Kancelář Hokage

First topic message reminder :



Kancelář s výhledem na celou Konohu. Místnosti dominuje velký stůl, na kterém leží svitky s misemi a vytváří tak pracovní nepořádek. Dveře je možné otevřít pouze po zaklepání a výzvě Hokage ke vstupu. V době nepřítomnosti Hokage, střeží kancelář tři ANBU.

"Nejsi sám kdo má psychické problémy. Beru na tebe ohled, ale bereš ho i ty na ostatní?" nadhodila jsem otázku.
"Jsem ráda že jste si na sebe nakonec zvykli a trénujete společně. Zítra si vás vyzkouším." pravila jsem.

Podíval se na hokage dost dotčeně.

"Odpusťte Hokage-sama, ale někdy mám ...hmm pocit... že mi nerozumíte..."

Povzdechl si a pak řekl s hlubokým přesvědčením.

"Je to jako alergie... čichněte ke květině a kýchnete... no a já jí rozseknu vejpůl... myslím... myslím že tím, že nepustím... nikoho k sobě... je chráním... takže ano... myslím na druhé z téhle skupiny... a jestli se někdo vyděsí varovného kunaie... který směřuje kus vedle... pak není hoden být shinobi..."

Vypadal zarmouceně, chtěl tu jedinou osobu, která mu rozumí a je ochotná se ho zastat. Navíc měl dojem, že je hokage ukradený. Vypadala podle něho otráveně, že s ním musí vůbec mluvit. Proto váhavě vytáhl svitky co mu půjčila a ještě víc váhavě se přiblížil ke stolu, kde jí je položil.

"Děkuji Hokage-sama... za váš čas... i svitky..."

"Odvaha není o tom nemít strach, ale naučit se ho překonávat." konstatovala jsem. Ta slova se mi mě samotné potvrdila už mnohokrát.
"Není zač. Rádo se stalo. Pokud by sis přál i jiné svitky, jsem tu."

Podíval se na hokage a i když už couval, zastavil se.

"No potřeboval bych ještě alespoň jeden... abych měl tři techniky..."

Nehodlal dále rozebírat to předtím, stejně si myslel, že mu nemůže rozumět. Pokud šlo o strach, překonával ho rád. Ale tohle pro něj bylo jiné, prostě si nevěděl se situací rady a hráblo mu z toho. Snad by mu s tím mohla pomoci Neiro, ale nevěděl to jistě.
Sledoval hokage, jestli mu ten chybějící svitek dá, nebo dokonce dva jako předtím.

Namísto svitku jsem vytáhla papírek čtvercového tvaru.
"Když soustředíš do tohoto papírku chakru, zjistíme jakou máš živelnou podstatu. To nám výběr mnohem zjednodušší." papírek jsem mu podala a byla zvědavá, zda jej vyzkouší hned.
"Každopádně by se ti mohlo hodit problesknutí, bez ohledu na to, jaký živel bude tvým hlavním."

Vzal papírek a nedůvěřivě ho prohlížel. otočil ho na druhou stranu,a le ani tam nenašel žádný návod, který by popisoval nějakou techniku.

"Co s tím... papírkem?" Zopakoval nejistě, že pustit chakru. No tak dobrá, váhavě tak učinil. Bohůžel nevím, jak se má projevit blesk. Ale nejspíš se objevili mraky a začalo pršet... nebo to možná problesklo. Nevím. Nicméně vypadal, že tomu nedokáže moc uvěřit, že to něco má udělat.

"To by bylo fajn, mám rád rychlost a přesouvání..."

Přikývl a pořád sledoval ten papírek na dlani. uvidíme jak se blesk projeví, prosím poraď.

Papírek se zmuchlal, což znamenalo jediné. Raiton.
"Takže raiton." poznamenala jsem si.
"S tím něco vymyslíme. Ale až zítra. Dobrou noc." pousmála jsem se a sklidila veškeré dokumenty ze svého stolu.

"Takže mě nezabijete Hokage-sama...?" Kouknul, aby si to ještě jednou ujasnil.

