Ulice Sunagakure no Sato

Jakmile jsem se dostal kousek od Kazekageko kanceláře, přehodil jsem si kápi přes hlavu, vždy jsem nosil takový delší oděv, který připomínal plášť a kapucí jsem si skrýval tvář. I když přehlédnou zakuklence s obrovskou nádobou na písek na zádech, to by šlo opravdu jen těžko, ale i tak mi to dodávalo jakýsi klamný pocit anonymity. Tudíž jsem rychle přeskakoval ze střechy na střechu, a pokud to šlo, skrýval jsem se za budovami či sloupy na střechách.
"Přál bych vám taky takhle žít..."
Ulevil jsem si na účet obyvatel vesnice a rychlým krokem a skokem jsem zmizel za nejbližší budovou, mířil jsem na trénovací pole. Chtěl jsem se zase zlepšit, abych mohl Kazekageho potěšit. (Přesun)

Z ničeho nic se zvedl poryv větru a objevila se menší písečná duna. Hned jak vítr ustál, objevil jsem se na místě já. Byl jsem na jedné z vyšších budov, která nebyla kulaté, na té bych se asi moc neudržel. Posadil jsem se do tureckého sedu a zadíval jsem se do ulic vesnice.
"Takový klid, ale za jakou cenu..."
Vybavil jsem si vše, čím jsem do teď prošel. Někteří by z toho klidně mohli i zešedivět, jiný by zase nevěřili, že je to možné přežít. Ale bohužel, pro mě to byla realita.
"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme."
Vybavil jsem si jeden z hory citátů, které jsem přečetl místo toho, abych spal jako normální člověk. Trochu mi to doznívalo v hlavě.
"Znamená to, že já největší štěstí nepoznám?"
Zadíval jsem se na své nohy a dlaně. Prohlížel jsem si je, jakoby ani nebyly mé.
"Jediné, co mi zbylo je Kazekage-sama... Udělal ze mě to, čím teď jsem... Proto dává mému životu smysl pouze on..."
Schoulil jsem se do klubíčka, přitáhnul jsem si kolena blíž k hlavě a chytl jsem se pod nimi.
"Tolik bych si přál být zase jako před tím... Jen zatracená náhoda... A celý můj život skončil."
Popotáhnul jsem, neboť mi do mi z očí začaly kanout slzy a já jsem raději zabořil hlavu hluboko do kolen, aby nikdo mou slabou chvilku neviděl...

Po několika desítkách minut litování se, jsem zvedl hlavu a se zarudlýma očima jsem se zadíval na vesnici. Vypadala tak pěkně. Velká, klidná, bezpečná...
Nemělo cenu se nadále litovat, jelikož to stejně nic nevyřešilo a jen to nahrávalo Ichibimu, vypadalo to, že když se objevil emocionální problém, rád toho využíval.
Ale nehodlal jsem mu dát záminku, tudíž jsem zbytek noci strávil sledováním vesnice, sem tam jsem se díval po človíčcích, kteří se míjeli v ulicích. Někteří byli rádi, že sotva lezli, asi to byl rušný večer a účet v hospodě byl pěkně mastný, ale tohle byl alespoň pořádný život.
Já jen seděl v tureckém sedu, nebo jsem ležel na boku a čmáral jsem si prstem něco na zem. Byla to opravdu dlouhá noc, ostatně jako všechny. Když začalo slunce vykukovat zpoza horizontu, uvědomil jsem si, že je nejvyšší čas zmizet. Proto jsem se pomalu sebral a odešel pryč. Zase se přes den někam zašít... (Přesun)

Teruki se procházel ulicemi Suny a vyzvídal, co všechno se za tu dobu, co byl pryč, změnilo. Byla pravda, že když se teď po tolika letech zase vrátil zpátky, asi by si měl skočit za Kazekagem a nahlásit zase svou plnou aktivitu. Tedy, že se může ujmout služby jako Jounin v Sunagakure no sato.
Po návratu totiž dostal pár dní na odpočinek a znova zabydlení. Také si mohl díky tomu vyřídit pár věcí, co potřeboval a pořádně si to tu zase projít, aby byl v obraze, což teď právě dělal.
I přesto, že už se dost stmívalo a všude se rozsvěcovali lampy, jež ulice osvětlovali, bylo tu pořád dosti rušno, aby si stále musel dával na cestu...
Hm... že by to tu žilo ve dne v noci? Opravdu se to za těch pár let, dosti změnilo... Pomyslel si a pokračoval dál ve svém pomalém procházení.
Byl teď spíše, tak svátečněji oblečení jakoby měl jít na nějakou, jak se říká párty, ale to jen proto, aby neudělal špatný dojem. Hlavně, hned potom, co je to asi 2 týdny nebo 3, co se vrátil, takže... Hlavně v klidu a rozumně...
Pomalinku však Teruki postupoval dál a dál, takže za chvíli se dostal, až nakonec ulice a jelikož s prohlídkou nebyl ještě úplně u konce, vydal se prvním směrem, co mu přišel nejpříjemnější... Skvělá procházka se vždy hodí...

-Přesun-

Objevil jsem se na jedné z vysokých budov vesnice. Byly to ideální místa pro skrytí, jelikož takhle nahoru nikdo neviděl, ani nemohli, přes okraje střech ani nemohli.
Pohladil jsem si zasaženou tvář a zjistil, že písečné brnění už se stačilo obnovit, ale bolelo to stejně... Opřel jsem se o jednu ze stěn a pomalu se sesunul dolů.
Měl jsem toho dost, nejen že jsem se měl všem vyhýbat, teď už i přišli, aby si na mě vybili zlost. Tohle byl vrchol, jakmile budu moct, rozdrtím je!

