Kashikeho hacienda

Obrázek:

Popis:
Kashikeho dům se nachází kousek od městských hradeb, kde dříve sloužil
jako záchytný bod v případě napadení vesnice. Uvnitř se nacházejí dvě
patra. Do spodního patra ústí vchod, je zde malá studna, dvě ložnice,
koupelna s toaletou a malá ošetřovna. V druhém patře se nachází dvě
velké místnosti, z nichž jedna je zařízená jako obývací pokoj a druhá
jako plánovací místnost. Z obou těchto místností vedou malé točité
schody do pozorovacích zvonů. Okna se v případě potřeby dají osadit
palnými zbraněmi (kuše atd.) Systém odvětrávání a výměny vzduchu udržuje
uvnitř stálý mírný přetlak.

Kashike


Po akci na dolech jsem dorazil domů. Zavřu za sebou dveře a odeberu se nejdřív na ošetřovnu, kde si namažu dlaně a ovážu je obvazem. Pak se uvelebím v obýváku na sedačce a užívám si slastného ticha, které jen lehce narušuje tichý hukot vzduchotechniky. Domove... sladký domove.

Kashike


Ze spánku mě vytrhne tupá rána do mříže. Vykouknu ven a uvidím draka jak se fanaticky snaží tu mříž rozrazit. Sejdu dolu a otevřu dveře. Od draka se dozvím o shromaždění na cvičišti, takže si vezmu věci a vyrazím tam.

Kashike


Dorazím domu, zavřu za sebou a dojdu do koupelny. Dám si pořádnou sprchu. Opravdu jí potřebuji. Na několika místech na těle najdu slaboučké popáleninky od těch zatracených bomb, pár škrábanců a modřin. Vtěrka zatracená... fakt nechápu o co jí šlo, chovala se jako magor. A ty se mi divíš že mám s lidma problém. Hele! Všichni takový nejsme. Jen většina. No... asi máš pravdu. Já vím, věř mi, žiju o trochu déle než ty a jsem rád že jsi mou pravdu uznal, jsi na dobré cestě k dobrému vztahu se mnou. Už se nemůžu dočkat až se dostanu ven a nadělám pořádnou paseku. Na to zapomeň...

Po sprše a lehké výměně názorů jsem se rozvalil v obýváku a zaměstnal se četbou knížky.

Kashike

Z četby tě vytrhl jakýsi zvuk, který nepatřil slavnostem. Když ses podíval z okna, viděl jsi, jak dole po ulici utíká muž a shazuje vázy a jiné předměty. Za ním běží vypasený řezník a křičí: "Chyťte toho zlodějíčka!".

Kashike


Pustím knížku a prolítnu domem. Cestou jen seberu ze stolu opasek s cepíny a vyběhnu ven. Za běhu si připnu opasek a začnu pronásledovat toho zloděje. Běžel docela rychle ulicemi směrem pryč z vesnice. Vyskočím si na střechy a pokusím se mu odříznou cestu. Nejde to tak snadno, protože zdejší střechy nejsou komplexní a blbě se po nich pohybuje. Několikrát se mi ztratil v davu, ale pak naštěstí na druhé straně zase vyběhl do otevřeného prostranství. Nevšiml jsem si že by byl ozbrojený, jen že v ruce svírá váček, pravděpodobně s penězi. Chudák malá, ten dopadne až ho dopadnu... Přímo pode mnou zahnul za roh, takže jsem mu jen seskočil do cesty a ramenem ho srazil k zemi. Na co si to tady hraješ? Krást v Iwagakure? Už teď je mi tě líto. Vykročím pomalu k němu. "Do toho ti nic neni prcku" syknul a vmetl mi do tváře hrst štěrku z ulice. Kameny mi zasáhly oči, takže než jsem se vzpamatoval, už byl zase na nohou a upaloval na opačnou stranu... přímo ke cvičišti.

Kashike


Dorazím před svůj dům a spáchám teatrální gesto, kterým daný dům odhalím. Tak tady jsem doma. Vím, že to z venku nevypadá nic moc, ale počkej uvnitř... mrknu na ní a otevřu dveře. Vstup je lomený doprava. Na venek je vidět ocelová mříž, kterou ale nezavírám a v pravém úhlu jsou pak silné pancéřové dveře. Celý vstup kryje malá střílna přímo proti mříži.

Kashike


Poklepu lehce na betonovou stěnu. No, tady jsem v bezpečí i když je válka. Tuhle skořápku jen tak něco nerozlouskne. Projdu dveřmi a pokud jde Saya za mnou, zase za ní zavřu dveře. Předem tě musím varovat, vzduchotechnika tu udržuje mírný přetlak. Možná ti bude trošku lupat v uších.

"To je v pořádku," usmála jsem se. "Máš to tu krásný."

