Kancelář Hokage

First topic message reminder :



Kancelář s výhledem na celou Konohu. Místnosti dominuje velký stůl, na kterém leží svitky s misemi a vytváří tak pracovní nepořádek. Dveře je možné otevřít pouze po zaklepání a výzvě Hokage ke vstupu. V době nepřítomnosti Hokage, střeží kancelář tři ANBU.

Faito

Chceli by sme utvrdiť naše priateľstvo a tiež by som chcel aby ste nám pomohli zapojiť viacerých ninjov do pátrania po oných útočníkoch,naši zatým prehľadávajú miesto útoku. poviem vážne a zároveň priateľsky ale stále mám na tvári šibalský úsmev.Bože prečo ja ? prečo dneska ? pomyslela som si pri tom úsmeve.

(omlouvám se vážení, musím už jít, postnu vám ráno a dopíšeme to zítra večer, zatím nashledanou ^^)

Pokývala jsem hlavou. Zapojit více ninjů, to bude nutné. Ovšem momentálně mám k ruce akorát tým Neiro. Začala jsem mít obavy, aby Nao vedle útočníků nespálil ještě půlku lesa.
"S tím můžu souhlasit. Zatím mám k dispozici čtyři lidi. Až se vrátí můj tým z mise, pomůžou také." pokud se mezi sebou na tom ostrově nesežrali...
"A alespoň se vám můžu osobně omluvit za ten zničený důl. Škody pochopitelně uhradíme." rozpačitě jsem se pousmála. Stále jsem na to nemohla zapomenout.

Ai Ishi

V hlavě Tsuchikageho se začalo ozývat: Na odměně nesejde, bylo to jen slepé místo. Ty hlavně chceš vědět, jak byl potrestán Nao. Pokud ti ekne, že nijak, projev svou nespokojenost a ukonči to slovy, že u nás se taková neopatrnost trestá smrtí.
Já jsem stála opodál a sledovala ty dva.

Faito


Na odmene nesejde bolo to iba slepé miseto ale čo by ma hlavne zaujímalo je to ako ste potrestali Nao. povedal som to čo mi radil/a. "Bože ešte mi povedz aby som ju začala baliť a na mieste odpadnem.... pomyslel som si a chytil som Ai za hlavu a vlasy.

Nao... na tváři se mi objevil pobavený úsměv, který kontrastoval s ustaraným výrazem v očích.
"Nao Uchiha... jeho případ jsem řešila domluvou. Svých činů upřímně lituje. Navíc jej potrestala jeho sensei, Neiro Uzumaki. Do jejích výchovných metod však nos nestrkám." a neměla jsem to v úmyslu ani nadále.

Faito

Rozumiem dúfam že bude potrestaný tak ako si zaslúži. nahodim zasa úsmev.

"A máte na srdci ještě něco jiného?" mile jsem se pousmála. Lidé ze skryté Kamenné... Oni sami jsou studení jako kámen. My jsme pro ně nejspíš zase velmi mírní, možná až hloupí. Takže si nemáme co vyčítat...
"V Konoze je spousta krásných míst. Nemíníte nějakou chvíli zůstat?" rozhodně by bylo zajímavé, pokud by Nao opět střetnul Tsuchikageho. Snažila jsem se nedat najevo pobavení.

Faito


Pozrel som na Ai takým pohľadom čo teraz. Asi bude lepšie keď pôjdeme ďalej ak si tu malá nechce odpočinúť. znova Ai postrapatím vlasy.

AI Ishi

Poslouchala jsem a pak jsem se uklonila. Jste laskav, pane, ale půjdeme dál. Musíme do všech ostatních vesnic. Pak jsem se otočila na Hokage a řekla jsem: Tsuchikage Vám děkuje za přijetí a přeje Vám pohodlné vedení Vaší vesnice. Pak jsem odešla za Faitem.

Faito


Poklonil som sa a takový šibalský úsmev som na Hokage hodil a potom som odišiel (presun)

"Děkuji za milou návštěvu a přeji příjemnou cestu." úsměv jsem oplatila a zase se ponořila do papírování. Říkali i ostatní vesnice? Zdá se, že mezi námi budou dobré vztahy... Tak co to tu máme? Žádný požár? Jaký nezvyk...

