Brána Konohy

Brána, která otevírá cestu do vesnice skryté v listí. Otevřená je v době od deváté hodiny ranní, do deváté večerní. Brána je neustále střežena hlídkou ve složení dvou jouninů a tří chuuninů. Jakmile dojde k boji, poplach dá okamžitě vědět i ostatním shinobi ve vesnici včetně samotné Hokage, kterou si opravdu nepřejete naštvat.

K bráně dorazil posel z Iwy držící zapečetěný dopis od Tsuchikageho. Nesu zprávu od našeho pána. uklonil se. Žádám o vstup na vaše území a předání dopisu vašemu kage.

Jeden z jouninů upřel pohled na posla. I když to tak nevypadalo, ve skutečnosti si jej prověřoval pomocí svých senzibilských schopností.
"Dopis můžeme Hokage-sama předat i my, ale pokud si přejete vstoupit na území Konohy, dovolte nám menší prohlídku vaší osoby. Pokud máte u sebe zbraň, nechejte ji zatím u naší stráže."

Posel kývl a sunadl si opasek s katanou. Potřebujeme odpověď co nejdříve, proto bych raději dopis předal sám. Děkuji uklonil se a pak roztáhl ruce, aby ho prověřili kvůli zbraním. Nic kromě katany neměl.

Katanu hlídka schovala v malé boudě, která sloužila jako jejich stanoviště. Chuunin a jounin šli po jeho boku a dovedli jej až k budově, kde sídlí Hokage.

Přesun.

(přesun)

Když dorazila hlídka s poslem zpět k bráně, vydala mu jeho meč a popřála příjemnou cestu domů. Poté se brána uzavřela a hlídka byla vystřídána.

Dorazila jsem k bráně a smála se na celé kolo, byla jsem tu první, ale o fous!
Zapřela jsem se rukama o kolena a zhluboka se vydýchávala, ale stále s úsměvem na rtech, to byl teda sprint!
"Nějak ztrácíš formu Yukio!" Zakřenila jsem se na něj a zvedla hlavu.

Dobehol som hneď za ňou . Tiež som sa potom vydýchaval a potom som ale prehovoril ."Vieš ... že si vybehla skôr než ja ? To nebolo fér ! "Obraňoval som sa nechcel som si priznať prehru XD .

"Hmm, jen jsem využila toho starého pravidla, dívka má přednost.." Dobře, byl to dost fádní argument, ale nic lepšího na sebeobranu mi na mysl nepřišlo. Když jsem se dostatečně vydýchala, přišla jsem k němu a dloubla ho prstem do žeber.
"Někdo si tu neumí přiznat prohru, že?" S každým slovem, jedno dloubnutí, chtěla jsem mu těmi slovy jen oplatit to, co většinou dělá mě. Pak jsem se zakřenila.

Ako ma tak ďobala rukou som jej chytil ruku ."Ale no tak v tedy to bolo všetko pekne fér vidím to že aj na toto bude odveta ... takže teda 1 1 ?"Opýtal som sa jej .

Přestala jsem ho dloubat, stejně jsem neměla jak, když jsem tu ruku neměla volnou.
"Hmm, fajn, to se mi líbí!" Přitakala jsem a pousmála se. "Hmm, dneska už s tréninkem pokračovat nebudu, musíme být zítra na misi fit, ne? Což mi připomíná.. Je ti už líp?" Dodala jsem.

"Tak budem to už musieť nejako prežiť ... "Ruku som jej pustil a potom som ju pošteklil keďže bola blízko " A ty si fit ?"

"Hmm, s nelibostí konstatuji, že ti nic jiného nezbývá!" Znovu jsem se zazubila a pak se zase začala ošívat, jak jsem se mu snažila vymanit. "Heem, to byla odplata za to dloubání, jo?" Podotkal jsem.
"Haaai, mě aby něco skolilo, tse" Řekla jsem krapet sebejistě.

"Váážne a dáš teda tú nožičku nech skusím teda či je šteklivá ? Týmto ti aj vrátim tamto zobudenie a možno ťa aj skolí ty neoblomné dievčatko "Povedal som to teraz takým rýpavým spôsobom .

"Ehhh, neee, to teda neukážu!" O pár kroků jsem se oddálila, aby ho to ani nenapadlo. "Dobře, tak jsem lechtivá, no! Ale to je jeden z mála způsobů..!" Snažila jsem se to ještě zakecat.