Náhle se ozvalo hlasité "puf" a kousek od Shuichiho, se v bílém oblaku kouře, objevil Teruki.
Ruky měl v kapsách a na tváři takový přátelský výraz. Výraz, který nepoukazoval na žádnou zlost, nenávist, odpor nebo něco jiného. Opravdu by se dalo říct, že se na něj dívá jako na všechny ostatní, což byla také pravda.
Teruki pomalu došel o něco blíž a stejně jako před tím Shuichi, se opřel o zeď a posadil se...
Jen tak vzhlédl k obloze a tak malinko se pousmál..."Nebylo to vůbec špatné..." Řekl a až teď se na něj otočil a zahleděl se mu do tváře."Málo genninu, donutí někoho zkušenějšího, použít techniku a navíc v takovém souboji hm..." Pousměje se a na chvíli se odvrátí..."Víš... vím, že mě asi moc rád nevidíš nebo že si zase budeš myslet, kdo ví co a nadávat my, ale... už je to pár let, co jsem v této vesnici nebyl... vlastně jsem se vrátil nedávno, dá se říct..." Teruki se na chvíli zastavil a přemýšlel, jak pokračovat..."Promiň za tu ránu. Nemám ve zvyku někoho šetřit, i když jen při tréninku. Jak říkám, člověk se nejvíce naučí praxí a kdybych každého bral v rukavičkách, moc by se toho nikdo nenaučil. Jistě mě chápeš ne? Chtěl jsem tě donutit, aby si ukázal vše, co umíš a co dokážeš. Chtěl jsem si tě ověřit. No a víš co? Myslím, že si prošel..." Znovu se mu zahleděl do tváře a příjemně se usmál..."Myslím, že tvou odtažitost chápu a také si začínám domýšlet, co vše se tu muselo dít a co se muselo dít tobě, ale... měl by sis uvědomit, že všichni lidé nejsou stejní a rozhodně bych sám sebe neřadil k těm, co by to rádi ubližovali. Jak říkám, chtěl jsem si tě jen prozkoušet..." Po této větě se Teruki zvedl a ještě naposledy se zahleděl na oblohu, než se vydal po střeše směrem pryč. "Nebudu tě tedy už rušit. Jistě chceš být teď sám. Ale, kdyby si někdy cokoliv potřeboval, pomoc, pokecat nebo by se do tebe zase někdo navážel, kdokoliv, stačí říct a nebo za mnou dojít. Rád ti pomůžu, když to bude v mé moci." Znovu se tak přátelsky usmál a jemně si vydýchl."No tak se zatím měj. Zase se někdy uvidíme..." Lehce na něj mrkl, naposledy se pousmál a následně zmizel v dalším obláčku bílého kouře, s tím klasickým zvukem "puf".
Shuichi tam zase zůstal sám. Bylo očividné, že tu chvíli samoty potřebuje. Hlavně po dnešku.

Toshio Tessha

Toshio sa pomaly prechádzal, zamyslene po ulici a rozmýšľal nad dôežitými faktami.,, Keby som náhodou urobil..." nadýchol sa a potichu si hovoril sám niečo pre seba. Keď odrazu pohľadom prechádzal po budovách a zahliadol známu osobu.,, Čo tu ten robí?" povzdychol si v tichosti a keďže nemal čo na práci tak vyskočil na budove a prikráčal k Shuichimu.
,,Tak teba by som tu skutočne nečakal." prehovoril namiesto pozdravu.,, Nemal si byť na tréningu?" opýtal sa zo zvedavosti.

Jakmile Teruki odešel, jenom jsem zatnul pěst. Takového mazlíčka si ze mě dělat nebude, jakmile budu moct, zabiju ho a je mi jedno, jak vidí svět on nebo někdo jiný. Mi záleží pouze na mě samotném, od té doby, co do mě vložili Ichibiho se starám pouze o sebe...
Pohledem jsem přejel celou vesnici a sem tam jsem se zadíval na nějaké vesničany.
V tom ale přišel další šok, objevil se tu Kazekage. Trochu ve mě trhlo, ale co už jsem zmohl, já tu jít nechtěl, musel jsem odejít, aby mi ten idiot dal pokoj.
"Byl jsem... Než mě tam přišli otravovat..."
Utrousil jsem s nabroušeným tónem hlasu. Očima jsem sledoval hranici vesnice a druhou jsem si sáhl na tvář, do které mě praštil.

Toshio Tessha

,,Aha." prehovoril bezcieľne Toshio keď začul jeho slová, ale aspoň prehovoril.,, Tak síce som ťa neoplánoval momentálne stretnúť, ale prišiel si mi akurát do rany." nadýchol sa a pohľadom po ňom prešiel.,, Potreboval som ti niečo dať, teda darovať z dobrej vôle." opravil sa.,, Predsa len som to pozabudol. To vieš opletačky s Ichibim, papierovačky k tomu no a proste som ti to zabudol dať. Tak tedaaaa." potiahol.,, Chceš darček?" spýtal sa priblbo , ale robil to zámerne a rád.

Výmluvy výmluvy. To všechno je spojovalo, neustále se za něco schovávali. I když, Kazekagemu jsem to byl schopen odpustit. Ale jemu ne!
"Chci! Chci jeho hlavu, chci, aby křičel jako všichni..."
Pronesl jsem chladným hlasem a to malé množství písku, které jsem kolem sebe vždy nechával se začalo divoce vlnit, bylo to tady... Touha po krvi a navíc se blížil úplněk...

Toshio Tessha

,,Heeeh?" zaskočil sa Toshio keď začul jeho slová a v momente mu dal jednu poza ucho, takú otcovskú.,, Nerob blbosti, pýtam sa vážne." zasmial sa pokojne a jednu ruku dal za chrbát.,, Chcel som ti dať dar predtým, ale pozabudol som." zvážnel a keď vytiahol ruku spoza chrbta už v nej držal čiernu katanu, ktorú mu podával.
,,Viem, že tebe bude asi katana na nič. Ale nakoniec to možno niekedy oceníš." dodal.,, Podobnú katanu mám aj ja." zdôraznil.,, Je tvorená mojou technikou. Spojil som častice kovu najpevnejšie ako to len šlo a stvoril toto." usmial sa.,, Nič pevnejšie na svete nenájdeš." žmurkol na neho.,, Má ti to pripomínať tvoju pevnú vôľu, ktorú nemáš nikdy stratiť. Hlavne tú nie ak chceš teda prežiť svoj život." doplnil.

