Dlouhá cesta z hor

Polokamenité pláně na samých hranicích země. Iwa už je moc nehlídá, takže se zde shromažďují bandité, divoká zvěř atd.

Cesta ubíhala zatím celkem poklidně, což bylo, když se to vzalo kol a kolem celkem podezřelý, ne však nevítaný jev. Celá dosadní část mise se z mé strany nesla v mlčení. Šel jsem dál cestou, kterou normálně jezdili karavany se zásobami a pozoroval okolí. Díky poklidnému průběhu cesty jsem se ale neudržel a čas od času mi myšlenky zaběhli jinam. Tuhle k cigaretám, tuhle k rodné Iwě, tam k poslední misi. Jak jsem se ale přistihnul, snažil jsem se opět soustředit.

Po chvíli jste dorazili na křižovatku, kde se křížilo spousta kol. A jedny koleje cestu přejely a odjížděly do polí.

Na křižovatce jsem se na okamžik zastavil a zadíval se na vyjeté kolejnice. Pak jsem ukázal rukou směrem k těm, které vedli do polí.
"Jdeme tam. Někdo nějaké námitky?" nečekal jsem žádnou reakci, ale stejně jsem se po nich podíval.
No, konec konců, je to zásobovací vůz, ne? Čert to vem, jít na misi a nemít ani mapu, slíbil jsem si, že si pro příště nějakou pořídím.

Kalen

No jo.Ale pokud tak chci zaútočit ze zálohy.Ušklíbl jsem se.Ostražitost především Senpai.

Podíval jsem se na Kalena.
"Úžasný nápad. A víš, kam ta cesta vede?" nadhodil jsem.
"Protože jestli ne, tak se bude útočit ze zálohy dost těžko."
Ušklíbnul jsem se. Především nebylo jisté, jestli vůbec k nějakému střetu dojde. Ale lepší bylo počítat vždy s tou horší variantou.
"Na druhou stranu, pokud bych přepadnul karavanu, rozhodně bych potom nezůstával na cestě. Z toho vyplívá, že se nemusíš bát, protože my útočit nebudeme."
Další pěkná věc spočívala v místním terénu. Na pláni se člověk prostě schová těžko. A to platilo jak pro případné útočníky, tak pro nás. Není vždycky výhodou být první na tahu, zvláště dělí-li vás od nepřítele patnáct metrů prázdného prostoru.
"Nějaké další nápady?" zeptal jsem se a odolal nutkání vytáhnout cigaretu. Nechtěl jsem se tu dlouho zdržovat.

Kalen

Jo.Dej mi jednu zapálenou cigaretu.Řekl jsem dost suše a až po delším zamyšlení.

Jeho požadavek mě více než překvapil. Po krátké chvíli váhání jsem vytáhnul stříbrné pouzdro na cigarety a jednu z ní vysvobodil. Zapálil jsem jí. Odolat nutkání strčit si jí do pusy nebylo zrovna nejlehčí. Ruku s cigaretou jsem natáhnul směrem ke Kalenovi.
"Jestli jí nějak znehodnostíš..."
Pouzdro mi zůstalo ve druhé ruce. Držel jsem ho dost nerozhodně, po téhle žádosti bylo mnohem těžší si nezapálit. Moje prsty nervózně zabubnovali na mé iniciály, které na něm byli vyražené.

Kalen

Složím několik pečetí.Doton:Bushin!Vedle mě se vytvoří klon a chytne Cigaretu.Začne s ní utíkat směr kudy vedou kolejnice.
Pro vysvětlení,pokud klon najde cíl,zmizí a my si uvědomíme cestu.A pokud tam nechá nedopalek tak my můžem spočítat jak daleko jsme od nedopalku a tím pádem od nich.
Tak trochu jsem doufal že nebude spochybňovat můj plán.

