Rezidence Tsuchikageho

First topic message reminder :

https://www.youtube.com/watch?v=dJ-QLl5qjLg&feature=related



Budova Tsuchikageho není nijak velká, ba ani nijak nápadná. Krom praporů okolo hlavního vchodu, by se dala považovat spíše za skladiště. Je to kvůli matení nepřátel. Většina budovy je ukrytá pod zemí a skrývá spousty méstností a chodeb.
Viditelná je hlavně kancelář Tsuchikageho a protože je budova na kopci, je z kanceláře dobře vidět dolů na vesnici. Vnitřek je stlán mramorem a křišťálem. V budově je vždy minimálně 8 ANBU (1 senzibil, 4 genini, dva chuunini a jeden jounin). Před budovou hlídá stráž, která vás v případě potřeby dovede za Tsuchikagem (pokud jste z Iwy, pustí vás dovnitř bez ptaní- nemusíte čekat na můj souhlas).

Faito

Došel jsem do rezidence a šel se umýt. Ty ruce od krve jsem drhnul asi deset minut, než z nich všechna krev (teď už zaschlá) krev zmizela. Pak jsem schoval nůž do truhly předešlých kage a posadil se ke stolu.

Faito

Před rezidencí bylo rušno. V kruhu lidí klečelo 8 osob- členů ztracené karavany. Měli spoutané ruce a ani jeden se mi neodvážil podívat na víc, jak na špičky bot.
Jak se opovažujete! běsnil jsem. Jak se vůbec opovažujete zradit vesnici? Neměli jste snad příbytek? Jídlo? Práci?
Zaprodat karavanu banditům a donutit tak Iwu plazit se po kolenou před jinými vesnicemi! Nezradili jste jenom mě. Zradili jste celou svou domovinu. A hlavně ty, Seki. V tobě jsem se zmýlil. otočil jsem se na starce a vytáhl katanu. Ty máš smůlu, že jednoho tvého kamaráda hryzalo svědomí. Protože takhle zachráníš alespoň čtyři lidi, když už jsi stovky poslal k záhubě. řekl jsem potichu a probodl starci hrdlo.
Rozvažte je. řekl jsem a zašel do rezidence.

Kalen

Dlouhým líným krokem jsem so to kráčel až do budovy.Zde jsem se toulal až jsem nakocen dorazil ke kancláři.Zaklepu na dveře.Omluvte mě.

Dveře zůstaly zavřené a za nimi bylo ticho. Tsuchikage zde nejspíš nebyl.

Kalen

Tato vesnice je fakt za trest.Zanadával jsem si a odešel hledat zábavu.(přesun)

seděla jsem už docela dlouho za stolem Tsuchikageho a stále mě nenapadala vhodná výmluva na postu Tsuchikageho. Střílela jsem pohledy po ANBU ale ti nic neřekli
No jistě co jsem si mohla myslet....

Dorazila jsem před budovu a unuděně zívla. Chtělo by to nějakou zábavu... Došla jsem před kancelář a zaklepala. Dlouho se nic nedělo takže jsem se opřela o zeď a přivřela oči. Doufala jsem že kage přijde co nejdříve. Nebavilo mě na někoho někde čekat, nesnášela jsem to.

Faito

DOšel jsem do kanceláře, kde čekala jakási žena. Hned se vám budu věnovat. řekl jsem vážným hlasem a vešel dovnitř. Zavřel jsem za sebou dveře a hodil před Reinu váček s penězi. Dva tisíce ryo. Doufám, že vše šlo podle plánu.

"To ano, jen nechápu...co se jste tím sledoval." postavila jsem se a mírně se uklonila když přišel a vzala jsem si sáček s penězi.

Faito

Chtěl jsem vědět, jak rychle se nesou zprávy do ostatních vesnic, abych odhalil špeha. Očividně máme velmi dobré ANBU. Pošli kapitánovi pochvalný dopis. došel jsem ke stolu a vzal papíry, které mezitím vyplnila Reina. Mimochodem- Ai Ishi je prohlášena nukeninem. Kdokoli jí uvidí, ji neprodleně zabije, jasné?

"Jistě, pane...ale ...co se stalo?" chtěla jsem vědět

Faito

Myslím, že to není důležité. odpověděl jsem z kamennou tváří. Teď běž, venku čeká nějaká žena, pozvi ji sem.

kývla jsem uklonila se a odešla, té ženě venku jsem ukázala, ž emůže jít dovnitř a odešla jsem (přesun)

Došla jsem před kancelář.
Někdo před ní stál, ale zjevně se nechystal jít dovnitř. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Možná jen na něco čekala a proto nevešla.
Já na nic čekat nemusela.

