Jméno a příjmení: Renjiro Hōzuki
Muž, 18 let
Datum narození: 2.6.
Hodnost: Chuunin
Vesnice: Kirigakure
KG: -//-
Klan: Hōzuki
Rodina: sestra Ren
Charakter:
Renji je vážný, ale vstřícný, důvěřivý a přátelský. Nejvíc mu ale i přesto záleží na sobě samém a jeho mladší sestře, za kterou by položil ruku do ohně. Nenávidí falešné a nezodpovědné lidi. K jeho oblíbeným věcem patří všechny typy chladivého tekutého osvěžení. Nejraději v klidu odpočívá nikým nerušen, dokonce ani jeho sestrou, někde v koutě, kde může přemýšlet o naprostých nesmyslech, nebo o různých rozhodnutích. Někomu se na první pohled může zdát klidný, jinému zase netrpělivý a výbušný. To záleží, jak ho dotyčný potká. Dalo by se říct, že je Renji lehce rozpolcená osobnost.
Techniky:
E-rank
***
D-rank
Shunshin no Jutsu
C-rank
Mizu Bunshin no Jutsu
Suiton: Mizurappa
B-rank
Suiton: Bakusui Shōha
A-rank
Suika no Jutsu
Stručný náhled do minulosti:
Muž, 18 let
Datum narození: 2.6.
Hodnost: Chuunin
Vesnice: Kirigakure
KG: -//-
Klan: Hōzuki
Rodina: sestra Ren
Charakter:
Renji je vážný, ale vstřícný, důvěřivý a přátelský. Nejvíc mu ale i přesto záleží na sobě samém a jeho mladší sestře, za kterou by položil ruku do ohně. Nenávidí falešné a nezodpovědné lidi. K jeho oblíbeným věcem patří všechny typy chladivého tekutého osvěžení. Nejraději v klidu odpočívá nikým nerušen, dokonce ani jeho sestrou, někde v koutě, kde může přemýšlet o naprostých nesmyslech, nebo o různých rozhodnutích. Někomu se na první pohled může zdát klidný, jinému zase netrpělivý a výbušný. To záleží, jak ho dotyčný potká. Dalo by se říct, že je Renji lehce rozpolcená osobnost.
Techniky:
E-rank
***
D-rank
Shunshin no Jutsu
C-rank
Mizu Bunshin no Jutsu
Suiton: Mizurappa
B-rank
Suiton: Bakusui Shōha
A-rank
Suika no Jutsu
Stručný náhled do minulosti:
Vítr vanul, pohrával si s jejími vlasy a tiše našeptával události, jenž byli mnohými zapomenuty. Stála tam nehybně a koukala na oblohu plnou vycházejících hvězd. Krev hnaná slzami z jejích ametystových očí jí stékala z tváří a dopadala postupně na zem. Najednou ucítila stisk na rameni, nejprve sebou ucukla. Pak se ale otočila, věnovala chlapci za ní nevýrazný úsměv a silně ho objala. ,,Už je po všem," utišil ji a pohladil po vlasech. "Už ti nikdo neublíží. To slibuji."
Chlapec pevně svíral v druhé dlani rámeček s obrázkem šťastné tříčlenné rodiny.
"Já---" stiskla ho ještě pevněji a snažila ze sebe dostat aspoň slůvko.
"Pššt..." odtáhl se od ní, "já vím... teď už bude vše jen dobré."
Obrázek zandal do batohu, přehodil přes ni kabát a společně opustili to místo.
...
Ozvalo se bouchnutí dveří. "Ren?!" zavolal přiopilý chlap a začal se motat po místnosti. "Tak holka! Ukaž se!" "Okamžitě sem přijď!" začínal se vztekat a netrpělivě se posadil ke stolu. Tiše nacupitala mladá dívka do místnosti, kde muž čekal na její příchod. "Promiň, že jsem tě nechala tak dlouho čekat, otče," zašeptala roztřeseným hlasem. "To je dost, že jsi tady!" prohlédl si ji a ukázal směrem do kuchyně, "udělej mi ještě něco k jídlu, než půjdu spát."
