Byt Shiori

First topic message reminder :

Maličký, ale útulný byteček ze kterého vidí Shiori na hlavní ulici Konohagakure.
Je tvořen čtyřmi místnostmi, obývákem, koupelnou, kuchyní a Shioriným pokojem.
Vybaven je skromně, ale někdy se tu najde tolik nepotřebných věcí, až z toho přechází zrak. Shiori si pravděpodobně libuje v "pokladech".
Dále se její pokoj utápí v knihách a svitcích a panuje tu pravidlo. "Inteligent zvládá chaos".

To poznám až pridobre.. Uškrnul som sa na jej poznámku o bratoch. No neviem či to je maličkosť, ale.. Niečo určite.. Dodal som a odstúpil od nej ďalej. Nevedel som, ako zareaguje, preto bude pre moje zdravie lepšie, ak nebudem blízko. No.. Možno aj hej, ale živé to je len z časti.. Ustúpil som ešte o jeden krok, čím som sa dostal na prah balkóna. Po rozbalení, vyletela z krabice dohora čierna štica a po vytiahnutí mohla vidieť plyšáka, ktorý sa až príliš podobal na mňa. Vlastne som to bol ja, len upravený a mal väčšiu hodnotu. Vážne ma nič nenapadlo, a bolo to narýchlo, nemal som čas ... Ospravedlňoval som sa, a pri prudšom pohybe som bol pripravený vyskočiť z balkóna.

Netušila jsem, proč couvá, ale já se soustředila spíš víc na svůj dárek.
Uááá! Zazubila jsem se vesele a v očích mi podivně nadšeně zajiksřilo.
"Nao v životní velikosti! Hmm, udělám si z něj mega plyšáka!" Zazubila jsem se, nevadilo mi, že to byl on, aspoň budu spát na hoodně měkkém!
"Náhodou, vypadáš tu tak kawaii! Líp než v současnosti!" Musela jsem si ze srandy rýpnout a vyplázla na něj jazyk, potom jsem se, ale musela usmát znova!

Hm.. Ani nechcem vedieť, čo zo mnou budeš robiť.. Som kompletne v tvojich rukách.. Uľavilo sa mi. Nechcel som skončiť v nemocnici, a našťastie sa jej to páčilo. Hm.. Keby z teba urobili plyšáka, asi by ho ľudia začali uctievať ako Bohyňu.. Uškrnul som sa. Už teraz si Kawai, ako by vyzeral plyšák? Zamyslel som sa, a naozaj. Sadol som si do kresla a začal si predstavovať, ako by to vyzeralo.

"Heem? To se mi líbí!" Zazubila jsem se a hezky posadila plyšového Naa na postel.
"Aspoň mě bude hlídat, když spím" Podotkla jsem a pokrčila rameny, ale znovu se ušklíbla při jeho otázce.
"Eeeh, Bohyni nee a kawaii, nechtěl jsi říct spíš brutálně rýpavá?" Zazubila jsem se a když začal přemýšlet, začala jsem mu to upřesňovat.
"Tak bude měkčí, nebude brutální, nebude tak ukecaná, bude tě poslouchat a to je asi tak vše.." Vypočítávala jsem to na prstech a zazubila se.

Uškrnul som sa. Sám som tomu nechápal, ale jedno som vedel. Ten plyšák nie je obyčajný.. No jej som to nepovedal. No, skôr bude robiť niečo iné ak budeš spať.. Ale nič Ero, neboj.. Zasmial som sa, a pekne si vypočul čo by sa stalo z jej plyšákom. Takže máme plán na zajtra. Urobíme z teba plyšáka, také by chcel každý.. Uškrnul som sa a pomaly sa postavil. Hele lidi, toto je párty? Ja sa nudím.. Čo takto? Znova som začal premýšľať, no prestal som, lebo ma už z toho užívania mozgu rozbolela hlava.