Vtrhla som do kancelárie ako nejaký hurikán.
Ospravedlňujem sa za svoje správanie, ale toto je veľmi vážna vec! Prehovorila som so smutným pohľadom v očiach.
Niekto uniesol moju sestru, Haru...Moji rodičia ju nemohli nájsť, nikto ju nevidel. Pochybujem, že by niekam šla len tak potajomky. Vždy nám oznámila, že niekam ide. Alebo aspoň by zanechala odkaz! Stila som ruku v päsť.
Musím ju ísť zachrániť, hoc za cenu svojho života...Pokiaľ to tak bude, budiš. Budem aspoň šťastná, že som zachránila vlastnú sestru...Nezniesla by som, keby jej niečo urobili. Určite je to kvôli byakuganu! Začala som chodiť po miestnosti a pritom som si dala tvár do dlaní.
Musím ísť hneď! Je to moja povinnosť! Po tvári mi stiekli slzy. A vy mi v tom nezabránite, Hokage-sama! Dodala som.

Ve tváři jsem měla takový ten rezignovaný výraz.
"Nezabráním. Krádež byakuganu je závažná věc. Ale ochrana našich milovaných je ještě závažnější." nevím proč bych jí měla bránit... ale přesto je potřeba opatrnosti.
"Byla
bych ráda, kdybyste nešla na misi sama. Sestavení týmu nechávám čistě
na vás. Berte na vědomí, že nepřítel s pokusem o záchranu jistě počítá. A
možná i s tím, že bude mít na dosah dva páry byakuganu."

Zamračila som sa, odrazu ma niečo napadla. Mamka...Ocko...Yuri... Mierne som sa pousmiala. Tým už mám zostavený...Mamka, ocko a Yuri. Určite pôjdu so mnou. Síce sa o nich trochu bojím, ale...Ocko je predsa len majster byakuganu a mamka s Yuri majú úctyhodnú silu! Pokrčila som ramenami a smutne som sa zahľadela von oknom. Musím ísť ihneď, a tým d*mentom rozkopem zadok. Oni uvidia pravú silu rodiny Hyuugov! Zatla som ruku v päsť...

Trochu se mi ulevilo, když vyjmenovala tu sestavu. O síle tohoto klanu jsem neměla nejmenší pochyby.
"Pak vyražte co nejdříve. Nepřipadá v úvahu, aby si někdo dovoloval takové drzosti, jako krádež byakuganu. Dostaňte toho zloděje. Živého nejlépe, nebo mrtvého." zamračila jsem se. Copak tomuhle nebude nikdy konec?

Idem po nich hneď teraz! Ak skriví Haru čo i len vlások na hlave, nech si ma nepraje! Rozhodla som sa pre pomalé týranie tých hlupákov, ktorí uniesli moju sestru a pokúšajú hnev Hyuugov. Zrejme preceňujú naše sily...Možno ani nepočútajú s tým, že sa tam objavia štyria Hyuugovia, popritom z hlavného rodu.
Pochybujem, že zostanú živí. Nebudeme mať nad nimi zľutovanie... Nebezpečne sa mi zalesklo v očiach. Tak, je čas ísť...Dovi, Hokage-sama! Otočila som sa a rozbehla som sa rovno do Hyuuga štvrte, kde s touto záchrannou misiu súhlasili všetci, pobalili sme sa a rýchlo sme sa rozbehli k hlavnej bráne. (presun)

Dojemná starost o sestru... Nezbývá mi než popřát mnoho štěstí... Povzdechla jsem si. V Konoze se stále něco děje. Vlastně se stále něco děje v celém shinobi světě. Někde právě teď trénují budoucí legendy, jinde se zachraňují životy, a o kousek dál se životy možná obětují pro blaho druhých.

Tenhle kolotoč nikdy neskončí.

Přišel do kanceláře, vlastně ne. přišel nejdřív na chodbu, normálně mu cesta od brány tolik nezabrala. Jenže slabě ještě pociťoval v sobě účinky toho jedu. Nicméně jeho tělo už nebezpečí zažehnalo a mělo vytvořenou protilátku. Potřeboval jen trochu klidu, žádný trénink a protože si to uvědomoval, neměl dobrou náladu.
Podíval se na prázdnou čekárnu a zaposlouchal se. Pokud tam někoho slyšel, pak se posadil. Pokud ne, zaklepal na dveře a čekal na povolení vstoupit. Potom také vstoupil s opičkou sedící mu na rameni.

