Kancelária Kazekage

Toshio Tessha

Toshio pomalým krokom kráčal chodbou ako každé jedno ráno. Tá známa chodba a tie rovnaké zákruty. Už len zbadal na dverách svoje meno a pod ním aj titul Kazekage. Len s ľahkosťou otvoril dvere a vstúpil do tichej miestnosti, ktorá bola len jeho.
Svoje kroky namieril k stolu a koženému kreslu. Do toho sa ako každé ráno usadil a spokojne oddychoval ešte predtým než začal ten bežný pracovný zhon ako každý deň.

Toshio Tessha

,,Nevolal som." odpovedal pokojne a poriadne sa posadil.,, Ale možno som šepkal." poopravil sa a pozrel na Shuichi, ktorého okamžite na to zbehol pohľadom.,, Potreboval som len vedieť či si v poriadku, teda nie ty ale ostatní, ktorí okolo teba žijú." nadýchol sa.,, Ako pokračuješ s tréningom?" spýtal sa ho zo zvedavosti.

Když zmínil to o těch, kteří žijí blízko mě, celkem se mě to dotklo.
"To oni si mají dávat majzla, já je hlídat nebudu!"
Odseknul jsem okamžitě, protože jsem tyhle řeči neměl rád.
"Co se týče tréninku, dokončil jsem přemístění, jak jste teď mohl sám vidět a snažím se pokračovat ve formování. Především na obraně, vím, že mám automatickou obranu, ale ta nemusí vždy stačit..."
Odpověděl jsem na jeho otázku a doufal, že mě pochválí.

Toshio Tessha

,, Takže premiestňovanie by si už mal a teraz pokračuješ formovaním." zašepkal potichu pre seba a slúžilo to skôr len pre jeho ujistenie a lepšie zapamätanie si dôležitých veci.,, Tým pádom máme o jednu techniku k dobru, no celkom to ujde na začiatok." prikývol a vytiahol si pár papierov.,, A čo sa týka tých ľudí." nadýchol sa.,, Vieš aká je situácia tak sa snaž nevyvolávať rozpory." upozornil ho.,, Nerád by som sa do toho zapájal zas a znova." doplnil.

Sklopil jsem pohled a chvíli mlčel.
"Hai, pokusím se, ale sám víte, že to nedělám schválně. Já ne..."
Sáhnul jsem si na břicho a při myšlence na Ichibiho jsem se podíval z okna ven. Blížil se úplněk, zase se bude bránit...
"Co se týče toho klidu, víte, že za týden bude úplněk, tak na mě prosím myslete..."
Upozornil jsem Kazekageho a poté přešel po místnosti.
"Jak je na tom vesnice, nějaké problémy?"

Toshio Tessha

,,O to sa báť nemusíš skutočne." ubezpečil ho Toshio.,, Stále som schopný plne ovládať pečať, ktorú som ti pritisol na brucho." odpovedal.,, A poprípade pri najhoršom som ochotný ovládnuť aj Ichibiho pokiaľ by ti to vyšlo spod kontroly, ale to je až posledné krízové riešenie." okamžite doplnil a jeho pohľad spadol do papierov, ktoré si prezeral.
,,Nedá sa povedať žeby sme na tom boli zle, ale ani žeby sme na tom boli dobre. Sme na to tak akurát ale máme málo vojenskej sily." dodal.

"Copak, nějaké nebezpečí ze strany okolních vesnic? Moc toho ještě nedokážu, ale i s tím málem jim dokážu pořádně zavařit, stačí říct a hned půjdu."
Ubezpečil jsem Kazekageho. Ty poznámky o Ichibim jsem raději ignoroval, neměl jsem na to náladu, stačil mi ten všudypřítomný písek a neschopnost spát... Člověk by tomu nevěřil, ale nebýt schopný snít, to bylo něco strašného.
"Jestli mě teda k ničemu prozatím nepotřebujete, půjdu si číst, nebo trénovat. Do večera času dost a až zapadne slunce a ochladí se, rád bych se prošel po vesnici, jestli mohu."
Optal jsem se jen tak mimoděk.