Pak přikývl a vydal se pomalu ke dveřím. "Prosím nezapomeňte... problesknutí..."

připoměl si a už otevíral dveře, že zmizí...živej xD

Hodila jsem po něm svitkem, ve kterém jsem mu napsala pečetě, které je třeba složit pro použití shunshin no jutsu, tedy problesknutí.
"Tu ho máš, můžeš začít s tréninkem ihned. A zítra se uvidíme." to byla má poslední slova, než jsem odešla do svých komnat.

přikývl a poděkoval. Svitek chytil snadno. Hned se ztratil venku. byl rád, že to ve zdraví přežil a začal trénovat tu techniku, a taky postřeh. Schválně se rozhodl, že na sebe enchá střílet kunaie a shurikeny pastí a bude je zkoušet chytat.

Přesun.

Nechápal som to, čo som tu robil. Nechcel som tu byť, no moje nohy akoby neposlúchali môj mozog, ktorý jasne naznačoval aby som sem za žiadnu cenu nešiel. No nohy asi ovládalo niečo iné.. Postavil som sa pred dvere jej kancelárie, a až vtedy mi došlo čo tu robím. Priznám sa čo som v Iwe spôsobil sám, a sám ponesiem následky. Ruku som priložil k dverám, no namiesto zaklopania som ju stiahol. Znova som ju priložil, znova stiahol. A tak sa to opakovalo asi tri krát, keď som sa premohol a nervózne som na dvere zaklopal. Ja zomriem.. Ja zomriem... premietalo sa mi v hlave, no aj tak som pomaly a opatrne otvoril dvere a vošiel som dnu. Úsmev, typický pre moju tvár sa kdesi stratil a ja som sa len chabo a jemne pousmial. Ahój... nervózne som prešiel rukou k temenu hlavy a poškrabal som sa. Ehm.. Ja ti musím niečo povedať.. dúfal som že to poviem skôr, než sem vletí Senseika.

Podívala jsem se na toho návštěvníka a tragicky si povzdechla. Lepší už to zkrátka nebude.
"Zdravím mladý pane. Pak si promluvíme o etiketě, ale dobrá. Vyslechnu co máš na srdci." upřela jsem na něj své oči, jako kdybych se mu chtěla podívat až na samotné dno jeho duše. Jestli to zase bude nějaký žertík... Objevíme se ve vězení...

Etiketa? moje myšlienky prerušilo toto divné slovo, ktoré som podľa všetkého v slovníku nemal. Zhlboka som sa nadýchol a moje myšlienky znova naplnil .. strach. No.. Ehm... Ono, ako sme boli v Iwe s karavanou.. Poviem jej to naraz, nebudem okolo toho chodiť jak pes okolo horúcej kaše. Tak som sa nudil, a šiel som... Do dolov... A .. Bol opustený.. trhane vychádzalo z mojích úst. Ja som šie dnu, lebo som.. v nijakom ne-nebol. A ako som išiel, bola tam, a tak som si zapálil, keď... Podlamovali sa mi kolená a ja som sa triasol od hlavy k päte. Keď dol vybuchol.. A nato aj druhý.. a ďalší ... Teraz som očakával smrť. No aj napriek tomu som hrdo vztýčil hlavu. Ak mám byť degradovaný.. Zabitý.. Som pripravený... Ak mám padnúť, padnem ako Uchiha. Pripravoval som sa na bolesť.

Za hlavou mi sjela velká modrá kapka.
"Doufám, že v tom dole opravdu nikdo nebyl..." pravila jsem pološeptem a dostávala tiky do pravého oka.

Ehm... Nie... neisto som jej odpovedal, keď som si všimol tik. Očami som behal po kancelárii a hľadal som záchranný pás, ktorý by mi pomohol utiecť, keď som si na stole všimol lanko s hákom na konci. Oči sa mi z neho presunuli k oknu a mne sa v hlave rodil únikový plán. Dosť sa mi však uľavilo, keď na mňa nevybehla.

"Kolikrát jsem ti říkala, že nesmíš trénovat katon bez rozmyslu?" nadhodila jsem otázku. Dobrá, nebylo to zase tolikrát ale přece jen...
"Jsem ráda že tě Tsuchikage poslal zpátky vcelku a se všemi náležejícími součástkami. Dávej si větší pozor. Ještě jednou a opravdu nebudu milá."