"Hai, otče," dívka odešla směrem do kuchyně, odkud se za pár chvilek vrátila s palačinkami, které položila na stůl k muži. "Hmm, posaď se tu se mnou," muž přisunul stoličku, chytil dívku za ruku a posadil ji naproti němu. Jídlo v něm zmizelo dost rychle, ústa i ruce měl lepkavé od džemu. "Kde máš bratra?" zamračil se. Mladá dívka pohlédla na obrázek, na kterém byla ona s chlapcem v jejím věku a usmívající se ženou. "Každou chvilku by tu měl být, práce už mu skončila. Zřejmě se musel zdržet při cestě..." zamumlala a sklopila pohled k zemi. "Takže říkáš, že je pryč? Že tu není, ano?" muži se na obličeji zjevil nechutný výraz, který byl následován zrovna tak odpuzujícím úšklebkem. "Když tu tedy není, znamená to, že nám nikdo nebrání v tom, abychom si užili společnou chvilku, co na to říkáš?" položil ji pravou ruku na stehnou a široce se usmál. "Huh? Co tím máte na mysli, otče?" podívala se na mužovu ruku, která se pomalu blížila výš a výš. "To za chvíli zjistíš..." pronesl otec a stále sunul ruku. Dívka se zalekla, uhodila muže do ramena a rychle vstala. "Nechte mě být!" pozpátku se pohybovala dál od něj, až narazila o stěnu. Muž hbitě vstal od stolu a namířil k dívce. "Takhle na mě hlas zvyšovat nebudeš!" přibouchl ji ke zdi a rukou jí zajížděl pod košili. Dívka sebou trhala a vzpírala se, jenže neměla dost velkou sílu, aby se muži mohla sama bránit. Muž posilněný alkoholem nehodlal přestat a mladou dívku uhodil do obličeje, to byla ale poslední věc, kterou stihl udělat. Zastavilo ho ostří, které náleželo tomu chlapci z obrázku. Krev z jeho probodlé hrudi tryskala všude kolem. Vystrašená plačící dívka vyběhla před obydlí, zůstala tam zděšeně stát. Krvácející muž se svalil na zem a téměř hned zemřel. Chlapec svůj meč vytáhl z mužova těla a zandal ho zpět za pas. Vzal s sebou batoh, do kterého vložil nějaké peníze a něco málo k jídlu. Ze stolku sebral rámeček s obrázkem a vyšel před dům.
Chlapec pevně svíral v druhé dlani rámeček s obrázkem šťastné tříčlenné rodiny.
"Já---" stiskla ho ještě pevněji a snažila ze sebe dostat aspoň slůvko.
"Pššt..." odtáhl se od ní, "já vím... teď už bude vše jen dobré."
Obrázek zandal do batohu, přehodil přes ni kabát a společně opustili to místo.
...
Ozvalo se bouchnutí dveří. "Ren?!" zavolal přiopilý chlap a začal se motat po místnosti. "Tak holka! Ukaž se!" "Okamžitě sem přijď!" začínal se vztekat a netrpělivě se posadil ke stolu. Tiše nacupitala mladá dívka do místnosti, kde muž čekal na její příchod. "Promiň, že jsem tě nechala tak dlouho čekat, otče," zašeptala roztřeseným hlasem. "To je dost, že jsi tady!" prohlédl si ji a ukázal směrem do kuchyně, "udělej mi ještě něco k jídlu, než půjdu spát."
"Hai, otče," dívka odešla směrem do kuchyně, odkud se za pár chvilek vrátila s palačinkami, které položila na stůl k muži. "Hmm, posaď se tu se mnou," muž přisunul stoličku, chytil dívku za ruku a posadil ji naproti němu. Jídlo v něm zmizelo dost rychle, ústa i ruce měl lepkavé od džemu. "Kde máš bratra?" zamračil se. Mladá dívka pohlédla na obrázek, na kterém byla ona s chlapcem v jejím věku a usmívající se ženou. "Každou chvilku by tu měl být, práce už mu skončila. Zřejmě se musel zdržet při cestě..." zamumlala a sklopila pohled k zemi. "Takže říkáš, že je pryč? Že tu není, ano?" muži se na obličeji zjevil nechutný výraz, který byl následován zrovna tak odpuzujícím úšklebkem. "Když tu tedy není, znamená to, že nám nikdo nebrání v tom, abychom si užili společnou chvilku, co na to říkáš?" položil ji pravou ruku na stehnou a široce se usmál. "Huh? Co tím máte na mysli, otče?" podívala se na mužovu ruku, která se pomalu blížila výš a výš. "To za chvíli zjistíš..." pronesl otec a stále sunul ruku. Dívka se zalekla, uhodila muže do ramena a rychle vstala. "Nechte mě být!" pozpátku se pohybovala dál od něj, až narazila o stěnu. Muž hbitě vstal od stolu a namířil k dívce. "Takhle na mě hlas zvyšovat nebudeš!" přibouchl ji ke zdi a rukou jí zajížděl pod košili. Dívka sebou trhala a vzpírala se, jenže neměla dost velkou sílu, aby se muži mohla sama bránit. Muž posilněný alkoholem nehodlal přestat a mladou dívku uhodil do obličeje, to byla ale poslední věc, kterou stihl udělat. Zastavilo ho ostří, které náleželo tomu chlapci z obrázku. Krev z jeho probodlé hrudi tryskala všude kolem. Vystrašená plačící dívka vyběhla před obydlí, zůstala tam zděšeně stát. Krvácející muž se svalil na zem a téměř hned zemřel. Chlapec svůj meč vytáhl z mužova těla a zandal ho zpět za pas. Vzal s sebou batoh, do kterého vložil nějaké peníze a něco málo k jídlu. Ze stolku sebral rámeček s obrázkem a vyšel před dům.
Naposledy upravil Renjiro Hōzuki dne Fri Feb 24, 2012 8:56 pm, celkově upraveno 1 krát
