Skrytý přístav

"Díky.." Dodala jsem a prolomila tak to ticho, které jsem způsobila svým krátkým mlčením. Někdy jsem se chovala divně, jindy zase normálně, ale ve své podstatě, žádný člověk není tak úplně v pořádku.
"Častokrát jsem hodně přemýšlela.. Přemýšlela jsem nad tím, jak jsou ti lidé rozmanití, a jen málokrát se narazí na stejné typy, ale nevím proč, stejně mi přijde, že jsi jeden z prvních lidí, kteří mi rozumí a to tě znám krátce.." Dokončila jsem svou myšlenku a pohled do očí mu opětovala, konečně neuhýbal pohledem a já si je tak mohla v plné kráse prohlédnout

Chvíli jsme si oba vyměňovali pohledy, ale pak jsem opět pohledem uhnul do neznáma, skoro to mohlo vypadat, že to nemyslím vážně, ale opak byl pravdou. "To, co jsi teď řekla," chvilkově jsem se odmlčel, "za to jsem moc rád, protože v tvé přítomnosti se cítím opravdu báječně." Odstrčil jsem se od zábradlí a podíval se směrem k obloze. "... Už bychom asi měli jít -- domů," dodal jsem po ne příliš dlouhé pomlce a zase přejel po Kasumi.

"Tak to jsem ráda.." Podotkla jsem potom a pousmála se. Po jeho slovech jsem si jen zívla a protáhla se, šel na mě spánek a únava.
"A myslím, že máš pravdu. Je na čase jít na kutě, ale jsem ráda, že jsem ten čas mohla využít jinak než jako lelkování před kanclem.." Podotkla jsem a mile se usmála, byla jsem mu za to vděčná, za to, že mě vzal sem.
"Dobrou noc, Renji" Udělala jsem krok blíž, vpila se do jeho očí, stoupla si na špičky, ale jen mu rozstřapatila vlasy a pak s doznívajícím smíchem zmizela ve tmě. Mohlo to znamenat - uvidíme se příště a nebo taky něco úplně jiného..
(Přesun.)

Mlčel jsem a jen si prohlížel její pohyby a gesta. Vážně byla čím dál víc zajímavější, přitažlivější... Sám jsem zívl chvíli potom, co ona, mé zívání ale přerušila pocucháním vlasů. Jestli bylo něco, co jsem v tenhle okamžik opravdu neočekával, bylo to tohle. S úsměvem jsem do větru tiše pověděl. "Dobrou noc..." pak jsem zmizel podobně jako ona ve stínech a zamířil domů.
Přesun-

Procházel jsem se po přístavu, až se mi podařilo narazit na to místo, kde jsme si s Kasumi včera povídali. Opřel jsem se na zhruba stejném místě, co naposledy a mírně zívl. Pohled na moře byl oproti včerejšímu večeru rozdílný, byl přeci den... Alespoň se tu více trhala oproti středu Kiri. "Uff."

Po chvíli přemýšlení, kam bych se mohla vydat mi v úvahu přicházel v podstatě jedině přístav, přeci jenom, včera se mi to místo zalíbilo a navíc, kdo ví, koho tu můžu potkat.. znovu.
Celou cestu sem jsem zívala na celé kolo, mnula si oči a marně se snažila zaostřit, jasně, vzbudili mě doma brzo, obvyklý ruch ulic Kirigakure. Vypadala jsem, jako kdybych vstávala špatnou nohou z postele, ale to jsem nijak neřešila. Odpoutala jsem pohled od svých bot a porozhlédla se. Ve dne přístav vypadal klidněji, už ne tak nebezpečně a tajemně, spíš přívětivěji a obyčejněji, kouzlo noci bylo pryč.
U zábradlí jsem zahlédla Renjira, jeho přítomnost mi na tváři vyvolala letmý úsměv.
"Zdravím.." Pronesla jsem, když jsem se těsně vedle něj zastavila a zapřela se lokty o zábradlí.
"Je to tu jiné než v noci.." Dodala jsem zadumaně a sledovala už klidnou vodní hladinu, od které se tentokrát neodrážel svit hvězd, neodráželo se tam nic, protože na Kiri opět padala mlha.
"Ponocal jsi tu snad?" Otočial jsem se na něj s povytaženým obočím a snad už po tisícépáté zívla.

V duchu jsem doufal, že by se tu mohla objevit. S úsměvem jsem ji přivítal "Dobré... odpoledne," prohlédl jsem si ji tentokrát na denním světle, vypadala vážně nevyspale, ale jinak se od včerejšího večera nelišila. Nejdříve jsem kývl na souhlas a spustil. "Neponocoval, jen mě napadlo, že bych sem po ránu mohl zajít, napadlo mě, že tu budeš taky," po krátké pomlce jsem se na ni zadíval, "špatně se vstávalo?"

Poslouchala jsem a sem tam přikyvovala. Buď automaticky nebo protože jsem vážn souhlasila.
"Ani nevím, proč jsem sem šla, možná z toho důvodu, že jsem tě chtěla potkat a nebo taky.. Protože jsem chtěla vidět přístav ve dne.." Dodala jsem a nepřítomně se zahleděla před sebe, no jeho další otázka mě vrátila z obláčku snění na zem.
"Hmm, ani ne tak špatně. Spíš, náš dům je umístěný na hlavní ulici Kirigakure a ruch je tam už od sedmi ráno, když nám pod okny hulákají, špatně se spí. A taky v kolik jsem si šla lehnout, rodiče šíleli" Nad tou myšlenkou jsem jen mávla rukou, hádky jsou na denním pořádku.