Cuknul jsem s hlavou, když mi jeho ruka přistála na hlavě. Bylo to zvláštní, ale tohle písek nerozeznával jako útok, a proto jsem schytal pohlavek.
Jen jsem sklopil oči a zavrčel jako nasoptěný pes. Protočil jsem oči a podíval jsem se na Kazekageho. Katana? A k čemu mi bude?
"Děkuji..."
Vypadlo ze mě a písek se sám zvedl ze země a opatrně se obmotal kolem katany, ta unášena pískem levitovala až nad mou nádobu pro písek a zajela skrze víko až dovnitř nádoby. Byla přesně tak dlouhá, že do nádoby vlezla celá a nevyčuhovala. Mohl jsem to někdy použít jako svou tajnou zbraň, ale že někdy využiji sečné zbraně, to mě opravdu nenapadlo.
"Měl bych ještě jednu prosbu... Chci svitky ohledně technik Sabaku no Gaary."
Podíval jsem se na Kazekageho s chtíčem v očích, který šel jen velmi špatně rozpoznat za vší tou zlobou a hněvem.

Toshio Tessha

,,Zvitky s technikami Gaaru sama?" zopakoval v tichosti Toshio keď začul jeho jednoduchú otázku.,, No tak to bola druhá vec, ktorú som s tebou chcel prebrať." prikývol po tej chvíli.,, Ale aké techniky máš konkrétne namysli?" spýtal sa ho nakoniec pre istotu.,, Mám pri sebe pár základných techník, ktoré ti môžem dať teda." doplnil a čakal na jeho reakciu.

Stočil jsem hlavu stranou a zadíval se Kazekagemu do očí.
"Všechny!"
Pomalu jsem zavřel oči a opět ji otočil nazpět.
"Gaara-sama byl jediný, kdo téměř dokázal ovládnou Ichibiho, využil jeho maximální potenciál, pokud se vydám stejnou cestou, tedy cestou, kterou zvolil Gaara-sama, je to první krok k tomu, ovládnout Ichibiho, navíc víte, že techniky potřebuju, bez nich nejsem nic než jen chodící brnění a teď už ani to ne..."
Vzpomněl jsem si na Terukiho a jeho rychlost. Musel jsem se něco naučit, protože hračku si ze mě nikdo dělat nebude!

Toshio Tessha

,,No len pomaličky s tým." upozornil ho a rukou zašiel do vnútorného vrecka plášťa.,, Viem, že na teba všetci tlačíme aby si sa snažil rýchlejšie a rýchlejšie ovládnuť Ichibiho, ale nič sa neudeje cez noc." dodal a vytiahol obyčajný zvitok.,, Trochu pohody, ber to trošku flegmaticky inak ťa to zničí. Ako mňa." pokrčil ramenami a podal mu aj tento zvitok.,, Je upravený tak aby si z neho mohol vyvolať ostatné zvitky, ktoré sme do toho ukryli. Skutočne celý batoh sa mi nosiť nechcelo a toto je praktickejšie." doplnil.

Natáhnul jsem ruku po svitku a doslova po něm má ruka vystřelila a chytla ho. Stáhnul jsem si ho k sobě a položil jsem si ho do klína.
"Je to jenom můj boj... Vy z toho jen těžíte... Všichni do jednoho, jediný důvod, proč nekladu odpor, je, že mi nic nezbylo... Nic kromě něho..."
Zamyslel jsem se, jaké by to bylo, kdybych si postavil hlavu a udělal ve vesnici obrovský chaos... Nestálo by to za to, určitě by přišli na jiné způsoby jak mě zase kontrolovat, ale pokud jim budu zobat z ruky a oni mi to povolí, uvidí se, kdo tu nakonec bude nechtěný...
"Jak se s tím poperu je jen na mě!"

Toshio Tessha

,,Len pomaly s tým obvineniami Shuichi." zdôraznil Toshio vážne.,, Najdôležitejším dôvodom prečo bol Ichibi no Shukaku zapečatený je sila, ktorú ukrýva. A ver tomu, že schránka v ktorej bol uzavretý by ho neudržala naveky." podotkol.,, Klan Suna, ten vážený klan ponúkol najvyššiu obeť a to jedného spomedzi svojich. Už len to je najväčšia obeta, ktorú môžu urobiť na ochranu vesnice. Nie je to o moci, ktorú Ichibi ukrýva, ale aj o nebezpečenstvo ktoré predstavuje bez kontroly." vysvetlil mu to.,, Nie si vydedenec, ty si záchrana. A to my všetci vieme. Hoc možno iní to netušia." prikývol hlavou.
A čo sa týka toho tvojho utrpenia." vrátil sa ešte Toshio.,, Myslíš, že si jediný kto trpel len preto, že niečo v sebe skrývaš?" spýtal sa ho.,, Ja v sebe tiež niečo skrývam, hoc nie je to démon je sila toho sa mu vyrovná. A nebol to démon čo spôsobil to, že som prišiel o všetko. Ale talent, ktorý som pri narodení zdedil. A ver je horšie padnúť z vysokého piedestálu slávy ako padnúť na zadok a vedieť, že ešte tvoja chvíľa len a len príde." dopovedal.