Sepisovala jsem si informace, které mi poskytl Nibori. Ostrov byl doslova nabitý chakrou. Chakrou zdejších zvířat. Přesto tu žila i zvířata naprosto obyčejná. Je dost pravděpodobné, že ti kteří zmizeli beze stopy, byli zkrátka a dobře sežráni něčím, co podcenili.
"Vstupte."
Dopsala jsem poslední poznámku a hleděla do mapky, kterou jsem dostala od Niboriho.

Kensei vešel, no jsem zvědavý jestli na něm Hokage pozná, že není v pořádku. Pozdravil a zastavil se před jejím stolem. Pokud mohla usoudit z barvy jeho plti, byl poněkud bledší. Zadíval se na stůl a pak hned na Hokage. Na rameni mu seděla opička, další fakt, který byl zajímavý.

"Zdravím Hokage-sama. Dovolil jsem si vám přijít na chvilku lézt na nervi."

Hlas měl trochu slabší, ale bylo znát, že nejhorší překonal a vrací se mu síla.

"Pokud bych mohl něco dodat k té mapě, provedl jsem průzkum ke středu ostrova. Sepsal jsem podrobnou zprávu o celé misi. Změny prostředí a krátké náčrtky zvěře. Je tam všechno."

Položil před ní na stůl svitek a dost obrázků. Počkal, jestli mu dovolí pokračovat. Nebo se bude na něco ptát.

Podívala jsem se do náčrtků. Hodily se. Každá osoba zkrátka vnímá věci trochu jinak. Podle toho co jsem viděla jsem soudila, že na tomto ostrově se nachází především tropické rostliny a zvířata. Podívala jsem se na Kenseie.
"Děkuji za zprávy. Mimochodem nevypadáš dvakrát nejlépe. Být tebou, nechám se vyšetřit. Stačí štípanec od komára, nebo nějaký cizopasník, který se neprojeví hned a máš zaděláno na pěkný průšvih. Nezapomeň že někteří lidé už doplatili životem na to, že na tomhle ostrově hledali útočiště." podívala jsem se na roztomilou opičku na jeho rameni.
"A tu opičku bych taky radši vzala k veterináři. Jestli se o ní chceš starat, musíš mít jistotu že je zdravá." konstatovala jsem a rozhodla se nenadávat, že sem to zvířátko vzal. Sice by se to nemělo, ale jedna malá opička snad na ostrově nebude chybět. Teď jen doufat, že z toho nevyroste King Kong.

Ken se mírně pousmál. Podíval se na Hokage, jí opravdu nic neunikne. To na ní v téhle chvíli měl rád. Proto přikývl.

"Máte pravdu, málem bych zapomněl."

Vytáhl z kapsy skleněnou lahvičku. V ní byla malá větvička podivné rostlinky s nějakými trny. A list.

"Hokage dovolte mi představit vám Momo..."

Opička se zašklebila a seskočila Hokage na stůl, přímo do papírů. Kde se posadila a roztomile naklonila hlavičku, aby si Hokage prohlédla. A pak jak jí to učil zvedla malou ručičku, aby si s Hokage potřásla rukou. Ano s její velikostí to zní trošku vtipně. xD

"Právě Momo jsem potkal při útěku před tím Medojedem co nás tak nemile vyrušil. Je ještě malá a byla opuštěná. Drží se mě jako klíště a navíc prokázala více zdatností a chytrosti než Keiko. O tuhle rostlinu jsem se poškrábal, myslím že mám zbytky jedu ještě v těle. Ale Momo mi přinesla tyhle listy, které působily jako látka co účinky potlačuje. Je sice z našeho týmu nejmenší, ale ne nejhloupější. Chtěl jsem, no dovolil jsem si vám jí ukázat. Aby jste mohla, no pouštět jí k vám bez větších ujem se zprávou, když bude potřeba."

Povzdechl si. Hokage začal podvědomě brát víc, než předtím. Navíc účinky jedu mu sebrali chvilkově jeho zdráhavost z větší míry. Proto se zdálo, že mluví plynuleji.