Ale ja som netrénoval! Čo bola čistá pravda. Netrénoval som.. Totiž som už dosť dlhú dobu netrénoval. Ja som len potreboval svetlo, bola tam tma.. Sklonil som hlavu. V duchu som ďakoval Jashinovy, že ma nechala žiť. Tsuchík je reta*dovaný blb*c. povedal som jej pravdu priamo do očí. Nato som vopchal ruku do batoha a vytiahol zvitok, čo mi dala Senseika. Mal by som to vrátiť Senseike, ale radšej sa jej chvíľu na oči neukážem.. uškrnul som sa a podal som jej zvitok. Možno by ma brat mohol učiť.. Dúfam že ma on nezabije...

Objevila jsem se v kanceláři za ním a měla chuť ho uškrtit.
"Nao! Ty jsi mi normálně utekl," byla bych pokračovala, kdybych se nemusela uklonit a zdvořile pozdravit s tím, že svého žáka uškrtím až potom.
"Tady je zpráva o zaplacení..." povzdechla jsem a podala jí jeden svitek.
"Vše přivezla karavana zpátky. A když ho tu tak vidím... Zřejmě vám můj student už prozradil, co vyváděl. Tsuchikage-sama byl velmi shovívavý, ale musela jsem přísahat, že do Iwy už nikdy nevkročí. Už takhle málem zůstal v jejich vězení. Zároveň si Tsuchikage přeje, aby byl potrestán." na chvíli jsem se odmlčela.
"Ale, Hokage-sama... Musím vás o to poprosit, i když nejraději bych teď byla někde sama s ním a přinejlepším ho po pár nadávkách uškrtila," nervózně jsem se rozesmála.
"Je moje vina, že jsem se od Tsuchikageho nevrátila dřív a nedohlédla na něj. Netrestejte ho, nabízím se sama. Přijmu jakýkoli trest a dobře vím, co to může být...."
Ale slíbila jsem jim přece, že za ně dám i život..

Znovu se mi za hlavou objevila modrá kapka.
"Nehodlám nikoho trestat. Každopádně děkuji za zprávy a doručení obilí. Tsuchikagemu uhradíme veškeré škody, které výbuch způsobil." přiložila jsem si ruku k čelu, jako kdybych v něm měla neidentifikovatelnou bolest, což nebyla pravda.
"Odpusť mu bože, on neví co činí." zamumlala jsem spíš pro sebe, než pro uši těch dvou.

"Dobrá tedy, jestli mne omluvíte," pokrčila jsem rameny, přičemž mi pravým projela vcelku nepříjemná bolest. Dvě jizvy z mečů mého soupeře mi začínaly dávat zabrat. Nehledě na tvrdý dopad zády přímo do trosek stolu a následně i do zdi následkem odražení rasenganu.
"Ač nerada, budu se muset stavit v nemocnici, jinak mi váš student nedá pokoj." samozřejmě jsem myslela Kenseie, který stále stepoval za mými zády a čekal, že se doopravdy nechá ošetřit.

V tom momente ako som začul otváranie dverí, vedel som že bude zle nedobre. Čo sa aj vyplnilo. Na svoje meno som reagoval pohotovo, a rozbehol som sa na Yoshi. V momente, keď som bol pri stole, chytil som lanko a ďalej som bežal k oknu... Hák som zachytil o okenicu a vyskočil som. No nepočítal som s tím, že sklo je pevné a ja som sa na ňom rozplácol. Zviezol som sa po ňom a zatvoril som oči. Tých nárazov je už dosť aj na mňa.

"Ano jistě... Neiro-san, potřebuji poté s tebou mluvit o samotě. A ty..." otočila jsem se na našeho milého Uchihu, který právě sjel po mém nedávno hladce vyleštěném okně.
"Utíkej, než si to rozmyslím." chytila jsem ho za flígr a vystrčila ze dveří své kanceláře. Bála jsem se, že mi ji zdevastuje.

Hai! zasalutoval som a rozbehol som sa preč. Nechcel som ťahať tigra za fúzy a radšej som sa spakoval z ich dosahu. No... Takže.. Zákaz sa priblížiť k Neiro.. 5 dní... Zákaz sa priblížiť k Yoshi.. No neviem, skúsime šťastie o pár dní. Uškrnul som sa a ďalej som bežal čo najďalej od nich.

Sledovala jsem, jak Nao mizí. Tentokrát i Shiori, Yukio a Kensei, kteří se mnou šli od brány, museli ven. Až když jsme byli o samotě, znovu jsem se na ni zadívala.
"Poslouchám," dodala jsem a čekala, o co půjde. Myslela jsem si, že vím, ale i tak...

