Hory okolo Kumogakure

Bloumala jsem po Kumogakure.
Dalo by se říct, že jsem měla volno. Z kanceláře mě poslali pryč s tím, že Kage momentálně není přítomná. Po dlouhém tréninku jsem tu chvíli odpočinku uvítala.
Došla jsem ke na břeh jednoho z horských potůčků, přešla po vodě k jednomu z velkých kamenů a na chvíli i zula boty.
Nohy jsem ponořila do příjemně chladivé vody. Na někoho by byla ledová, ale já jako správná obyvatelka Oblačné byla na horské potoky zvyklá a nepřišla mi nevhodná pro osvěžení. Koneckonců byl horký den. Až příliš.
Dlaněmi jsem se opřela o kámen, na kterém jsem seděla a zaklonila hlavu.
Nepříjemnému slunci nade mnou stínily rozložité koruny stromů, takže mne neoslepovalo. Užívala jsem si chvíli klidu.

Dorazili sme na okraj hor a já zamířil k dřív spomínanému místu, slunce svítilo mírně do oranžova, kolem stékal potok z kopečku na kterém sem zastavil. Byl tam hezký výhled. Všude kolem byla stráva asi po kolena jen tady to bylo hezké, suché a vyšlapané. Tohle místo vlastně bylo vidět jen přímo z potoka nebo z výšky. Z kopečku byl hezký výhled směrem po proudu potučku až do hlubin lesa.

Tak sme tady, řekl sem když u mě Shiz zastavila. Lehl sem si na zem a začal pozorovat oblohu, bylo to úžasně ukliňující.



(mužeš si to představit podobně jako je ten obr. v pravo dole)

Přišli jsme až sem. Dívala jsem se kolem sebe. Bylo tu vážně nádherně. Posadila jsem se do měkké trávy do tureckého sedu. "Je tu nádherně! Tohle místo bys neměl nikomu ukazovat, aby ti sem nezačal chodit!" řekla jsem. Dívala jsem se kolem sebe a pozorovala stromy, stebélka trávy, které se zohybaly pod nátlakem větříku a poslouchala jsem šustění listí. Byl tu takový klid.

Víš, chci tu nádheru s někým zdílet. Když tu sem sám je to tu i přes tu krásu, takové smutné. Sedl sem si taky do tureckého sedu vedle Shizuky. A vybral sem si tebe, řekl sem s širokým úsměvem. Přiblížil sem se k vodě a prsknul si trošku vody do obličeje, byl tak čistá a studená. Vrátil sem se k Shizuce a znova si sedl, nenápadně sem se jí poza zády jednou mokrou rukou přiblížil ke krku a jemně ji schladil.

"Tak to bys měl lépe střežit tu nádheru. Spíše lépe vybírat lidi, s kterými ji chceš sdílet," usmála jsem se. Sledovala jsem jak se šel ochladit. Vrítil se zpátky. Vůbec jsem nečekala, že mi dá studenou ruku na krk. "Ááááááá!" poplašeně jsem zvedla ruce do vzduchu. Dostala jsem se na čtyři a odkráčela jsem od něj pryč. "Chceš mi přivodit infarkt?" tón hlasu jsem měla hodně vysoko. Pořád jsem klečela na čtyrech a probodávala jsem ho pohledem.

Oh? omluvně sem se podíval na Shizuku, jestli máš slabé srdce tak se ti doopravdy omlouvám. Díval sem se na Shizuku, vlastně sem si ji celou prohlížel, od noh až po vlasy. Sedl sem si oproti ní a byl sem tak jen pár centimetru od potoka, vlastně kdybych si chtěl lehnout sem skoro od pása dolu ve vodě. Jak sem si tak sedl zadíval sem se jí do očí a ještě jednou zopakoval omluvu ale teď jen prostým promiň.

Začala jsem se smát. "Myslíš, že bych byla kunoichi, kdybych měla slabé srdce?" smála jsem se. Klekla jsem si a posadila jsem se na paty. "Jen to bylo nečekané, tak jsem se trochu lekla. Nic víc," pokrčila jsem rameny. Vážně jsem tu ledovou ruku nečekala.

No, to sem si uvědomil trošku pozdě, pousmál sem se nad tím co sem před chvílí řekl. Je tu nádherně viď? zeptal sem se a zapoměl, že sem tam kde sem a lehl si co znamenalo koupel, když sem se vynořil z vody začal sem se smát a tvářit se, že to bylo schválně. Zustával sem ve vodě, když už sem mokrý, skoušel sem ležet na hladině vody.