Pokýval jsem hlavou.
"Nó, to je vážně pěkné," sarkasmus z toho byl slyšet na sto honů, ikdyž ten kdo mě znal by mohl zaslechnout i stopu uznání.
"Pokud ovšem počítáš s tím, že oni zůstanou stát jen tak bez hnutí potom, co se před nimi rozpadne klon na hlínu."
Hmpf. Už vidím, jak tohle všechno řešíme, zatím co ve skutečnosti kravanu zastavilo něco úplně jiného...
"Škoda té cigarety," poznamenal jsem suše a rozhodnul se přece jenom si nakonec zapálit. Kalenův plán nebyl zas tak špatný, bohužel ale nepočítal s lidmi jako takovými. Když se vám před nosem rozpadne klon, většinou prostě nezůstanete stát poblíž místa, kde se tak stalo. Existoval jistý druh lidí, kteří by toho byli schopní, ale v tom případě by byl tento plán plýtvání klony. Na druhou stranu existoval i druh lidí, kteří si v takové situaci řekli: "A hele, klon. Běžel z támhleté strany, co kdyby jsme se tam šli nenápadně podívat?"
"Měli by jsme odsud radši vypadnout," poznamenal jsem. Ten Kalenův klon byl skvělý plán, jak dát všemu, co bylo na cestě před námi vědět, že rybáři jedou.

Kalen

Proč jsem ho asi poslal s cigaretou....Podíval jsem se na něj jak na idiota.
Pokud spočítáš čas odsud k cigaretě,pak můžeš odhadnout dobu od cigarety ke karavanu.Opravdu jsem pochyboval o jeho IQ. A škoda cigarety by to byla,kdyby jsem jí zahodil v půlce.

Zamrkal jsem a promnul si čelo.
Jsem přepracovaný? Nebo je chyba někde jinde?
"Mohl by jsi mi ještě jednou zopakovat ten tvůj plán, zdá se, že bude chyba v komunikaci," poznamenal jsem.
Oh, vážně, myslím, že by se ty dva potřebovali naučit formulovat. Jeden se chce zeptat na to, jestli cestou slečna neviděla trosky karavany a zeptá se, jestli neví něco o eskortě, zatímco tenhle tu vykládá něco o tom, že jeho klon zahodí cigaretu před karavanou... Sakra.
Povzdechnul jsem si a z nosu mi vyšel kouř. Tohle bylo horší než jsem čekal. Nejen, že jsme se nedokázali shodnout, my jsme se nedokázali dorozumět. Pořád mi to zkrátka nedávalo smysl. Jaký bude mít cigareta vliv na hybnost lidí? Klon se dostane na dohled karavany, to znamená, zvláště na těchto pláních, pravděpodobně i na dohled lidí, cigareta ne cigareta.
Chce to víc nikotinu. Jo, určitě to bude tím.
Zhluboka jsem potáhnul.

Zavřel jsem oči a chvíli mlčel. Bylo to horší, než jsem si myslel. Já to totiž pochopil. Po chvíli jsem vyfouknul obláček kouře a otevřel oči.
"Takže, za prvé, pokud klon uvidí karavanu, bude více než pravděpodobné, že bude sám na dohled. To znamená, že je jedno, jak nenápadně se rozloží, prostě to bude vidět. Tím pádem prozradíš případným pozorovatelům nejen to, že k nim někdo míří, ale i to, že ovládáme umění shinobi a že ty konkrétně ovládáš doton. Za druhé, pokud si chtěl tu cigaretu použít k počítání vzdálenosti, mohl jsi prostě nechat počítat svůj klon. Cigareta byla v tomto případě zbytečná, jednu mi dlužíš. A za třetí, nebudu ti rozmlouvat, aby jsi opustil ony pofiderní zásady světa shinobi, ale nepočítej s tím, že je budu dodržovat já. Jsou chvíle, kdy je nejlepším pravidlem neřídit se žádnými pravidly. Moje čest je zkrátka o něco jiná, než tvoje, smiř se s tím, protože se to jen tak nezmění.
Odfrknul jsem si po tom dlouhém proslovu a potáhnul. Alespoň tohle mě trochu uklidňovalo.
"A teď bych rád slyšel, co si o tom myslí Kashike," nadhodil jsem, aniž bych spustil z očí Kalena.