"Neiro-san, mise se vám poněkud protáhla. Vím, že nemáš čas, nechci tě zdržovat příliš dlouho, ale chtěla jsem udělat nějaké opatření, abys mi mohla v případě nouze dát znamení." začala jsem náš krátký rozhovor.
"Jedná se o pečeť, kterou bychom nosily na těle. Nebude nás nijak omezovat, ale zároveň budeme stále v kontaktu. Jsi nejsilnější ninja ve vesnici, proto je to pro mě důležité." dodala jsem na vysvětlenou a čekala, zda s něčím takovým bude souhlasit. Jako Uzumaki by mohla snáze odhalit slabiny této techniky, tomu jsem věřila.

"Pečetící technika... Takové spojení by mohlo být dost nestabilní, vzhledem k tomu, že nikdy nevíme, jak daleko se budeme nacházet," zamyšleně jsem si odhrnula vlasy z čela.
"Samozřejmě ale souhlasím," dodala jsem.
"Jsem si jistá, že se to vyplatí. I vzhledem k tomu, co se stalo na poslední misi."

"Její dosah budeme muset vyzkoušet. Prostuduj si prosím tu techniku. Třeba tě napadne něco, co jsem přehlédla." s úsměvem jsem jí podala svitek a spolu s ním jeden ze svých hiraishin kunaiů.
"Něco mi říká, že je třeba připravit se... ale nevím na co přesně." pravila jsem tónem, jako kdybych se snažila omluvit své paranoidní chování.
"Jsem ráda, že se vám nic nestalo. Během zítřka dořešíme zbytek, dnes musím najít svůj tým. Děkuju za tvůj čas Neiro." rozloučila jsem se a dala se pomalu na odchod.
Přesun.

Vzala jsem si svitek a odešla spolu s ní.
Kensei se zjevně někde schoval, protože u dveří jsem nikoho neviděla. Co jiného, jinak by si ho všimla. Zamířila jsem do nemocnice, abych měla večer doma klid.

(Přesun.

Z kanceláře jsme byli venku rychle, takže jsem se ani moc rozkoukat nemohla, nakonec jsem zjistila, že i Neiro-sensei opustila budovu. Řekla jsem si, že ona nás v případě tréninku či mise istě kontaktuje sama. Pousmála jsem se a z budovy odešla. Nejdřív jsem musela ze sebe trochu dostat ten vztek, který, ale cestou trochu odlehl a nebo si taky jen vyčistt hlavu. Na výběr jsem měla dvě místa, a já se rozhodla jedno z nich navštívit.
(Přesun.)

Otevřela jsem okno a nasávala čerstvý večerní vzduch. Když se mi omrzel pohled na noční Konohu, posadila jsem se do křesla, nebo spíš na něm ležela se zakloněnou hlavou. Odpočívala jsem, protože jsem právě vyřešila jisté věci, které jsem nechávala volně ležet a nahromadily se tu během toho, kdy jsem trénovala svůj tým. Hmmm... můj tým.

Otevřela jsem svou složku, ve které jsem měla údaje o svých studentech. Ke Keiko jsem dopsala pár aktuálních novinek ale ke zbytku... nebylo vlastně co psát. Hádala jsem, zda se tu někdo z těch dvou ukáže.
"A nebo Neiro-san?"

Artas Uchiha


S Kenseiem jsme dorazili ke kanceláří a já tlumeně zaklepal. Měl jsem jisté tušení, že se v kanceláři nikdo, z případných hostů nenachází. Přemýšlel jsem nad tím co vlastně Hokage řeknu. Protože já více méně krom jednoho neuposlechnutí příkazu, neprovedl. No nějak už to asi vyplyne. V takovýhle případech mi šla lépe improvizace.

Přišel s Artasem jako jeho stín. byl zase docela přešlý, tak se u něj projevovali nervi. nepobíhal, neklepal se, prostě vypadal jakoby toho málo naspal. Měl hodně velké obavi a netušil co říct, mimo to, že mu Artas řekl, že by se měl omluvit. Ale když tu byli spolu, věřil, že jako tým, zvládnou cokoli, včetně rozzuřené hokage. Pokud je vyzve, vstoupí za Artasem.