"Ano je," přiznala jsem. Bylo tu opravdu nádherně. Záviděla jsem mu, že má tohle nádherné místo.
Najednou jsem uslyšela šplouchnutí vody. Podívala jsem se na něj. Byl celý pod vodou. Rty jsem tiskla k sobě, abych se nezačala smát. Vynořil se a tekla z něj voda, jako z vodopádu. Neudržela jsem se a zasmála jsem se. "Ty jsi ale jelito," řekla jsem. Věděla jsem, že mu to vadí, ale chtěla jsem ho popíchnout.

Hele Shiz, až ti já vymyslím přezdívku, tak mě kvuli ní začneš mlátit! Řekl sem zvýšeným hlasem z kterého se dal pořád znát humor. V klídku sem ležel na vodě a nechal kolem sebe obtékat vodu která byl mi mohla prskat do obličeje. Máš rada vodu? Zeptal sem se a z vody začal sledovat oblohu a užíval si pocit tekoucí vody.

"Ty mi chceš vymyslet přezdívku?" podzvedla jsem obočí. "No to jsem teda zvědavá, jaká by to byla," zauvažovala jsem nad přezdívkami. Rychle jsem zakroutila hlavou, protože mě napdali všelijaké divné přezdívky. Jen jsem místo odpovědi kývla. Přitáhla jsem si kolena k sobě a objala jsem je rukama.

*jdu se projít do hor, neboť to tu mám ráda. Docela dobrá nálada, úsměv na tváři...přede mnou stojí mohutný, vysoký listnatý strom. Trocha tréninku? Vezmu si šátek a chytím ho oběma rukama za zády. Manipulace chakry...dlouho jsem ji necvičila. Jdu o krok zpět a rozběhnu se proti stromu. Běžím po jeho kmeni, ruce mám za zády a pevně svírám šátek. Jsem asi sedm metrů nad zemí a už trochu kolísám. 3átkem se zavěsím na jedné větvi a přehoupnu se na ni. Sednu si a pozoruji krajinu...*

*po chvíli mě to začne nudit, tak skočím na zem. Pořádně zívnu a s přivřenýma očima se vydám domů...těším se na postel a na večeři...Ještě jednou se ohlédnu na hory a vydá, se cestou ke mě domů*

Když se začalo stmívat, znovu jsem se obula a pár kroky po vodě jsem se dostala na břeh. Trochu jsem si nějakým omylem namočila oblečení, ale to lehce vyřešila rychlost. A já se rozběhla jak nejrychleji jsem uměla. V horách to byl risk, ale pro mě byl asi adrenalin prostě to pravé.
Za chvíli už jsem spatřila střechu sídla svého klanu.

(Přesun)

Jo chci, ale teď to nechám bejt, řekl sem vylézajích z vody. Ale už mi neříkej jelito. S úměvem sem si sedl vedle Shizuky a nechal se sušit sluncem. Jen sem se mlčky díval na oblohu, měla teď krásnou barvu, navíc po tom vodném osvěžení to bylo tak příjemné. Poslyš nechceš se taky vykoupat? řekl sem z úklebkem, z kterého se dalo zná, že do vody pujde i kdyby nechtěla.

"Tak si dej záležet nebo uvidíš!" vyhrožovala jsem mu s žertem. "Nebudu ti říkat jelito až se tak začneš chovat," poznamenala jsem. Lehl si do trávy. Chtěla jsem poznamenat, že bude špinavý, ale nechala jsem to tak. "Ne, nechci se vykoupat. Mě čeká až doma příjemná sprcha."

Slunce mě pomalu sušilo, vzhledem k tomu, že sem si lehl do trávy a téměr vubec se nehýval sem byl čistý. Začal sem přemýšlet nad Shizukinou novou přezdívkou no nějak sem nemohl přijít na nic hezkého a výstižného co nebude znít trapně. Moment ty chceš abych se choval jako jelito? zasmál sem.

"Ty se chováš jak jelito," odpověděla jsem mile. "Proto říkám, že až se tak přestaneš chovat, tak ti tak říkat nebudu," usmála jsem se na něj.

Hmmm? pousmál sem se. Neříkej a proč si myslíš, že se chovám jak jelito? Co je vlastně chování jelita? zasmál sem se a zahleděl se na spýtavě na Shiz.

Jen jsem se pousmála. "Až budu chtít, tak ti to řeknu." Stoupla jsem si a oprášila jsem si oblečení. "Mohu tě o něco požádat?" zeptala jsem se ho aniž bych se na něj podívala.

Hmmm... záleží od toho jestli to jelito jako já zvládne, protože já si myslím, že ne. Mluvil sem vážným tónem a mohlo to vypadat tak trochu uraženě no postavil sem se a čakal.
Tak co potřebuješ? zeptal sem se napokon.