Tohle bylo moc i na mě, v tenhle den opravdu moc... Stočil jsem na něj hlavu a zaťal pěst, chladným pohledem jsem se Kazekagemu zadíval do očí a nadechl se.
"A co za to mám? Za tu záchranu? Klan mě sprostě využil, od té doby jsem o nich neslyšel, otec raději zdrhnul, aby neviděl, co jsem a vlastní matku jsem zabil, protože se o to prvně pokusila ona. Jestli po tomhle mám ještě čekat na svoji chvíli, tak pochopte, že se poněkud hůř realizuje."
Postavil jsem se na nohy a pomalu odcházel pryč.
"Dneska na tyhle kecy nemám náladu..."
Pověděl jsem přes rameno a poté skočil o pár metrů dál a našel jsem si jinou střechu asi o 30 metrů dále. Chtěl jsem být sám a nějak si to v hlavě přebrat, ale tihle tzv. přátelé m iv tom opravdu nepomáhali...

Toshio Tessha

,, Asi to budem musieť trocha postrčiť pretože očividne nechápe čo mu chcem vraziť do hlavy."
Povzdychol si Toshio keď si vypočul jeho slová a zbadal ako jednoducho, prosto odchádza, akoby sa nič neudialo. Liezlo mu to na nervy a tak len zavrel oči a zmizol. Shuichi nebol tak ďaleko a tak ho našiel ľahko. Len sa pred ním zjavil.
,, Tak ty si myslíš, že troska čo? Ty si myslíš, že ti bolo ukrivdené a, že my sme ti zobrali tvoj život?"
Spýtal sa ho dosť ostrým tónom a hoc aj cez piesočnú obranu do neho riadne strčil tak aby skončil pri stene. Nemal mu v úmysle ubližovať, ale nemal k tomu ďaleko.
,, Za prvé nikto ťa do toho nenútil. Všetko bolo na báze dobrovoľnosti ak by sa nik neprihlásil nikoho by nevybrali."
Zdôraznil a priblížil sa k nemu a bol schopný zabrániť mu v pohybe ak to bude nutné.
,, Možno to nevieš, ale sme rodina. Rodina tvorená dvoma klanmi. Klanmi, ktoré nemali sebe rovného pokiaľ neskrížili zbrane proti sebe. Ale ani v tú noc keď sme proti sebe bojovali ani jeden neustúpil. A chceš mi povedať, že teba položí na kolená jedné chlpaté čudo čo sme do teba vrazili?"
Zasmial sa a len neveriacky pokrútil hlavou. Pokojne sa mu díval do očí bez jedinej výčitky. Nikdy mu to nerobilo problém.
,, Mal som rodinu, mal som priateľov, mal som slávu, postavenie a moc, ktorá bola legendárna. No už ako dieťa som si uvedomoval, že s veľkou mocou prichádza veľká zodpovednosť. To čo sa vo mne schovávalo bolo tak mocné, že ani jeden člen klanu sa neopovážil ma trénovať, pretože nik netuši ani čo len dokážem."
Zdôraznil a nemal v pláne ho pustiť k slovu, nie kým neskončí on.
,, Celý svoj život som pred svetom skrýval a popiera čo v skutočnosti dokážem a našiel som si iné sféry schopností, ktoré som mohol použiť k ochrane vesnice ako mi to do hlavy neustále vštepovali dookola. A dokázal som to. Bol som jeden z mála, ktorý sa na rebríčku ANBU dostal takmer na vrchol, ale vieš ako to býva. Čím vyšší vzostup tým väčší pád. Poviem ti takú malú historku kým ma ešte počúvaš bez toho aby som ti to zbraňou vyryl na chrbát."
Podpichol ho a dúfal, že aspoň teraz začne počúvať.
,, Bol som na vrchole svojich schopností. Tie svoje skutočné som dokonca zapieral ako som ti spomínal. Mal som všetko na čo si len spomenieš. A dostal som jednoduchú misiu. Obsadiť jeden hrad, jeden jediný, ktorý mal byť prázdny. Velil som dvom jednotkám v ktorých som mal svojich priateľov a keby som ich, ale aj vlastnú priateľku. Doviedol som ich tam. Žiaden senzibil neodhalil nič, no keď sme vstúpili do hradu z každej strane na nás vykúkalo tisíce očí. A v tom momente som vedel, že ani moja pýcha, ani hrdosť klanu a ani sláva mi stačiť nebudú a ja zomriem. Celú noc sme bojovali do posledného dychu. Tú noc moje schopnosti dosiahli maxima, ale každou chvíľou zomierali moji najbližší. Jeden po druhom až padli všetci, pretože som ich nedokázal ochrániť. A v záchvate šialenstva som zrovnal zo zemou oblasť niekoľkých kilometrov. "
Porozprával mu Toshio svoju najťažšiu noc v živote.
,,Viac mŕtvy ako živý, viac duch ako človek som sa vracal bez duše po rovnakej ceste. Celý mesiac mi trvalo kým som sa na pokraji smrti vrátil do Sunagakure no Sato. A celý presiaknutý krvou som padol do náručia svojich rodičov. Vediac, že tú noc som stratil všetko. Ty si prišiel za jednu noc o rodinu."
Pripomenul mu riadne Toshio.
,,Lenže ja som za noc prišiel o priateľov, o lásku, o slávy, pýchu, moc a postavenie. Všetko čo predstavoval svetu známy klan Tessha. Môj život stratil zmysel tak veľmi, že keby som mohol zabijem sa sám. Ale stojím tu. Stojím tu stále pretože viem odkiaľ pochádzam a viem kým som."
Doplnil a ešte raz do neho riadne strčil aby sa zobudil.
,,Prestaň zo seba robiť chudáka a trosku. Hoc zavrhli ťa, ale stále si môžeš hovoriť členom klanu Suna. Člen klanu, ktorý je symbolom vesnice a po ktorom je vesnica pomenovaná. Klan, ktorý nemáme v Zemi Vetra sebe rovného. Klan, ktorý zastavil pýchu a moc klanu Tessha. A chceš mi povedať, že ty si čierna ovca? Že nedokážeš to čo ostatní?
Dali sme do teba to stvorenie a to neznamená, že si obeť. To znamená, že môžeš byť pýchou klanu a niekým, kto raz prevezme moje miesto. Niekto komu podám ruku a uznám ako sebe rovného. A ak ťa v rannom detstve klan Suna nenaučil našu filozofiu tak ver, že ju do teba zarazím vlastno ručne ak je to potreba. Nechcem to robiť, ale inak ako krvou si to nezapamätáš."
Dopovedal a dúfal, že zachytil aspoň niečo z toho čo mu chcel povedať.