Toshio Tessha

,,Pokojne máš voľno ak potrebuješ." okamžite na to prikvýol.,, Ale daj si pozor nikdy nevieš čo sa môže stať." upozornil ho.,, Hoc zabezpečenie máme veľmi dobré, stále nie je nezdolateľné a ty si pre nás veľmi dôležitý." upozornil ho.,, A keby si náhodou cestou stretol slečnu Veliteľku jouninov tak ju pošli za mnou." doplnil.,, To je všetko." ujistil ho.

Při poznámce, že jsem pro Kazekageho důležitý mě zahřálo u srdce.
"Dobře, budu si dávat pozor, ale stejně to není potřeba. Každý se ode mně drží na hony daleko a za zadkem mám komando ninjů... Sice už nemám pečeť poslušnosti, ale nepotřebuji ji k tomu, abych se choval slušně. Snad to víte."
Pomalu jsem přešel k oknu, které jsem otevřel při svém příchodu a už už jsem se nakláněl ven.
"A kdybych ji náhodou potkal, tak ji to vzkážu..."
Pověděl jsem polohlasem, neměl jsem ji rád, stála mezi mnou a Kazekagem. Vtíravá mrcha!
Poté jsem už jen vyskočil z okna a poslední, co o mě mohl Kazekage zjistit, bylo to, že jsem dopadl několik metrů pod okno a odešel pryč. (Přesun)

Stráž

Po krátkej prechádzke po Sunagakure no Sato doviedol jounin návštevníka do hlavnej budovy. Tam vyšli po dlhom schodisku a po pár zatáčkach už stáli pred dverami kancelárie Kazekageho.,, Tak a sme tu." odpovedal pokojne.

Děkuji. řekl posel a zaklepal. Poté, co byl vpuštěn, vešel dovnitř a uklonil se. Pane, nesu vzkaz od Tsuchikageho.

Toshio Tessha

Toshio okamžite spozornel keď začul zvuk klopania na dvere. V tom zbadal ako dovnútra niekto vstúpil, niekto koho nepoznal.,, Takže od Tsuchikage." povzdychol si.,, Nikto nepríde pokecať, každý niečo chce." napadlo mu v duchu a oprel sa o kresle.,, Tak dobre teda predaj odkaz od Tsuchikageho." odpovedal nakoniec zo zvedavosti.

Hai. řekl posel a předal zprávu:

Vážený Kazekage. Již dlouho jsem od Vaší vesnice nedostal žádné zprávy a proto se tímto dopisem snažím prodloužit pakt o neútočení. Váš nepřítel se stane i naším. Zítra v ranních hodinách přijede karavana s nukeninem, který nedávno opustil vaši vesnici. Berte to jako přátelský dar. S pozdravem, Tsuchikage Faito Dansaku" a podpis.

Objavila som sa z ničoho nič na stole Kazekageho, v sede. Môj príchod nedoprevádzal žiaden zvuk, žiadny dym a ani žiadne viditeľné efekty. Proste som sa tam zrazu zjavila. Rukami som sa pri tom opierala o stôl, v ústach som žmolila lízatko a hladnými očami som upierala pohľad na posla z Iwagakure no sato, ako aj na Kazekageho. Trocha divné správanie pre velitela jouninov no.. niekedy sa človek proste musí uvoľniť. Vypočula /alebo prezrela/ som si správu ktorú posol doniesol a len som sa trocha zamračila. Vy ste u seba držali našeho nunkenina? zamumlala som trocha podráždeným detským hlasom a len som sa tak pohodlnejšie na stole usadila.

