Sídlo klanu Hyuuga

Sídlo jednoho ze čtyř urozených klanů. Vlastní pouze jeden jediný vchod, který neustále hlídají dva Hyuugové na úrovni jounin a chuunin.

Sídlo má také jeden tajný vchod, o kterém vědí však pouze Hyuugové a Hokage.

Čtvrť je rozdělena na dvě části. Část pro hlavní a vedlejší rod.

Ani som sa nenazdala a už som stála pred bránou, ktorou sa vchádza do Hyuuga štvrte.
Pozdravila som strážiacich členov nášho klanu a vošla som.
Zastavila som sa aj na kus reči u jedného Hyuuga, potom som sa mu pozdravila a vošla som do časti pre hlavný rod.
Ahoj mamí! zakričala som na mamku v kuchyni. Potom som sa pozdravila aj zvyšku mojej rodiny.
Dávno som nebola vo svojej izbe, čo?
Vybehla som po schodoch rovno do mojej izby.
Moje sladké kráľovstvo. zasmiala som sa a ľahla som si na posteľ. Zadívala som sa na strop a znova som sa začala urácať vo svojich myšlienkach.

Otvorila som oči a uprela som pohľad na strop. Žeby som zaspala?
Vyskočila som z postele. Pane bože!
Rozbehla som sa do kúpeľne, kde som sa rýchlo osprchovala, umyla zuby a učesala si vlasy.
Potom som sa prezliekla a vybehla som z izby. Pozdravila som sa mojej rodine, raňajkovať som nechcela, nebola som hladná a pomaly som sa vybrala naspäť na cvičisko... Potrebovala som si pretiahnuť svaly. (Presun)

Vrátila som sa sem aj s Naom v náručí. Prešla som cez hlavnú bránu a rýchlo som vošla do časti pre hlavný rod...
Vybehla som na schody do mojej izby a Naa som položila na posteľ.
O chvíľu tu stála moja ségra Kto to je?
Našla som ho na vodopádoch, nemohla som ho tam nechať...poznamenala som.
Prekročil hranicu svojich schopností? Dnešní Uchihovia... prevrátila očami.
No dobre, dosť bolo, hiš z mojej izby! podišla som k ségre a potlačila som ju na chodbu, pričom som jej zavrela dvere pred nosom.
Otvorila som okno, sadla som si na parapet a pozorovala som Konohu.

Túžba po sile .... Túžba ... Pravá sila... V pravom srdci... premietalo sa mi hlavou. Zdalo sa mi, že vidím anjela. Ktorý nado mnou určuje rozsudok smrti.
Ani techniky, ani čakra.... Srdce... stále a stále mi to bilo v hlave a ja som to nevedel zastaviť. Začal som stonať... Bojuješ za niekoho, koho máš rád.. dokážeš nemožné ... k tomu som sa začal prehadzovať z posteli a Hana mohla začuť moje mrmlanie...
Sila na ochranu blízkych... Na ich ochranu aj za cenu života! zrazu som vykríkol, otvoril som oči a prudko som sa posadil na posteli. Kvapky potu dopadali na bielu plachtu a ja som zazrel na parapete Hanu. A pochopil som, kto bol ten anjel. Kde?... Kto?.. dezorientovane zo mňa po chvíli vyšlo.

Čítala som knihu, keď odrazu som začula nejaké stonanie.
Pozrela som sa spoza knihy na Naa. Zoskočila som z parapety a priblížila som sa k posteli.
Jemne som sa dotkla rukou Naovho pleca a jemne som s ním potriasla.
Takmer som dostala srdcový infarkt, keď vykríkol, tak som sa ho zľakla.
Ale pousmiala som sa. Zrejme ma počul...
Sadla som si an kraj postele. Si u mňa doma, našla som ťa v údolí konca pod Madarovou sochou.
Vstala som z postele. Ak budeš niečo potrebovať, stačí povedať alebo si po to môžeš ísť sám. Mojej rodiny sa báť nemusíš, vedia že si tu.
Ruky som si zastrčila do vrecka a poamly som odchádzala. Keď som už bola pri dverách, na niečo som si spomenula. A hlavne netrénuj tak, že prejdeš hranicu svojich síl. Ak to budeš robiť ďalej, pochybujem o tom, že prežiješ. Môže sa stať, že sa tam nikto neobjaví.
Natiahla som ruku ku kľučke a pevne som ju stisla A dobre si zapamätaj moje slová...

