Kancelář Hokage

First topic message reminder :



Kancelář s výhledem na celou Konohu. Místnosti dominuje velký stůl, na kterém leží svitky s misemi a vytváří tak pracovní nepořádek. Dveře je možné otevřít pouze po zaklepání a výzvě Hokage ke vstupu. V době nepřítomnosti Hokage, střeží kancelář tři ANBU.

Poklidila jsem kancelář a hlavně schovala veškeré své pastelky a mandaly, které jsem vybarvovala, abych si práci zpříjemnila. Aktivovala jsem bezpečností zařízení a ujistila se, že Anbu jsou na stráži. Poté už mi nic nebránilo jít se trochu protáhnout.

Přesun.

Znovu jsem se ocitla v kanceláři. Vešla jsem dovnitř a popaměti nahmatala své oblíbené papíry, které bylo nutné pročíst a podepsat. Posadila jsem se s nimi na parapet a tu a tam se pokochala pohledem na noční Konohu.

Hokage-sama pro něj poslala! Našli ho na cvičišti pilně trénujíc, zrovinka dokončil úspěšně svůj nový trénink, pot se mu lil z čela a nyní přemýšlel. Snažil se si vzpomenout, co by mohl udělat špatně, koho zabít, přizabít, vyhodit do vzduchu... bohužel marně X_x
Proto si oddechl a velmi rychle se dostavil před dveře Hokage. Chvíli tiše naslouchal a když neslyšel žádné explozivní rány, či výkřiky bolesti... rozhodl se zaklepat a po vyzvání, otevřel dveře a tiše vstoupil se slovy.

"Hokage-sama pro mě poslala...?"

Zvedla jsem oči ke Kenseiovi a přivítala ho s úsměvem.
"Ano, je to tak. V prvé řadě se zeptám, jak pokračuješ s tréninkem?" nadhodila jsem otázku. Jednalo se možná o zdvořilostní frázi, možná jsem chtěla něco málo zjistit před tím, než začnu mluvit o tom hlavním tématu.

Povzdechl si a trochu na chvilku sklopil hlavu, když si ovšem vzpomněl, že Hokage má ráda koukání na její osobu, rychle to napravil.

"Upřímně řečeno... od toho tréninku na ulici... "

Ano, očividně to pochopil špatně xD
Myslel si, že se ho ptá na ten jeho malý problém, který jí oznámil kdysi že se rozhodl překousnout a brát jako trénink.

"...se mi již podařilo docela pokročil... pokud nestojí tak, že mi koukají z očí do očí... nebo na mě nehmatají... je to v pořádku..."

Pokud se dostavil překvapený, či snad pobavený výraz, neurazil se a došlo mu to.

"Já se omlouvám... Lví Kombo je úžásné... rychlé a obě techniky již zvládám. Děkuji Hokage-sama. Ohledně senbonů... hmm... trefuji se snad lépe... ještě jsem nebyl v nemocnici..."

myslí na trénink xD

"...ale myslím, že ta technika od vás... nakonec jí zvládnu uvidíte..."

Skončil a pozoroval, jestli zase neřekl něco špatně, doufal, že ne.

Vedel som len jedno.. Musím sa pred ním skryť, a moje jediné útočisko bola kancelária Néé-chan. Musel som tam ísť, inak by ma bol zabil. Zbesilo som vybehol po schodoch a vrhol sa ku dverám. Začal som na ne nástojčivo klopať, a neprestával som. Musím sa ukryť!