"Nikam..." Zasyčela jsem výhružně na dívku která se mě chystala předběhnout. Elegantně jsem se dostala před ní a vstoupila do kanceláře. "Zdravím Tsuchikage-sama" Drze jsem se usmála, vlastně to bylo automatický. "Kaya Nomoki...přišla jsem se zeptat jestli není něco potřeba"

Založila jsem ruce na hrudi, když vystartovala a koutky úst se mi zvedly k úsměvu.
Jak rychlé... Takoví lidé v boji padnou první, žádná škoda.
Protáhla jsem se a posadila jsem se na okenní římsu. Sledovala jsem vesnici. Stále jsem zřejmě byla spokojená. Sice jsem musela čekat, ale nikam jsem nespěchala, takže se pro mne nic nezměnilo.

Faito

Podíval jsem se, jak se rvou u dveří a pak vstoupila Kaya Nomoki. Ne... řekl jsem klidně. Další...

"V tom případě chci misi.." Založila jsem si ruce na prsou.
Neměla jsem v úmyslu se hnout z kanceláře dokud nedostanu něco čím se zbavím nudy.

Faito

Podíval jsem se na ni velmi nepříjemným pohledem. Uvědomte si, s kým mluvíte, Nomoki. sykl jsem přísně. Již před několika dny byl vyslán do pustiny Kashike Gorin. Měl prozkoumat ostatky vozů, ale neukázal se. Běžte zjistit, co s ním je...
Tím jsem to považoval za ukončené a opět jsem se sklonil k papírům.

"Mluvím s člověkem nemýlím-li se, nebo tvrdíte že jste něco víc?" Odvětila jsem mu sladce a otočila se na patě. Prošla jsem kolem dívky a věnovala jí opovržlivý úšklebek, poté jsem zmizela.
-přesun

Faito

Podíval jsem se na ni a přemýšlel nad odpovědí. Neřekl jsem ale nic.

Zaslechla jsem, že má vstoupit další a na okamžik zvedla hlavu.
Jen jsem se ale usmála a čekala jsem až žena zmizí. Zřejmě měla výdrž.
Když prošla okolo mě, ještě jsem chvíli počkala a pak seskočila z parapetu a zaklepala.

Faito

Povzdechl jsem si. Ano... když žena vešla, řekl jsem s úsměvem: Pokud řeknu další, a vy jste na ředě, tak prostě vejděte.

Mírně jsem se uklonila hledat jakýkoli složitější pozdrav.
"Omlouvám se, měla jsem pocit, že uvítáte pár minut klidu než jsem vtrhnu podobně jako má kolegyně," jen jsem pokrčila rameny.
"Nicméně, asi pro mne i tak nebudete mít tým, že?" jemně jsem skousla spodní ret.
"Přemýšlela jsem o dalším postupu. Jounin jsem pár let a ráda bych něco klidnějšího. Říkala bych tomu instinkt. Dravé mise, neklid... Mnohem raději bych bránila vesnici uvnitř ní a jak lépe než cvičit mladší?"

Faito

Můžete být senseiem na cvičišti nebo organizovat tréninky týmům, které by o to stály. řekl jsem. Moc se mi nelíbilo, že chce skončit aktivní službu, ale bylo to její rozhodnutí.

Přikývla jsem.
"Přemýšlela jsem i nad možností stát se ANBU, ale obávám se, že by to nakonec nebylo to pravé," pokusila jsem se o jemný úsměv.
"Pokud pro mne ale máte nějakou misi, samozřejmě půjdu."

"Skvěle," přikývla jsem. "Budu se zatím věnovat oněm tréninkům, jak jste mi doporučil."
Znovu jsem se uklonila, podobně jako při vstupu, ale tentokrát na znamení rozloučení. A pak jsem za sebou už zavřela dveře a zmizela.

(Přesun)

Kashike


Zaklepu na dveře a počkám na vyzvání ke vstupu.

Faito

Bože, ať to není někdo, kdo chce misi. Zakřenil jsem se na dveře a pak jsem nasadil chladný výraz. Dále...

Kashike


Otevřu dveře, vstoupím dovnitř a zasalutuji. Pane, hlásím se po návratu z průzkumné mise. Po hledaných vozech ani stopy.

Faito

Sakra... zaklel jsem potichu. Pak jsem se ale uklidnil a začal uvažovat. Takže bandité nechtějí, aby jim někdo přišel na stopu. Byly přítomny i týmy z jiných vesnic?

Faito

Ale ne... upřeně jsem se na ně podíval a pokynul mu, aby si sedl. Povězte mi o tom víc.