Madarovou sochou? môj pohľad behal po celej izbe, ale po jeho spomenutí som ho zbystril na Hanu. U teba? ... V Hyuuga štvrti? pohľad som zamieril k oknu, z ktorého bol dobrý výhľad na Monumenty Hokágov. Pokúsil som zliesť z postele, no nejak to nešlo. Vážne som to prehnal... pomyslel som si, keď som sa z postele zošuchol na zem. No podarilo sa mi posadiť sa a chrbtom som sa oprel o jej posteľ. Možno... A možno nie... povedal som. Jej to možno nedávalo zmyslel, ale mne hej. Prepáč, že si mala kvôli mne starosti.. Ak nejaké boli. Bude lepšie ak pôjdem... znova som sa pokúšal vstať, a tentoraz som sa na tretí pokus postavil. Yosh! Ide sa trénovať! zaškeril som sa na ňu.

Otočila som sa a pozrela som sa na Naa.
Prikývla som a usmiala sa. Dívala som sa na to, ako sa snaží postaviť. Keď sa mu to konečne podarilo, pripravovala som sa odísť.
No len čo som začula, čo hovorí, zamračila som sa
Žiadny tréning! Môžeš si ublížiť, bavyše nemáš chakru!
Chcela som mu požičať trochu chakry, ale po tomto som sa rozhodla, že mu ju rozhodne nepožičiam.

A ja sa ťa pýtať na názor nebudem! urobil som prvý krok, nato aj druhý. Hehe! Ide mi to.. Vidíš? Mám čakru.. trochu. Uškrnul som sa. Podľa všetkého by som naviac zapálil zápalku. Pozrel som sa oknom a všimol si jazierko. Tam sa bude skvele trénovať. Voda, nič nepodpálim. Robil som ďalšie kroky k dverám, až som stál pri Hane. Dáma má prednosť. usmial som sa a rukou som jej naznačil, nech ide.

Ak si ublížiš, ja ťa zachraňovať nebudem! odsekla som mu nahnevane, vyšla som von na chodbu a treskla som dverami.
Rozbehla som sa po chodbe. Taký tvrdohlavý, to, čo som mu povedala, vôbec neberie vážne! Sila je pre neho najdôležitejšia!
Potom som sa otočila. Aby si vedel, existuje jedno príslovie : Pomaly ďalej zájdeš! Tým, že trénuješ tak, že skončíš pod sochami v bezvedomí, nič nedosiahneš!
Bola som poriadne nahnevaná a vybehla som von, rovno do tréningových priestorov. (presun)

Čo jej je? Čudne som na ňu zazeral, po jej výbuchu a následnom úteku. Asi má krámy... pomyslel som si v duchu a uškrnul som sa. Vyšiel som na chodbu, kde som stretol podľa všetkého jej sestru. Vyzerala ako Hanina mladšia kópia. Ahoj zasran, usmial som sa a pokračoval som ďalej. Vyšiel som von až k tomu ich "jazierku". Ak sa to dalo nazvať jazierkom. Čo to sakra je? To pršalo? pozrel som sa na tú mláku. A prečo kaluž obklopili kameňmi? Aj tak to je kaluž... nechápavo som pokrútil hlavou nad "Genialitou" klanu Hyuuga a sadol som si k nemu. Chvíľu som oddychoval, kým som nenačerpal dostatok síl. Táááák! zreval som.. Ideme na to! poskladal som pečate a zreval Katon: Goukakyouu no jutsu... Ohnivú guľu som vyslal na jazierko... No vtedy som to pos*al. Nepredpokladal som, že tá mláčka, čo oni nazývajú jazierko vyschne. A hneď vedľa strom, ktorý sa chytil... Nato sa chytil dom s jeho drevenou strechou. A Oheň sa vďaka tomu pos*anému vetru šíril ďalej. Zhrozene som sa pozeral na to čo som urobil. Ajéje.. je po mne...