Až na malý tik v oku jsem žádnou nepatřičnou reakci nevytvořila. Brala jsem to tak, že trénuje i vycházení s lidmi. Respektive s děvčaty. Což byla dobrá zpráva.
"Výborně, jsem ráda že na sobě pracuješ ve všech směrech." vytáhla jsem ze šuplíku mapu a natočila ji tak, aby viděl i Kensei.
"Tím pádem ti můžu říct, proč jsem tě dala zavolat. Podívej se sem." ukázala jsem prstem na širé moře. Teprve když se podíval blíže, mohl si všimnout maličké tečky. Tedy ostrůvku.
"O tomto ostrovu kolují různé zvěsti. Prý se tam vůbec neobjevují lidé. Místní příroda i podnebí jsou až příliš divoké. Střídají se tu spalující vedra a několikadenní deště. Výjimkou nejsou ani tornáda. Přesto je důležité tento ostrov prozkoumat. Sepsat seznam místní fauny a flóry. Mohou se tu nacházet vzácné rostliny, které můžou být přínosné v medicíně. Právě tak některá zvířata." krátce jsem se odmlčela a čekala na jeho reakci.
"Dále?" pravila jsem na zuřivé klepání.

Když se Hokage nezlobila, naopak se dalo tušit, že je ráda, uvnitř se uklidnil. Opravdu na sobě dřel, aby se na něho mohla spolehnout. A k tomu patřilo i to, aby vyšel se všemi i se vším... pohlavím...
Když začala vyprávět očividně o misi, zasvítily mu oči nadšením. Jinak ovšem po celou dobu vypadal jako vždy zcela vyrovnaně a nezaujatě. Když se dostala až, ke konci, spokojeně přikývl a spustil.

"Cesta tam může být zdlouhavá... nebude to procházka... nicméně prioritu mise vidím jasně. Jde o průzkum a analýzu. V týmu je potřeba... lékařský ninja asi... keiko..." Trochu nerad to říkal,a le byl pevně rozhodnutý.

"... ninjové jako ochrana... někdo kdo se dokáže pohybovat rychle... a tiše, tedy tým dvě... je ideální... jen chybí... ninja který, ovládá rozsáhle... průzkum... někdo s byakuganem, nebo z klanu shino... předpokládám, že náš doprovod?"

Odmlčel se po analýze, jak to viděl, snad nebyla tolik zlá.

"Dále je tu ta otázka... pro budoucnost... i když zde není podstatná... dala by mi Hokage... jednu nálepku... jakou měl žlutý? Prosím?"

V tom někdo začal bušit, poznal ten hlas a proto dodal.

"Pokud Hokage-sama chce mít klid... od toho problému... jsem tu pro ní..."

Chápavě se na ní usmál. Pokud mezitím vešel a začal hulákat, nevěnoval mu pozornost, ani se na něho nepodíval. Jen vyčkával vzorně na rozkazy Hokage-sama.

Započul som slovo.. Ďalej.. Nato som stlačil kľučku a ako blesk som vtrhol len v trenkách do kancelárie. Nič som nevšímal, len stôl, za ktorý som sa hodil a chvíľu som sa skrýval. Ten pajác čo ma naháňal však už pred budovou prestal a vrátil sa, čo som ja nevedel. Stále som sa krčil za stolom, očakávajúc ranu, alebo krik. No nič neprišlo a ja som vystrčil hlavu spod stola.

Přikývla jsem.
"Je to jak říkáš. Sehnala jsem pro vás jounina s byakuganem, který zmapuje ostrov. Vy jej prozkoumáte více zblízka. Krok za krokem." vysvětlovala jsem dále.
"Keiko bude s vámi, pro případ, že narazíte na něco jedovatého. Velmi důrazně vás žádám, ať nejíte nic, co stoprocentně neznáte." zdůraznila jsem, a v duchu se smiřovala s tím, že tím spíš něco snědí.

Na jeho dotaz, jsem zvídavě pozvedla obočí.
"Chtěla jsem dát svůj kunai každému z vás. Pro případ, že by se něco stalo." pravila jsem a jeden z nich mu podala.
"A to klepání? V pořádku. Nechme to tak." pokrčila jsem rameny, jelikož jsem měla jakési tušení...

V okamžiku, když se Nao začal dobývat pod můj stůl, jsem nasadila "wtf" výraz, ale neříkala jsem nic. Hokage má být přece ochránce.

No když dostal kunaii, zkusil jak mu sedne do ruky. Pak jej schoval a přikývl. Na Hokage se díval trošku dlouze, pak uhnul pohledem. To dělal vždy, když se mu něco nelíbilo a nesouhlasil s ní.