"Dále." pravila jsem a schovala pár listů, které jsem zrovna podepsala. Opřela jsem se a ruce volně položila na hranu stolu.

Artas Uchiha


Plynulým pohybem jsem otevřel dveře a vešel do místnosti s Kenseiem v patách. Zdravím Hokage-dono Zůstal jsem stát kousek od jejího stolu. Tady od Kenseie jsem slyšel, že prý vznikly nějaké potíže, kolem "údajného" nového člena týmu dvě. Proto jsem přišel dojednat nějaký kompromis pro Kenseie. Po celou dobu jsem mluvil dokonale klidným hlasem, ale zároveň s dobrým vychováním a úctou. Nedal jsem najevo žádné zakolísání, jako správný diplomat.

"Hokage-sama..."

Dostal ze sebe jen ztěžka. Přesto upnul svůj pohled na ní, jak mu to přikázala kdysi dávno. A pak ale přeci jen uhnul očima, když si byl jistý, že si ho taky všimla a tiše dodal.

"...já ... omlouvám se..."

Nevěděl jestli to stačí, ale jako začátek to snad nemuselo být zrovna nejhorší. Doufal, že Artas mu dál pomůže.

"Zdravím zlatíčka." odpověděla jsem na pozdrav a změřila si je pohledem, jako kdybych váhala, zda jsou skuteční.
"Ten člen není údajný. Ta dívka bude medikem našeho týmu." dodala jsem k Artasovi na vysvětlenou. Pochopitelně pokud ještě tým vlastně mám.
"Zač se vlastně omlouváš Kensei? Ta potyčka byla mezi tebou a Keiko. Co se týče neuposlechnutí rozkazu, to jsme snad už probrali, akorát mě mrzelo, že malou holku musíš strašit kunaiem. Jsem toho názoru že slabší a méně zkušené neděsíme, ale pomáháme jim." povzdechla jsem si a opřela si hlavu o dlaň.

Artas Uchiha


Nepřipadá mi spravedlivé házet vinnu jen na Kenseie. Ano nese svůj díl vinny, ale to i ta Keiko. Přeci jen jí několikrát jasně upozornil, že nemá rád. Když se bude pohybovat příliš blízko. Někdo se má fóbii ze tmy. Jiný z pavouků a nebo stejně starých holek. Každý je nějaký a vy jako hlavě vesnice, by jste to asi měla chápat nejlépe... Zakončil jsem svůj klidně pronášený proslov. Nechtěl jsem ji nějak provokovat a nebo jí naštvat tím, že řeknu co by měla dělat. Sice jsem to více méně udělal, ale hodně jsem to zaobalil, aby si toho nebyla vědoma. Stejně jako gazela, před útokem lva.

"...já... jsem chtěl... aby se nestalo to co právě udělala... aby šla blíž... Artasi díky... ale jsem žákem Neiro-sama... já... pracuji na tom Hokage-sama... ale opravdu... nemůžu... z minuty se změnit..."

Vypadal unaveně, nelhal. Snažil se a bude se snažit dál. Měl v sobě nezlomnou ocelovou vůli Neiro. Dobře ho vychovala. Pak se podíval na Artase, z něj na Hokage.

"Mohli by jsme... když... tedy... no... znovu... nebo jinam..." Zoufale přemýšlel, jak jí nenaštvat, a zároveň požádat, aby směl vzít zpět, to co jí řekl. Nějak se v tom ztrácel.

"Ale jak chcete být vy dva v týmu? To mi vysvětlete. Nebyla jsem u té potyčky, nevím co Keiko dělala předtím, viděla jsem pouze dle mého neúměrnou reakci. To je celé. Keiko se bude u vás dvou držet blízko ať chcete nebo ne." ukončila jsem svůj proslov a v duchu zuřila. Fóbie z pavouků, z vody, ohně, výšek, cizinců... to všechno jsem dokázala pochopit. Nechápala jsem však, jak mohl Kensei vůbec fungovat na akademii, kde měl ve třídě holek minimálně deset, na pěti metrech čtverečních, natož proč mu najednou vadí jedna jediná.
"Dnes už je pozdě. Sejdeme se o víkendu na cvičišti a budeme trénovat týmovou spolupráci. Jinak to zkrátka nejde. Dobrou noc." zakončila jsem náš rozhovor. Byla jsem ochotná se jim věnovat každému zvlášť, ale na celkovou spolupráci bude potřeba více času, abychom se všichni sehráli. Tak jsem se rozhodla, takový byl můj plán.

