Na obličeji se mi objevila malá kapička.
Oni nerozumí slovnímu spojení "až řeknu teď"?
Teď jsem to musel zahrát o dost líp, protože to, jak mě ti dva objímali bylo řekněme lehce nápadné.
"A-abych se vám přiznal, t-tak mi je vždycky o něco líp, když mě někdo obejme," vyrazil jsem ze sebe, zatím co jsem od pasu vysvobozoval další pouzdro.
Kret*ni! Kvůli vám příjdu i o lístky.
Vysvobodil jsem pouzdro jak nejrychleji jsem mohl a hodil jsem ho k tomu prvnímu. Snažil jsem se, abych při tom vypadal pořád patřičně vystrašeně. Ve chvíli, kdy pouzdro opustilo mojí ruku jsem se ale soustředil už na něco úplně jiného. Ve třech jsem tuhle techniku ještě nikdy neprováděl a tak jsem doufal, že to vyjde. Ve dvou to šlo, to jsem věděl, ale ve třech...
Půda pod našima nohama najednou povolila, protože se změnila na písek. Samozřejmě, že jsem za to mohl já. Bleskově jsme se všichni tři propadli pod zem a já doufal, že to nikomu z nich neurazilo ucho, nebo něco podobného.
Jestli se mě někdo z nich pustí, bude mírně řečeno v pr... prolétlo mi hlavou. Nezbývalo než doufat, že se o to nikdo nepokusí. Zatím jsem nás směřoval tam, kam jsem chtěl.