"Vezmeme si samozřejmě vlastní zásoby... tým dvě nepodcení nebezpečí... a pokud keiko něco sní... doufejme že se dokáže vyléčit... případně bych vám dal vědět... jenže i když mám... tak není šance vám zatím dát vědět... budeme potřebovat způsob... jak poddávat hlášení... snad na něco přijdeme..."

Potom se přeci jen podíval na uboze vypadajícího Naa.

"Omlouvám se znovu Hokage-sama... ale opravdu... nechcete pomoct? A pokud ne... vaše pokyny pro mě? Sehnat dohromady tým?"

Otáčal som hlavou všetkými smermi, a aj keď som ho nevidel, nevychádzal som z úkrytu. Mal som konečne bezpečný pocit, a nebál som sa. No ani ona však nemohla niečo urobiť. Pozrel som sa na ňu ospravedlňujúcim pohľadom. Prepáč Né-chan, ... Ale aj tak som ostal skrčený pod ňou..

"Keiko nic nesní." na tváři se mi objevil sarkastický úsměv.
"A zprávy bude posílat jounin, který půjde s vámi. Má na to svůj vlastní systém." pravila jsem, jako kdybych se ho snažila uklidnit.
"O mě si nedělej starosti, ale... ano... sežeň tým. Mise není akutní, tím pádem se v klidu sejděte a dobře se připravte. Až budete hotovi, přihlašte se v mé kanceláři." pousmála jsem se a hodila oko pod stůl.
"Nao? To se tě Hana-san opět pokouší zabít?"

Normálnemu človekovi by bolo asi trochu trápne, sedieť pod vyššou mocou len v trenkách, no ja som normál nebol. Hodil som na Yoshi vydesený výraz. Nó, niééé.. Ale.. Odmlčal som sa. Ak jej to poviem, budem jej musieť povedať, čo som robil.. A ja zomrieť nechcem... Naháňajú ma..

Přikývl a podíval se na Hokage. odhadoval to ještě na dlouho s tímhle...

"Pokud dovolíte... pak se prozatím vzdálím... tedy pokud jste nepřehodnotila mou nabídku..."

Spiklenecky si dovolil na Hokage mrknout a vydal se ke dveřím. Rozhodl se je najít co nejdříve, měl v sobě tlumené nadšení, které muselo ven. Pokud Hokage nic nebude chtít, pak se přesune, samozřejmě hned jakmile dostane její propuštění, které nejspíše přijde ihned.

Přesun?

"V pořádku. Nechávám to na tobě. Zatím se měj." pousmála jsem se nechala jej odejít. Poté jsem se znovu podívala na to polonahé neštěstí pod mým stolem.
"Kdo tě nahání?" nedávalo mi to vůbec smysl.

Eto.. Nedokončil som ani prvé slovo, keď do kancelárie vtrhol nahnevaný chlapík a rozhliadal sa okolo. Nanešťastie zahliadol šticu mojích vlasom a výhražne na mňa ukázal prstom. Mám ťa ty lump! Nato sa otočil na Yoshi. Tento fagan.. Vás pozoroval, na vašej minulej návšteve v lázňach. Nechcel som to hovoriť, no dnes špehoval znova! Ja som v tej chvíli vyzeral, že mám mŕtvicu.. S hrôzou som sledoval Yoshi a horúčkovite som si vymýšľal výhovorku.

Na spánku mi naskočila žilka.
"A vy... za prvé... vtrhl jste do mé kanceláře bez klepání. Za druhé, hulákáte tu jak na lesy. A já nenávidím rámus. A za třetí, jak je možné že víte o jeho šmírování? Nejste snad spoluviník?" s posledními slovy jsem vystartovala přímo na něj. Jednou silnou ranou do hrudi jsem ho vystrčila ze své kancláře a zavřela za ním dveře. Slyšela jsem jen jak se sesunul na zem, chvíli po té, co zády narazil do zdi. Poté jsem se otočila, velmi, velmi pomalu.
"Nao? Půjdeš sám, nebo tě mám prohodit oknem?"

