Kancelária Kazekage

Zrovna jsem nesla ten čaj, kterého se Toto ani nedotkl, do dřezu, když jsem uslyčela své jméno a zvedla oči. Chvíli jsem na vvysokého kluka nemně zírala, jako pako tam postávala a prohlížela si ho, než jsem otevřela pusu. "Aki..?" vypadlo ze mě a já dál zírala. Býval jsi... malý! Naklonila jsem hlavu na stranu. 
Pak jsem, po notně dlouhé době pohlédla na Ryuu. Pousmála jsem se. "Těší mě, jsem Ferii Fei..." kývla jsem "Dáte si čaj...?" přešla jsem ke stolu.

Keď si spomenula iba som prikývol a sadol som si. Já si čaj dám...jahodový ak je... na chvíľku som vstúpil do konverzácie a následne už som bol zase poslucháč. Prezrel som si Ferri. Pořád stejne malá..a pořád tak hezká...dotáhla si to daleko...tak jak jse očekávalo... prebehlo mi mysľou a potom som ju prestal skenovať pohľadom a sústredil som sa na ich konverzáciu.

Děkuji, já si čaj nedám. Stála jsem stále vedle Akiho a také Fei pozorně sledovala, ale jen chviličku pak můj pohled začal bloudit po celé kanceláři.

"Sedněte si.." zamumlala jsem tiše a dala do jednoho z hrnečků pytlíček jahodového čaje a zalila ho vodou.Potom jsem ho postavila na stůl před Akiho a sedla sik. Otočila jsem se na Ryuu. "Tvůj nový sensei bude Isago Fuuma, právš bude mít misi, takže půjdeš s ním..." pak jsem se otočila na Akiho. "Dlouho jsem tě neviděla... proč jsi se vrátil?" naklonila jsem hlavu na stranu a začala ocumlávat hrníček. Zvláštní...

Umm... Tak fajn půjdu ho najít. Děkuju. Usmála jsem se na Kazekage a dala Akimu pořádnou herdu do zad. Drž se brácho a žádný čuňačinky. Čau! Mrkla jsem na něj ještě se rychle rozloučila s Kazekage a zmizela va dveřích, které jsem za sebou pečlivě zabouchla a rozběhla se pryč.

Takže Isago...Tokubetsu Jounin... na chvíľku som skutočne prestal vnímať. No potom som sa pozrel na Ferri sklenením pohľadom a potom som sa otočil na Ryuu Ryuu dávaj na seba pozor.... povedal som s trochou starostlivosti v hlase. A čakal som kým budeme sami. Zatiaľ som chytil šálku a ešte stále dosť horúci čaj som do seba vlial na jeden šup. Potom sa pozrel na Ferri. Ďakujem za čaj bol dobrý...Tiež som teba...teda vás dlho nevidel...povedzme že som mal dosť práce....mám tu celoživotnú misiu ak to o tom vieš..teda viete...Dotiahla si to ďaleko... celý čas znel neutrálne a trochu si držal odstup.

Mávla jsem na Ryuu rukou. Ještě jsem jí poměrně dlouho pozorovala. "Milá dívka... kdo to je...?" sjela jsem na něj očima. "Celoživotní mise...?" podepřela jsem si hlavu a položila hrníček na stůl. "Nedotáhla jsem to nikam, hodila jsem se jim do krámu, to bylo všechno..." odvětila jsem a pohlédla na něj. Dlouze jsem ho skenovala pohledem. Všechny detaily!

Na tvári mi vybehol náznak milého úsmevu z dávnych čias. Potom sa však stratil. Je to moja mladšia sestra... videl som ako má pozorujema tak som jej svojimi svietivo zelenými očami začal hľadieť do jejich. Spíš celoživotní poslání... upresnil som. Myslím že nejen hodila... napadlo mi pri spomienkach z čias genina.

"Mladší sestra..? Vždycky jsem si myslela, že nemáš rodinu...." zamyšleně jsem zamrkala a pak pokývala hlavou. "Celoživotní poslání...?" pousmála jsem se. Změnil jsi se... opravdu jsi se změnil!"Vypadáš dobře, spokojeně..." kývla jsem hlavou a začala si hrát s tkaničkou. Opět jsem vypadala myslí nepřítomna, ale tenhle zvyk jsem měla už od dětství.