Jakmile Kazekage zvýšil hlas, věděl jsem, že je zle... Ale co následovalo, to jsem opravdu nečekal, nevěděl jsem, že Kazekage toho má za sebou tolik a i přes to se stal tím, kým dneska je. Na chvíli mi to vyrazilo dech. Zadíval jsem se do země a uvažoval jsem, jestli nad tím mám přemýšlet nebo ne. Každý tady měl plno rad, každý věděl něco, tahle cesta je nejlepší a na to zas tahle, ale jak to mám sakra vědět já?! Mi nikdo nic neřekl, postavili mě před hotovou věc... Nakonec jsem se rozhodl zachovat si svou tvář a pouvažovat o tom až v soukromí.
"Rozdíl mezi vámi a mnou je jediný. Vám na vesnici záleží, mě ne."
Odpálkoval jsem celý jeho příběh jedinou větou a byl připraven, že ho to zřejmě rozzuří.

Toshio Tessha

,,Rozdiel medzi nami je skutočne jediný, ale nie práve ten. Ale v tom, že ja som našiel zmysel života a ty nie."
Opravil ho.
,, Odjakživa sme boli vedení k tomu byť výnimočnými, odjakžive sme sa mali stať tými v ktorých sme snívali, odjakživa sme mali byť shinobi. Je pravda, že život shinobi prináša mnohé straty a obdobia na ktoré iný nespomínajú. Lenže na naše plecia bola daná zodpovednosť za každého a je len na tebe ako sa vysporiadaš s darom, ktorý ti bol daný pri narodení."
Vážne ho upozornil, ale zatiaľ nič nerobil. Neplánoval ho odtiaľ pustiť len tak ľahko.
,, Dali sme ti Ichibiho aj napriek tvojmu veku lebo vieme, že každý člen klanu Suna našiel zmysel života v ochrane celej vesnice. A preto nesieš meno, ktoré máš. Preto každý jeden rok vzdávame poctu hlavne klanu Suna, pretože ich obete boli pre vesnicu tie najdôležitejšie.
Neexistuje prekliatie. Existuje len nepochopený dar. Každá vec má dve stránky tak ako otázka dve odpovede.
Skús byť raz shinobim, zodvihnúť hlavu a pozrieť sa mi do očí ako rovný. Skús to len na okamih, zabudni na to kde sme. A povedz mi či si urobil všetko preto aby si sa zbavil prekliatia a vydobil si rešpekt na tomto svete plnom nespravodlivosti? Povedz mi či si sa pokúšal vôbec stať sa niekým alebo len loutkou?"
Opýtal sa ho úplne vážne a díval sa mu priamo do očí.

"Tolik řečí... Asi pro vás bude Ichibi hodně důležitý co?"
Nehodlal jsem poslouchat jeho srdceryvné řeči a poslouchat, jak jsou všichni šťastní a spokojení. Milují druhé a bla bla bla... Šťastný konec a všichni jdeme domů. Tohle u mě neplatilo. Protože nic u mě nebylo jako u ostatních.
Naklonil jsem se tak, abych Kazekagemu zíral přímo do očí, mezera mezi našimi obličeji byla asi 15 centimetrů. Zadíval jsem se mu do očí, jak nejchladněji jsem uměl, jestli v těhle očích viděl něco jiného, než o čem jsem věděl já, pak byl skutečně dobrý.
"Jsem jen to, co jste ze mě udělali vy. Tím můj život skončil! Máte někdy noční můry? Někdy, když spíte, budíte se ze snů? Já ne! Víte proč? Můj život je jedna nekončící noční můra, která nemá konce..."

Toshio Tessha

,, Pre mňa nie je Ichibi nič iné ako spomienka na jedného zo slávnych ľudí, ktorými sa stali Kazekagem a prisáhm ti, že ak by to šlo inak. Tak by bol teraz vo mne a nie v tebe. Ale klan Suna veril, že sa nájde vyvolený. Ďalší kto ponesie slávu legendárneho Sabaku no Gaaru."
Pokrútil hlavou keď ho počúval.
,, A nemyslíš, že ja nočné mory nemávam? Prenasledujú ma tisíce tvári a mien, ktoré som zabil. Každý jeden moment vidím v svojej hlave noc, ktorá zmenila môj život. Ale dobre pokiaľ cítiš, že ti bolo ukrivdené tak poď."
Rázne prehovoril, cúvol a rozpražil ruky.
,,Udri si do mňa. Udri si do niekoho koho osud bol horší než tvoj len si to nedokážeš uvedomiť lebo mi malé decko, ktoré hľadí na seba. Tvoj osud bol ťažký uznávam, ale si jeden z nás. Jeden z nás aj keď to zapieraš a pokiaľ v sebe skrývaš nenávisť tak poď len do toho. Zaútoč a vybi si svoju nenávisť na niekom. Radšej budem tým centrom ja akoby si mal vybuchnúť niekde inde a pokiaľ ťa ani slová Kazekageho nedokážu presvedčiť potom ti musím ukázať lásku klanu Suna a klanu Tessha v inej forme než je obvyklé."
Zdôraznil a čakal čo urobí.