Isamu

Bílí vlk dorazil do přístavu a viděl, jak si tam povídají dva Shinobi přiběhl k Paní zaštěkal a pak si sednul a začal, vrtěl ocasem. A sledoval je jak si povídájí.

Její odpověď mi vykouzlila ještě větší úsměv na tváři, prostě mě to potěšilo. Pak jsem ji poslouchal dál. Takže bydlí s rodiči, kolik jí může být.. patnáct, šestnáct? zamyslel jsem se, pak jen zavrtěl hlavou. "Takové problémy já nemám, bydlím sám se sestrou relativně vysoko, takže ruch nás neruší," pousmál jsem se nad tím, jak to zaznělo. Poté přiběhl ten malý pes, možná vlk? Vypadalo to, že Kasumi zná. Čekal jsem, až jak se ona zachová, vypadal mile a neškodně, takže nebyl důvod se ničeho obávat.

Taky jsem ho poslouchala.
"Už dávno jsem se chtěla osamostatnit, ale je hezké, když tě doma někdo čeká a nevracíš se do prázdného bytu, proto jsem s rodiči zůstala.." Ani nevím, proč jsem to objasňovala.
"Umm a ty máš sestřičku?" Zeptala jsem se ho potom zvědavě, no v tom mě napadlo něco, na co jsem se ho ještě neptala!
"Hmm, můžu mít otázku?" Upřela jsem na něj oči, zatímco se pak ke mě přiřítilo něco velkého a chlupatého, co zaujalo moji pozornost.
He?
Ani nevím, proč jsem se sehla a pohladila toho velkého vlka. Vypadal neškodně, tak proč ne.
"Hm? Copak ty tu děláš? Je neobvyklé spařit tu něco takového.." Zasmála jsem se a podívala se na Renjira.
"Umm, a otázka zní, jakou máš hodnost?" Doopravdy mě to zajímalo, v podstatě jsem o něm nic nevěděla, tak bylo na čase se ptát.

"Chápu," kdybych já měl rodiče, taky s nimi asi ještě bydlím...
"Jop, mladší, akorát teď nevím, kde se toulá. Začínám o ni mít strach," Kasumi byla první, které jsem to sdělil, "určitě se někde zašila." Takže se asi neznají. Taky jsem ho opatrně pohladil a usmál se. "Chtěl jsem se zeptat na to samé, chuunin," odpověděl jsem jí. Na zábradlí mezi nás přistál racek a začal nás pozorovat.

"Hmm, chápu, že máš o ni strach, ale kdyby chtěla, určitě se někde objeví, přeci jenom.. kunoichi se o sebe umí postarat" Ubezpečila jsem ho a přestala bílého vlka hladit.
"Pfuua chunnin! Eeh, zatím jen genin" Podrbala jsem se ve vlasech, když jsem se včera rozbásnila o svém snu, přišlo i to teď značně komické.
"Hmm a máš už tým?" Zeptala jse se, zatímco jsem pohled stočila na racka a sledovala ho.
Ta volnost, ta svoboda..

Vlk byl šťasný že ho někdo pohladil i že s nim někdo popovídal. Jeho majitel totiž na něj zapomněl, tak se vydal poznávat lidi v Kirigakure no sato. A poslouchal je dál. A po chvilce vlk něco ucítil a rozeběhl se k budově Mizukage-sama .

/Přesun

"Máš pravdu, už je velká, zvládne to sama," Kasumi mě plně uklidnila.
Zasmál jsem se "Genin?" je pravda, že jsem si nemyslel nic víc. "Chuuninské zkoušky se už pomalu blíží, nemám pravdu?" odstrčil jsem se od zábradlí a zamířil k budově Mizukage. "Ten tým právě potřebuji s Mizukage vyřešit, třeba ji tam už potkáme."

"Já vím a právě proto potřebuji nějaké techniky. Mizukage říkala, že techniku dostanu teprve po tom, co Shira se Sayou přivedu k budově. Víš, Saya se Shirem byli mí týmový parťáci. Ale Mizukage se rozhodla, že mě přidělí do nového týmu, pod vedením Shimonu, jo tak se jmenoval. Prý dostanu nový tým, tak no, mám z toho trochu strach, ale jsem i zvědavá.." nějak jsem se rozmluvila. Odlepila se od zábradlí a hodila kradmý pohled na racka a celý přístav. Pak jsem se pomalu rozešla za ním.
"Okeey, tak k budově Mizukage" Pousmála jsem se a běhm mrknutí oka mu poklepala na rameno "Kdo tam bude poslední, platí druhému pozvání na jídlo" vyzvala jsem ho, vyzívavě si ho prohlédla a pak se rozběhla ke kanclu.
(Přesun.)

"Aha."
Shimonu? Zašklebil jsem se a po výzvě chvíli váhal, nakonec jsem se rozeběhl tím směrem.
Přesun.