Keďže som videla obrovskú ohnibú guľu a horiaci dom, rýchlo som sa sem vrátila. Domyslela som si, že to bol Nao, pretože nikto z nášho klanu katon nevyužíva.
Členovia nášho klanu, ktorým horel dom, boli našťastie von a dívali sa na tú hrôzu.
Pribehla som k Naovi, chytila som ho pod krk a pritisla k drevenému plotu.
Ako si si dovolil toto spôsobiť? Ako si mohol? Snáď si už taký slepý, že nevidíš, že toto nie je tréningový priestor, že tu žijú naší členovia, ktorým si práve zničil dom?! zavrčala som naňho a o chvíľu som ho pustila. Od henvu som sa až triasla.
Vypadni! zvrieskla som naňho...Mala som chuť mu dotrhnúť hlavu...

Řítila jsem se nezadržitelně kupředu. Děkovala jsem bohu, nebo spíše svému sensei, že rychlost je mou silnou stránkou. Nemohla jsem zabloudit. Obrovské plameny mě neomylně vedly na ono místo. Nebozí Hyuugové hasili oheň jak jen mohli, ženy a děti postávaly před sídlem a já mohla jen doufat, že se co nevidět objeví jouninové, kteří ovládají suiton.

Chvíli poté jsem si všimla, že Nao má perfektní průšvih. Hmm? Není to Hyuuga Hana? Eh... ano, je to ona a pěkně rozpálená.
"Omlouvám se za komplikace Hana-san. Přišla jsem napomoc a v prvé řadě tohoto pyromana odvést do vězení. Jak vidím, mé předtuchy se vyplnily."

Hasičííí, Hasičíí! kričal som po klanovom sídle a sám som pomáhal hasiť. To som ale v s*ačkách... No v tom som pocítil pod krkom bolesť. A nie len pod krkom, ale aj pri srdci. Prepáč... Nechcel som. Ono sa to chytilo.. došli mi slová a ja som sa zničene zviezol na zem. Hlavu som mal sklonenú do tej doby, kým som nezačul Néé-chan. No fasa.. Z blata do kaluže... zafrflal som, no stuhol som pri slove vezenie. Naníííí?! pomaly som sa postavil a urobil som zopár krokov preč od sídla, v úmysle nepozorovane odtiaľ zdrhnúť.

Nahnevane som si odfrkla a čudovala som sa, že som nezačala peniť.
Stočila som pohľad na Hokage-sama a mierne som sa uklonila.
Mne je to jedno, čo s ním urobíte, len aby už nikdy nepodpaľoval Hyuuga štvrť! Má šťastie, že mi ruka náhodou nevyletela! Bola som plná zlosti.
Ruky som zatla v päsť a povýšenecky som sa dívala na Naa. Som síce milý človek, ale tiež mám svoje hranice! pomyslela som si, otočila som sa a podišla som k Hyuugom, ktorých dom bol v troskách. Dokým sa vám dom neopraví, môžete bývať u nás. Miesta tam máme veľa.
Tí Hyuugovci nadšene prikývli a usmiali sa.
Ja som sa pousmiala tiež a ich deťom som rukou postrapatila vlasy.

"Slibuju že se to nebude opakovat. Domluvím mu. A zařídím, aby si to pamatoval." mile jsem se usmála a rozloučila se. Pochopitelně, že mi neušlo, jak se Nao pokouší vycouvat.
"Kampak? S tebou si musím vážně promluvit." pravila jsem a chytila ho za flígr. Než se stačil vzpamatovat, a než si stačil zbytek Hyuuga klanu uvědomit, kdo že je ten žhář, zmizeli jsme pryč.

Přesun.

Nechal som sa unášať s frfalním xD

Povzdychla som si...Človek sa oňho postará a on takto? unavene som si rukou prehrabla vlasy...
Potrebujem sa odreagovať... oznámila som Haru (mojej ségre), ktorá sa objavila vedľa mňa.
Ruky som si zastrčila do vrecka a pomaly som odyšla do tréningových priestorov.

Pomaly so sa sem dostavila. Na dnes toho bolo na mňa veľa.
Človek by ťažko veril, koľko toho sa môže v jeden krátky deň stať.
Pristúpila som k rodinke, ktorej horel dom. Poďte, ukážem vám, kde budete bývať.
Vstúpila som do dom, kde sme bývali.
Šla som po dlhej chodbe, po chvíli som sa objavila pri nejakých dverách. Tu budú bývať vaše deti.
Obrátila som sa a podišla som k ďalším dverám.A tu vy...Kde je kúpeľna a kuchyňa viete...Cíťte sa tu ako doma. Uklonila som sa im na znak úcty, potom som vybehla hore schodami rovnodo mojej izby. Ľahla som si na posteľ a zatvorila som oči...