"Vy je možná míváte, ale zase se proberete... To já nemůžu, protože mi není dovoleno spát!"
Ukázal jsem prstem na silné kruhy pod očima, které byly způsobeny absolutní absencí spánku, doteď jsem nepochopil, jak je možné, že to přežívám, ale nijak jsem to neřešil. Radši...
A vrcholem všeho bylo, když mě vyzval, abych si na něm vybil zlost. Začal jsem se zlověstně smát.
"Lidé nejsou hračky, kdy už to pochopíte?! Já si nebudu hrát na nikoho, kdo nejsem! Jsme rodina? Tak proč si tak nepřipadám? Proč mám chránit někoho, kdo si to nezaslouží?! Proč se s tím zvířetem musím bít jen o to, abych mohl ovládat své tělo? Vzali jste mi totiž to jediné, co jsem měl. Vzali jste mi mojí podstatu, mou lidskost... Teď už ani nevím, co jsem."
Při těhle slovech jsem se zadíval do země a sáhl si na břicho.
"Nebudu jako vy, nebudu působit další nenávist. Tohle pitomý boj nevyřeší... Jediné, co mě zachrání je mé spasení... Má smrt..."
Po těhle slovech jsem už nic nedělal, jen jsem se díval do země a nechal tyhle slova doznívat.

Toshio Tessha

,,Nikoho sme nenútili, nikomu sme neprikazovali a nič neporušili."
Odpovedal úplne pokojne Toshio, pre zmenu.
,, Otázka znela, kto bude tým kto príjme ten osud až pokiaľ sa sám chlapec, jeden jediný neprihlásil. Všetci videli zdesenie, no ja vyvoleného. Shinobiho, ktorý neurobí rovnakú chybu ako ja. My sme z teba nič neurobili. Tú ruku si zdvihol a tie slová vyslovil len ty jediný."
Zdôraznil mo to pripomenul čo sa kedysi stalo. Pomaly siahol do do zadu za chrbát a vytiahol dlhú čiernu katanu.
,,Pokiaľ ovládlo časť rodiny chtíč po moci a snaha ovládnuť svet za pomoci sily, pokiaľ bola časť rodiny otrávená nenávisťou a stala sa hrozbou pre ostatných. Potom my budeme musieť byť tou rukou spravodlivosti, ktorá privedie rovnováhu aj za cenu vlastného života a aj za cenu straty schopností, ktorá nám boli dané aby sme mohli vykonávať toto poslanie.“
Odrecitoval mu slovo od slova reč, ktorú kedysi počul.
,, Toto povedal klan Suna klanu Tessha tesne predtým než sa obe strany uchýlili k boju. Preto ťa teraz vyzívam. Tak ako ten deň keď si sám zvolil vlastný osud.
Ponúkam ti vyslobodenie. Stačí slovo a ukončím tvoje trápenie aj keby som mal ukončiť aj to svoje. Alebo prestaneš byť zbabelcom a postavíš sa osudu čelom.
Tvrdil si, že si prišiel o rodinu a o všetko. No ja som ti vždy veril pretože ako jediný, hoc si bol dieťa, si urobil to čo iní nedokázali. Preto sa rozhodni lebo život aký žiješ nie je životom a ja ti ponúkam voľbu."
Dokončil svoj preslov a čakal na jeho reakciu. Či si vyberie alebo zdupká preč.

Pořád to nechápal... Byl přesně jako můj klan...
"Ale tohle vy nedokážete pochopit... Nic jsem si nezvolil, byla to jen pitomá náhoda, protože jsem den před tím slyšel, jak se kvůli mě rodiče hádají. Chtěl jsem něco udělat, ale určitě ne něco, co zabije mou matku a otce donutí utéct.
Můj klan byl jen vychytralý a využili prvního idiota, který tuhle obrovskou chybu udělal, v tomhle případě jsem to byl já. Myslíte si, že jsem si zvolil svůj osud?
Co se vám nezdálo jasné na tom, když jsem se zoufale snažil utéct z pečetící místnosti, kam jste mě dostali jen díky pečeti poslušnosti, co jste nepochopil na tom, když jsem ječel bolestí a zoufalstvím během procesu, kdy jste do mě VY vpravil to monstrum? Jestli tohle není jasné, tak co teda!"

Toshio Tessha

,,Chcel si zmenu a chcel si moc na to ochrániť svojich rodičov a hlavne matku čo? Áno čítal som tvoj životopis predtým než som to spravil."
Prikývol a ubezpečil ho o tom.
,, Hľadal si skratku k sile ochrániť čo je ti blížne. Pretože základy sa k tebe dostali no k výcviku si nestihol prísť. Kdesi v tebe sídli člen klanu Suna a nie monštrum.
Vieš koľkokrát som si chcel z tela vyrvať všetko to čo som zdedil a čo som dokázal. Len pre jediný okamih s tými, ktorý padli mojou vinou?"
Bezcielne sa ho pýtal.
,,Zodvihol si ruku a slovami si vyjadril súhlas. Pečatenie samo o sebe je tak zničujúce a vyčerpávajúce žeby ho ani dospelý shinobi nemusel zvládnuť preto je tvoje správanie z pečatenia pochopiteňé. Len očividne ty nedokážeš pochopiť, že to čo si dostal nie len prekliatím. Dám ti teda otázku.
Zodvihol by si tú ruku keby si bol silný a mal dostatok schopností na ochranu vlastných rodičov?
Asi nie, predpokladám."
Položil otázku a zároveň odpovedal.
,, Takže si zdvihol ruku nie preto, že si chcel byť výnimočným ale preto aby si mal moc a silu. Ty si využil klan preto aby si bol niekým. Ten kto raz niečo vysloví ten to má dodržať slovo shinobi je zákon!"
Podotkol dôrazne.