"Okeey, budu ti věřit!" Zakřenila jsem se.
"Ze mě plyšáka? Heeem?! Namaluješ mi snad tváře na růžovo a obalíš mě cukrovou vatou?" Zazubila jsem se, moc sladké na mě!
"Pff, to je překvapivá párty pokud sis nevšiml, a polovina tvého týmu oplývá leností, ale nezkoušej Katon! Ať tě to ani nenapadne, svého bytečku si cením!" Zazubila jsem se.

Nemáš na výber! Vyplazil som na ňu jazyk, a odbehol do kuchyne, odkiaľ som vzal malinovky, keďže som na pitie bol mladý, a podal jednu jej, pričom som druhú vypil na ex. Netreba, už si sladká až dosť.. Znova som sa zasmial, a sadol si urazene na pohovku. A ja som kedy niečo zlé urobil s katonom? Akože, teraz si ma pekne urazila! Nafučal som tvár ako ropucha, a odklonil ju z jej smeru.

Vzala jsem si malinovku.
"Hele, moje tajné zásoby!" Zamumlala jsem a zazubila se, chlupatá koule potíží aneb moje přistěhovaná kočička si stále hrála s Yukiem, yosh, ani jsem netušila, že má rád zvířata.
"Sladká? Tse, jsem ironicky kyselej citrón, to se mi líbí víc!" Zazubila jsem se, jo, holka, která pro ránu nešla daleko, tohle přísloví tak trochu sedělo, měla jsem trošku větší sílu, no.
"Urazila? Tse, mám ti to vyjmenovávat?! Já si svého zdraví a bytečku cením, víš!" Zakřenila jsem se a znovu ho ďobla do nafouklé tváře.
"Ropucho Uchihovská, zůstane ti to, když v tom budeš pokračovat, takže se usměj" Poznamenala jsem k jeho obličeji.

No to by si mohla, ja som totižto nikdy nič s katonom nerobil! Odsekol som podráždene, aj keď som to len hral. Hranie, to mi šlo najlepšie. Nech mi ostane, aj tak, čo by mi už len ten ksicht urobil? Spýtal som sa do vetra, ale aj tak som odpuchol tvár, a otočil sa k zapadajúcemu slnku. Začala ma premáhať únava, už dlho som sa poriadne nevyspal, ale na povrchu som to na sebe nedal poznať. Takže súhlasíš? Spýtal som sa, s vážnou tvárou. S tvojím splyšnatením.

"Neee, ty nikdyyy!" Podotkla jsem ironicky a ušklíbla se.
"No vidíš, jde to!" Zazubila jsem se a byla pyšná na své mini vítězství!
"Umm, možná jo, možná ne, pokud mi nepůsobíš psychickou újmu!" Dodala jsem hned na to a pokrčila rameny.
A pokud se sama sebe neleknu!

Tak fajn.. Nemotorne som sa postavil, a vykúzlil na tvári úsmev. Ale teraz, idem spinkať.. Divne zo mňa vyšlo, a ja som sa už na nohách neudržal. Padol som na zem, pričom ma celého prikryl Hokágeho plášť, a okamžite som tvrdo zaspal.

Jen jsme se nad jeho pádem a následním usnutím musela pousmát.
Trdloo, to je!
Zazubila jsem se, podepřela si bradu rukou a jen tak okolí pozorovala.

Celú noc som prespal v kĺbku, pričom sa mi zdali len samé sny o Dangu. Avšak, raňajšie paprsky slnka, dopadajúce na moju tvár ma prebudili, a ja som pozdvihol hlavu. Všetci, až na mňa spali, a mne sa roztiahol na ústach diabolský úškrn. Z neďalekej poličky som vzal fixku, podišiel k obom, a pekne, ich pokreslil. Ale len tváre. Usmial som sa nad svojim dielo, sadol si na pohovku, a čakal, kým vstanú a zistia, čo sa stalo.

Probudila jsem se, jasně, usnula jsem několik minut po tom, co on, a trochu si šlofíka protáhla, v čemž mě utvrdil i pohled na hodiny. Jen nerada jsem otevřela jedno oko, zkontrolovala místnost a s tou samou nelibostí otevřela i to druhé. Protáhla jsem se, usnout na křesle není zrovna moc pohodlné.
"Umm, dobré ráno?" Napadlo mě, když jsem uviděla Naa, ale ten výraz na tváři se mi ani za mák nelíbil.
Co zase vyvedl?
Rozhodla jsem se, že nejspíš se půjdu opláchnout a zkontrolovat byt, vstala jsem a protahovala se.