"Pokud by jste dovolila, nechal ybch se vyšetřit, ale rád bych odpočíval doma. Jsem rád, že vás zase vidím Hokage..." A pak honem dodal. "...-sama"

"Neměl bys být vůči Keiko tak kritický." mile jsem se pousmála. Z vyprávění Niboriho jsem totiž věděla, že narozdíl od Kenseie neutrpěla žádnou otravu a nepřitáhla žádné zvíře. Navíc to byla ona kdo odlákal Medojeda za žrádlem. Co všechno vím, jsem si však nechala jen a jen pro sebe. Opičce jsem podala prst, který byl tak akorát na to, aby jej mohla stisknout.
"Ahoj Momo. Vítej v Konoze." usmála jsem se na to stvoření. Vypadalo roztomile.
"Tu rostlinu ukaž našim lékařům. Myslím, že vás nechají odpočívat doma, je to opravdu jen pro jistotu, že se vám nepřihodilo něco dalšího." dodala jsem a začala rovnat papíry na svém stole.

No opičce se Hokage moc zalíbila. Potřásla si s ní, no ehm prstem. Jenže pak toho zneužila vyskočila jí na ruku a už jí vlezla na rameno a roztomile se jí ta malá chlupatá koule přitulila ke krku. Pokoušejíc se jí trošku obejmout. Kensei se tomu musel zasmát, ale raději to nekomentoval.
Možná, ale jeho zpráva zase obsahovala jiný pohled. Vřeštící Keiko utíkající při náznaku nebezpečí prvně na loď. A další pohledy, které později její názor jistě doplní.

"Dobrá, zajdu na to vyšetření. Jinak nebýt kritický jde těžko..."

Nejspíš se na něho podívala, aby zjistila jak to myslel. No opička zpozorovala, že ty bílé věci na stole sou asi bezva zábava. když se s nimi dá šoupat po stole. Proto seskočila přímo na největší hromádku a pokusila se je pod sebou nadzvednout, aby se podívala není-li tam něco náhodou schovaného.

"...mě se zdá, že pod vedením toho... kapitána týmu... jsme si moc vztahy nezlepšili. Nemám na něho dobrý názor. Možná jsme ho hned neposlechli, ale v jiné situaci by nás nejspíš obětoval. Navíc na jounina je slabý a moc křičí o pomoc."

Podíval se na Hokage se zájmem co asi udělá s tím, jak si Momo prohlíží papíry.

"Myslím, že máte novou pomocnici... ehm pošlete nás někdy vůbec ještě někam?"

Vypadal, že o tom docela dost pochybuje. Myslel si, žejí museli nejspíš zklamat a že je musel pěkně ten Hyuga pomluvit.

"Nibori je poněkud arogantní. A hodně přísný. Nemá rád, když mu někdo odporuje. Ale jsem si jistá, že by nedopustil, aby se někomu z vás stalo něco vážného." pousmála jsem se. Když jsem ho viděla poprvé, také jsem si ho zaškatulkovala jako typického náfuku a mistra všeználka. Ale právě proto jsem se rozhodla, že tenhle rozhádaný tým dám dohromady pod jeho velením. Hádala jsem, že se ti tři možná semknou proti němu, nebo že je Nibori za použití lehkého násilí srovná do latě.
"Specializuje se zejména na průzkum, a nežene se do boje. Tím spíš, pokud mu kladu na srdce, že se jeho týmu geninů nesmí nic stát." mile jsem se usmála. Hádala jsem, že tenhle výlet mi Nibori jen tak nezapomene. Mezitím jsem pozorovala opičku, která zkoumala všechno, co leželo na mém stole.
"Pokud už nemáš nic na srdci, můžeš jít. Lékařskou prohlídku bych neoddalovala."

Přikývl a natáhl ruku, opička popadla honem nejzajímavější papír, nejspíš jako suvenýr a už po ní vylezla na jeho rameno. Papír jí byl proti její vůli zabaven a s omluvou vrácen na stůl Hokage.
Přemýšlel co tím vším Hokage mohla myslet a co asi neřekla. Trochu jak víc pochyboval, že by je ten Hyuga neopustil. Nicméně hádat se s Hokage by nejspíš nemělo smysl. V potravním žebříčku stála vysoko nad ním. Proto se pomalu otočil a vydal se zařídit všechno co mu řekla. Ale i kdyby měl vymlátit celou nemocnici, rozhodně by tam nyní nezůstal. Těšil se moc domů a hlavně na Neiro. Tiše za sebou zavřel dveře a až moc pomalu a tak nějak unaveně se vydal nejdříve do nemocnice.

kurňa zase jsem zapomněl na PŘESUN

Pomalu jsem došla ke kanceláři Hokage.
Nechala jsem jít Kenseie prvního. Potřebovala jsem si chvíli ještě užívat ten pocit, že se o něj mohu postarat. Zvykla jsem si na to a teď jsem se toho všeho nechtěla vzdát. Trénink ANBU znamenal, že až se vrátí, bude silnější než já a nebudu to já, kdo bude ta "ochranka."
Zaklepala jsem na dveře kanceláře a otočila jsem se na něj s jemným úsměvem.
Mělo to být složité rozhodnutí. Proto jsem možná nemluvila a nechala ho nad tím rozmýšlet.