"Tak to jste teda četl asi mezi řádky!
Zvedl jsem tu ruku, protože jsem chtěl od nich utéct, matka ve mě viděla slabocha a nicku, otec se mnou jen cvičil a k čemu to bylo?! K ničemu, nechtěl jsem moc proto, abych ji mohl chránit. Chtěl jsem pomoci někomu, kdo o to stojí!
Ale jak se mi kla zavděčil? Takhle!"
Už to ve mě začalo pomalu bublat. Cítil jsem, že jestli se ještě více naštvu, tak to nebude dobré. Po chvíli už jsem zklidněnějším hlasem jen tiše pronesl.
"Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán...
A ještě něco prosím, nesnažte se ze mě udělat to, co ze mě chcete mít vy!"

Toshio Tessha

,,No vidíš prcku, že to z teba vytiahlo. Tak predsa len si kedysi bol jedným z nás."
Pousmial sa pokojne a sledoval ho.
,,My ťa o pomoc neprosíme, pokiaľ nedokážeš chápať je to zbytočné. Chyba bola, že sme ťa neprenechali klanu preotže si podstatnú časť vynechal a teraz je z teba to čo je, ale naša vina to isto nie je.
Ale pomoc chcú oni."
Zdôraznil a ukázal na vesnicu.
,,Nebojujeme za seba, nebojujeme pre zábavu, ale za tých ktorí sa brániť nedokážu. Nech ti bolo ukrivdeno akokoľvek pokiaľ nedokážeš prekonať minulosť a budeš stále na ňu hľadieť tak ostaň v minulosti. Shinobi, ktorí pozerali za seba tam aj ostali a stali sa z nich trosky." doplnil a odložil katanu.
,, Chcel som z teba Kazekageho. Chcel som niekoho, kto moju chybu nezopakuje. Preto som prikývol keď mi ponúkli na zapečatenie dieťa. Pretože som videl potenciál a to, že si sám? Nie si jediný.
Len ži tento bezvýznamný život, ži a trénuj no ver tomu."
Dôkladne ho upozornil.
,, Že nikdy nebudeš shinobim. Ponúkol som ti možnosť nebyť loutkou a stať sa človekom. Tak teda ži s tým monštrom. Asi som sa zmýlil keď ho videl v tebe seba samého. Dieťa plné skrytého talentu, ktoré potrebuje jediné. A to uznanie ostatných.
Každý Kazekage položil život za vesnicu a chránil každého obyvateľa Suny. Aj Sabaku no Gaaru."
Ukončil týmto rozhovor, otočil sa a kráčal preč.

Musel jsem se kousnout do rtu, abych po něm ještě něco nevyštěkl, ale rozhodl jsem se to nechat tak. Stejně to nemělo cenu, měl svoji pravdu a já taky.
Tak mě dopálil, že to až nebylo možné, tak mě nenaštval ani ten Teruki, který mi vrazil pěst.
Protočil jsem oči a zadíval jsem se na vesnici. V jednom měl Kazekage pravdu, byli bezbranní a za to si mohli sami. Já jím byl taky, pokud spoléhají jen na ochranu ostatních, nezaslouží si nic jiného než smrt.
"Tak jako jste se vyhýbali vy mi, když jsem to potřeboval, tak se budu vyhýbat já vám, až vás budou vraždit" Tak přísahám!"
Letmo jsem se usmál, už jsem se těšil, až přijdou na to, jaké to je, být úplně na dně...
Chvíli jsem se té myšlence oddával a poté jsem se rozhodl vrátit se na tréninkové pole, chtěl jsem si projít Gaarovy techniky...
Tss... Prý položil by život za každého vesničana, ale že ho chtěli zabít, to už neřekne...
Otočil jsem se opačným směrem než Kazekage a odešel jsem pryč. (Přesun)

Toshio Tessha

Toshio sa prechádzal naďalej po Sunagakure no Sato. Rád sledoval ľudí, ktorí chodili naokolo. Keď si tak vyhliadol jednu peknú bielo vlasú slečnu, ktorá bola svojou farbou vlasou tak výrazna ako voda na púšti, tak jemne pridal do tempa a nejakou tou chvíľou šiel tesne za ňou.
,,Stratili ste sa slečna?"
Spýtal sa zvedavo.

Toshio Tessha

,,No no no psssst slečna."
Utíšil ju Toshio keď ho oslovila Kazekage. Preto sa nahol dopredu keďže k nemu stála chrbtom.
,, Som tu počas pracovnej doby tak nemusela by si ma vykecať celému národu, že flákam a nič nerobím.
Zašepkal potichu a stále zostal tesne stáť za ňou.
,, Ale na druhú stranu keby ma prichytili vonku s tebou tak to by bol úspech. Niekto by si pomyslel, že som príťažlivý. Alebo veľmi bohatý."
Zasmial sa v tichosti a ani sa neobhliadal na okolie, aj tak mu bolo jedno kto ho vidí ale takto mal zámienku.

Toshio Tessha

,,Ale nič nič pohodička."
Odpovedal pokojne a zaujalo ho zbraň na jej chrbte a presne na tej spočinul jeho pohľad a okamžite aj pozornosť
,,Čoho alebo koho sa tak bojíš hm?"
Spýtal sa tak neprítomne a potichučky vytiahol tú katanu aby to nebolo počuť.
,,Fascinujúce. Nádherná práca."
Zašepkal v tichosti pre seba, ale popri tom neustále čakal na jej odpoveď.
,,Alebo niekoho hádam čakáš?"
Uškrnul sa a po dlhšej chvíli zdvihol pohľad smerom k nej.

„Já?“ Zeptala jsem se překvapeně. „Já se nikoho ani ničeho
nebojím!“
Zněla jsem teď trochu jako dítě, nebojácné dítě.
Pak jsem ale ucítila, jak vyndal katanu z pochvy. Sice jsem to neslyšela,
ale přeci jen něco vážila a díku tomu jsem to postřehla. Měla jsem trochu
špatný pocit, jelikož stál za mnou s katanou v ruce a i když to byl
Kazekage, nevěřila jsem mu. Žádnému chlapovi se nedá věřit.
Udělala jsem krok dopředu a otočila jsem se, abych mu viděla do tváře.
„No, já ani nevím.“ Zasmála jsem se. „Štěstí přeje připraveným, nemyslíte?“
Můj pohled sjel na katanu, ještě jsem s ní moc neuměla, ale rozhodně nebylo
na škodu ji mít při sobě, kdoví, koho bych mohla potkat.