"Takže jeden z mála ? A čože to je ďalšie ? "Ja som k nej sa radšej pribižoval keď bola bližšie ľahšie sa ju dalo podľa mňa rozhodiť ."Vôbec mi vadiť nebude ak mi ešte niečo čo ťa rozhodí o sebe prezradííš ."

S rukami vo vreckách som sem došiel voľným krokom. Všimol som si aj zbytok týmu, takže mi doplo že nemeškám. Toto čakať nebude... uškrnul som sa a posadil som sa pod strom blízko brány, odkiaľ som mal skvelý výhľad na Monumenty Hokágov. Tím pádom ma oni nemohli vidieť, čo mi veľmi nevadilo. Sledoval som hlavy Kágov a rozmýšľal som. Asi mala Hana pravdu, možno až príliš bažím po sile. Pokrútil som hlavou. Keby len vedela, že ju nechcem využívať ako "oni". Tím "oni" som myslel zvyšok klanu. Povzdychol som si a sklopil som oči. Menší šlofík nikomu neublíži... nato som zaspal ľahkým spánkom.

Pohledem jsem přejela po svém týmu.
"Yosh! Vítám vás na vaší první misi," věnovala jsem jim zářivý úsměv.
"Naším úkolem je doprovodit do Iwy karavanu s obilím. A samozřejmě se dohodnout s Tsuchikagem o platbě."
Chvíli jsem čekala, co na to budou říkat.
"Karavana by se tu mělůa shromáždit během několika hodin. Naším úkolem je zároveň kontrolovat, jestli je vše v pořádku. Shiori, ty se podíváš na obyčejné cestující, kteří se připojí ke karavaně, aby necestovali sami. Měli by to být pouze obchodníci, ale nemáme žádnou záruku. Postarej se o ně," mluvila jsem klidně směrem k Shiori a pak jsem se otočila k Yukiovi.
"Yukio, ty budeš hlídkova na levé straně karavany. Nao na pravé. Tak dohlédnete na oba boky. Já budu pendlovat mezi vámi třemi a kontrolovat vozy. Buďte milí, buďte ostražití... A užijte si svou první misi. Doufám, že bude bez problémů."
Zatím jsem se opřela zády o strom a čekala, až se všichni obchodníci shromáždí.

"Okey ... "Otočil som sa teraz smerom k Nei senseii keď rozprávala vlastne som súhlasil zo všektým zdalo sa mi to ako docela jednoduchá misia ale kto vie aké to bude takto ďaleko som ešte z dediny nikdy nešiel .

(Budem tu až večer keby tak povolenie tak v krátkosti za mňa písať má Nei senseii XD )

Pootvoril som jedno oko a zamieril som ho na senseiku. Pozorne som ju počúval, pričom som sa hral so svojou čelenkou. Obilie? Máme chrániť karavanu z "obilím"? pokrútil som hlavou a uškrnul som sa. No to tam bude ale akcie... Neviem kto by nás napadol pre obilie. Stále som krútil hlavou, až mi prišlo zle. Behom pár hodín? To je kopa času... znova som privrel oči, no tentoraz som nespal. Svoje myšlienky som znova zameral na Hanine slová.

Karavana se postupně poskládala dohromady.
Do té podoby, v jaké jsem ji chtěla mít.
"Nějaké námitky nebo můžeme vyrazit?" chtěla jsem si misi užít. Koneckonců byla naše první.
"Nejprve ale... Znáte cestu do Iwy? Může se stát cokoli. A pak mi zatím řekněte, co víte o této vesnici a o Zemi Země."
Věci, které jsem po nich chtěla, mohli a nemuseli znát z Akademie.
Čekala jsem, že mi oznámí zaměření vesnice, popíšou místa, přes která musíme projít nebo alespoň zmíní jméno současného Kage.
Pozorně jsem je sledovala.

