Rezidence Tsuchikageho

First topic message reminder :

https://www.youtube.com/watch?v=dJ-QLl5qjLg&feature=related



Budova Tsuchikageho není nijak velká, ba ani nijak nápadná. Krom praporů okolo hlavního vchodu, by se dala považovat spíše za skladiště. Je to kvůli matení nepřátel. Většina budovy je ukrytá pod zemí a skrývá spousty méstností a chodeb.
Viditelná je hlavně kancelář Tsuchikageho a protože je budova na kopci, je z kanceláře dobře vidět dolů na vesnici. Vnitřek je stlán mramorem a křišťálem. V budově je vždy minimálně 8 ANBU (1 senzibil, 4 genini, dva chuunini a jeden jounin). Před budovou hlídá stráž, která vás v případě potřeby dovede za Tsuchikagem (pokud jste z Iwy, pustí vás dovnitř bez ptaní- nemusíte čekat na můj souhlas).

Ak to pomôže môjmu bratovi tak kľudne aj smrť ! hovorila som rozhodnutá položiť aj život aby ho pustil z väzenia. "Nemôžem ho tam nechať, hlava klanu nesmie byť vo väzení on vážne za nič nemôže iba sa ma snažil zadržať nič viac..." v očiach mi zračila pravda.Bola som pripravená na smrť

// Zajímalo by mě, jak moc lhostejná je tvá postava. Pokud mi k tomu dáváš povolení, pošlu příštím postem Ai Ishi na smrt. Ale napiš mi, jestli to tak chceš.

// Jasne že nechcem aby zomrela

Faito

Povzdechl jsem si. Hezká slova, i když možná trochu ukvapená. Nejradši bych tě ztrestal sám, ale rozsudek vynese hlava klanu Ishi.
Pak jsem se otočil k veliteli ANBu: Propusťte oba z vězení. po dobu slavností mají volný pohyb po vesnici, pryč z ní nesmí. Po skončení slavností se rozhodne o jejich dalším osudu. Teď jděte...

poklonila som sa a odišla som pre (presun)

Letmo jsem se koukla na dívku která přišla, byla to ta kterou jsem potkala před bránou. Povzdechla jsem si a dala nohu přes nohu. S nezájmem jsem je jedním uchem poslouchala a druhým to šlo ven. Lišák si už dost odpočinul a tak se došoural přede mě. Sedl si a zíral na mě. "Co chceš?" Naklonila jsem hlavu lehce na stranu i když mi to bylo jasné. "Tak pojď..." znova jsem si povzdechla a poté co mi skočil do klína jsem ho začala hladit.

Vešla jsem do budovy Tsuchikageho a dlouze se rozhlédla. Několika kroky jsem se dostala až k cíly své cesty, usadila se a pokývala hlavou. Přišla jsem si prohlédnout přehlídku. V ruce jsem držela tyčinku s dangem, ujídala sladké kuličky a čekala, co bude.

Faito

Když vešla slečna Kazekage, usmál jsem se. A jsou tu všichni...no...všechny. To je tedy nářez... Prosím, posaďte se. řekl jsem a posadil jsem se do křesla. Přehlídka může začít. Za hodinu. Upozorněte lidi na cvičišti a rozhlašte to po vesnici. S tímto jsem poslal ANBu ven a otočil se na kage a Neiro. Po přehlídce začne schůze.

Přikývla jsme a pokračovala v hlazení lišáka který ale teď doslova hypnotizoval Kazekage a Dango. Všimla jsme si toho až po chvíli když nereagoval na drbání za ušima. "No tak..přestaň tak zírat." Sykla jsem káravě a zakroutila hlavou.

// Všechny jste viděly přehlídku z balkonu.

Před celým průvodem jsem ještě kontrolovala zda je vše na svém místě a vše probíhá jak mělo. Malé dívky podle plánu hned po přehlídce podávali čestným hostům (kage a vyslankyni) květiny a zase odešly. Já už seděla na střeše a vše pozorovala. Když odpovídali muži na Tsuchikageho zvolání i já jsem nesměla být pozadu. Byla jsem v tu chvíli hrdá na vesnici, ve které žiju a sloužím jí. Byla to nádherná podívaná.

