcete mi říct že?

Tentokrát jsem nevyzvala nikoho ke vstupu, ale líně vstala a přešla ke dveřím. Lehce jsem stiskla kliku a otevřela s nechápavým výrazem.

No a čo? Nie ste o nič ďalej! Odvetil som, pričom som sa na Shiori otočil, a aj napriek tomu, že sa otvorili dvere, som vyklopkával po Yoshi, akoby ona bola dvere. Ja neviem.. Ale, predsa nám sľúbila tú misiu.. Extra čupr-dupr S++ rank misiu! Až sa mi rozhoreli plamienky v očiach, pričom som vyčaroval úškrn na tvári, smerujúc na Shiori.

/Shiori, bude až do pondelka neaktive.. Takže ^^ xD

Můj výraz nejen že zůstával stejně udivený, on přerostl téměr v naprostou fascinaci. Ten chlapec dopadne špatně. Pochybuju, že se o sebe kdy zvládne postarat. Hádám, že při první misi spadne do pasti, kterou sám nalíčil, nebo se napíchne na větev...

Jelikož klepal na jisté místo na mém těle, které považuji za nedotknutelné, měla jsem co dělat, abych nezačala blábolit nesmysly. Chytila jsem ho za ruku a sundala ji ze svého hrudníku.

"Těší mě, že díky vám jsou Hokage monumenty jako nové. Jsem ráda že i malé úkoly berete vážně a tak si opravdu zasloužíte lepší misi." pousmála jsem se. Ach, že by začínali dospívat?

"Nicméně tam se nepozornost neodpouští." dodala jsem s výmluvným pohledem na mladého Uchihu.

Kdžy nakonec Hokage dorazila, slušně jsem pozdravila a vstoupila i do kanceláře, přikývla jsem na její slova, i když jsme věděla, že s Naem ta mise nebude o nic lehčí, je silný, ale neoplývá zrovna velkou inteligencí.
Ale stejně jsem byla za nějakou silnější misi ráda, čištění monumentů nebylo zrovna záživné.
Ale aspoň jsem vyhrála, yosh!

Len čo som pocítil dotyk na mojej ruke, stalo sa niečo, čo sa odo mňa dalo očakávať. Vystrašil som sa skoro na smrť! Odskočil som od Hokáge, s výkrikom som strelil do lavičky na ktorej ešte nedávno sedela Shiori, rozbil ju, pričom sa na mňa vysypala horná polička, a ja som sa ocitol znova pod kopou dreva, triesok, zničených váz, tapisérie, a Jashin vie, čoho ešte. Nájde sa ochotná duša, ktorá mi pomôže? Ozvalo sa z kopy, pričom sa trochu vynorila moja ruka.