(Omlouvám se, hromada učení, ale alespoň do desíti jsem dnes už plně k dispozici ^^)
"Hai!" Přikývla jsem k úkolu který mi zadala Neiro-sensei. Hmm, zajímavá mise, alespoň se podívám ven z vesnicem, rozhodně lepší než trhání plevele! Pousmála jsem se a při otázce Neiro sensei jsem se podívala po svých týmových partnerech a když mlčeli, tak jsem se ujala slova.
"Noo, o Iwagakure toho moc nevím. Vím, že se tam Shinobi specializují na Dotonová jutsu. A hmm, je to vesnice ukrytá ve skalách. Kamenná, se jí také říká. Už podle názvu usuzuji, že terén nebude zrovna vlídný a budeme muset stoupat a obcházet spoustu hor, cesta bude spíše strmá, ale Iwagakure má podle mě skvělou krycí pozici, hory jí chrání a určitě poskytují spoustu obranné výhody, teda to je můj názor." To bylo zhruba tak všechno, čekala jsem, že mě někdo doplní. Pak jsem se otočila ke karavaně, podle mě, se vyrazit mohlo. Bylo nás tu už celkem dost.

Už, už som chcel výjsť z poza stromu ku karavane, keď sa pýtala o Iwe. Keďže som obvykle na hodinách buď spal, alebo vyrušoval.. Vedel som taký prd.. Takže som sa len tuhšie stiahol za strom a dúfal, že ma senseika neuvidí. Iwa? Kde to preboha je? Ehm.. započul som Shiorin preslov. Hory? No fasa... Nie len, že budeme strážiť obilie, vláčiť ho, ale rovno do kopca? Nech ich všetkých Jashin pobije, Iwičanov spr*stých...

"Zcela správně Shiori, ale to neznamená, že nemůžete narazit i na Taijutsu či Genjutsu. Každopádně máte pravdu. Obávat se lze především technik s Dotonem. To mi připomíná..." zadívala jsem se na Yukia a konečně si všimla i Naa.
"Pánové, mám pro vás nějaké svitky," Yukiovi jsem podala dva. Fuuton Reppuushou (c) a Kage Shuriken no Jutsu (d).
"Nao?" jeho směrem jsem hodila jen jeden svitek.
Katon Housenka no Jutsu (c) a čekala, jestli bude dál předstírat, že tam není, a nebo vyjde ze stínu mohutného stromu a chytí jej.
"A vy dva pánové? Co víte o Kamenné a cestě k ní vy? Jméno Tsuchikageho tu pořád nikdo nezmínil."

Zvitok dopadol na pár metrov od stromu. Niečo mi hovorilo aby som nevychádzal, a niečo že mám. Preglgol som a pomaly som sa postavil. Vyšiel som z poza stromu z úškrnom na tvári a vzal som si zvitok, ktorý som si strčil do batoha na chrbte. Poškrabal som sa na temene hlavy a usmial som sa na senseiku. Onóó... Shiori-chan vlastne povedala všetko čo viem aj ja. Takže... pomaly som šiel ku karavane. A pána Tsuchikageho... Nech fras trafí... zašomral som si popod nos. Aby nás trápil prevážaním obilia, nech si poň príde sám... No však sa z ním porozprávam len čo tam prídeme.. šomral som si ďalej, nevediac že to hovorím nahlas.

Bleskurychle mu přiletěl pohlavek.
"Jen to ne. V zájmu zachování míru mi před obchodníky nedělej ostudu,"
Že já mu dávala ten svitek...
Odevzdaně jsem povzdechla, když jsem konečně pochopila, že o Iwě neví zcela nic.
"Ale budiž... Iwa leží několik hodin cesty od naší současné polohy v Zemi Země. Je jednou z pěti velký vesnic Shinobi, který vládne pět Kage. Kage znamená stín. To proto, že jsou nejsilnějšími Shinobi z vesnice. Iwa má Tsuchikageho, kterým je v této době Faito Dansaku legendární díky svému Genjutsu.""Iwa je však rozlohou pravděpodobně největší ze všech zemí a má málo úrodné půdy. Tudíž občas musí určité potraviny dovážet. Jak správně řekla Shiori, cesta odtud nás nepovede jen přes jednu vesnici."
Raději jsem zacházela do detailů.
"Další ze čtyř vesnic však neuvidíme. Kirigakure, Skrytá Mlžná, je ostrovní Země daleko odtud. Kumogakure a Země blesku je sice přístupná po souši, ale neleží na naší cestě. Sunagakure sousedí s Konohou, ale taktéž na jiné straně. Tudíž mi musíme využít přátelské Země mezi námi. Takigakure, skryté vodopádové, se vyhneme, ale nejlepší, i když ne nejkratší cestou, pro nás budou hranice Ame. Amegakure je krutá vesnice. Hraničí se Sunou, Iwou i Konohou a mnohdy byla centrem našich bojů. Právě při cestě jejich územím je třeba mít se na pozoru."
Dokončila jsem dlouhý proslov a doufala, že mě všichni pochopili.
"Všichni rozumí?" zeptala jsem se pro jistotu.