Toshio Tessha

Toshio si zobral list do rúk a začal čítať. V momente sa zarazil nad tými slovami, ktoré sa dočítal.,, Ach..." prebehlo mu hlavou a potom len pocítil jej prítomnosť. Prečítal si tú správu ešte dvakrát pričom sa zhlboka sa nadýchol. Skutočne netušil ako zareagovať. Tak len zodvihol hlavu a namieril pohľad na ňu. Jemne zamával dopisom ako nejakým vejárom.,, Tak čo myslíš Tsukimia?" spýtal sa jej zo zvedavosti.

Uuhm.. neviem Toshio-kun. Možno sa mu prehrabávali v hlave a zistili o Sune nejaké informácie.. a keďže ani neviem o ktorého shinobiho ide, predsa len nie som zoznam, neviem ani posúdiť nakoľko je ten "dar" cenný.. a ak je vybrakovaný tak je to aj tak jedno. Uvidíme keď ho prinesú. Pokrčila som ramenom no len som neprestával kopať nohami vo vzduchu, rukou som si pri tom lízatkom v ústach pokrútila a len som sa zamyslela. Pomáhalo to, proste som zo sladkým v ústach dokázala lepšie rozmýšľať, dalo sa povedať že to uvoľňovalo ten stres a podobne.

Toshio Tessha

,,Tak zaujímavá interpretácia." pousmial sa Toshio a obrátil papier. Zobral si zo stola pery a až teraz si všimol detailnejšie ako Artemis sedí.,, Vau." napadlo mu v duchu ale teraz sa obrátil pohľadom k papieru a začal písať.

,,Vážený Tsuchikage. Vážime si daru, ktorý nám ponúkate a príjmame Vašu dohodu s otvorenou náručou. Len dúfame, že dar, ktorý nám nesiete bude neporušený a taký kompletný ako ste ho chytili.
S pozdravom Lord Kazekage, Toshio Tessha.

Toshio zobral čistú obálku, poskladal list a vložil ho do nej. Obálku následne posunul k poslovi.,, Pozdravujte pána Tsuchikageho." doplnil ešte.,, Môžte ísť." prepustil ho a pozrel na Artemis.,, Vieš o tom, že som ťa zháňal?" spýtal sa jej.,, A dosť dlho." pripomenul.

Děkuji, pane. uklonil se posel a nechal se vyprovodit.

Stráže

,,Tak dobre." prehovoril člen stráže.,, AK ste vybavili čo ste mali, môžme ísť k bráne." doplnil a vyprevadil posla z budovy.
*Presun*

Len som sa ešte pozerala za odchádzajúcim strážnikom a následne som sa na Toshia iba pousmiala. Haai?.. a pročpak? spýtala som sa, pri čom som v reči nemala jediný náznak toho, že rozprávam s nejakým vyššie postaveným shinobim než som ja. Môj pohľad toho moc nehovoril, akurát tak to že mi to lízatko v ústach naozaj chutí !! bolo také slaďoučké a štavnaté !! teda to už pravdepodobne robili moje sliny no.. moc až príliš som sa zasnila, vlastne som sa zľakla že mi jeho odpoveď ušla.

Toshio Tessha

,,Prečo?" pousmial sa Toshio.,, No ja tu som Veliteľ jouninov alebo ty?" zasmial sa a pokojne sa oprel o kožené kreslo. Pohľadom ju neustále sledoval.,, Čo ak by som potreboval tvoju pomoc alebo nejaké personálne zmeny? Predsa si moja pravo-ľavá ruka." uškrnul sa.,, A bolo mi tu smutno a nudil som sa." pokrčil ramenami.

Hmm.. vytríííím ! vyplazila som na neho jazyk na čo som si len povzdychla. Personálne zmeny, moju pomoc? myslíš si že som.. sprostá ? čumíš mi na kozy odkedy odišiel ten posol. Môžeš to maskovať ako len chceš Toshio-kun. Zavrčala som trocha nebezpečným tónom hlasu no na tvári som mala taký, úškrn. Keď sa nudíš tak.. si zahraj shogi alebo pozeraj nejakú mangu či čo.. Navrhla som mu s lajkovým prístupom ku.. všetkému !