Po chvíli som si sadol na zem, a pozorne sledoval, ako sa moje dielo prebúdza. Diabolský úškrn hneď zamaskoval nevinný úsmev, a s vlhkými očami, od premáhania sa, aby som sa nerozrehotal, som odvetil tááák sladko, až z toho boleli zuby. Dobré rááááááánko! Ako si sa vyspinkalááááá?! Dúfam že dobré, lebo ja až prííliš! Splietal som, čomu sa niet čo čudovať, keďže môj mozog pracoval na utajení smiechu.

Přestala jsem se protahovat a podívala se na něj jako na duševně chorého. Smát se a nevědět čemu, Jasné příznaky cvokhausu!
Ušklíbla jsem se.
"Skvěle, skvěle" Jasně, neměla jsem páru o tom, čemu se směje. Zamířila jsem do vedlejší místnosti a to koupelny, pustila kohoutek.
"Chceš něco k snídan-" Podívala jsem se na sebe do zrcadla, výraz se změnil z rozespalého na ultra vražedný. .."NAO!" Vykřikla jsem, krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal.
"Tyyy..!" Mumlala jsem, opláchla si obličej, jasně, liháč dolů moc nejde. Nasupeně jsem odešla z koupelny a prokřupala si klouby na rukou.
"A já chtěla být milá!" Zamumlala jsem psychopaticky a v očích mi zajiskřilo, promnula si krk, chmátla po polštáři a bleskovou rychlostí ho po něm hodila.
"Áá, to si umyješ chlapečku!" Zazubila jsem se hned potom a hodila po něm další, abych se přeusnula k balkónu a zablokovala mu únikovou cestu!
Pomalá nebo rychlá smrt?

Skvelé to bude, len čo sa dost- ani som nedopovedal, a už som začul svoje meno, ako ho Shiori kričí svojím, krásnym, anjelským, a hlavne milým hláskom. V tu chvíľu som vyletel na nohy, mysliac iba na jedno. Musím ujsť.. Práve táto myšlienka poháňala moje rozospaté telo, a už som letel k balkónu, keď som na chrbte pocítil jeden vankúš, a na to druhý. Znelo to divne, vankúš predsa neublíži, ale keď ho hodí niekto, kto má silu sa troch dospelákov, zabolí to. A preto som sa pekne preletel po izbe, popri čom som nabral pár vecí, včetne toho, že som si znova skoro rozbil hlavu na tej prekliatej poličke, až som aj tak nakoniec skončil pred balkónom, čo bola chyba, keďže teraz táto "milá" osôbka, stála rovno nado mnou. Roztrasene, ale pokojne a so širokým úsmevom som sa dostal na nohy, a ešte z divnejším pokojom zo mňa vyšlo. A, to ako chceš docieliť, prosím ťa? Tentoraz som smiech už neudržal, a skácal som sa na zem, v záchvatoch smiechu, z jej výrazu, a hlavne z mojej výtvarnej práce.

Zvedla jsem nad hlavu další polštář, ale tentokrát modrý.
Ne, nemá cenu si ho ničit!
Dodala jsem, chtěla ho položit, jenže v tom se začal smát! Normálně se mi začal vysmívat.
Zabiju ho, zabiju!
Klekla jsem si k němu, zablokovala mu ruce a sedla si obkročmo na jeho nohy, aby se nemohl hýbat, přeci jen, sílu jsem měla větší. Vzala jsem do ruky fixu.
"Hmm, co kdybych ti tam taky něco hezkého namalovala?" Andělsky jsme se pousmála.
Vlastní medicína!