Neviem, čo sa stalo s tím pánom ďalej.. Yoshi-chan! Ja som ťa nešpehoval! Vážne, len som nechtiac zavadil pohľadom, keď si tam vošla.. A vtedy sa pozeral on! Rozhadzoval som rukami, dúfajúc že to zaberie. Predsa ma nevyhodíš takého.. ukázal som na spodky.

Věnovala jsem mu velmi kritický pohled. Zejména na tu část, na kterou ukazoval. Jelikož jsem neměla po ruce nic jiného, hodila jsem na něj svůj Hokage plášť. Ostatně jsem jich měla ve skříni více.
"Jak to bylo do opravdy si zjistím. To si piš." usmívala jsem se jako predátor na svou kořist.

Heh? Obliekol som si jej plášť a s úžasom v očiach som vyskočil na nohy. Som Káááge! Som Hokááááge! A s týmito slovami som behal po kancelárii ako zmyslov zbavený. Prepočul som jej predátorské slová, a priskočil som ku stolu, odkiaľ som si vzal klobúk, ktorý som si okamžite nasadil. V tú chvíľu som bol tak šťastný, že by ma nerozhodilo nič.

Rezignovaně jsem si povzdechla.
"Zmiz, než si svůj dobrý skutek rozmyslím." pro jistotu jsem otevřela okno, protože i kdyby se mi ho povedlo prohodit bezpečnostním a super odolným sklem, nechtěla jsem uklízet střepy.

Jej reči prehlušili moje výkriky alá.. Som Hachidaime Hokáge! a Všetkých vás zničím! No po chvíli som prestal a aspoň na chvíľu som sa zastavil, a spokojne sa usmial na Yoshi. Nééé-chan.. Môžem si ho nechať?

(Ok, opakovaná výzva není brána na vědomí xD)

Věnovala jsem mu pohled, který říkal jediné... Zabít. Popadla jsem ho za límec a napřáhla se.
"Ber to jako součást tréninku."
O chvíli později už Nao vesele svištěl z okna ven, kamsi do ulic Konohy.

Nao - přesun xD

Pomalu jsem došla až ke dveřím Hokage-sama. Byla jsem tu snad poprvé, došla jsem tady díky ukazatelům, v tom jsem si ale vzpomněla, že mě tu už jednou Hokage-sama vzala. Takže se mi trochu vybavilo tohle prostředí. Zhluboka jsem se nadechla a zaťukala jsem na dveře, snad tu bude. Přinejhorším si sednu před dveře a budu čekat...

Zaslechla jsem klepání. Oblékla jsem si rezervní plášť hokage a posadila se za svůj stůl. Doufala jsem, že to není Nao, ani ten druhý šmírák.
"Dále." zvolala jsem a pro jistotu byla připravená okamžitě vystartovat na potenciálního nepřítele.

Uslyšela jsem potřebné slovo, zatáhla jsem za kliku a pomalu otevřela dveře. Ve dveřích jsem se poklonila a pozdravila, teprve poté jsem vešla a zavřela za sebou. S batohem na zádech jsem se otočila na Hokage-sama a spustila.
"Prý jste mě chtěla vidět, ohledně mise. Jak vidím, ostatní tu ještě nejsou... Jak typické..."
Zabrblala jsem si a pomyslela jsem si, že mi budou něco říkat o spolehlivosti... Tse...

Přikývla jsem a ze šuplíku vyndala mapu. Kromě moře na ní nebylo téměř nic zajímavého k vidění, až na docela malou, nepatrnou tečku.
"Jedná se o průzkum tohoto ostrova." ukázala jsem na tečičku ztracenou v moři.
"Vaším úkolem bude ostrov zmapovat a také zjistit, jaká zvířata a rostliny zde můžete nalézt. Keiko, u tebe spoléhám na to, že se zaměříš na léčebné byliny. Popřípadě i na ty jedovaté. Jelikož nevíme, zda tu nepřežívají nebezpečná zvířata, byla bych ráda, abys nesla dostatek protijedů. Protože je ostrov naprosto nedotčený lidskou civilizací, můžete čekat ledacos." pravila jsem a pak se odmlčela. Dala jsem Keiko prostor pro otázky.