Toshio Tessha

,,Tssss si ty ale drzá ku Kazekagemu." zasmial sa a krútil hlavou. V momente sa postavil a nohou jemne posunul kreslo ďalej za seba. Tak stál čelom k Artemis.,, Ja nečumím." zašepkal a pristúpil bližšie k nej.,, Keby som niečo chcel tak si to zoberiem." vyplazil jej jazyk a ľavou rukou jej rozstrapatil vlasy pričom pravou jej vytiahol lízatko z úst.,, Diky." žmurkol na a vložil si lízatko do úst.

Tssss.. Kazekage mi práve ukradol lízatko, dosť dobrý dôvod na zvrhnutie. Zamumlala som ublížene a až fanaticky. Po tom som si len mierne povzdychla a sledovala som ako konzumuje moje lízatko. Uhm.. a máš pre mňa aj nejakú konkrétnu úlohu? Musíš pochopiť že mám veeeľa práce ako veliteľka Jouninov. Dodala som no, pochopiteľne to vôbec nebola pravda, nikdy som nemala moc práce, však sa ani nič dôležitého nedialo. Znova som len tak začala kopať nohami vo vzduchu a kývať hlavou do rytmu nejakej nepočuteľnej melódie.

Toshio Tessha

,,Ou chudinka Tsukimia." pousmial sa a pohladil ju po vlasoch a rukou schádzal nižšie a nižšie.,, Tak keď máš toľko veľa práce." dodal potichu a ukazovákom prsta jej potiahol vrch oblečenie k sebe.,, Stačí keď ostaneš tu a budeš papierovať." žmurkol a lízatko čo mal v ústach jejvložil do výstrihu a ukazováka prestal ťahať ten vrch.
Potom ju len pokojne obišiel a nasmeroval si to k dverám.,, A pre upresnenie nepozeral som ti na prsia." podotkol a otvoril dvere.,, Zízal som ti na nohy." zasmial sa opätovne a odišiel.

Chodbou velké budovy proletěl jako nějaký duch,velký a chladný průvan.Po chvilkové odmlce následovaly první malá zrnka písku a za nimi další a další,dokud přes chodbu neprocházel neprůhledný písečný oblak,který se opatrně linul směrem ke dveřím Kazekage.Před nimi se doslova zastavil a začal se točit,počemž se na tomto místě začalo pomalu,ale jistě formovat lidské tělo.Po této podívané se tam objevil kluk s rudými vlasy a typickou tykví na zádech,která velikostí prakticky převyšovala tu jeho.Po chvilce rozmýšlení jsem se rukou přiblížil ke dveřím a po další odmlce zlehka zaklepal a čekal jestli se něco ozve,či ne.

Šustění, jak jsem pytlíček otevřela a pak už jen poskakující písmenka. Červené, žluté, zelené... ukazováčkem jsem je začala řadit za sebou, jednotlivá písmenka do slabik, do slov. Jméno... moje jméno. Lehké pousmání, než jsem si první, velké, červené F strčila do pusy. Ferii, kdy z toho vyrosteš..? Nikdy, máš na to až moc vzpomínek!
Klepání jsem samozřejmě postřehla, ale co uškodí tomu venku ještě chvíli počkat..? Ještě jedno jméno! I... kde je to zatracené písmenko..? "Dále!" Tady je! Konečně se mi povedlo složit jeho jméno. Daiki. Úsměv a pak už všechny písmenka uklidit do barevného sáčku.

