Rezidence Tsuchikageho

First topic message reminder :

https://www.youtube.com/watch?v=dJ-QLl5qjLg&feature=related



Budova Tsuchikageho není nijak velká, ba ani nijak nápadná. Krom praporů okolo hlavního vchodu, by se dala považovat spíše za skladiště. Je to kvůli matení nepřátel. Většina budovy je ukrytá pod zemí a skrývá spousty méstností a chodeb.
Viditelná je hlavně kancelář Tsuchikageho a protože je budova na kopci, je z kanceláře dobře vidět dolů na vesnici. Vnitřek je stlán mramorem a křišťálem. V budově je vždy minimálně 8 ANBU (1 senzibil, 4 genini, dva chuunini a jeden jounin). Před budovou hlídá stráž, která vás v případě potřeby dovede za Tsuchikagem (pokud jste z Iwy, pustí vás dovnitř bez ptaní- nemusíte čekat na můj souhlas).

"Jen, abyste si laskavě pohnuli," vyklouzlo mi dřív, než jsem to stačila zastavit. No bezva! Už jsem to udělala zase! Vynadala jsem si v duchu. Však jsem zůstala naprosto klidná.

Faito

Usmál jsem se a dělal, jakože jsem to neslyšel. Jistě. Taková horlivá žena...jsem si jist, že naše karavana i zpět do Kumo dorazí bezpečně. řeknu a s těmito slovy je pošlu do zásobovacích prostor. Vyřiďte mé díky a šťastnou cestu.

"Nashledanou," odpověděla jsem ponš)ěkud prkeně. Naštěstí nijak zvlášť nekomentoval, za co jsem mu byla vděčná. Otočila jsem se a vyšla z kanceláře.
(přesun)

šla jsem za ní a připravit se na cestu (přesun)

do rezidence přiletěl motýl a přistál Tsuchikagemu na rameni to mělo znamenat, že jsem se dostavila zpět do vesnice.

Faito

Dobře...Kdyby to bylo něco důležitého, neposílala by motýla, takže obchod vpořádku proběhl. pomyslel jsem si a usmál se. Otočil jsem se na jednoho posla. Okamžitě srovnejte dávky pro rodiny, kterým jsme minulý týden sebrali část zásob. pak jsem se usadil do křesla a přemýšlel, co asi tak dělá pátrací tým.

došla jsem do rezidence, zrovna se střídali hlídky, kývla jsem na ně masku jsem měla provizorně v ruce. šla jsem cestou až ke kanceláře Tsuchikageho našla bych jí i poslepu a zaklepala jsem ...

Faito

Papíry papíry papíry...to si to na akademii neumí vyplnit? hledal jsem rozzuřeně jednu z listin, když se ozvalo zaklepání. Dál! Ani krok. usmál jsem se nad myšlenkou, ale pak jsem zvážněl, když všla Reina. Ano?

"zdravím Tsuchikage-sama," mírně jsem sklonila hlavu, " chtěla jsem se zeptat, jestli něco nepotřebujete."

Faito

Zatím ne, děkuji. odvětil jsem a zamyslel jsem se. Zatím je klid...podezřelý klid. Kolik dorazilo karavan?

"Asi tři." odvětila jsem nějak jsem byla myšlenkama mimo a odpovídala jsem jen ze zvyku.

Faito

A z akých vesnic? zeptal jsem se jízlivě, protože jsem viděl, že je trochu duchem mimo.

"hm...z tří..."trošku jsem protáhla odpověď a pak ve mě zase hrklo Cože?
"Cože né z jedné vesnice." zpanikařila jsem odpověď

Faito

Co tě trápí? Můj velitel jouninů musí být ostražitý a stále ve formě, takže si ho musím trošku hýčkat... řekl jsem vážně. Stalo se něco?

"nic se nestalo."sladce jsem se usmála,
"takže .... mám jít aspoň na hlídku po vesnici?" zeptala jsem se zase vážným tónem

"Dobře." uklonila jsem se, tělo mi obalil krystal a následně na to puknul a i se mnou zmizel (přesun)

došla jsem k rezidenci kývla na jouniny a vešla až ke kanceláři. naznačila jsem té ženě aby počkala a já zaklepala.

Faito

Dál! řekl jsem,, i když z okna jsem viděl, co se přibližně děje. Aha, takže Konoha taktéž održela slovo. Pozdě ale přece. otočil jsem se ke dveřím a čekal na vyslance.

vešla jsem dovnitř a pokynula té ženě
"Tsuchikage - sama, dorazila karavana z Konohy." oznámila jsem a odstoupila jsem dozadu, aby žena mohla mluvit

Faito

Jistě...dorazila pozdě. Byly snad na cestě nějaké potíže? řekl jsem už ženě z Konohy, se starostí v hlase.