Pomaly som otvorila oči. Chvíľu som bola dezorientovaná, no po chvíli som si uvedomila kde som a rukami som si prehrabla vlasy.
Potom som sa otočila a tvár som zaborila do vankúša. Ďalší nudný deň ma čaká...Fúú!
Zdvihla som sa z postele a ako zombie som kráčala do kúpeľne.
Rýchlo som si vyčistila zuby, vzala som hrebeň a pozrela som sa do zrkadla. Moje vlasy vyzerali hrozne! Mám pocit, že som práve skúšala bungee jumping z Mount Everestu! pomyslela som si a prevrátila očami.
Začala som sa česať a po pol hodine bolesti som skončila.
Bola som spokojná, pretože teraz moje vlasy pôsobili ako hodváb. Usmiala som sa, potom som sa obliekla a keďže som sa potrebovala byť sama, vybrala som sa k hlavnej bráne s úmyslom zájsť si do lesa.(presun)

Pomaly som prchádzala cestou a tešila sa na to, že si ľahnem do postele, vypustím všetky zlé myšlienky a začítam sa do nejakej zaujímavej knihy.
Konečne som stála pred bránou do Hyuuga štvrte. Strážiacim Hyuugom som sa mierne uklonila, aj keď boli z vedľajšieho rodu. Ja som však nikdy nevidela rozdiel medzi hlavným a vedľajším rodom. Vždy som všetkých Hyuugov považovala za jednu rodinu a preto som sa rozhodla, že až sa stanem vodkyňou, spojím obe rody.
Prešla som cez bránu, rovno do domu, určený pre hlavný rod. Vyzula som sa topánky a snažila som sa čo najtichšie docupkať do mojej izby, ale v polovici ma zastavila moja sestra.
Ahoooj! Táák ako si sa mala? pribehla ku mne s úsmevom.
ééé? Výborne! Zaklamala som a snažila sa dostať do izby.
Ale sestričká! Zastala mi cestu.
Počuj, nemám teraz náladu, dobre? Povedala som drzo, jednoducho som ju obišla a rozbehla sa do izby. Rýchlo som za sebou zatvorila dvere a skĺzla som po nich na zem.
Po chvíli som sa postavila, vytiahla som nejakú knihu, skočila som na posteľ a pretočila som si stranu, kde som naposledy skončila. Potom som začala čítať.

Otvorila som oči. Čože? Vyletela som z postele a kniha, čo mi ležala na hrudi, spadla na zem.
Ja som zaspala? Rukami som si pretrela oči. To hádam nie!
Vbehla som do kúpeľne, dala som si rannú sprchu. Potom som si s fénom vysušila vlasy, učesala som si ich, umyla som si zuby a vrátila som sa do izby.
Prezliekla som sa. V bruchu mi zaškvrkalo, a keďže som mala chuť na ramen, otvorila som okno a vyskočila som von.
Hladko som pristála na zemi a vybrala som sa smerom k Ichiraku.

Zoskočila som zo strechy domu a pristála som rovno pred vchodom. Strážiacim Hyuugom som sa zdvorilo uklonila. Vošla som dnu a nanešťastie boli moje obe sestry von a hrali sa ako malé deti, pričom boli len o dva roky odo mňa mladšie. Ihneď na mňa upreli pohľad.
Ahoooj! Budeš nám všetko rozprávať!
Presne ták! To si nesmieme nechať ujsť"!
Tak som došla! Rozbehla som sa do domu so sestrami za patämi.
ÁÁÁ! Nechajté má! Schody som brala po dvoch, na konci som skočila do svojej izby a zamkla som za sebou dvere.
Fúúú! Vydýchla som si a vybrala som sa do kúpeľne, rýchlo som sa osprchovala, obliekla som sa do pyžama a vrhla som sa do postele. Prevrátila som sa na chrbát a hľadela som do stropu, po chvíli som oči zatvorila a zaspala som.