Konoha, Suna, Iwa, Kumo, Kiri.. Pět hlavních vesnic. To jsem slyšela na Akademii, ale když jsem si to dala do souvislosti se slovy Neiro-sensei tak jsem si to až postupně lépe uvědomovala a bohužel si povzdechla nad tím, jaká dlouhá cesta nás čeká. A Amegakure, se mi vůbec nelíbila.
Tohle nebyla Akademie, musela jsem to brát vážněji. Pousmála jsem se a přikývla.
"Hai, myslím, že já ano.." Přitakala jsem a protáhla se. Jednu nehezkou poznámku na cizí účet jsem vynechala, není nutno ironie. Pak už jsem mlčela, spíš se tak záhaděn usmívala, na misi jsem se těšila.

Ehm... došprtal som sa v uchu a nechápavo som sa pozrel na Senseiku. Ako najviac zdvorilo som vedel som sa spýtal. Môžete to prosím zopakovať? Nejak som nedával pozor. A bolo jasné že ani teraz nebudem dávať. Jediné čo som z jej výkladu pochopil bol pohlavok, ktorý som schytal. Iwa... Je jasné že tam nikdy nepôjdem, načo mi je to vedieť? Ách...

"Shiori, vysvětli mu to prosím..." jen jsem zavrtěla hlavou a tvářila se, jako kdybych to vůbec neshodila na ni. Naopak. Přece jsem musela využít příležitosti vyzkoušet si, jestli doopravdy dávala pozor.
"A Nao, za chvíli budeme v Iwě, tak se prosím snaž trochu přiučit."
Ano, musela jsem kárat.
"Shinobi tam jsou na úrovni, hrdí a my nechceme způsobit válku, že ne?"

Hmm tak mne je jedno kade pôjdeme .... hlavne nech to rýchlo prebehne pri misii sa nedá učiť .Pomyslel som si a skryl svitky nepovedal som ja vôbec nič aj keď som všetkému rozumel a vedel som vlastne skoro všetko z toho.Ja som už len čakal kedy vlastne vyrazíme .

"Yatta... Vysvětlíš mu to po cestě," pohodila jsem vlasy.
"Karavana čeká už jen na nás. Zařaďte se, zkontrolujte svou práci a vyrážíme!"
vydala jsem se chvíli před karavanou.
Ještě několik minut trvalo než se vše zkontrolovala, ale byla jsem spokojená. I se svým týmem. Shiori toho věděla dost. Yukio se pro jistotu nevyjádřil a Nao.. Nao nic nevěděl, ale srdce má zlaté. Na Uchihu.
Pak už jsem jim zmizela z dohledu vepředu, podívat se na pár obchodníků a zkontrolovat si je.
Za chvíli jsem ale měla v plánu sledovat i svůj tým. Čekala mě rozhodně zajímavá podívaná.

(Přesun)

Hej, hej... usmial som sa na Shiori na znak nech to nechá plávať, a šiel som až ku karavane. Na pravej strane bol perfektný výklenok, na ktorý som si ľahol a vytiahol som zvitok. Táák.. Skuknem teóriu a potom sa pustím do praktiky. uškrnul som sa a poslal som jedného dedka, ktorý si chcel sadnúť, niekam kde sa nepatrilo... Nato sa karavana pohla a ja som sa nechal viesť...

Ja som teda zamieril za nimi .
/presun

Povzdechla jsem si a s výrazem "Proč já?" se podívala na Naa. Jenže, jakmile nám Neiro-sensei zmizela z dohledu, rozhodla jsem se to Naovi vysvětlit později, jenže stejně mě poslouchat nebude, má svojí vlastní hlavu. Tak jsem jen zavrtěla hlavou a rozešla se ke karavaně. Jednotlivé cestující jsem pozdravile, mile se usmívala a také je dohromady spočítala, nechtěla jsem, aby se v průběhu cesty byť jeidný ztratil! Pokud jsme měli my být jejich ochrana a doprovod, chtěla jsem, to udělat, co nejlépe, zajistit jim bezpečí. Věděla jsem, že s Neiro-sensei po boku se nemáme čeho bát.
Pak už jsem se vydala vedle karavany a cestujících dál. Byla jsem ráda ve společnosti a povídala jsem si s lidmi, kteří šli s námi, konečně jsem svojí upovídanost mohla využít ke ztrácení cesty. Prošli jsme skrz bránu ven, neubránila jsem se širokému úsměvu a porozhlédla se kolem. To bylo poprvé, co jsem prošla skrz bránu ven. "Yooosh!"
(Přesun.)