Kashike


Celou dobu jejich rozmluvy sleduji okolí a snažím se poslouchat jestli nezaslechnu nějáký pohyb. Bohužel to nejde moc dobře. Když se mě Kioshi zeptá na názor, jen si unaveně povzdechnu. Co si o tom myslím?? Myslím že Kalen měl tenhle krok nejdřív prodiskutovat a pak ho učinit. Taky si myslím že by Kioshi měl na chvilku přestat s jakýmkoliv kouřením protože nic neprozradí pozici tak dobře jako smrad. A do třetice všeho zlého bychom se asi neměli zastavovat na jednom místě. Když jsme v pohybu, nejsme tak snadný cíl.

Skrz kalenův klon náhle proletěl kámen, někdo napravo od něj v křoví zaklel a bylo slyšet pár kroků útěku pryč.

(jen takový dotaz... pokud to dobře chápu, tak Phate nám v tuhle chvíli dělá na misi PJ. Neměl by to ale dělat nějaký genin/chuunin z npc účtu?)

Na mé tváři se snad poprvé za tu dobu, co sem je potkal, objevil úsměv.
"Souhlasím s Kashikem, ve všech bodech," kývnul jsem na něj a poté se tak trochu smutně zadíval na cigaretu, zbyla jí ještě skoro půlka. O chvíli později již byla důkladně zašlápnutá na zemi.
Jen tak vědět, kam teď vyrazit. Nezdá se mi jako zrovna nejšťastnějším řešení jít za tím klonem, který varuje všechno čtvrt hodiny dopředu, na druhou stranu, co jiného zbývá.
Povzdechl jsem si a zadíval se na Kalena.
"Poslední otázka, než se dáme do pohybu. Jak si stojí tvůj klon?"

Kalen

Klon zmizel aby podal informaci.Takže jsem jim vydal informace.Měli by jsme vyrazit.

Na čele mi vyskočila žilka.
"Ano, o tom jsme se právě bavili," prohlásil jsem hlasem suším, než bylo zdrávo.
"Takže mi prosím tě řekni jak to vypadá s tím klonem, aby jsme se mohli podle toho zařídit."
Oh, pane bože, za co?
Prozkoumal jsem okolí pohledem, abych se ujistil, že nás nikdo nesleduje.
Jo, já vím za co. Udělal jsem tak hroznou blbost, že si to o to přímo říkalo. Jít nejdřív k Tsuchikagemu. Pff.

Kalen

Nechal jsem ho zmizet.Běžel jsem až k místu kde klon zmizel.Měl by tam ležet ten vagl.Tak běžíme.

Podíval jsem se na něj.
"Takže žádné podezřelé okolnosti? Ani karavana? Fajn, jdeme..." rozběhl jsem se taky.
Žádné podezřelé okolnosti? Co já vlastně čekám? Všimnul by si toho vůbec někdo jako on?
Projelo mi hlavou. Ušklíbnul jsem se.
Pokud to není v nějakých speciálních zásadách, nebo povinostech vůdce klanu, jako že třeba "ninjové útočí ze zálohy", tak nejspíš ne.
Moc se mi do běhu nechtělo, ale pochopitelně jsem se k němu přesvědčil. Nikdy jsem ho neměl rád. Na druhou stranu to nebylo tak nepochopitelné, zkuste si běžet s pár kily železa na sobě.

Kashike


Držím se těch dvou a jejich výměnu názorů nevnímám. Snažím se plně soustředit na své okolí. Když dorazíme na místo zmizení klona, opíšu kolem toho místa kruh tak o poloměru 10ti metrů. Když nic nenajdu, zvětším kruh na 15 metrů.

