Hostinec Ztracených Iluzí

First topic message reminder :

Na první pohled, vypadá zchátrale a opuštěně. Není jasné kdo vám stele postel a uklízí v pokoji, protože personál nikdy nikdo neviděl. Světla se rozsvěcí a zhasínají sama od sebe. Ale co čekat od hostince ztraceného uprostřed lesa?

Dívala jsem se na něj. "Opravdu můžu všechno, po čem jen zatoužím?" zeptala jsem se. Něchtěla jsem znovu přijít o tak krásnou chvíli, proto jsem měla obavy.

Ano všechno co si bude mé sluníčko přát... potvrdil som jej jej otázku a čakal co bude chtít nebo co udelá.

"Takže když chci tebe, vyhovíš mi?" zeptala jsem se ho.

Nejen vyhovím ale aspoň to bude obojstranné.... usmial som sa na ňu a čakal som či má niečo na srdci.

"Takže, mě můžeš rozmazlovat, hýčkat a být při mě. Doslova a do písmene," pohladila jsem ho po tváři.

Kdykoliv, kdekoliv a kedykolvek..... usmial som sa a jemne a zľahka som ju pobozkal.

"Teď, tady a hned!" nařídila jsem mu chtivě. Nadzvedla jsem hlavu, abych ho mohla políbit.

Klidne... ticho som povedal a spolupracoval som.

"Už nemluv a čiň se!" promluvila jsem mezi polibky.

Pousmial som sa a bozky prehlboval. Jednou rukou som chytil tú jej a preplietli sme si prsty. Druhú ruku som mal na jej páse.

Propletly jsme si prsty. Trochu jsem mu tu ruku stiskla. Musela jsem se na chvíli odtáhnout. Potřebovala jsem se nadechnout. Otevřela jsem oči a podívala jsem se do těch jeho. Hledala jsem záchrané lano, protože jsem se v nich ztrácela.

Koukal jsme se na ní když se odtáhla. Doufám že si zatím spokojená.... pusmial som sa a začal som ju bozkávať na krku kým se rozdýchavala.

"Že váháš. Už jen to, že jsi tu mi stačí," odpověděla jsem šeptem. Potřebovala jsem dostat do plic vzduch.

Usmial som sa a poriadne som sa nadýchol a spojil som naše pery a predal som jej vzduch ktorý som nabral.

Ruce jsem mu položila na záda. Bylo mi příjemně. Nepotřebovala jsem nic jiného. Stačilo mi být jen u něj.

Teraz som bozk neprerušil a dúfal som že to neurobí ani ona ruky mi položila na chrbát a viac som sa pritisol k nej.

Polibek jsem nekončila. Nechtěla jsem ho přerušit. Prostě jsem tuhle chvíli chtěla zachovat snad navždy.

Hladil som ju po bokoch a užíval som si jej bozky.