Kensei si to kráčel vyrovnaně jako vždy. Sice pořád dost přemýšlel, ale neviděl v tom nic neobvyklého. prostě podle něho šlo o delší misi, z které až se vrátí, bude silnější. A způsobilejší dosáhnout svého cíle. Však by se Neiro nevzdal na vždy, na to nikde neměli dost silné řetězy.
Když pomalu a mlčky vešli před kancelář, Kensei sledoval jak neiro zaklepala a nechala ho vejít prvního. To také udělal a tak se ocitli u Hokage v kanclu. Kensei pozdravil a vyčkával na pokyn od Hokage. Nějak moc nevěděl, jak začít.

Ke kanceláři Hokage dorazil posel ANBU.
Trefil se zrovna do chvíle, kdy jsem za Kenseiem procházela dveřmi. Jako Velitel Jouninů jsem převzala dopis a prohlédla jsem si pečeť.
"Iwagakure?" prohodila jsem zamyšleně spíš pro sebe.
A ti blázni to ani nenechali zkontrolovat. Co bezpečnost Hokage? Nejspíš bychom měli, ale čím dříve odpovíme, tím lépe...
ANBU se uklonil Hokage a zase zmizel k bráně, zatímco já jsem si dopis nechala prozatím v rukou a taktéž jsem se Hokage mírně uklonila. On na znamení odchodu, pro mne to byl typický pozdrav.
"Hokage-sama, je tu dopis z Iwagakure," dodala jsem již nahlas, aby mě slyšela.

VZKAZ OD TSUCHIKAGEHO:

"Nemyslím ale, že otevření spěchá. Označení nejvyšší důležitosti nebylo žádné."
Šetrně jsem tím naznačovala, že už Kensei čeká nějakou dobu.
"Až se vše vyřeší, ráda bych si s vámi ještě promluvila soukromě."

"Děkuji." převzala jsem dopis, který jsem otevřela a očima rychle přelétla. Zdálo se mi to být jako dobrý nápad. I když se mi pranic nechtělo vesnici opustit, zvláště ne v tak těžkých dobách. Budu to muset zvážit. A co nejdříve odeslat odpověď... V očích se mi mihl poněkud unavený pohled, který okamžitě zase zmizel.
"Máš pro mě nějakou důležitou zprávu Neiro-san? Mohu s něčím pomoci?" cítila jsem se poněkud provinile. Fakt byl, že jsem v kanceláři tak trochu lelkovala a podléhala paranoidním představám.

"Kensei by s vámi něco rád probral, já budu přihlížet, pokud dovolíte," pousmála jsem se.
"A co se týká mě, chtěla jsem s vámi mluvit o jistém speciálním Fuuinjutsu... Povedlo se mi ho ovládnout, žádné nechtěné vedlejší účinky techniky nevidím a doufám, že dlouho neuvidím ani onu pečeť. Toť vše."
S tím jsem ustoupila kousek dál a nechala prostor pro řeč Kenseiovi.

(nejdřív se chci omluvit, měl sem opravky + nějaké problémy doma, které mi zněmožnily vám napsat. Takže se omlouvám.)

Kensei sledoval Hokage pozorně a neuniklo mu ani jedno jejich slůvko. Však Neiro byla nejvyšší jouninka, to věděl moc dobře. To jen potvrzovalo jeho nezlomitelnou představu o její neporazitelnosti. Navíc už ho obě znaly, a určitě věděly, že by mu neuniklo ani slovo z jejich rozhovoru. Této malé důvěry si moc vážil.
Když konečně skončily, podíval se na hokage, ještě vteřinku uvažoval a pak trochu váhavě spustil.

"Pokud si pamatujete Hokage-sama... kdysi jsme vedli rozhovor... a vy jste mi nabídla ANBu trénink v jiné vesnici. Tenkrát sem váhavě spíš odmítl, ale přemýšlel jsem. Pokud by mi to pomohlo získat více znalostí o ANBu... nejspíš v tom něco bude. A já mám svůj sen, a k němu potřebuju všechny znalsoti ANBu... myslíte, že by šlo... abych jej podstoupil?"