Zastavila som sa pred bránou. Pozdravila som strážiacich ninjov a prešla som cez bránu rovno do lesa. (presun)

S jednou levou rukou mírně schovanou v kapse, kde opět si pohrával s tím zvláštním kunaiem, se pomalu dostavil k bráně. Dnes ráno si pořádně již stačil zacvičit, vzal si sebou nemalou porci ramenu a s jistým vnitřním přesvědčením, aniž by sám měl pro sebe odůvodnění, se rozhodl přijít podívat, co se zde změnilo. Jakoby tušil, že brzy se vrátí, pouhá domněnka a přece měla pro něho takovou cenu. Pomalu se schoval kousek za bránou hezky do stínu tak, aby měl výhled na cestu k bráně co možná nejdále.
Pěkně otevřel víčko a pustil se do jídla. Nikam nespěchal, hodlal dnes po ránu právě zde nabírat nové síly.

Dorazila jsem k bráně Konohy.
Vlastně už hodinu před ní jsem jen ležela na prvním voze a snažila jsem se uklidnit. Teď jsem z něj seskočila, když projížděl bránou. Pohled mi první padl na Kenseie, který tam stál tak nějak schovaný, i když i tak byl vidět.
Jemně a značně unaveně jsem se pousmála.
Teprve teď jsem si uvědomila své roztrhané oblečení a šrámy táhnoucí se po pravé ruce, kterou jsem stále sotva používala. Nehledě na nepříjemnou bolest zad od toho nepříjemného pádu. Navíc už to byla doba, co jsem byla ve svém sídle a tentokrát mi to chybělo.
Kývla jsem na pozdrav strážným brány a čekala, jestli ke mě Kensei přijde. Zatím jsem nedávala najevo, že jsem si ho všimla. Jen jsem se opřela o zeď Konohy a sledovala karavanu do poslední chvíle. Přitom jsem zavolala na členy svého týmu, aby přišli ke mě.

Čas sa vypariť... zoskočil som z karavany a potichu a z dohľadu Senseiky som šiel vlastnou cestou. Na pár dní sa zašijem doma. Nato sa mi pred tvárou vyjavila moja matka z bratom. Len čo sa to dozvedia.. Je po mne. povzdychol som si nechtiac nahlas. Moje rany boli vďaka medikom v Iwe vyliečené a ja som si dal prísahu, že už tam nikdy nepáchnem...

Už když se zvedl obláček prvního prachu, kensei vyskočil jako na jehlách. A jakmile dorazili vozy, ne sotva zastavili, už vystartoval. Vyskočil z úkrytu a probíhal mezi nimi, dokázal se zatraceně rychle orientovat. A pak uviděl sensei...Neiro! Kolem ní se motali nějací pro něho neznámí ninjové, neznámí z toho pohledu, že se s nimi nikdy nesblížil. Jeho energie mu propůjčila nesmírnou rychlost, dokonce přeskočil jeden vůz a protočil se kolem několika lidí na poslední chvilku. A pak když mu přišli do cesty další, použil tu rozpracovanou techniku. A zmizel, aby se objevil asi po dvou metrech přímo před Neiro. Bohužel to neměl dopilované, tekže do ní tak trochu víc narazil hlavou, jak byl předtím přikčený v běhu.
Zvedl prudce hlavu a trapně ustoupil o krok zpátky. Neiro mohla vidět jeho zářící oči. Byl to pořád on, pro ní horlivý a jinak na veřejnosti zdrženlivý Ken. Tak moc rád by jí obejmul, ale vždy čekal, jestli udělá první gesto ona.
Navíc když přehlédl celou situaci, viděla v jeho očích pouze hrdost.

"Neiro..."