Pri tých návaloch smiechu, som sa nedokázal ani poriadne nadýchnuť, nie to sa ešte brániť. Ale ako sa hovorí, po smiechu býva plač. No u mňa to neplatilo, aj keď smiech pohotovo ustal, len čo môj zrak padol na fixku v ruke. Držala mi len ruky a nohy, no nie ostatok tela, a tak mi nerobil problém, posadiť sa. Moja tvár sa takmer dotýkala tej jej, a ja som sa najnevinnejšie, ako som len vedel, usmial. Myslím, že od teba by to bolo len pekné.. Neprestal som sa usmievať, a ostal som v kľude "sedieť".

Vražedný a ďábelský výraz ve tváři po jeho slovech zmizel, což znamenalo, že měl štěstí, ale ne na dlouho.
"Tsee, tak pěkné, jo? Je vidět, že mě neznáš!" Ušklíbla jsem se.
"Ale zase, mám nevýhodu, ty nespíš, takže vidět tvůj výraz po probuzení mi ujde" Dodala jsem potom zamyšleně a fixu odložila, ale to neznamenalo, že ho pustím.
"Hmm, Nao, něco vyzkouším. Jsi lechtivý, hm?" Napadlo mě jedině tohle, krom teda toho, že po něm hodím dortem a vším možným, ale nebudu si špinit sama sebe a nábytek kolem.
"Jsi.. Nejsi?" Ptala jsem se a znovu se ďábelsky usmála a začala ho jen maličko lechtat, abych zjistila, jestli se vůbec snažit mám nebo nemám.

Teraz uvažujem, že či ťa aj chcem spoznať. Situácia sa mi páčila čím ďalej, tým menej. A to som zažil toľko tých situácií. A to, že zo mňa nezliezla ani po tom, čo odložila fixku, len nasvedčovalo tomu, že príde niečo véľmi zlé. A mal som pravdu, prišlo. Jej otázka a približujúce sa ruky. Nie som! Zaklamal som, čo cítiť musela aj ona, a len tak som vydržal nápor prvého šteklenia. Ale ten druhý, ma dorazil, a ja som sa začal chichúňať, keďže to zatiaľ robila jemne. A dúfal som, že to aj tak ostane.

"Hmm, uvažuješ správně, nechceš!" Zazubila jsem se, a všimla si, že evidentně tady má někdo slabost a já ji právě objevila! Zákeřně jsem se pousmála a začala ho lechtat trochu rychleji.
Po několika minutách, které pro něho musely být hodiny utrpení, jsem se uráčila přestat a pustit mu ruce, načež jsem z něj slezla.
"Pomsta je sladkáá!" Zazubila jsem se a vyplázla na něj jazyk.

Že ja som sem liezol.. Povzdychol som si, a pripravil sa na utrpenie. Zaťal som zuby, a za celú tu dobu, čo ma šteklila, som nevydal ani hláska. Jediné čo bolo na mne divné, boli slzy na okraji očí. Vnútorne som trpel, ale navonok som to na sebe nedal poznať, a len čo zo mňa zliezla, roztrasene som sa postavil, a po chvíli, keď som sa spamätával, som ju zhodil na gauč, a tak ako ona, aj ja som ju prisadol. Avšak, nešteklil som. V tej chvíli som nejak zabudol, čoho je schopná, a chytil som jej ruky. No? Ako sa cítiš, po výmene? Zaškeril som sa, pomsta je sladká, ale odo mňa, je pomsta, zuboboľ, z tej sladkosti.

"Pff, že já tě propustila!" Zamumlala jsem hned potom, co jsem se ocitla v jeho "kůži" na gauči.
"Doobře, pane vězniteli, když vás hezky poprosím, propustíte mě?" No co, člověk musí vyzkoušet cokoliv a navíc.. Zkusmo jsem trhla rukama, ušklíbla jsem se, někdo tu pozapomněl..
"Hmm, zdá se, že někdo opomněl na ten fakt, kdo tu má větší sílu, co?" Zakřenila jsem se, ale vzpírat jsem se nezačala, třeba mě propustí.. i bez boje. Jasně, to byl vtip, Nao by to neudělal, i když u něj nikdo neví.

