Sídlo klanu Nii

Místo, ke kterému by se toto sídlo dalo přirovnat, je papírová verze kláštera, která jakýmsi způsobem získala oblé tvary. Stejně jako mnoho staveb i tato je uzpůsobena pro to, aby po jejích stěnách vítr jen klouzal. Po její viditelné polovině. Druhá navazuje na skálu. Charakteristika domů v Oblačné. Toto sídlo je tedy vyjímečné pouze masivní vstupní bránou do menšího dvora (První polovina).
A právě ve skále je vytesáno několik obydlí pro příslušníky klanu včetně jedné velké zasedací místnosti se vstupem chodbou uvnitř, již znají pouze Nii, či hlavní branou přes dvůr.

Skála uvnitř je obložena dřevem, aby zde nebylo chladno.
Snad by to však ale nebylo ani třeba, protože vlhkost vysušují podzemní teplé prameny. Občas zde je až příliš horko. Ve chvílích, kdy je voda rozdivočená, zde je občas možné spatřit pramínek páry stoupající z podlahy.

Z postele jsem se zvedala jen pomalu.
Několikrát jsem ještě zívla, jako kdyby mi nevadilo, že jsem prospala celý den.
Trénink mě vskutku vyčerpal, ale teď jsem měla energie zase dostatek a chuť jít si zase chvíli hrát s Raitonem mě zase popadla. Ten pocit, když vám blesk proudí tělem i okolo něj je vlastně euforie. A možná proto byli Raikage až na Ayame-sama většinou krvelační netvoři.
Jen jsem se pousmála a po základní hygieně, upravení pásku na katanu a zběžném pohledu do zrcadla jsem se vydala dveřmi ven z domu a poté i ze sídla.

(Přesun)

Otočila jsem se zády k posteli a prostě jsem do ní přepadla.
Ruce jsem dala za hlavu a s pohledem na strop jsem se vydýchávala. Srdce mi po sprintu z hor tlouklo jako splašené. Ještě jsem chvíli uvažovala nad tím, jestli jsem opravdu zamkla, ale dřív než jsem si stihla uvědomit, že ano, jsem se propadla do hlubokého spánku.

V noci jsem se pak jen stulila do klubíčka a blankytné vlasy mi spadly do čela...

Ráno jsem se líně protáhla.
Teprve teď na mě dolehla únava z tréninku a mě se doopravdy nikam nechtělo.
Po hygieně jsem strávila klidné dopoledne uprostřed sídla. Uklidit, utřít prach... Někdy jsem musela doma pomáhat i já.
Odpoledne už mě ale vycházka neminula.
Zamkla jsem za sebou dveře našeho domu a pak jsem se hlavní bránou rozběhla pryč ze sídla.

(Přesun)

Tady je!
S vítězným úsměvem jsem se štrachala zpod stolu v knihovně jen asi půl hodiny po příchodu do sídla. V ruce jsem držela hledaný svitek.
Kde jinde hledat Hijutsu než v sídle klanu...
Každopádně už jsem věděla, proč ho Raikage-sama nenašla. Hijutsu příliš kopií neměly. A já ho předtím nenašla právě proto, že se nějakým způsobem zatoulal pod stůl.
Posadila jsem se gauč do tureckého sedu, rozevřela jej a začala číst.

Po nějaké době jsem svitek uklidila.
Místo do knihovny jsem ho složila do své tašky. Pak jsem jí jen vzala a se zívnutím přešla do pokoje. Položila jsem ji na židli, vytáhla oblečení na večer a zmizela v koupelně.
Po večerní hygieně jsem v noční bleděmodré košili lemované růžovou krajkou vklouzla pod peřinu. Byla jsem podivně unavená. Jakmile jsem se ocitla v posteli, přetočila jsem se na bok a zavřela oči. Netrvalo dlouho a usnula jsem.

Ráno jsem líně zívla a protáhla jsem se.
Dlouho se mi nechtělo vstávat, ale nakonec jsem přece jen vylezla z postele a po provedení obvyklé a nutné hygieny jsem se už jen oblékla a vydala pryč ze sídla.
Svitky jsem samozřejmě měla stále s sebou.

(Přesun)

Zamkla jsem za sebou dveře a vešla do domu.
Vyzula jsem si boty a po špičkách došla do koupelny. Chladná voda dopadající na zpocené tělo mi přinášela jistou úlevu. Jako kdyby ale všude odlétávaly drobné jiskry. Pozůstatek bleskové chakry proudící ještě před chvílí mým tělem. Smývala jsem špínu a má kůže díky blesku doslova zářila. Zaklonila jsem hlavu a pustila proud i na vlasy. Už byl přece jen čas si je umýt.
Po chvíli jsem vyšla z koupelny a připadala jsem si skvěle.
Něco drobného k večeři pak utišilo ozývající se hlad a já skončila asi půl hodiny po příchodu domů ve svém pokoji. Přenesla jsem boty k posteli, uklidila základní výbavu shinobi a pak už jsem se položila na postel.
Bylo teplo, nemohla jsem nějakou dobu usnout. Pak ale spánek přišel a s ním kupodivu i hezký sen.

Ráno jsem se probudila a líně zívla.
Pak už jsem se odtud vydala pryč. Cítila jsem podivně melancholickou náladu, která nastoupila po naučení se techniky. Ještě jednou jsem zívla a tak nějak automaticky provedla veškerou hygienu, sbalila věci a s nic neříkajícím výrazem jsem za sebou o pár vteřin později zamykala.
V bráně sídla se mi vrátila část obvyklé nálady a trochu jsem se pousmála než jsem se rozběhla pryč.

(Přesun)