Artas Uchiha


Mě holky problém nedělají, ale jaký k ní zaujmu postoj. Se uvidí až potom co ji uvidím v akci. Sice jsem jí viděl jen jednou, ale tehdy se chovala jako nemotorný hlupák. Přesto zůstávám pro teď neutrální. Kdo ví jestli už se trochu nezlepšila... Dodal jsem s klidem a když jsem ji označila za nemotorného hlupáka. Bylo patrno, že to neměla být urážka, ale nejlepší možný popis jejího počínání...

Kensei si povzdychl. Přesto když mluvila o tréninku, něco na něm bylo vidět. ne nemyslím strach, že by měl být blízko tý holce. Bylo to něco jiného, on nebyl s něčím spokojen, možná hokage něco vyčítal.
Ani nepřikývl jako vždy, že rozumí. Naopak si jenom zhluboka povzdechl.

Hokage nevidí mou snahu, nevidí že jsem se postavil svému problému. Navíc zase se bude věnovat těm dvoum. No nevadí, nějak to zvládnu sám... snad možná s Neiro... musím s ní promluvit. Přemýšlel a nevypadal nijak nadšen. Prostě jen vyčkával, jak to tady dál dopadne.

(Moji drazí, když vám Hokage řekne - dobrou noc, znamená, že vás propouští z kanclu, protože odchází. Mohli jste mezitím hrát a pokračování tohoto rozhovoru mohlo bejt až když budu online, nemuseli jste čekat xD a když už, mohli jste mi to říct xD)

Pozvedla jsem obočí, jelikož tu kejsli dále. Nechápala jsem nač čekají.
"Ještě něco pro vás mohu udělat? Půjčit svitky s technikami? Nebo máte něco jiného na srdci?" dodala jsem s upřímným úsměvem.
Artasovo sýčkování jsem jednoduše vypustila. Je brzo soudit Keiko, i tyhle dva. Pořádně se neukázali ani jeden.

Artas Uchiha


Vlastně by jsem chtěl požádat o nějaké svitky. Když už jste to nakousla. Pousmál jsem se. Myslel jsem na na nějakou ohnivou techniku a snad i genjutsu. Dodal jsem a zkoumavě na ni pohlédl. Avšak můj pohled nakonec zaujalo slunce kousek od její hlavy. Přeci jen bylo zajímavější.^^

Vlastně je moc neposlouchal, když se zmínili o svitkách, pozvedl hlavu.

"...pokud Hokage-sama by měla i pro mne..."

Trochu nabral víc vzduchu do plic a pak pokračoval.

"...a kdyby měla brzy čas, rád bych vám připravil o trochu času... na cvičišti..."

vysvětlil a vyčkával, přemýšlel jestli to nebylo moc drzé. Jako ta žádost.

Hodila jsem Artasovi následující svitky:
Katon: Endan
http://naruto.wikia.com/wiki/Fire_Release:_Flame_Bullet

Katon: Gōkakyū no Jutsu

http://naruto.wikia.com/wiki/Fire_Release:_Great_Fireball_Technique

Katon: Hōsenka no Jutsu
http://naruto.wikia.com/wiki/Fire_Release:_Phoenix_Sage_Fire_Technique

Pro Kenseie jsem měla přichystané následující

Shishi Rendan
http://naruto.wikia.com/wiki/Lion_Combo

Kage Shuriken no Jutsu

http://naruto.wikia.com/wiki/Shadow_Shuriken_Technique

Kensei ode mě zároveň dostal několik senbonů.
"Zatím s nimi trénuj házení, ať se s nimi naučíš. Později tě neučím jak využít svůj živel v kombinaci s nimi. A vytvoříme tvou vlastní techniku. Takže ano, do tréninku se tento víkend pořádně opřeme."

(Btw, oprav si - Shunshin no jutsu - problesknutí - je to D-rank xD)

Artas Uchiha


Děkuji vám a budu se těšit na opětovné shledání. Mírně jsem se uklonil a zamířil ke dveřím. Tiše jsem je otevřel a zamířil chodbou pryč a následně opustil budovu.