No čo, tvoja chyba.. Vyplazil som na ňu zhora jazyk, a stisol jej ruky pevnejšie, aj keď to malo nulový účinok. A viete čo? Väzeň číslo 54754/65 * 55412! Porozmýšľam.. A naozaj som sa zahĺbil do svojích myšlienok, a po dlhšej chvíli som precitol. Porota došla k verdiktu, a tým je, že si dáte kúpeľ.. Diabolsky som sa zaškeril, a rozmýšľal, ako ju spútať, pričom som nezareagoval na jej poslednú poznámku o sile.

Čekala jsem na to, co kloudného z něj vyleze.
"Koupel? Neee, vězeňkyně chystá vzpouru!" Zakřenila jsem se a tentokrát se mu začala vzpírat.
"A zdá se, že mám navrch!" Zazubila jsem se ještě víc a díky tomu, že jsem ho krapet přetlačila, jsem se dokázala i posadit.

To sa ti vážne len zdá! Usmial som sa, pretože tým, že sa posadila, mi len pomohla. Nato som bleskovo skočil na zem, a zdvihol ju, hlavne opatrne a jemne, nechcel som jej až tak ublížiť, do náručia, kde bola jej sila vskutku k ničomu, aspoň mne sa tak zdalo. Vzbura potlačená.. Zasmial som sa, a namieril si to s ňou na chodbu. Táák.. Chceš to doma? Alebo verejné kúpele? Znova som sa diabolsky zaškeril, a čakal, čo urobí.

"Tseee, dobře, začnu hlasitě protestovat!" Ušklíbla jsem se, ale na vzdor jsem se v téhle pozici opravdu nezmohla.
"Neee, hlavně ne studenou! Čím jsem si to zasloužila? Já, taková hodná, milá, nezkažená? Hm?" Nevinně jsem se zaculila, až by z toho leckdo blinkal duhu.

Mne to nevadí... Uškrnul som sa, a mieril si to chodbou ďalej, až by sa jednému zdalo, že idem k dverám, ale keďže som tu strávil značný čas, vedel som, kde je kúpelňa, a tak som vykopol dvere, a "like a boss" som vtrhol do kúpelne. Nanešťastie pre ňu, už bola vaňa plná, keďže som ju pripravil pred jej príchodom, a za ten čas stihla vychladnúť. Znova som sa diabolsky zaškeril. Ták.. Posledné prianie?

Pff, vážně ho nesnáším!
Pomyslela jsem si, když jsem se ocitla nad vanou plnou studené vody.
"Aby se stal zázrak a ty mě tam neposlal?" Nadhodila jsem.
Ksooo! Zabiju ho!

Zázrakom mi zmiznú ruky spod teba, a vložím ťa do rúk osudu.. Zasmial som sa.. Pomsta je sladká nie? Dodal som, a ako som povedal, tak som aj urobil. Pustil som ju, rovno nad vaňou, a už len čakal, kým sa vynorí.. Ak sa vynorí..

Na poslední chvíli jsem si zacpala nos, chvíli i v té vaně zůstala, než jsem se vynořila, voda vyšplouchala všude okolo, zalapala jsem po dechu a propálila ho zlostným pohledem.
Ksoo, tak to teda bylo na probrání a čeká mě tu horda úklidu!
Pomyslela jsem si a pak si stoupla a vylezla z vany, překvapilo mě, že nebral nohy na ramena hned, ale čekal, plus pro mě.
"Hmm, Nao?" Zeptala jsem se s takovým psychopatickým úsměvem na tváři. Voda mi z oblečení sršela proudem na zem, všechno bylo mokré, lepilo se to na mě, měla jsem chuť zabíjet, ale na povrch jsem se mile usmívala, až moc mile!
"Umm, nechceš mě přátelsky obejmout jako kompenzaci za způsobené škody?" Pokračovala jsem mile, ušklíbla se a roztáhla ruce.
Tse, já tu nebudu jediná mokrá, nene!
Pak jsem ho objala, prudce a nepouštěla, rázem celé jeho oblečení navlhlo.
Muhehe, bod pro Shio = remíza!