Zastavil jsem se a pohledem skenoval okolí. Všimnul jsem si toho, co dělá Kashike.
"Kashike? On říkal, že ten klon nechal rozpadnout. Jen tak."
Upozornil jsem ho pro jistotu. To že prohledává okolí jsem mu ale nezazlýval vždycky bylo lepší se přesvědčit.
"Takže by jsme měli asi běžet dál," poznamenal jsem.

Kalen

Dál si dělej co chceš.Snažil jsem se pomoct.Řekl jsem Kioshimu a začal se rozhlížet po okolí.

Nadzvednul jsem obočí. Tohle znělo uraženě. Povzdechnul jsem si. Tohle místo nebylo ničím speciální. Kameny, kameny, kameny, pár keříků křoví a kameny. Po nějaké karavaně ani stopy. Tedy, vlastně ano. Stopy, to bylo jediné, co po ní zbylo. Podíval jsem se na ty dva.
Ksó, na tohle jsem nikdy nebyl dělaný. Čert aby spral Tsuchikageho.
Vážně jsem netušil, co mu připadalo tak vtipné na tom, mě povýšit.
"No, teď nám toho asi nezbývá moc jiného, než jít dál a mít oči na šťopkách."
Leda že bych šel dopředu sám a použil Meisaigakure. Ale nechat je tady samotné? Ikdyž...
Zadíval jsem na ty dva. Neznal jsem jejich hodnosti, ale možná by to alespoň jeden zvládat mohl.
"Pánové, umí z vás někdo Meisaigakure no jutsu?"

Kalen

Smeco ? Vyprsknul sem na něj.
Chlape sem šermíř ne chameleon.Dodal jsem tiše.

Pokrčil jsem rameny.
"I šermíři se může čas od času hodit být nezpozorován. Ikdyž chápu, že to není zrovna tvůj případ," ušklíbnul jsem se. Ještě jsem čekal na odpověď Kashikeho, ale mezitím mi už mozek zpracovával získané údaje.
"Ten tvůj plán ale nebyl zas tak špatný. Stačil by prostě odstranit jeho hlavní nedostatek..." zamumlal jsem tiše po chvíli.

Kashike


Když dokončím ten kruh, vrátím se k nim. Omlouvám se, síla zvyku... nerad mám kolem sebe neznámý terén. A ne, neumím to jutsu, bohužel.

Mezitím, co jste se dohadovali, se okolo v křoví začalo něco dít. Sem tam jste uslyšeli šustnutí, sem tam zapraskala větvička...Kashike ale předtím nikoho neviděl, i když je možné, že mezitím přišli. Stopy vedly dál a končily u skály v jednom křoví.

Kashike


Zaslechnu podivné zvuky ale nedám to na sobě znát. Jen si s Kioshim vyměním pohled který by mu měl naznačit že to slyším. Pak se znovu zaposlouchám a čekám

Takže ani Kashike. Hmm... v duchu jsem sumerizoval všechny informace a nepřítomně přitom těkal pohledem po okolí. Přejel jsem očima cestu. Po druhé. Po třetí.
Ty kolejnice končí v křoví?!
Zarazil jsem se. Jak jsem si toho mohl před tím nevšimnout! Tenhle fakt mě vratil zpátky do přítomnosti. A ta byla bohužel doprovázená i šustěním křoví a praskání větviček. Měl jsem vážné pochyby o tom, že tohle by byl "jen větříček".
Oh. K sakru!
Ruka mi automaticka sklouzla k pasu, zatím co jsem očima reflektoval polohu těch dvou. Můj pohled se setkal s Kashikeho. Naznačoval, že to slyší. Kdo by neslyšel.
Uteč nebo bojuj, napadlo mě, sám jsem asi pořádně nevěděl proč.
"K sobě," zformovala moje ústa neslyšný pokyn a doufal jsem, že Kashike něco tak krátkého dokáže odezírat.

Kashike


Krátce mrknu. Krátce ale nuceně, takže je poznat souhlas. Udělám několik nenápadných kroků vpřed blíž k těm dvěma. Tak co??, Napadá vás něco??? řeknu na odvedení pozornosti těch co nás sledují.