žádné uctivé neiro-sama, či jiné přídavky. Titul za jméno jí dával jen před jinými, aby zvedl její vážnost. vytáhl obvaz a začal jí omotávat pravou ruku, kterou měla pohmožděnou.

"Věděl jsem to... nejlepší shinobi to zase dokázala... příště musím jít s tebou... jen se podívej jak zase vypadáš... beze mě na sebe nedáš pozor..."

Jeho hlas byl trochu jiný, u toho kdo ho znal normálně. Byl jaksi něžný a obsahoval hlubokou dávku starosti o ní, a výčitek že nemohl jít s ní,a by jí kryl. Ona moc dobře věděla že jí miloval, protože byla jeho rodinou. Bez zaváhání by šel kamkoli a udělal cokoli, i zemřel. Vypadal teď schválně trochu nabručený, ale ona věděla že to hraje, znala ho.
A nejvtipnější bylo, jak jí nyní oplácel její starostlivá slova, která k němu vždy pronášela ona. byl z jejího příchodu tak rozzušený, že si ani nevšiml, že její tým obsahuje holku a tudíš nezačal šílet. ne nejdřív se musí postarat o Neiro, byla tu a potřebovala ho, to jediné bylo pro něho důležité.

Všimla jsem si odcházejícího Naa, ale protentokrát jsem ho nechala jít.
I tak se ke mě přiblížil Kensei a ten mě momentálně zajímal mnohem víc. Kdyby ne proto, jak jsem si ho za ta léta oblíbila, tak alespoň proto, že by nikdy nevyhodil do vzduchu methanové doly. Nejdřív jsem chlapce k sobě beze slova přitiskla.
"Krásný den," prohodila jsem potom s menším úsměvem. Ta starost mě těšila. Dodávala pocit, že jsem opravdu doma. S obvazy jsem ho ale zastavila.
"To je v pořádku, zlato, zajdu si do nemocnice."
Teda... Možná. Možná to taky jenom v koupelně opláchnu, vydezinfikuju a nechám to tak...
Zcela vážně jsem na důkaz svých slov přikyvovala.
"A nemyslím, musíš už přece mít vlastní tým. Povídej, kdo si tě vzal na starost. A co kolegové z týmu?" mateřské instinkty a zvědavost dohromady se zase ukázaly a já ho hodlala dokonale vyzpovídat.
"A momentíček, co to bylo za rychlost? Vidím, že jsi zase trochu povyrostl a není divu, byla jsem pryč až příliš dní. Teď ještě budu muset za Hokage-sama a pak už se ti budu věnovat... Tedy... Chtěla jsem říct pak půjdu do nemocnice a budu se ti věnovat. Samozřejmě ne v nemocnici."
Vzdávám to.... Vždyť ví, že do nemocnice dobrovolně nepůjdu..

Jakmile jsme stanuli před branami Konohy, po tváři se mi rozlil úlevný úsměv.
"Yattaa! Konečně doma.." prohodila jsem mimoděk a musela se znovu usmát, měla jsem Konohu ráda, můj domov, mám tu přátele, lidi na kterých mi záleží a to pro mě bylo důležité. Seskočila jsem z vozíku a pousmála se. Pak jsem si všimla, že se Neiro-sensie dala do hovoru s nějakým chlapcem. Nechtěla jsem rušit, ale zeptat jsem se musela.
"Um, Neiro-sensei? Máme s vámi jít do kanceláře?" Zeptala jsem se.

Když ho obejmula tak jí pořádně stiskl taky. Chyběla mu a moc. Poslouchal co všechno mu říká, a přim tom zkoumal jakou kde má novou jizvu a co všechno je na ní nového. Při odmítnutí pomoci se zase zamračil, nicméně obvaz neschoval. Naopak vytáhl dezinfekci.

"Neiro..." tvářil se tak, aby věděla, že jeho neoklame.

"Pokud bych tě do nemocnice... neodnesl... nikdo by tě tam jen tak... nedostal..."

načeš jí dotlačil na okraj vozu, a donutil jí se posadit. Byl plný energie a nenechal se odbít. I když byl malý, vždy když viděl jak se sama neošetří a nikam nejde, udělal to sám.
I i nyní vypadla neústupně.

"Myslím... že jsem v momentální... silové výhodě..." narážel na její únavu a i kdyby se s ní měl prát, ránu jí ošetřil a obvázal. Byli oba stejně tvrdohlaví, ale on věděl že tohle mu nemůže odmítnout, už jen proto že oba znali pravdu, kterou on měl.
Při tom začal vyprávět něco z toho mála, aby měla důvod sedět dál.