Sledoval i nadále klidně Hokage, ruce lehce založil v bok. Prsty sevřel a vyčkával. pak si vzpomněl a ještě dodal.

"A málem bych zapomněl. Neiro mi chtěla poradit nějaký techniky... ale ví o nich prý víte víc... jak jen se to jmenovaly..."

zadumal se, rošku v tom rozčílení pozapomněl. No stejně by o mohla Neiro doplnit.

Počkala jsem než domluvil a pak jsem se zase ujala slova já.
"Techniky, o kterých mluví jsou Konoha-Ryu Yanagi a Ken Rendan. Vidím je na C-rank, i když u druhé si nejsem tolik jistá. Přece jen je to technika ANBU," na chvíli jsem se odmlčela než jsem se rozhodla pokračovat.
"V knihovně nebyl dostatek informací, takže jediné svitky, podle kterých se dá učit, u sebe máte pravděpodobně vy."
Víc jsem se do rozhovoru nepletla.

Pousmála jsem se a byla potěšená tím, že se rozhodl trénink nakonec podstoupit.
"Budu jenom ráda, když trénink podstoupíš. Bude to pro tebe užitečné a navíc se tak prohlubují přátelské vztahy mezi vesnicemi."

(Lidi, ty techniky vám orankuju, uděláme to tak, že svitky jakože Kensei dostal, ať ho nezdržujem ^^)

Poté jsem se otočila přímo na Neiro.
"Fuujinjutsu? Tak to mě zajímá, ráda bych slyšela víc."

Kensei zvážněl a tvářil se dospěle, když dodával.

"Pokud ovšem Hokage si ymslí, že upevním vztahy stejně dobře jako Nao... pak se plete... já totiž nemám ten správný vliv a výbušnou povahu... takže nejspíš neumožním bližší seznámení s více lidma..."

Chvíli se tvářil vážně a sklesle, ale pak mu zasvítili oči a tiše se zasmál. Měl díky Neiro dobrou náladu, proto si dovolil tento malý žert. Pak se podíval na Neiro a nejspíš jí tedy zabavil ty svitky. Postavil se znovu vedle ní a nějak se mu nechtělo jít pryč. Vždyť neiro mu nic netajila a pak... nebylo mu sděleno kdy jak a ským se to uskuteční....

"Není co víc," pokrčila jsem rameny. "Snad jen, že učení mi trvalo déle než jsem předpokládala. Pečetě jsou ale vcelku jednoduché, spotřeba chakry mi nevadí, ale možná je o něco vyšší než se dalo původně předpokládat. I tak, dá se to zvládnout. Podle mě není šance, že by nás technika mohla v případě nouze zradit," dokončila jsem po chvíli delší proslov.
"Co se týká samotného umístění pečetě na rameno, brněla mě po něm ruka víc než dvacet čtyři hodin. Nepovažovala bych to za nic závažného, je to obvyklé i u jiných pečetí. Vlastně je to spíš znak, že je vše v pořádku."
Jemně jsem se pousmála.
"Jestli dovolíte, měla bych teď najít svůj tým. Dlouho jsem s nimi nebyla na žádné misi, nějaká aktivita by se hodila. Nemáte teď pro nás něco?"

Zničeho nic se mi zavlnila kapsa. Pak malinko vystčila hlavu moje opička momo a najednou vyskočila a už sedí neiro na hlavě. Docela se jí tam líbí a pak pěkně strčí hlavu dolů a kouká jí vzhůru nohama zvědavě do očí. Pak se narovná a už je na jejím ramenu. Teď si všimne, že je tam i Hokage. Óóó Hokage taky zná! Chvilku uvažuje co dělat, pak zvedne ruku a snaží se napodobit mávání, ale spíš tak nějak roztomile jen chňapá ve vzduchu.
Kensei trochu zbledne, ale raději nic nedělá. Snad jí to odpustí.

Když mi jeho mazlíček přistál na hlavě, zbledla jsem stejně jako Kensei a kolem hlavy se mi na chvíli roztančily otazníky.
"Milé," pronesla jsem po chvíli a snažila jsem se udržet vážnou tvář. Jenže to se vám s opicí na hlavě podaří jen těžko.
Když seskočila na rameno, trochu jsem si oddechla. Těžko říct, jak jsem se v takové chvíli mohla tvářit.