Faito

Do našeho rozhovoru zasáhla neuvěřitelná rána a když jsem vykoukl ven, uviděl jsem, jak asi ze třetiny dolů šlehají plameny. Vyhlaš poplach, ať se dvě třetiny ninjů a ANBU přidají k obyvatelům. Ty doly chci mít uhašené! A najdi mi toho, kdo je za to zodpovědný! zavrčel jsem a pak se otočil zpět k hostovi. Omluvte mě, tohle je neodkladná záležitost. Přidělím vám sluhu. Odvede vás, kam budete chtít, pokud to uzná za vhodné. dodal jsem a vyběhl z kanceláře. (přesun)

"rozkaz pane." zmizela jsem v krystalu (přesun)

Došel jsem do jiného pokoje a sundal si propocený, popálený kabátec. Vzal jsem ze skříně jiný a hodil ho na postel. Tohle bylo...nezodpovědné. řekl jsem a lil ze džbánu do umyvadla vodu. Opláchl jsem si obličej. Věděl jsem, že Reina je v místnosti. ANBU ho klidně nechali odejít. A ještě se toulal po starých dolech. Stačí, že nám někdo přepadává...uhhh...karavany. opláchl jsem si obličej podruhé a popadl ručník. Pak jsem si připevnil zbraně a vzal nový kabátec. Připevnil sjem zbytek a otočil se na Reinu. Osobně dohlédni na to, aby ho Konoha ztrestala, až dostane můj dopis. řeknu jí a odejdu do kanceláře.

šla jsem tedy za ním
"Mám jít tedy s nimi do Konohy?" pro jistotu jsem se zeptala.

"Hm co když mě pozná podle hlasu?" hned jsem si za tu otázku nafackovala, neměla jsem se vůbec ptát.
"Ano pane."

"rozkaz." řekla jsem a odcházela tentokrát normálně

Kalen

S dlouhým zaklepáním vejdu do dveří Tsuchikageho.Karavana dovezena,bandyti mrtví nebo utekli.Řekl jsem krátce ve dveřích.

Faito

Zrovna jsem sepisoval dopis pro Hokage a čekal, až se vrátí návštěva z obchůzky naší vesnice, když do kanceláře vtrhl Kalen. Ani jsem se na něj nepodíval. Myslel jsem, že vás vede Kyoshi. Kde je?

Kalen

Tomu sem usek koule a narval mu je do nosu.Proto že nechal Gennina aby nademnou rozhodoval.Odvětil jsem zlživou posměšnou větu rázným tónem a vypadal jsem naštvaně.Popravdě tam asi zůstal trčet.

//nepostuje

Kashike


Jdu za Kalenem přímo do kanceláře Kageho. Když poslouchám jeho rozohněnou řeč tak se neubráním úsměvu.

Faito

Trochu jsem sebou škubl a poprvé se na Kalena podíval. Jsi poněkud drzý, co se vyšších hodností týče. Myslím, že udělal dobře. Ani nevím, z čeho tak soudím. poslední vetu jsem řekl tónem, podle kterého mu muselo být jasné, že si dělám legraci a že se nechová přijatelně.

Kalen

Kyoshi tam asi zůstal zametat stopy.Prosím aby taky něco řekl Kashike.Přeci jen bude dobré když bude mít trochu praxe.Trochu jsem uhnul aby měl Kashike prostor.

Kashike


Dobrá. Předstoupím před Kageho. Když jsme dorazili na místo kde karavana zmizela, tak nás zaskočila tlupa banditů. Měli značnou početní převahu, rozhodně víc než deset mužů a disponovali rukojmími. Situace nás donutila se stáhnout. Krátce po ústupu jsme převzali iniciativu a zaútočili. Několik banditů bylo zabito a zbytek utekl po použití první techniky z klobouku tady Kalena. Ztráty jsou nulové, nikomu z rukojmích se nic nestalo. Protivníkovým úmyslem bylo získat zásoby a rukojmí. Pak se usměju. A jejich vůdce vás označil za hlupáka.

Faito

Očividně hlupák jako já disponuje těmi nejlepšími muži. usmál jsem se spokojeně a vyndal na stolek dva menší balíčky a jeden větší. Podal jsem jim dva menší a dodal: Ať si váš sensei přijde pro měšec, až odvede zajatce. Mimochodem. Ti jsou vpořádku? zeptal jsem se.

Kalen

Přijmu odměnu a neubráním se menšímu úsměvu.No jo.

Faito

Seki? Co mu chtěli? podivil jsem se. Zavolejte mi ho. luskl jsem na stráže a ti odběhli. Děkuji, pánové. To je vše. odvolal jsem ty dva a počkal na slepce.

Kashike


Vezmu si měšec a s úklonou odejdu.

Kalen

Odešel jsem pryč (přesun)

Sledovala jsem dlouho, co se stalo.
Dohlédni na to, aby ho Konoha ztrestala? Ach, nechávat je samotné je na zabití...
Nejhorší bylo, že já odejít nemohla. Netušila jsem ani, co se stalo.
"Tsuchikage-sama," naznačila jsem skloněním hlavy svou podřízenost. Iwa měla být zásadová vesnice a já se snažila ty zásady dodržet.
Podala jsem mu svitek od Yoshiko.
"Zde je seznam všeho, co jsme přivezli. A samozřejmě je třeba dohodnout se na platbě." byla jsem dlouhou dobu zticha. Ujasňovala jsem si, co a jak.
"Někdo nás přepadl a vzhledem k síle mého týmu jsme ztratili hned několik dní. Ráda bych proto požádala, abysme hned, jak se domluvíme na placení, směli odejít."