Přistoupila jsem blíž a nahnula jsem se nad mapu. Vyslechla jsem si vše, co mi Hokage-sama chtěla říct chvíli, jsem si to urovnávala v hlavě.
"Etoo... Proč se Konoha stará o ostrov uprostřed moře, když jsme země, která má nemá dobrý přístup k velkým vodním plochám a ostrovům vůbec?"
Optala jsem se zaraženě.
"Takže tam jedu především jako medik a ručím za zdraví ostatních... Fuuu... Takže zkouška ohněm, jo?"
Zasmála jsem se trochu rozpačitě a přikývla jsem.
"Protijedy obstarám, pokusím se sehnat, co největší množství půjde. Máte nějaký odhad, jak dlouho by to mohlo trvat, nebo je to vše jen na nás?
A kdo s námi ještě půjde?"

"Starám se o ten ostrov, protože nikdo jiný by to stejně neudělal. Kdysi dávno byla skupinka našich shinobi na misi, a náhodou tento ostrůvek objevili. Pochopitelně že nejvíc by získala Kirigakure, která má k němu nejblíž. Než se tak stane, ráda bych zjistila, co se zde přesně nachází. Podnebí a ráz krajiny se významně liší od našich. Možná tam najdete něco vzácného." dodala jsem na vysvětlenou. Po chvíli jsem se zachmuřila a pokračovala jsem.
"Tenkrát šlo o misi, kdy jsme pronásledovali uprchlého nukenina. Jsme si stoprocentně jistí, že hledal útočiště právě na tomto ostrově. Z nějakého důvodu však zmizel. Jako kdyby se vypařil. Jakákoliv lidská stopa, jakoby na tomto ostrově zmizela během pár minut. Buďte proto opatrní, nezdržujte se tu příliš dlouho." nasadila jsem varovný tón a bylo vidět, že to myslím smrtelně vážně.
"Věřím že to bude dobrá zkušenost pro tebe i zbytek týmu. Každý z vás tu má dostatek prostoru, jak být užitečný. Délku mise si určujete sami. Nevím jak dlouho vám zabere ostrov propátrat, ostatně nehledáte nic určitého. Přesto vás znovu žádám, zbytečně neriskujte." měla jsem tušení, že zdejší zvěř je poněkud odlišná od té naší... Nejen v druhu ale i v chování.
"Půjde s vámi ještě Nibori Hyuuga. Jounin, který se mimo jiné postará o pravidelné informování o průběhu mise. Budu tak vědět zda jste v pořádku." pousmála jsem se. Ne že by se pan Hyuuga tvářil nadšeně, když jsem mu oznámila, že bude hlídat jak on řekl "bandu děcek".

Artas Uchiha

Došel jsem k budově hokage a vlasy jsem měl stále vlhké. Sam tam mi stekla kapka vody. Trochu jsem zatřepal hlavou a ještě se zbavil nějaké té vody, ale přeci jen tam trochu zbývalo. Klidným tempem jsem vyšplhal do nejvyššího patra budovy, kde byla kancelář Hokage. Lehce jsem zaklepal a čekal na výzvu ke vstupu. S tím Kenseim si to ještě vyřídím. Jestli mě shání Hokage kvůli nějaké volovině, tak ho... Na povrchu jsem byl zcela klidný, ale uvnitř zuřil hurikán.