Zatvářila jsem se poněkud rozpačitě. Chtělo se mi smát, ale snažila jsem se ovládnout. Chvíli jsem se hryzala do rtu, nakonec jsem se dokázala tvářit jako kdyby se nic nestalo. Zcela vážně jsem pokračovala v debatě.
"Dalo se čekat, že nějaké drobné problémy se u té techniky objeví. Hlavní je, aby spolehlivě fungovala. Na to se tedy zaměříme." věnovala jsem pohled opici a poté Kenseiovi.
"Nemám pro vás přímo misi, ale trénink v Iwagakure. Neiro. Zjisti, zda by měl zájem někdo z tvého týmu. Kensei by se tam sám nejspíš nudil." ironicky jsem se pousmála.

Zarazila jsem se.
"Hokage-sama, obávám se, že trénink v Iwagakure pro můj kompletní tým nebude možný. Nao po výbuchu v dolech nesmí Tsuchikagemu na oči," připomněla jsem.
"Navrhovala bych kromě Kenseie vzít někoho z klanu Uchiha. Potřebuje tam nutně napravit pověst," povzdechla jsem.
"A pokud mám dát dohromady kompletní tým, bude další buď Shiori nebo Yukio. Shiori se nejspíš stane dobrou medičkou, takže je vázaná na techniky z Konohy. Volila bych Yukia."
Zamyslela jsem se.
"Ano, takový tým by mohl být dobrý. Půjdu s nimi já nebo vyberete někoho jiného?"

Přísně se Kensei podívá na opičku Momo, ta se přikrčí, vypadá že se stydí. Pak se poškrábe na hlavě a už sešplhá po Neiro na zem. A zaútočí na stůl Hokage, no vlastně na něj hupsne a nejspíš si myslí, že se málo přivítala s Hokage. Proto se před ní posadí a natáhne k ní ručku, aby si potřásli ehm rukou a prstem? Pokud jí to Hokage umožní, neodolá a po ruce jí vyšplhá na rameno. Kde se usadí a založí ruce jako předtím Hokage a snaží se tvářit stejně nedostupně.

"Pokud Hokage-sama dovolí... " Jestli si myslela, že jí zachrání před láskou opičky, spletla se. prostě prozatím chtěl vstoupit do rozhovoru, snad to nebude tak strašné.

"...já bych se nenudil... aha..." Asi mu to došlo. "Hokage-sama ráda žertuje... ale můžu jí ujistit, že zprávy jí budu posílat často a podrobně po té věci co jí sedí na rameni, aby jste nemusela mít moc obav o své oblíbence..."


No řeknu si, že to jsme vlastně říkat nechtěl.


"Rád bych šel na misi s Neiro, kdyby to bylo možné... ale pochybuji že Artasovi se bude chtít napravovat reputace, leda by šlo víc jouninů na doprovod...ech to jsem neměl říkat..."


Díky pár svým sledovačkám jsem cosi už vytušil, co nejspíš ani jedna z přítomných netušila. A dost se to týkalo Hynči. Jen jsem se modlil,a by jsem nedostal na cestu do týmu Keiko. To by už bylo na provaz. xD

"Artase jsem nemyslela," poopravila jsem ho. "Měla jsem na mysli... Někoho klidnějšího. Nejsem v obraze, ale i když je Uchihů málo, alespoň jeden by se snad našel."
Sledovala jsem zamyšleně Kenseiův výraz.
On půjde určitě, jde přece i o jeho trénink ANBU.
Pak jsem se znovu otočila přímo na Hokage.
Já půjdu na padesát procent. Jsem velitel Jouninů, někdo by mě tu musel zastoupit. Takže to jisté není.
Ještě jednou jsem si v hlavě promítla tváře lidí, kteří by se mnou mohli jít.
Většina týmů je plná, musím vzít v úvahu jen shinobi, kteří nejsou plně uvázáni na vesnici a vlastní tým.
Napadalo mne jen pár lidí.
Shiori a Keiko nepřichází v úvahu. Techniky mediků se v Iwě nenaučí lépe než v Konoze. To vylučuje hned dvě a samozřejmě Naa, který do Kamenné nesmí.
Vypadalo to, že z těch tří bude na chvíli jeden tým.
Zbývá Yukio z mého týmu. A nějaký ten Uchiha. Pokud je pravda, že jeden právě složil Geninské zkoušky, mohl by to být dobře složený tým.
Čekala jsem, až se vyjádří Hokage.