Pomaly som otvorila oči, zistila som že je už ráno. Ozvalo sa zakloapnie na dvere.
Sestričká? Dáme si tréning? Ozval sa ségrin hlas.
Dobre! Súhlasila som. Chvíľu bolo ticho, potom sa ségra znovu ozvala. Budem ťa čakať v našich tréningových priestoroch.
Prikývla som a vyskočila som z postele. Bolo približne desať hodín, mala som ešte čas.
Rýchlo som sa osprchovala, umyla som si zuby a učesala si vlasy.
Potom som sa prezliekla a vybehla som z izby. Na raňajky som nemala vôbec chuť.
Chcela som sa však naučiť niečo nové, preto som ešte pred tréningom zašla do našej knižnice.
Vybrala som si tri zvitky s týmito technikami : Hakke Kūshō, Hakke Hyaku Nijūhachi Shō a Hakke Hasangeki.
Cestou k tr. priestorom som čítala niečo o technikách. Netrvalo dlho a stála som oproti mojej ségre. Zvitky som položila na miesto, kde by boli v bezpečí.
Potom som sa postavila do bojového postoja a aktivovala som byakugan.
Sestra po mne zopakovala. A potom sa začal boj.

(Boj vyzeral nejak tak, okrem toho Hakke Hasangeki na konci xD Hana to zakončila juukenom xD)
Boj som samozrejme vyhrala ja...Ségra sa len nahnevane na mňa pozrela, potom sa usmiala. Si silná...
Ďakujem, moja milá sestrička! Poďakovala som sa. Ségra sa otočila a chcela odísť, ja som ju však zastavila. Ak tu niekto príde, tak ma zavolaj, dobre?
Ségra prikývla a odišla. Ja som si sadla, vzala som zvitky do rúk a začala som ich čítať.

Artas Uchiha


Klidným kroky jsem se přiblížil k sídlu klanu Hyuuga. Když jsem strážím rozumně vysvětlil důvod své návštěvy a za kým jdu. Bez problémů mě vpustili dovnitř, ale prý si na mě dají pozor. Procházel jsem nádvořím a prohlížel si okolí. Působilo to zde celkem malebně. Takže se mi to tu líbilo. Došel jsem k hlavním dveřím a taktně zaklepal. Přišlo mi totiž nevychované vejít bez dovolení.

Už idemé! Zakričali naraz obe moje ségry, keď začuli klopanie.
Rozbehli sa k dverám a naraz ich otvorili. Nahnevane si povzdychli.
Už zase remíza! Rozhorčene rozhodila rukami Yuri.
To ti poviem! Nabudúce budem rýchlejšia! Haru si založila ruky na hrudi.
Nebudeš! Yuri štuchla Haru prstom do čela.
Máme návštevu a ty sa ešte aj tu hádaš! Haru hodila na Yuri nahnevaný pohľad, potom sa otočila na Artasa. Vítame ťa. Stavím sa, že si prišiel za Hanou! Milo vyhlásila.
Hanáá! Máš tu návštevu! Zakričala na mňa Yuri.
Vyskočila som na nohy.Páne bože! Ani som sa nestihla pripraviť! A teraz čo?Začala som chodiť hore dolu ako lev v klietke.
Nechám to už tak!Zvitky som zrolovala a nechala som ich v rohu miestnosti. Poskladala som pečate na Shunshin a objavila som sa pred dverami.
Ahooj! Usmievala som sa na ako mesiačik na hnoji. Poď za mnou... Otočila som sa a pomaly som kráčala do svojej izby, vybehla som po schodoch a otvorila som dvere.
Takže, ja sa idem osprchovať, dobre? Môžeš ma počkať, alebo sa rozprávať s mojimi otravnými ségrami, ale to ti neradím. Vošla som do izby a hneď na to do kúpeľne. Vyzliekla som sa a vošla som do sprchy. Pustila som vodu a začala som si čosi pospevovať.

Artas Uchiha


Lehce jsem zamrkal, když se v otevřených dveřích. Zjevila ona rozhádaná dvojka. Zdravím, ehm ano to je pravda. V mžiku se před mýma očima objevila Hana. H-hoj. Vyhrkl jsem lehce překvapeně. Jestli se tu objeví ještě její matka, babča, kočka, pes... Tak už vážně beru kramle. Jsem ti v patách. Vyšel jsem za ní po schodech do pokoje. Všude byl celkem bordel jak na skládce odpadu. Ehm máš... Opravdu hezký pokoj. Nemusíš nikam spěchat, klidně počkám. No když budou chtít. Tak mi to nevadí. Pokrčil jsem rameny a sedl si na relativně čistý kus postele.