Přikyvovala jsem výkladu Hokage-sama a když přišel na řadu ztracený nukenin, nějak jsem se nemohla ubránit pocitu úzkosti.
Zmizel jen tak? A teď nás tam posílají? Opravdu pěkná destinace. Každopádně k tomu byl dobrý důvod, prozkoumat terén a zjistit, zda se zde nevyskytují vzácné druhy bylin, živočichů či něčeho jiného. To byl velmi rozumný tah.
Byla jsem nesmírně ráda za to, že s námi půjde Hyuuga, protože to byly velmi dobré oči jako bonus, ale sama jsem měla ještě něco na srdci.
"Dobře, rozumím, než se ale dostaneme dále, měla bych ještě jednu prosbu... Chtěla bych se naučit přivolávací techniku, kdysi jsem si o ni četla a myslím, že by u mě našla velmi dobré využití, jako medik by se mi nesmírně hodila, jak na bojišti, tak jako poslíček pro posílání zpráv... Zrovna v tomto případě. Myslíte, že by to bylo možné?"

Jakmile se ozvalo klepání, hodila jsem očkem po klice.
"Vstupte." pravila jsem směrem ke dveřím a hádala co to bude tentokrát. Nao určitě ne, ten by snad ani nezaklepal.
"Technika kuchiyose... pravda. Jako medik bys měla mít nějakého užitečného summona." vytáhla jsem svitek, na který jsem rychle poznamenala potřebné pečetě a jejich pořadí.
"Tohle si nějakou dobu procvičuj, až se na to budeš opravdu cítit, zkus něco přivolat pomocí své krve. Nezaručuji, že se to povede. Ne každý je schopný techniky přivolání. A už vůbec netuším jaké zvířátko si tě vybere."

Uklonila jsem se a převzala jsem si svitek.
"Děkuji, snad to dopadne dobře, při nejhorším z toho nic nebude."
Usmála jsem se a schovala jsem svitek do batohu na zádech. Poté jsem ustoupila trochu stranou a čekala jsem, kdo vejde. Třeba to byl někdo důležitý a já bych měla vypadnout...

Artas Uchiha


Když se ozvalo slovo VSTUPTE. Vzal jsem s klidem za kliku a otevřel dveře. Vešel jsem dovnitř a za sebou zavřel dveře. Dobrý d... Zarazil jsem se, když jsem uviděl to pískle z minula. Její jméno jsem doposud neznal a více méně mi mohlo být ukradené. Došel jsem ke stolu a vlhké vlasy mi spadli do očí. Prý mi něco chcete. Konstatoval jsem trochu nabroušeným hlasem a přítomnost té holky ignoroval...

Jeden....
Povzdechl si, už dlouhou dobu seděl na střeše, odkud pozoroval každého, kdo se přiblížil. Rovnal si zde nervi, sice mohl přijít již dávno, ale nebyl by to on. Věděl, že se zlobil právem, ale měl se víc ovládat. Zachmuřil se a když uviděl vcházet Artase, řekl v duchu.
...dva... tak to máme všechny... je čas jít taky...
Seskočil z budovy a pomalu vyšel po schodech. Když se ocitl přede dveřmi, zaklepal a po vyzvání vstoupil. Postavil se někam na stranu, na Artase ani Keiko se nepodíval. Vypadal nějak jinak, než prvně, když se bavil s Hokage. Nejspíš mu stejně nic nebude chtít, on už věděl tak nějak o co jde. Proto jen vyčkával.

Na tváři jsem opět měla ten typický, milý a vřelý úsměv.
"Dobrý den přeji. Konečně se zase setkáváme." pravila jsem tak sladce, že nemohlo být pochyb o tom, že jsem se toho okamžiku vážně nemohla dočkat.
"Ano, sháním tě kvůli misi, která čeká váš tým. Každý člen tvého týmu už o ní ví více než ty. Je načase to napravit." ukázala jsem na mapu před sebou a zabodla prst těsně před malou tečičku v modrém moři.
"Prozkoumat."
Keiko jsem zatím nechala zde, protože jsem chtěla mít přehled o tom, že si ti dva nevjedou do vlasů sotva se podruhé potkají.

Otevřely se dveře a dovnitř vešel kluk, kterého už jsem viděla, byl to Baka Uchiha...
Jeho pohled byl stejný jako Kenseie, neubránila jsem se pobavenému úšklebku, ale nic jsem nedělala, to on tady byl ten nejlepší. Vypadalo to, že celá naše sebranka je poprvé pohromadě, tedy jako oficiální cíl, pokud přežijeme tohle, tak už snad vše.