Faito

Konečně jsem měl trošku klidu a tak jsem se posadil a vyslechl si Neiro. Mé rozhořčení poněkud ustoupilo a já si přečetl dopis. Měl jsem sto chutí je poslat domů s prázdnou. Vyplaťte je. Trojnásobek váhy jídla naložte zlatem, uhlím a rudou. podal sjem dopis poslovi. Pak jsem se otočil na Neiro.
Kolik bylo útočníků, měli nějaké poznávací znamení, čelenky, meče? A jaké byly jejich schopnosti? Pošleme s vámi zesílený doprovod.

Počkal jsem na její reakci a když domluvila, pokračoval jsem:
Jeden z vašich geninů právě vyhodil do povětří slepé rameno našich dolů. Nebýt včasného zásahu našich pracovníků, mohl se výbuch metanu rozšířit i do aktivních pracovišť. Jistě vám nemusím připomínat, jak tragický dopad by to mělo na ekonomiku naší vesnice.
Nechal jsem jí chvilku, aby si to srovnala v hlavě. Vzhledem k vaší tíživé situaci nejspíš psychicky nevydržel útok na vaši karavanu. I přesto trvám na jeho potrestání a informování Hokage.
Ztišil jsem hlas: Jistě chápete, že nehodlám vyvolávat konflikt s Konohou v těchto krušných časech...

"Máme s sebou nově další dva Chuuniny, kteří zůstali s karavanou. Děkuji za vaši ochotu, zvládneme to však i bez doprovodu," dodala jsem prvně.
Snažila jsem se působit jako obvykle, ale ten výbuch a následně cosi o jednom z mých studentů mne vyvedlo z míry.
"Pravděpodobně nepatřili k některé z vesnic. Jejich Taijutsu ale bylo na skvělé úrovni. I přesto byl Shinobi nanejvýš jejich vůdce. Ten jediný používal s mečem silnou techniku zjevně využívající chakru. Dokázal blokovat všechny mé přímé útoky," vzpomněla jsem si na ránu do rameny a zatvářila jsem se v té chvíli značně kysele.
"Původní bandu rozprášil můj tým a Chuuninové. Toho nejvyššího jsem... Dejme tomu, že jeho tělo už nikdo nenajde a místo, kde žili je spálené na popel."

Nao..
Jeho jméno mi projelo hlavou, když popsal, co se stalo. Smrtelně jsem zbledla, ale jinak se to zatím neprojevilo.
Tohle by ho mohlo stát všechno.. Dokonce by mohl přestat být shinobim...
"Samozřejmě chápu, že omluva nebude stačit," přikývla jsem. "Postarám se o to, aby byl potrestán."
Pravděpodobně se nezúčastní ani zkoušek. No budiž.... Začíná být nebezpečný.
"Jsem vám velice vděčná, že to nehodláte vyhrotit až k válečnému konfliktu. Jaké pro něj navrhujete potrestání?"

Faito

U nás se někdo takový zabíjí. řekl jsem pevným a vážným hlasem. Ale jelikož nikdo nepřišel k úrazu, bylo zamořeno jen slepé, špatně odvětrávané rameno a chlapec toho upřímně litoval, řekl bych, že fyzický trest nebude nutný.
Taky jsem mu mohl promítnout pár dnů v pekle, aby věděl, čeho se vyvarovat. pomyslel jsem si a pokračoval. Je to váš shinobi a vy nad ním máte pravomoc. K nám do vesnice už ale nikdy nevstoupí. řekl jsem definitivně.
Pak jsem se poprvé upřímně usmál a vstal jsem. Doufám, že naše dohody dozněly svému konci a že dorazíte bez větších obtíží domů.
řekl jsem a posel, který mezitím přiběhl, jí podal seznam toho, co naložili. Ještě jednou děkujeme Hokage za poslání zásob. s těmito slovy jsem ukázal na dveře vlídným gestem, že může jít.

"Samozřejmě," přikývla jsem.
Dalšími díky bych jen ukázala slabost, i když byly třeba.
"Postarám se o to, aby se tu již nikdy neukázal a Hokage vše vyřídím," znovu jsem se uklonila a spěšným krokem jsem se vydala z kanceláře. Teprve, když jsem za sebou zavřela dveře, objevil se na mé tváři vztek.
A přesně proto jsem chtěla misi nižšího ranku...


(Přesun)

Kashike


Počkal jsem si až se kancelář vyprázdní. Pak zaklepu a vstoupím dovnitř. Pane... jsem tu kvůli té soukromé záležitosti. Rozhodl jsem se vaší nabídku přijmout.

Faito

Ach, ano, jistě. Vyjdi do skal a tam na mě počkej. řekl jsem. Čekej u úpatí a začni pomalu meditovat. Tedy...pokud to opravdu chceš...

Kashike


Dobře pane. Otočím se a vyjdu ven z kanceláře. Zamířím směrem ke skalám.