Samozrejme, počula som čo vravel a domyslela som si, že to, že mám peknú izbu, myslel ironicky. V celom dome sme mali neporiadok! Už by sme aj mohli začať s veľkým upratovaním...
Hneď ako Artas povedal, že mu spoločnosť mojich sestier nevadí, ihneď vlietli do izby. Určite už zase načúvali za dverami. Sadli si k Artasovi a začali mu vykládať všelijaké somariny a babské reči.
Naniesla som na seba šampón, potom som ho zmyla, vyskočila som z vane a začala som sa uterákom sušiť.
Potom som sa obliekla, hrebeňom som si učesala vlasy a vyšla som z kúpeľne.
Založila som si ruky na hrudi. Dobre, prosím vás pekne, choďte už preč... Usmiala som sa. Keby tu nebol Artas, asi by som sa na nich vyvrieskala. Veď oni tiež tak na mňa vrieskajú, tak čo? Pomyslela som si.
Sestry sa nahnevane zdvihli a s nesúhlasným brblaním odišli z izby. Sadla som si vedľa Artasa.
Ehm, ospravedlňujem sa za svoje sestry...Vždy rozprávajú o takých somarinách... Uškrnula som sa.

Artas Uchiha


Když mě jako lavina, zavalili její mladší sestry. Poslouchal jsem co říkali. Hodně věcí bylo více méně hloupost, ale sem tam něco prořekli o Haně. Takže když přišla, lehce jsem se uculil. Moc ti to sluší. Usmál jsem se šibalsky. Když sestry zahnala. Náhodou jsem slyšel dost zajímavé věci o tobě. Mě přišli milé. Trochu mi připomínají Michiko. Mou mladší sestru. Zatvářil jsem se nečitelně.

Ďakujem... Trochu som očervenela a sklopila som pohľad.
Keď som počula, že ségry mu povedali pár vecí o mne, v duchu som si už plánovala pomstu.
Veď ony dve uvidia... Usmiala som sa.
Zaujímavé veci o mne...Veď ja sama nie som zaujímavá, ale chcela by som počuť, čo také ti o mne natárali. Veď ja to z nich vytiahnem... Môj úsmev sa rozšíril.

Artas Uchiha


Není za co děkovat. Když je to pravda. Jistě ti to říká každý. Usmál jsem se. Podíval jsem se na hromadu prádla a čehosi dalšího. Ono tam snad bylo i její spodní prádlo. Tak proto měla asi stále stejně oblečení. Ehm no nechci na ně donášet. Nemám to v povaze. Mile jsem se usmál a doufal, že si nevšimla mého objevu, který jsem předtím viděl. Tak tedy začneme?

Odrazu ma niečo napadlo. Chytila som Artasa za ruku a potiahla som ho, aby vstal.
Potom som ho vytlačila von z izby. Počkaj tu trošku... Usmiala som sa.
Chodba, na ktorú som ho vytlačila, bola čistá a nebol na nej neporiadok.
Rýchlo som zatvorila dvere a rozbehla sa k oknu.
Hej! Vy dve! Zakričala som na ségry. Ihneď skočili do mojej izby.
Čo chceš? Opýtali sa obe naraz.
Narobili ste mi v izbe neporiadok, tak ho pekne-krásne poupratujete, je vám to jasné? Varovne som zdvihla prst.
Obe naraz prikývli. Nechceli pokúšať moje nervy.
Za päť minút boli hotové, moja izba bola čistá a poupratovaná. Obe vyskočili von oknom a ja som otvorila dvere. No poď...

Artas Uchiha


Když mě vystrčila za dveře a zavřela. Opřel jsem se o protější stěnu chodby. Za chvíli jsem slyšel jak velitelsky hubuje svým sestrám. Bylo mi jasné, že schválně mluvila hlasitě. Protože chtěla svůj nepořádek hodit na své mladší sestry. Když otevřela mohla na sekundu vidět jak se tiše řechtám, té její divadelní improvizaci. Hned jsem však nasadil svůj nečitelný výraz a tlumeně si odkašlal. Už tam mířím. ^^

Bolo mi jasné, že to počul, ale nemôžem za to, že moje sestry mi fakt urobili neporiadok v izbe.
Zasmiala som sa a vtiahla ho dnu. Zavrela som za ním dvere a zavrela som oči.
Potom som ich znova otvorila a sadla som si na posteľ...