Artas Uchiha

Ehm nespletl jsem si vesnici? Nebo máme novou hokage? Poznamenal jsem lehce ironicky na její mazání medu kolem pusy. Bylo vidět, že mám hodně blbou náladu a není radno, mě s něčím dráždit. Hmm Prohlédl jsem si na pár chvil mapu. Hotovo Měl jsem ji kompletně vypálenou do paměti. Když vešel Kensei, lehce mi cukli prsty. Když jsem potlačil chuť hodit po něm něco. To co předtím udělal dost přehnal. Z chladným výrazem jsem se podíval na Hokage. Ještě něco, nebo už mohu jít?

Povzdechla jsem si a pomyslela si něco o pubertě. Nezbylo mi než důvěřovat zkušenému jouninovi. Jeho načuřený pohled a jízlivé poznámky jsem ignorovala.
"Zbytek týmu ti cestou dovysvětlí to ostatní. Váš hlavní průvodce už čeká u brány Konohy. Proto je načase vyrazit." odvětila jsem bez výrazu.
"Hodně štěstí. Vraťte se v pořádku."

Artas Uchiha

Bez nějakého zájmu jsem složil jednoduchou pečeť a zmizel v obláčku křídově bílého kouře.

PŘESUN

Škubnula jsem sebou, když Hokage-sama řekla, abychom už vyrazili.
"Na-Nani?! Už? Ještě musím skočit pro ty látky... Sakra, no tak se proběhnu...
Držte nám palce."
Mrkla jsem na Hokage-sama a vyletěla jsem z kanceláře jako namydlená střela.
Přesun.

Zůstal jako poslední. Podíval se na Hokage poprvé co vešel a trochu déle. Zavřel oči a přikývl. Pak se pomalu otočil a zamířil si to ven dveřmi, kde se ještě zastavil a hlasem bez emocí řekl.

"Hokage-sama... někdy jsem pitomec... ale dám vše do pořádku... nezklamu vás..."

S tím vyšel ven, myslel to opravdově. Hodně to pro něho znamenalo, to už věděla. Přemýšlel co s Artasem, věděl že to zase přehnal i když byl do určitý míry v právu. Ale potřeboval, aby byli silní jako tým, takhle jsou zranitelní. Navíc ho štvalo, že nějak podvědomě vytušil. Že jim Hokage nedůvěřuje. Trápilo ho to, rozhodl se, že udělá vše aby jí přesvědčil o opaku.

přesun

"Jestli vás tohle nedonutí pracovat jako tým... pak už nic." šeptla jsem sama pro sebe a trochu zalitovala, že nemohu opustit kancelář a jít s nimi. Na druhou stranu, Hyuuga se na tuto misi hodil lépe. Rozhodla jsem se, že příště půjdu i já osobně. Jen najít někoho, kdo mi dá v případě nouze vědět...

Jounin, který doprovodil návštěvu z Iwagakure velmi brzo stanul za dveřmi kanceláře. Pokynul na pozdrav skupince Anbu a pak už mu nic nebránilo v tom, se vzdálit.

Faito


čakal som kým konečne vstúpime do pracovne a bol som trocha nervózny.

Jakmile se ozvalo zaklepání, nechala jsem všeho, co jsem měla rozpracované.
"Vstupte." ozvalo se zpoza zavřených dveří.

Ai Ishi

Vešla jsem do pracovny a uviděla Hokage. Vypadá pořád stejně. To je dobře. pomyslela jsem si a uklonila se. Tsuchikage Faito Dansaku žádá o přijetí, madam.

Faito


Bol som trocha nervózny ale s tým sa nič nedalo robiť. "Prajem vám dobrý deň Lady Hokage" nahodila som šibalský úsmev.

"Dobrý večer, vítejte v Konoze." pousmála jsem se a povstala.
"Copak vás za mnou přivádí? Podnikat tak dlouhou a poslední dobou nebezpečnou cestu, to má jistě pádný důvod."