Když jste se teď trochu víc zaposloucháte, zjišťujete, že kroky okolo vás se rozlézají a můžete tušit tak šest, sedm postav. ještě chvíli se rozestavují a pak z křoví vystoupí postava ve lněném oblečení s několika červenými pásky na stehně, zápěstí a krku. Takže konečně někoho poslali. Skvělé. Pánové, požádám vás, abyste složili zbraně. Jste obklíčeni a Iwa za vás jistě dá dost peněz.

Skvěle. Kashike to pochopil a zamířil k nám a ještě začal odvádět pozornost. Navzdory našim počátečním neshodám jsem si o něm během mise udělal o dost lepší mínění, než o našem vůdci klanu.
"Kdyby mě něco napadalo, tak tu nestojíme," poznamenal jsem suše a přistoupil na Kashikeho hru. Pak jsem vytáhnul rukou, kterou jsem měl u pasu pouzdro na cigarety. Vypadalo to, jako když si chci zase zapálit.
"S nikotinem v krvi se líp myslí," zamumlal jsem, zatím co jsem poočku monitoroval křoví.
Šest, ne, sedm?
V tu chvíli už z křoví někdo vystoupil. Byl jsem si téměř jistý, že jsem ho nikdy neviděl. Pak promluvil.
Cože?! Oni nás chtějí použít na vymáhání výkupného?! tak to bylo opravdu něco, co jsem nečekal. Na venek jsem ale stále nevypadal, že bych se nechal rozhodit z konceptu. Vytáhnul jsem cigaretu a zapálil si.
"A vy jste?"

To není důležité. Vaše karavana je v pořádku. Zboží z ní už je částečně snědené, ale lidem se skoro nic nestalo. Ani se moc nebránili...Tedy...dali nám karavanu dobrovolně a chtěli jen utéct. Zasmál se vůdce, který byl mimochodem asi 190cm vysoký o přibližně stech kilech. Na zádech měl nodachi a za pasem dva tesáky (delší nože).

Kashike


Pohledem přeměřím vůdce a postavím se tak abych Kioshimu kryl pravý bok. Pohledem přejíždím křoví. Rozkazy??

Takže mají civilní rukojmí, přivřel jsem oči. Tohle byla pěkně nepříjemná situace. Před sebou jsem měl chlapa jako horu s dalšími šesti pochopy kolem dokola, který má rukojmí a vedle sebe dva kluky, o kterých pořádně nevím, co dovedou. A kashike chtěl rozkazy.
Samozřejmě, že se jim nevzdám. Nejsem magor! Na druhou stranu nechci ohrozit ty dva...
"Být ve střehu," řekl jsem prostě směrem ke Kashikemu tak, aby byla co nejmenší pravděpodobnost, že nás uslyší někdo jiný. Potáhnul jsem z cigarety.
"Proč nevyjdou vaši muži z toho křoví, pane neznámý? Musí jim to být hrozně nepohodlné," nadhodil jsem.

Kashike


Dobře... řeknu a začnu znovu pozorovat křoví na své straně. Tohle čekání nesnáším...

Kalen

Hm.Zamyslel jsem se.Potom jsem Kashikeho a Kioshiho sesunul k sobě.Nějaká formace by se hodila.Řekl jsem opravdu tiše.

Protože ze zálohy se útočí mnohem lépe, "veliteli". řekl onen muž velmi sarkastickým hlasem. Protože takhle netušíte, co mají za zbraně ani kolik jich je.

Podrbal jsem se na hlavě.
"Yare, yare," vyfoukl jsem kouř směrem k němu.
"Jestli já jsem si to nemyslel," pokýval jsem hlavou. Nevypadal jsem, že by mě nějak rozhodil jeho tón, nebo nastalá situace. Jediné o co jsem teď hrál byl v podstatě čas a nějaké ty informace, které se nám běhěm něho může podařit získat. Potáhnul jsem.
Ten vůz musí být za tím křovím. Určitě ho pak netáhly přes ty kameny někam jinam, to by dalo moc práce. Kdyby jsme se rozběhli na druhou stranu... přemýšlel jsem, jak z toho vynechat alespoň civilisty.