"Hokage-sama... jsem pod ní osobně... ale ona není dobrý sensei..."

Nejspíš jí tím musel překvapit.

"Když se zlobí... poslouchá jen toho koho chce... a vůbec mi nerozumí... mám pocit, že na náš tým chystá podpásovku. Tým dva jsou jen dva členové... a tak to i zůstane. Trénujeme spolu a možná... budeme i přátelé... "

Kouknul na ní, jestli souhlasí, musela přeci mu rozumět. Vždy mu rozuměla, doma jí to určitě vše ještě víc vysvětlí. Navíc se pak spokojeně zazubil.

"Problesknutí... trénujeme to společně... já a Artas... jsme rychlý a nebezpeční jako stíny... "

Souhlasně přikyvoval a pak jenom tiše jí pošeptal aby tomu víc rozuměla.

"Ale Artas... je šíleně línej... to já trénoval pořád a..." zarazil se, tohle nebylo dobré. Za to možná dostane pohlavek, protože když on řekne pořád, tak jí dojde že to zase přeháněl. xD

Opřela jsem se dlaní o vůz, ale pořád jsem byla o dost starší než on a síly jsem jako správná Uzumaki měla dost. Pravá ruka mě sice bolela, ale i tak bych zvládla i boj. Možná.
"Hokage-sama že není dobrý sensei? A v týmu jen dva?" obočí mi vylétlo vzhůru a po poslední větě, jak správně předpokládal mu přilétl i menší pohlavek, i když na mou obvykle tvrdou východu nezvykle jemný.
"Namikaze Yoshiko je nejsilnější shinobi ve vesnici. Stín Skryté Listové vesnice. Nechci o ní slyšet jediné křivé slovo, je to jasné? I kdyby ti tisíckrát nesedla, respektovat ji musíš, stejně jako ji respektuji já. Je skvělá kunoichi, která toho udělala pro vesnici spoustu," pokračovala jsem ve výkladu.
"A vidíš? Díky ní jsi přece v týmu s tím chlapcem. Pokud ji budeš vytáčet, má právo vás rozdělit. Naučím tě to, ano? A mě snad věříš, stejně jako já věřím tobě."
Zaslechla jsem slova Shiori a na chvíli přerušila svůj výklad.
"Samozřejmě, Shiori-chan," zlepšila se mi nálada. "Ach, ale raději bez Naa. Bude to lepší. Nerada bych, aby ho to stálo život a Hokage-sama to zjevně nepotěší."

"A ještě, Shiori, toto je Kensei. Dá se říct, že můj první žák," dodala jsem, abych je představila. Nutno říct, že jsem Kena mnohokrát v přítomnosti dívek neviděla a netušila jsem, co by to mohlo udělat.

On nevyužíval moc síly, prostě věděl, že se s ním nebudeš prát o ošetření. Protože on si to může dovolit. xD
Když mu vlepila pohlavek, klidně ho přijal. Nicméně se na ní překvapeně podíval, i ten pohlavek byl plný lásky k němu. Pod šátkem byl vidět veliký úsměv.
Inu ona ho vždy nutila se zamyslet víc, než to zatím dělával sám.

"Nejsilnější shinobi jsi ty Neiro! Máš na to srdce..." Skoro u toho povyrostl, jedna z věcí na kterou byl háklivý. Nikdy neuznal nikoho nad Neiro, i kdyby ho za to měla zabít.
Na její slova ovšem přikývl.

"Tým dva nikdo nezmění... on mi rozumí... je jako já..." To pro něho znamenalo hodně, opravdu ho tajně už bral jako kamaráda. Neiro to asi vytušila.

"Já se snažím... opravdu snažím jí poslechnout... ale vždy když dojde na... "

A najednou to přišlo, nevědomky ho upozornila na tu dívku. Která mu tak nějak nebezpečně stála v zádech. neiro věděla, že moc neumí vyjít s ostatními lidmi, a tenhle problém zatím mohla jen tušit. Nicméně byl tu. Okamžitě vyskočil na vůz za ní, přikrčil se a ruka pevně sevřela rukojeť katany. Vypadal jako by se chystal zabíjet. Ale Neiro jediná mohla poznat, že je to jeho šílený druh obrany, možná by se dalo říci způsob, jak si problémy drží od těla, když si s nimi neví rady. jenže tohle bylo až moc automatické, jakoby to byl až moc vážný problém.