S opicí na rameni jsem si připadala stále stejně důstojně jako bez ní. Pochopitelně jsem neviděla, co na mám rameni dělá. Takže možná i proto.
"Dobrá tedy. Neiro-san, ty budeš naše mladé svěrence hlídat a dohlédneš na to, aby ve svém volnu nevyhodili do vzduchu další důl. Zatím tě zastoupím ve všech tvých povinnostech. Šla bych ráda s vámi, ale někdo musí v Konoze zůstat. Důležité je, abychom zůstali v kontaktu." zpoza pláště jsem vytáhla jeden hiraishin kunai a položila ho na stůl před sebe.
"Měj ho stále u sebe Neiro. I když si nemyslím že bude potřeba." pousmála jsem se. Nicméně mě poněkud dostalo Kenseiovo sýčkování.
"Neiro myslí osobu z klanu Uchiha, kterou zatím příliš neznáme. Nechejme se překvapit."

Samozřejmě se mi informace o dané osobě donesly. Byla jsem zvědavá, jelikož co Uchiha, to originál.

"Se složením týmu tedy souhlasíte?"
Ach, ty změny...
S jemným úsměvem jsem přešla blíž ke stolu a vzala kunai, abych ho mohla schovat do tašky. Jako vždy jsem ji měla přes rameno.
K ostatním kunaiům přece tento nepatřil.
"Vyrazíme do dvou, tří dnů. Rovnou můžeme zpátky odnést i odpověď, nač otálet."

"Omlouvám se Hokage-sama... "

Dodám k předchozí debatě a mírně sklopím hlavu. Toho přiblížení využije opička a už přeskočí na rameno Neiro. A vypadá to, že jí začne probírat oaptrně vlasy, jako by jí hledala blešky xD
Zvednu hlavu a popadnu jí rychlým pohybem, asi to Neiro trochu zatahá, a nacpu Momouše do kapsy proti její vůli. Přísně se na ní podívam.

"No počkej... ta si to s tebou vyřídí po cestě... a bdueš muset za trest trénovat..."

Řekne to tak, jako by trénink s Neiro byl za trest, nebo spíš obzvláště tvrdej. Ale rozhodně to tak nemyslel. Proto sebout rošku trhl, dkyž mu došlo, že to slyšely i ty dvě. Pak se na ně podívá omluvně.

"Takže budeme nahánět tým dohromady Hokage-sama?"

Malá odmlka a pak váhavě dodám.

"Až úspěšně dokončím ten trénink... nešlo by mě vyzkoušet?"

Je jasné, jak to myslí. Rád by si vydobil tu svou důvěru, která podle něho přichází pouze s důvěrou v kombinaci ve povýšení.

Přikývla jsem na souhlas.
"Ano, Neiro-san, sežeň dohromady tým a vyražte. Délku pobytu nechávám na tobě."
Ani jsem si nevšimla jak opička zmizela, brala jsem to už jako samozřejmost. Tu se objeví, najednou zmizí...
"Až se vrátíš, ráda si tě vyzkouším Kensei. Potřebuju se ujistit, že máš formu na chuuninské zkoušky."
Náležitosti byly v podstatě vymyšlené, nic nebránilo tomu, aby se dali na cestu.

"Hai," jednoduše jsem kývla.
"Nezdržíme se snad příliš dlouho. Jen tak, jak to bude nutné pro diplomacii."
Pokud někdo nevyhodí do vzduchu další důl.
"Prozatím na shledanou, Hokage-sama," s tím jsem Kenseiovi jednoduchým gestem naznačila, ať jde za mnou a o chvíli později už jsem ulicemi Konohy mířila ke cvičišti.
Kde jinde hledat žáky?

(Přesun)

Kensei se usmál, s díky pohlédl na Hokage a ihned následoval neiro pryč s opičkou zase na ramenu. Nová mise a trénink začínají, je nutno se s tím poprat.

přesun

Dorazili jsme ke kancláři, vystoupat schody byla hračka, tam nahoře už to bylo horší. Chvíli jsem váhala, ani sama nevím proč, no nakonec jsem teda zaklepala a počkala vedle dveří, doufajíc, že Hokage bude uvnitř.