Faito

Zkřížil jsem ruce na prsou. A podstatu svého úkolu ti neřekla, že...měla tě lokalizovat a pokud možno přivést zpět. Nicméně příště jí řekni, ať si vzpomene na argument, který použila při rozhovoru se mnou. Vytáhl jsem balíček s penězi. Vzhledem k tomu, že tam nikdo nebyl, nemohl tě nikdo vidět. Ale to je vedlejší. Tady jsou peníze za misi.

Kashike


Vezmu si peníze. Ne pane, ani slovem se nezmínila. Jen se zmínila že jsem skrček... rozhodně jsem měl pak velmi nepříjemný rozhovor se svým Bijuu. Nahodím pobavený úsměv. Někdy se chová jako moje matka a tchýně v jednom.

Faito

Kdo? Bijuu nebo Tokubetsu? usmál jsem se pobaveně, ale pak jsem již vážněji dodal: Já s ní promluvím.

Kashike


Bijuu... Takubetsu byla spíš jak malé dítě. Pokud s ní promluvíte, budu jedině rád pane. Upřímně lituji její přápadné podřízené. Nashledanou. Otočím se a odejdu.

Kashike


Otočím se na podpatku. Pane, nerad vás opravuji ale pod srdcem nosí ženy dítě. Připadám vám jako že jsem těhotnej? Doufám že ne. Jinak rozumím... jdu jí hledat. Otočím se a vykráčím pryč.

Faito

Podíval jsem se ven a zapřemýšlel jsem. Nic se neděje...to je podezřelé...Tak si napíšeme dopis.
Sedl jsem ke stolu a začal psát. Pak jsem zavolal ANBU, aby ho odnesl ke všem branám a předal ho kagům.
Pak jsem vyrazil na cvičiště.

Faito

Vrátil jsem se, umyl jsem se a zasedl ke stolu. Právě včas. Dorazil posel z Kumogakure. Oznámil mi ANBU a zase odběhl. Pokynul jsem poslovi, aby se posadil. Vodu? zeptal jsem se.

Posel

Na kývnutí Tsuchikageho se posadil. "To je v pořádku," odpověděl na žádost vody. "Přinesl jsem vám vzkaz od naší Raikage-sama," při těch slovech začal hledat v kapsách. Když jej nalezl natáhl ruku k Faitovi.

Vzkaz:

Faito

Přečetl jsem dopis a lehce jsem se pousmál. Velmi arogantně, ale jen lehce. Pak jsem se podíval na posla a ukázal jsem mu dopis. Vyhlašujete nám válku? zeptal jsem se tak vážně, že poslovi musel přejet mráz po zádech. Protože podle toho dopisu tak soudím.

Posel

Trochu se zalekl. "To určitě ne," odpověděl trochu trhavě. "J-jen naše Raikage-sama nemá žádné podklady všech činů, které udělala. Proto je to tvrzení proti tvrzení..." jeho hlas suše poklesl.

Faito

Vytáhl jsem papír s paktem o neútočení, a rychle jsem začal psát. Doufal jsem, že posel bude mít trpělivost. Opsal jsem pakt a dal jsem originál poslovi. Tohle je pakt o neútočení. Uzavřeli jsme ho asi před dvěma měsíci. Doneste ho vaší kage. A upozorněte ji, že její dopisy jsou poněkud matoucí. řekl jsem s úsměvem. Kopii jsem opět zastrčil do zásuvky a pak jsem se otočil na posla: Ještě něco?

Posel

Sledoval Faita. Něco přepisoval. Mlčky čekal, dokud nebude vytázan a nebo dokud neskončí. Postavil se a vzal si od něj list. Poklonil se mu. "Děkuji vám Tsuchikage-sama." Složil ho a bezpečně schoval, aby jej nikde nevytratil. Znovu se poklonil. "To je všechno. Když budete tak laskav a omluvíte mne...." otočil se a odešel.

(Přesun)

Faito

Jistě... řekl jsem s úsměvem a díval se za ním, než zavřel dveře. Takže v Kumo je jiná kage a má bordel v kanclu...hezké...

Kalen Ishi

Po dlouhodobé cestě po světě jsem se konečně vrátil do Iwagakure.Musel jsem Klan na chvilku opustit a hledat mír ve svém nitru.Když jsem se tedy vrátil zažil jsem šok!
Moje milovaná sestřička byla pryč.V klanu byl chaos který jsem tedy hned urovnal ale to nebylo vše.Vůbec jsem nevěděl co se tu děje.Zašel jsem tedy za Kagem a u jeho kanceláře zaťukal na dveře.Mohu?

//Omlouvám se za neaktivitu