"He?"
Nejlepší je, když dojde na... Holky? Ach, tak tady je kámen úrazu...
"Kene, Hokage-sama je silnější než já. Je velice schopná..."
...A trpělivá, jestli tohle stále ještě dokáže vydržet.
Popravdě jsem tentokrát nevěděla, co bych měla říct nebo udělat.
"Kene, Shiori je členka mého týmu. To je v pořádku, ano?" pokusila jsem se o uvolněný úsměv.
"Ale když mě budeš po cestě podpírat, přece jenom jsem opravdu unavená, tak budeš muset jít vedle ní. Samozřejmě můžu jít ke kanceláři Hokage i sama... Ale možná se cestou budu muset o někoho jiného opírat, když ty nesneseš její společnost. Samozřejmě ale zcela chápu, že to nezvládneš. Měl by sis jít odpočinout a Shiori se o mě určitě velice ochotně postará.."
Ne, vůbec ničeho nevyužívám...

Pousmála jsem se a přikývla. "Hai!" Zamumlala jsem, pak jsem si všimla toho chlapce, který noo, řekla bych, že jeho chování mě překvapilo, ale nedala jsem to na sobě znát, mile jsem se pousmála.
"Těší mě, jsem Shiori Kimiju.." Dodala jsem a mile se představila. Pak jsem znovu přikývla. "Jistě, Neiro-sensei bude v pořádku!" Dodala jsem.

Zavrtěl přímo s odporem hlavou. Tohle bylo proti jeho přesvědčení. Klidně by se mohli hádat hodiny a nikam by to nevedlo. Pro něho byla neiro shinobi číslo jedna, a nic to nedokázalo změnit, a její podle něho skromná obhajoba Hokage už vůbec ne.

"Ty jsi má shinobi číslo jedna..."

Sklonil hlavu a nějak začal ztrácet rychle barvu z obličeje. Spustil ruku z katany a seskočil váhavě dolů, jakoby tam bylo něco odpudivého, či nepěkného. Okamžitě podepřel svojí Neiro. Nemohl jí nepomoci, bylo by to proti jeho hlubokému přesvědčení. Rozhodně by k ní nikoho jiného nepustil! Ale dýchal nějak rychle a možná brzy začne mít kruhy pod očima. Snad to přežije bez infarktu.
Navíc se podíval na neiro tak, jakoby si jí chtěl hodit na záda a utéct i s ní k Hokage-sama xD

"Ať se drží dál... pak bude vše v pořádku..."

řekl to docela ochraptělým hlasem. Nebyl na tom psychicky moc dobře. Pravou rukou Neiro podpíral a levou vytáhl ten zvláštní starý kunai, kterým si točil nebezpečně v dlani. Snažil se tím nějak uklidnit, ale prostě to nešlo.

"Dobře.." trochu jsem se o něj opřela, ale ne celou svou vahou.
"Shiori, pojď prosím vedle mě z druhé strany... A Kene, je v mém týmu. Neděs jí prosím. A Yukio?" rozhlédla jsem se, protože jsem ho nikde neviděla. Až po chvíli jsem na něj narazila kousek od nás.
"Ach ano, Yukio, pojď prosím s námi."
Nepotřebovala jsem podepřít. Jediný důvod, proč jsem se o něj trochu opírala byl ten, že jsem chtěla, aby byl alespoň na chvíli blíž k děvčeti a zvykl si na to.
S tím jsme zamířili ke kanceláři Hokage.

(Přesun)

Nibori Hyuuga

Stál jsem tu. Opřený o zeď a ztracený ve vlastních myšlenkách. Mé myšlenky byly totiž to jediné, v čem jsem se mohl ztrácet. Ach jak poetické. Netrpělivě jsem přešlápnul. Zkontroloval jsem, zda mám všechno potřebné a především peníze od Hokage. Byl jsem poněkud nervózní, jelikož hlídat děti, to dělám po dlouhé době. Vedl jsem sice tým, ale v něm se nacházely již zodpovědné a rozumné osoby. Dospělé. Oddechl jsem si, abych se uklidnil. Pak jsem se začal nudit.