Chvíli jsem ještě postával před dveřmi i po zvolání mého jména a přemýšlel.Dobře jdeme vstříc novému Kazekage..S typickým,chladným výrazem jsem vešel dovnitř a pozdravil.''Jdu si pro nějakou misi.''Vypadlo ze mě,i když mluvení nebyla moje silná stránka.Po chvilce čekání na odpověď jsem se z ničeho nic chytil oběma rukama hlavu a pevně stiskl,přičemž mi vyrazily viditelné žíly v očích.Ještě chvíli počkáme..Brzo se někdo najde,nikoho objetujeme jen ještě počkáme.Opakoval jsem si dokola v hlavě po prudké bolesti a hlasu,který se stále dokola ozýval.

Zvedla jsem pohled od stolu a dívala se na něj. Dlouze, mlčky, s nezájmem v očích. Dítě..? Naklonila jsem hlavu na stranu. Pak jsem od stolu vstala a zahleděla se na vesnici. Dlouhé minuty ticha. Skoro to muselo vypadat, že jsem zapomněla, že v místnosti vůbec je. "Bývá zvykem představit se, pokud o něco žádáme.." promluvila jsem tiše, stále s čelem opřený o chladnou, průhlednou okenní tabulku. Tak jsi to vždycky říkával..

Vykulil jsem oči a prohlédl si jí.Popradvě jsem nebyl zvyklý,že by mě někdo nepoznával.To že se ke mě chovala bez citu,na to jsem byl zvyklý jako u jiných a nic to ve mě zvláštního nevyvolávalo.Vcelku jsem byl ale rád,že hned neutíká,nebo mě nevyhazuje.''A-akemi'',vypadlo ze mě a v ten okamžik jsem zapoměl na to že mě vůbec bolí hlava a spustil jsem ruce podél těla.Po pár okamžicích,dalšího ticha mě znovu prudce začala bolet hlava,kterou jsem si opět pevně stiskl.To ticho,které střídalo náš 'rozhovor' mi vyhovoval,nesnášel jsem přepříliš ukecané lidi.

Odlepila jsem se od okna. "Pokud tě bolí hlava, měl by jsi si zajít k lékaři Akemi.." žádná známka zájmu. Nejspíš to vypadalo, jako bych říkala; co je mi do tebe? Ale vlastně bych byla ráda, kdyby si tam opravdu zašel. "Jsi jistě genin..." dodala jsem po krátké odmlce. Genin.. vrátila bych se do těch let. Štěstí a radost.. a taky smích!... Daiki, kde jsi? Otočila jsem k němu hlavu. Naklonit ji doprava, zastrčit neposedný pramen za ucho. Kolik ti tak může být..?

''U mě je tohle v pořádku..Vlastně jsem si už zvykl.''Řekl jsem a silně si skousl ret.když se to konečně na chvíli uvolnilo,tak jsem znovu ruce svěsil volně podél těla a čekal co bude nadcházet.Nemůže být o tolik starší než já.Usoudil jsem při pohledu na ni.Doufám že mě zatím nepřiřadí do žádného týmu.Nerad bych někomu ublížil.Lhostejně jsem od ni odvrátil zrak a očekával odpověď.

"Je to tvoje věc..." nic víc, nic míň. Několika kroky jsem se dostala zpět ke stolu. Posadila jsem se a vyndala na stůl papíry. Tolik aktivity. Projela jsem pár papírů. "Misí je málo.." informovala jsem ho. "Měl bys být v týmu.." vypadlo ze mě po několika minutách listování v papírech. Co jsem si od téhle práce vlastně slibovala..? A takový nuda...

''Tým..Budete tím riskovat.''Řekl jsem po malé chvíli rozmýšlení.Další sensei,který bude mít stupidní zkoušky..A pak mnou bude opovržovat jako každý.Stále to samé dokola.Ale to se dalo čekat,když mě nezná.Vlastně je to ta jediná dobrá věc.''Jak jste se stala kazekagem?''Řekl jsem z ničeho nic,i když jsem se většinou sám od sebe na nic nezeptal.Ale toto mne vážně zajímalo,jak se někdo mohl v takovém věku stát kazekagem.To je tak silná?