PŘESUN

Vzal si senbony a koukal na ty, podle něho, malý blbosti dost divně.

"...ehm Hokage-sama... já vím, že jiní tohle používají... ale já? Ehm to jako... co s tím..."

Obracel je v ruce a vůbec nechápal, jak by to měl používat. Věděl že když to na něj někdo hodí, tak to zastaví odražením, nebo vyhnutím a to mu doposud stačilo. Upřímně ho tyhle věci nikdy nelákaly a to že mu jich někdo pár koupil z vlastního kapesného, to rozhodně nemohlo změnit.

"...dobře Hokage-sama... ale používají tohle... ninjové co bojují ze zálohy? Víte to já radči, přímý útok a pěkně zákeřně... tohle..."

Svěsil hlavu, nějak to pořád nechápal, na házení měl hvězdice a kunaie.

"...asi nebude zrovna moc...ANBU...že?"

Podíval se na ní a opatrně sesbíral svitky.

"...jinak děkuju... ono... senbony hmm... mám katanu... to je nejlepší... pak kunaie... shurikeny... senbony... techniku... umm..."

Momentálně spíš vypadal, že tím že to bude trénovat sám, ublíží každému v okolí mimo cíle, možná i sobě. Pomalu se loudal ze dveří na chodbu. Byl zmatený a to pořádně.

"I já se těším na okamžik, kdy se znovu potkáme. Zatím se měj." zvolala jsem za Artasem.
"Senbon je zbraň, se kterou Anbu dokáží zázraky. Zasažením správných bodů na těle dokáží dotyčného paralyzovat, nebo přivést do stavu blízkého smrti. Spolu s tvou Raitonovou chakrou, vymyslíme účinné jutsu. Neměj strach. Zákeřnost senbonů spočívá v tom, že jsou velmi špatně viditelné." dodala jsem na vysvětlenou.
"Shishi rendan je důležitý pro trénink tvého taijutsu. A fuuma shuriken je zbraň, se kterou by měl umět zacházet každý ninja. Jak se s tím popasuješ, nechávám na tobě." pravila jsem a ponořila se do četby jakéhosi hlášení požáru... Ano, už zase...

Tohle ho zaujalo, nikdy neslyšel, že by ANBU tohle uměli. Zastavil se, zvedl hlavu a velmi pozorně poslouchal. Pak se prudce otočil na patách a koukal na Hokage jakoby jí viděl poprvé v životě.

"Senbony a ANBu... v tom případě... naučíte mě trefovat ty body Hokage-sama? To zní lépe enž má vlastní technika, pak můžu někoho zajmout... živého..."

Jeho oči byly nadšené, jakmile šlo o zákeřné techniky ANBu či cokoli co je připomínalo, vypadal tak, že se ho jen tak nezbaví.
Chvíli se zamyslel a pak dodal trochu vážněji.

"Já ještě jednu věc..."

Otočil se ještě ve dveřích, než zaklaply.

"...jiný týmy mají senseie co chodí s týmem na mise... jak to bude s námi? Budeme Elitní samostatný tým? Já bych byl pro... ale stejně... pečetící techniky... svitky... a vaše technika žlutého bleska... možná víte jak by jsme vám mohli dát vědět kdykoli... a mohla jste se objevit u nás kdyby to bylo... nezvladatelné, či jsme se nehlásili... to já jen... omlouvám se za drzost... naschledanou..."

CVAk, dveře se zavřeli, ale tahle myšlenka musela ven. On toužil totiž jít na misi, a myslel si, že když Hokage musí být ve vesnici, nedostanou jinou misi, než rovnání papírů jako minule. A tak doufal, že by tento nápad, inu mohl pomoci. Navíc, v týmu byl genius, vydřený genius a medik. Což nebylo vůbec špatné a mohlo to opodstatnit + aby se nad tím zamyslela.

Po odpovědi, pokud bude, přesun.

"Mise v plánu mám, ale dočkej času. Než na ni budeme moci vyrazit, musím najít osobu, která mě zastoupí. A navíc... vy tři ještě nejste dostatečně sehraní." to byla má poslední slova před tím, než Kensei odešel. Jakmile jsem byla sama, vyčerpaně jsem si oddechla.
"Tohle je nejspíš můj poslední tým."