Kashike


Děkuji. Otevřu jedny, tentokrát už jen lehce oplechované dveře, které směřují do druhé ložnice (té kterou nepoužívám). Pokud budeš chtít, tak můžeš spát tady. Tenhle pokoj nikdo neobývá, dveře mají zámek, takže se nemusíš bát... mrknu na ní... a je tu dost úložného prostoru, který se nemusíš bát využít.

"Díky moc. Já sebou stejně moc věcí nemám, takže nebudu zabírat místo," řekla jsem a shodila na zem batoh. "Měla bych taky informovat mizukage, ale to může počkat. Stejně nevím, kde je."

Kashike


Dobře. Pak jí najdeme. Jinak, tenhle dům je osově souměrný, to znamená že na druhé straně tohohle patra je moje ložnice. A teď ti ukážu vršek. Otočím se a vyrazím po schodech. Dojdu do obýváku a počkám na Sayu.

Zavřela jsem za sebou a následovala Kashikeho nahoru.

Kashike


Ukážu Saye obývák. Tak to je asi celé. Vedle je ještě plánovací místnost... a vůbec si to tady klidně prošmejdi. Ukážu na spirálovité schodiště nahoru do stropu. Tohle vede do pozorovacího zvonu. Je z něj výhled na celou vesnici.

Zaujatě jsem si prohlížela obývák Pak můj pohled zabloudil ke schodišti. Přistoupila jsem k němu a otočila se na Kashikeho.
"Můžu se podívat?"

Kashike


To víš že můžeš. Mazej... řeknu jí s úsměvem a vyrazím za ní. Když výjdeš nahoru, ocitneš se v kopuli o poloměru + - jeden metr. Kopule má čtyři okénka s rozšířeným zorným polem, takže pozorovatel může obsáhnout celých 360° kolem dokola.

Pozorovací zvon:

Spoiler:

Nalepila jsem se na okno a užasle pozorovala krajinu. Odtud vypadala úplně jinak než zespoda a vůbec v ničem nepřipomínala Kiri. Nemohla jsem se na to vynadívat.

Kashike


Dojdu nahoru za ní a protože je tam málo místa, tak se na ní namáčknu. Mimoděk jí uchopím něžně v pase. Je to krása že? šeptám jí do ucha... Jsem schopný tu strávit spousty času.

"Nádhera..." souhlasila jsem, i když krásu krajiny jsem už přestala vnímat. Po těle se mi rozlilo příjemné teplo a já si přála, aby tahle chvíle trvala navždy.

Kashike


Cítil jsem jak se mírně zachvěla a začala mě pod rukama hřát. Ale ale... Mírně se o ní zezadu opřu hrudníkem a rukama přejedu až na její bříško.

Zafoukal vítr a hodil mi vlasy do obličeje. Otočila jsem se, abych je odhodila a zahlédla jsem jeho obličej. Zastavila jsem se a zasněně ho pozorovala. Z takové blízkosti mi připadal ještě hezčí než předtím.

Kashike


Podívám se na ní svýma smaragdovýma očima a setrvám tak asi 10 vteřin. Pak se k ní pomalu nakloním a políbím jí.

Nejdřív jsem byla překvapená, ale rychle jsem se vzpamatovala a užívala si tu výjimečnou chvíli.

Kashike


Po chvíli vše přeruším a lehce jí pohledem naznačím k okénku, kde začala přehlídka. Až se jsem slyšel hřímat Tsuchikageho a odpověď našich mužů. Doslova z toho běhal mráz po zádech.

Otočila jsem se a pozorovala přehlídku. Ta organizace a disciplína byla dokonalá. Nikdy jsem nic takového neviděla.
"Dokonalé..."

Kashike


Pokrčím rameny. Nezbytné... bez řádu a disciplíny nemůže militantní frakce fungovat. Pronesl jsem to vážným hlasem. Bylo poznat že tomu opravdu věřím.

"To máš asi pravdu," usmála jsem se.

Kashike


Mírně se odtáhnu a nahodím šibalský a veselý výraz. Asi? To zní jako kdyby jsi o mě pochybovala... Věta neni myšlena zle, jen má trošku popíchnout.

"Ne, nepochybuju... to jenom... ale vždyť o nic o nic nejde. Je to jen slovo," namítla jsem.

Kashike


Pohladím jí po tváři. To nic krásko. Pusť to z hlavy. Jak dlouho se zdržíte ve vesnici?

"Nevím," pokrčila jsem rameny. "Asi do konce slavnosti."

Kashike


Tak to mě těší. Doufám že vás posel varoval že Iwa je schopná kalit i několik týdnů.

"Bohužel ne, aspoň mě to nikdo neřekl," zasmála jsem se.

Kashike


Tak to jsi v tom až po uši děvenko... ušklíbnu se a sejdu ze zvonu dolu.