"Stejně te´d žádný volný tým nemám..." zamumlala jsem a papíry zase uložila. Vyndala jsem červenou tkaničku, zavázala ji a začala si ji namotávat na prsty. Jak jsem se vlastně stala Kazekage..? Vážně talent..? Mise..?... táta..? "90% úspěšnost misí, skvělý původ, silné kekkei genkai... tak mi to bylo řečeno..." odvětila jsem nakonec bez zájmu, aniž bych oči zvedla od tkaničky.

Sledoval jsem rudou tkaničku,kterou teď měla propletenou mezi prsty a trochu pohl koutkem pusy.''Skvělý původ..''Zabručel jsem spíše pro sebe a podíval se do země.Silné Kekkei genkai?Co asi může ovládat..''Takže..Co bude teď když sám jít na misi nemohu..A tým zde taky není?Necháte mě bez práce.?''Zeptal jsem se a upravil si ramínka z tykve.

"Jsem potomkem třetího.." promluvila jsem po chvilce hraní. "O původu bys měl zrovna ty vědět dost, co Akemi..?" konečně jsem zvedla hlavu, konečně trocha zájmu. Odložila jsem tkaničku do prvního šuplíku a zvedla k němu pohled. Nauč se nějakou techniku, zítra ti misi dám..." zamumlala jsem zase znuděně a opřela si rukou obličej, pohled upřený hluboko za něj.

Na chvíli jsem tázavě pozvedl hlavu,ale pak s ní jen tak nepřítomně zakroutil ze strany na stranu.''Takže..Ovládáte železný písek je to tak?''Řekl jsem polohlasně s kapkou zájmu v hlase.Pravděpodobně pochopila,že je toto jen řečnická otázka,jelikož jiné Kekkegi Genkai s pravděpodobností mít nemohla jestli je pokrevním potomkem.Nečekal jsem na odpověď a pomalu začal písek z tykve vylétávat ven.''Takže..Zítra'',řekl jsem stroze,počemž se písek začal točit kolem mě a já i s ním zmizel..(přesun)

Dorazil jsem ke kanceláři, teda, předtím vystoupal několik set těch schodů tam, nikdy mi nešlo do hlavy, proč musí bej kancelář tak vysoko.
No, přesto jsem teď odhodlaně stál před dveřmi, našel v sobě zbytek slušného chování a zaklepal, kdo ví, co bych tam našel, kdybych jen tak vtrhnul. Netrpělivě jsem tam zůstal stát a čekal na vyzvání, přičemž jsem vrhl prosebný pohled na lavičku před kanceláří, ale Shinobi přece něco vydrží.. Tak jsem teda čekal.

"Rodinu si nevybíráme.. ty o tom víš své..." pousmála jsem se sama pro sebe. Znovu najít sáček, vysypat jej, tolik písmenek! Hledání písmenek. Skládání slov. Otázky a odpovědi. S lehkým úsměvem jsem sáhla pro zelené D a strčila si jej do pusy. "Dále." A teď..? A! Příchu´t jahod. Jakou mám nejradši..? Minuty hledání. I. Jablko...
Nepřítomně jsem pohlédla na okno. Písečná bouře. Táto, díváš se taky..? Každou bouři jsi kontroloval sídlo... kontroluješ ho i teď..?

Když jsem zaslechl vyzvání, vzal jsem za kliku a dveře otevřel, čímž jsem vpadnul do kanceláře. "Zdravím, Kazekage-sama.." Zašklebil jsem se a lehce uklonil, zakončil jsem to kecnutím do křesla a hozením nohou na stůl, ale předtím jsem ještě neopomněl z písmenek na stole ukořistit dvě F, kterých v tom pytlíku byl už tak značný nedostatek!