Složte zbraně a nic se vám nestane. řekl vůdce s úsměvem a vykročil k vám.

Kashike


Mírně se usměju a nepolevuji v soustředění. Jojo... to určitě...

Kalen

Asi neví co pro mě znamená.Řekl jsem tiše a podíval se na Ishiho meč.
Za každého člověka odevzdám jednu zbraň.Usměju se.Takže čím víc vás vyleze tím víc jich dostanete.Poškrábal jsem se na hlavě a dodal.To si neumíš koupit Kunai?

Nadzvednul jsem téměř pobaveně obočí.
"A kdo tvrdil, že u sebe nějakou zbraň mám?" zeptal jsem se ho. Ve skutečnosti jsem toho u sebe skutečně neměl mnoho. Všehovšudy má výzbroj čítala asi deset kunaiů, deset shurikenů a nějaké výbušné lístky. Byl jsem známý tím, že dokážu bojovat v podstatě se vším, co se mi dostane do ruky a možná právě proto jsem necítil potřebu se nějak přehnaně vyzbrojovat. Kromě toho hrudní plát a chrániče, měli sami o sobě váhu, jako nějaká ta výzbroj.
A vůdce se přiblioval. Nevypadalo, že by to něco změnilo na mém postoji, ale ten, kdo by se uměl dívat, by si všimnul, jak se mé svaly pomalu přesouvají do vztahu pohotovosti.

My nehodláme smlouvat. řelk už poněkud naštvaně vůdce banditů a došel asi na dva metry od vás. Složte zbraně a budete ušetřeni. Za vámi se vynořilo asi deset postav, které jste předtím neslyšeli. Všichni na vás mířili- kunaie, kameny, shurikeny, praky.

Kashike


Praky?? Kameny?? Jak ve středověku. V duchu se začnu připravovat na jutsu. Jen si poďte...

Kalen

Pomalu jsem se přesunul do boxérské pozice abych vypadal jako Idiot.Jeden na jednoho by nikdo z vás nezvládl co?Řeknu posměšným hlasem.

Periferním pohledem jsem zachytil postavi za námi. Bylo jich hodně. Ne. Bylo jich moc.
Sakra. Tyhle nebylo vůbec slyšet. V téhle situaci by byl boj sebevražda. Na druhou stranu, někteří drží kameny a praky. Možná, že to nejsou shinobi. Ale stejně, lepší neriskovat...
Podíval jsem se na ty dva po mém boku. Byli příliš hrr do boje, pro který jsme právě neměli zrovna nejlepší podmínky. Naše postavení bylo špatné. Kolem bylo spoustu ozbrojených lidí v nepřátelské náladě. A především jsme se nacházeli v jejich středu, všem na očích.
Fajn.
"N-nechte t-toho, vy dva!"
Pokusil jsem se vypadat vystrašeně. K mému údivu mi to šlo celkem lehce. Teď šlo hlavně o to to dobře zahrát. Zvedl jsem chvějící se ruku směrem k vůdci.
"J-jen klid..." druhá ruka mi už tou dobou putovala k opasku, kde odepnula pouzdro s shurikeny. O chvíli později již přistálo vůdci u nohou.
"Až řeknu teď tak mě oba rychle pevně obejmete," využil jsem okamžiku, kdy pouzdro dopadlo na zem a syknul na ty dva pokyn tak, aby to slyšeli jen oni i navzdory tomu, že vůdce stál tak blízko. A upřímě jsem doufal, že ten rozkaz uposlechnou i přes to, jak moc se jim nejspíš bude příčit.

Kalen

Ježiš.Obejmul sem ho.Vy jste Gay nebo se bojíte Senpai?Otázal jsem se tak trochu znechuceně.A upozorňuju vás.Klanu ani slovo!