Po tom, co si stoupl jsem sevřela ruku v pěst. Praštila jsem ho do ramene. Nadechla jsem se a vydechla. "Dobrá tedy. Potřebuji vidět tvoji čakru," řekla jsem prostě.

K čemu? zeptal sem se a začal přemýšlet nad technikou kterou aktivuji za tímhle účelem pokud mi dá dobrý duvod. A nemlať mě bez duvodu. Řekl sem s úsměvem a díval se Shiz do očí čekajíc na odpověď.

"To bylo jen přátelské pohlazení," mrkla jsem na něj. "Nooo," protáhla jsem. "Když uvidím tvoji čakru, tak tě budu moci najít kdekoliv na světě. Také můžu zjistit, co se stalo, pokud budeš napaden a další maličkosti," vysvětlila jsem.

Ehm, řekl sem a pohladil jí po vlasech. Tohle bylo pohlazení, jestli chceš přátelské. Chvíli sem mlčel. Dobrá tedy, poskládal sem pečetě a vykřikl Suiton: Mizu Rappa. Techniku sem vypálil do vzduchu tak aby pak voda přistála v potoku pár metru od nás. Tak si to zafixuj. Usmál sem se mile.

"Jak milé," poznamenala jsem, když mě pohladil. Jakmile začal dělat pečeť tak mi oči zfialověly. (Nechce se mi dávat animkaxD) Sledovala jsem jeho než tu techniku. Potřebovala jsem vidět jeho čakru. "Děkuji," poděkovala jsem mu. "Asi bych se měla vrátit do kanceláře," povzdechla jsem si. "Jsem pryč už moc dlouho."

Dobrá, řekl sem a už více méně suchý přeskočil potok směrem k Oblačné. Něco sem ti slíbil takže jdu s tebou, navíc moje studentka mě má hledat na cvičišti nebo u tebe takže s tím nebude problém. Pousmál sem se a nechal se ovývat vzduchem abych rychleji schnul.

"Nemusíš to dělat. Existují lepší způsoby jak trávit volný čas," pokrčila jsem rameny. Ruce jsem dala do kapes a vydala jsem se do Kumo. Spíše do kanceláře, kde mě čekala spousta práce.

(Přesun)

Ehm, jestli ti teda moje pomoc nebude chybět tak já se projdu po vesnici. Řekl sem plánujíc co udělám a vyběhl směrem k Oblačné a pak rovnou do obchodu s dango a ne proto, že bych měl hlad, papíry se přece nakopili a my v kanceláři budeme dlouho.

(přesun)

Objevila jsem se tu a procházím se po louce. Usmívám se na modré nebe a lehnu si do trávy.

Po nějaké době pronásledování mé studentky zastavila. Vyskočil sem na strom a chvíli ji sledoval. Zadíval sem se taky na oblohu a asi po třech minutách ji oslovil bez toho abych se na ni podíval. Ahoj, trénink ti celkem šel, takže teď přišel na radu oddech? Po pár vteřinách mlčení sem seskočil se stromu a sedl si vedle ni. Taky to tady máš ráda co?

Všimla jsem si ho až když na mě promluvil a usmála jsem se. Tys...teda vy, jste mě sledoval, sensei? Ušklíbnu se a přikývnu. S tátou jsme vždycky chodili odpočívat do hor...

Ehm? Vy?... moji studenti mi budou tykat! prohlásil sem. Nechci bejt diktátor, chci si přízeň lidí vybudovat tím, že pro ně budu schopný přítel ne autorita i když silná. Vysvětlil sem.
Ta technika co trénuješ, to je Hijutsu že? zeptal sem se a zapřemýšlel nad tím co trénovala.

Usměju se od ucha k uchu. To je dobře, že ti můžu tykat. Pak mluví o mojí technice. Jop, je to hijutsu. Jmenuje se to Tsume, to znamená drápy. Doma jsem našla svitek po otci a tohle bylo jedno z nejlehčích jutsu. Usmála jsem se a koukla do země.

Hmmm, zvláštní, tvoje kolegyně měla s tim tykáním problém, pousmál sem se. Když řekla, že ho má po otci tak mě napadlo... znělo to jakoby její rodina, jakoby neměla nikoho, a když sem si vzpoměl co řekla: "chodívala sem s ocem do hor odpočívat", došlo mi že nejspíš nikoho nemá. Promiň, že se tě na to ptám, ale, máš nějakou rodinu? Zajímali mě detaily o mojich studentech a něco takovéhle sem potřeboval vědět.