Jej spŕške vody, som sa taktne uhol, a pobavene sledoval, ako celá mokrá vystupuje z vane. Všade bola voda, až pri mne nie, keďže som si radšej vyliezol na pračku, aby sa ma náhodou nič nedotklo, čím som jej trochu zabránil, aby ma objala, ale dosť seba poškodil, keďže som nemal kde ujsť. Ale, čo to vymyslím neskôr, teraz sa treba vyhnúť tomu oceánu na podlahe. Skôr, než niečo urobíš.. Ukázal som na ňu prst, presnejšie na hrudník. Skús si ich zakryť.. Blafoval som, nebolo vidno nič, ale, ak by sa pozrela, perfektná šanca na útek.

Ušklíbla jsem se, jasně bylo mi jasný, že musím vypadat zajímavě, ale bylo mi to vcelku fuk, za chvíli to uschne.
"Je aspoň vidět, kam se díváš, perverzáku!" Dodala jsem hned potom a zakřenila se.
Nechat ho uprchnout? Ani za mák!
Vzala jsem do ruky kýbel, nabrala zbytek vody, která zatím z vany nevytekla a přichystala si ho, že to za chvíli schytá, a pořádně!

Hovor niečo o perverznosti, sama pritom nahá tu beháš.. Odsekol som jej, trochu vystrašene, a dostal sa na okraj pračky, avšak, miesto pádu, som za sebou zacítil stenu. Bol som v dokonalej pasti, avšak, urobila chybu, a to tým, že sa ku mne otočila chrbtom. Nebol problém, zozadu ju chytiť, do vody hodiť, ale tentoraz z kúpeľni utiecť... Čakal som na chodbe, pri otvorených dverách, a na tvári sa mi pohrával úsmev alá Nao 2: Shiori 0.

Podruhé koupel, jasnéé, svěžest nadevše!
Ironicky jsem se ušklíbla a znovu se vyštrachala ven, začínala jsem ho mít plné zuby, jo, nerada jsem prohrávala a ten pacholek si zasloužil pořádně spražit, moc si vyskakuje!
Stejně jsem si ten kýbel vzala, stejně tak i pěkně mokrý hadr a vylezla ven. Porozhlédla jsem se, on se mi normálně do očí vysmíval.
"Uchiho, koleduješ si!" Zazubila jsem se, hodila na něj kýbl s vodou a hadr si nechala v ruce.
Můj byteček! Já věděla, že si ho jeho vinou zničím!

Dvere som len trochu naklonil, a voda sa namiesto na mne, ocitla na celej chodbe. K tomu, ten kýbeľ, preletel cez celú miestnosť, a pristál na poličke, odkiaľ sa ozvali zvuky rozbijajúceho sa skla. Znova som sa zaškeril a doslova som jej do očí vryl "3:0". Nato, som napriek všetkému sa spýtal. Nechceš pomôcť Kimiju?

Áá, jak ten mě rozčilujel!
"Ne, nechci!" Odpověděla jsem dost rázně, odhodila hadr stranou.
Milované hrníčky po babičce! Ta by mi dala!
V duchu jsem nadávala jako dlaždič.
"Faajn, vzdávám to!" Rezignovala jsem nakonec.
"Hrát s tebou je jako když kočka honí myš, jenže v tomhle případě jsem myš já!" Zabručela jsem potom a založila ruce na prsou.
"Štveš mě!" Nafoukla jsem tvářičky, jak já nerada prohrávala a co víc, prohru si připouštěla, proto jsem se chovala tak.. dětinsky urážlivě!

Ani by som nepomohol.. Uškrnul som sa, ale aj napriek riziku, napriek nebezpečenstvu som vošiel do kúpelne, priamo pred Shiori. Tak ľahko sa vzdať.. A to chceš byť medik na úrovni Tsunade? Spýtal som sa provokatívne, a doslova som sa postavil ako naschvál ku vani. Viem, to mi hovorí každý, ale, čo s tým narobím.. Pokrčil som plecami. Aj tak, je to jedno nie?

"Tak proč se nabízet?" Oponovala jsem mu otázkou.
"Pff, ale když proti mě stojí tak silný soupeř, navíc tohle je jen o odplatě ne?" Zazubila jsem se.
"Podle zákonu rovnováhy, bych ti to teď měla vrátit já!" Zazubila jsem se potom.
"Hmm, když ti to nevadí" Pokrčila jsem rameny potom a podívala se do vany za ním.
ANi na to nemysli, vrátí ti to 3x!