"Huh..." hleděla jsem na stůl, kde leželo erii ei... Zvedla jsem pohled. Vážně.. jsi to ty..? Hlava vlevo. Čekala jsem na tebe tak dlouho, Daiki... změnil jsi se..? Změnila jsem se já..? Vyrostl jsi! Tvoje oči jsou ale stejné. Pořád se ještě usmíváš... stále tě rozesmívají tytéž věci..? Jak dlouho už to je..? "Ráda tě vidím, Daiki..." řekla jsem nakonec a začala si znovu hrát s písmenky. Ř... jak mám udělat Ř..? Nevadí, necháme tam R... pochopíš..? Červená, zelená, červená, žlutá... Pritel...

Pozorně jsem si jí prohlížel a hodnotil, stále stejně malá, stejně chladná a nepřípustná. "I já tebe" Krátce jsem se pousmál a podíval se na stůl, pod její písmenka jsem složil ta svá, akorát teda místo ž, bylo z.
Navzdy.

Zvedla jsem k němu pohled a usmála se. Sebrala jsem růžové N a strčila ho do pusy. "Slyšela jsem, že jsi povýšil... ani jsi se nepřišel pochlubit!" Najít v pytlíčku jiné N a doplnit slovo. Příliš krásné, příliš hluboké, abych ho jen tak snědla. "Stýskalo se mi.." přiznala jsem tiše, pohled stále upřený na desku stolu. Znáš mě... líp než já sama sebe... tobě se nedá lhát. Víš to vůbec..?

Zkřížil jsem nohy na stole a pokrčil rameny. "Povýšil, nepovýšil. Kdybych se od jiných nedozvěděl, že to ty tu vysedáváš, taky by jsi mi to nahlásit nepřišla. Ale ta informace, že jsi Kage mě natolik hecla, že jsem nemohl zůstat pozadu" Odpověděl jsem jí a mrkl na pytlíček. "Ty se té závilosti zjevně nezbavíš" A od koho ji má, co? "A co nového? Doufám, že mě nebudeš zasypávat nějakými úkoly, znáš mě, radši se půjdu flákat" Ušklíbl jsem se a vzal si Y. Moc dobře jsem věděl, že Ferii není příliš hovorná a já tuhle práci zastával za oba bohatě. Při její poslední větě jsem se jen shodil nohy ze stolu, naklonil se a rozcuchal jí vlasy. "Ten tvůj ultra chladnej pohled mi scházel Ferii" Věnoval jsem jí jeden z úsměvů a zase se vrátil do své pozice.

Vlastně jsi byl první, komu jsem to chtěla říct. Jediný, komu jsem to chtěla říct... "Není to nic důležitého. Stejně mě vybrali jenom proto, že mě chtějí ovládat... ale to se spletli." T. Červené a přísné... Táta.. Strčila jsem ho do pusy a nemilosrdně ho rozkousala. Rozcuchal mi vlasy a já nedokázala zadržet úsměv. "Nemysli si, že se budeš flákat.. ty znáš zase mě, víš, že jsem zvyklá na 100% úspěšnost." zvedla jsem k němu oči a snědla D.

Znovu jsem se díky dostal před budovu Kazekage,ale tentokrát jsem nezamířil dovnitř,nýbrž směrem do nejrušnější ulice.Ignoroval jsem lidi kolem a za vešel do obchůdku,kde prodávaly dango knedlíčky.Vytáhl jsem nějaké drobné,ale to nebylo potřeba..Prodavač mi to vydal zdarma jen abych co nejrychleji vypadl z jeho podniku,což jsem také podnikl,ale dango mu tam naštvaně nechal.Vyšel jsem rychlejší mrkokem na ulici a znovu přišel před velkou budovu.Vešel jsem dovnitř a po dlouhých schodech se dostal až před kancelář Kazekage.Chvíli jsem tam jen tak bezduše postával a pak se rozhodl k tichému,ale slyšitelnému zaklepání.Doufám že nebude mít špatnou náladu.