Při pohledu na mazlíčka Mizukage jsem sice nehla ani brvou, ale jednu kuličku jsem sundala a podala mu jí s tichým pohledem na majitelku, jestli jí to nevadí. Pak jsem už jsem se věnovala přehlídce. Zaujatě jsem si vše prohlížela. Tolik lidí snad nemá celá Suna dohromady... Ušklíbla jsem se. Celou přehlídku jsem pochválila potleskem a poděkovala dívce za květinu. Posadila jsem se na vlasní místo. Byla jsem spokojená!

Lišák slupl nabízenou kuličku a spokojeně se olízl. Povzdechla jsme si nad jeho chováním a sledovala přehlídku. Tolik lidí...a ta disciplína. Obdivně sem to pozorovala a snažila si zapamatovat každý detail. Oininy jsem měla vycvičené, což o to ale chtělo by to i ostatní. Odměnila jsem je potleskem a děkovně se usmála na dívky s květinami. Bylo to jednoduše krásné. Lišáka to až tak moc nebralo a tak seskočil a schoulil se v rohu.

Faito

Usadil jsem se, když armáda odešla a v ulicích opět zavládl "klid". Podíval jsem se na ostatní kage a začal jsem: Tak konec zábavy. Musíme projednat, co dál.

Dívala jsem se z okna. Armáda byla pěkně oblečená, jako by potřebovala dát najevo svou autoritu. Po přehlídce jsme dostaly květiny. Kývla jsem hlavou na poděkování a dívku obdařila úsměvem.
Tsuchikage se posadil do křesla a promluvil. "Tak to, abych nerušila, co?" nahodila jsem a čakala, jak ostatní zareagují.

Faito

Probodl jsem Raikage pohledem. Doufám, že ve vás zanechala přehlídka dostatečný respekt a příště budete dochvilnější. Teď se, prosím, posaďte. Naše diplomatické záležitosti vyřešíme později. sykl jsem.

"Pominnosti si člověk nevibere. A pokud jich budu mít zase nad hlavu, tak ano, přijdu zase pozdě," řekla jsem ledově. Možná odplata, za to jeho syčení. Nejsem zvíře. "Vy snad nemáte žádné povinnosti?" optala jsem se zvědavě. Byla jsem zvědavá jestli sedí jen v kanceláři a kouká se z okna.

Faito

Její poznámky mě opravdu začínaly unavovat. Jistě, že mám povinnosti, ale co je jí sakra do toho? Ano, mám. Jednou z povinností je, bohužel, udržovat diplomatické vztahy s ostatními vesnicemi a řešení našich společných problémů. Vy samozřejmě máte důležitější věci na práci, ale mně přepadli karavany se zásobami pro celou vesnici a to je u mě na prvním místě.

"No vidíte. Vám přepadli karavanu a my máme skákat a lítat? Ano máme sice dohodu o neútočení a k tomu se vztahu je i pomoc při nouzi, ale nejem vy tu máte problémy." Posadila jsem se. Vážně jsem nehodlala pátrat po lupičích. Když si karavanu neumí ochránit, to je jeho problém, připustila jsem si.

Seskočila jsem ze střechy na balkon, když kage odešli do kanceláře a korigovala jsem kam mají ostatní odejít, aby kage nebyli rušenii .Slavnosti dál pokračovali na palouku za vesnicí, kde bylai živá hudba, jídlo a tanec. POzději jsem seskočila k hlavnímu vchodu a rozdala rozkazy ještě co se týče obrany vesnice, aby se nezahálelo, protože právě v takových chvílích je útok ze strany možného nepřítele nejlepší příležitost. Potom jsem se odebrala dovnitř a postavila se před dveře kanceláře a hlídala.