Neviem.. Odpovedal som jej, aj keď som trochu.. trochu viac zaklamal. Silný súper? Kde? Otočil som hlavu na stranu, no nikoho som nevidel. Priznať si svoje chyby, s týmto som sa od ostatku Uchíhov odlišoval. Ruky som zozadu položil o okraj vani, a nohami sa oprel od jej stenu. Len do toho. Nebudem sa brániť, ani nič iné.. Navrhol som jej, čistú pravdu. Ostal som stáť, a čakal na verdikt. Ani sa nebudem mstiť.. Dodal som..

Zasmála jsem se, když netušil kde, zvyšovat mu sebevědomí nemusím.
"Hmm, tak toho abych využila.." Dodala jsem a ušklíbla se, otočila se teda, že ho strčím, ale jen jsem ho místo toho cvrnkla do čela, ne svou obvyklou sílou, prostě jen zlehka.
"Tos nečekal, co? Víš, výhra bez boje není výhra" Pokrčila jsem rameny a pousmála se.
"A navíc, moudřejší ustoupí!" Vyplázla jsem jazyk, no pak se otočila.
"Skočím se převléct.. A potom umm, co říkáš na menší trénink nebo tak? Jsme tu zavření už dost dlouho, nemyslíš?" Optala jsem se potom a zívla, odpovědět mi mohl potom, vytratila jsem se v ložnici, kde jsem na sebe hodila čisté oblečení a stáhla mokré vlasy, pak jsem se vrátila.
"Tak?"

Ešte dávno predtým než si to oni všimli ja som sa odtiaľto vytratil .
(presun)

Ani okom som nemihol, a nechal sa cvrnknúť do čela. Aj keď sa to nezdalo, uľavilo sa mi, že som neskončil vo vani, plnej ľadovej vody. Hm, skôr sa bojíš... Musel som si rýpnuť, aj napriek situácii. Ale, čo... Aj bojkov ako ty, treba na svete. Zasmial som sa, a kývnutím hlavy som naznačil že súhlasím. Pokiaľ viem, stále mi dlhuješ súboj, nie? Uškrnul som sa, a oprel sa o bok pračky, čakajúc na ňu. Ale keď sa ani po pol hodine nevrátila, pokrútil som hlavou, so slovom "ženy" a pozrel sa na podlahu. Bola stále mokrá, a keďže som nechcel, aby ma na tréningu zabila, rozhodol som sa jej pomôcť. Poskladal som pár pečatí, a kúpeľňu ožiarila menšia ohnivá guľa, a v priebehu pár minút bola kúpeľňa, aj chodba suchá. Samozrejme ma to dosť vyčerpalo, kontrolovať oheň, aby niečo nespálil, nebola žiadna sranda. Keď sa vrátila, ja som ležal na zemi, opretý o vaňu, a spokojne oddychoval. Môžeme.. Odpovedal som, a pomaly sa postavil.

Jeho slova o zbabělcovi jsem už neslyšela, spíš nechtěla slyšet, no co, špatný signál. Zakřenila jsem se a když jsem se vrátila, všimla jsem si, že se to tady jen blýskalo, po vodě ani stopy.
"Fíha.." Vypískla jsem.
"Někdo se tu bál, že by dostal nakládačku, co?" Zazubila jsem se.
"Yosh, tak šup" Chytla jsem ho za zápěstí a už tahala ven, zamkla jsem, pustila ho a vydala se na cvičiště.
"Kdo tam bude poslední je looooser!" Prsty jsem si přiložila k čelu do podoby písmena L a pak se se smíchem rozeběhla ze schodů dolů.
(Přesun.)

Nie, bál som sa že ma zje E.T.. Odfrflol som, a len čo som sa ocitol na chodbe, na nič som nečakal, a rozbehol sa smerom na cvičisku, pričom som za sebou zanechával ohromnú prachovú stopu. Loooooser! Kričal som popri behu.