Artas Uchiha


Vešel jsem dovnitř a sedl si vedle ní. Z brašny jsem jsem vytáhl čistý arch papíru a položil jí ho na klín. Následně jsem vytáhl různé tužky. Každá byla jinak ostrá a měla jinou tvrdost tuhy. Tak nejprve začneme s kresbou pomocí obyčejné tužky. Je to na začátek nejsnazší. Podal jsem jí jednu z tužek do ruky. Chceš začít sama a nebo tě mám ze začátku vést? Usmál jsem se mile a čekal, která varianta jí bude bližší.

Keď mi podal nejakú ceruzku, zblízka som sa na ňu dívala.
Potom som ju normálne chytila do ruky.
Ehm...Neviem, či by to dopadlo dobre, keby som to mala kresliť sama... Anjelsky som sa usmiala.
Spod okna sa ozíval dievčenský chichot, moje sestry zase načúvali. Prevrátila som očami.

Artas Uchiha


Mírně jsem se její volbě pousmál, ale čekal jsem ji. Vy se můžete klidně taky připojit, uvidíme. Jestli i potom budete mít důvod se jí posmívat. Řekl jsem klidným hlasem a usmál se ne Hanu. Tak tedy... Pravou rukou jsem jí jakoby položil přes její pravé rameno, ale pokračoval dál až k její dlani. Kterou jsem něžně uchopil, v tu chvíli mohla cítit teplo mé ruky. ...začneme jednoduchými strukturami. Nejlehčí k tomu bude třeba strom. Ladnými tahy jsem jí vedl ruku a pomaloučku, polehoučku. Začali vznikat první obrysy budoucí sakury...

Chichot pod oknom ustál a ja som sa uškrnula.
Odrazu som dostala šok, keď mi položil ruku cez pravé rameno a potom chytil moju ruku.
Síce som vedela, že to urobí, no aj tak ma to dosť šoklo.
Jemne som sa zatriasla...Očervenela som ako paprička a dúfala som, že si to nevšimol.
Odkašľala som si a uprela som zrak na nejaké obrysy.
Avšak vôbec som sa nevedela sústrediť...A keďže som to chcela zakryť, tak som nasadila sústredenú tvár a tvárila som sa, že sa nič nedeje xD

Artas Uchiha


Když se otřásla. Podíval jsem se na ni a lehce se pousmál. Ale, ale snad se mi tu nečervenáš. Řekl jsem milým hlasem. Tak to abych ti překontroloval teplotu. Mrkl jsem na ni a naklonil se k ní. Tím pádem se naše čela lehce dotýkala a já jí hleděl z očí do očí. Stačil jen lehký pohyb a mohl bych jí i políbit. No zatím jsem to v plánu neměl. Přeci jen jsem si chtěl ještě trochu pohrát a kdo by se hrnul hned do vážnějšího vztahu s cizincem. Navíc už jsem viděl sestru, jak vyvádí. Nejspíš by se mě pokusila zabít, kdyby věděla, že mám vztah s Hanou. Což nebyla dvakrát pozitivní vyhlídka...

Nechápala som tomu, čo povedal. Aby mi prekontroloval teplotu?
Nemohla som prísť na to, čo tým myslel. Vedela som, že sa červenám, čo mi prišlo trochu...Trápne, ale...Odrazu som pochopila.
Naklonil sa ku mne tak, že sa naše čelá jemne dotýkali.
Očervenela som ešte viac...Díval sa mi do očí a ja som mala pocit, že ma tým pohľadom prepáli.
Odvrátila som pohľad...Nikdy som nevydržala pozerať niekomu dlho do očí...

Artas Uchiha


Když uhnula pohledem a ještě více se začala červenat. Odtáhl jsem od ní čelo a usmál se. Dosáhl jsem totiž reakce, které jsem chtěl. Ty si vážně hodně nesměla, ale je to kawai... To se mi na tobě libí. Zaklonil jsem na chvíli hlavu a zadíval se do stropu. Potom jsem se znovu s mírným úsměvem podíval na ní a oči se mi trochu leskly. Jak se mi v nich odráželi sluneční paprsky. Které se sem protáhli škvírkou v závěsu.