Nevlastná mladšia sestra...rovnaký osud ako já...teraz máme aspoň jeden druhého... pozrel som sa na ňu. Vyzerala presne ako pred toľkými rokmi a videl som že svoje zvyky tiež nezmenila. Hlavu som dal na bok a len tak som ju sledoval. Vypadám stejne Jen jsem starší...ty vypadáš pořád tak dobře... vytiahol som balíček písmenkových želé a otvoril som ich položil som balíček pred ňu. Snáď si svoje obľúbené činosti zachovala dodnes...

"Vážně...? Takže už máš rodinu... každý by měl mít milující rodinu..." zamyšleně jsem si vzpoměla na Shia. Pak jsem se jen pousmála jeho další větě a pak odložila tkaničky, abych se mohla podívat, čím to šustí. Při pohledu na balíček mých milovaných bonbonů jsem se musela chtě nechtě usmát. "Hai.." zamumlala jsem a chvilku hledala v pytlíčku ta správná písmenka. Modrá... žlutá.. modrá.. zelená... abeceda... položila jsem na desku poslední písmenko tvořící jediné slovo - arigato.

Ano....ta holka si zaslouží víc než dostáva... objavil sa náznak úsmevu. Som rád že sa ti môj darček páči.... Postavil som sa a podišiel som k oknu a pozoroval som Sunu. Vieš prečo som tu nie?!... opýtal som sa jej a stále som pozeral už na nočnú Sunu.

Strkala jsem si do pusy jedno písmenko za druhým. Milovala jsem tyhle bonbony.. ""Nevím..." dál jsem si sestavovala slova, jedla písmenka a celkově se soustředila na tohle. Až po nějaké té chvíli ticha jsem k němu zvedla oči a zvědavě naklonila hlavu na stranu. "Povídej..." vyzvaala jsem ho tiše.

Nemá cenu být v utajení....takhle to aspoň nebude divné...mám si tu plniť úlohu ANBU...chrániť svojho Kage... otočil som sa a cez ňu som sa naklonil a vzal som si jedno písmenko. Neviem či náhodne alebo ako som si vytiahol Ačko. Hodil som si ho do pusy a oprel som sa o parapet.

Otočila jsem se k němu. "Máš mě chránit...? Ale... proč..? Jsem dost silná, abych se ochránila sama..." otočila jsem se na židli zase zpět a sebrala si pokřivené, zelené Té. Zase mě někdo podceńuje..? Ztvrdli mi ryry. "Nemusíš se obtěžovat..." zamumala jsem a utrhla písmenku nožičku.

O tom nepochybujem že si dostatočne silná aby si sa dokázala ochrániť....ale niekedy ani to nemusí stačiť.... prehodiľ som zľahka. Navyše je to moja povinnosť a hlavne ja to chcem...Nehovorím že budeš strážená pernamentne.... pozrel som sa znovu von oknom. Aj Kazekage má svoje limity....mal som byť v utajní a tak ťa strážiť....ale porušil som mlčanlivosť a povedal som ti to aby si mi dôverovala.... hovoril som pevným hlasom. Proste niekedy je život kage ochrániť životom jeho shinobiho....pre také chvíle tu budem... dokončil som všetko čo sa týkalo tejto témy.

Mlčela jsem. Zatraceně dlouho jsem neřekla ni slovo, jen se dívala před sebe, jako bych jeho řeč ani nevnímala. Nakonec jsem se jenom mírně pousmála a kývla hlavou. "Když myslíš..." dodala jsem jen tiše a vstala. "Jdu do Iwy... takže předpokládám, že půjdeš se mnou..." nečekala jsem na jeho odpověď, vzala si plášť a odešla z kanceláře. Ne, že by se mi zrovna dvakrát chtělo, ale to byl jeden z úkolů kageho. Vzdychla jsem si.. společnost mnoha lidí jsem vážně ráda neměla...

Možná po pár soubojích....už nebudu k ničemu a budeš mít pokoj.... prebehlo mi hlavou. Nasadil som si masku a plášť zo znakom Suny a vydal som sa za ňou. Iwa....zaujímal by ma dôvod.... pomyslel som si a vyšiel som z kancelárie von a čakal som kým zamkne a tak podobne.

Zamkla jsem kancelář a potom aktivovala střežení kanceláře. Pro všechny případy. "Musím se ještě stavit doma pro Shia..." informovala jsem ho a vydala se chodbou dolů ke schodům, vedoucích z budovy. Přemýšlela jsem, že alespoń někdo si to užije, když nás půjde nakonec přece jen tolik!

Pokýval som hlavou že rozumiem a vydal som sa za ňou no potom som nesmeroval k nej domov ale priamo k bráne. Po pár krokoch keď som vyšiel z budovy som sa len mihol a bol som preč.


-Presun