Toshio Tessha

,, Však ničoho sa nebojíš lebo ešte tréning nezačal."
Pousmial sa a v tom sa k nemu otočila. V tom momente bola katana druhoradá a jeho pozornosť si opäť získala sečna pred ním. Doslova až na chvíľku stratil reč.
,,Šťastie neexistuje to časom zistíš."
Odpovedal pokojne a katanu položil pred seba a pustil ju. Katana ostala stáť vo vzduchu akoby na niečom ležala.
,, No ja ti neviem, ale tá osoba za tebou čo ide tvojim smerom nevyzerá nejako príveto."
Zasmial sa Toshio.

Toshio Tessha

Toshio len sledoval s úsmevom túto situáciu.
,,Toshio sľúbil si, že nebudeš hnusný, že prestaneš s týmito blbosťami a nebudeš trápiť ostatných ľudí...."
Premýšľal na rýchlo.
,,...tomuto sa odolať proste nedá."
Pousmial sa v duchu, privrel oči a o chvíľu sa objavil tesne za Miyako. Pritisol sa tesne k nej, objal ju okolo pása a hlavu jej položil na rameno stále s úsmevom na ramene.
,, Dobrý, pani."
Pozdravil okamžite ako ju zbadal.
,, Veľmi ma teší Toshio Tessha jméno mé, Rokudaime Kazekage titul môj."
Okamžite sa predstavil, ale ešte neskončil.
,, Hádam vám nevadí, že randím s vašou dcérou? Inak je skutočne krásna a skutočne by som si nedovolil jej ublížiť."
Prehovoril a čakal reakcie oboch.

Toshio Tessha

,,Je mi to ľúto, že ju trochu zdržujem, ale boli sme na čajík a na menší obed. Nebojte sa žiadne sladkosti som jej pred ani po jedlo nedovolil. Na to si dávam pozor."
Ujistil ju Toshio a stále si zachovával vážnu tvár, ale na druhú stranu sa mu páčilo byť takto pritúlený.
,, Ale ozaj sa nemusíte báť vaša dcéra bude o desiatej večer doma, nenechám ju potulovať sa povonku, predsa len človek nikdy nevie čo za úchyla sa povonku potuluje. To mi snáď dáte za pravdu. "
Pokračoval Toshio a nechcel pustiť ani jednu k slovu.
,, A chcel som sa spýtať za vašu dcéru, pretože nevie ako sa vás to má opýtať, ale chcela sa spýtať či ju na noc pustíte vonku, teda kľudne ku mne domov?"
Spýtal sa zo zvedavosti s takým divným úsmevom na tvári.

Toshio Tessha

,,Prešibaná pani. Ale keď hrám tak to dohrám do konca."
Preblesklo mu okamžite hlavou a úsmev z jeho tváre nezmizol.
,,Ou tak rodiná večera. Ale to mi je trochu ľúto pretože vám asi dcérka nespomínala, že má veľmi dôležitú misiu. Ktorá zjavne bude trvať dlhšie obdobie vzhľadom na náročnosť a vzdialenosť tejto misie. A ako viete každý shinobi či už genin jounin alebo samotný Kazekage má v provm rade povinnosť chrániť vesnicu a jej záujmy. To znamená byť shinobi."
Usmial sa Toshio a čakal ako zareaguje na toto. Už musel potiahnuť za silné karty v rukáve.
,,Inak máš krásne meno."
Zašepkal nepočuteľne len pre Miyako.
,, Ale je to škoda no minule keď u mňa Miya ostala cez noc tak nám bolo veľmi príjemné a prútulno."
Povzdychol si a neodolal túto vetu doplniť.

Toshio Tessha

,,Úúúúúúúúspech."
Potešil sa v duchu Toshio keď docielil čo chcel, aspoň väčšinou to tak skončilo.
Toshio prikráčal k osobe ležiacej na zemi, zohol sa a kľakol si vedľa nej.
,,Miya chod na cvičisko."
Pousmial sa Toshio a zhlboka nadýchol.
,, No tak ak nechceš mať problémy tak láskavo tam choď a počkaj ma."
Zdôraznil rázne a počkal kým odíjde. Potom sa obrátil k ležiacej žene na zemi. Vystrel dlaň smerom k nej a v tom vytvoril menší prameň vody ktorým jej trochu oblial tvár aby ju prebudil.
,, Ste v poriadku pani?"
Opýtal sa slušne akoby sa nič nestalo.
,, Išiel som okolo a odrazu ste odpadli akoby len tak, mal som strach, že to bude niečo vážne. Asi to bude tým slnkom, dnes je to vážne des. Dúfam, že sa vám nič nestalo."
Rozprával Toshio a snažil sa ju presvedčiť, že čo videla nebolo.

Toshio Tessha

,,To je dobré pani. Je mojou povinnosťou dávať pozor na členov Sunagakure no Sato."
Usmial sa prívetivo a keď sa postavila tak sa postavil aj on.
,, Dúfam, že to bolo len dehydratáciou. To sa stáva."
Pokojne odvetil a namieril si to na cvičisko za Miyako.

S rukama zaraženýma v kapsách a nezaujatým výrazem ve tváři jsem procházel vesnicí, sem tam nakopl cosi, co se mi připletlo pod nohy, přemýšlel jsem, kam zajdu a napadlo mě, že bych taky mohl jít navštívit starou známou, nebo spíš... Mou nadřízenou. Ušklíbl jsem se a rozešel se do kanclu.
(přesun)