Chvíli mlčím a hladím rukou trávu, pak se mě zeptá na moji rodinu. Ne... Řeknu polohlasně. A co ty? Zeptám se po chvíli a snažím se nasadit výraz jakoby nic.

Z její hlasu bylo při odpovědi slyšet smutek, mluvila pravdu a nejspíš jí rodina dost chyběla. Když se mě zeptala na moji rodinu, trošku sem se zarazil. Říct ji, že moje rodina je kompletní, vyvolalo by to v ní ještě vědší smutek. Odpověděl sem tedy jinak, jestli bydlíš sama, mužeš se přestěhovat k nám, našlo by se pro tebe něco, samota člověku neprospívá, hlavně ne sílící kunoichi. Z mé odpovědi mohla poznat, že mám rodinu v pořádku ale řekl sem to tak abych v ní nevyvolával další smutek a vzpomínky. Taky kdyby nabídku přijala, měla by možnost zapomenout, nebo alespoň přestat myslet na minulost.

Vděčně a upřímně jsem se usmála. Neboj se...já už to překonala...Pak chvíli přemýšlím, jestli to mám říct. Možná se pak budu cítit trochu líp, ještě nikomu jsem to neřekla. Matka umřela hned, jak jsem se narodila. A táta asi před pěti lety na nějakou chorobu. Neboj se, možná jsem sama, ale jednou sepíšu smlouvu s draky (Kuchyotse) a budu je mít za přátelé. Z hlasu mi čiší neskrývaná radost. Podívám se do mraků a nechám odplout všechny myšlenky z hlavy pryč. Až na jednu. Draci...moje největší láska...

Tak jen abys věděla, dveře sou pro tebe vždy otevřené. Řekl sem a pak se zeptal. Draci? O takovém Kuchiyose sem ještě neslyšel, (nepovolené) zamyslel sem se jak by asi vypadal takový drak ve skutečnosti ne jen v pohádce.

Miluju draky...můj klan je s nimi spřízněný a jednou ovládnu plnou přeměnu draka! (já ho prej povolený mám) Trochu se rozpovídám a pak se zarazím. Prostě miluju draky.

// tohle mi povolené nepřijde xD https://naruto-rpg.forumczech.com/t305-kuchyotse-no-ryuu#5616

Představil sem si transformaci v draka, abys tohle dokázala ještě budeš muset pořádně trénovat. Postavil sem se, jak to umíš se svou katanou? Zeptal sem se a odopnul si svoje tři katany a položil je na zem.

Usměju se. Tak nějak...trochu. Nevědomky přejedu po kataně na zádech. Proč se ptáš? Kouknu na něj podezíravě.

//jo, aha, jsem si nevšimla, že už někdo napsal XD ok, tak to asi povolené nemám...

No, ptám se proto, že umění s katanou je podle mě to nejlepší umění boje se zbraní. Řekl sem a ukázal na svoje tři katany. Jestli chceš, mužu tě v tomhle dostat na svou úroveň, všechno to začne tím, že si vezmeš katanu i do druhé ruky. Vzal sem si dvě ze svojich katan a jednu tam nechal, jestli chce muže si ji vzít jestli ne, muže bojovat s jednou.

Trochu zaváhám, neboť jsem katanu nikdy nedržela v levé ruce (nebo mi to spíš nešlo), ale vezmu si i tu druhou. Postavím se naproti němu. Uč mě, sensei.Usměju se a čekám.

//Vykašli se na adminy, povolí ti jen ještěrky nebo krokodýla, já tě naučím tygry xD a budeš mít pokoj

Tak, začíná to tím, že změníš svuj postoj. Řekl sem a postavil se jak třeba. Trochu víc sem rozkročil nohy jedno posunul do zadu. Levou ruku sem dal před sebe a pravou na bok. K tomuhle boji potřebuješ víc reflexu a taky síly, ale nepřítel je pod mnohem vědším tlakem a taky máš víc možností se bránit. Vysvětlil sem ji.

Přikyvovala jsem a postavila se jako on. Znovu jsem přikývla a v hlavě jsem si přemýtala, reflexy, síla...

Najednou sem z ničeho nic sekl jejím směrem, byl sem připravený to zastavit kdyby nestíhala blokovat. Chtěl sem otestovat jeji reflexy a taky tu sílu jestli přijde na blok.

Co nejrychleji jsem odpověděla zdvihnutím obou katan mezi mne a tu jeho (dala jsem je do "X") a (pokud se to povedlo) odstrčila jsem ho dál ode mě.

Pobaveně pozoruji senseie a podívám se na mraky.