Mlčky jsem poslouchala jejich "hašteření" a začínala jsem si tu připadat jediná normální. Což bylo divné, já vždy byla ta co vyčnívala. Chladná Kazekage...ledová a kousavá Raikage, Tsuchikage který vyžaduje disciplínu...a já jsem jako co? povzdechla jsme si s nadzvednutým obočím a dál čekala.

Faito

Ta listina se dá velmi rychle změnit. Stačí, když se prostě zvednete a odejdete. řekl jsem zcela vážně.

Zírala jsem nepřítomně z okna. Ta věc se mě přece nedotýkala, tak proč ji řešit..? Navíc, začínala jsem se nudit. Proč poslouchat tyhle nesmysli. Chcete si dokázat svou moc? Směšné! "Tak k věci.." otočila jsem se k Tsuchikagemu. "Přehlídla moci působivá, co dál..?" naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, jak se to vyvine. Hádat se můžete někey jindy...

"Takže vašimi slovy. Když nebude po vašem, tak nazdar?" Tohle nikam nevedlo, ale nenechám si šlapat na hlavu. Pokud si to chtěli nechat líbit ostatní, to je jejich věc. Nebyla jsem ten typ, co skáče každýmu po libosti.

Faito

Pokud to chcete říci takhle, tak ano, nesnáším lidi, kteří musí být neustále proti, i když ani neví proč. usmál jsem se povýšeně a tím jsem debatu ukončil. Otočil jsem se na Kazekage a usmál jsem se. Během vteřinky jsem úplně změnil náladu. Děkuji. Je to můj koníček. zavtipkoval jsem a pokračoval: Inu, cesty nejsou bezpečné, je hlášeno spousta přepadů a poslední zpravodajské služby hlásí i vyšší počty nukeninů, kteří se stahují neznámo kam. Hodlám provést čistky planin, které jsou mezi vesnicemi, na hranicích jednotlivých zemí a tudíž je nikdo nehlídá. Dále by chtělo zjistit, jestli se začínají nukenini organizovat nebo jestli jdou zatím sami za sebe. A nakonec bych se s vámi chtěl dohodnout na zlepšení bezpečnosti na stezkách pro karavany. Mluvil jsem spíše k těm třem ostatním. Ovšem pokud se Raikage konečně usadila, věnoval jsem jí také pár krátkých pohledů.

"Hmmm..." nevyjádřila jsem se, jen pokývala hlavou. "Jistě už máte přesně vymyšlené, jak to uděláte, usuzuji z toho, jak se vyjadřujete..." v ruce se mi začala tvořit malá, kovová kulička, s kterou jsem si začala hrát. "Nejsem proti, jste první, kdo se o to začal zajímat, proč ne... jen by mě zajímalo jak to chcete udělat..." zvedla jsem oči a pozorovala ho.

Faito

Hlavní jsou informace. Přesně kvůli nim potřebuji vaše vesnice. Rozvětky a zvědy do všech stran, prohledávat lesy, vyslýchat lidi. Čím víc budeme připraveni, tím méně mužů padne při závěrečném útoku. Ten povedou nejprve Oinini a elitní ninjové. Odstaní vůdce a armáda pak rozpráší zbytek. řekl jsem na vysvětlenou. Byl to jednoduchý, ale naprosto účinný plán. Byl jsem si jist, že to chci provést takhle a zmého hlasu nebylo slyšet ani zbla pochyb. Ty jsem čekal od ostatních.

"Docela si věříte.." poznamenala jsem opět nezaujatě a pohlédla z okna. "Pokud to pomůže mé vesnici, nejsem proti..." řekla jsem nakonec a nechala železnou kuličku opět rozpadnout na prach. Rozhlédla jsem se po ostatních. Spolupráce nad zlato! Ušklíbla jsem se a podepřela si hlavu rukou. Tím to pro mě tak nějak skončilo.

(Tak jo. Nikde jsem nenašla kam psát omluvenky, ale bohužel mi nejede pc, tak jsem tu jen na skok. Nevím jak dlouho to potrvá, tak hlásím, že tu nebudu.)