Rýchlo som potriasla hlavou, aby som sa trochu spamätala...
Ehm... Červeň z tváre mi začala miznúť. Nesmelosť? Nemám rada tú vlastnosť...
Trochu som sa pousmiala a prehrabla som si rukou vlasy.
Moje sestry boli záhadne ticho, dúfala som, že nenačúvali, inak by ma asi na mieste porazilo xD
Na Artasa som sa radšej nepozrela xD

Artas Uchiha


Někdy je lepší být nesmělý, než se chovat jeho namyšlený idiot. Usmál jsem se a vstal z postele. Došel jsem k oknu a podíval se ven. Rozhlédl jsem se do okolí a navíc se ujistil, že nikdo nikde není. Zatáhl jsem roletu a klidným krokem jsem přistoupil k Haně. Naklonil jsem se k ní. Víš, už dlouho jsem chtěl něco udělat... Usmál jsem se a něžně jí políbil na ústa. Její rty měli takovou zvláštní, ale příjemnou chuť. Jestli bude polibek opětovat. Byla záhada i pro mě samotného...

Hej, máš pravdu... Uchechtla som sa a pozornosť som upriamila na jeden prameň dlhých tmavomodrých vlasov.
Začala som si ho krútiť okolo prsta a občas som sa pozrela na Artasa, že čo vlastne robí...
Zamyslene som sa dívala pred seba. Z myšlienok ma vytrhlo to, čo povedal...Že už dlho chcel niečo urobiť.
Zvedavo som sa naňho pozrela, keď v tom som pocítila jeho pery na mojich.
Zo začiatku som bola ako obarená, no potom som zatvorila oči a bozky som mu opätovala...

Artas Uchiha


Když polibek opětovala. Byl jsem z nějakého zvláštního důvodu opravdu rád. Do líbání jsem zapojil i jazyk a jemně jsem ji položil na záda. (na tu postel kde seděla xD) Jednou rukou jsem ji něžně objal kolem pasu a druhou jí zajel do vlasů. O nic více jsem se nepokoušel. Nechtěl jsem na ni totiž spěchat...

Vzdychla som, keď do tej pre mňa krásnej chvíľky zapojil aj jazyk a položil ma na posteľ...
Rukou som mu prešla po vypracovanej hrudi až k tvári, kde som mu prešla prstami po dolnej čeľusti...Nakoniec som ho chytila okolo krku a jednou rukou som mu začala ískať vlasy...
Teraz som mala pocit, že sa čas zastavil...A že sme existovali len my dvaja, nikto iný...

Artas Uchiha


Ještě chvíli jsem jí líbal, ale potom jsem se celou silou vůle donutil přestat. Když se naše rty oddělili, rukou kterou jsem měl předtím v jejích vlasech. Jsem jí něžně pohladil po tváři a usmál se na ni. Si vážné roztomilá. Nakonec jsem si lehl na záda vedle ní a volnou ruku jsme prsty zapletl s tou její...

Keď ma prestal bozkávať, pocítila som zvláštne sklamanie...
Usmiala som sa, pretočila som sa na bok a sledovala Artasa. Mal prekrásne čierne oči a vlasy, dokonalé krivky tváre a krásne pery...
Ďakujem...Ty si zas najdokonalejší človek na svete... Úsmev sa mi rozšíril. Stále som sa naňho dívala a aj keď som chcela, proste som nemohla od nemohla odtrhnúť zrak.

Artas Uchiha


S lehce zranitelným výrazem jsem se podíval na Hanu a lehce se usmál. K dokonalosti mám daleko, ale dělám co se dá. Odhrnul jsem jí z tváře pramínek vlasů, který jí sjel do obličeje a znovu jsem jí dlouze políbil. Když jsem byl s ní. Měl jsem takový nepopsatelný pocit volnosti. Zkrátka jsem mohl být sám sebou a neskrývat své vnitřní rozpoložení. Potom jsem polibky sjel, po její útlé šíji...

To vravíš ty, ale iní to vidia inak...Usmiala som sa a ďalej som ho sledovala.
Chcela som ešte niečo povedať, ale umlčal ma dlhým bozkom, ktorý som mu s radosťou opätovala.
Pritisla som sa k nemu a objala som ho. Chcela som ho mať pri sebe čo najbližšie...
Keď potom prešiel na moju šiju, moje hormóny začali bublať ako sopka...Vzdychla som si a slastne som privrela oči...
Vôbec som nevedela popísať ten krásny pocit...Nikdy som s nikým niečo také necítila...